Minulý rok v květnu Světová zdravotnická organizace WHO ve své finální verzi uvedla novou revizi klasifikace nemocí ICD11. Již rok tedy není transsexualita touto organizací považována za duševní onemocnění a i když se nejednalo o závazný dokument, lze se na něj odkazovat při podobných závěrech, neboť je to ta samá organizace, která vydala své předchozí verze klasifikace nemocí a která tu starou revidovala.

Svou finální verzi WHO zaslala Světovému zdravotnickému schromáždění WHA a dnešního dne v Ženevě na svém každoročním a 72. kongresu všechny státy tuto verzi přijímají a nic nenasvědčuje tomu, že by přijata nebyla a tímto se také pro všechy státy stává závaznou.

Diagnóza transsexuality z ní zcela vymizela. Není mezi duševními nemocemi a není ani nikde jinde. Zůstal v ní pouze genderový nesoulad u dětí v sexuálním zdraví, u kterého jen pouhý nesoulad není ještě znakem pro přiřazení diagnozy jako HA41.

Podle nápovědy k ICD11, která byla postupně doplňována by se veškeré požadavky transgender lidí směřující k společenskému přeřazení měly označovat novou diagnózou QB8Y, jež znamená „Kontaktování poskytovatele zdravotnických služeb pro jiné specifické chirurgické zákroky“ Pod touto kapitolou jsou popsány všechny stavy, kdy člověk musí navštívit zdravotnické zařízení, aniž by byl nemocný nebo zraněný. To může být buď např. při očkování nebo při darování krve apod. nebo je v tomto případě přítomna nějaká okolnost či problém, který ovlivňuje zdraví člověka, ale samo o sobě se přímo o nemoc nejedná.

Ráda bych zde oslavila svůj šestistý článek zde na lonely. Opět další stovka za mnou a já jsem zas o něco starší. Víte, být trans a mít skvělou a osvobozující přeměnu je ten nejhezčí cíl, který si přejeme všichni a pokud se vám jej navíc podaří dosáhnout, je to určitě pocit k nezaplacení. Už je to hodně dlouhá doba, co jsem si vzala svou první kouzelnou pilulku, na kterou jsem čekala ještě déle a ke které jsem se teprve dostala až po mnohých překážkách a životních trápeních. Ten euforický pocit ve vašem životě mi nikdy nezmizí a nemusím se opakovat, že ihned po té první vám začnou růst křídla, která den ode dne sílí tak, až vás nakonec dovedou přenést tam, kam vy si přejete. A s první pilulkou, která dovedla změnit životy mnohým z nás, začal i tento blog. A nakonec jsem už čtvrtým rokem post-op spokojená.

Chtěla bych vám tak trochu promluvit do duše kvůli tomu, co nás a mne obzvlášť trápí, protože o tom neustále píši a také bych chtěla upozornit na těchto pár témat.

1) V Dubnu jsem zde přinesla šokující video zmlácení transgender ženy z Dallasu. Násilí a diskriminace se vůči transgender lidem děje po celém světě, přičemž někde víc a někde méně a rozhodně to není nic přirozeného, s čím bychom se měli smířit a stavět se do pozice, co nám je potom, že někde tamhle se něco takového stalo. Protože v jedné relativně malé zemi je jiného násilí také dost? Omyl. Jestli někdo takto uvažuje, tak se hodně rychle vzpamatujte, protože narozdíl do násilí, které se běžně děje, má tohle do toho daleko. Těžko lze srovnávat násilí z nenávisti s tím, že někdo zabije nějakou stařenku pro pár drobných nebo se dva v rodině zabijí kvůli hádce. A víte v čem je rozdíl? Jasněže se lidi budou vraždit, ale nesnášenlivým činům se dá totiž předcházet, zabránit jim a afektovanost aniž by přerostla v něštěstí se dá snížit tím, že nebudeme někoho stigmatizovat a podporovat nesnášenlivé nálady. A abyste věděli, tak 23 letá Muhlaysia Booker z videa byla tento týden zastřelená zřejmě proto, že to nebylo dostatečně odsouzeníhodné.

2) S výše uvedeným souvisí i stigmatizace. Stigmatizace duševní poruchou. Nejsme zrůdy, nejsme jiní lidé než ostatní, nejsme ani nemocní. Já nevím jak vy, ale na začátku jsem sice byla frustrovaná z toho, že nemůžu být tou, kterou se cítím, ale že bych se považovala za nemocnou to už vůbec. Mne stačil pouze jen ten estrogen a nemusela jsem užívat antidepresiva nebo něco dalšího. Uvědomte si, že nikdo z translidí, kteří se za zdravé jedince považuje, se tím nesnaží bortit stávající systém hrazené péče. Pojišťovny neuvažují o nějakých změnách a to že se doplácí za estrogen bylo jen chybou úředníka SUKLu a to ještě kvůli tomu, že je stále pořád malá viditelnost transgender lidí, která tu chybí. Kdyby tu ta možnost změny byla už dřív, bylo by to o mnoho jednodušší, věřte mi.

