Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Statistiky z Británie

Červenec6

Portál Pink News si nechal vytvořit prostřednictvím společnosti YouGov veřejný průzkum, kterého se zůčastnilo 1720 dospělých osob a zjistil, že 56% obyvatel podporuje úřední změnu pohlaví u translidí a zvyšuje tak naděje mezi transaktivisty, že legislativa bude zahrnuta do nového připravovaného zákona o uznání změny pohlaví.

V současné době musejí translidé získat dvě lékařské zprávy, z nichž jedna musí obsahovat potvrzující genderový nesoulad a dva roky žití v opačné roli. Od roku 2004 mohou lidé ve Velké Británii změnit pohlaví bez nutnosti chirurgického zákroku, přesto navrhovaná změna zákona je příslibem Theresy Mayové z roku 2018, že tím dojde ke zmenšení byrokracie, protože někdy jsou čekací doby k sexuologům až tři roky dlouhé. Podle průzkumu se také ve Velké Británii 65% obyvatel domnívá, že translié by neměli trpět diskriminací.

Velká Británie má jedno z prvenstvích a to, že od roku 2002 před 17ti lety deklasifikovala transsexualitu jako duševní onemocnění. Pak o dva roky na to upustila od podmínky sterilizací a světe div se, po 15ti letech se UK nezhroutila do pekla a nedošlo k zániku UK jako ve starém Římě, jak hlásal osvětový článek sexuologa Zvěřiny na Novinkách, protože Britové zkrátka nejsou rybičky, které by měnily pohlaví podle potřeby.

Průzkum také prokázal, že 59% respondentů souhlasí s podporou výuky ve školách o LGBT lidech a otázkách s LGBT lidmi spojenými zatímco pouze 23% je odmítá, což se blíží nejvíce svobodným zemím jako je např. Kanada.

V ČR je potřeba nejprve změnit veřejné mínění, což se vhledem k velkému množství štvavých článků zakrývající jiná důležitější témata dlouhodobě nepodaří dosáhnout.

Antihejt na koblihy

Červenec1

Také jste si všimli toho, že na koblihovém iDnesu poslední dobou vycházejí články, které spíše přináší víc dezinformací ohledně transgender lidí? Další článek má čtenáře přesvědčit, že vzrůstající počet mladých translidí, kteří navštíví pomoc za účelem přeměny je sociální nákaza a módní výstřelek. Ano některé průzkumy zejména vychází také na lifesitenews, katolickém internetovém magazínu, který je sbírá a pravidelně zpochybňuje genderový nesoulad, protože to jak jinak katolíkům hroutí představy, že Bůh stvořil jen muže a pak ženu a iDnes se ho začal držet a plní svoje koblihy hnusnou zkaženou marmeládou, ze které je tak akorát žaludeční nevolnost.

Některým rodičům se zdá, že si svůj genderový nesoulad jejich děti vymysleli a vůbec nestačí, že vlastně každý druhý rodič zaujme odmítavý postoj vůči svému dítěti a začne mu bránit. Neinformovanost rodičů a stigmatizované a tabuizované téma navíc s odmítavými postoji katolické církve způsobují, že dochází často k nucení dětí být někým, kým nejsou a v některých případech to končí konverzními terapiemi, depresemi a sebevraždami. Odmítavý postoj je často účinou metodou jak zabít svoje dítě, což si někteří věřící vymaštěnci neuvědomují. Takhle pak vypadá láska k bližnímu svému v té nejčistější podobě. Ale pojďme si poprávu zkritizovat vědeckou práci Lisy Littmanové z Brownovy univerzity na Rhode Island, ať také patřím k těm nenáviděným aktivistkám.

Co zcela jistě víme a psala jsem o tom zde několikrát, je že s odmítáním má zkušenosti celá LGBT komunita, přičemž nejsilnější odmítavé postoje jsou vůči translidem jak ze strany rodičů, školy, spolužáků atd. Víme také, že děti a dospívající, kteří žijí v nepřátelském prostředí trpí častěji depresemi a úzkostí než jejich vrstevníci, kteří naopak žijí v podporujícím prostředí a dokonce ti se pak neliší od jiných svých cisgender vrstevníků. Škála míry úzkostí je někde od nuly až po 85% v závislosti na sociálním prostředí, ale to nevylučuje výskyt genderového nesouladu.

A teď co Lisa Littmanová udělala? Podle marmelád v diskuzi je to chytrá žena, která se nebála to konečně říct na plnou pusu a jít proti proudu že transsexualita je výstřelek a ti „zasraní aktivisti“(to nejsou moje slova, ale sexuologa Weisse) ji nenechají dýchat. Jenomže ten její průzkum je ovlivněn zaujatostí a do seriózního průzkumu má opravdu daleko. Vůbec se netýkal transexuálních dětí a mládeže, ale toho co si myslí jejich rodiče. Lisa Littmanová v postupu své práce uvádí, že do něj dala logiku, která však spočívala v tom, že jakmile rodič neodpověděl, že na svém dítěti nezpozoroval, že by s dítětem něco bylo špatně a pak přišla náhlá změna, tak byly tyto dotazníky vyřazeny.

Zůstaly tedy jen ty dotazníky, kde rodiče odpověděli, že na svém dítěti pociťovali náhlou změnu. Co naplat, že se s tím nedokáží vyrovnat, to se přeci nevylučuje, že vše je v životě 100ready, od toho jsou tu organizace a blogy jako je tento, aby na problémy upozorňovaly. A nakonec studie došla i k tomu samému závěru, že transsexualita je náhlá změna podléhající světovému trendu a to se podržte, může za to organizace Transgender Trend, která byla založena teprve v roce 2015 a Youth Trans Critical Professinals z roku 2016, což i také ve své práci zmínila a tak na to Lisa kápla a už nemusíte nic zkoumat, translidi jsou prostě jen naočkovaní a našli si to všechno na internetech. Kdyby totiž nebyli ty internety, tak bychom zas byli na úrovni dřívějších let, jak osvětové. Logika hadru na mytí tabule.

Vůbec nikoho nezajímá, že počet translidí zůstává stejný v prevalenci, avšak se s větší otevřeností a dostupností informací průměrný věk daří snižovat k pomyslnému ideálu, kdy nedochází k nevratným změnám jak jedním tak druhým směrem.

A pak si Brownova univerzita dovolila stáhnout propagační informace o tomto průzkumu. Jenomže to bylo hlavně kvůli použité metodě, která si dotazníky vyškrtala podle sebe, aby z toho nakonec udělali stejný závěr. Na jednu stranu se studie odkazuje na diagnostický manuál DSM a kritéria pro stanovení genderového nesouladu, ale zároveň zřejmě pro nedostatek času nebo odfláknutí nebyl ani pouhý šestiměsíční požadavek na změnu pohlaví zahrnut, což je ale základ pro genderový nesoulad. Namísto toho se dotazník ptal rodičů na to, jak dítě zvládá silné emoce nebo jak se s nimi vyrovnává, což mělo napovědět, jestli to či ono dítě je transgender. A nakonec, kdo se o sebevraždu nepokusí není správný transgender? Musíme to nechat dojít tak daleko a pak to dítě začneme brát vážně? Ach jo, skvělá práce iDnesu v šíření nesnášenlivosti. Pro masochisty celá studie zde.

Že je ANO zabořená po kolena ve fekálu však znamená, že se budou nesnášet měnšiny a groupe de merde si tím udrží pozornost voličů. Kopání do menšin je totiž vděčné téma, když dojde na přerozdělování veřejných peněz. A protože je to antihejt, tak sakra, já zapomněla tenhle článek poslat na korekci infantilním. Alespoň se držím max. tří vulgárních slov u antihejtů, tak snad mi to u zbytku komunity projde.

PS pro smajla: Já to vím, že píšu občas jako dement a že mi toho hodně telefon sám opraví. Nejhorší je to, že mám na něm už tříjazyčné korekce najednou bez možnosti přepínání a stávají se mi i horší věci.

Británie hlásí nárůst počtu nenávistných činů

Červen27

Deník Metro.co.uk dnes informoval o tom, že ve Velké Británii stoupl počet nenávistných trestných činů vůči transgender lidem o 80% a někde dokonce i o 300%.

