Světová zdravotnická organizace vydala pokyny pro satinační zařízení jako jsou veřejné toalety, ve kterých se odkazuje společně s dalšími jinými také na studii vědců z univerzity v Loungborough a Sussexu. Ta se zabývá dostupností veřejných toalet pro transgender lidi ve dvou případových studiích z Indie a jedné z Nepálu na základě místních programů zahrnujících translidi. Studie zjistila, že transgendeři naráží na řadu překážek v přístupu k bezpečnému a hygienickému zařízení. Ve svém dokumentu navrhují řadu doporučení pro ty, co realizují projekty související s hygienou. Dokument zdůrazňuje, že je potřeba diskutovat o tom, zda-li dál vytvářet oddělené toalety na úkor genderově neutráních. WHO tuto otázku zahrnula do svých pokynů a zdůrazňuje, že je potřeba zajistit vyloučení přístupu k toaletám a jejich užívání na základě pohlaví. Uvádí, že je zapotřebí dalšího inkluzivního programu, ze kterého by později vycházely normy pro jejich zřizování.

Máme po události Victoria Secret Fashion Show a časopis Teen Vogue se zeptal Carmen Carerra, jestli by mohla být další modelkou této značky. Petice, které jí předcházely naznačily touhu po její účasti. Ta uvedla, že značka je spíše pomalá v přijímání rozmanitosti a že touhla dívek z VSFS je vypadat co nejvíce esteticky nejlepší, což je často nedosažitelný cíl a elitářký způsob myšlení, se kterým se neztotožňuje. Modelky tam jsou jen proto, že vypadají dobře a nemá to žádný hlubší smysl. Show byla založena na misogynních postojích pro zájem mužů a pokud by měla být pro ženy, byly by v ní všechny. Není zde prostor pro srdce a ducha nebo vytrvalost, byla by to pak reprezentace, na kterou by se mohly dívat všechny ženy. Být transgender pro ni znamená, že jsme šampióny vlastních triumfálních příběhů, které lidi milují a to přichází s námi. Přála by si tím větší viditelnost.

Jestli má někdo špatnou karmu jako mons Piťha, tak se rozhodně nevyplácí svézt se na jeho vlně xenofobie, jako se to stalo advokátovi Jakubovi Křížovi. Ten považuje reklamu baskického sdružení transgender rodičů na španělských autobusech, která upozornila na vysoké množsví sebevražd v důsledku intolerance společnosti, za propagaci závadné výchovy a manipulaci s malými dětmi. Reklama vůbec nezobrazovala holčičky s penisy ani chlapce s vagínami, jak sám Kříž zmínil v diskuzi o Istanbulské úmluvě pro týdenník Echo, kresby uvedli ve svých článcích až fakové noviny. Tímto počinem si vysloužil čestný titul manipulátora a šiřitele nepravd serveru manipulatori.cz Chcete něco říct? VŠICHNI TADY CHCÍPNEME!!!

Za deset dní 20.11. nás čeká jako každý rok Transgender day of remembrance, jež připomíná všechny zesnulé transgender lidi z důsledku nesnášenlivosti a agresivity. Napíšu zde nějaké akce, které najdu a kterých byste se mohli zůčastnit a pokud nějakou plánujete, můžete pozvánku zveřejnit v komentářích. Při akcích se zapalují svíčky a čtou se seznamy zesnulých a všechno se nese v duchu zastavení se a přemýšlení nad věcmi, které nás nepotkali. Jako každý rok zmiňuji nejvíce nejnesnášenlivější zemi Brazílii založenou na křesťanských základech, kde je každých 29hodin zabit jeden transgender člověk a průměrný věk dožití transgender lidí je zde kolem 30let. Tento rok to nebude žádnou výjimkou a nejspíše ani ten příští. Brazílie si do svého čela zvolila nejen podporovatele myšlenky „Zbraň do každé rodiny“ ale také silného homofoba, který by svého syna raději viděl mrtvého než teplého, Jaira Bolsonara, jehož děda bojoval za Hitlera. Frustrace chudých brazilců se tak na další dobu nepřímo negativně dotkne i běžného života LGBT lidí této země. Jistý zvrat by mohla přinést šestatřicetiletá Érica Malunguinho, profesorka dějin umění na univerzitě v Sao Paulu a jako první zvolená transgender poslankyně.

Jednu vzpomínkovou akci 20.11. od 17:30 plánuje již jako každý rok na Olšanském náměstí Transparent. Určitě to stojí za to zapálit si svíčku a připomenout si všechny ty oběti z nenávisti.

Vážení čtenáři a vážené čtenářky tohoto populárního Trans World News magazínu financovaného sestřenicí z třetího kolene Sorose hlavně pro ty z vás, co ještě věří na ilumináty, to musím zmínit. Asi jste možná zaznamenali tuhle typicky americkou kampaň zaměřenou jako odezvu na Trumpovu křesťanskou ješitnost, dokonce ještě větší než s jakou vervou nás před lety Klaus přesvědčoval, že země se neotepluje. Trump si před pár týdny dosadil do nejvyššího soudu svého černého koně Kavanaugha, který aktivně vystupuje např. proti homosexualitě anebo prosazuje vlastnění zbraní či úplný zákaz potratů. Od té doby už jsou pohlaví jenom dvě podle toho, jak se kdo narodí a je potřeba to zakotvit ještě navíc v ústavě. Jako správní křesťané kašleme na to, jak se kdo cítí nebo jestli se někdo narodí jako intersexuál či transgender. Ach tyhle sta let staré zásady, které jim stejně nevychází a v dnešní moderní době, kdy se vše dá změřit a spočítat dokonce ne ani i ta pevnost manželských svazků.

Otevřený dopis, který se odkazuje na to, že vztah mezi pohlavními chromozomy, genitáliemi a genderovou identitou je složitý a nebyl doposud plně pochopen, nebo že neexistují žádné genetické testy, které by jednoznačně mohly určit pohlaví, či že vědci teprve teď v dnešní době začínají chápat biologickou podstatu genderové identity apod., na to vše se odkazuje otevřený dopis, který tohle vše jednoduchou formou zmiňuje.

K tomuto otevřenému dopisu se doposud připojilo více jak 1.600 vědeckých osobností a po celé USA se minulý měsíc konaly stovky demonstrací.