Možnost úřední změny bude zcela jistě přínos. Uvědomte si, že člověk který změní úředně na matrice své pohlaví, nebude řešit podobné problémy s tím, jestli je před operací pro někoho chlap nebo žena a jestli za hormony bude doplácet, když podle občanky to bude mít změněné a jednoznačné. A pak jen stačí osvícený endokrinolog a hormony se nemusí ani psát jen na duševní poruchu, ale také třeba jen na zmírnění hirstuických projevů u žen a u mužů naopak. A co víc, zmizí proklínaná neutrální jména.

Myslím, že v dnešní době, kdy se diskriminaci a předsudky ještě nepovedlo vymítit je i tak odvaha si změnit své jméno a pohlaví dostatečný důkaz toho, že je člověk alespoň minimálně ve své pohlavní roli nekonformní a po onom roce užívání hormonů i s jasným genderovým nesouladem. A jestli z toho bude 1% a méně recese, tak si přiznejme, že tohle už se zkrátka děje a bez ohledu na nějakou legislativu, bez toho aniž by se někdo ptal na váš názor a souhlas. Dějí se i změny zpátky apod., je totiž mnoho životních důvodů a situací, které člověka dovedou na no místo zpět a nemusí to být jen kvůli tomu, že by člověk nebyl dostatečně trans. Ale proč to vůbec ztěžovat někomu, komu by to jinak zlepšilo život? Nepřipadá vám to, že i tak mají někteří z nás ten život přesto těžký?

Jestli se někdo bude snažit o zpoplatnění hormonální substituce a operací, pak to udělá zcela jistě Sexuologická společnost natruc, která vůči transgender lidem stejně nemá všeobecně dobrý postoj. Viz nedávné nenávistné osočování Zvěřiny na Novinkách a zažila jsem Weisse, jak některým translidem nadává do zkurvených aktivistů. A má vůbec Sexuologická společnost nějaký smysl a přínos, když jim spousta lidí musí lhát o své sexuální orientaci apod. viz šestá část? Za realativně krátkou dobu, co byla transsexualita zapsána do duševních poruch, vzniklo mnoho studií, podle kterých lze velmi dobře konstruktivně oponovat i těm, kteří s těmito názory a postoji nesouhlasí, a proto také byla z duševních poruch vyškrtnuta a tento omyl byl historicky napraven. Nebuďte tedy zaujatí. A hlavně otázka je ta, jestli máme souhlasit s něčím, s čím ani souhlasit nechceme, ale můžeme z toho mít nějaký prospěch? Dává vám to dlouhodobý smysl?

3) Asi jste si dočetli jaký negativní postoj vůči LGBT+ lidem zaujalo Polsko v poslední době. Byť nám může Zvěřina namlouvat o tom, jak LGBT lidé zapříčinili pád říše římské, byla to právě ona tradiční křesťanská společnost, která zapříčinila strmý sestup rozvoje vědy v Evropě po řecko-římské kultuře. Každá snaha o návrat do těchto hodnot má za následek perzekuci vzdělání a velmi pomalý rozvoj. Úplně stejný následek může mít dělení dle tradičních rolí mužů a žen, protože právě i ty ženy mohou být stejně chytré a schopné jako muži a ne všechny mají za cíl rodit potomky, což ostatně popírá postoje sexuologického ústavu, že člověk je primárně tvor sexuální a tomu uzpůsobuje veškeré své konání. Člověk sice sexuální tvor je, jenomže důležitý poznatek je ten, že kvůli sexu nepřizpůsobuje svá životní rozhodnutí alespoň minimálně v dlouhodobém horizontu. Ano, budou nám lidé říkat, že jsme proti přírodě a budou si tyhle zastánce politické strany zvát do parlamentu, až se bude pokaždé něco o transgenderech projednávat, stejně tak jako to tento týden udělalo Skotsko, které se snaží od Británie odtrhnout a kde si politička Joan McAlpine pozvala kanadskou feministku Meghan Murphy do parlamentu, ale je na nás abychom si vůči tomu vytvářeli své konečné vlastní názory.

