Lonely – TG news

Dominika byla proměněna, nyní je z tohoto blogu Transgender News…

Svátek svobody a demokracie – co předcházelo mému zatčení

Listopad17

Nechala jsem se přemluvit svou advokátkou po vzájemné konzultaci a zveřejňuji zde video, které jsem nahrála před mým zadržením a odvedením v poutech. A kdy jindy je vhodná doba než na tento svátek pseudodemokracie a pseudosvobody?

Na videu mi policisté předávají obálky, ve kterých má být údajně předvolání a když je chci otevřít  a zkontrolovat, strkají mi do ní ruce, že to tam mám podepsat, že tím je písemnost doručena. Již dříve jsem prázdné obálky odmítla podepsat, avšak si policista obstaral podpis od jiné osoby hysterickým výstupem, podruhé jsem však byla pohotovější já, zachovala klid, neodporovala a náhrála si předávání na notebook. Tímto mám hluboký pocit, že se dostáváme zpátky do dob před 89 rokem a těším se, až soudu též zašlu nějaké vyjádření v prázdné obálce, hlavně abych měla doručenku. A že se jedná o porušení listovního tajemství? Podle PČR se nejedná, doručovat prázdné obálky je údajně jejich běžná praxe.

Jelikož mám registraci u UOOU ohledně zpracování a předávání osobních údajů a zároveň jsem splnila podmínky pro upozornění, zveřejňuji i jméno jednoho z policistů: Pavla Davida, který se předávání účastnil. Osobně mám dost kuráže a odvahy na to, abych tohle zveřejnila. Zase ale nechci zveřejňovat úplně vše, abych něco měla „v ruce“.

Joshua Sutcliffe a CATO 2017

Listopad16

Jushua Sutcliffe je britský učitel, tedy byl. Je také evangelickým farářem a na škole, kde vyučoval založil školní klub Bible. Ten byl však školou zakázán kvůli homofóbním názorům ohledně svazků mezi muži a ženami na popud studentů. Poté si zasedl na transgender chlapce, kterého častěji trestal oproti jiným studentům a kvůli tomu si na něj stěžovala jeho rodina. Škole tak s pánbíčkářem, který si ve škole prosazoval svou nauku jiným způsobem než měl a míchal náboženství do hodin matematiky, došla trpělivost a zakázala mu učit. Svého transgender studenta jako křesťan kromě častějšího trestání také často úmyslně misgenderoval v domění, že tím neporušuje žádnou z jeho svobod navzdory školnímu řádu. Misgenderování se nevyhýbal ani v pořadu dobrého rána, kde ho několikrát opravovali moderátoři.


Myslela jsem, že doba pokročila natolik, že nám už křeťané nevnucují své názory a neupalují nás na hranici. Mimochodem britové upálili svou poslední čarodějnici ještě poměrně nedávno(67let). Dokonce ani, když jsem na návšťevě u jehovistů nebo oni u mne, jakože nejlepší kamarádka mé dcery je, nikdo z nás nikomu nic nepodsouvá. Náboženství patří do kostela nebo do jejich kroužků a ne do škol. Také bych byla znepokojená, mít „tohle“ kázací individuum ve škole jako učitele své dcery.

Tím bych také chtěla přejít k výzkumu CATO 2017, který zkoumal v USA nálady svobody projevu napříč politickým spektrem. Politika v USA se dělí na dva tábory demokratů a republikánů. Demokraté jsou více otevřeni a liberálnější než republikáni, kteří jsou spíše většinou křesťansky založení. Průzkum, který vycházel z dvou a půl tisícového vzorku došel k výsledku, že liberálové jsou méně tolerantní k nenávistným příspěvkům a výrokům.

I když 59% procent američanů brojí proti zákazu hejtování, u 79% převládá názor, že nanávistné projevy jsou morálně nepřijatelné.  A to dokonce i u hejtovacích výroků, jakými jsou výroky o tom, že transsexualita je duševní onemocnění a pro univerzitní půdu to platí obzvláště. To, že jsme duševně nemocní je hejt hodný tak akorát křesťanského pámbíčkáře jako je Joshua Sutcliffe, který není schopen přijmout změnu pohlaví svého studenta.

Celkových 36% američanů se domnívá, že by hejty vůči LGBT lidem měli být dokonce zakázány zákonem a to dokonce i z řad republikánů.

Zajímavý je také postoj ke svým nadřízeným, kteří by svou práci neměli vykonávat kvůli některým výrokům jakými jsou např., že transsexuální lidé jsou duševně nemocní nebo že homosexualita je hřích a za tyto by jim hrozila výpověď.

Ač 59% liberálů by podpořilo zákon, který by přikazoval používání zájmen u transgenderů, v celkovém poměru jsou to necelé dvě pětiny. V podobném poměru 38% je i těch, kteří se nijak politicky nevyhraňují.

Zajímavé je pak závěrečné zhodnocení, kdy se ohledně duševní nemoci u trangender lidí domnívá pouze 4%demokratů a 36%republikánů, že toto není hejtující výrok. Pan Doležal z Reflexu tak patří mezi tu omezenější menšinu, u které stále přetrvávají některá stigmata včetně těch, že homosexualita je hřích. Vrátím se ještě k videu, moderátoři This morning si k Joshuovi pozvali také Andreu Williamson z Christian legal centre, která říká, že tu máme úžasné poselství, když Bůh stvořil muže a ženu. V čem to úžasné selektivní poselství spatřuje však nezmiňuje. Dalo by se říci, že tím jak se stírají rozdíly ve schopnostech mužů a žen, se také minimalizují takové extrémní připady, které stále zastávají názory, že muži jsou ve všem lepší než ženy, jak v některých částech prokazuje výzkum CATO. Navíc zrovna paní Williamson zastává názor, že je pro dítě to nejlepší, když transgender chlapci budou zaměňovat rod a že mu tím pomůžou. Na tomto videu je víc než zřejmé, že nedostatek respektu ke svým studentům a vnucování svých náboženských představ může za to, že škole s takovým učitelem po několika předchozích problémech došla trpělivost. Vadí mi spíš to, že média prezentují transgendery jako ty zlé, kteří za vyhazov mohou.

