Minulý rok došlo k mému zatčení kvůli tomu, že jsem změnila pohlaví. Přijela za mnou do práce policie, zatkla mne s nasazenými pouty, umístila do cely, kde jsem počkala na jiné policisty a odvezla mne 150km daleko od bydliště ke zkoumání na sexuologii, jestli nejsem kvůli té změně pohlaví duševně nemocná. Usnesení jménem České republiky a tedy vás všech vydala xenofóbní soudkyně JUDr. Dana Červená pracující u Okresního soudu v Sokolově, která mne i nadále odmítá oslovovat v ženském rodě a to už docela poměrně dlouho po mé oprerativní změně. Z toho oslovování si nic nedělám, je to zkrátka jen zamindrákovaná pinda, která na to opravdu fakt vypadá.

Českou republiku bych přirovnala malinko ke Kanadě. I když je v Kanadě 85% transgender ready lidí a řadí se k vyspělým zemím, stále v ní zůstává 15% dalších jinejch pošahanců, kteří nám znepříjemňují životy jenom kvůli svým komplexům.

Proti zatčení jsem podala stížnost ke krajskému soudu, i když má advokátka pochybovala o její účinnosti, protože soudkyně postupovala jako bych měla být zadržena v trestním řízení a zde je postup jiný. Nutno podotknout, že doma mám už další dvě jiná rozhodnutí o tom, že postup policistů byl nezákonný, když mne v předchozích dvou případech také zatýkali. Stačí jen vypadat lépe než to, co máte v občance a skončíte s pouty na rukou a stačí k tomu jen angažovanost některých lidí, co se míchají do věcí jiným. A že jich tu v ČR je. Těší mne o to víc, že jsem stížnost sesmolila sama a krajský soud rozsudek zrušil.

Nyní mi přišel včera doporučený dopis z Ministerstva spravedlnosti. O tom, zda-li se jednalo o nezákonný postup, není již pochyb.

Jenomže z této zkušenosti vzniká premisa, proč civilizovaná země vlastně potřebuje svoje menšiny? Na to je jednoduchá odpověď, pokud si uvědomíme, kolik asi chybí člověku, který si dovoluje na bezbranné menšiny k tomu, aby příště nechal zatýkat jiné další lidi z už většiny jenom kvůli nějakým politickým nebo náboženským důvodům? Zrovna soudkyně Červená jak jsem psala na twitteru to opět zkouší přes výhružky advokátce. Stejně tak, jak si někteří městkáči myslí, že mohou zatknout nezletilou za odhození papírku, aniž by věc nesnesla odkladu a nevyřídila se v přestupkovém řízení, rovnou nás chtějí tihle vychovávat pendreky zas a znovu. Myslím, že od dob totalitních se ČR v tomhle nikam neposunula. Pořád tu jsou lidi, kteří budou jiným závidět jejich štěstí a samotným konstatováním nezákonnosti to nekončí a příště je určitě na řadě zas někdo jiný.

Někteří půjdou za svými xenofóbními názory dokonce ještě dál jako zrovna třeba pan senátor Čunek. Včera jsem měla tu možnost se ho na svůj názor k jeho postavení vůči církvi zeptat na aktuálně.cz

Odpověď Čunka se dá chápat tak, že církev za totality vůbec nebyla omezována na svých právech a všichni křesťané se mohli svobodně hlásit ke své víře. Čunek se narodil roku 1959 a to byli jeho rodiče dospělí, takže od 50let minulého století pro církev už žádná totalita nebyla? Buď si to USTR vymyslel, nebo si Čunek myslí, že stačí být homofob a xenofob a všechno bude v pořádku a ti méně inteligentní se svezou na jeho vlně populismu.

Druhý příklad s Čunkem nám znovu předvádí, proč ty menšiny potřebujeme. Ukazují nám, kam až jsou někteří lidé schopni zajít. Když jde o LGBT lidi, je správný křesťan připraven popřít třeba i církevní restituce a celý ten seznam perzekuovaných věřících na stránkách USTRu. A to si představte, že mají tihle křesťané být právě ti vzoroví rodiče pro výchovu dětí v civilizované Evropě. Jestli si někdo myslí, že se svět řítí do záhuby, tak to není kvůli těm homosexuálům, ale kvůli tomu, že stejní magoři typu Daliborka se zkrátka pozabíjí navzájem sami. Nebo se jen zabijou v autě při psaní zpráv.

Přiznám se vám, že když jsem o téhle dámě poprvé četla v tamním bulváru, tak jsem se zhrozila, kam až může extravagance a exhibicionismus dojít a navíc to ještě spojovat s transgender lidmi. No jo, tamní bulvár, snažím se ho nečíst a také se snažím sem dávat články, které jsou buď námi ověřené nebo alespoň podložené nějakou tou studií s odkazy. Vlastně se snažím, aby se s články dalo co nejméně manipulovat, více je rozebírám do hloubky a často doplňuji komentáři, aby nebyly zavádějící.

Asi jste si také všimli, že můj post o Androcuru byl zveřejněn i na stránkách Transparentu. Po vzájemné domluvě jsem souhlasila s posíláním postů i mimo můj blog, který už má čtyřletou historii od mého začátku HRT(pro laiky jsem tedy pět let v tom). Nic proti tomu, jestli někdo chce mít mé články jinde nebo mne citovat, hlavně ať cituje správně a myšlenka je zachována. Zpětná vazba od členů spolku na můj článek byla taková, že jsem si ho prý vymyslela a neměl být zveřeněn, kdyby to věděli, že vyjde. Vidění světa některých lidí je tak omezené, že se snaží odmítat i takové články, na které se vlastně odporovat ani nedá. Pro vysvětlení: ANSM je francouzská obdoba českého SUKLu a na svých stránkách Ministerstva solidarity a zdravotnictví sante.fr zveřejnila studii na 250tisíci ženách v průběhu 10let, která skutečně vypovídá o nežádoucích účincích cyproteron acetátu, pokud je podávaný v dávkách vyšších jak 25mg na den.

Les résultats de cette étude suggèrent que le risque de méningiome est multiplié par 7 pour les femmes traitées par de fortes doses sur une longue période (plus de 6 mois) et par 20 après 5 années de traitement.

A když tomu nevěříte, přečtěte si své příbalové letáky. To varování tam není jen tak pro srandu kválíkům. Tato zkušenost měla za následek ten, že na Transparent nic ani psát dál nechci. Myslím, že můj blog je informačně velmi hodnotný, že dementovat tento typ článků od někoho, kdo se teprve snaží rozjet nějaký blog v začátku je jen snaha o zviditelnění a to já nemám zapotřebí, zvlášť když si někdy i hodiny zjišťuji zdroje.

Ale abych se vrátila k Dračí dámě. Asi se vám musím přiznat, že tím bulvárem jsem i já měla trochu omezené vidění na člověka, kterého vlastně ani neznám. Ještěže se snažím držet odstup od mainstreamových médií a jsem otevřená tomu vidět svět i jinak. Vlastně to ani není žádná exhibice nebo extravagantnost. Dračí dáma Tiamat se totiž rozpovídala o své motivaci pro přeměnu v krátkém dokumentu, ze kterého dýchá upřímnost. O tom, že díky přeměně v Dračí dámu je ve svém boji s HIV po více jak dvaceti letech ještě stále naživu. Rozmluvila se o svém zneužívání otcem a i o svém vztahu s matkou, o tom jak přeměna stála neuvěřitelných 70tisíc dolarů a rozhodně neslouží ke strašení malých dětí, protože ty mají zrovna ten nejmenší problém Tiamatu obejmout. Co vím jistě je to, že u mne nějaké ty implantáty nehrozí a to už vůbec ne ty, kterými se dají otevírat dveře nebo jimi platit. Musím uznat, že to ani nevypadá tak, jak nám to bulvár servíroval. Tehdy bych to taky nezveřejnila, ale asi to sem taky patří, změnila jsem názor.