Ohledně této kampaně se nejvíce zapsala do podvědomí fotografie původem mexického transmuže Mateo Emanuel Aleandro Coxe na sešlosti ministra Jeffa Sessionse.  V době, kdo ho bezpečnostní ochrana vyváděla, mu všichni přítomní za jeho odvahu tleskali. Kdo z vás by jinak chtěl být dobrovolně vymazán z Matrixu? Kdo ne, tak zná #wontbeerased

Ráno raníčko, panna vstala, prádlo si v uzel zavázala…panna už dávno ne, ale bývaly doby, kdy jsem tuhle báseň uměla celou nazpaměť, neboť naše třídní učitelka nás podobnými úkoly ráda trýznila poměrně často. Co si tak z Vodníka může člověk po těch letech asi tak odnést kromě toho, že být naivní se nevyplácí? Asi to, že mne vstávat brzo ráno baví a to i v neděli.

Už v pět jsem totiž dnes byla vzhůru a začala připravovat něco velkého. Něco, co mělo být hrozně úchvatné a oslnivé jako ještě nikdy nic před tím. Už přes rok mi doma leží tyhle nádherné prýmky a madeiry. a to jsem nějak zapomněla dofotit ty gumičky a kytičky atd. Co z toho? Včera v noci mne napadl jeden nápad.

Ta madeira se mi přeci vejde do zapínání na podprsenku, které mi doma leží taky už víc jak rok. A taky ty košíčky, růžičky a kostice. Ne! Když už podprsenku, tak bez kostic. Minulý týden jsem byla v obchoďáku a říkala si, že už mám dost všech těch push-upek. Moje krční páteř, která se nad notebookem sklání víc než je zdrávo, si od nich potřebuje na chvíli odpočinout. Ne že by mi po hormonech prsa nenarostla, viz můj twitter, ale když se nadzvednou, tak jsou zkrátka o něco větší, tak na ně asi jen tak nezanevřu, jenomže stála jsem tam v Lindexu a říkám si pro sebe, jestli mám vyhodit tisícovku za ležérní podprsenku z podobné krajky, co mi doma leží také už víc jak rok. A jak tam tak stojím, říkám si pro sebe dokola: tisíc nebo chvíle práce, tisíc nebo chvíle práce, tisíc nebo chvíle práce. Tahle mi stejně větší prsa nevykouzlí a zrovna je to to nejdražší, co tu může čověk ve spodním prádle najít, přitom když už jsem dala 500 jenom za takovou nádhernou madeiru, tak proč se o to po tom roce také nepokusit?

Chybama se člověk učí. Tak nějak jsem překreslila vnitřní stranu košíčku na látku, aby dělala vyboulený tvar. Příště zkusím variantu se záševkem zespoda. Také když jsem přišívala košíčky ke krajce, jsem počítala s tím, že podelný záševek vytvaruje ten vyboulený tvar, ale měla jsem počítat i s tím, že nahoře to bude chtít také vyboulit ae dovnitř. Tam kde jsou prsa tam se záševkem vyboulí tvar ven a zase tam kde košíček končí a krajka přechází na kůži, tak tam je potřeba zas vymyslet ten záševek opačně. To mi nějak po ránu moc nedošlo. No nic namotala jsem to a udělala z toho takovou paspulku. To ostatní šlo už podle mých představ. Na madeiru jsem našila krajku a pak ještě dvakrát přešila gumičku, která to celé dole stahuje a zároveň tvoří řasení. Zapínání vzadu je to staré klasické na tři háčky.

Na závěr jsem jenom chtěla napsat, že celá ta situace kolem neutrálních jmen je úplně na nic. Neutrální jména totiž nemusí být vůbec žádnou spásou. Jsou holky, které jsou přirozeně krásné a vystupují tak, že žádné neutrální jméno ani nepotřebují. Kluci to v tomhle ohledu mají o něco jednodušší. Z nich chlapáky udělá přímo ten testosteron. Jak však chcete prokázat víc real life test než tím, když vás i přes to mužské jméno v občance oslovují v ženském rodě? Lidé zkrátka vidí před sebou ženskou a to nejde ji oslovovat jinak než v ženském rodě, i přestože o ní víte její minulost. To zkrátka stačí. A co víc, mít ve veřejném živnostenském nebo obchodním rejstříku tři jména je opravdu ten největší vopruz, co může být. Být po mém, tak tohle bych úplně zakázala. Proč si měnit jméno na neutrální, když to mužské tam stejně bude napořád a ani nepomůže to, že si zrušíte živnost, počkáte čtyři roky, než se záznam dostane do archívu a pak si ten živnostenský list uděláte znovu. Tohle už zkoušely dávno holky před váma.  Kdo podniká na sro ví, že založit si novou společnost taky není žádná legrace, protože ta předchozí měla už přeci jen nějakou historii a ne každý podniká v běžných oprávněních, které si na ŽÚ jen zaregistrujete na počkání. Já měla licenci od Českého telekomunikační úřadu. No měla, tohle mi za to vážně nestojí. Nehledě na to, že například Markétka musela být povinně Nikola a před tím také někdo jiný. Celou tuhle problematiku chápu totiž s nadhledem, i když jsem se svým neutrálním jménem byla sama spokojená a mám ho doposud i na svém autě jako malou registračku se svým jménem a tím F už ne jako female ale jako France. Jasně, Tores mohla být Terry, myslím, že Terry je neutrální, mohla si za peníze vyžádat posudek, jedno dopoledne si vyhradit na hádání se s matrikářkami a splnit tak podmínky pro komisi. Stop! Tady přeci není něco v pořádku, když nás kvůli něčemu nutíte se hádat s úřadem, se kterým většina lidí ani nepřijde do styku nebo který většině lidí vyřizuje požadavky kladně. Máte nás snad za kverulanty? Školíte nás tím k asertivitě?