Průzkum ke stažení

Špína postižená rakovinou – antihejt na Reflex

Listopad12

Po vzoru Bartíka tím mám na mysli JX Doležala. Mozky některých obzvláště dlouhodobých kuřáků po zákazu kouření v restauračních zařízení paradoxně vykazují na čerstvém vzduchu menší schopnost okysličování a tím i racionálního uvažování. Co to prosím má znamenat?

A ještě se u toho odkazuje na HF.

JXD se tak připojuje k názorům mluvčího SPD s názorem, že transsexualita je nemoc s postižením a měla by se tedy léčit, nejlépe asi vymítit zastřelením ihned po narození. JXD stejně jako SPD na sebe nabaluje extrémisty, kteří si myslí, že světový řád narušují také translidi.

les soldats vs. les soldat(e)s

Listopad12

Jak budou moci žít naše další generace s takovým písemným dědictvím, které jim předáme?

Pohoršuje se Francouzská akademie nad používáním tvaru „žák(yně)“, nad tvarem, který se v češtině a nejen v ní používá více jak 50let na úředních formulářích. Za vše teď však mohou genderové feministky, které se rozhodly prznit francouzský jazyk. Myslím spíš, že Francouzskou akademii zachvátil hysterický záchvat, když mimojiné uvedla, že násobení tvarů vytváří nesouvislý jazyk až zmatek, který zhoršuje čitelnost a nakonec to bude mít fatální následky pro francouzštinu. A to jen několik jazykových aktivistů požaduje, aby byly takové tvary jen uznány za pravopisně správné, nikoliv všem nařizovat, že musí používat to a to.

Na první pohled velmi banální spor, který vyúsťuje v hysterii o ničem. Bránit se něčemu, co by mělo být přirozené je zkrátka hloupost. Jenomže z pohledu českého jazyka a běžnosti těchto zápisů máme tak unikátní možnost pozorovat, jak se někteří brání všem těmhle běžným přirozenostem a jen když zmíníte, že za něco mohou ženy a ještě k tomu feministky, tak se mnoha lidem zatmí před očima. Jak se spousta chlapů najednou začne cítit být dotčena a ohrožena, civilizace jde tím pádem od desíti k pěti, bílá rasa vymírá, křesťanské hodnoty jsou pochroumány… A to nejen těch, kteří svou mužskou většinou zaujímají svá postavení ve Francouzské akademii, ale i těch běžných diskutujících o dalších možnostech používání jazyka. A to, prosím, i zde v ČR, kde je používání oboutvarných slov normální včetně ohleduplnějšího pojmenovávání profesí, ve kterých působí i ženy právě těmi ženskými tvary(i naopak). Všimněte si, kolik těch mačochistů, co se kolem toho pokaždé objeví a vyleze na povrch a začne se prezentovat věřejně a nadřazeně.

„až budou ženské rubat uhlí, řídit nákladáky /NÁKLADÁKY s pravým řízením a ne ty posilovače/ nebo zvládnout postavit rakety, přehrady, auta…tak můžou říkat že jsou rovny mužům.“

To mám pak pocit se stavět do takové pozice: A naschvál by to tak mělo být, už jen z principu něčí omezenosti. Steně tak jako 234 jiných učitelů, co se postavilo za úpravu tvarů tak, že pokud tomu bude nadále, přestanou učit. Avšak zdá se, že víc než genderové feministky dovedli francouzštinu zprznit zejména čeští novináři tvary jako jsou „Francouzi.ky“

Podle agentury Mots-Clés by se mělo jednat spíše o tyto příklady:

Proč by pojmenování profesí také nemohlo být v ženském rodě?

Exemples : „présidente“, „directrice“,“chroniqueuse“, „professeure“, „intervenante“, etc.

Proč by místo uživatelů nemohly být také uživatelky a proč by se měl v textu vždy vyhledávat mužský člen podstatného jména a podle něj upravovat tvar slovesa?

Exemples : „elles et ils font“, „les membres“, „les candidat·e·s à la Présidence de la République“, etc.

Už žádné zvýrazňování slova Homme(člověk jako muž) velkými písmeny

Exemple : „droits humains“ ou „droits de la personne humaine“ plutôt que „droits de l’Homme“

Tohle vše představuje opravdu vážné riziko pro jazyk a ohrožuje budoucí generace ne-li celou civilizaci? Nebo se jen dotýká něčího ega?

 

Střílet po narození, poslat do plynu – antihejt

Listopad11

Předně musím napsat, že ve volbách jsem nevolila nikoho. Za těch pár let, co mohu volit, bych řekla, že to je také i nejlepší řešení, které vystihuje mou politickou neutrálnost. Za těch pár let jsem si i zvykla na zákonitost střídání levice s pravicí podle aktuální nálady ve společnosti a nedělá mi zrovna dobře být mezi dvěma mlýnskými kameny, protože si myslím, že to dobré je spíše někde uprostřed nebo ještě lépe na obou táborech a hlavně to co ctím, je klid, zejména ten v duši. Musím však jako všichni ostatní žít podle zákonů většiny. Myslím si, že každý je tak nějak menšinou a to ať už jsou to gayové či transgendeři nebo zahrádkáři a nebo pejskaři. Zároveň se však nebojím ozvat, když se mi něco nelíbí a to považuji za ještě lepší vlastnost než slepě věřit předvolebním slibům. Mimochodem konec konců i voliči SPD jsou a doufám budou menšinou. Je vás sice cca dvakrát víc než homosexuálů, ale v Německu(v Česku statistiku neznám) by vás bylo procentuálně stejně jako vegetariánů.