Máme tu ani ne měsíc školy a opět jako každý rok přichází varování, že mladí translidé jsou ve školách zrovna těmi nejvíce ohroženými. Tým vědců složený z Russella B. Toomey, Amy K. Syvertsen a Maura Shramko zkoumal po dobu 36 měsíců od roku 2012 do roku 2015 celkem 617 transgender adolescentů ve věku 11-19 let, přičemž výzkum byl zaměřen na to, aby již po několikáté zmapoval pokusy o sebevraždu u mladistvých.

Jak je všeobecně známo, žít v opačném těle je velmi psychicky náročné a děti často kromě nepříznivých podmínek v rodinách čelí také šikaně ze strany spolužáků. Celosvětově se riziko pokusů o sebevraždu uvádí kolem 1,5% a sebevražda je v USA dokonce druhou nejčastější příčinnou úmrtí u mladistvých, avšak jak tým zjistil, nejvíce ohroženou skupinou jsou transgender kluci(FtM). Ti se v dlouhodobém zkoumání pokusili o sebevraždu dokonce v 50,8% oproti 29,9% transgender slečnám(FtM). Další velmi rizikovou skupinou byli nebinární lidé, kteří se neidentifikují jako ani jedno pohlaví a pokusili se o sebevraždu v 41.8%.

Toomey uvádí, že výsledky jsou překvapující, avšak ne zas až tak překvapivé, protože se již dříve předpokládalo, že u mladistvých bude vyšší míra pokusů o sebevraždy vyvolané vyšším sklonem k úzkostem.

Jak tato čísla zvrátit a předcházet rizikům nám již před dvěma lety dala návod studie Kristiny R. Olson, Lily Durwood, Madeleine DeMeules a Katie A. McLaughlin, která zkoumala rozdíly mezi transgender dětmi žijících v podporujících rodinách ve srovnání s cisgender dětmi.

Závěrem bylo, že společensky genderově podporované a sociálně převedené předpubertální transgender děti vykazují běžnou míru deprese a jen mírně zvýšený výskyt symptomů úzkosti ve srovnání s průměrem populace. Těmto dětem se míra deprese a úzkosti nijak nelišila od ostatních cisgender vrstevníků.

Realita prevalence úzkosti vyvolaná onou sociální odlišností je však trochu jiná, v průměru jí trpí až 62% transgender oproti 33% cisgender mladistvým. K tak vysokým číslům přispívají dva faktory. Tím prvním je nedostatek podpory s přeměnou v rodinách a tím druhým se stává šikana ve školách.

Podle studie  National Center of Transgender Equality:

82% transgender dětí někdy pociťovalo nebezpečí ve škole
44% z nich bylo nějakým způsobem fyzicky napadáno
67% bylo šikanované online
64% transgender dětí mělo poničeno nebo odcizeno školní potřeby

Přičemž více jak polovina studentů jsou pronásledováni v pravidelných intervalech. Dvě ze tří dětí jsou ohroženi kyberšikanou, která je nebezpečná tím, že děti nemají žádnou možnost úniku. Kromě fyzických a psychických traumat má zneužívání dlouhodobé účinky, které mohou vést až k nechuti docházet do školy nebo zapojování se do rizikových aktivit. Podle studie Nuttbrock a kol. z 2010 existuje přímá souvislost mezi pronásledováním, šíkanou a později vzniklými depresemi. Napadané transgender děti jsou tak oproti ostatním LGB dětem ohroženi šestkrát více depresí a osmkrát větší pravděpodobností pokusu spáchat sebevraždu(ve srovnání s celkovou populací patnáctkrát).

Transgender děti také v různých intervalech mohou vynechávat školu, aby zabránili konfrontaci s šikanou. Podle Greytak, Kosciw a Diaz z 2009 se tak děje až v polovině případů. Případy šikany však často bývají neodhalené a hlášeny jsou pouze v polovině případů, přičemž jen pouhou třetinou z nich se školy začnou skutečně zabývat(Greytak a kol. 2009).

„Jsou to jen kluci“ je obecná představa, jak mávnout rukou nad šikanou. Bodejť by ne, když drtivá většina tyranů jsou právě kluci a většina transgender obětí jsou MtF(Grant, Mottet, Tanis, Harrison, Herman & Keisling, 2011). V dnešní době je stále nevyhnutelné, že transgender děti narazí na nějakou formu šikany. Je tak o to stále větší potřeba akceptovat své děti a jejich pohlavní orientaci či identitu.

Pedagogicko-psychologická poradna v Brně zpracovala pedagogický manuál, jak tyto potíže řešit a v minulém roce vytvořila portál určený pro děti a studenty pro nahlášení a pomoc s šikanou nntb.cz

Při setkání s šikanou je důležité v přátelském a důvěrném prostředí získat dopodrobna informace od svého dítěte, co se kdy stalo. Je také důležité, aby rodiče ubezpečovali své dítě, že udělalo dobře, když se s problémem svěřilo vám a vy zas máte tu odpovědnost, abyste mu za to poskytli veškerou ochranu např. při cestě do a ze školy a dostatek komunikace. Rodiče by neměli sdělovat dětem, co se chystají dělat, ale připravovat nápravu. Jako první by měl rodič sdělit škole veškeré informace, které o šikaně ví a požadovat odpověď(nejlépe písemnou), zda-li je ochotna s šikanou něco dělat a poskytnout vám pomoc při řešení. Škola prý často přizná, že nemá dostatek sil a odborníků, aby problém vyřešila, ale je také zároveň povinna poskytnout dítěti základní lidská práva. V nejlepším případě se tak děje přes se školou spolupracující odborníky či vyhraněné pedagogy. Pokud své povinnosti nebude škola plnit, má rodič právo podat stížnost u České školní inspekce. Může se také stát i to, že škola bude problém zlehčovat a začne vaše dítě obviňovat z toho, že si vymýšlí nebo si za agresi může samo. Podle toho odmítněte neodborný zásah školy, avšak trvejte na tom, že chcete být informování o veškerých krocích, které budou podnikány. Zvažte, zda-li za těchto podmínek pošlete své dítě do školy.

Mějte na mysli, že se jedná o vaše dítě a jeho bezpečnost, zdravý duševní a tělesný vývoj. Dochází-li k šikanování dětí v průběhu vyučování, před ním i po něm a to ve škole, v jejím blízkém okolí, při činnostech organizovaných školou, nese škola plnou odpovědnost se všemi důsledky.

Dodává poradna. Nelitujte svého času i peněz.

Mezi nejčastější chyby, na které byste si měli dát pozor, patří:

…společné vyšetřování šikany společně s agresorem a obětí nebo v celé třídě. Vždy se najde někdo, kdo problém zapře nebo zlehčí.
…zlehčování se může dít i u pedagogického pracovníka, který šikanu vyšetřuje, nebo bude rozdělovat vinu mezi agresora a oběť, což je ještě horší a šikanované dítě tak nezíská nikdy pocit důvěry, že jeho problém někdo vyřeší.
…vyšetřování může být vedeno tak nešikovně, že se ostatní děti budou bát agresora a raději ze strachu problém zapřou, aby i oni se nestali obětí.