Kdysi dávno, je tomu také víc jak rok, jsem psala o latentních translidech stejně tak jako je tomu o latentních homosexuálech, nejsou to žádné faux. Na infantilním trans blogu, který už po tisícáté vstal z mrtvých se zrovna Tores posmívají, jak to pro ně není žena. Myslím, že Tores to fakt nemá zapotřebí řešit takové shity. Jen já jsem napsala článek o Triple T, tranier than thou a po čase se k němu tímhle vracím jako k odstrašujícím případům. Není nic lepšího, když se dvě trans hádají, jak jedna je víc žena než druhá nebo si poměřují hloubky vagín, přičemž ty konzervy jsou se současným stavem úplně spokojené. Bodejť by ne, mají ty své jednoduché životy, svým myšlením jsou také tak jednodušší a plně zapadají do škatulek „okraj společnosti“, co se navíc hádá se sedmdesátiletými důchodkyněmi matrikářkami. Jenomže čtete dál a pak zjistíte, že zrovna ta hádavá dostala další diagnózu F52.8 a podivuje se nad tím, že to bude asi něco nového, za co mohou přeci jen ti liberální aktivisti. Ne F52.8, sexuální porucha, je další DG, co jste chytly někde v čekárně na sexuologii, protože to tu je takové jaké to tu je a bylo. F52.8 patří právě do té staré klasifikace. Ne, to vážně není nic nového a s ICD11 to nemá vůbec nic co dočinění. To jen vy jste teď legálně psychouši sexuálně narušení a ještě se posmíváte jiným, jak nejsou dostatečně ženy a jdou proti proudu. V příštích dnech budu nejspíše znovu zatčená zrovna právě kvůli těmhle šmejdům, co jsou vlastně spokojeni, že jsou duševně nemocní a sexuálně nezdraví jedinci a svou chorobou navíc stigmatizují ostatní. Hlavněže za to mohou ti aktivisti po…ý. NEE, za svoje další diganózy si můžete sami a dejte pokoj těm, co by si přáli něco na tom změnit.

PPS: jak tak přemýšlím, tak jsem trochu na vážkách jestli ve spodním prádle dál pokračovat. Vím, že to byl můj první pokus a není to úplně dokonalé, ale představte si to: pracujete s nejkrásnějšími materiály a můžete se jakkoliv kreativně vyřádit na detailech a i ty nejmenší se zde ocení.

Jak jsem v předchozím článku psala, obdržela jsem od Ministerstva spravedlnosti vyjádření k mému nezákonnému zatčení, které proběhlo cca před rokem a něco. Byla jsem zatčená, odvezená 150 km mimo na vymyšlené vyšetření ohledně mé sexuality ve věci, která s tím nemá co dočinění a odkud jsem se ani nemohla dopravit domů. S kým máte sex, jak často, jak se uspokojujete zkoumali nejen Weiss. Se divím, že se ve věcech, do kterých mu už nic není ještě angažuje místo toho, aby se staral o rodinu, kterou nedávno zabil v autě. Evidentně z toho kazit jiným lidem život žádné noční můry nemá a soudní znalci by měli rozhodovat jen v případech, pro které byli zvoleni. Toto omezení mé svobody bylo podle Ministerstva spravedlnosti nezákonné. Po předzhozích rozhodnutích o nezákonných postupech, které mám na papíře, šikana začíná opět znovu nanovo a mne už to nebaví, nejsem žádnou sběratelkou rozhodnutí, ve kterých bych se cítila ukřivděná. Soudkyně znovu vyhrožovala mé advokátce, že mne znovu nechá zatknout, až jsem vyšla ze své bubliny a napsala opět svoje vyjádření. Po předchozích zkušenostech jsem si naivně myslela, že když budu zastoupená advokátkou, tak si na mne přestanou dovolovat, i když si běžné věci dohledat a sepsat sama dokážu.

Za níže uvedené vyjádření, které jsem napsala soudu, očekávám, že během krátké chvíle budu znovu zatčená policií kvůli své sexuální orientaci a genderové identitě.

Vzhledem k tomu, že transsexualita v současné době není již duševní poruchou, není ani žádnou jinou a byla po relativně krátké době vyškrtnuta z mezinárodní klasifikace nemocí ve své poslední revizi ICD11 letos v květnu, není ani důvodem zkoumat mou sexualitu ve vztahu se změnou pohlaví, na kterou se odkazuje návrh o zákaz styku. Ten v řadě již několikátý považuji nadále za šikanozní a odmítám se ke své sexualitě nadále vyjadřovat a to ať už před sexuologickým ústavem nebo před soudem.

Otázky typu s kým dosahuji orgasmu… jak často… jak si to při tom užívám… jestli jsem s tím spokojená a jak si to sama udělám případně nechávám od své drahé polovičky udělat = dosáhnout orgasmu samozřejmě jak jinak než ve svém soukromí…atd. s odkazem na položené otázky předchozího vyšetření u sexuologického ústavu, nemohou být tyto cílem zkoumání mých výchovných kompetencí ani jiných otázek položených soudem, protože byli nezákonné. V tomto způsobu vyšetřování odmítám pokračovat a nebudu dále spolupracovat! Neztotožňuji se ani s vyšetřením doposavaď vedeným nezákonným postupem a to ani v případě, že by následně vedlo v můj prospěch. Neztotožňuji se ani s všeobecnými názory Weisse, že kdo nemá orgasmus je psychicky nemocný, protože je to už z principu sexistické.

S odkazem na doporučení CM/Rec(2010)5 Výboru ministrů členských států EU o opatření pro boj s diskriminací z důvodu sexuální orientace nebo genderové identity:

Uznávajíc, že lesby, gayové, bisexuálové a transgender osoby byly po staletí a stále jsou vystaveni homofobii, transfobii a jiným formám intolerance a diskriminace dokonce i ve vlastní rodině – včetně kriminalizace, marginalizace, sociálního vyloučení a násilí – z důvodu sexuální orientace nebo genderové identity a že je třeba podniknout konkrétní kroky, aby se zajistilo, že tyto osoby budou plně požívat lidských práv,

Vzhledem k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále jako „Soud“) a dalších mezinárodní orgánů, které považují sexuální orientaci za zakázaný důvod diskriminace a přispěly k posunu vpřed v ochraně práv transgender osob,

Připomínajíc, že v souladu s judikaturou Soudu jakékoliv rozdílné zacházení musí mít objektivní a opodstatněné odůvodnění, tedy sledovat legitimní cíl a použít prostředky, které jsou přiměřeně úměrné sledovanému cíli, jinak bude diskriminační,

Nadále považuji požadavek soudu v pokračování vyšetřování u sexuologického ústavu za diskriminační a neopodstatněný. Dále dle článku IV. Bodu 19 je zakázáno shromažďování a zpracování údajů o mé sexuální orientaci a identitě včetně soudů.

19. Členské státy by měly zajistit, aby osobní údaje týkající se sexuální orientace nebo genderové identity osoby nebyla shromažďována, ukládána či jinak používána veřejnými institucemi a to zejména orgány činných v trestním řízení s výjimkou případu, kdy je to nutné pro plnění konkrétních, zákonných a legitimních účelů. Stávající záznamy, které nevyhovují těmto zásadám, by měly být zničeny.

A dále

26. Berouc v úvahu, že při rozhodování o rodičovské odpovědnosti nebo opatrovnictví dítěte by měly být hlavně zohledněny nejlepší zájmy dítěte, měly by členské státy zajistit, aby byla tato rozhodnutí přijímána bez diskriminace z důvodu sexuální orientace nebo genderové identity.

