Někteří zastánci tisíciletých křesťanských hodnot namítají, že tato společnost je dlouhou dobu zvyklá jen na dvě možnosti pohlaví a že vše ostatní akorát ničí jejich hodnoty včetně té tradičně postavené rodiny ne-li vše ostatní považují za moderní přebytek vzešlý z nějakého sociáního konstruktu, který je potřeba urychleně potlačit. Jenomže tato stejná společnost si za ta léta vymohla jednu velmi hloupou výsadu. Máš mezi nohama pindíka, tak jsi muž a pokud máš vagínu, tak jsi žena, narodíš-li se s oběma, jedno ti odstraníme, aby náhodou mezi náma neběhali těhotní muži a ženy bezdůvodně neroztahovaly nohy na gynekologickém křesle, toť trochu z pohledu extrémistů. Všechny ostatní variace se pak stejně odvíjí od toho, co má člověk dole a jste pak buď žena s odlišnými chromozomálními charakteristikami nebo žena s abnormální tvorbou testosteronu atd. ale pořád jste žena.

I přestože je Semenyová intersexuální člověk, IAAF v roce 2010 uznala, že podle těchto tisíciletých zásad je Semenyová ženou. Nyní po letech IAAF začala nutit své ženské sportovkyně, které mají zvýšenou tvorbu testosteronu do hormonální substituce. A dovolím si napsat, že trochu za tyto nesprávně nastavená pravidla nešťastně mohou i transgendeři. Ti totiž mohou působit v ženském sportu, pokud jim klesne hladina testosteronu pod určitou úroveň a mají za sebou hormonální substituci. Přesto si nemyslím, že by za to mohla nějaká transgender lobby, i přestože ve věcech transgenderů ve sportu sami transgender poradci působí, jakože spíš jde o to vytvořit umělý záměr odstavit všechny ženy s anomáliemi mimo vrcholový sport a to z jednoho důvodu. IAAF vedla dříve několik sporů o pohlaví sportovkyň a pokaždé spory prohrála včetně konečných arbitráží jako např. s Dutee Chandovou. Transgender sportovci se tím pádem dostávají do stínu mnohem důležitějších sporů pro IAAF a pro ně jsou těmi, kdo jsou ochotni podstoupit hormonální substituci, dobrovolně si nechat snižovat hladinu testosteronu a to ne přímo z výkonnostních důvodů, ale především z estetického hlediska.

IAAF aniž by se snažila vytvářet rovnější podmínky mezi ženami, vzkázala rovnou světu: Podívejte se na transgendery, ti se změnami pravidel souhlasí a dobrovolně podstupují hormonální substituci. Ode dneška bude za ženu považována ta žena, která nejenže bude mít dole vagínu, ale i zároveň nižší hladinu přirozeného testosteronu, protože každá žena trochu toho testosteronu má. Z binárního pohledu se tak ženy s anomáliemi stávají muži a to přesně posloužilo IAAF k tomu, aby teď v chystané arbitráži mohla Caster Semenyovou považovat za muže a zakázat ji startovat. Jenomže co to znamená „dobrovolně podstupovat hormonální substituci“ pro ženu, která se jako žena narodila a i tak se cítí? Semenyové by mohla česká padesátiletá žena pokročilejšího věku vzkázat třeba toto: „Já také ty estrogeny beru, no tak co máš za problém? Nic ti to neudělá, tak si jeden vem. Jsi na živu? No tak vidíš. Dej si další.“ Až na to, že s estrogeny přicházejí i jiné nežádoucí účinky, o které Semenyová stát zrovna nemusí a hlavně přímý vliv estrogenů na snížení hladiny testosteronu znám není. I přes jeho nepochybné antiandrogenní účinky není známo, kolik ho musíte užívat, aby se o tolik hladina snížila. Účinek tedy mezi námi znám sice neoficiálně je, ale nikdo ho plošně neprokáže a že když je bude užívat, neskončí znovu v arbitráži za jejich příliš malý vliv a také záleží na druhu testosteronu, který se v jejím těle tvoří. Navíc česká důchodkyně(nejčastější uživatelka estrogenů) nemůže myslet na katalyzátory, které účinek testosteronu podporují nebo snižují bez ohledu na jeho hladiny. Hormonální substitucí se zde rozumí spíše to jisté potlačení tvorby testosteronu samotného a to už není žádná legrace. Riskovat kvůli nižším výkonům nežádoucí účinky jako jsou nádory jater a mozku, jste se zbláznili? Podstupovat chemoterapii, i když se cítíte normální?

Nedivím se Semenyové, že s tím nesouhlasí. Je úředně ženou podle vašich tisíciletých pravidel, které občas někdo narušil jako např. Zdeněk Koubek, ale jestli o sobě stále tvrdí, že je ženou, pak IAAF nezbude nic jiného, než to přijmout a akceptovat. Stavět pohlaví na hladině testosteronu nebo uskupení chromozomů je ještě větší a křehčí hloupost než nad tím, co má kdo dole, což znovu dokazují právě ti intersexuální lidé. Postavíte-li totiž tisíc lidí na trať, můžete si být jisti, že z nich první nedoběhne ten, co měl nějvětší hladinu testosteronu, ti totiž v běhu prakticky končí spíše někde vzadu. A toho, co měl nejvíce testosteronu zrovna předběhne žena, která měla natrénováno, to je víc než jisté a je to realita poslední doby.

Působení testosteronu nemá vliv ve vrcholovém sportu a hlavně záleží na určitých tělesných predispozicích u Semenyové, které rozhodně IAAF hormonální sustitucí už nenarovná. Semenyová je vyšší než většina jiných žen, ale není vyšší než třeba hráčky basketu a se svalovou tkání je na tom o něco hůř než kulturistky a i tak ony rychleji neběhají. Nelze také tvrdit, že jiná žena s větším vlivem testosteronu na tom bude výkonostně ještě lépe než ona. Spíš než vliv testosteronu jde z větší míry o vydřenost tréninky a na dalších jiných faktorech jako např: na navykání těla spotřebovávat víc kyslíku a ten víc při jednom nádechu do plic nadechnout, na dostatek správných cukrů ve svalech pro výkon, na minimalizaci tuků v tkáních a mnoho dalších faktorů a do této formy se posunul sport za posledních cca 30let. Ve skutečnosti se ženy podle IAAF už dávno staly muži jen tím, že s nimi začaly závodit a jsou v tom co dělají o mnoho lepší než většina mužů. Proč si lidi nedovedou připustit, že žena, která je o trochu jiná, si zasloužený výsledek může také vydřít? Jsou zkrátka pryč doby kdy všeobecně ve sportu měl muž navrch jen kvůli testosteronu, protože po svém boku historicky neměl stejně tak trénované ženy jako jsou dnes. Dnešní lepší běžkyně uběhne maratón rychleji než Spiridon Luis napoprvé a natrénovat se na to dá za pouhý jeden rok. IAAF se nepodaří prokázat, že je to jen tím testosteronem.