Spoustu informací o řešení šikany také podá škole metodický pokyn Ministerstva školství a mládeže Č.j 224 246/2008-50 ze dne 3.12. 2008

Je tomu již delší dobu, co jsem zde psala článek o tom, že se mi příčí dlouhodobé užívání Androcuru jako antiandrogenu, který tlumí projevy a účinky testosteronu. Důvodem byly obavy, které vycházely přímo z příbalového letáku a nedovedla jsem si představit užívat takový lék dalších pět či deset let. Ze sdělení Hanky Fifkové vyplývá, že tento lék bude také užívat ještě dva roky po SRS více jak polovina jiných transgender žen, i přestože tento lék může způsobovat zhoubné i nezhoubné nádory jater a nezhoubné nádory mozku. Androcur po operativní změně u mne však přestal mít význam, abych ho nadále užívala a po domluvě se svou endokrinoložkou jsem ho raději nahradila Verospironem, který ač je původně diuretikum, spironolocaton působí prokazatelně proti účinkům aldosteronu, slabšímu testosteronu tvořeném v nadledvinkách, které post-op stále zůstanou jediným zdrojem testosteronu.

Nic proti cyproteronu acetátu, který je obsažen v Androcuru. Stále myslím, že není žádný lepší lék, který by stejně tak dovedl mírnit účinky testosteronu jako jiný(spionolacton, medroxyprogesteron). Myslím také, že svou roli v mé přeměně odvedl velmi dobře a jsem za to vděčná. I ANSM uzavírá, že tento lék nemá konkurenci.

Jenomže mé obavy se vyplnily. Francouzská Národní agentura pro bezpečnost léčiv ANSM vydala prohlášení o bezpečnosti tohoto léku. Hormonální léčba, kterou od 80-tých let uvedla na trh společnost Bayer se nyní zodpovídá za několik nádorů mozku. Ve Francii je z 80% předepsán ženám jako lék tlumící projevy hirstuismu a podle údajů pojišťoven tam tento lék užívá až 57tisíc pacientek. Čísla však mohou být vyšší, protože se v menším množství vyskytuje i v hormonální antikoncepci(Diane-35, Vreya, Minerva, Chloe).

S odkazem na studii, kterou provedla ANSM, má Androcur od roku 2008 na svědomí již více jak 500 nádorů mozku, přičemž pravděpodobnost nádorového onemocnění se zvyšuje přímo úměrně s dobou užívání. U pacientů, kteří užívali Androcur více než půl roku je riziko vzniku nádoru násobeno sedmi a 20násobně pokud expoziční doba trvá pět let. První výstraha tak přišla celkem pozdě před deseti lety od neurochirurga Sébastiena Froelicha nemocnice Lariboisière v Paříži, který se začal ptát, proč jeho pacienti s nádory oslepli nebo přestali mluvit, či jinak se stali hendikepováni. Bylo na čase prokázat spojitost s tímto lékem a to i přesto, že zaměstnanci společnosti Bayer vydali v roce 2011 studii, která prokazovala, že tento lék nemá přímou spojitost s nezhoubnými nádory. Varování však v příbalovém létáku zůstalo. Jenomže podle profesora Froelicha nebylo ve studii zkoumáno dlouhodobé užívání vyšších dávek a tak vytvořil v roce 2015 pracovní skupinu, která začala účinky androcuru hlouběji zkoumat. Došla pak k závěrům jak je výše uvedeno v pravděpodobnosti výskytu nádorů. Výsledky také donutily francouzské úřady, aby prozatím neschválili Androcur jako lék určený pro léčbu akné, endometriózy a hormonální antikoncepce. Navíc varují lékaře, aby se dlouhodobému předepisování vyhnuli.

Při zkoumání účinků byl zajímavý ještě jeden optimistický fakt a to ten, že po ukončení léčby se nezhoubný nádor začal zmenšovat. Na obrázku je velikost nádoru rok po ukončení hormonální substituce.

Ačkoliv ne všichni transgendeři pociťují nepohodlí dané nesouladem mezi tělem přiřazeným od narození a identifikovaným pohlavím, někteří mohou pociťovat trápení vyvolané stresem a frustrací, pokud není dostupná včasná hormonální substituce nebo SRS. Vzhledem k tomu, že nám etiologie rodové dysphorie není doposud známá, předpokládá se, že fetální sexuální(pohlavní) diferenciace mozku během druhé poloviny těhotenství neodpovídá rozvoji zbytku těla u transgenderů. Už tento předpoklad naznačuje, že neuroanatomické rysy, jež bývají odrazem neznámých příčinných procesů, budou identifikovatelné v našich mozcích. Aneb přečetla jsem za vás.

K dnešnímu dni se mnoho studií zabývala morfologií mozku spojenou s genderovými rozdíly. Nejprve se v počátečních fázích zkoumaly rozdíly pomocí magnetické rezonance závislé na ručních nebo poloautomatizovaných technikách [ref 1] a [ref 2], avšak s rozvojem s Voxlovou morfologií se již nyní dají porovnávat celé oblasti mozku. Mnoho následných studií publikovalo rozdíly mezi pohlavími pokud jde o objemy specifických struktur uvnitř mozku [ref 3] a [ref 4]. Kromě toho byly tyto studie také doplněny o zkoumání rozdílů na magnetické rezonanci, zkoumající koritikální tloušťky v celém mozku [ref 5] a [ref 6].

V nedávno publikované metaanalýze studií magnetické rezonance pomocí voxlovy morfologie založené na poskytování měření regionálních objemů hustoty šedé kůry mozkové se dospělo k závěru, že rozdíly mezi pohlavími se nalézají zejména v oblastech insuly(související s lidským vědomím), limbických struktur(související s emocemi, chováním a motivací), bazálních ganglií(mající za úkol kontrolovat motorické pohyby, učení a poznávání), thalamu(sensorické a motorické signály mozkové kůry), jazykových kortikálních oblastech a cerebellum(motorické a kognitivní funkce) [ref 7]. Přechozí studie již naznačovaly rozdíly výskytu bílé hmoty mozkové v cerebellum, cerebrálních lalůčcích a corpus callosum. [ref 8] a [ref 9]

Všechny studie magnetické rezonance tak vesměs poukazovaly na rozdíly mezi  pohlavím mozku v souvislosti s genitálními charakteristikami. [ref 10] [ref 11] a [ref 12]  Tyto studie byť však poukázaly na rozdíly mezi objemy mozkových struktur, zároveň však také poukázaly na to, že tyto rozdíly by bylo možné aplikovat pouze jen tehdy, pokud by rozdíly mezi pohlavími byly vysoce dimorfní. Lidský mozek tak nemůže být rozdělen pouze na mužský vs. ženský mozek, pokud do toho započteme ještě vzhled genitálií. [ref 13] Stejně tak roste i společenský směr, který pohlaví chápe jako určité kontinuum či fluidum spíše než doposavadní bigenderové rozlišení. [ref 14]