Oznamuji soudu, že ve vztahu s mou sexuální orientací a genderovou identitou u Sexuologického ústavu v otázce rodičovské odpovědnosti a styku se svým dítětem resp. konkrétně v rozhodování o zákazu styku z důvodu změny pohlaví jak je v návrhu uvedeno se dobrovolně nepodrobím. S odkazem na proces revize klasifikace nemocí pod označením ICD11 Světové zdravotnické organizace WHO, která vešla v platnost v červenci tohoto roku, došlo k vyškrtnutí transsexuality pod kódovým označením F64.0 z této klasifikace, přičemž ji nenahradila žádná jiná. Tímto považuji požadavek podrobení se vyšetření za diskriminační a neopodstatněný bez sledovaného cíle. Chápu to tak, že kdybych nezměnila pohlaví, nebyla bych dnes nuceně vyšetřována u Sexuologického ústavu, protože by o tom soud nevěděl. Není pochyb o tom, že zde přímá vazba na mou sexuální orientaci a genderovou identitu existuje a ani není ustálenou praxí v rozhodování o styku s dítětem podrobování se podobných sexuologických vyšetření pro ostatní.

Mé předchozí omezování svobody za zjištěním mé orientace a genderové identity u Sexuologického ústavu bylo jak dle odvolacího soudu tak dle Ministerstva spravedlnosti nezákonné, což mne tak staví do horší pozice a nelze z toho vyvozovat jakékoliv další závěry. Je nesporné, že k nezákonným postupům dochází v souvislosti s mou sexuální orientací a genderovou identitou. Tři rozhodnutí o nezákonných postupech za dobu během pěti návrhů o zákazu styku značí určitou systematičnost a pravidelnost vyvíjet na mou osobu nátlak a zasahovat mi do soukromého a rodinného života nejen mne ale i dceři, dochází přitom k mým zraněním a tímto žádám, aby soud od nátlaku upustil.

Toto odmítnutí je formou obrany proti nesprávně zvolenému a z hlediska Evropské legislativy i nedovolenému postupu.

Léto končí a tak nějak je najednou o víkendech více času. Na šití. Dnes jsem zrovna ušila kostkovanou košili, kterou po mne chtěla dcera. Upekla jsem makovou buchtu a byla možná naposledy na bruslích, mimo jiné. U dcery ve třídě přestal frčet maskáč, ale in jsou kostky a košile a navíc nám začíná puberta a není pro ni lepší barva než černá. Co je u nich in musím brát u děcek trochu s nadhledem, i když kostkovaných věcí mám celkem dost a i já se v tom cítím dobře. Vybrala si látku, knoflíky a já se dala do vytváření střihu. Jak jinak než sama bez pomoci. Shodou okolností jsme byly včera v HMku a CAčku a podobnou košili jsme viděly za čtyři stovky. Skoro tolik jsem dala i za látku. Jenomže když si na to sáhnete, cítíte, že se vám ta kupovaná za chvíli rozpadne, proto vůbec nelitujte svého času, který do svého koníčku vložíte. Když si s tím trochu pohrajete, tak ta kvalita obchoďákových věcí se těm vašim nevyrovná.

Po ohlasech, co zde nedávno byly pod posledními články, bych tím tedy chtěla představit pár knih, podle kterých jsem se naučila šít. Burdu tu klasickou se střihy uprostřed totiž zahoďte. Hrozně mi nevyhovovaly právě ty střihy. Žádný princess, záševků pomálu, dior už vůbec, pytle bez pasu, navíc nárameníky přes celá ramena, dělá to hrozně divnou mohutnou postavu. Na dvacetileté štíhlé slečně to působí dobře, ale po ušití nic moc. Po té, co jsem si přečetla články na modnipeklo.cz o střihové manipulaci, jsem si Burdu přestala kupovat. Možná tak, když už se vám líbí ty samostatné, ale ty časákové nebrat.

Krásné slušivé střihy jsem objevila v těchto dvou knihách, které obsahují skvělé nápady na šití pro ty, které si střihy vytvořit ještě neumí.

Láska na první steh od Tilly Walnesové je taková motivační kniha pro začátečnice. I když už z ní nečerpám, ráda se do ní vždycky podívám a nakouknu, protože mne vždycky dovede namotivovat. A co je hlavní, naučí vás různé pracovní postupy, tak jak mají být. Když budete všechno dělat podle ní, tak toho moc už nikdy nezkazíte. Ale vážně, na psí uši. Kniha vám představí takový malý šicí svět, do kterého se nejenže ponoříte, ale nakonec budete šít s láskou. Taková povinná četba pro začínající švadlenky. Je krásná, obsahuje hodně ilustrací, je čtivá, snadno se z ní dá cokoliv pochopit, co víc si přát. A jestli jste někdy šili podle Burdy, tak vás čeká několikero deja vu. „Že já to trubka neudělala takhle, jak je to tu napsáno.“ A pár citátů z ní:

Šití pro vás může být tak jednoduché nebo složité, jak jen si budete přát.

Nepotřebujete roky sbírání zkušeností, abyste si ušila šaty, které budete nosit s radostí.

Přistupujte ke střihům se zcela novým pohledem, tak abyste si vždy vytvořila osobitý unikát.

Tak jako v mnoha jiných věcech v životě, neexistuje ani v šití jeden jediný správný způsob. Dělejte vše tak, jak vám to vyhovuje.

Dejte si čas a užívejte si tvorbu vlasního modelu. Šití ve spěchu je k ničemu.

Nepodléhejte honbě za dokonalostí. Váš model bude vypadat určitě lépe než většina rádoby modelových oděvů, které potkáte na ulici.

Není divu, že je to moje nejoblíbenější šicí kniha, asi tušíte. Sukně a šaty od Christine Haynesové je naopak kniha, která vám představí jak si ušít šaty na několikero způsobů. Střihy se dají stáhnout z internetu pomocí odkazu v čárovém kódu. Podle ní zjistíte, že na slušivé šaty nebo sukni vám stačí pár střihů, ze kterých se dají dělat různé variace. Jestli chcete zůstat u začátečnického šití a ušít si něco opravdu pěkného, pak zde můžete najít inspiraci. Kniha vás velmi dobře posune dopředu ve chvíli, kdy vám chybí trochu té kreativity. Kniha je rozdělená do různých typů střihů a jednoduše vysvětluje, jak postupovat. Nelituji, že jsem si ji koupila.