異 端 恐 怖 症

Zrovna před týdnem se mě jeden, musím zmínit že vysokoškolsky vzdělaný člověk, fanoušek SPD, ptá na to, co já si myslím o úspěchu strany Tomia Okamury. Tajně asi doufal, že mu začnu přikyvovat, protože to řekl takovým tím hrdým tónem. Ale to se zmýlil: „Uvědomuješ si, že tu nejsou žádní uprchlíci a že tahle strana místo toho, aby splnila nějaký svůj účel  na sebe nabaluje jen pochybné xenofóbní a frustrované existence a vlastně, když už chceš vědět můj názor, tak jsi proti mne? Že s těma uprchlíkama tu nechceš ani mne?“ odpověděla jsem. „Neee, tady jde opravdu jen o ty uprchlíky. Tebe mám rád, s tebo use dá hovořit o všem.“ dušoval se. „Dočkej času a uvidíš.“ říkala jsem zase já.

Jak mohou být lidi tak naivní jako on? Možná zrovna od něj, protože ho mám za inteligentního a zcestovalého člověka, bych se dočkala nějaké odpovědi na otázku, co si pod pojmem přímé demokracie představuje a jak by se dala legislativně prosadit, ale pochybuji, že od většiny běžných Frantů voličů, bych se odpovědi nedočkala. Všechno je jenom zástěrka, že tu jde o nějaký vyšší princip a přitom za tím vším stojí jen frustrace a agrese. Má neutrálnost k polickému dění byla najednou v háji a spíš mi z toho bylo smutno. Raději bych volila formou: „Tohle nechci, aby se prosadilo.“ Jenomže to nemá nikdo v programu: „Zastavíme xenofóbii a všichni si tu budeme žít bez napadání.“

Onen člověk byl docela zklamaný, že s ním nesdílím jeho názor a nadšení a já to chtěla nakonec zahrát do outu a dál se nevyjadřovat. „Nic proti Tomiovi, to že se mu média smějí za Pitomia, to je docela ubohý a nekonstruktivní, navíc je to poctivý a tvrdě makající člověk. To se dnes cení. Navíc v děcáku byl šikanován a vždy ochraňoval svého bratra. Má tak mnoho cností, co běžný člověk nemá ani zdaleka, což musím ze svého pohledu uznat.“ Jenomže kdo z nás „divnolidí“ někdy nebyl šikanovaný? I mne napadali cikáni v „cikánských férovkách“ už od druhé třídy základky kvůli tomu, že jsem byla jiná a co je horší, situaci ještě zhoršovali sami někteří češi kvůli tomu, že jsem byla „nerdka.“ Taky bych si mohla najít tisíce důvodů, proč nesnášet některé skupiny lidí a jestli mne naštvete, dovedu být nepříjemně upřímná.

Jsou lidi, kteří by si přáli, abychom byli stříleni už od narození. Jsou to ti stejní lidé, které frustrace a agrese naplno ovládla a ani víc jak týden to netrvalo, aby to vyšlo na veřejnost.

Slovy Michala Dzurky, bývalého xenofóba, se kterými nelze než jen souhlasit.

„Je to o tom, že místo toho, abyste řešili své problémy, řešíte ty okolo – svalíte vinu na někoho. Můžou to být cikáni, židi, homosexuálové. A myslíte to skutečně smrtelně vážně, v tom kolektivu jsou ti lidé naprosto do hloubky nenávidění, Rom byl odpad, člověk, který si nezaslouží žít,“

„jsou to skvělí lidé a žádní úchyláci, kteří by chtěli nabourat tradiční hodnoty. Chtějí, aby je měl někdo rád, chtějí práci…v mnoha případech to byli úžasnější lidé než heteráci.“

Transgender kinder

Listopad8

Sophii je osm let. Vypadá jako holka a cítí se jako holka, už ve svých čtyřech letech byla rozhodnutá, že nebude kluk. Chce nosit sukně, nechat růst své dlouhé vlasy a chce vypadat jako princezna z oblíbeného filmu. Nejdříve si rodiče mysleli, že to je jen přechodná fáze, ale vypadá to, že Sophie přesně ví, kdo je. V novém dokumentu přesvědčuje nejen své rodiče a své tři bratry o tom, že je dívka.

Heike žila vždy v domění, že má dceru, kterou chtěla, jenomže se už čtyři roky jmenuje Fynn a je to osmnáctiletý transgender chlapec, který též zapčal přeměnu před čtyřmi lety. I přestože to pro ní není snadné, rozloučit se s dcerou, kterou měla, říká, že Fynnovi poskytne veškerou podporu, kterou bude potřebovat. Fynn dokončil gymnázium a má jen jedno přání, které by chtěl dosáhnout. Nechat si odstranit prsa.

14tiletý Alexandr a 15tiletá Klára jsou transgender dospívající děti. Oba začali s hormonální terapií před pár měsíci a jejich těla se pomalu mění k muži a ženě. Oba mladí lidé mají stejný pocit, že se nemusí skrývat a po fyzické stránce zažívají, co skutečně cítí.

Všichni čtyři transgender děti se ocitají uprostřed diskuze o tom, zda-li je jejich genderová identita skutečně neměnná a stálá, že to není jen takový rozmar přírody nebo jen určitá fáze při vývoji. A spoustu jiných odpovědí lze nalézt v pěkném dokumentu televizní stanice WDR doku nebo na youtube, kde za měsíc a půl dokument dosáhl téměř půl miliónu shlédnutí.

 

Dvě pěkná videa na YT

Říjen26

Jak jsem se málem zabila a jak mne policie odvážela v poutech

Říjen20

Pozn. s novou aktualizací nechodilo vkládání komentářů. Nyní je to již opraveno. Děkuji vám, že mne vždy na některé technické potíže upozorníte.