Velká Británie se dělí na 44 policejních okrsků, přičemž 36 z nich bylo schopno poskytnout statistické údaje, které dochází k záveru, že počet nenávistných činů vůči transgender osobám stoupl na 181. Deník Metro.co.uk to dává do souvislosti s větší viditelností transgender lidí, protože od roku 2016 začalo pravidelně docházet k zahájení několika kampaní týkající se větší informovanosti a v té době bylo trestných činů pouze 59.

Na jednu stranu má nepochybně větší viditelnost transgender lidí pozitivní dopad na všeobecné vnímání a zlepšování stavu tolerance, na druhou stranu statistické rozdíly od 80 do 300% znamenají pouze, že se pořád jedná o nenávistné činy s náhodným výskytem co do rozlohy a počtu obyvatel, nicméně je nevyvratitelné, že se dějí ve větší míře než bychom původně očekávali. Jelikož byli kampaně zaměřené také na prevenci trestných činů z nenávisti a ne jen na viditelnost transgender lidí, nemuselo by to vůbec znamenat, že lidé začali víc transgender lidi nesnášet, ale spíše že transgender lidé se nebojí více ohlašovat nesnášenlivé činy, které se děly i před tím.

V porovnání s ČR, která opravdu není tou nejlepší zemí na světě pro život translidí jen kvůli tomu, že jsou v ní SRS hrazené pojišťovnami z příspěvků, které jim translidi stejně sami odvedou a ještě dál přispívají na jiné civilizační choroby ostatních, jak si někteří translidi myslí(SRS operace jsou ze zdravotního pojištění hrazené i v jiných státech EU a opak v toleranci prokazuje nedávný souhrn ILGA Europe) V ČR je ročně počet nenávistných činů konstantně 0, protože se netrestají ani neevidují. To však nevylučuje, že s větší otevřeností by kdekoliv jinde nejen v ČR nestoupl počet trestných činů také o 300%. S nenávistnými činy se setká více jak polovina translidí, akorát v zemích, mezi které patří i ČR, se tyto nijak neodsuzují.

Kampaň „Hate Hurts“ je na obrázku výše, kterou iniciovala policie z West Yorkshire, kde od roku 2016 byl zaznamenán trojnásobný nárust transfóbie. Celkově na GB připadlo za poslední rok 1944 nenávistných činů kvůli rase, vyznání, pohlaví apod.

Transgender lidé opět na programu Rady EU + tr.an.ti.hejt

Červen23

Tento týden bylo opět na programu jednání Rady Evropy téma zlepšování podmínek a uvádění nedostatků jednotlivých zemích, jejíž závěr vám zde zprostředkovávám v bodě 5., který se týká LGBT lidí.

5. Rada připomíná, že právní stát je jednou ze základních hodnot, na nichž je EU založena a která je ústředním prvkem procesu rozšíření i procesu stabilizace a přidružení. Jelikož v této zásadní oblasti pokročili pouze někteří partneři, jednou z významných výzev zůstává věrohodný a udržitelný pokrok, na který je třeba se prioritně zaměřit, zejména při zajišťování nezávislého, nestranného, odpovědného a účinného soudního systému a v oblasti boje proti korupci a organizované trestné činnosti, jakož i proti praní peněz. Je rovněž zapotřebí zintenzivnit úsilí v oblasti ochrany základních práv, včetně práv příslušníků menšin, provádění závazků, jež byly přijaty ve vztahu k objektivnímu a svobodnému sebeurčení, nediskriminačního zacházení s národnostními menšinami a řešení problematiky diskriminace zranitelných skupin, jako jsou Romové a lesbické, gay, bisexuální, transgender a intersexuální (LGBTI) osoby. Rovněž by mělo být zaručeno právo na vlastnictví. Stále vážnější znepokojení vyvolává situace v oblasti svobody projevu a nezávislosti sdělovacích prostředků, kterou je třeba řešit přednostně, a to rozhodným a účinným způsobem. Rada znovu připomíná, že je třeba učinit bezodkladné a konkrétní kroky, které zamezí zastrašování novinářů a jiných mediálních subjektů a na ně zaměřenému vyhrožování a útokům a které budou takové případy řešit, jestliže k nim dojde.

Zodpovím pár otázek z diskuzí:

Přeměnu jsem měla pohodovou a vlastně dopadla hooodně dobře. Myslím, že nevypadám špatně, na ulici by to do mne nikdo neřekl a i ty hormony zapůsobily velmi dobře, viz např. můj twitter. Nijak se po ránu moc upravovat nemusím, většinou mám jen řasenku, hlas mám vysoký, že se ani nemusím hlídat a prsa mi narostla sama. Jsem v tomhle ohledu spokojená mladá žena, mám se ráda a umím se za to odměňovat.

V pubertě jsem to měla hodně těžké, nejenže mne šikanovali cigoši ale do toho jsem měla šílené stavy nutkání si to nechat uříznout a jediné proč bych se kdy cítila nějak nemocná by mohly být mé stavy lucidního snění, které mne v té době popadalo kolikrát i ve dne a já upadala do bezvědomí, ale to bylo částečně také stresem z útoků a už v té době nucené tlumené touhy, že nemůžu být, kým chci. Viz některé mé předchozí články pár let dopředu. Dnes však moje nejlepší kamarádka je paradoxně romka a mám i větší pochopení pro jiné diskriminované menšiny. F64 je stigmatizační a patří na smetiště dějin jako jeden z největších omylů týkající se translidí.

Nejsem travestita, i když jsem jednoho kamaráda znala a občas s ním šla ven v přeměně v domění, že si něco uvědomí. No, neuvědomil si, ale zase o té víc jsem si já uvědomovala, že mezi námi jsou fakt rozdíly. A když zde napíšu transgender, tak mi to je úplně jedno, jestli si do toho chcete zamíchat travestity a různé fluidy a queer či nikoliv, já s těmito lidmi problémy nikdy neměla a stejně zde víte, o čem píšu já. TVčka nechtějí přeměnu, netouží po ní, netouží po ni ani cis lidi, jako kdo by do takového risku společenské sebevraždy šel? Tak se proberte někteří z vás a přestaňte se bát, že toho bude někdo zneužívat a když už, tak výjimky potvrzují pravidlo a tihle lidi stejně na to narazí. Strach by klidně mohla být další diagnoza v ICD12.

Také mne některé z vás mohou nenávidět za to, že jsem do toho šla a byla pro SRS předem rozhodnutá, což mi některé daly hodně najevo na začátku. S pár lidmi se vyrojilo mnoho jiných blogů, které byly spíše nechutné a vulgárně pomluvačné, některé buď byly dost stigmatizační nebo zastávaly názory různých xenofóbních xindlů. V transgender komunitě? WTF. Ale post-op mi to začalo být víc volný, protože SRS dopadla opět velmi dobře a statisticky bych musela přepočítávat na 1:… a určitě bych se s někým z vás musela opět dohadovat na kolik jsem měla to štěstí. Sexuální život mám, mám ho ráda, drahou polovičku mám také už tři roky a co jsem požádala o mezinárodní ochranu ve Francii, jsem trávila společný čas zatím třikrát. Je to pro mne tedy těžké. A chcete vidět mou drahou polovičku? Fuck Off stalkeři. Máme kvůli vám oddělené sociální sítě a píšeme si jen přes můj server.

Po tolika letech si myslím, že když si někdo chce kopnout do ležícího, tak to to udělá. Češi moc morálky nepobrali, kolaborovali s nacisty, se sovětským svazem, udávali se mezi sebou a jestli si někdo myslí, že tomu je v dnešní době jinak ve vztahu k menšinám, je na omylu. Lidi si dokonce nechají rozkrást republiku, jen aby mohli někoho nenávidět a demokracii si nechají tak prohnít, že ani na nápravu demonstrace nestačí. Vážně jsem z toho unavená a nebaví mne to mezi vámi. Mám ráda Francii, kde je i prodavačka stejný člověk, který si zaslouží říct bon journée s pár slov navíc zatímco ostatní čekají ve frontě až se dopovídá, rozmanitost je přínosem pro společnost, pokud samozřejmě ti lidé chtějí být lepší.