S příchodem emancipace se poprvé začaly objevovat radikální feministky, které hlásají návrat ke kořenům genderového rozdělení společnosti. Feminismus se od té doby velmi rozpoltil a jedna část se přiklání k plnění ženských povinností na úkor mužské populace a druhá vyzdvihuje individualitu a schopnost žen a mírně postupuje vpřed logickými úvahami jako rovné platové podmínky, oba směry pak prosazují rovnost mezi ženami a muži, avšak různými směry. Radikální feministky jako Meghan Murphy se o svá vydobitá postavení bojí a žijí ve strachu, že pokud by došlo k stírání rozdílů mezi muži a ženami, o tyto všechny své získané výsady by přišly a nemohly by prosazovat další změny. Žena u plotny starající se o manžela s hlavním životním cílem rodit potomky je sice vyhlídka na nevymírající společnost, ale vážně to máme zapotřebí? Takhle zabíjet potenciály? A ano můžeme vyznamenávat ženy, které přispěly k rozšíření společnosti na úkor těch párů, kteří k tomu nemají vlohy nebo k nim byla ona příroda nemilosrdná a jsou opět dle nich proti přírodě, ale opět bude nám to k něčemu, když se se strachem nikam neposuneme? Jsou vlastně striktně oddělené toalety emancipačně-feministicky vydobitý výsadek, když takto rozdělená společnost už byla kdysi dávno a k žádnému rozvoji práv žen to nepřispělo, spíše naopak a my transgendeři na toalaety stejně chodili podle svého pohlaví? Jakože se s větší porodností bude rodit více těch žen, které přispějí k společenskému rozvoji na úkor translidí a také těch schopných žen, které tradiční roli rozdělení žen a mužů neberou jako výsadu? To asi těžko. Člověk je také tvor jedinečný a ne všechny od narození původně ženy, které touží býti muži chce být výhradně těmi mačochlapy a zas naopak.

Závěrem: Rozdíl mezi muži a ženami je jedno velké klišé, protože když z celé společnosti vymažeme nás transgendery, tak stejně dostaneme rozmanitý výsledek celé škály rozdílů mezi muži a ženami a transgender lidé se budou nacházet různě na té škále, ale hlavně ne tam, kde se narodili. Už principu nejsme tedy ti, kteří by bořili nějaké ty zažité předpoklady, protože ty se už společnost snaží překonat a nejak se s tím s nástupem emancipace vyrovnat sama. Zcela se shoduji na tom, že boříme předsudky omezených lidí a jsme těmi, kterým se nelíbí stigmatizace odlišnosti. Můžeme být feministicky založené, ale nemusíme přijmout úplně vše. Uvažujme tedy nad další stovkou článků zde na lonely.cz a děkuji vám všem za přízeň.

Do průzkumu ombudsmanky Veřejného ochránce práv se zapojilo 1981 LGBT lidí. Mezi nejzásadnější otázky soužití s většinovou společností LGBT lidé považují otázky ohledně manželství stejnopohlavních párů a rodinného života. 98% LGBT lidí plně podporují stejnopohlavní svazky a 96% z nás si myslí, že to dokonce přispěje ke zlepšení postavení LGBT osob ve společnosti.

Celkově se LGBT+ osoby přiklánějí k tomu, že jejich postavení v České republice je spíše vyhovující, ale není bezproblémové. Stále se setkávají s předsudky, urážkami a výhružkami. Běžně čelí odlišnému chování okolí (lidé je na veřejnosti sledují, jednají s nimi méně zdvořile), názoru, že by neměli svou sexuální orientaci dávat najevo veřejně, a předsudku, že je homosexualita nepřirozená. Více než třetina dotázaných se v posledních pěti letech setkala s diskriminací, což je 3x vyšší podíl než u běžné populace.

Velká většina z nich, až 91 %, ale tyto incidenty nijak neřešila. Jako důvod nejčastěji uváděli, že šlo o triviální incidenty, které nestály za oznámení, v kombinaci s celkovou skepsí a přesvědčením, že oznámením diskriminace by se nic nezměnilo. Tato bagatelizace nemusí znamenat, že se jich diskriminace nebo obtěžování nedotýká, spíše jsou na tyto situace, které se obvykle těžko prokazují, kvůli jejich četnosti zvyklí.

11% respondentů se za posledních 5let setkalo s diskriminačním jednáním v zaměstnání. Více než polovina se za posledních 5let setkala s urážlivým jednáním a obtěžováním, přičemž jsou tyto případy hlášeny jen v pouze 13% případů. Zhruba pětina se na policii nikdy neobrátí, protože v ní nemá důveru nebo jsou skeptičtí, že by se čin vyřešil. Ombudsmanka se proto obrací na vládu, aby v trestním zákoníku priznala LGBT osobám stejnou úroveň ochrany před nenávistnými činy jako z důvodů rasy, etnické příslušnosti nebo náboženské svobody.

Kompletní zpráva zde a tisková zpráva zde.