První studie zaměřená na transgender ženy pomocí magnetické rezonance použila metodu ROI(region of interest) v oblasti corpus callosum a nepřinesla žádné znatelné rozdíly mezi cisgender muži a transgender ženami. [ref 15] O deset let později jedna studie uváděla, že corpus callosum je u transgender žen shodný s jejich identitou. [ref 16] Následovaly další čtyři studie, které zkoumaly šedou kůru mozkovou vůči cisgender protějškům. První z těchto studií prokázala, že více šedé kůry mozkové bylo u hormonálně neléčených trangender žen oproti cisgender mužským protějškům. [ref 17] Druhá ze studií prokázala vyšší výskyt šedé kůry mozkové v temporo-pariental spojnici, dolní frontální kůře a insulární kůře pravé hemisféry stejně tak i v rozdílech objemů putamenu a thalamu. [ref 18] Třetí studie Voxelu u transgender žen zaznamenala nižší objem šedé kůry mozkové v oblastech levého angular gyrus a inferior pariental lobule. [ref 19] Čtvrtá studie hodnotila adolescenty a zaznamenala nižší objem bilaterálně cerebellumu a hypothalamu než u cisgender chlapců. [ref 20] Další dvě studie specializované na tloušťku kůry prokázaly konzistentní výsledky, tj. vyšší tloušťku kortikální tkáně než u cisgender mužů. [ref 21] a [ref 22] Výše uvedené studie byly vždy heterogenní a první až třetí studie detekovaly vyšší výskyt šedé kůry mozkové v oblastech angular gyrus, insuly a putamenu, což může hypoteticky znamenat v případě druhé a třetí studie odlišné vnímání vlastního těla, protože tyto oblasti jsou spojené s neuronovou sítí. Pouze jedna(ta druhá) studie ověřovala bílou hmotu mozkovou a ověřila, že u transgender žen bez HRT je nižší výskyt bílé hmoty mozkové v předcentrální oblasti. To však ale nezakládá na konečném vysvětlení, protože mikrostruktura bílé hmoty byla doposud hodnocena pomocí difuzního tenzoru DTI.  Další následná studie však ukázala, že frakční anizotropie několika fasciculů u transgender žen bez HRT je někde na půli cesty mezi ženským a mužským mozkem. [ref 23] Další studie nenalezla žádné rozdíly v frakční anizotropii u transgender žen, cisgender žen a mužů, i když přeci jen střední difuzivita byla vyšší u transgender a cisgender žen oproti cisgender mužům.

Celkově tyto studie magnetické rezonance přinesly poznatky, že mohou existovat regionální rozdíly v rozložení šedé kůry a bílé hmoty mozkové. Doposud zjištěné vzory však nejsou zatím jasně spojeny s charakteristikami ženského mozku, čímž se zvyšuje pravděpodobnost, že rozdíly v objemech struktur mozku nemusí nutně souviset s feminizací. [ref 24] Všechny výše uvedené studie byly provedeny před hormonální substitucí. A zde přichází na řadu zkoumání dle odlišných definic. Tři studie pomocí Voxelu zkoumaly vliv cirkulujících pohlavních steroidů na cisgender osoby a jednoznačně došly k závěru, že:

a) pohlavní hormony ovlivňují organizaci šedé kůry mozkové v kortikálních oblastech v dospívání a dospělosti [ref 25]
b) zvýšené hladiny testosteronu u chlapců jsou spojeny s rozdíly v amygdale a hyppocampu [ref 26]
c) zvýšené hladiny estrogenů u dívek souvisejí s pohlavními rozdíly [ref 27]

Další studie magnetické rezonance založené na ROI zkoumaly po dobu čtyř měsíců vliv hormonů na transgender ženy. Jejich výsledkem se prokázala redukce objemu mozkových tkání směrem k proporcem „ženského mozku“. [ref 28] V jiné studii byl hodnocen vliv hormonů před a po šesti měsících HRT hormonální substituce a bylo zjištěno, že pohlavní hormony jsou spojeny se sníženou kortikální a subkortikální strukturou. [ref 29]

V tomto prvním díle jsem vyčetla mnoho studií, které se zabývaly genderovými rozdíly uvnitř našich mozků. Nejprve jsme nabyli představu, že něco jako mužský a ženský mozek přeci jen existuje, jenomže to by v praxi fungovalo právě jen v případě vysoké dimorfnosti mezi oběma pohlavími a hlavně nezávisle na tom, kdo jaké má genitálie a když do toho ještě zamotáme transgender mozky, všechno se má úplně jinak. Existují oblasti mozku, které naznačují, že u transgender lidí je ta fáze někde na půli cesty mezi námi zidealizovaným ženským a mužským mozkem, avšak pokud vezmeme v úvahu, že právě onen ženský a mužský mozek je do značné míry ovlivněný působením hormonů, narazíme zde na základní předpoklad a to ten, že transgender ženu MtF testosteronem rozhodně nevyléčíte. Jak je tedy možné, že ta fáze mezi rozdíly se může později na HRT ubírat pouze jedním směrem ke spokojenosti transgender člověka?