Poslední půl rok mne advokátka stála 25tis., i když si spoustu věcí umím napsat sama, protože jsem v tom proškolená. Mám dceru velkou a má mne ráda, ale už nechci řešit věci, které si správněsoudní aparát pořád vymýšlí jako např. Budeme vás oslovovat v mužském rodě, protože jste byla muž nebo že výživné, které posílám každý měsíc jsem vlastně platila na telefon, tablet, notebook, pro dovolenou pro ex apod. jenom protože jste … občas vás zatkneme v práci, protože co kdyby a z toho další rozhodnutí o nesprávných postupech včetně ubožejších odškodňování Ministerstva spravedlnosti. A sorry od největší horlivé aktérky soudkyně, že si neuvědomila, že to může mít takový dopad, to ještě dlouho budu dávat dohromady. Nejsem sběratelka soudních výblitků, i když nejeden jsem zde napsala a pravděpodobně jich časem bude víc.

Řešit to medializací? A to jak jde v ČR? Objíždět bulváry jako to dělají jiné a být za anomálie? Mám tedy tento blog, za posledních pár let jsem nevynechala ani jednu vědeckou studii o nás, nic komplexnějšího jinde nenajdete, bojuji s předsudky a podle návštevnosti to není zas až tak marné. Nechci se v boji s omezenci zároveň ponižovat a zde na tomto blogu je svět ještě v pořádku. Mne to občas i baví sem něco dopsat, i když už těch věcí o mne je vážně dost málo. Možná se vám tím také oddaluji, když nad tím tak přemýšlím.

Postupujme systematicky a využívejme toho, co máme a vycházejme z toho, co jsem zde shromáždila za poznatky a napsala. Nepostupujme jako stádo zamindrákovaných ovcí někde na bulváru. To by mi ještě scházelo, trápit se tím, co o mne píší jiní. Vznesla jsem tedy dotaz na Ministerstvo spravedlnosti, ať se vyjádří k nedávnému rozsudku Nejvyššího správního soudu. Napsala jsem ho tak, že sice nemohu od nich dle zákona očekávat právní posouzení, avšak v souvislosti s prohraným soudním sporem s ČR jim hrozí sankce za nedodržování rozsudku ESLP a zda-li jej nadále chtějí dodržet, přičemž jim jejich rozsudek v plánu brání, když je v něm napsáno, že ČR nebude následovat ostatní státy. A také že dodatečnou stížnost zvažuji a že ji mám defacto po cestě přes rychlostní silnici a napsat ji v angličtině nebo ve francouzštině s korekcí není problém.

Vím, že to všechno trvá dlouho a i když mne policisté před dvěma lety mlátili a kopali do mne, dnes to mohu napsat, protože nepíšu nic nepravdivého, přestože jsem poslední dva roky čelila trestnímu stíhání, že jsem si to vymyslela. Nic nelze uspěchat a važně něco zvěřejňovat přes bulvár a ponižovat tento blog na úroveň mindráků a zakomplexovanosti nechci.

Ne že bych z toho byla nějak odvařená a angažovaná, ale neskutečně mne nasírá, že jsme v očích moci soudní a vykonatelné anomáliemi a povl, který nelze dopustit, aby o něčem rozhodoval. A jestli některé víc trans tvrdí, že se s xenofóbií nesetkali/y spíš y, tak je moc neberte vážně, protože mají hormony za 150 jinak zadarmo a SRS je jinak v každém státě, kde jsou lidská práva všeobecně popírána dokonce i v Iránu je to také gratuit.

PS: seznam vulgárních slov jsem vyčerpala zas do dalšího antihejtu.

O kolik to mají translidé těžší na seznamkách?

Červen19

Bon journée à tous…zrovna to vypadá, že mám novou práci, ve které budu programovat databáze, budu opět dělat různé analýzy a hlavně hromadit data a tak si říkám, že jsme tu dlouho neměli zase nějakou studii. V časopise Psychology Today tento týden vyšel článek, který se zabývá tím, jestli jsme skutečně vyloučeni ze světa seznamek.

Před rokem vyšla studie v Journal of Social and Personal Relationships, která došla k závěru, že 87,5% účastníků z cca tisíce respondentů při seznamování na seznamkách vyloučila translidi a nebinární lidi ze svého potenciálního výběru.

Blair, K. L., & Hoskin, R. A. (2019). Transgender exclusion from the world of dating: Patterns of acceptance and rejection of hypothetical trans dating partners as a function of sexual and gender identity.Journal of Social and Personal Relationships, 36(7), 2074-2095.

Magazín Psychology Today se zabývá dopady na psychologické zdraví transgender jednotlivců, pokud je translidem z nějakého důvodu omezena možnost seznamování. Do popředí zmiňuje např. že seznamování a psychická pohoda s partnery má v důsledku na zdraví o něco větší vliv než třeba kouření nebo obezita. Magazín na to nakonec šel vylučovací metodou. Když je taková zhoršená potenciální možnost nalézt partnera na hetero a cis seznamkách, zkusil si rozebrat zbylých 12,5% a zjistil, že:

a) 3,1% cisgenderů je shopno dát transčlověku šanci. Potenciálně najít dva lidi, mezi kterými by ještě navíc přeskočila jiskra sice není statisticky nemožné, ale obtížné.

b) mezi queer lidmi, kteří nějakým způsobem nespadají do heteronormativních tabulek se tento podíl pohybuje už kolem 55%. A to už zde mají kuřáci nebo obézní lidé o něco horší. Dále to má ještě malý zádrhel. Z této více jak poloviční části má o 20%procent lidí větší zájem o transmuže než o transženy v poměru 6:4.

Magazín zmiňuje, že tento malý podíl mezi cisgender lidmi má za následek všeobecné stigma a pomohlo by zlepšení obecných znalostí a větší porozumění ohledně rozmanitosti genderových identit. Magazín zmiňuje další studii, ze které vyplynulo, že kontakt s transgender lidmi a všeobecné zvyšování povědomí účinně snižuje předsudky.

McDermott, D. T., Brooks, A. S., Rohleder, P., Blair, K., Hoskin, R. A., & McDonagh, L. K. (2018). Ameliorating transnegativity: Assessing the immediate and extended efficacy of a pedagogic prejudice reduction intervention. Psychology & Sexuality, 9(1), 69-85.

Psychology Today nikoho nenabádá, protože každý má svou vůli se rozhodnout, nicméně vztahy s transgender osobami bere jako takové měřítko přijetí translidí.

Poznámka: „cisgenderem“ označujeme někoho, jehož současná genderová identita je stejná jako identita, která mu byla přiřazena při narození, zatímco „transgenderem“ naopak zjednodušeně označujeme někoho, jehož genderová identita se liší od identity, která mu byla přidělena při narození.

Na závěr si společnost Mastercard vzala k srdci smutnou statistiku z roku 2015, která došla k závěru, že 32% translidí, kteří museli předložit průkaz totožnosti, zažilo také zároveň nějakou formu obtěžování. Mastercard proto učinila prohlášení, že jméno na platební kartě u translidí se může odlišovat od jména v rodném listě nebo občanském průkazu a translidé nebudou muset ani čekat na změnu jména dokladech. Translidé tak mohou na kreditních a debetních kartách používat svoje zvolená jména a Mastercard chce tímto skončit s diskriminací na pokladnách.

Pohled do transgender školy

Jak to vypadá v takové transgender škole v Santiago de Chile? Učitelé se shodují, že se zde děti více cítí komfortně a v bezpečí. A v čem se nakonec od ostatních škol odlišuje? Asi ničím zvláštním.

Manuál pro školky podle hnutí Nesehnutí

Červen17

Hnutí Nesehnutí, které funguje už 22 let a podporují jej osobnosti jako např. Jolana Navrátilová či kickboxer Honza Müller, přišlo se svým manuálem pro školky, které chtějí nějakým způsobem rozšířit rozhled dětí ve svých zařízeních. Manuál se jmenuje „Školka pro mě – Jak si užít školku zábavně a citlivě“ a je rozdělený do několika metodických listů, které se věnují čtyřem tématům, mezi něž patří práce s emocemi za pomocí příběhu dinosaura Alexe, další téma se soustředí na lidské tělo a je koncipováno i jako prevence násilí, třetí téma se týká různorodosti lidí a skupin mezi něž patří také i translidé, čtvrté pak z toho vyplývajících rozmanitých rodin, ze kterých děti pocházejí za pomoci příběhu. Cílem je pak v dětech nepotlačovat odpor vůči rozmanitým lidem.