Předem se omlouvám, pokud bude článek nesrozumitelný, protože mám v sobě injekce a už několikátý dithiaden a jsem hrozně ospalá.

immunallergy

Zrovna dnes šéfová přinesla na ochutnávku koláčky ze obchodu zdravé výživy a tak jsem jeden z nich ochutnala, protože všechny vypadaly úplně stejně jako jiné béžné koláčky: makové, jablečné, tvarohové atd. Tak jsem si vzala jeden k čaji a seděla ve své kanceláři, jenomže jsem si neuvědomila a nepřišlo mi to, že takový koláček může být vyrobený ze slunečnicových nebo lněných semínek, na které jsem alergická. Netrvalo dlouho a dostavila se šílená křeč do břicha a v žaludku jako bych měla kyselinu, která mi ho leptala. Po chvilce jsem zaujímala klidovou polohu a v pokrčeným stavu s hlavou opřenou o stůl jsem psala zprávu přes interní messenger vedoucí, ať se zastaví. Ta mi hned jela do nedalekého Globusu pro prášky, protože jsem je neměla ani já a ani nebyly v práci. Přivezla mi nějaký analergen, že jí ho v lékárně doporučili. V tu chvíli jsem už seděla na zemi a hlavou se opírala o židli. Ruce mne začaly strašně svědět a také moje jediná spojená ledvina začala stávkovat. Vůbec nechápu, jak jsem mohla projít celou proměnou. Prášek analerginu a po chvilce ani jeho druhý prášek mi nijak nepomohl, během následující půlhodiny se svírní žaludku ještě zhoršilo, vyskočily mi pupínky po celém těle a to už mne svědělo úplně všechno. Ležela jsem na pohovce a upíjela zázvorový čaj, který měl minimalizovat pocit zvracení, který jsem měla. Jenomže stejně jsem na tom záchodě skončila. Vracím se za šéfovou, svírá mne břicho a obličej samý pupínek. Tak mne raději odvezla k doktorce, kde jsem dostala do hýždě injekci dithiadenu a koukla na mne doktorka. Protože ani ta kopřivka po dithiadenu nějak neustupovala, tak mi dali ještě jednu injekci do žíly, prý silnější. Ležela jsem tak ještě nějakou chvilku na lehátku v ordinaci a poslouchala písničky. Najednou se mi chtělo strašně spát, ale všechny problémy začaly mizet a mne bylo najednou líp.  Tohle bylo o fous. Naposledy jsem něco podobného zažila před patnácti lety, kdy jsem zjistila, že jsem alergická. Trochu jsem dnes postrašila svoje okolí, ale v práci jsem už byla plná humoru, ale stejně jsem se sbalila a jela domů. „ještě jsem slyšela, že z těch dvaceti si zrovna vyberu ten pro mne jedovatý, kterých bylo jen dva.“ Stejně ospalá nic na počítači nevymyslím.

Po cestě jsem si vyzvedla recept a vzala si dithiaden v prášku, protože prý ještě nějaké nežádoucí látky mohu mít ve střevech. TVG lidi, takhle dobře se mi ještě nikdy nespalo. Sice mne probudili z jedné firmy s vyřízením ticketu a také advokátka, ale já spala jako na vodě. Takový spánek byl na tom všem to nejlepší. Asi začnu zobat dithiaden ve velkým. Samozřejmě s nadsázkou.

Zmínila jsem advokátku. Jenom zopakuji, co se stalo: 28.6. ke mne do práce u mého zákazníka(jedné velké významné společnosti) přijela policie, že mne odvedou v poutech a odvezou do sexuologického ústavu do Prahy. Byla jsem zadržená v poutech mne odvezli 130Km pryč, tam mne vyhodili a nechali bez prostředků a bez ničeho. Soud si vydal příkaz na mé nucené předvedení poté co si sexuologický ústav, kam patří i trestně podezřelý Dr. Weiss z nedbalostního zabití, začal po návrhu na zákazu styku s dcerou od mojí ex kvůli tomu, že jsem změnila pohlaví a tím jsem duševně nemocná, začal vynucovat zkoumání mé sexuality, s kým mám styk, jak často apod. Vůbec soud nechce zkoumat jak ý mm vztah se svou dcerou a rozsudky jménem české republiky, tedy vás všech, co to zde čtete záměrně patologizuje to, že tam dole to mám v pořádku. Dlouho však trvat nebude a v květnu příštího roku bude transsexualita stejně jako dříve homosexualita vyškrtnuta z duševních nemocí. Když jsem toto zmínila Dr. Weissovi, hrozně se rozčílil. Horlivost zkoumání, jestli jsem se svou sexualitou v pořádku trochu přesahuje únosnou mez a tak jsem prostřednictvím advokátky podala ústavní stížnost a sama jsem napsala stížnost Krajskému soudu proti usnesení o nuceném předvedení. Krajský soud rozsudek zrušil dříve, než jsme to mohly dovést do konce s ústavní stížností.

usneseni

Já tak mám již třetí rozhodnutí o nezákonném zajišťování a zadržování policií ČR a teď hodně dlouze přemýšlím, jak Vám slušně napsat, abyste si vy češi prostřednictvím rozsudků jménem české republiky políbili s vaší horlivostí patologizovat a kriminalizovat tu skutečnost, že nejsem jako vy všichni. Náklady na můj převoz uhradí daňoví poplatníci a zřejmě vymáhanou škodu také. A ani to nebude dostatečná satisfakce za způsobené obtíže.

Byly doby, kdy přes tyhle potíže jsem podstupovala přeměnu a do toho mi jiní lidé psali, že jsem travestita a fetišista apod. Dokonce i jiné trans, které to zkoušejí dodnes. Poslat do háje zamindrákovanýho člověka je jednodušší než zakomplexovaného soudce, který si myslí, že transsexualita v rodině je narušením soudržnosti rodiny a tudíž musím být z ní vytlačena. Tak si z těchto malých ubohých duševních mrzáků nic nedělám. Nesahají mi po kotníky totiž. A to ani kdyby jste mi řekli: že jsem odporná a mám skončit svou ubohou existenci. Video v češtině.