Haním tu Burdu, ale přeci jenom z těch jejích katalogů jako je Burda Young se občas dá najít inspirace. Německé, italské, ruské, na jazyku nezáleží, za pade jde sehnat v některých galantériích, kde se jich zbavují. Umíte už šít podle Sukně a šaty a chcete si své střihy vylepšit, aniž byste znaly některé střihové manipulace? Zkuste se zde inspirovat.

Šití krok za krokem též od Burdy je trochu těžší na čtení, která se nedá zapamatovat a trochu chce být encyklopedií. Stejně tak jako burda střihy. Pokročily jste natolik, že např. potřebujete vytvořit rukávové rozparky, výstřihy, manžety nebo kapsy? To v jiných knihách nanajdete. Tahle kniha patří do kategorie „určitě se to bude hodit“. Nespěchejte v šití a zkuste do ní nahlédnout, pokud si chcete střih udělat po svém. Mnohdy totiž záleží i na tom, co uděláte nejdříve. Není špatná a pokud nestudujete na krejčovou, určitě ji využijete.

Teď představím dva takové moje poklady. Jestli zatoužíte vytvářet si vlastní střihy, tak tyto dvě knihy rozhodně musíte mít. První kniha Střihněte si na šaty od Lenky Velebové vás naučí si vytvořit základní střih, se kterým se dá dál manipulovat. Potřebujete jen znát rozměry a vytvoříte střih přesně pro vaši postavu. VP, OH, OP, OS, OK, DZ, HS, ale i BPPV, ZHP či ŠPr …a stovky jiných, pokud umíte vypočítat třetinu poloviny obvodu krku plus 0,75cm nebo přenést jednu délku do kružítka a vytvořit další bod, tak to nakonec dokážete. Poprvé nad křídovým papírem strávíte hodiny, ale pak si řeknete, že to stálo za to. Vytvořily jste základní střih na halenu s rukávem, šaty s límcem, mikinu, sako, kabát, sukni, tričko a kalhoty. Postoupily jste o třídu výš.

No jo, máte střih ale co s tím? Tento rok vyšel překlad knihy od Jo Barnfielda a Andrew Richardse Šití: Střihy. Manipulace, manipulace a nic víc. Pracujete se střihy, které jste si v přechozí knize vytvořily. Manipulace se záševky, spojování, oddělování, principy a přizpůsobení střihu a mnoho dalšího. Nepoví vám, jak střih na míru vytvořit, ale jak jej dál upravit. Proto se obě knihy pěkně doplňují. Podíváte se do Burdy a řeknete si, že si už nepotřebujete kupovat střih, protože si ho zrealizujete sami. Většinu určitě. Dovedete vytvořit svůj sen, aniž by se za vás modní peklo nestydělo. Přeci jenom ty střihy sedí a jsou perfektní. Mám ještě pár knih v elektronické podobě, které možná představím příště, ale do těhle, co jsem zmínila, určitě stojí investovat.

Všechny knihy najdete v běžných knihkupectvích a protože žádné z nich nepreferuji, tak sem nemusím ani dávat odkazy. Název knihy stačí zadat do vyhledávače.

Na letošním Miss universe po uvolnění pravidel nebude 27 letá španělská Angela Ponce…

…sama. Před pár hodinami totiž zvítězila v Mongolsku druhá transgender misska Solongo Belguun Batsukh.

Medailonky obou dívek zvěřejnila na svém kanálu Miss universe a mezinárodní soutěž se letos uskuteční dne 17.prosince.

Za chvíli toho bude plnej bulvár. Obě jsou to pohledné a zajímavé ženy, obzvláště mongolská miss je mi sympatičtější. Jenomže to se nelíbí některým lidem. Před pár dny americká Miss Columbie Valeria Morales kritizovala Miss universe, že na této soutěži by měly soutěžit pouze ženy, které se jako ženy narodily. Čtenáři tohoto blogu jistě ví, že změnit pohlaví není jen tak z rozmaru a stojí za tím velké odhodlání, které s tím kdo jak se narodí nějak nesouvisí. Jenomže Španělé jsou na svou miss patřičně pyšní a tak v komentářích zanechali vzkazy typu, že Valeria nemá ani trochu té tolerance a inteligence, což předznamenává její konec v této soutěži. Následně se ještě dočkáme ukřivděnosti příznivců americké missky jak transgender loby zapříčinila její pád.

Když jsem před pár lety začala hledat informace o transgenderech, abych o nás psala víc článků, musela jsem se vyrovnat s jedním nešvarem. Většina z publikovaných článků totiž pocházela z USA, kde se právě v poslední době začaly objevovat fakové zprávy.

Jenomže o transgenderech? Řeknete si jako já. Vždyť patřím do tak nízké prevalence, že komu by se vyplatilo psát o nás fake news? Musela jsem mnohokrát rozpoznat, co je hloupost a co ne a věřte, že to bylo občas velmi těžké. Mnohokrát jsem hledala jednu konkrétní studii a najednou jsem ji nacházela ve vícero kontextech. Naštěstí jsem si později dovedla už sama srovnávat zdroje po prvním přečtení, ale stejně mne to děsilo čím dál víc.

Klasický scénař fake news o tématech translidí před lety:

1. děti si svůj nesoulad s pohlavím vymysleli, za to mohou jejich rodiče, že jim do hlavy cpou takové blbosti
2. hormonální terapie je vysoce riskantní, nikdo neví, co to s člověkem udělá
3. konverzní terapie(ta která může za spoustu sebevražd dětí) je jediná účinná a když ne, stačí se obrátit k Bohu a ten vám s nesouladem pomůže
4. přeměny nemají smysl, protože stejně nikdo z dětí u toho nezůstane
5. to už je taková zvrácenost, že existují i tábory pro podobné děti, přičemž se nikdo nezabývá možnou šikanou na ostatních táborech
6. a ti staší dospělí, z nich jsou stejně lidé spojováni s patologickými vlivy společnosti
7. …