Mezi lidmi mohou být různé osoby, které třeba nosí brýle, mohou mít jinou národnost, např. vietnamskou, nebo že i ženy mohou být matematičkami či astrofyzičkami, kluci s dlouhými vlasy, kluci co se cítí být holkami nebo že slavní sportovci mohou být gayové.

Ke stažení zde

Honza Müller: „Dobře vím, že v každém boji je potřeba podpora – ať už je to boj proti ničení přírody, rasovým a genderovým předsudkům, za práva zvířat, nebo boj v ringu. Proto podporuji NESEHNUTÍ.“

Antihejt – Heterosexuální pride

Červen9

Určitě jste v poslední době zaznamenali, že se heterosexuální lidé cítí být také frustrováni tím, že je jejich heterosexualita opomíjena a utlačována do pozadí a že mnoho heterosexuálních lidí skrze to není schopno nalákat dostatečně jiné samičky či si s nimi udržet takový vztah, který by mohl vést k pravidelné kopulaci, protože nejen dle české sexuologie a katolické církve lidé degradovali na zvířátka a hlavně za to mohou menšiny, než kdo jiný samozřejmě. Ale jde skutečně jen o heterosexualitu na těchto akcích nebo o pokus se vyhranit k extrému a považovat to za jakýsi druh svobody? Jak to asi na takovém heterosexuálním prajdu vypadá? Detroit 2019, 8.6. 2019, jsme v roce 2019?

Nicméně na koblihovém idnesu už vyšlo pár oslavných blogů těchto průvodů, protože někteří češi se toho museli chytit a zidealizovat si to.

Na toto téma se mi líbilo pojednání Nikol Šubrtové z Lui.cz.

Proč mají organizátoři pochodu a jejich příznivci tendenci parodovat myšlenky tolerance, která směřuje vůči všem právě bez ohledu na orientaci, věk či barvu pleti, to je vlastně celkem otázka. Čím jsou přesně heterosexuálové utlačováni, to není jasné, zda samým požadavkem nenapadat homosexuály jen pro jejich orientaci či třeba tím, že jednou ročně mohou ve městě vidět karnevalový LGBT pochod, kam jsou zváni. Těžko říci…

Nic hlubšího v tom vážně nečekejte.

Už mají i svou vlajku. Sice je to Straight pride vlajka hnutí, co existuje zatím 0,4 roku, je spíchnutá horkou jehlou, ale všimněte si, že si zastánci tradic vybrali teplé jemné odstíny barev. Ptám se proč vybrali zrovna teplé barvy? Na heterosexuální vlajce to vůbec nechápu.

Tohle jsou chladné barvy. Tak už pro ně vlajku máme, nechala jsem se inspirovat tou, co nesli v průvodu, ta se jim bude určitě líbit víc. A je na řadě jim pomoct s programem pro after-pride, máte někdo nějaký nápad? Mne toho moc nenapadá, protože tihle lidi moc na pikniky v parku nejsou a jestli chtějí potvrdit rychlosvazek, tak se mohou opít a zajet do LA. Každopádně by ten jejich program mohl vyžadovat kněze, notáře a pojišťováka a mohli by to mít koncipované jako děti pohádkovou cestu. Nejprve si zajdi k notáři, tam dostaneš bonbónky a pak přes temný les k pojišťováku, pak ke knězovi a nakonec zas k pojišťováku přes les a notáři. Dnešní realita poloviny tradičních svazků.

Jenomže tyhle hnutí vznikají a ihned zanikají právě kvůli své přitažlivosti a absence zábavy. Už vidím to jejich stanové městečko a artefakty, které by v něm prodávali a kromě Mein Kampfu a trik s nazi symboly by jako opravdová nefalšovaná oslava mačo heterosexuality mohly být tak jedině penisové přívěsky nebo penisové sladkosti, ale to by si stejně žádný macho chlap nekoupil a cukrovou vatu v těchto barvách taky neuděláte. Třeba na další pokus dají něco lepšího.

50 let od Stonewallských nepokojů

Červen7

Je červen, měsíc #PRIDEMONTH a k tomu 50let od Stonewallských nepokojů. 28. června 1969 v Stonewall Inn v sousedství Greenwich Village v Manhattanu v New Yorku došlo k policejní razii, která později přerostla v nepokoje a pouliční bitvy.

V 60tých letech 19století mělo ještě dvacet amerických států zákon o sodomii, která dovolovala kriminalizovat homosexuální chování a nejen to, jednalo se o zákony o sexuálních psychopatech, které podle chování a projevů umožňovaly justici odsuzovat neheterosexuální lidi na pět, deset let vězení a ve výjimečných případech také i na doživotí. V Pensylvánii a Kalifornii mohli být neheterosexuální lidé umisťováni až na doživotí do psychiatrických léčeben jako sexuální delikventi, ve kterých si procházeli léčbami za pomocí kastrací, lobotomií a elektrokonvulzivních a psychoanalytických terapií, jež daly za základ pozdějším konverzním terapiím (Katz, pp. 181–197.) (Adam, p. 60.) . V té době se věřilo, že lidé s odlišnou sexuální orientací nemají stejnou psychickou stabilitu jako ostatní jedinci a jsou proto pro společnost nebezpeční a mají za sebou více násilného jednání. Předpokládalo se, že většina sériových vrahů mohou být homosexuálové do té doby než psycholog Evelyn Hooker ve své knize The Adjustment of the Male Overt Homosexual tento mýtus vyvrátil. Americká psychiatrická asociace uvedla v roce 1952 homosexualitu do svého diagnostického manuálu a tím započala vlnu nesnášenlivosti.

O pár let později ještě v šedesátých letech nebylo moc podniků, kde by tolerovali LGBT lidi a tak se v baru v Stonewall Inn, který v té době vlastnila mafie, scházeli ti z nejchudších a úplně nejodsunutějších vrtstev LGBT lidí, mezi které patřili i translidé. Pro ostatní to byla spodina, byť tomu přecházelo předchozí sociálněpodmíněné vyloučení. Dámské šaty na lidech opačného pohlaví bylo považováno za nezákonné a města prováděla prohlídky, ve kterých bylo obviněno i mnoho univerzitních učitelů. Řádově tisíce homosexuálních lidí bylo ponižováno, obtěžováno, ocitlo se na ulici, neboť byli vyhozeni z práce a v horších případech končili v oněch psychiatrických léčebnách. Rok poté, co byla zařazena homoseualita mei duševní poruchy prezident Dwight Eisenhower podepsal zákon zakazující homosexuálům pracovat pro vládní instituce a jejich dodavatele. Společnost neúměrně zvyšovala frustraci vyloučených lidí vlastně kvůli ničemu, kvůli tomu, že existovalo silné stigma neheterosexuálních lidí.

V té době platilo pravidlo tří kusů dámského oblečení a když policie několikrát do měsíce před bary rozsvítila světla z aut a seřadila návštěvníky do jedné řady a zkontrolovala je, tak ti, co měli na sobě dámské šaty, byli rovnou zatčeni. Ostatní se obávali, aby se to nedozvěděli rodiny nebo zaměstnavatelé, aby pak neskončili na ulici. Ještě před Stonewallem přerostlo zatýkání v nepokoje v SanFrancisku v 24hodinové kavárně, ale to bylo nakonec potlačeno. Až zůstal jen jediný bar v New Yorku ve Stonewall Inn jako jediné útočiště LGBT lidí.

Onoho dne něco málo po půlnoci došlo k velké razii policie na tento bar ne moc velkých rozměrů. Jenomže to se však policii vymklo z ruky a už tak frustrovaní LGBT lidé začali klást odpor, který přerostl v třídenní místní nepokoje, které policie nezvládla a kterých se v ulicích po dalších několik dní zúčastnilo nakonec až dva tisíce LGBT lidí z okolí. Všude se začalo mluvit o právech neheterosexuálních lidí, píši neheterosexuálních, protože v té době byli všichni odlišní považováni pouze za „gay“ včetně transgenderů.