Ještě než jsem dostala alergickou reakci jsem vlastně chtěla napsat post o dvou slečnách, které se jako jiné dostaly na obálky známých časopisů.

První z obou je Ines Rau, 26letá francouzská modelka, která se jako první  v historii objeví na titulní stránce Playboye jako playmate. Tu fotografoval v létě velmi známý fotograf Ryan McGinley. Svou přeměnu zahájila v šestnácti letech.

Ines_rau

ines_rau_playmate

Ines se stala například známou tváří parfému Jeana Paula Gaultiera. Netají se tím, že dlouhou dobu svůj přechod tajila. Stát se playmate bere nyní již jako kompliment.

A také se ještě zároveň v časopise Vogue v „ne zdejším“ objeví příští měsíc Leyna Bloom. Leyna je americká modelka a transgender aktivistka, která pochází z Filipín. Tagalogem se občas bavím se svými přáteli, takže na otázku “ kumusta ka Leyna?“ mohu česky odpovědět, že Leyna se již dříve objevila na titulce C☆NDY Magazine. Společně s transgender aktivistkou Carmen Carero představily značku Chromat na dnech NY fashion week.

leyna_bloom

leyna_bloom_2

Intersexuální lidé mezi námi

Říjen18

Přišel mi od jedné maminky tento email, na který bych zároveň chtěla touto formou odpovědět. Záměrně se zde rozepisuji, protože si toto téma zaslouží trochu více osvěty, jelikož mi z toho, co se mi v mailu objevilo přešel až mráz po zádech.

intersex

Dobrý den Dominiko,

prosím tě, náhodou jsem narazila na tvůj web … abych začala správně, máme miminko – hned v porodnici ji zapsali jako holčičku, má genitál, který není úplně „v normě“ – vypadá to, že má větší klitoris – čůrá jako holčička. Byli jsme poslány na genetiku, kde zjistili, že má smíšený karyotyp – smíšená gonadální dysgeneze = 45X/46XY. Když dělali detailní rozbor na genetice, zjistilo se, že má převahu mužského karyotypu. Jelikož má vaječníky a dělohu, tak i přesto, že má převahu mužských hormonů – produkuje jí testosteron, řekli že ji máme vést jako holčičku – nikdo neví, kdyby jí z genitálu „vymodelovali“ penis, jestli by byl funkční a jelikož má dělohu, tak aby mohla mít děti. V brzké době, by jí genitál měli upravit. Zároveň, by jí měli odstranit zárodek mužské gonády, protože je riziko, aby to v budoucnu nebylo zhoubné.

Jaký je na to tvůj názor?

V dnešní době je více a často známé, že někteří lidé se zkrátka rodí s nejednoznačnými pohlavními orgány a dokonce i se smíšenými chromozomálními karyotypy. Nechci zabředávat hluboko do příčin, z jakých se tak děje, to je na jiný článek samostatně, má se však za prokázané, že ženu nebo muže neodlišuje to, jaké má chromozomy, ani jak to dole při narození vypadá. Dokonce ani struktura mozku neurčuje to, jakého je člověk pohlaví. Lze s jistotou říci, že 15-20% mužů má ženské uspořádání mozku stejně tak jako 10%žen má mužské. Jako hlavní sídlo pohlaví se však považuje hypothalamus ve spodní části mozku, nikoliv tedy chormozomy, zevní vzhled genitálií ani uspořádání mozku. Intersexuální lidé nám připomínají zásadní fakt, že ženy neurčuje chromozom X a muže chormozom Y, ale že příroda zná i různé variace.

Jak se však podle toho všeho stavět k tomu, když se mamince narodí intersexuální dítě? Podle moderních genderových poznatků neplodnost člověka ho neponižuje do podřadné role. Připadá mi až děsivé, že by toto mohl být argument pro přeoperování nebo k okamžitému rozhodnutí se, jaké dítěti zvolit pohlaví do jeho budoucího života. Když jako muž bude stejně neplodný, tak by to mohla být tedy holka? Jak nelogické. Nikdo nemůže chtít po neplodné ženě, aby se prezentovala jako muž a naopak. Dokonce i argument vést někoho jako holčičku nebo kluka fungovat dlouhodobě nemůže. Pohlaví se nedá naučit, ale je vrozené.

David Reimer měl být v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století převychován na holku po úraze elektrickým proudem poté, co se ho ujal kontroverzní psycholog John Money.  John Money zatajoval informace o prospěchu své práce, za kterou obdržel dokonce medaili Magnuse Hirschfelda. David se navzdory tomu nikdy neztotožnil se svým pohlaví, i když byl tak podle Moneyho vychován a později v roce 2004 spáchal sebevraždu. A toto není ojedinělý případ převýchovy, mnoho případů sebevražd je známo v souvislosti s konverzní terapií např. na John Hopkins univerzitě.

Nejsnazší cesta přizpůsobit pohlavní orgány tomu, jak to na první pohled vypadá, nemusí být vždy to nejlepší rozhodnutí a ne vždy je toto rozhodnutí také správné. Podle statistik se běžně intersexuální dítě cítí spíše jako bezpohlavní, může se tím pádem stát, že priorita otěhotnění(i když dělohu má) nebude zrovna nikdy na prvním místě v životě intersexuálního člověka. Pokud by se však dítě mělo a chtělo nejak zařadit do bipolární společnosti, pak se spojení zevní úpravy genitálí a přiřazení pohlaví jedná o ruskou ruletu s pravděpodobností 50 na 50. Příkladem může být Dr. Morgan Holmes, 49letá profesorka a socioložka Kanadské Willfried Laurier Univerzity, která se věnuje problematice intersexuality. Ta se narodila jako intersexuální, avšak rozhodnutí jejího otce, aby podstoupila jako dítě operaci, vedlo k tomu, že doposud cítí odpor ke svému tělu. Pocity úzkosti a míru depresí neurčuje jen pouze vztah ke svému tělu, ale také prostředí, které se stydí za to jaké dítě je. Podle dvou studií, o kterých jsem zde dříve psala, míra depresí a úzkosti u dětí, které mají jakýkoliv nesoulad se svým pohlavím je o mnoho vyšší v nepodporujícím prostředí. Pokud dítě má kolem sebe podporující prostředí a chápající rodiče, míra depresí je u všech dětí stejná jako u zbytku populace a symptomy úzkosti vykazují jen pouhý mírný nárust. Míra prevalence sebevražednosti u intersexuálních lidí se celkově pohybuje okolo 23%, což je stejně tak jako u transsexuality vysoké číslo v porovnání s 1,5% ostatní populace.