A pod články se objevovaly komentáře typu: seřezat, namlátit, vyběhat, případně poslat do pracovního tábora, ono je to přejde, tyhle výmysly moderní doby, která šílenou rychlostí nabírá spád do jednoho z nejzapovězenějších otvorů galaxie. A tak jeden z největších křesťanských fake news portálů lifesitenews.com musel ve svých ovečkách vyvolávat neustálou bdělost a tím se zrodil v translidech největší nepřítel nr.1., jež ohrožuje hodnoty, které si křesťané na jejich úkor svou popírací stratégií vytvářeli(stejná analogie s homoseualitou). Mám na mysli ty hodnoty, které s vyspělou společností ztrácí na významu a nemají až tak silnou oporu v knihách. A křesťané si za to mohou sami bez ohledu na nějaké transgendery, což je fakt. Počet věřících silně klesá, nyní zjišťujeme, že rozvodovost věřících není na tak dobré úrovni, jak je nám jí předkládáno(je totožná) a porodnost víra nezvyšuje. Rozvodovost je nízká jen v těch zemích, kde není povolená. A uvažujte dál, že když církev na své úrovni rozvody nepovoluje a zřídkakdy umožňuje, tak jaké ty vztahy všeobecně jsou? Rozhodně neuvážené. Najednou nám docvakává, že i dva heterosexuální věřící lidé si ve vztazích nerozumí a je jedno jestli je víra spojuje, ta nebývá ve vzájemném soužití na prvních místech. Je však za tím potřeba hledat nějakého třídního nepřítele, který ty hodnoty douhodobě podrývá navíc v době, kdy církev má nejvíc problém sama se sebou a se svými prznícími kněžími.

Proč do křesťanského boje za svou vlastní neschopnost přilákat další ovečky a upevnit svou víru tedy nezatáhnout translidi? Jsou ideálními kandidáty. Usilují o zviditelnění a narovnání svých práv ve společnosti, která je dlouhou dobu přehlížela, až to v nás někdy vyvolává frustrace. V chudých zemích, paradoxně v těch, které jsou založené na křesťanských základech např. Brazílii, jsou práva pošlapávány tak, že dochází až k vraždám každých 27hodin. A v těchto zemích jsou transgendeři opravdu na okraji společnosti, kterou doprovází mnoho patologických jevů jako je prostituce apod., což samozřejmě lze použít k demagogii. V zemích, kde je průměrný věk dožití translidí kolem 30ti let věku vám bude svůj problém s genderovou dysphorií skrývat každý ani já bych se k tomu nepřiznala a to jsem čekala od své puberty. Opravdu stojí za to si někdy přečíst oslavné články na to, jak jsou křesťané v Afrických zemí úspěšný v pastoraci homosexuálů a translidí.

Máme myšlenku a můžeme označit nepřítele. Jak to provést, aby lidi nesnášeli trangendery?

1. popírat fakta
2. a vybírat si jenom ta fakta, která se nám hodí
3. některá fakta si vymýšlet
4. zlěhčovat problém, translidé jich pár mají a ty se dají snadno bagatelizovat
5. nakonec přeci jen vítězí selský rozum, ten který dál nepřemýšlí, protože pro někoho existují jen XX a XY chromozomy
6. tříštění problému na několik menších
7. my vám vyšli vstříc, tak vy se uzpůsobte většině, která problém nemá(nikdy totiž ani řešit nemusela)
8. …

Chtělo to o něco jen víc číst a najednou jsem byla schopná články třídit a vytahovat informace. Jenomže bylo jen otázkou času, kdy se tohle dostane i sem do ČR. Přiznám se, že ne tak fundovaně jsem měla připravený článek cca před rokem, avšak poslední dobou mám pocit, že za tu dobu někteří ve své agresi vůči nám přitvrdili jako je např. Reflex. Ten už dlouhodobě o nás přináší zkreslené články. Jenomže u toho si řeknete pro sebe, že když Doležal nemůže kouřit v hospodách, tak si ze senility začal nesnášet menšiny. Trochu v té nesnášenlivosti pokračují.

Ten si ve svém fake článku vymyslel vše: Neutrální jména aktivistek, jejich postoje i fakové hnutí „Penis je vražda“ a cca 3tis. lidí jim dá za to like a případně si v diskuzi vyleje své pohoršené srdíčko neskrývající znechucení. Přitom už z úvodu je normálně jasné, že je to hloupost, co pan Landsman vyplodil, vždyť jenom dement by dával takové jméno svému hnutí. Ne však, zasraní aktivisti a co si to dovolují! A tomu všemu vy jste schopni věřit. Třeba reflex čtou i někteří kazatelé. Rozhodně lifesitenews.com čtou.

Ještě dál však zašel Mons. Petr Piťha, který jménem sv. Václava v katedrále sv. Václava na státní svátek, kázal:

Minulý rok došlo k mému zatčení kvůli tomu, že jsem změnila pohlaví. Přijela za mnou do práce policie, zatkla mne s nasazenými pouty, umístila do cely, kde jsem počkala na jiné policisty a odvezla mne 150km daleko od bydliště ke zkoumání na sexuologii, jestli nejsem kvůli té změně pohlaví duševně nemocná. Usnesení jménem České republiky a tedy vás všech vydala xenofóbní soudkyně JUDr. Dana Červená pracující u Okresního soudu v Sokolově, která mne i nadále odmítá oslovovat v ženském rodě a to už docela poměrně dlouho po mé oprerativní změně. Z toho oslovování si nic nedělám, je to zkrátka jen zamindrákovaná pinda, která na to opravdu fakt vypadá.

Českou republiku bych přirovnala malinko ke Kanadě. I když je v Kanadě 85% transgender ready lidí a řadí se k vyspělým zemím, stále v ní zůstává 15% dalších jinejch pošahanců, kteří nám znepříjemňují životy jenom kvůli svým komplexům.

Proti zatčení jsem podala stížnost ke krajskému soudu, i když má advokátka pochybovala o její účinnosti, protože soudkyně postupovala jako bych měla být zadržena v trestním řízení a zde je postup jiný. Nutno podotknout, že doma mám už další dvě jiná rozhodnutí o tom, že postup policistů byl nezákonný, když mne v předchozích dvou případech také zatýkali. Stačí jen vypadat lépe než to, co máte v občance a skončíte s pouty na rukou a stačí k tomu jen angažovanost některých lidí, co se míchají do věcí jiným. A že jich tu v ČR je. Těší mne o to víc, že jsem stížnost sesmolila sama a krajský soud rozsudek zrušil.

Nyní mi přišel včera doporučený dopis z Ministerstva spravedlnosti. O tom, zda-li se jednalo o nezákonný postup, není již pochyb.