Přestože nepokoje neschvalovali všichni homosexuálové, hnula se tím celá USA k většímu prosazování občanských práv kupředu. Někteří homosexuálové dokonce byli spokojení i v takovéto době a to jen díky protekcím, které měli a něchtěli se jich vzdát na úkor práv ostatních, což ostatně lze vypozorovat i v každém režimu. Stonewallské nepokoje nebyly žádným vyvrcholením nějakého veřejného mínění nebo rozumového vývoje společnosti, pokud by tomu tak bylo, tak by i dnes byla považována homosexualita za trestnou bez nějaké změny, ale stalo se tomu kvůli nahromaděné frustraci lidí, kteří byli stigmatizovanou společností odsouváni mimo tuto společnost a až když byli v nouzi, začali se bouřit. Tlumil se tím potenciál jednotlivých lidí stejně tak, jako když ženy neměly volební právo. Města zaplavila hesla jako „gay power“ a „gay pride“ a veřejnost začala vnímat i ty menší rozdíly v podstatě člověka. O rok později po Stonewallských nepokojích se konal první Pride tehdy ještě nazývaný gay liberation day. Z další klasifikace nemocí byla po 26 letech homosexualita vyškrnuta z duševních poruch, protože přinášela do společnosti lidská utrpení ze své dávné zkušenosti s ohledem na vyvolaná stigmata. Po 50 letech a dvou revizích klasifikace nemocí navíc byla tento rok vyškrtnuta z duševních poruch i transsexualita.

Po 50 letech by tedy měl být tento #PRIDEMONTH oslavou začátku změn v destigmatizaci jak homosexuality tak i transsexuality. 29. června.

Vysvětlující video

Červen5

Pěkné vysvětlující video a ráda ho zařadím mezi dokumenty.

Dotazník o trestných činech z nenávisti a diskriminace FRA:

A málem bych zapomněla. Pokud máte rádi dotazníky a chcete upozornit na nějaký problém, který se vám stal, vyplňte dotazník FRA Agentury pro lidská práva u EU. Tato agentura analyzuje dodržování lidských práv v celé EU a nyní běží druhá vlna dotazování doposud největšího průzkumu o trestných činech z nenávisti a diskriminace, kterou zažívají LGBTI lidé v rámci celé EU: 93 000 LGBT osob. Dotazník také v češtině naleznete na adrese zde LGBTISurvey.eu

A z toho vychází i má prosba vůči jedné komentující osobě přeneseno na ostatní čtenáře, protože to platí všeobecně.

Pokud se vám něco nelíbí, můžete začít s osvětou jak uznáte za vhodné i mimo tento blog, pokud si myslíte, že to zde není dostatečně efektivní. Bohužel s tím nic víc neudělám, v ČR nežiji.

Měsíčně oslovuji 3tis. a více unikátních přístupů lidí(neplést s přístupy) s až 60tisíci článků přečtení a to zde mám blokaci robotů, kteří se tento blog snaží proscanovat celý a ne průběžně. Denně tedy firewall zablokuje až 10 takových IP a statistiky se tak mohou blížit realným číslům, což není až tak špatné, protože podle toho vím, že existují lidé, kteří pořád rádi čtou a nejen sledují youtube. Mít 3tisíce sledujících během jednoho měsíce, 15tis za půl roku a 40tis shlédnutí během jednoho měsíce je na psaný blog velmi dobré.

Prosím ale neshazuj úroveň tohohle blogu zahlcováním nespokojenými komentáři(když to napíši umírněně) a nekrm trolly a obzvlášť ne ty trans, které jsou víc tranny než kdokoliv jiný, jenom protože mají svoje diagnózy a mnohé jiné nosokomiální poruchy navíc, co chytly v sexuologických čekárnách. Vždyť si na tom akorát honí svoje ega. Chápu tvoje rozhořčení ale čím víc horší odsuzující komentář napíšeš tak je zde zároveň kontraproduktivní a navíc mne stavíš do role té špatné u všech nových návštěvníků, protože pro ně pod každým článkem nastává zmatek v tom, jestli je to, co zde píši skutečně pravda a jestli mi neodporuješ v kontextu. Komentuj, ne jako zaseklá gramofonová deska, ale objektivně. Také mám milión důvodů nesnášet Čechy(všeobecně), ale snažím se držet a doufám, že se něco v budoucnu změní. Veškeré své poznatky předávám skrze tento blog, nenič mi ho. Spíše bych ocenila nějakou spolupráci na zlepšování obsahu, třídění a zvýrazňování článků a některých témat apod. Vždyť se také můžeš zapojit a občas to děláš a upřímně jsem ani netušila, že to tu bude po letech takto rozsáhlé.

Veuillez recevoir l’expression de nos sentiments républicains.

Pěkná věta, kterou jsem se zde naučila. „Přijměte vyjádření našich republikánských postojů.“

#pridemonth 2019

Červen1

Tak mám za sebou první pride tohohle roku! Mimo ČR, protože situace se má takto:

Soudkyně se omluvila mojí advokátce, že si neuvědomila, kam až to může dojít a co to může všechno způsobit. Jenomže stále nevím, jestli budu v Česku znovu zatýkána kvůli tomu, že jsem jiná, ta pravděpodobnost tu zkrátka pořád je. Několik nezákonných zatčení už stačilo a myslím, že všechno ani jedna omluva nespraví, protože to došlo opravdu daleko. To všechno bohužel nespraví.

V současnosti zůstávám ve Francii, kde jsem už několikátý měsíc, mám zde mezinárodní ochranu a atestaci mi prodloužili na dalších půl roku do listopadu. I přestože se mi stýská po mé drahé polovičce, se kterou oslavíme příští měsíc tři roky a také samozřejmě po dceři, se kterou si neustále volám.

Dnes jsem si tu užila první letošní pride a bylo to super, hlavně bylo horko, ale to k tomu přeci patří. Vy si to teď můžete také užít prostřednictví fotek a krátkých videí. Pride je zde takový uvolněnější než v Čechách, nikdo tu proti nám neprotestuje, nikdo nekřičí, že bychom měli jít do plynu apod. Vodící auto se co chvíli zastaví a všichni zpívají, jde vidět, že atmosféra je o mnoho otevřenější.

Na druhou stranu mi je celkem líto Slováků. Ti chtějí zrušit veškeré dotace neziskovkám, které podporují LGBT lidi kvůli tomu, že si myslí, že „prajdy“ jsou pochody plných latexových zvráceností apod. Stačí že 49% Slováků žádného člověka s odlišnou orientací nezná a neviděla a 41% z nich je ovlivněno předsudky. Tak tento post bych ráda věnovala jim.

Nejvyšší správní soud zamítl změnu pohlaví bez operace

Květen30

V dnešním rozsudku vydaném Nejvyšším správním soudem došlo k zamítnutí kasační stížnosti a tímto i k odmítnutí změny pohlaví bez operace.

Žaloba byla podána neznámou osobou, která se cítí být spíše jako žena a podle toho chtěla změnit úřední pohlaví na ženské, neboť se jako muž necítí a mužské pohlaví v dokladech je pro ni frustrující. Dále pak podstupuje hormonální substituci, avšak sterilizována být nechce.

Pár závěrů NSS:

Úvodem Nejvyšší správní soud poznamenává, že stěžovatele označuje jako osobu mužského pohlaví, třebaže on sám o sobě vkomunikaci se soudy a dalšími orgány hovoří v ženském rodě. Nejvyšší správní soud zde vychází z toho, že účastníky řízení je třeba označovat tak, jak je klasifikuje objektivní právo, nikoli tak, jak se sami pojímají….

Nezahájí-li správní orgán bez zbytečného prodlení správní řízení ve věci změny rodného čísla, ačkoli pro to jsou splněny zákonné podmínky, půjde o nezákonnou nečinnost v obecném smyslu slova „nečinnost“ …

V prostředí české společnosti v posledních letech tedy nepochybně roste tolerance k výše pospaným anomáliím v tom smyslu, že jsou považovány za součást reálného světa a není pociťována intenzívní obecná potřeba je korigovat a lidi, u nichž se tyči ony pohlavní anomálie vyskytují, kvůli tomu vylučovat ze společnosti nebo je nutit chovat se „většinovým“ způsobem.