1. The journal of neuroscience 1991 – Allen LS, Richey MF, Chai YM, Gorski RA.
2. Oxford Cerebral cortex 2001 – Goldstein JM, Seidman LJ, Horton NJ, Makris N, Kennedy DN, Caviness VS Jr, Faraone SV, Tsuang MT.
3. Neuroimage 2010 – A. Veronica Witte, Markus Savli, Alexander Holik, Siegfried Kasper, RupertLanzenberger
4. Neuroimage 2001 – Catriona D.Good, Ingrid Johnsrude, John Ashburner, Richard N.A.Henson, Karl J.Friston, Richard S.J.Frackowiak
5. Oxford Cerebral Cortex 2006 – Elizabeth R. Sowell, Bradley S. Peterson, Eric Kan Roger, P. Woods, June Yoshii, Ravi Bansal, Dongrong Xu, Hongtu Zhu, Paul M. Thompson, Arthur W. Toga
6. Neuroimage 2010 – Bin Lv, JingLi, Huiguang He, Meng Li, Mingchang Zhao, Likun Ai, Fei Yan, Junfang Xian, ZhenchangWang
7. Neuroscience & Biobehavioral Reviews 2014 – Amber N.V.Ruigrok, Gholamreza Salimi-Khorshidi, Meng-Chuan Lai, Simon Baron-Cohen, Michael V.Lombardo, Roger J.Tait, JohnSuckling
8. Neuroimage 2001 – Catriona D.Good, Ingrid Johnsrude, John Ashburner, Richard N.A.Henson, Karl J.Friston, Richard S.J.Frackowiak
9. Oxford – Brain a journal of neurology 2013 – Meng-Chuan,, Lai Michael, V. Lombardo, John Suckling, Amber N. V. Ruigrok, Bhismadev Chakrabarti, Christine Ecker, Sean C. L. Deoni, Michael C. Craig, Declan G. M. Murphy, Edward T. Bullmore, MRC AIMS Consortium, Simon Baron-Cohen
10. Psychoneuroendocrynology 1991 – Witelson SF
11. Nature reviews neuroscience 2006 – Cahill L
12. Nature neuroscience 2011 – McCarthy MM, Arnold AP
13. PNAS 2015 – Daphna Joel, Zohar Berman, Ido Tavor, Nadav Wexler, Olga Gaber, Yaniv Stein, Nisan Shefi, Jared Pool, Sebastian Urchs, Daniel S. Margulies, Franziskus Liem, Jürgen Hänggi, Lutz Jäncke, and Yaniv Assaf
14. Hormone resarch in paediatrics 2016 – Meyer-Bahlburg HF, Baratz Dalke K, Berenbaum SA, Cohen-Kettenis PT, Hines M, Schober JM.
15. Archives of sexual behavior 1991 – Meyer-Bahlburg HF, Baratz Dalke K, Berenbaum SA, Cohen-Kettenis PT, Hines M, Schober JM.
16. IEEE Engineering in Medicine and Biology 27th Annual Conference 2006 – Y. Yokota ; Y. Kawamura ; Y. Kameya
17. Neuroimage 2009 – Eileen Luders, Francisco J.Sánchez, Christian Gaser, Arthur W.Toga, Katherine L.Narr, Liberty S.Hamilton, Eric Vilain
18. Oxford Cerebral Cortex 2011 – Ivanka Savic, Stefan Arver
19. PLOS 2013 – Lajos Simon, Lajos R. Kozák, Viktória Simon , Pál Czobor, Zsolt Unoka, Ádám Szabó, Gábor Csukly
20. Psychoneuroendocrinology 2015 -Elseline Hoekzema, Sebastian E.E. Schagen, Baudewijntje P.C. Kreukels, Dick J. Veltman, Peggy T. Cohen-Kettenis, Henriette Delemarre-van de Waal, Julie Bakker
21. Cerebral Cortex 2012 – Leire Zubiaurre-Elorza, Carme Junque, Esther Gómez-Gil, Santiago Segovia, Beatriz Carrillo, Giuseppina Rametti, Antonio Guillamon
22. Scientific Research 2012 – Eileen Luders, Francisco J. Sánchez, Duygu Tosun, David W. Shattuck, Christian Gaser, Eric Vilain, Arthur W. Toga
23. Journal of Psychiatric research 2011 – Giuseppina Rametti, Beatriz Carrillo, Esther Gómez-Gil, Carme Junque, Santiago Segovia, Ángel Gomez, Antonio Guillamon
24. Archives of sexual behavior 2016 – Antonio Guillamon, Carme Junque, Esther Gómez-Gil
25. Neuroimage 2010 – A. Veronica Witte, Markus Savli, Alexander Holik, Siegfried Kasper, Rupert Lanzenberger
26. Cerebral Cortex 2009 – Susanne Neufang, Karsten Specht, Markus Hausmann, Onur Güntürkün, Beate Herpertz-Dahlmann, Gereon R. Fink, Kerstin Konrad
27. Psychoneuroendocrinology 2009 – Jiska S. Peper, Rachel M. Brouwer, Hugo G. Schnack, G. Caroline van Baal, Marieke van Leeuwen, Stéphanie M. van den Berg, Henriëtte A. Delemarre-Van de Waal, Dorret I. Boomsma, René S. Kahn, Hilleke E. Hulshoff Pol
28. Clinical & Translation Endocrinology 2006 – Hilleke E Hulshoff Pol, Peggy T Cohen-Kettenis, Neeltje E M Van Haren, Jiska S Peper, Rachel G H Brans, Wiepke Cahn, Hugo G Schnack, Louis J G Gooren, René S Kahn
29. The Journal of Sexual Medicine 2014 – Leire Zubiaurre-Elorza, Carme Junque, Esther Gómez-Gil, Antonio Guillamon

Jedním z nejpamátnějších a nejdůležitějších momentů The Posh Frock Shop bylo, když se 31letá armádní kapitánka Hannah, která před pěti lety prodělala změnu pohlaví, oblékla do svatebních šatů a vzala si muže svých snů. Tím mužem snů byl Jake a jak jinak než že také transgender. Oba se seznámili v době, kdy se angažovali v transgender právech před lety a začali se vídat a scházet. A jak už to tak bývá, Jake padl Hannah do oka prý tím, že byl neuvěřitelný sympaťák, který měl všechno, co by ten správný partner měl mít. Svatební foto zveřejnila svatební agentura Ian Stuart London, která má na svědomí ty moc hezké šaty.

Vezmu si muže, kterého miluji a přitom budu vypadat jako žena, kterou jsem. A nebudu dál čekat.

Oba si vybrali svatební obřad na radnici v Chelsea následovaný posezením v italské restauraci. Žijí v rodinné čtvrti v Sandhurstu, kde plánují rodinu.

Jů, to je tak úžasný, když si to představím, že láska kvete vlastně všude. Takové zprávy jsou tady na blogu velmi optimistické a pozitivní, že jsem měla potřebu těch pár fotek sem dát. Navíc Hannah to hrozně sluší a Jakovi sekne.

Hannah s Jakem jsou v Anglii celkem známý pár, který se v březnu zůčastnil také pořadu Good Morning Britain.

Návrh znění úpravy NOZ a zákona o matrikách skutečně navrhlo Ministerstvo spravedlnosti a přistoupilo k připomínkovému řízení, do kterého se zapojilo hned několik agend. Přečetla jsem za vás a přináším vám přehled, jak některé orgány reagovaly a vyjadřovaly se.

Ministerstvo zemědělství vzneslo připomínku, že namísto 12let by se měla věková hranice posunout na 15let, aby se dosáhlo plného uvědomění dítěte a zároveň by tak nebyl třeba ani souhlas obou rodičů. Souhlas rodiče může být v některých rodinách zásadní problém, jak již nastiňují připomínky MPSV. V minulosti nastávaly situace s povolením rozvedeného rodiče pro HRT a blokaci puberty, kdy jeden z rodičů byl zásadně proti a blokoval teenagerovi celý proces až do jeho zletilosti. Změna pohlaví dospívajícího člověka by rozhodně neměla být překážkou v tom, že si dva rodiče mohou dělat naschvály.

Ministerstvo financí se obává lidí, kteří budou měnit pohlaví na truc a z recese, tak trochu má obavy vyplývající z předsudků, avšak nic zásadního.

Podle Ministerstva vnitra by se měla udělat rozsáhlá analýza mající zahraniční rozsah. V matrikách mají být evidovány údaje o pohlaví, tedy o biologických a fyziologických znacích, nikoliv údaje o „osobních představách“. S předsudky se obává, že může nastat situace, že otcem dítěte bude žena a naopak. Má poznámka k tomuto: Jenomže takové situace se již běžně stávají a právěže naopak je tím porušováno právo dítěte na oba rodiče vyplývající z mezinárodní úmluvy o právech dítěte, kdy současná právní úprava není natolik flexibilní, že zápis takového rodiče do rodného listu dítěte ani neumožní. Kdyby Ministerstvo vnitra tušilo, že se dějí i věci, kdy si transgender člověk zamrazí své pohlavní buňky a později i po chirurgické změně je použije. S chirurgickou změnou pohlaví však tento rodič přišel o možnost být rodičem dítěte. Dále by změnu neměly řešit matriky, ale soudy, měly bychom nejspíš žalovat svoje rodiče(i třeba posmrtně?) nebo matriky či koho? A kdo v případě prohry bude hradit výlohy?

Česká biskupská konference se vyjádřila, že změna je zbytečná a současná právní úprava je dostatečná, byť si jsou vědomi, že ESLP ve věci sterilizací rozhodoval několikrát a vždy ke spokojenosti žalovatelů. Zatímco Ministerstvo vnitra označilo změnu pohlaví za méně závažné rozhodnutí na stav člověka, ČBK se snaží toto rozhodnutí nafukovat jako na rozhodnutí, které má zásadní dopad na celý život člověka, paradoxně  v době, kdy by se pohlaví v dokladech ani uvádět nemuselo. To jen pouze v církvi mají lidé zásadní problém s tím, jesti je někdo žena nebo muž a podle toho mají rozdělené genderové role, avšak naštěstí ne mnoho lidí je věřících, tudíž na ně ten dopad není až takový, jak ČBK uvádí.