Já budu ráda, když tento spor Semenyová vyhraje a budu ji držet palce, protože pokud vyhraje, tak to bude znamenat, že ženy mohou být jakkoliv silné a vytrvalé, i když nezapadají do škatulek.

Médii prolétla zpráva, kde byla chudinka Kate Scotow z GB, mimochodem matka autistického dítěte a batolete, zatčena na sedm hodin za to, že se dopustila harašení a kyberšikany vůči transgender ženě na internetu. Některá média jako jsou tn.cz, idnes.cz, lidovky.cz to pojali tak, že jen pouze za deadnaming vám hrozí vězení, aby ve svých čtenářích jednoduchého smýšlení vyvolali obavy, že nad nimi se stahují Orwellovská mračna a je třeba je všechny nahnat někam ke skále a začít tlačit. Místo hejtaření by asi měla jít raději uklízet sníh, AB epic.

Podívala jsem se tedy na Twitter Stephanie Hayden, která měla být chováním Kate Scotow obtěžována a z vyjádření tak nějak vyplývá, že jenom za ten deadnaming to nebylo a že Kate Scotow jako stalkerka o ní šířila ještě některé další citlivé informace.

Jít a podívat se na ten její Twitter, abych si udělala obrázek i z druhé strany, mi trvalo pouhé 2 minuty. Věřím tomu, že pro některá média je lepší, když to bude trochu paraziticky skandálnější na úkor těch druhých, transgenderů.

Pamatujete se na pámbíčkářského pošahance Joshuu Sutcliffa? To byl úplně stejný beznadějný případ jako je Kate Scotow. O něm také některá média psala jako o oběti genderového šílenství. Já o něm ve svých antihejtech napsala toto:

Jushua Sutcliffe je britský učitel, tedy byl. Je také evangelickým farářem a na škole, kde vyučoval založil školní klub Bible. Ten byl však školou zakázán kvůli homofóbním názorům ohledně svazků mezi muži a ženami na popud studentů. Poté si zasedl na transgender chlapce, kterého častěji trestal oproti jiným studentům a kvůli tomu si na něj stěžovala jeho rodina. Škole tak s pánbíčkářem, který si ve škole prosazoval svou nauku jiným způsobem než měl a míchal náboženství do hodin matematiky, došla trpělivost a zakázala mu učit. Svého transgender studenta jako křesťan kromě častějšího trestání také často úmyslně misgenderoval v domění, že tím neporušuje žádnou z jeho svobod navzdory školnímu řádu. Misgenderování se nevyhýbal ani v pořadu dobrého rána, kde ho několikrát opravovali moderátoři.

Na Francii mám ráda zejména lidi, protože víc než Češi jsou takoví víc chápavější a dovedou přemýšlet i o těch druzích. Nevím kde jinde bych na světě mohla zmínit, že když tolerance přejde ve vzájemný respekt, tak je dokonce možné se nevztekat na stávkující železničáře za to, že se někam dostanete pozdě a nebo třeba na pekaře, že zůstanete bez snídaně, protože každá menší skupina v té větší má vždy nějaké problémy a je jedno z jakých lidí je složená, protože se nedá paušalizovat na „jenom ta vaše skupina má vždy nějaký problém“, jelikož každý je členem nějaké té menší skupiny a ta samozřejmě se bez problémů neobejde. A protože pár lidí sleduji, pustila jsem si i tohle video.

a zaujala mne taková jedna myšlenka. „Co nás nutí jít do přeměny?“ Myslím do té kompletní přeměny. Dá se to tak jednoduše vyjmenovat? Za a), za b), za c)… A nakolik může být pohlaví fluidní v kontextu sociálního konstruktu. A co když do toho zamíchám ještě věk transgender člověka, sílu osobnosti a společnost založenou na předsudcích?

Často jsem svou přeměnu popisovala jako stav, kdy se narodíte a pokud jste zároveň transgender, tak si cestou životem sbíráte různé malé frustrace z toho, že nemůžete být tím, kým ve skutečnosti chcete být. Frustrace nakonec přerůstají v deprivace a neléčené deprese pak v sebevraždy. Tohle jsme se učily na zdrávce. Člověk, který řeší přeměnu se pak cítí jakoby v temné místnosti zatlačen do rohu a jediné, co může je otevřít dveře do neznáma, které buď mohou znamenat jeho společenskou sebevraždu a nebo také ne, v lepším případě alespoň trochu naplněný život. Netřeba dodávat, že mnoho translidí raději sáhne k té skutečné sebevraždě, protože to od těch depresí nemá daleko. Asi jsem tím možná dobře popsala skutečnost, ale stejně tím nejsem schopná odpovědět na otázku, co bylo dřív, fluidní pohlaví a nebo sociální konstrukt? A mohu to vůbec nějak prokázat?

To, že pohlaví i přes svou zdánlivou binaritu může nabývat hodnot někde mezi, dokazují různé statistiky. Předsudky ve společnosti pak určují míru akceptovatelnosti chování a s tím i zároveň toleranci veřejné prezentace, která se pak projevuje odlišným a nejednoznačným flluidním sebeurčením. Ve skutečnosti bude pořád stejný podíl podobně cítících se lidí jak v otevřené tak uzavřené konzervativní společnosti. Nad tím netřeba nijak pochybovat, to prokázaly mnohé statistiky a určitě se vám někdo z okolí takový vybaví. V konzervativní společnosti je méně fluidních lidí a lidé se snaží plnit svoje genderové předpoklady, jak jen se dá, avšak anonymní dotazníky se neliší nijak zvláštně od ostatních.

Když někdo o sobě tvrdí, že je opačným pohlavím a nikdy nemůže být nic mezi tím, proč tedy nelze unifikovat dobu přeměny v závislosti na věku? Vzhledem k tomu, že míra tolerance či netolerance společnosti je plošně konstantní, nelze zároveň tvrdit, že když někdo podstupuje přeměnu v 50ti letech či později a tak zároveň, že je pohlaví pouze binární. Tomu se říká banalizování a zmenšování svého problému a odvádění pozornosti stranou. Kdyby tomu tak bylo, šli by všichni do přeměny v 18 hned jak by mohli a ne ve třiceti, čtyřiceti, šedesáti atd.