Právní pohlaví je striktně binární a určované na základě lékařských (tedy „objektivních“) kritérií, na jejichž hodnocení se shodnou prakticky všichni vnější pozorovatelé. Právní pohlaví zároveň lze za života člověka změnit, jsou-li pro to relevantní lékařské důvody (jejich součástí musí být i patřičná míra vůle dotčené osoby ke změně) a provedou-li se zákonem předvídané lékařské úpravy jednotlivcova organismu, a jen za těchto podmínek.

NSS již na začátku vůči nám zaujal stanovisko, že se jedná o anomálie, které se nechovají většinovým způsobem. NSS se také vyjádřil k otázce závaznosti předchozího rozhodování Evropského soudu pro lidská práva v rozsudku týkající se Garçon. Ve svém rozsudku doslova řekl, že pokud o nich některé další státy polemizují, tak se jimi nemusí zabývat do takové míry, aby pro české soudy byly závazné a české soudy svými rozsudky mohou o takových rozhodnutích judikatorně polemizovat. Odpor přijmout rozsudek ESLP nazývá judikatorní polemikou. NSS svým odmítnutím prý údajně tak buduje komplexní argumentační konstrukce.

Proto dospěl k závěru, že rozsudek Garçon je do té míry překvapivý, že s ním lze judikaturně polemizovat.

NSS dále rozsudek Evropského soudu pro lidská práva označil, že nejde o odraz společné společenské shody a tím je možné porušovat dokonce i závaznost rozhodnutí ESLP. Některé xenofóbní odmítavé názory jsou sice v Evropě minoritní, avšak jsou pro NSS argumentačně silné.

Že jde o krok, jejž nelze považovat za odraz obecné (a asi ani většinové) společenské shody v rámci komunity členských států Rady Evropy, pak ukazuje propracované a argumentačně silné minoritní votum soudce Ranzoniho i nejednotná právní úprava dané problematiky v členských státech. Městský soud v Praze na tyto aspekty zcela správně poukázal.

NSS se vyjádřil také k ústavně zakotvenému právu do změn tělesné integrity. Změna pohlaví je v ČR přípustná jen pouze, pokud transgender člověk rezignuje na plné respektování své fyzické integrity. Zásadu, že nelze změnit pohlaví podle osobního stavu má za požadavek v obecném zájmu.

Výkon práva na soukromý život podle čl. 8 Úmluvy je přípustný, jen pokud dotyčná osoba rezignuje na své právo na plné respektování své fyzické integrity, jež je chráněno nejen článkem 8, ale i článkem 3 Úmluvy. Soud připustil, že zásada, že nelze disponovat vlastním osobním stavem, a záruka jeho spolehlivosti a koherence a obecněji požadavek právní jistoty jsou v obecném zájmu.

NSS se také vyjádřil k evropskému trendu západních států, připustil, že by právní úprava byla v ČR možná, že existují jiné právní názory než zaujal NSS, avšak tento trend v ČR nebude následován.

Nejvyšší správní soud však má za to, že trend nemusí být nutně vždy a všemi následován.

NSS přirovnal transsexualitu a s ní spojený frustrující nesoulad k věku, který může být jak objektivní tak subjektivní. Zkrátka s tím lidi už musí žít, uvedl. Zkrátka soudci u NSS také stárnou a co s tím mohou dělat.

Nejvyšší správní soud má za to, že v podmínkách České republiky je takovéto pojetí pohlaví natolik zakořeněno a považováno za normální, žádoucí,„přirozené“ a tvořící jeden ze základních kamenů společenského uspořádání, že od něho nelze ustoupit cestou soudního rozhodnutí ani v případech, jaké byly připuštěny judikaturou ESLP či německého Spolkového ústavního soudu….

Nejvyšší správní soud však na rozdíl od shora uvedených vysokých soudů má zato,že základní principy, na nichž stojí uspořádání nynější české společnosti, zejména základní principy rodinného života a základní principy vnímání vztahů mezi lidmi, vyžadují vnímat právní pohlaví přísně binárně a v podstatě „objektivně“ a nepřipustit ani ve výše popsaných jistě subjektivně složitých situacích rozvolnění uvedeného pravidla.

NSS soud nakonec také poznamenal, že jak transsexualita tak i homosexualita jsou nežádoucími vzorci chování.

… pociťovaná jako něco, co by se nemělo stát převažujícím vzorcem chování (například homosexualita, dobrovolná bezdětnost či právě jev rozhodný v nyní projednávaném případě, tedy nesoulad mezi biologickým a pociťovaným pohlavím),

Zcela nepochybně tento rozsudek ohrozí také i navrhovanou novelu úřední změny pohlaví, na kterou se budou politici odkazovat. Nicméně věřím, že si dotčená jen obíhá povinné kolečko před ESLP, aby ji nesmetl stížnost kvůli tomu, že nevyčerpala všechny dostupné opravné prostředky a další zastávka tedy bude ESLP.

Dovolila bych si na závěr ještě poznamenat, že žalobkyně(nebudu ji zde oslovovat v mužském rodě jak je v rozsudku) se neodkazovala na prohraný spor TGEU s ILGA proti ČR č.117/2015, rozsudek ze dne 28. května 2018 u Evropského soudu pro lidská práva, což by pro ni znamenalo více šancí na úspěch. Česká republika je na základě tohoto rozsudku ESLP povina uvést českou legislativu do souladu s tímto rozhodnutím a to platí i před soudy. Z tohoto důvodu také vznikl na Ministerstvu spravedlnosti návrh zákona na úřední změnu pohlaví. Jestli chce ČR dále zastávat názor, že změna pohlaví je přípustná jen pokud transgender osoba rezignuje na své ústavní právo zásahu do tělesné integrity, což je velmi směšné a pohrdavé a že stávající legislativní úprava striktně bipolárního rozložení tvoří jeden ze základních kamenů jejího uspořádání, pak je na místě také zároveň podat stížnost pro nedodržování a nerespektování závazku vyplývajícího z již jednou prohraného rozsudku, za čež může být ČR sankciována ze strany EU.

Je nepochybné, že tento rozsudek je diskriminující už z jeho podstaty v odůvodnění. Neexistují totiž jiné rozsudky, které by vysloveně říkaly, že ČR nebude respektovat nadřízené instituce jako jsou Evropský soud pro lidská práva. Rozsudek se zříká odpovědnosti za lidská těla navzdory tomu, že ČR musela dříve akceptovat i požadavky zamezení nucených sterilizací romů. Je pouze již nyní první výjimka kvůli tomu, že je někdo transgender.

WHA dnes přijímá ICD11

Květen27

Minulý rok v květnu Světová zdravotnická organizace WHO ve své finální verzi uvedla novou revizi klasifikace nemocí ICD11. Již rok tedy není transsexualita touto organizací považována za duševní onemocnění a i když se nejednalo o závazný dokument, lze se na něj odkazovat při podobných závěrech, neboť je to ta samá organizace, která vydala své předchozí verze klasifikace nemocí a která tu starou pouze tímto revidovala a přijala za vlastní. WHO je na svůj dokument čítající 55tisíc druhů nemocí náležitě pyšná.

Svou finální verzi WHO zaslala Světovému zdravotnickému schromáždění WHA a dnešního dne v Ženevě na svém každoročním a 72. kongresu všechny státy tuto verzi přijímají a nic nenasvědčuje tomu, že by přijata nebyla a tímto se také pro všechy státy stává závaznou. Zároveň nastává stejný proces jako při ratifikaci ostatních mezinárodních úmluv a i v případě odmítnutí zůstává právně platný v nejvyšších instancích.

Diagnóza transsexuality z ní zcela vymizela. Nenachází se mezi duševními nemocemi a není ani nikde jinde. Zůstal v ní pouze genderový nesoulad u dětí v kategorii sexuálního zdraví, u kterého jen pouhý nesoulad není ještě znakem pro přiřazení diagnozy pod označením HA41.