Ministerstvo zdravotnictví se vyjádřilo, že plně souhlasí s cílem předloženého návrhu, neboť je to ve shodě se závěry jejich jednání.

Ministerstvo obrany přišlo s tím, že by se měl používat výraz „psychické pohlaví“ a „porucha sexuální identifikace“. Tato terminologie je v dnešní době zavádějící a přispívá ke stigmatizaci, neboť se o psychickou poruchu nejedná a Světová zdravotnická organizace diagnózu zrušila. Ministerstvo obrany se tak zřejmě brání, aby trangender lidé stále neměli možnost sloužit v armádě, i když uvádí že to je kvůli tomu, aby nedocházelo k opakovaným změnám. Navrhují tedy, aby se k prohlášení přikládalo potvrzení, že člověk trpí poruchou identifikace, dále také aby možnost změny pohlaví byla podmíněna jen těm lidem, kteří splňují podmínky dle zákona o specifických zdravotnických službách, jenomže ten vyjmenovává pouze to, komu lze provést chirurgické úkony a podmínky jsou v něm pouze dvě(dovršení 18let a komise). Takový návrh by jistě nesplnil důvod, proč se legislativní změna provádí a tím bylo uvedení do souladu s rozsudky ESLP.

Největší odpor vznesla JUDr. Ivana Janů z UOOU společně s Vítem Zvánovcem(kontakt). Překvapivě jako člověk s neutrálním jménem má se změnou pohlaví hodně zkušeností, že  jej kategoricky odmítá. Podle předsedkyně je pravděpodobné, že to tak velký senát ESLP nenechá a excesivní vybočení rozsudku ve věci Émile Garçon vs. Francie ještě zvrátí. Ano čtete dobře, paní předsedkyně zrušení podmínky sterilizace považuje za EXCES(nutno uložit jako docx).  Paní předsedkyně JUDr. Ivana Janů dále uvádí, že žena je člověk, který tak vypadá a optimálně má chromozomy XX a navrhuje zřídit nový institut subjektivního pohlaví. Zmiňuje vědecky spornou theorii Johna Moneyho, který začal rozlišovat mezi biologickým a sociálním pohlavím. Mou poznámkou: teorie Johna Moneyho nebyly jen vědecky sporné, ale přímo později označené jako podvod, který vedl ke smrti člověka, který měl dokázat jeho teorii, že pohlaví se dá naučit a tím byly později širokou vědeckou společností odsouzené. Je také historicky prokázané, že John Money zatajoval a zkresloval objektivní skutečnosti ve svých uvahách a pracech. Není překvapením, že JUDr. Ivana Janů byla v PSP kandidátkou za KDU-ČSL a do křesla UOOU byla dosazena právě KDU-ČSL, ANO a Starosty. Roku 2014 pro mne nepochopitelně tato právnička získala ocenění Právník roku za občanská a lidská práva.

Ministerstvo školství a mládeže a tělovýchovy osvíceně doporučilo změnu aplikovat také na intersexuální lidi, kterých může být podle některých statistik dokonce více než transgenderů. Navrhlo důvodovou zprávu doplnit o přímý odkaz na zásadní problémy, kterým čelí transgender lidé. Připadá jim také nelogická podmínka rozvodů ve vztahu k zákonu o specifických zdravotnických službách, protože ten stále podmínku rozvodů obsahuje a transgender člověk se musí na zákrok nechat rozvést a pak znovu může vstoupit do svazku manželského. Předkladatel návrhu úpravy NOZ nepovažoval změnu zákona o specifických zdravotnických službách za nutnou, ale jak správně uvádí MŠMT, je potřeba změnit i jej. Za takové připomínky samozřejmě děkujeme.

Veřejná ochránkyně práv vítá zpracování návrhu, který reaguje na aktuální judikaturu ESLP. Má-li být změna pohlaví řešena jako statusová záležitost, měla by být řešena komplexně a ochránkyně práv vyzývá ke slazení obou právních úprav NOZ a zákona o specifických zdravotnických službách, aby ani v jednom případě nebyl vyžadován rozvod nebo zánik manželství, neboť tyto podmínky považuje za invazivní zásah do duševní integrity obou manželů. Dále může být zmatečné, kdy osoba zahajující chirurgickou změnu pohlaví podle zákona o specifických zdravotnických službách bude moci o změnu požádat až po jejím ukončení, zatímco běžně tomu tak potřeba nebude a navrhla zrušit §23 odst. 2) ZSZS.

Hodně připomínek, se kterými přišlo MPSV je sice zajímavých, ale také jako u jiných připomínek občas nelogických. Např. pokud by měl být člověk omezen počtem změn za svůj život, jelikož ne všichni transgendeři jsou vyhraněni binárně a někteří jsou fluidní, ptám se proč tedy vůbec minimální věkovou hranici zvedatze 12let na 15let a vyžadovat k tomuto úkonu navíc souhlas rodiče(obou rodičů)? 12-15letí teenageři se ještě do pracovního procesu nezapojují a prakticky ani ne do sexuálního života, aby pro ně platila např. některá práva vyplývající z mateřství a rodičovství, ochrany zaměstnanců apod. Pro ně je celá změna pohlaví pouze věcí statusovou, aby si mohli změnit jméno a nebýt diskriminováni a šikanováni ve školách. Většinou se však jedná o mladé lidi, kteří dlouhou dobu už od dětství docházejí k sexuologovi a včasná změna je u nich víc než vhodná stejně tak jako čekají na povolení s HRT a blokací příznaků nastupující puberty. Podmínka 12 let je právě situována v časovém harmonogramu spojeném se začátkem fyzických změn u těchto mladých lidí.

MPSV uvádí některé skutečnosti jako:

a) nárok na porodné. Ten je striktně nastaven na ženu a mělo by se to dle MPSV genderově neutrálně upravit. Má poznámka: Tyto situace by však měl zohledňovat nový §3020a NOZ, kdy by se ustanovení zákona o sociální státní podpoře mělo posuzovat podle těch ustanovení, které by se použily před změnou pohlaví.

b) umývárny, toalety, šatny zas a znova. Musím zmínit, že se asi situace bez recesivních změn pohlaví neobejdou. Např. v USA někteří kněží, aby prokázali absurdnost transgender lidí a jejich požadavků se mužští kněží prohlásili za ženu a obtěžovali je na veřejných toaletách se vzkazem: tohle chcete? Prezentovali tak transgendery jako sexuální predátory. Takto obtěžující situace většinou vzbuzující veřejné pohoršení lze však zvládat a řešit s prokázáním obtěžujícího jednání v přestupkovém řízení. Obtěžování na veřejných místech lze tedy i po této úpravě poměrně dobře řešit a bránit se mu v případech, kdy by mohlo být k takovým účelům zneužívané.

c) mateřská a rodičovská dovolená. Opět se zde v případě FtM muže, který porodí použijí ustanovení, které by se jinak použily před změnou pohlaví a i takový rodič má nárok na mateřskou a rodičovskou, avšak doplňuji, že je zde potřeba vyřešit konflikt se zapsaným pohlavím v rodném listě, pokud dítě porodí úředně muž, protože matriky se těmto změnám bání zuby nehty a takový rodič nebude zapsaný do rodného listu dítěte a právně nebude ani jeho rodič. Jak jsem zmíňila, že mi některé námitky MPSV připadají nelogické, tak se jedná přesně o tu námitku, kdy muž změní své pohlaví na ženské, ale dále už dítě porodit přeci nemůže, k tomu je přeci potřeba děloha a i kdyby se jednalo o partnerku, tak stejně ta bude v rodném listě zapsána jako matka dítěte.