Jenomže z této zkušenosti vzniká premisa, proč civilizovaná země vlastně potřebuje svoje menšiny? Na to je jednoduchá odpověď, pokud si uvědomíme, kolik asi chybí člověku, který si dovoluje na bezbranné menšiny k tomu, aby příště nechal zatýkat jiné další lidi z už většiny jenom kvůli nějakým politickým nebo náboženským důvodům? Zrovna soudkyně Červená jak jsem psala na twitteru to opět zkouší přes výhružky advokátce. Stejně tak, jak si někteří městkáči myslí, že mohou zatknout nezletilou za odhození papírku, aniž by věc nesnesla odkladu a nevyřídila se v přestupkovém řízení, rovnou nás chtějí tihle vychovávat pendreky zas a znovu. Myslím, že od dob totalitních se ČR v tomhle nikam neposunula. Pořád tu jsou lidi, kteří budou jiným závidět jejich štěstí a samotným konstatováním nezákonnosti to nekončí a příště je určitě na řadě zas někdo jiný.

Někteří půjdou za svými xenofóbními názory dokonce ještě dál jako zrovna třeba pan senátor Čunek. Včera jsem měla tu možnost se ho na svůj názor k jeho postavení vůči církvi zeptat na aktuálně.cz

Odpověď Čunka se dá chápat tak, že církev za totality vůbec nebyla omezována na svých právech a všichni křesťané se mohli svobodně hlásit ke své víře. Čunek se narodil roku 1959 a to byli jeho rodiče dospělí, takže od 50let minulého století pro církev už žádná totalita nebyla? Buď si to USTR vymyslel, nebo si Čunek myslí, že stačí být homofob a xenofob a všechno bude v pořádku a ti méně inteligentní se svezou na jeho vlně populismu.

Druhý příklad s Čunkem nám znovu předvádí, proč ty menšiny potřebujeme. Ukazují nám, kam až jsou někteří lidé schopni zajít. Když jde o LGBT lidi, je správný křesťan připraven popřít třeba i církevní restituce a celý ten seznam perzekuovaných věřících na stránkách USTRu. A to si představte, že mají tihle křesťané být právě ti vzoroví rodiče pro výchovu dětí v civilizované Evropě. Jestli si někdo myslí, že se svět řítí do záhuby, tak to není kvůli těm homosexuálům, ale kvůli tomu, že stejní magoři typu Daliborka se zkrátka pozabíjí navzájem sami. Nebo se jen zabijou v autě při psaní zpráv.

Přiznám se vám, že když jsem o téhle dámě poprvé četla v tamním bulváru, tak jsem se zhrozila, kam až může extravagance a exhibicionismus dojít a navíc to ještě spojovat s transgender lidmi. No jo, tamní bulvár, snažím se ho nečíst a také se snažím sem dávat články, které jsou buď námi ověřené nebo alespoň podložené nějakou tou studií s odkazy. Vlastně se snažím, aby se s články dalo co nejméně manipulovat, více je rozebírám do hloubky a často doplňuji komentáři, aby nebyly zavádějící.

Asi jste si také všimli, že můj post o Androcuru byl zveřejněn i na stránkách Transparentu. Po vzájemné domluvě jsem souhlasila s posíláním postů i mimo můj blog, který už má čtyřletou historii od mého začátku HRT(pro laiky jsem tedy pět let v tom). Nic proti tomu, jestli někdo chce mít mé články jinde nebo mne citovat, hlavně ať cituje správně a myšlenka je zachována. Zpětná vazba od členů spolku na můj článek byla taková, že jsem si ho prý vymyslela a neměl být zveřeněn, kdyby to věděli, že vyjde. Vidění světa některých lidí je tak omezené, že se snaží odmítat i takové články, na které se vlastně odporovat ani nedá. Pro vysvětlení: ANSM je francouzská obdoba českého SUKLu a na svých stránkách Ministerstva solidarity a zdravotnictví sante.fr zveřejnila studii na 250tisíci ženách v průběhu 10let, která skutečně vypovídá o nežádoucích účincích cyproteron acetátu, pokud je podávaný v dávkách vyšších jak 25mg na den.

Les résultats de cette étude suggèrent que le risque de méningiome est multiplié par 7 pour les femmes traitées par de fortes doses sur une longue période (plus de 6 mois) et par 20 après 5 années de traitement.

A když tomu nevěříte, přečtěte si své příbalové letáky. To varování tam není jen tak pro srandu kválíkům. Tato zkušenost měla za následek ten, že na Transparent nic ani psát dál nechci. Myslím, že můj blog je informačně velmi hodnotný, že dementovat tento typ článků od někoho, kdo se teprve snaží rozjet nějaký blog v začátku je jen snaha o zviditelnění a to já nemám zapotřebí, zvlášť když si někdy i hodiny zjišťuji zdroje.

Ale abych se vrátila k Dračí dámě. Asi se vám musím přiznat, že tím bulvárem jsem i já měla trochu omezené vidění na člověka, kterého vlastně ani neznám. Ještěže se snažím držet odstup od mainstreamových médií a jsem otevřená tomu vidět svět i jinak. Vlastně to ani není žádná exhibice nebo extravagantnost. Dračí dáma Tiamat se totiž rozpovídala o své motivaci pro přeměnu v krátkém dokumentu, ze kterého dýchá upřímnost. O tom, že díky přeměně v Dračí dámu je ve svém boji s HIV po více jak dvaceti letech ještě stále naživu. Rozmluvila se o svém zneužívání otcem a i o svém vztahu s matkou, o tom jak přeměna stála neuvěřitelných 70tisíc dolarů a rozhodně neslouží ke strašení malých dětí, protože ty mají zrovna ten nejmenší problém Tiamatu obejmout. Co vím jistě je to, že u mne nějaké ty implantáty nehrozí a to už vůbec ne ty, kterými se dají otevírat dveře nebo jimi platit. Musím uznat, že to ani nevypadá tak, jak nám to bulvár servíroval. Tehdy bych to taky nezveřejnila, ale asi to sem taky patří, změnila jsem názor.

Máme tu ani ne měsíc školy a opět jako každý rok přichází varování, že mladí translidé jsou ve školách zrovna těmi nejvíce ohroženými. Tým vědců složený z Russella B. Toomey, Amy K. Syvertsen a Maura Shramko zkoumal po dobu 36 měsíců od roku 2012 do roku 2015 celkem 617 transgender adolescentů ve věku 11-19 let, přičemž výzkum byl zaměřen na to, aby již po několikáté zmapoval pokusy o sebevraždu u mladistvých.