Podle nápovědy k ICD11, která byla postupně doplňována by se veškeré požadavky transgender lidí směřující k společenskému přeřazení měly označovat novou diagnózou QB8Y, jež znamená „Kontaktování poskytovatele zdravotnických služeb pro jiné specifické chirurgické zákroky“ Pod touto kapitolou jsou popsány všechny stavy, kdy člověk musí navštívit zdravotnické zařízení, aniž by byl nemocný nebo zraněný. To může být buď např. při očkování nebo při darování krve apod. nebo je v tomto případě přítomna nějaká okolnost či problém, který ovlivňuje zdraví člověka, ale samo o sobě se přímo o nemoc nejedná.

PS: Omlouvám se, pokud píšu jako tatar, ale člověk si odvyká mluvit a psát.

Šestistý post na lonely

Květen25

Ráda bych zde oslavila svůj šestistý článek zde na lonely. Opět další stovka za mnou a já jsem zas o něco starší. Víte, být trans a mít skvělou a osvobozující přeměnu je ten nejhezčí cíl, který si přejeme všichni a pokud se vám jej navíc podaří dosáhnout, je to určitě pocit k nezaplacení. Už je to hodně dlouhá doba, co jsem si vzala svou první kouzelnou pilulku, na kterou jsem čekala ještě déle a ke které jsem se teprve dostala až po mnohých překážkách a životních trápeních. Ten euforický pocit ve vašem životě mi nikdy nezmizí a nemusím se opakovat, že ihned po té první vám začnou růst křídla, která den ode dne sílí tak, až vás nakonec dovedou přenést tam, kam vy si přejete. A s první pilulkou, která dovedla změnit životy mnohým z nás, začal i tento blog. A nakonec jsem už čtvrtým rokem post-op spokojená.

Chtěla bych vám tak trochu promluvit do duše kvůli tomu, co nás a mne obzvlášť trápí, protože o tom neustále píši a také bych chtěla upozornit na těchto pár témat.

1) V Dubnu jsem zde přinesla šokující video zmlácení transgender ženy z Dallasu. Násilí a diskriminace se vůči transgender lidem děje po celém světě, přičemž někde víc a někde méně a rozhodně to není nic přirozeného, s čím bychom se měli smířit a stavět se do pozice, co nám je potom, že někde tamhle se něco takového stalo. Protože v jedné relativně malé zemi je jiného násilí také dost? Omyl. Jestli někdo takto uvažuje, tak se hodně rychle vzpamatujte, protože narozdíl do násilí, které se běžně děje, má tohle do toho daleko. Těžko lze srovnávat násilí z nenávisti s tím, že někdo zabije nějakou stařenku pro pár drobných nebo se dva v rodině zabijí kvůli hádce. A víte v čem je rozdíl? Jasněže se lidi budou vraždit, ale nesnášenlivým činům se dá totiž předcházet, zabránit jim a afektovanost aniž by přerostla v něštěstí se dá snížit tím, že nebudeme někoho stigmatizovat a podporovat nesnášenlivé nálady. A abyste věděli, tak 23 letá Muhlaysia Booker z videa byla tento týden zastřelená zřejmě proto, že to nebylo dostatečně odsouzeníhodné.

2) S výše uvedeným souvisí i stigmatizace. Stigmatizace duševní poruchou. Nejsme zrůdy, nejsme jiní lidé než ostatní, nejsme ani nemocní. Já nevím jak vy, ale na začátku jsem sice byla frustrovaná z toho, že nemůžu být tou, kterou se cítím, ale že bych se považovala za nemocnou to už vůbec. Mne stačil pouze jen ten estrogen a nemusela jsem užívat antidepresiva nebo něco dalšího. Uvědomte si, že nikdo z translidí, kteří se za zdravé jedince považuje, se tím nesnaží bortit stávající systém hrazené péče. Pojišťovny neuvažují o nějakých změnách a to že se doplácí za estrogen bylo jen chybou úředníka SUKLu a to ještě kvůli tomu, že je stále pořád malá viditelnost transgender lidí, která tu chybí. Kdyby tu ta možnost změny byla už dřív, bylo by to o mnoho jednodušší, věřte mi.

Možnost úřední změny bude zcela jistě přínos. Uvědomte si, že člověk který změní úředně na matrice své pohlaví, nebude řešit podobné problémy s tím, jestli je před operací pro někoho chlap nebo žena a jestli za hormony bude doplácet, když podle občanky to bude mít změněné a jednoznačné. A pak jen stačí osvícený endokrinolog a hormony se nemusí ani psát jen na duševní poruchu, ale také třeba jen na zmírnění hirstuických projevů u žen a u mužů naopak. A co víc, zmizí proklínaná neutrální jména.

Myslím, že v dnešní době, kdy se diskriminaci a předsudky ještě nepovedlo vymítit je i tak odvaha si změnit své jméno a pohlaví dostatečný důkaz toho, že je člověk alespoň minimálně ve své pohlavní roli nekonformní a po onom roce užívání hormonů i s jasným genderovým nesouladem. A jestli z toho bude 1% a méně recese, tak si přiznejme, že tohle už se zkrátka děje a bez ohledu na nějakou legislativu, bez toho aniž by se někdo ptal na váš názor a souhlas. Dějí se i změny zpátky apod., je totiž mnoho životních důvodů a situací, které člověka dovedou na no místo zpět a nemusí to být jen kvůli tomu, že by člověk nebyl dostatečně trans. Ale proč to vůbec ztěžovat někomu, komu by to jinak zlepšilo život? Nepřipadá vám to, že i tak mají někteří z nás ten život přesto těžký?

Jestli se někdo bude snažit o zpoplatnění hormonální substituce a operací, pak to udělá zcela jistě Sexuologická společnost natruc, která vůči transgender lidem stejně nemá všeobecně dobrý postoj. Viz nedávné nenávistné osočování Zvěřiny na Novinkách a zažila jsem Weisse, jak některým translidem nadává do zkurvených aktivistů. A má vůbec Sexuologická společnost nějaký smysl a přínos, když jim spousta lidí musí lhát o své sexuální orientaci apod. viz šestá část? Za realativně krátkou dobu, co byla transsexualita zapsána do duševních poruch, vzniklo mnoho studií, podle kterých lze velmi dobře konstruktivně oponovat i těm, kteří s těmito názory a postoji nesouhlasí, a proto také byla z duševních poruch vyškrtnuta a tento omyl byl historicky napraven. Nebuďte tedy zaujatí. A hlavně otázka je ta, jestli máme souhlasit s něčím, s čím ani souhlasit nechceme, ale můžeme z toho mít nějaký prospěch? Dává vám to dlouhodobý smysl?

3) Asi jste si dočetli jaký negativní postoj vůči LGBT+ lidem zaujalo Polsko v poslední době. Byť nám může Zvěřina namlouvat o tom, jak LGBT lidé zapříčinili pád říše římské, byla to právě ona tradiční křesťanská společnost, která zapříčinila strmý sestup rozvoje vědy v Evropě po řecko-římské kultuře. Každá snaha o návrat do těchto hodnot má za následek perzekuci vzdělání a velmi pomalý rozvoj. Úplně stejný následek může mít dělení dle tradičních rolí mužů a žen, protože právě i ty ženy mohou být stejně chytré a schopné jako muži a ne všechny mají za cíl rodit potomky, což ostatně popírá postoje sexuologického ústavu, že člověk je primárně tvor sexuální a tomu uzpůsobuje veškeré své konání. Člověk sice sexuální tvor je, jenomže důležitý poznatek je ten, že kvůli sexu nepřizpůsobuje svá životní rozhodnutí alespoň minimálně v dlouhodobém horizontu. Ano, budou nám lidé říkat, že jsme proti přírodě a budou si tyhle zastánce politické strany zvát do parlamentu, až se bude pokaždé něco o transgenderech projednávat, stejně tak jako to tento týden udělalo Skotsko, které se snaží od Británie odtrhnout a kde si politička Joan McAlpine pozvala kanadskou feministku Meghan Murphy do parlamentu, ale je na nás abychom si vůči tomu vytvářeli své konečné vlastní názory.