Když si to tak vezmu, tak i někteří translidé mohou být latentní xenofóbové, protože z podstaty každý transčlověk před přeměnou žije ve strachu a občas si ten strach může zveličit a ten dlouhou dobu v sobě podporovat. Když si tohle dáme do souvislosti s prioritami jednotlivců a statistikami, čeho se translidé nejvíce bojí, tak to z hlavní míry není předkládaný sociální konstrukt a stav společnosti, ale mikrosociální vazby jimiž jsou zejména rodina a přátelé. A ty už pak vůbec nemusí být konstantní. Mohou nabývat různých binárních a genderových extrémů a ony pak určují, jestli je pro nás vnímání společnosti konstruktivní nebo destruktivní a zde se pak právě o to víc uplatňuje osobnost člověka. Starší člověk, který jde od extrému k extrému těžko pochopí, že pohlaví může být také fluidní a tak např. raději někdy kritizuje jiné členy jeho pohlaví, že se neoblékají dostatečně žensky nebo nepůsobí dostatečně mužsky a tak tím někdy nevědomě podporují radikální feminismus nebo šovinismus a upevňují společenské předsudky skryté za předurčené předpoklady. Ale pořád to má jakousi podstatu v generačních rozdílech danou extrémním sociálním konstruktem přeneseným do sociálních vazeb navíc letitým působením

Jak už jsem uvedla na transgender člověka před přeměnou působí zejména jeho osobnost, sociálně-konstruktivní vymoženosti jakými jsou např. předsudky a stigmatizace vycházející např. z historie, náboženství či společenského postavení, mikrosociální rodinné a společenské vazby a abych to udělala ještě složitější tak i míra frustrace či deprivace. Z různých článků zde na blogu lze přijmout fakt, že existují děti, které mají natolik silnou osobnost, že jsou si schopné už v tak mladém věku prosadit osobnostní změny včetně oslovování, čehož lze dosáhnout jedině za předpokladu otevřených sociálních vazeb a hlavně v podporujícím prostředí. Co je však zarážející je to, že statisticky tyto děti nevykazují zvýšenou míru deprivace a pouze jen o málo větší míru úzkosti než jejich vrstevníci. Když je vaše okolí podporující, neprožíváte deprivace kvůli tomu, že se cítíte jinak a stejně tito lidé v dospělosti přeměnu podstoupí a opět podle teorie fluidního pohlaví to nemusí být úplně všichni. Jenomže i tak to z toho výplývá, že změnu pohlaví lze tedy prodělat i bez dalších frustrací a depresí, že to nikam nevede.

Po téměř šesti stech článcích a několik let psaní o transsexualitě mohu s čistým svědomím dojít k závěru, že Česká sexuologie zkostnatěla právě na předsudcích, které se dají z toho, co jsem výše napsala, definovat, stejně tak jakože transgender člověk začne procházet přeměnou v té době, jakmile svůj problém je schopen definovat na nějakou subjektivní úroveň. Píšu subjektivní úroveň proto, že větší objektivitu v rozhodování vám může za určitých okolností všech vlivů dát sociální konstrukt přenesený ze sociálních vazeb. Pak ale nestojíme v tom rohu před tajemnými zavřenými dveřmi před přeměnou kvůli tomu, že nás tam zahnaly frustrace nebo deprese, ale pouze jen naše nevědomost, co se s námi děje. Jsme-li tohle schopni přijmout, pak míra úzkosti, depresí a sebevražednosti je vždy jen sekundární jev a translidé nejsou nemocní nebo trpící nějakou poruchou. Nekonformnost a frustrace způsobuje společnost až s předsudky. Česká sexuologie, která podporuje binaritu a genderové rozdělení společnosti, zlehčuje iniciativy jako jsou metoo, instanbulskou úmluvu apod., posiluje nevyváženost obou pohlaví na základě předurčení podle toho, co má kdo dole při narození. Pak se nelze ničemu divit, že transgender člověka vidí už jen jako zlomeného až v posledním stádiu a nedovede si z toho udělat představu o lidech, co nejsou frustrováni tím, co mají dole, případně než dospějí k nějakému rozhodnutí na základě sebepoznání žijí jinak než na psychickém dně.

Samozřejmě že to ubližuje transgender lidem před přeměnou, ať už jsou v jakékoliv fázi, v jakémkoliv mikrosociálním prostředí a s jakoukoliv osobností s jakoukoliv definicí pohlaví, předsudky totiž nedělají dobře ani většinové společnosti obzvláště u lidí, kteří mají dle binárního rozdělení společnosti nejaké vlastnosti toho druhého byť se jen o své děti starají víc muži nebo ženy žádné nechtějí. Dnes už si sice nikdo nedovolí ze sexuologů přirovnávat ženy k hárajícím fenám jako tomu bylo před pár desetiletími, ale stále se můžeme dočkat šovinistických přirovnání ženského pohlaví k pářícím se rybičkám a mužům nezvládajícím své pudy kvůli tomu.

Sice je společenský konstrukt takto nastaven ale lidé jsou stvořeni malinko jinak víc doprostřed a je potřeba to dorovnat do normálu.

Když nad tím tak přemýšlím co bylo dřív, tak docházím k závěru, že je také velmi netolerantní a hlavně nelogické např. přijít v šedesáti s proměnou, hlásat jak jste ti true trans a pak ještě do toho popírat všechno ostatní a že ti mladí neví co by, protože to jenom dokazuje, že se tihle popírači nijak do své přeměny neodlišovali se svým daným pohlavím. Jak asi do té doby žili, když to o sobě věděli už od mala a nebinarita podle nich neexistuje? Kvůli sociálnímu konstruktu do přeměny takhle pozdě člověk nejde, protože ten je alespoň v rámci ČR všude stejný. Ona nebinarita není jen otázka Punku, jak si možná myslí. Pořád lepší být duševně v pořádku a žít jako nevyhraněný člověk a případně do přeměny jít dřív, než se nechat psychicky zdecimovat a jít do přeměny jako mrzutý popírač všeho ostatního na stará kolena.

pro Český rozhlas rádia Wave ve smyslu mého článku o české sexuologii.

…protože ti také chtěji, aby jejich dítě bylo šťastné a za to je třeba se postavit.

A jak to vidí jejich děti? Občas se podívám na nějaké to video na YT a tohle sem musím dát, protože je velmi upřímné a od srdce. Jmenuje se „Nesnáším být transgender“ od australské McCarthy.

S odkazem na oprávněné stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Garçon a Nicot proti Francii(č.79885/12, 52471/13 a 52596/13, rozsudek ze dne 6. dubna 2017 a TGEU s ILGA proti ČR č.117/2015, rozsudek ze dne 28. května 2018, neuspěla ČR ve svých námitkách a nyní musí uvést svou legislativu do takové formy, která nebude podmiňovat nucené sterilizace při změnách pohlaví. Za tímto účelem vypracovalo Ministerstvo spravedlnosti návrh novely občanského zákoníku, který před vstupem do sněmovny prochází připomínkovým řízením.

Návrh úřední změny pohlaví počítá s tím, že člověk učiní prohlášení před matričním úřadem a doloží k němu potvrzení trvalého nesouladu mezi duševním a zapsaným pohlavím od sexuologa. Sexuologická společnost, jíž předsedá sexuolog Jaroslav Zvěřina a jíž je členem i sexuolog Petr Weiss, s odkazem na deník info.cz patřící do skupiny Czech news center a.s. se vyjádřila se zamítavým postojem a zopakovali svoje fóbistická tvrzení z června loňského roku.