Pokud si pustíte video, které je zde po pravé straně ve sloupku, je tak zřejmé, že moderní genderové poznatky se přiklání k tomu dítě neoperovat, hlavně nepřizpůsobovat pohlavní orgány pohlaví, které mu zvolí lékaři nebo rodiče a nechat rozhodnutí až na dítě v pozdějším věku. Podle některých názorů odborníků na transsexualitu dochází v poslední době k častějšímu výskytu genderové nekonformnosti u stále mladších dětí. Dochází k tomu jednak tím, že je zde vyšší informovanost rodičů, ale také důležitým poznatkem, že děti si svou příslušnost k určitému pohlaví dovedou uvědomovat v již mladém věku. Jaký by ten věk měl být, se někteří odborníci prozatím nedovedou až tak úplně shodnout. Většinou se udává kolem 7let věku, ale nejsou zde výjimkou ani pětileté děti. U intersexuality může být potíž s tím, že děti se genderově nemusí zařazovat nikam ani jako kluci ani jako holky, což samozřejmě rozhodnutí o příslušnosti k pohlaví může ještě déle prodloužit. Právě věk uvědomnění si příslušnosti s pohlavím ještě později zmíním, ale je nepochybné, že dvouleté dítě svůj genderový nesoulad v tak nízkém věku nedovede vyjádřit, natož si ho nějakým způsobem prosadit.

Další pohled může být z endokrinologického hlediska. I přestože může mít dítě 80% mužských hormonů vlivem nesestouplých varlat nebo nedovyvinutých gonád, v prepubetrálním věku se hladina vytvářeného testosteronu sníží vždy na minimum a nedochází k nějakému velkému ovlivnění organismu testosteronem. Oddaluje se tím čas pro přiřazení dítěte k příslušnému pohlaví alespoň do puberty. Novorozenci(neonatal) s mužskými pohlavními orgány mají běžně zvýšenou hladinu testosteronu, která se později rapidně sníží, jak je v grafu níže uvedeno. Může tak později převážit tvorba estrogenů vlivem jejich tvorby v děloze a vaječníkách. Testosteron se dnes poměrně úspěšně likviduje pomocí medikamentů i v případech, kdy dojde k zachování mužských pohlavních žláz, což my sami velmi dobře víme. Opět tento argument nezakládá na potřebě, aby dítě podstoupilo chirurgickou úpravu genitálií. Hladina testosteronu nic nevypovídá o tom, jakého by mělo být dítě pohlaví.

male_testosteron_level

Je tedy nějaký důvod proč odstranit gonády(nedovyvinutá varlata)? Maminka v mailu zmínila zvýšené riziko maligních nádorů u dětí se smíšenou gonadální dysgenezí a také otázky, na které by se měla ptát.

V otázce týkající se rozdílů rizik nádorů v závislosti na diagnóze, autoři porovnávací studie(doporučuji přečíst) srovnali deset doposud největších studií intersexuálních dětí a rozlišují gonadální dysgenezi podle toho, zda-li je částečná nebo úplná. V případě diagnostifikované poruchy většinou v pubertě se jedná o celkovou CGD, která je hůře rozeznatelná od částečné PGD. U CGD skupiny je riziko nádorů vyšší než u skupiny PGD, ale i tak se riziko nádorů u žen s karyotypem 45X/46XY liší v rozmezí od 2,2% do 50%.  Ačkoliv většina studií doporučuje včasnou gonadektomii u dětí s Turnerovým syndromem, nedávná studie Colls a kol. dokazuje, že dívky bez příznaku virilizace(mužnatění), mají riziko malignity nejnižší(2,2%), což může vést k odložení operace u dětí, kteří se jí zdráhají. U pacientek se smíšenou gonádovou dysgenezí je prevalence nádorů okolo 15%. U pacientek, jejichž rodiče nechtěli pokračovat v gonadektomii, bylo rutinní sledování pomocí ultrazvuku použito k vyhodnocování vývoje. Pro posuzování rizika je třeba brát v úvahu mnoho faktorů, pomoci může tato tabulka a také tento obrázek z již zmíněné studie.

Z etického hlediska, na který se zaměřovala porovnávací studie vychází, že pokud nejsou zákroky naléhavé, měly by být odsunuty, dokud nebude dítě dostatečně staré na to, aby dospělo k informovanému rozhodnutí samo. Gonadektomie by u malých dětí neměla být spojena s vnější úpravou genitálu též ze stejného důvodu.

Optická skla – růžové a modré brýle

Říjen8

gender_polarization

Na toto téma mne přivedly mé polemiky o různých odlišnostech ve fungování mužského a ženského mozku ve vztahu k sociálnímu a sexuálnímu chování. Jak jsem již dříve avizovala, ráda bych zabředla také do článků týkající se emancipace a různých, možná i alternativních pohledů na odlišnost obou světů.