S příchodem emancipace se poprvé začaly objevovat radikální feministky, které hlásají návrat ke kořenům genderového rozdělení společnosti. Feminismus se od té doby velmi rozpoltil a jedna část se přiklání k plnění ženských povinností na úkor mužské populace a druhá vyzdvihuje individualitu a schopnost žen a mírně postupuje vpřed logickými úvahami jako rovné platové podmínky, oba směry pak prosazují rovnost mezi ženami a muži, avšak různými směry. Radikální feministky jako Meghan Murphy se o svá vydobitá postavení bojí a žijí ve strachu, že pokud by došlo k stírání rozdílů mezi muži a ženami, o tyto všechny své získané výsady by přišly a nemohly by prosazovat další změny. Žena u plotny starající se o manžela s hlavním životním cílem rodit potomky je sice vyhlídka na nevymírající společnost, ale vážně to máme zapotřebí? Takhle zabíjet potenciály? A ano můžeme vyznamenávat ženy, které přispěly k rozšíření společnosti na úkor těch párů, kteří k tomu nemají vlohy nebo k nim byla ona příroda nemilosrdná a jsou opět dle nich proti přírodě, ale opět bude nám to k něčemu, když se se strachem nikam neposuneme? Jsou vlastně striktně oddělené toalety emancipačně-feministicky vydobitý výsadek, když takto rozdělená společnost už byla kdysi dávno a k žádnému rozvoji práv žen to nepřispělo, spíše naopak a my transgendeři na toalaety stejně chodili podle svého pohlaví? Jakože se s větší porodností bude rodit více těch žen, které přispějí k společenskému rozvoji na úkor translidí a také těch schopných žen, které tradiční roli rozdělení žen a mužů neberou jako výsadu? To asi těžko. Člověk je také tvor jedinečný a ne všechny od narození původně ženy, které touží býti muži chce být výhradně těmi mačochlapy a zas naopak.

Závěrem: Rozdíl mezi muži a ženami je jedno velké klišé, protože když z celé společnosti vymažeme nás transgendery, tak stejně dostaneme rozmanitý výsledek celé škály rozdílů mezi muži a ženami a transgender lidé se budou nacházet různě na té škále, ale hlavně ne tam, kde se narodili. Už principu nejsme tedy ti, kteří by bořili nějaké ty zažité předpoklady, protože ty se už společnost snaží překonat a nejak se s tím s nástupem emancipace vyrovnat sama. Zcela se shoduji na tom, že boříme předsudky omezených lidí a jsme těmi, kterým se nelíbí stigmatizace odlišnosti. Můžeme být feministicky založené, ale nemusíme přijmout úplně vše. Uvažujme tedy nad další stovkou článků zde na lonely.cz a děkuji vám všem za přízeň.

Průzkum ombudsmanky o stavu LGBT lidí v ČR

Květen19

Do průzkumu ombudsmanky Veřejného ochránce práv se zapojilo 1981 LGBT lidí. Mezi nejzásadnější otázky soužití s většinovou společností LGBT lidé považují otázky ohledně manželství stejnopohlavních párů a rodinného života. 98% LGBT lidí plně podporují stejnopohlavní svazky a 96% z nás si myslí, že to dokonce přispěje ke zlepšení postavení LGBT osob ve společnosti.

Celkově se LGBT+ osoby přiklánějí k tomu, že jejich postavení v České republice je spíše vyhovující, ale není bezproblémové. Stále se setkávají s předsudky, urážkami a výhružkami. Běžně čelí odlišnému chování okolí (lidé je na veřejnosti sledují, jednají s nimi méně zdvořile), názoru, že by neměli svou sexuální orientaci dávat najevo veřejně, a předsudku, že je homosexualita nepřirozená. Více než třetina dotázaných se v posledních pěti letech setkala s diskriminací, což je 3x vyšší podíl než u běžné populace.

Velká většina z nich, až 91 %, ale tyto incidenty nijak neřešila. Jako důvod nejčastěji uváděli, že šlo o triviální incidenty, které nestály za oznámení, v kombinaci s celkovou skepsí a přesvědčením, že oznámením diskriminace by se nic nezměnilo. Tato bagatelizace nemusí znamenat, že se jich diskriminace nebo obtěžování nedotýká, spíše jsou na tyto situace, které se obvykle těžko prokazují, kvůli jejich četnosti zvyklí.

11% respondentů se za posledních 5let setkalo s diskriminačním jednáním v zaměstnání. Více než polovina se za posledních 5let setkala s urážlivým jednáním a obtěžováním, přičemž jsou tyto případy hlášeny jen v pouze 13% případů. Zhruba pětina se na policii nikdy neobrátí, protože v ní nemá důveru nebo jsou skeptičtí, že by se čin vyřešil. Ombudsmanka se proto obrací na vládu, aby v trestním zákoníku priznala LGBT osobám stejnou úroveň ochrany před nenávistnými činy jako z důvodů rasy, etnické příslušnosti nebo náboženské svobody.

Kompletní zpráva zde a tisková zpráva zde.

Od popálenin po přelom ve vaginoplastice

Květen17

Možná to bude znít neuvěřitelně, ale kůže ryb tilapie se používají už nějakou dobu k nahrazování té lidské při popáleninách. Ta, pokud se nejprve sterilizuje a ozáří kvůli zničení různých virů, je schopná se vstřebat do tkáně, nahradit ji a přitom si zachovávat své zvlhčující vlastnosti pro které je vlastně ryba rybou. Sterilizovaná a odšupinatělá kůže této ryby se už v plastické chirurgii tedy nějaký ten pátek používá, dokud profesora Leonarda Bezzera z brazilské Federální univerzity v Ceará nenapadlo rozšířit možnosti i na rekonstrukci pohlavních orgánů.

Začalo to před dvěma lety, kdy profesor Bezerra vůbec poprvé použil tkáň ryby pro vytvoření neovagíny 23 leté Jucilene Marinho, která kvůli Mayer-Rokitánskému syndromu neměla vyvinutou vagínu. 3 měsíce po operaci pak mohla mít Jucilene poprvé sexuální styk se svým přítelem. MRKH se v populaci vyskytuje v prevalenci 1:4500 a vyznačuje se tím, že u dívek se do 16ti let věku nedostaví menstruace. Existuje údajně asi 10 možných plastických způsobů, jak neovagínu vytvořit, přičemž nejznámější a nejpoužívanější Mc Indoe technika neumožňuje vytvoření neovagíny píšťalkového typu, která by umožňovala prostoupení menstruované krve. Toto však plně nahradila vytvořená tkáň z ryby tilapie.

Od popálenin po rekonstrukci neovagín není už tak daleko k pohlavně potvrzujícím operacím transgender lidí. 35 letá opět brazilská transgender žena Maju podstoupila SRS pohlavní operaci už v roce 1999, avšak ta se jí kvůli píštělu a stenóze rozpadla a Maju byla doposud bez pohlavních orgánů. V roce 1999 tehdy byla jako čtvrtá v Brazílii, která podstoupila ještě tehdy v té době experimentální SRS operaci, což ji zabránilo mít sex se svým partnerem, za kterého byla 12 let provdána. Maju byla operována 23.4. a nyní se zotavuje.

Profesor uvádí, že tato metoda je méně invazivní, protože kvůli tomu nebylo potřeba provádět žádný štěp z tlustého střeva nebo třísla ani další řezy v břišní dutině. Operace pomocí rybí kůže umožňuje rychlejší zotavení, žádné viditelné jizvy nebo riziko odmítnutí či infekce. Neovagína se vytváří pomocí akrylového fantomu, který se po deseti dnech vyndá a během této doby se stejně tak jako kmenové buňky vstřebají do tkáně. Rybí kůže stimuluje buněčný růst a tvorbu krevních cév, kůže obsahuje velké množství vlhkosti a velké množství kolagenu, jež podporuje hojení. A jestli jsem to dobře pochopila, tak ta kůže se vstřebá a zmizí a místo ní se vytvoří nová tak jako tomu je u popálenin. Další výhoda má být dostupnost a nižší cena plastických operací nejen v Brazílii, kde si operace hradí pacienti sami.

« Older Entries
  • Přihlásit se