I přestože novela zmiňuje doložení trvalého nesouladu mezi duševním a zapsaným pohlavím na matrice, Sexuologická společnost nesouhlasí s žádnou možností úřední změny pohlaví a nadále si ji podmiňuje sterilizacemi. Jaroslav Zvěřina dodává, že to odporuje zdravému rozumu a biologickým zákonům a že navrhovaná změna zpronevěří profesní čest:

Pokud někdo chce vystupovat v opačné sexuální roli, ale odmítá chirurgické výkony, pak podle našeho odborného stanoviska nemá důvod přivlastnit si opačné matriční pohlaví. Státy, které to umožní, mají situace, kdy ženy jsou otcové svých dětí a muži jejich matkami

Deník info.cz se zaobírá možností, že si stát bude tedy muset poradit bez stávkujících sexuologů, protože na výběr žádnou jinou možnost nemá. Úplně znovu slyším sexuologa Weisse jak řve, že „za vše mohou ti zasraní aktivisti“ a minulý post jsem psala, že stát je natolik xenofóbní, že celý proces úřední změny pohlaví a hlavně s tím související změny jména bude nakonec o to jednodušší. Sexuologové odmítají vydávat potvrzení o trvalém nesouladu pohlaví a tudíž vše nejspíše dopadne stejně tak jako tomu je například v Belgii, Irsku, Norsku, Dánsku a Maltě.

Kdo si to někdy zkusil projít změnou pohlaví, ví že v průběhu procesu člověk jednou dojde do fáze, kdy je již akceptován jako příslušník opačného pohlaví, avšak stále je úředně tím opačným a pak už se jen čeká, kdy to celé skončí a zde je to znaménko v OP absolutně špatně bez ohledu, co máte dole. Jsou lidé, kteří nejsou cílovou skupinou Sexuologické společnosti nebo po nějakou dobu ještě ani nebudou, avšak přesto má společnost potřebu jim mluvit do života, kdo kým je. U kluků to platí dvojnásob. Nikdo vám do kalhot nebo pod sukni nekouká, co tam máte a obraz, že translidé jsou sexuální predátoři, co změny využívají k exhibici na veřejných koupalištích nebo toaletách je hodně mylná. Hlavněže dál JZ bude psát o tom jak cis lidi láká sex na veřejných místech a že orál je tím příjemným zpestřením, hlavně aby nebyl naopak v rozporu s občankou. K jakému lékaři budou chodit, ptá se Zvěřina? Na to je také jednoduchá odpověď a mnohem prozaičtější, než si myslí. Např. ke gynekologovi na kontroly chodí ti lidé, co mají dole vagínu, ať už se cítí být mužem nebo jsou ženami, ale tomu tak bylo i doposud plus ti muži(muži), kteří na gynekologii chodí kvůli tomu, že jejich gynekolog je současně i androlog. Chce se snad dnešní sexuolog pohoršovat také nad tím, že v čekárně gynekologie mohou být i muži nebo jen jim vadí jen pouze translidi, kteří jsou o to hůř identifikovatelní? A nemusí to být nakonec sexuologům jedno, jestli se někdo cítí jako muž nebo žena nebo jde jen vyšetřit?

Kdo jiný, než člověk sám, by měl vědět, kdo je a kým se cítí. Na to nepotřebuji žádné dobrozdání.

Transgender poslankyně bavorského zemského sněmu Tessa Ganserer, přičemž ti nemečtí politici s tím měli menší problém.

Post edit: včera vyšel článek na novinkách od sexuologa Zvěřiny. Tento článek je manipulativní a plný lží.

1. Za pád Římské říše jak je známo nemohla dekadence sexuality nebo homosexuálové sami a už vůbec ne translidi, i když doba byla vyspělá natolik, že byla v tomto ohledu tolerantní a dává se za příklad. Je to to samé jako říkat, že EU se opět rozpadá kvůli homosexuálům. Doporučuji nejprve alespoň něco si o tom přečíst a nemusíte ani studovat historii. A co teprve pád Velkomoravské říše? Za to může kdo? Zvěřina tím šíří strach, že se svět řítí do…a všichni tady chcípneme a je na čase si hejty vychovat další Baldy. Argument, že za pádem Římské říše stáli homosexuálové, šíří nejčastěji největší radikální homofóbové.
2. Srovnávat transsexualitu s rybičkami, které mají nejprve ženské pohlaví a až se z nich stanou dravci, tak pak mohou mít to mužské, jde mimo veškeré poznání o transsexualitě. A hlavně to je tak trochu šovinistické, protože se s nikým nepereme nebo se nezabíjíme kvůli samičkám či potravě. Nevím, ve kterém světe Zvěřina žije. A najednou teď budeme porovnávat také, kdo má jakou pleť? Moc pěkné kritérium pro změnu pohlaví.
3. Diagnostická norma transsexuality jako duševní poruchy, která tu vznikla, nemá z historického hlediska dlouhé trvání a stejně tak jako v případě homosexuality se v ní ani moc dlouho neudržela a nebyla natolik pevná, aby o tom přesvědčila nejširší vědeckou obec, že se skutečně jedná o duševní poruchu. Homosexuálové ani translidé nejsou nemocní, jen protože jsou odlišní a nejde o žádnou transsexuální lobby, to je vědecko-historický fakt.
4. Výše jsem už psala, jak to je s těmi lékaři nebo toaletami. Na tom se nic nemění. I teď jsou případy, kdy muži chodí ke gynekologovi a naopak. Nikdo po někom s pindíkem nechce, aby hned roztahoval nohy, ale každý normální lékař se nejprve zeptá, co by pacient rád, protože jak se může překvapivě pro některé zdát, tak i ke gynekologovi chodí muži. Tato část je svým mlžením velmi štvavá, protože působí na neznalost problematiky u čtenářů. Co se týče toalet, tak když už v přeměně vypadáte jako žena nebo jako muž, je logické, že podle toho také budete navštěvovat příslušné toalety, ať jste post-op nebo pre-op. Jak asi doteď na toalety chodili intersexuální a transsexuální lidé? To tam hajzlbába dělala pokaždé stěry a měla u sebe mobilní přílušenství na určování DNA? To mi hlava nebere, jak to může sexuolog vypustit z úst a co víc nejsou toalety už mimo jeho obor? Mne nikdo neurčoval, na které mám chodit. Samozřejmě preop na ženské a teď to sexuologům má začít vadit?
5. Jak jsem výše uvedla, tak sexuolog Zvěřina v článku lže. Sexuologické společnosti byla v rámci návrhu novely dána možnost se podílet na stanovení genderového nesouladu u transsexuálních lidí dokonce stejnou diagnostickou normou, kterou si tu sexuologická společnost zavedla ve svém stanovování a až poté by bylo možné podle novely změnit pohlaví úředně. Nikdo nepočítal s tím, že půjde pohlaví jen tak změnit bez nich. Byla to právě Sexuologická společnost, která tento návrh odmítla, jak jsem psala dřív než on, protože si změny pohlaví nadále podmiňují sterilizacemi a za tímto nestál ani jeden transsexuální lobbysta. Za tímto stál Zvěřina sám, tedy kvůli svému šovinistickému egu tím stáhl ještě všechny další sexuology. Jenomže nezbude mu nic jiného, než to nakonec akceptovat ať už s ním nebo zkrátka bez něj. Chápu, že je naštvanej, když má jiný byť xenofóbní názor, ale nemusí si ho vybíjet tím, že bude proti všem plivat oheň.