Dnes jsem na sobě měla kalhoty, jenomže když se ráno probudím a cítím se dobře natolik, že bych chtěla být přitažlivá a emancipovaná případně dát na odiv to, že jsem žena případně se i líbit své polovičce, vezmu si šaty nebo sukni a to ještě vezmu k tomu všemu v úvahu atraktivnost, která z onoho oblečení vyzařuje. Několikrát se po ránu jdu podívat do zrcadla, jestli vypadám dobře a pak teprve vyrazím. Dělám to podvědomně, avšak mezitím si přemítám, co ten den budu asi dělat a při druhém třetím návratu k zrcadlu se najednou převléknu zpět do džín a dám volnost pohodlnosti. Když nad tím tak přemýšlím, ani jedna možnost, kterou si vyberu nesnižuje tu skutečnost, že jsme ženami a že toto jednání má spíše svou podstatu v sociálním chování. A tak si kladu otázku, jak toto vše vlastně uchopit a zjistit, nakolik je naše chování olivněné geny případně odlišnou strukturou vnímání uvnitř našeho mozku narozdíl od sociálního chování a v tom, co nám okolí od mala vštěpuje.

Muži jsou z Marsu a ženy jsou z Venuše

V mužském mozku dochází ke ztrátě tkáně třikrát rychleji než u žen(Cowel 1994). Růst nové tkáně v mozku souvisí s tím, jestli mu dáváme dostatek nových impulsů. Důvod pro lepší uzdravení mozkové tkáně u mužů může být ten, že jednotlivé hemisféry jsou u mužů více specializované a koncentrované v nervových propojeních, zatímco u žen mozek funguje více synchronně. Zatímco muži více pronikají do problematiky řešení situací, ženy dovedou vnímat problém z více hledisek. Jako hlavní odlišnost mezi vnímáním žen a mužů tak mohou patřit odlišnosti ve vnímání řeči a jejího citového podtextu. Jste-li muž, vnímáte buď jen text nebo jen jeho citové sdělení a běžně ne obojí současně. Jste-li žena, můžete dosáhnout obojího. Hormony mají také nezanedbatelný vliv na odlišné vnímání a hlavně chování. V případě prohry hladina testosteronu u mužů klesá a v případě výhry stoupá(Mazur 1992) Stereotypy se dokonce tak zažily, že dokonce zde existuje předpoklad toho, že ženy ve fázi menstruace jsou náchylnější k depresi a popudivosti, mají výkyvy nálad a sklony ke konzumování sladkého.

Muži však nejsou z Marsu a ženy nejsou z Venuše

Ženy nežijí na Venuši a nesetkávají se náhodně s Marťany. Interaktivně spolu žijí po boku už pěkně dlouhou dobu a tak do hry vstupuje hlavně vzájemná interakce a sociální případně i sexuální chování. V období PMS premenstruačního syndromu se prokázalo, že ženy mají schopnost si lépe pamatovat změny nálad, které v této době prožívají a tak se tím retrospektivně vyvrací i zažité stereotypy spojené s nadmírou depresivnosti a výkyvům nálad(Harpie 1997 a Widom & Ames 1988). Ženy nepáchají víc sebevražd v souvislosti s PMS. Sám Mazur 1992 vyvrací, že agresivita může být jakkoliv spojená s testosteronem, ta má daleko hlubší kořeny v psychologii člověka a i ženy mohou být stejně agresivní jako muži, zejména pokud je nikdo při tom nepozoruje(Frieze 1978 a Hyde 1984).  Rozdíl mezi muži a ženami není ve vyjadřování a stupňování agresivity, ale podléhá genderovým normám v dané kultuře, která klesá s věkem a dosaženým vzděláním(Harris & Knight-Bohnhoff 1996).

Ženy a muži se v sexuálním chování také moc neliší a do hry vstupují hlavně i další parametry vyplývající ze sociálního chování. Právě kultura, společnost a výchova mohou značně formovat a pozměňovat biologickou podstatu mužů a žen. V kulturách, kde jsou ženy rovné mužům, provozují náhodilý sex ženy stejně častěji jako muži. To jen v kulturách s nadřazeností mužů se sexuální zdrženlivost považuje jako něco cenného, co je třeba vyvážit věrností, manželstvím nebo zajištěním(Terry Conley University of Michigan).  Kultura s větším vlivem mužů nemá vliv na soudržnost rodiny není rozdílná jak rozvodovost v rovnocenné kultuře. Muži chtějí sexuálně přitažlivý protějšek a ženy zase zajištěného muže? Což je opět další z častých přesudků. Na prvním rande ženy posuzují muže podle vzhledu stejně tak jako oni. A že muži chtějí více partnerek? Vždyť to statisticky ani není možné.  Muži jen své představy vlivem sexuálního chování nadhodnocují a ženy zas podhodnocují. A že muži myslí na sex častěji? Opět chyba, protože ženy jsou více tlačeny k altruistickému chování a tím pádem více nemyslí na své biologické potřeby a nevyhodnocují je tak častěji, jinak srovnání zase vychází téměř nastejno.

Co za to může, že ženy jsou navenek odlišné od mužů, že se může zdát, že spadly z jiné planety než muži, avšak na každou studii existuje studie jiná, která ji dovede odlišně podat tak, že jsou ženy i muži nakonec stejní? Mohou za to…

Růžové a modré brýle?

Nejsou růžové ani modré a nejsou ani jen pouhá dvě skla, kterými vnímáme rozdíly mezi pohlavími. Existují minimálně troje.

gender_glasses

Genderová polarizace

Jsou ta nejpodstatnější skla, kterými můžete vnímat rozdíly mezi muži a ženami. Ve srovnání s optikou působí jako např. trojky dioprie, kdy už nevidíte skoro nic, jen jestli má člověk na sobě sukni nebo kalhoty nebo krátké a dlouhé vlasy. Základní genderově polarizační předpoklad říká, že muži a ženy jsou si odlišní a proto tedy tomu přizpůsobíme celý ústřední model fungování společnosti. Muži jsou silnější a ženy křehké, muži nosí kalhoty a ženy sukni, muži mají krátké vlasy a ženy dlouhé, chlapci mají rádi modrou a holčičky růžovou. Budeme separovat rozdíly mezi pohlavím a dávat jim podle toho patřičné vlastnosti. Chápejte tomu tak, že doposud všechny genderové polarizace pokaždé vybočovaly různé normy, které byly za tu dobu psychologové a sexuologové schopni normativně a opětovně popřít, že tomu tak vůbec nemusí být, jak jsem již výše nastínila. Dělit společnost pouze na muže a ženy a přisuzovat jim určité vlastnosti zkrátka neodpovídá a nikdy neodpovídalo skutečnosti. Nejsou všechny holky, co nosí sukně a co mají rády růžovou.