d) pracovní podmínky a zákaz zaměstnávání apod. opět jako bod a)

MPSV dále také jako MŠMT osvíceně uvádí, že člověk by měl mít možnost vrátit své rozhodnutí a mělo by mu být umožněno s ohledem na fluidnost pohlaví vrátit své pohlaví na původní. Také uvádí, že je důležité specifikovat, zda-li souhlas u osob mladších 15ti let může být udělen pouze jedním rodičem nebo oběma, aby byla zachována stejná práva obou rodičů. Já jsem se k tomu už vyjádřila. Pokud dítě má od poskytovatele zdravotnických služeb potvrzení, že má genderový nesoulad a doporučující potvrzení na změnu pohlaví, pak je v zájmu dítěte mu tu změnu umožnit a ten zájem dítěte je zde zřejmý. Práva dítěte jsou postavena mezinárodní úmluvou o právech dítěte výše než zájem jednoho nebo obou rodičů.

A nyní níže přikládám přepis návrhu úpravy NOZ a zákona o matrikách

Read the rest of this entry »

Stala se mi taková milá věc, o kterou se s vámi podělím. Před pár dny mi znovu pod posty psala koment jedna jistá osoba o tom, jak je passing pro translidi všeobecně utrpením. Co jsem se tak měla možnost setkat s mnoha lidma, tak bych za tu dobu ani nedělala takové závěry. Mnoho holek a o klucích už nemluvě procházejí celkem dobře, až na pár výjimek, o kterých jsem si stejně vždy udělala takový závěr, že pokud by trochu změnili svůj styl, nebylo by to zas tak špatné.

Po čtyřech letech HRT a dvou po operaci už nad podobnými věcmi nepřemýšlím nebo je nijak nezpracovávám. Běžně mne lidé oslovují jako paní i v telefonu a když jsem krátce po tom komentáři zastavila u pítka na bruslařské dráze, holčička řekla chlapečkovi, ať tu(mne) paní pustí. V tu chvíli mi problesklo ironicky hlavou: „Jo passing, to je utrpení.“ Passing je totiž takový, jaký si ho kdo sám udělá. Druhý den jsem byla na jednání s jednou paní v Pernot Ricardu, to je společnost, kde se plní Becherovka. Bavila jsem se s ní o tom, co by se pro ně ještě dalo udělat a ona tak nějak zaváděla rozhovor k tomu, odkud jsem a jak dlouho tu žiji. Nakonec ten důvod vyzvídání byl jednoduchý. „Vy se hrozně podobáte jedné mé kamarádce ze střední, paní Horské, sice máte ten účes trochu jiný, než měla ona, ale i ze strany jste stejná a kdybych vás dvě posadila vedle sebe, vůbec bych nevěřila, že nejste její dcera.“ Pro mne to najednou znamenalo něco jako pochvalu, byl to asi ten největší stav, kam jsem se kdy mohla a chtěla po těch letech dostat, kdy lidé vás běžně srovnávají s ostatními ženami.

Passing je pouze způsob, jakým vás ostatní vnímají stejně jako stigmatizace. Dá se změnit, já například kvůli passingu podstoupila snesení štítné chrupavky, plastiku nosu, docházela pravidelně na hlasovou terapii a pak zbytek dohnala přirozenou péčí o sebe, což není nic těžkého a nereálného v dnešní době. Když jsem tak poslední tři dny o tom přemýšlela, došla jsem k závěru, že nejdůležitější na tom všem je přirozenost, jak na ostatní působíte. V oblasti, která se zabývá stigma managementem, se jedná o zvládání viditelného stigmatu. Viditelným stigmatem může v době přeměny být nepříliš vyhraněný vzhled a působení, které je ovládané strachem z toho, že člověk po odhalení bude na základě nějakých indícií stigmatizován.

Rozvinutí jedinci, kteří mají nějaké stigma, jež je ústředním bodem jejich identity, mají tendenci vidět, že jejich stigmatizovaná identita je stejně platná jako jakákoliv jiná a z tohoto důvodu by se teoreticky neměli bát svého odhalení. Každý jedinec se však liší v ochotě a ve sklonu k riskování.  Když osoba vnímá, že svým riskováním přivodí diskriminační zacházení, tak samozřejmě méně riskuje. Chtela bych říct, že způsoby, které jsem v začátku předchozího odstavce zmínila a jakými se přiblížit k vytouženému pohlaví patří do kategorie kompenzačních strategií, které pomáhají překonávat strach z viditelné stigmatizace. Mohou pak nastat dvě možnosti. Buďto ten strach trvá natolik, až se člověk cítí být frustrován úplně stejně tak jako na začátku kvůli důvodům, proč změnu začal postupovat a cítí se jakoby byl nefér vůči sobě, což může vyvolat změť dalších zmatků, které v přeměně mohou vést opět k tomu, že člověk znovu začne skrývat svou identitu a nebo se jednou ten strach vytratí a v tom případě člověk pak může zažívat stejně pěkné okamžiky, jako se mi staly tento týden.

Jak zvládnout passing jsem vlastně už zmínila. Spíš než se zaměřit na zvýšenou pozitivitu, která dokáže kolikrát člověka vysát ještě víc než samotný handicap, se stačí zaměřit na svůj strach, který vám v přeměně může dovolit postupovat dál. K jeho zvládnutí postačí pouze postoj, který zaujímáte ke své viditelné stigmatizaci. Stejně tak jako s ní máte problém vy, stejně tak mají s viditelnou stigmatizací problém i jiní lidé a to nemusí být jen transgendeři. Pokud v passingu budete působit uceleně svým vzhledem včetně sebevědomí, je méně pravděpodobné, že se lidé ve vašem okolí budou více spoléhat na zaběhnuté stereotypy a opominou i někdy výrazné rysy, které by vás mohly prozradit.

Sice jak jsem se dívala, mne nic z programu nenadchlo, ale budu tam.

Půjdu exhibovat mezi ty odporné hříčky přírody, jak si někteří jedinci ještě v dnešní době myslí. Bohužel o Pridu jako nezřízené exhibici mají představu i někteří translidé a není lepšího názoru než se stavět do takové pozice: Já ná takové akce nechodím, já totiž nejsem zvrácená, což už samo o sobě předjíímá jeden ze způsobů stigmatizace a dokonce ji názorově vnucuje a to nezmiňuju, že se hlavně jedná o skrývanou latentnost, jak jsem psala před dvěma lety v souvislosti s Pridem. Takže nejlepší je nechat předsudky doma a vyrazit se podívat mezi ty desetitisíce naopak příjemných lidí, nikdo vás tam neukousne a možná se tam i uvidíme.

Máme několik měsíců poté, co WHO vyňalo diagnózu transsexuality z klasifikace nemocí, neboť se o žádnou nemoc nejedná. Přesto se několika lidem stýská a dokonce se i příčí být zdravý. Nesplňuji heteronormativní předpoklady většiny společnosti, tudíž mou jedinou omluvou je to, že jsem na hlavu. Tohle chcete? Jen kvůli hormonům? Přitom se s diagnózami WHO vypořádala poměrně dobře, aby hormonální substituce nadále byla hrazená z veřejného pojištění.