V Japonsku rozhodl Ústavní soud o tom, že zákonem nucená sterilizace je i přes občasné pochyby, které odráží sociální hodnoty, ústavním požadavkem a zamítl tak transgender muži Takakito Usui změnu dokladů. Přitom tomu není ani rok, co Japonsko teprve začalo částečně přispívat na GRS operace.

Takakito Usui uvedl: „Nejdůležitější věcí by nemělo být jestli jste prodělali operaci či nikoliv, ale jak jako jednotlivec chcete žít.“

Co dodat? Mentalita Japonců je více brutalistická až ignorantsky netolerantní, což ostatně dokazuje i nejznámější napůl moravák a napůl Japonec Pitomio. Ve vztahu k lidskému tělu zrovna Japonci patří mezi národ, který svým byznisem nejvíc podporuje čínský obchod s orgány, které po ně mají pouze materiální hodnotu.

Problematika informovaného souhlasu

A protože se to v některých diskuzích zvrtává v souvislosti s nedávnými událostmi co se týče komisí a informovaného souhlasu byť se do nich nezapojuji, musím zde připomenout tři rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, ze kterých vyplývá, že informovaný souhlas již dávno pozbyl své podstaty zbavit se odpovědnosti státu, protože ten nemůže být absolutně svobodný.

Van Kück proti Německu, č. 35968/97, rozsudek ze dne 12. června 2003, §75, A. P., Garçon a Nicot proti Francii(č.79885/12, 52471/13 a52596/13, rozsudek ze dne 6. dubna 2017 a nakonec TGEU a ILGA proti ČR č.117/2015 rozsudek ze dne 28. května 2018

Ze všech rozsudků ESLP vyplývá, že souhlas s léčebným výkonem nelze považovat za skutečně svobodný, pokud by v případě nesouhlasu dotčená osoba pozbyla plného výkonu svého práva na genderovou identitu a osobní rozvoj… a dalších dvou zmíněných rozsudcích je i ESLP pokaždé zopakoval, tudíž lze z evropského práva stabilně považovat tyto požadavky za nesvobodné, protože jsou podmíněny něčím jiným bez další možnosti rozhodnutí jedince, tedy uznáním genderové identity. Svoboda z pohledu evropského práva je totiž možnost se rozhodovat, což spousta translidí vzhledem k podstatě genderového nesouladu, který si nemohli zvolit, nikdy neměla. Dokonce musela dojít do takového stádia, kdy už ten život byl natolik nepříjemný, že byli ochotni projít celým procesem včetně onoho souhlasu nesouhlasu bez nároku na rodinný život, což v některých případech, co znám, dovede devastovat kvalitu života.

ČR dostala v rozsudku za úkol a je povinna tento požadavek uvést do souladu se zákony a pokud by se někdo rozhodl jít proti proudu a v současné době po prohraném boji žádal po státu uznání genderové identity, musela by ji ČR uznat, protože je již výše uvedeným rozsudkem vázána. A pokud by náhodou návrh neprošel, mohla by být znovu žalována pro nečinnost. Už jen kvůli tomu je otázkou času, kdy tu žádné komise nebudou. Dle mého názoru se vše o to víc zjednoduší. Změníte si pohlaví na úřadě a s tím půjdete k operatérovi a nikdo vám v tu chvíli nebude říkat a určovat jestli jste pro někoho dostatečně ženská nebo chlap, protože najednou GRS dává větší smysl, když to opačné znaménko v OP už máte, než když o vás rozhoduje někdo jiný. To totiž vždy nejlépe ví ten dotyčný.

Trochu jsem s tímto názorem bojovala, protože co kdyby přece jen potom nastala komercionalizace plastických operací a pojišťovny přestaly přispívat? To se s postupem času ukázalo jako paranoidní nesmysl a ani se to nestane, i když tím bohužel někteří komisní přísedící dál vyhrožují nám translidem. Stát je totiž ze své podstaty natolik xenofóbní, že nedovolí, aby tu mezi námi byly ženy s penisy a muži s vagínami nedejbože těhotní a bude se to chtít dál snažit redukovat a čím jiným přeci než GRS operacemi. A pojišťovny? Pro ně jsme pořád malí klienti, i když tu GRS uhradí, zanedlouho opět začne transgender člověk přispívat na čím dál více nákladnější léčby civilizačních chorob pro ostatní, tudíž se jim pořád vyplácíme.

O inscenaci: Za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a psychopatických diktátorů, neklidem zmítaná země zrodila hrdinku. Byla jí Zdena. Mocná princezna zocelená žárem olympiád. Tretry, vášeň, nebezpečí. Její odvaha změní svět. Co na tom, že jí pod nosem raší tmavý knírek – hlavně když na běžecké dráze trhá rekordy. Brzy se stane miláčkem Československa a celého atletického světa. Ale ti, které nechává za sebou, se začnou pídit po příčinách jejího úspěchu. Nová hra Tomáše Dianišky inspirovaná skandálním osudem československé atletky, jejíž sportovní úspěchy byly vymazány z naší novodobé historie.

Groteska na 800m je o to víc smutná ve svém obsahu a spíše o tom, jak dovedou někteří lidé nadaným sportovcům ničit život. Jak jste jistě poznali, je řeč o Zdeňkovi Koubkovi, který byl před druhou světovou válkou atletem a profesionálním ragbistou. Příběh je koncipován jako retrovýpověď v jednotlivých chvílích jeho života, který je odvyprávěn z gauče obývacího pokoje. Divadelní inscenace měla včera premiéru v Divadle Petra Bezruče v Ostravě a další představení bude 29.1. Více viz stránky.

Píše se rok 2019, baba Vanga sice předpověděla tvrdej Brexit, který by měl být předzvěstí velké ekonomické krize, jenomže pravděpodobně k němu stejně ani nedojde, protože nás čeká něco o mnoho horšího. Ještě mnohem větší katastrofa, na kterou lidstvo není připraveno bude, karty nelžou, ale ze sra..k můžete vytáhnout se, protože lidstvo odejde tam, kde žije. Říkám si neustále, jak je těžké psát tento blog, blog o transgender věcech, když už vlastně v přeměně dlouho nejsem, nemusím se vracet do těch „to sprostý slovo“, avšak kdybych mohla, tak udělám hodně Dominiky ze sebe, aby tenhle blog pokračoval, jenomže to nepůjde do nekonečna. Já i Jolanda jsme totiž spatřily Boží oko.