Jak je všeobecně známo, žít v opačném těle je velmi psychicky náročné a děti často kromě nepříznivých podmínek v rodinách čelí také šikaně ze strany spolužáků. Celosvětově se riziko pokusů o sebevraždu uvádí kolem 1,5% a sebevražda je v USA dokonce druhou nejčastější příčinnou úmrtí u mladistvých, avšak jak tým zjistil, nejvíce ohroženou skupinou jsou transgender kluci(FtM). Ti se v dlouhodobém zkoumání pokusili o sebevraždu dokonce v 50,8% oproti 29,9% transgender slečnám(FtM). Další velmi rizikovou skupinou byli nebinární lidé, kteří se neidentifikují jako ani jedno pohlaví a pokusili se o sebevraždu v 41.8%.

Toomey uvádí, že výsledky jsou překvapující, avšak ne zas až tak překvapivé, protože se již dříve předpokládalo, že u mladistvých bude vyšší míra pokusů o sebevraždy vyvolané vyšším sklonem k úzkostem.

Jak tato čísla zvrátit a předcházet rizikům nám již před dvěma lety dala návod studie Kristiny R. Olson, Lily Durwood, Madeleine DeMeules a Katie A. McLaughlin, která zkoumala rozdíly mezi transgender dětmi žijících v podporujících rodinách ve srovnání s cisgender dětmi.

Závěrem bylo, že společensky genderově podporované a sociálně převedené předpubertální transgender děti vykazují běžnou míru deprese a jen mírně zvýšený výskyt symptomů úzkosti ve srovnání s průměrem populace. Těmto dětem se míra deprese a úzkosti nijak nelišila od ostatních cisgender vrstevníků.

Realita prevalence úzkosti vyvolaná onou sociální odlišností je však trochu jiná, v průměru jí trpí až 62% transgender oproti 33% cisgender mladistvým. K tak vysokým číslům přispívají dva faktory. Tím prvním je nedostatek podpory s přeměnou v rodinách a tím druhým se stává šikana ve školách.

Podle studie  National Center of Transgender Equality:

82% transgender dětí někdy pociťovalo nebezpečí ve škole
44% z nich bylo nějakým způsobem fyzicky napadáno
67% bylo šikanované online
64% transgender dětí mělo poničeno nebo odcizeno školní potřeby

Přičemž více jak polovina studentů jsou pronásledováni v pravidelných intervalech. Dvě ze tří dětí jsou ohroženi kyberšikanou, která je nebezpečná tím, že děti nemají žádnou možnost úniku. Kromě fyzických a psychických traumat má zneužívání dlouhodobé účinky, které mohou vést až k nechuti docházet do školy nebo zapojování se do rizikových aktivit. Podle studie Nuttbrock a kol. z 2010 existuje přímá souvislost mezi pronásledováním, šíkanou a později vzniklými depresemi. Napadané transgender děti jsou tak oproti ostatním LGB dětem ohroženi šestkrát více depresí a osmkrát větší pravděpodobností pokusu spáchat sebevraždu(ve srovnání s celkovou populací patnáctkrát).

Transgender děti také v různých intervalech mohou vynechávat školu, aby zabránili konfrontaci s šikanou. Podle Greytak, Kosciw a Diaz z 2009 se tak děje až v polovině případů. Případy šikany však často bývají neodhalené a hlášeny jsou pouze v polovině případů, přičemž jen pouhou třetinou z nich se školy začnou skutečně zabývat(Greytak a kol. 2009).

„Jsou to jen kluci“ je obecná představa, jak mávnout rukou nad šikanou. Bodejť by ne, když drtivá většina tyranů jsou právě kluci a většina transgender obětí jsou MtF(Grant, Mottet, Tanis, Harrison, Herman & Keisling, 2011). V dnešní době je stále nevyhnutelné, že transgender děti narazí na nějakou formu šikany. Je tak o to stále větší potřeba akceptovat své děti a jejich pohlavní orientaci či identitu.

Pedagogicko-psychologická poradna v Brně zpracovala pedagogický manuál, jak tyto potíže řešit a v minulém roce vytvořila portál určený pro děti a studenty pro nahlášení a pomoc s šikanou nntb.cz

Při setkání s šikanou je důležité v přátelském a důvěrném prostředí získat dopodrobna informace od svého dítěte, co se kdy stalo. Je také důležité, aby rodiče ubezpečovali své dítě, že udělalo dobře, když se s problémem svěřilo vám a vy zas máte tu odpovědnost, abyste mu za to poskytli veškerou ochranu např. při cestě do a ze školy a dostatek komunikace. Rodiče by neměli sdělovat dětem, co se chystají dělat, ale připravovat nápravu. Jako první by měl rodič sdělit škole veškeré informace, které o šikaně ví a požadovat odpověď(nejlépe písemnou), zda-li je ochotna s šikanou něco dělat a poskytnout vám pomoc při řešení. Škola prý často přizná, že nemá dostatek sil a odborníků, aby problém vyřešila, ale je také zároveň povinna poskytnout dítěti základní lidská práva. V nejlepším případě se tak děje přes se školou spolupracující odborníky či vyhraněné pedagogy. Pokud své povinnosti nebude škola plnit, má rodič právo podat stížnost u České školní inspekce. Může se také stát i to, že škola bude problém zlehčovat a začne vaše dítě obviňovat z toho, že si vymýšlí nebo si za agresi může samo. Podle toho odmítněte neodborný zásah školy, avšak trvejte na tom, že chcete být informování o veškerých krocích, které budou podnikány. Zvažte, zda-li za těchto podmínek pošlete své dítě do školy.

Mějte na mysli, že se jedná o vaše dítě a jeho bezpečnost, zdravý duševní a tělesný vývoj. Dochází-li k šikanování dětí v průběhu vyučování, před ním i po něm a to ve škole, v jejím blízkém okolí, při činnostech organizovaných školou, nese škola plnou odpovědnost se všemi důsledky.

Dodává poradna. Nelitujte svého času i peněz.

Mezi nejčastější chyby, na které byste si měli dát pozor, patří:

…společné vyšetřování šikany společně s agresorem a obětí nebo v celé třídě. Vždy se najde někdo, kdo problém zapře nebo zlehčí.
…zlehčování se může dít i u pedagogického pracovníka, který šikanu vyšetřuje, nebo bude rozdělovat vinu mezi agresora a oběť, což je ještě horší a šikanované dítě tak nezíská nikdy pocit důvěry, že jeho problém někdo vyřeší.
…vyšetřování může být vedeno tak nešikovně, že se ostatní děti budou bát agresora a raději ze strachu problém zapřou, aby i oni se nestali obětí.

Spoustu informací o řešení šikany také podá škole metodický pokyn Ministerstva školství a mládeže Č.j 224 246/2008-50 ze dne 3.12. 2008