A když už některé píší do diskuzí, že se jim po diagnóze stýská a nesouhlasí se zrušením, tak ještě k tomu zmiňovat, že patří zrovna mezi voliče SPD je opravdu faux-pas. Byť jsem apolitická, tak tohle je drsný i na mne. Ale co? Byly doby, kdy i někteří židé byli mezi sebou rozhádaní natolik, že i SPD a později NSDAP volili. Bez výjimky se pak sešli v pracovních táborech, aby mohli hrdě pracovat pro Říši. Jo, Svět podle Daliborka je výživný dokument a svědčí o inteligenci voličů téhle strany. Hlavně po Pridu si přečtěte některé komenty představitelů téhle strany, ať hlavně víte, kam se to hlásíte.

Přemýšlela jsem dlouho, jestli se vyjádřit nebo ne, času mám v poslední době málo na psaní,ale když už někdo neumí argumentovat a být pohotový, tak by do televize lézt vůbec neměl. Čunek moc zlej nebyl, ale když už se mu hodně stýská po starých dobrých časech, kdy muž a žena označovalo to, co mají tam dole a ne podle toho, jak se cítí nebo vyjadřují, měl by si sám jako představitel víry přiznat, že také byly doby, kdy i oni se nemohli svobodně vyjadřovat a hlásit k tomu, co vyznávají a tyhle doby nebyli jen za socialismu. Člověk by řekl, že se z mnohaleté historie poučí a nebudou v době náboženské svobody přikazovat a zakazovat ostatním, jak se mají svobodně projevovat a svůj život si tím církevněmasochisticky protrpět. Chápejte to tak, že ta náboženská svoboda je založená na vůli omezovat život jiným lidem. Čím ho totiž máte trpčí, tím je to pro vás lepší a o tom církev vlastně je, ale to pokud bych byla stejně omezená jako někteří věřící, přála bych jim ty doby socialismu znovu, aby si tím znovu prošli a ještě víc se poučili. Nedivím se nijak mladým polákům, že žijí v zemi, kde je víra nejvíce na ústupu.

Jsem se hodně ironicky rozjela(ironie vs. sarkasmus) a teď nakonec by podle jedné dvou TV, kterou sledují voliči SPD byl ten pravý čas na zvířátka. Vlastně ta jedna ty zprávy myslím zrušila. Stejně je Okamurovci nepotřebují, když mají svoje fakenews od předsedy, není to přeci žádný Pitomio. Nic nebude, budu v ironii pokračovat dál. Bulharská vláda nepřijala ratifikaci Istanbulské úmluvy bojující proti násilí na ženách, fyzickému a psychickému týrání, pronásledování, ženské obřízce a vynuceným sňatkům. Zdejší pravoslavné církvi se nelíbilo, že by mohla platit a vztahovat se také na transgender ženy MtF. Když si občas čtu některé ponižující příspěvky pod články, tak si musím sama pro sebe v duchu říct. Jste to vy ale … Jenom kvůli tomu, že by někdo mohl vyvíjet násilí na transgender ženu, poserete život jiným ženám a co ve výsledku si tím zmůžete, když násilí je jako násilí a mělo by být odsouzeno stejně tak i tak. Když už si někteří stěžují, že doba je tak zvrácená na to, že začíná být tolerantní k nám translidem, uvědomte si, že to není dobou ale především vaší hloupostí a zabedněností, že se tenhle svět řítí do zádele. Nastal totiž totální kolaps. Máyové potisící a tohle úplně mění svět diagnóz, ještěže už k psychologovi dochází. Tihle se do záhuby pošlou sami a transgendery k tomu ani nepotřebují.

Nebudu vás dál trápit, tahle zpráva mne velmi potěšila. Již jsem o Nicole Maines psala několikrát [1] a [2] a nyní je z ní velká holka. Na letošním ComicConu v San Diegu se rozhodlo, že to bude zrovna ona, která si zahraje supermanku ve čtvrté sérii. Mohla jsem to být třeba já, mám totiž také triko s velkým S a nosím ho ráda na spaní, člověk nikdy neví, kdy ho temné síly povolají do služby. Mohla bych si ho zas vzít na Pride a to není náhoda, to je další transgender loby.

Koupila jsem si knihu Francouzská poezie moderní doby a začala hltat verše uvnitř vepsané a tak nějak mne přitom cosi příjemně hřálo na duši, až se mi na rtech mojich po chvíli vykouzlil úsměv, po jednu či dvě vteřiny.

Najednou jako bych též stála v lotarinském kraji s tváří domýšlivou či uvězněna v Paříži, jen na dosah, o lepších verších přestala jsem snít, neb já je četla, před spaním zasněna sním a s nocí rychle usnu, na verše marně vzpomínám a když opět knihu otvírám, znovu čtu a znovu sním, víc než před spaním.

Městské krajiny
Paul Verlaine

V Paříži vězněn z příčin příliš mnohých věru
v těch horkých dobách, z věcí útěchu si beru,
jež mnoho nestojí a na dosah mi jsou,
na příklad z ulice, kde bydlím … pod střechou.
a z její primitivní jaksi podívané,
dík samozřejmé, sprostné dobrotě, jež vane
od prahu chudých lidí k sousedovu prahu
do jejich codenních a sbratřujících vztahů.

Napravo, nalevo čuchaje sady svistí
přec už jen zářijový vítr; rvavé listí
let divý napodobí ptáků šílených,
již ploší byli by, per rudozelených,
nad vřavou hádek, které sotva mnoho váží,
dělníků napilých po modrém víně v ráži,
když o křivé se slovo zkuráženi prou.

Své verše skládám tu a kouřím dýmku svou,
sám sprostný, rád se na ty sprostné byty divám,
a s nocí rychle usnu; a že vždycky snívám,
já lepší verše, bozi, verše lepší sním,
daleko lepší těch, jež psal jsem před spaním,
vášnivé, hluboké, jak voda ze skal třpytné;
v nichž nezakulhá nic, ba ani neklopýtne,
jež slávy veliké získají mému jménu,
– až nichž si procitna ni slůvka nevzpomenu.

Píseň
Gustave Kahn (Mosellanes)

Tam v lotarinském kraji
dub velký stojí v háji
a na něm ptáče čaruje,
když zazpívá, když zazpívá
tak silně, že kdo miluje,
sám a sám z lesa se vracívá
do dědiny, do dědiny,
a uchvácen tak září,
že i ta nejkrutější, i ta nejmoudřejší
se usměje před jeho domýšlivou tváří
po jednu či dvě vteřiny.

Tam v lotarinském háji
potůček mírný běží,
tak klidný, pěkný a svěží,
že nejmíň záletný hoch k němu nakloněn
tak statný, tak statný vzhled si dá,
byť z barchetu má čapku jen,
jak kavalír hned vypadá
tak vznešený, tak vznešený,
že krásky se na něj usmívají
po jednu či dvě vteřiny.

Tam v lotarinském háji
je zdvořilá ozvěna,
tak něžná a tak důvěrná,
že když jdou panny samy v lese,
jdou skromně a jistě nic neříkají,
cos dí jim v šepotu, cos dí jim v šepotu:
Nejsladší, nejkrásnější milý bude tu.
V sedmimílových botách přijde
či poštou přijede —
tu kráska usměje se
po vteřinu nebo dvě.