Na přelomu noci z 20-21. ledna, ještě dřív než Vanga nebo Jolanda kdy mohly předpovědět, dojde k super krvavému zatmění měsíce zvanému Super Blood Moon, ne k tomu mému modrému Bluemoonu, ale opačnému a hlavně krvavému. Tento krvavý měsíc navíc v plném zatmění nevěští nic dobrého a s předpovědí již přišla o tisíce let dříve Bible.

Přiznám se vám, že jsem se na to připravovala včera celý den. Měla jsem takovou katastrofickou náladu po obzvlášť náročném dni, až jsem si večer, zcela sama, pustila film Constantine, protože dcera se mnou nechtěla koukat a to jsem neměla dělat. Kdo mne nezná, tak mám z takových filmů pokaždé noční můry, jakože jsem je opavdu po tom měla a uprostřed noci jsem se probudila a vidím dceru, jak bezvládně stojí v pootevřených dveří v přítmí nabíječky od mobilu. „Domí, potřebuju čůrat. Neruším tě?“ „Ne nerušíš, myslela jsem, že mne chceš jenom zabít. Nemáš s sebou náhodou woodoo plyšáky?“ Po dalších dvou nočních můrách jsem nevěděla, zda dožiji rána, ale abych neodbočovala.

V poselství u Příležitosti zjevení páně Arcibiskup nigerijského GAFCONu kritizoval anglikánskou církev za to, že umožňuje transgenderům projít přeměnou pohlaví a ti pak mohou stále zůstat věřícími. A to jak již z některých komentářů na bulvárech a pravicových listech známe, neznamená nic jiného než opravdový a totální konec světa. Tolerance menšin vyplývá logicky od toho, že mají přece menší práva. Podívala jsem se do mapy kravavého měsíce 2019 a jižní polokoule bude mít velmi dobré zastínění. Jsem přesvědčená, že ti nejhorší démoni povstanou právě odsud a to není jenom pouhá náhoda.

„Svět se v prdel obrací v den velký Hospodinův a hrozný.“ Že je to proti přírodě nepotřebujeme žádnou babu Vangu nebo Piťhu, ale na to stačí klidně obyčejný xenofóbní Pepík, trochu dementní, jednoduchý v názorech a který je pevný ve svém přesvědčení, jenom protože neměl nikdy tu čest se potkat s transkou. Tu čest neměla ani jeho ex, která s novým germánšamstrem si myslí, že ji to před homolobby ochrání, byť ten zrovna slintá nad sexy transkou ještě víc než nad ní a to je co říct, protože zrovna ona vyhrála boj o kozy. „Kozy a pivo, to maj pšéci fšichni šamstri rádi.“ Tu sexy transku, která by klidně mohla být mou oblíbenou herečkou, protože je v mém věku a vypadá opravdu dobře a taková nadnesená povaha ji zrovna v tomto seriálu sedí, však musel nadabovat Cina a pokud by v její roli byla opravdová transgender herečka, určitě by si nenechala líbit joky jako „Ukaž, jak dělaj ten spodek, voe.“ a to neustálý misgenderování. Mnohdy až jednoduché vtipy jsou právě tímhle vykoupené.

Je těžké se smát něčemu, kde víte, že za to, kým jste, dostanete nečekanou pěstí ve zcela nevinném pořadu „Pošta pro tebe“ nebo vás nevezmou do práce pro stejné dobro, aby vás hlavně nikdo nenapadl nebo aby budoucí zaměstnavatel neměl s vámi víc problémů a jediné, co vám zbude je sexy kroutit prdelí v myčce nad xenofóbním ubožákem, kterému se ani nepostaví. Zároveň si říkáte, že to vlastně ani není daleko od reality, že nejsem ničím privilegovaná jen pro to co mám dole, jak si někteří myslí, ba tomu je naopak, že pipky se sice dělají dobře, avšak to zas taková pohodička není, i když bych jako „Dáša“ navíc musela předstírat, že se nic neděje, když přede mnou někdo onanuje a že v ostatních xenofóbních konstruktech, alespoň co jsem měla tu zkušenost, se společnost umí chovat k transgender lidem tak, jak je to přesně v Most! vylíčeno. Mne to mrzí, 82% z vás na csfd.cz to baví. Společně se smějeme dementům, co nás mají za buzny hodné opovržení a cikány za nemakačenky a špíny, avšak každý to má jinak. Těší mne pouze to, že ti největší xenofóbové jsou zde vylíčeni jako totální outsideři, což je z větší pravděpodobnosti i pravda, jenomže když se hlouběji zamyslím, tak vlastně co dál? Vážně potřebují někteří dojít k osvícení, že být akceptovaný a stejně rovnoprávný transgender jako cisgender vede přes ponižující stupidní joky, navíc laciné zakládající se na xenofóbii a sexismu? I ti jednodušší dementi možná někdy dospějí, přestanou se smát jednoduchým fórům, ale xenofóbní zůstanou pořád. Zde se v tuhle dobu pak myšlenka míjí účinkem. Z toho bych se vážně obkreslila a zajímá mne spíš, co se stane s Lopym než Loprais jede Dakar a co tomu řeknou chlapi v hospodě, které nesmíte poslouchat, když se nalejou.

Jako pozor i chlapi mají svoje dny nehledě na nějaký gender. Horší než transgender je totiž genderová manipulace v reklamách, která nám už dávno přerostla přes hlavu a zcela jistě také značí zdárný konec lidstva. Hysterčí chlapi… hysterčí chlapi a… hysterčí chlapi, protože ti už ztratili veškeré své mužství jen tím, že přebalí svou dceru, nakrmí ji a ještě ji povzbudí „I am strong“, i když sama znám pár takových, co to bez poblémů dělají a znám několik žen, které jsou vážně strong. Nebo se zastanou šikanovaného chlapce a vezmou spravedlnost do svých rukou. Proč někomu vůbec zadělávat na mindrák, když to jde se pohnout od toho grilu a ukončit to nebo že si sex nezískají plácáním po zadku na veřejnosti, hlazením po stehně ala sexuologie Zvěřina a zejména nesvádět vše na v USA zakořeněnou hláškou, že zkrátka jen „Boys will be boys“. Máte někdo pocit, že odtrhnout přesilu je nefér? Že to dělá chlapa méně chlapem? Pak se tedy holte rambo nožem. Do konce světa 21. 1. vašeho tradičního náboženství ve smyslu vašich tradičních hodnot a vašich ohrožených tradičních rodin končí neúprosně váš život a od té doby suplujícím Brahmou z hinduismu možná začne nový, pokud neskončíte s Dášou transkou ve stejném kotli, nedej Bože, aby se z toho někomu postavil. Ta Dáša narozdíl od některých přinejhoším to peklo zřejmě čekala, než se vrátila zpátky do Mostu.