Androcentrismus

Muži jsou ženám nadřazeni, ženy jsou poměřovány vůči mužům, kteří představují určitý standard. Co není mužské, to je ženské nebo to alespoň snižuje to mužství. Androcentrismus je silně zakořeněný v kulturním diskurzu.  „Ještě dvě minuty, nebuďte slečinky! Makejte!“ Setkávám se na trénincích kickboxu s androcentrismem poměrně často. Když chce někdo kulturní rozdíly mezi ženami a muži hnát do extrémů, určitě argumentačně sáhne po mužské nadřazenosti a mezi muži vládne jen a pouze Macho a až pak inteligence. Inteligence může skály přenést, avšak hlavní hrdina s vyšší inteligencí se stejně přikloní k předchozím dvěma hypotézám a tímto je také plně legitimizuje. „Co máš proti ženám?  Myslíš, že by něco lépe než muži nedokázaly?“ Sporadicky v situacích, kde si chlapi sahají na dno svých sil mají potřebu se srovnávat a povyšovat and ostatními, aniž by přiznali že jsou vůči jiným skupinám v tu chvíli nějak zaměření. Sice je to chlap, kdo udělá na trénincích více kliků za minutu, sedlehů ze všech však udělá nejvíce bezkonkurenčně šestnáctiletá Nikola, zlatá z Czech open v kickboxu juniorek, avšak to se opomíjí, protože zde funguje a výše uvedené potvrzuje…

Biologický esencialismus

Kdyby ve společnosti vládly ženy, existoval by biologický esencialismus ze strany žen. Ve společnosti se však považují muži za nadřazenější a ze strany žen na tom není příliš potřeba něco měnit, tak tedy existuje pouze jen biologický esencialismus z pohledu mužů. Tímto se veškeré genderové nesrovnalosti racionalizují na úroveň nadřazenosti právě mužům a tím se i logicky vysvětlují. Veškeré ochylky od norem jsou zanedbatelné a sociálně zpochybnitelné. Sandra Lipsitz Bem se ve své knize The Lenses of Gender(1993) často věnovala oboupohlavnosti, skrytým předpokladům a očekáváním. Narozdíl od předchozích dvou kategorií, nejsme jen pouze ti příjemci, ale jsme i jejími spolutvůrci a utvrzovači. Podílíme se na vývoji a tvorbě genderových skel ve společnosti svými postoji a předsudky. Tím, že opakujeme, vytváříme androcentrický svět, ve kterém vládnou muži, mají vyšší plat, jsou silnější, mají lepší postavení, nenosí růžovou ale modrou, kalhoty namísto sukní atp.

V sedmdesátých letech rodiče popisovali svoje nenarozené děti přesně podle uvedených genderových stereotypů.  Nenarození chlapci meli být silní a pohybliví, vážného vzezření. Holčičky naopak měly být pak jemné a drobné(Reid 1994). Tyto stereotypy se ani za tu dobu padesát let nijak moc nezměnily a zůstávají stejné.

Teorie genderových skel se nezaměřuje pouze na rozdíly mezi muži a ženami ale i zasahuje do předsudků vůči sexuálním menšinám. Roční děti nevykazují žádné rozdíly mezi komunikací vůči osobám rozdílného pohlaví. V této době se však velmi liší reakce dospělých na chování svých dětí podle sociálních předsudků. O jedenáct měsíců později byl podle výzkumů již poznat rozdíl mezi chlapci a holčičkami. Chlapci si počínají vice agresivněji a dívky dříve a častěji mluví(Fagot 1998). Do šestého roku života dítěte jsou rozdíly markantní podle vztahu, který jim rodiče předávají(Denham 1994 a Bronstein 1983) Předávání genderových stereotypů probíhá i přes naše veškeré racionální výhrady. V předškolním roce děti narážejí na pohledy svých vrstevníků a tato síla většinou nabírá na intenzitě, protože soud vrstevníků je silnější než role rodičů a pokud se děti jakkoliv snaží o překonání genderových stereotypů, pak se setkávají s nevolí a nesouhlasem. Což sama jako transsexuální rodič dítěte mohu potvrdit. Vrstevníci se na socializačním procesu podílejí velkou měrou, avšak ti sami jen předávají aktivizační procesy svých rodičů.

Podle Sandry Lipsitz Bem by se genderové předsudky měly překonávat a jak jinak než právě v tomto období dětí. Dokonce ani stereotyp, že ženy jsou hovornější než muži ve smíšeném prostředí se nepotvrdil. Ženy jsou skutečně hovornější než muži, ale jen pouze mezi ženami. Rozhovory mezi ženami a muži jsou jako rozhovory mezi příslušníky různých sociálních kultur a ne jako mezi rozdílným pohlavím(Smyth & Meyer 1994). Lze tedy předpokládat, že genderová příslušnost není daná od narození, ani tím že by ženy a muži žili odlišně, ale sociokulturním vývojem dítěte. „Ženy si ve vzájemných rozhovorech dávají více prostoru, souhlasně na sebe reagují a podvolují se ochotněji tématům druhé strany, dávají najevo aktivní naslouchání přikyvováním a přitakáváním -hmm.- Často se při rozhovorech přerušují, ale spíše v nápomocném duchu: pomáhají druhé najít vhodná slova atd.“  Nejsou hovornější než muži ve smíšeném prostředí.

Pomocí genderových skel jsme si zvykli rozlišovat kdo je muž a kdo žena, nejsme však toto schopni vždy s jistotou určit.

 

« Older Entries
  • Registrace
  • Přihlásit se