A protože ten svět má vážně na mále. Je potřeba ho nějak zachránit. Je to sice tak trochu s křížkem po funuse, premiéra má být až 17.2. 2019, ale už je dotočeno, takže teoreticky se konec světa nekoná, protože ještě než byl zničen, byl i zachráněn. O tom Bible mlčí. Tedy jen pro někoho, pro toho kdo nepředpokládá, že ho zachrání TransSuperGirl, Nicole Main ve čtvrté sérii SuperGirls jako Nia. A obejde se to i bez vulgarit a jednoduchých fórů, které stejně jako v Kameňáku po dalším díle ztratí šťavu a omrzí. Jenom kam se na to hrabe nějaký Bond, kterého si původně zveličil fake aeronet a ostatní to patřičně nafoukli do takové míry, že to hodně urazilo mužství některých. Pane Bože, tak jáj budoucnost, váš rod je prokletej. Asi si ten konec světa příště ještě jednou zopakujeme.

Úmluva, smlouva, závazek…

Pokud zastávám nějaké názory nebo politický směr a stojím si za ním, pak by pro mne neměl být problém přijmout či se ztotožnit s něčím, co je mi ve stejné formě předkládáno. U Čechů jak je známo, že když chtějí půjčku nebo nový telefon či levnější elektřinu, podepíší smlouvu i s těm nejmenšími písmenky, nic si nepřečtou a pak až s křížkem po funuse řeší vzniklé problémy a co víc některé praktiky došly až tak daleko, že stačí jen okamžitý souhlas po telefonu se smlouvou, která je napsaná někde skrytě na webu. Stejně tomu je i v případě Istanbulské úmluvy, 18% lidí si ji přečetlo a souhlasí s ní, 13% s ní v žádném případě nesouhlasí. Že by zde bylo až tak vysoké vakuum lidí, kterým je to jedno?

Pro hlupáky a nesvéprávné lidi, kteří tomu moc nerozumí, je smlouva, úmluva a jakýkoliv závazek vždy oboustranný úkon, kterému zcela určitě předcházelo počáteční vyjednávání o stávající podobě. Nelze se vymluvit na to, že se ho jednotlivé státy EU nezúčastnily a teď jim někdo cosi předkládá jako nakažlivou ideologii, ve které budou tradiční rodiny založené na křesťanských hodnotách rozloženy a zničeny homosexuálním manifestem, byť o sexuálních preferencích není v Istanbulské úmluvě ani slovo. Dokonce se ani neodkazuje na Ontario‘s Bill 89 – The Supporting Children, Youth and Families Act 74(2), 2017, jak nám předkládají ultrapravicové weby, protože historicky jako první Istanbulskou úmluvu ratifikovalo jak jinak než Turecko o pět let dříve. Ale když bych se měla vyjádřit k problematice Ontario‘s Bill 89, tak je zde potřeba plně chápat souvislosti, které k jeho zavedení od začátku vedly na americkém kontinentu. Leelah Alcorn byla v roce 2014 sedmnáctiletou transsexuální dívkou, která přitáhla svou sebevraždou na přelomu roku pozornost médií. Byla léčena pro svou transsexualitu kontroverzní reparativní metodou, kterou i přes její následný zákaz se snaží církve v USA znovu obnovit. Tisíce mladých lidí jsou tak nuceni skrývat svou identitu na základě vnuceného sebezapření, které hraničí s psychickým týráním. Zatímco v USA se o nevhodnosti této metody léčit homosexuální orientaci a transsexualitu spíše jen mluví než koná, Kanada ji jednoznačně odmítla a převzala odpovědnost a ochranu nad životy mladých lidí. Právě velkým stvořitelem reparativní konverzní terapie a pletismografie byl čechokanaďan Kurt Freud, který roku 1968 emigroval do Kanady. Postupem času však došel k závěru, že i pod silnými léky homosexuála ani transgendera nepředělá. Ontario‘s Bill 89 tak vzešel z historických zkušeností jako jeden z největších omylů v léčbě transsexuality u těch nejmenších dětí. Hlavně ale co je největší omyl Piťhových stoupenců je to, že Kanada není členem EU a Istanbulskou úmluvu neratifikovala.

Ale dobře, když už jsem téma rozvedla do úrovně homosexuality a transsexuality, tak se na to podívejme i jinak. Jsou pryč doby, kdy svazek posvěcený v kostele nebylo možné zrušit a dnes zároveň církev nemůže nutit ženám, aby zůstávaly v manželství, kde je tím druhým tyran, byť to občas ve své snaze o pomoc dělají. Namísto toho, aby tyhle malé domácí násílí církev odsoudila, se snaží zuby nehty udržet rodinnou pohodičku a klídeček i přes občasné podlitiny některých žen a to přesto všechno, aby si udržela klesající tendenci smyslu rodiny, přičemž statisticky tradiční rodina prokazatelně nestastaví na církevní ideologii. Nedej Bože, když se sáhne na pipku pětileté holčičce pro potěšení budoucího tyrana. Istanbulská úmluva vznikla jak jinak než v Turecku a aby bylo jasno a má-li být mačochistické Turecko součástí EU, je potřeba zajistit odsouzení podobných skutků v celé EU, což jak jinak zajistí společná úmluva.

Je velmi zbabělé říct: nás se to netýká. Propůjčím si zde mé oblíbené heslo jednoho supermarketu: „U nás je svět ještě v pořádku.“ Proč zrovna tímhle heslem vzkázat nejen Turecku ale i ostatním zemím, co úmluvu ratifikovaly: „Nasrat jako, nic vám nepodepíšeme!“ a zároveň tvrdit, že všechno, co po nás chcete už máme stejně v zákoně napsaný a zde když je přeci svět v pořádku, tak nějak nevidím žádný problém v tom úmluvu neratifikovat. So stupid. Pokud jste to dočetli až sem, stojí za to si ji opravdu přečíst a nemusíte ji číst důkladně, stačí jen prolistovat, že na vás žádní homosexuálové žádnou boudu nešijou a nikdo vám nechce rozvracet vaše rodiny. V Turecku převažuje jako hlavní náboženství islám a jestli zrovna s takovouhle úmluvou přichází zrovna Turecko, protože násilí na ženách a genderové předsudky je potřeba dostat do rovnocené úrovně jako tomu je v EU a sjednotit tak legislativu v této otázce, tak naší povinností je tyto snahy podpořit a ne se k nim stavět s odporem a pokud se cítíme v civilizované zemi, tak bychom měli spíše zastávat názor jako např.: „Tohle jste měli udělat už dávno.“ A nebo budeme dál kácet stromy pod vlak, abychom dokázali, že jsou na světě lidi špatní a zakomplexovaní a tisíc let pozadu, abychom měli pořád koho nesnášet. Trochu mi to připadá kontraproduktivní.

Istanbulská úmluva je genderově nevyvážená, si myslí někteří lidé v ČR včetně HF. A ano je genderově nevyvážená, je totiž nejvíc genderově nevyvážená než kterákoliv jiná úmluva, protože neposkytuje vůbec žádnou ochranu mužům, kteří také mohou být obětí psychického a fyzického násilí, stalkování. Mám známou, co vrazila známému nůž do břicha ze žárlivosti nebo po něm házela židle. Zarytá stalkerka, vám dovede zničit život. Při práci s geronty si někdy všimněte jak ty staříky některé partnerky doslova týrají. I přesto, že je v ČR jeden z nejhorších propastných rozdílů ve mzdách mezi ženami a muži, žijeme v době, kdy ženy mohou být silnějšími osobnostmi než muži. Odpůrci, kteří už nespadají mezi ultraxenofoby, argumentují delším prodloužením promlčecích lhůt trestných činů po akci metoo. Když jsem četla článek o muži, co zabil propuštěného vězně za to, že znásilnil jeho dceru, bylo mi ho trochu líto. Když čtu, že biskupové ve Francii po tisící a první kryli desetiletí prznění malých dětí svého kolegy, je mi z toho smutno taky a co víc některé skutky týkající se 70 dětí jsou již promlčené a Phillipe Barbarin nebude potrestán. „Jako sorry, ale tohle není argument.“ Hned si uvědomíte, že zde nejde ani tak o Itanbulskou úmluvu, ale o snahu odloučit církev od státu, protože spousta těch kardinálů a kněžích řekla, že už svého papa potrestala tím, že ho přeci přesunuli na jinou faru a netřeba ho dále trestat za něco, na co si už nikdo ani nevzpomene. Chápete tu logiku? Všechno máme, máme prostředky jak trestat pedofílii, občas něco umažeme na odpustcích, ale hlavně neratifikovat něco, co nám zabrání si vyřešit problémy uvnitř církve sami.

Jestli chceme být pokrokoví, tak bychom měli důrazně vyjádřit, že násilí se neděje jen na ženách, ale Bohužel i na mužích a Piťha společně s Dukou by se měli postavit proti homosexuální pedofílii ve svých řadách. Pak tedy Istanbulskou úmluvu ratifikovat s tím, že ji doplníme dodatkem, který zohlední i trestné činy vůči dětem a mužům. Jestli máte na to ty koule si to vy věřící tyto problémy přiznat, tak to udělejte, kdo vám v tom brání? 7 let vám asi na to nestačilo, nedivím se, když sedm let pro vás bude za tak možná 50-100 dalších let. Církev nikdy ve své historii nebyla osvětová, ae zpátečnická, nikdy se tomu tak z jejich iniciativy nestane. Zatím je však smlouva přednesena jako odsouzení násilí na ženách a není důvod, proč s ní nějak nesouhlasit.

Argumenty proti

a) legislativní… jako nově fyzické trestání dětí a sexuální verbální násilí, vážně to odmítáte?

b) legislativní… promlčení lhůt, to také odmítáte?

c) legislativní…mám snad za překonané, když žena měla na sobě tanga, tak si o znásilnění říkala sama, jak nám předvedly italské a španělské soudy. Nebo kalhoty, jak by si je přeci sama s odporem sundala? Tyto argumenty a přitěžující okolnosti se dají zanést do zákona a není to nic, proti čemu bych měla jít do ulic a šířit bludy jako Piťha.

d) jediný pádný argument Asociace manželských a rodinných poradců může být polehčující okolnost, že někomu vytečou nervy po dluhodobém psychickém nátlaku a řeší to fyzickým napadením, jenomže tato polehčující okolnost ani není důvod, proč se k úmluvě stavět negativně.

e) společný list biskupů je tak trochu mimo realitu a pro lepší statistiky o pevnosti svazku manželského a naplnění poselství tradiční rodiny je pořád povinnost rodit a mít děti i přesto, že je ten druhý tyran nehledě na to, že děti věřících nejsou žádné prostitutky a prostituti a to ani po desetiletí.

Pakistánem otřásla brutální vražda jedné z transgender tanečnic, které zrovna tančily na svatbě v Peshawaru.

Pakistán patří mezi země dálného východu, kde je teprve od roku 2010 možné projít přeměnou pohlaví a také od té samé doby je zde uznaný třetí gender. V roce 2018 tamní parlament přijal zákon na ochranu transgender osob před diskriminačním jednáním. Od roku 2018 zde tedy platí zákon, který zakazuje diskriminační jednání vůči transgender dětem ve školách, v zaměstnání a veřejném bydlení. Do té doby byly však stejně jako v Indii homosexuální partnerství a projevy odlišné sexuální orientace včetně identity trestány trestním zákoníkem z roku 1860 a to ne podle islámského práva, ale podle toho anglického, který s sebou přinesli jak jinak než kolonialisté. Na mnoho dalších let se tak dotkl mnohých Hijras v Indii a Khawaja sara v Pakistánu, než bylo možné v posledních letech znovu obnovit pocity nejen tolerance ale i požehnání přítomností všech transgender lidí stejně tak jako tomu bylo za Mogulské říše(1526-1857). V Pakistánu se odhaduje, že je až 45tisíc transgender lidí.

Byť se povědomí o transgender lidech v pakistánské společnosti zlepšuje a mnozí transgendeři se dostávají do povědomí ostatních lidí jako např. 22letá televizní zprávařka Marvia Malik, přičemž ještě o pět let dříve docházelo k mediální cenzuře LGBT lidí, vraždy zde nejsou tak časté jako např. ve srovnání s USA, přesto jsou zde stále obdobné rizikové faktory, které nepohodlí přeměňují na strach vystupovat ve veřejném životě. Stojí za nimi jako vždy neustálá stigmatizace a možnost nosit a vlastnit sřelné zbraňe ve spojení s uplatňováním výkonu nároku práva ublížení na cti. V roce 2016 byla transgender aktivistka Alisha(na fotografii) též v Peshawaru postřelena a nechána vykrvácet, protože se zaměstnanci nemocnice dohadovali, jestli ji mají převézt na mužské nebo ženské oddělení. O rok později byla opět v Peshawaru zabita ze cti transgender žena.

V dnešní době, kdy dochází k výrazným proměnám zemí třetího světa, můžeme právě na nich sledovat, jak změna zákonů ihned nevyřeší negativní důsledky dlouhodobé zakořeněné stigmatizace, na které je potřeba zapracovat stejně tak jako na přijímání právní ochrany a rovného zacházení. Dle třetí zprávy Transparentu se se šikanou ve škole setkal každý čtvrtý transgender, v rodině každý pátý a v práci každý osmý, na veřejných prostranství každý 1dvanáctý a při jednání s policií každý devatenáctý. Ptám se, jestli je jednodušší vyznamenat xenofóního šmejda Piťhu než vymítit stigmatizaci a předsudky? Slovy Einsteina: Jaká špatná doba, ve které je jednodušší rozbít atom než předsudky.