Možná to bude znít neuvěřitelně, ale kůže ryb tilapie se používají už nějakou dobu k nahrazování té lidské při popáleninách. Ta, pokud se nejprve sterilizuje a ozáří kvůli zničení různých virů, je schopná se vstřebat do tkáně, nahradit ji a přitom si zachovávat své zvlhčující vlastnosti pro které je vlastně ryba rybou. Sterilizovaná a odšupinatělá kůže této ryby se už v plastické chirurgii tedy nějaký ten pátek používá, dokud profesora Leonarda Bezzera z brazilské Federální univerzity v Ceará nenapadlo rozšířit možnosti i na rekonstrukci pohlavních orgánů.

Začalo to před dvěma lety, kdy profesor Bezerra vůbec poprvé použil tkáň ryby pro vytvoření neovagíny 23 leté Jucilene Marinho, která kvůli Mayer-Rokitánskému syndromu neměla vyvinutou vagínu. 3 měsíce po operaci pak mohla mít Jucilene poprvé sexuální styk se svým přítelem. MRKH se v populaci vyskytuje v prevalenci 1:4500 a vyznačuje se tím, že u dívek se do 16ti let věku nedostaví menstruace. Existuje údajně asi 10 možných plastických způsobů, jak neovagínu vytvořit, přičemž nejznámější a nejpoužívanější Mc Indoe technika neumožňuje vytvoření neovagíny píšťalkového typu, která by umožňovala prostoupení menstruované krve. Toto však plně nahradila vytvořená tkáň z ryby tilapie.

Od popálenin po rekonstrukci neovagín není už tak daleko k pohlavně potvrzujícím operacím transgender lidí. 35 letá opět brazilská transgender žena Maju podstoupila SRS pohlavní operaci už v roce 1999, avšak ta se jí kvůli píštělu a stenóze rozpadla a Maju byla doposud bez pohlavních orgánů. V roce 1999 tehdy byla jako čtvrtá v Brazílii, která podstoupila ještě tehdy v té době experimentální SRS operaci, což ji zabránilo mít sex se svým partnerem, za kterého byla 12 let provdána. Maju byla operována 23.4. a nyní se zotavuje.

Profesor uvádí, že tato metoda je méně invazivní, protože kvůli tomu nebylo potřeba provádět žádný štěp z tlustého střeva nebo třísla ani další řezy v břišní dutině. Operace pomocí rybí kůže umožňuje rychlejší zotavení, žádné viditelné jizvy nebo riziko odmítnutí či infekce. Neovagína se vytváří pomocí akrylového fantomu, který se po deseti dnech vyndá a během této doby se stejně tak jako kmenové buňky vstřebají do tkáně. Rybí kůže stimuluje buněčný růst a tvorbu krevních cév, kůže obsahuje velké množství vlhkosti a velké množství kolagenu, jež podporuje hojení. A jestli jsem to dobře pochopila, tak ta kůže se vstřebá a zmizí a místo ní se vytvoří nová tak jako tomu je u popálenin. Další výhoda má být dostupnost a nižší cena plastických operací nejen v Brazílii, kde si operace hradí pacienti sami.

Organizace ILGA Europe jako každý rok vydala svoje srovnání LGBT práv, který oficiálně předevčírem představila v Oslu na každoročním fóru proti homofóbii a transfóbii. ILGA každoročně představuje svou Duhovou mapu podle škály přípustných zákonů a politik v jednotlivých 49ti zemích Evropy, přičemž za posledních deset let tato organizace poprvé zaznamenává celkový posun zpět.

Např. Polsko přestalo poskytovat pomoc pro asistovanou reprodukci svobodným ženám, Bulharsko odstranilo všechny právní možnosti pro změnu jména v souvislosti se změnou pohlaví, Srbsko a Kosovo odstoupilo od svých antidiskriminačních plánů, Arménie, Turecko a Azerbajdžán neudělali žádný pokrok v rozvoji lidských práv. Na výši žebříčku se nyní naopak nachází státy jako Malta, Belgie a Lucembursko, které ještě minulý rok zastávalo 20. místo.

Jak vzniká takový žebříček, to ILGA uvedla ve svém prohlášení na internetových stránkách. 25% zahrnuje rovnost a nediskriminační témata mezi které patří zaměstnanost, vzdělanost, služby, zdraví apod., 20% zaujímá rodinný život, 20% odolnost proti nenávistným činům, 20% právní uznání LGBT osob, 8% náleží veřejnému životu, ve kterém zastánci LGBT práv nejsou ohrožováni ve své činnosti, veřejné akce nejsou v rozporu s ostatními pravidly a zákony, LGBT sdružení nejsou v rozporu se tamními zákony, 7% pak přikládá váhu azylovému řízení.

Česká republika se tak díky své několikaleté nečinnosti dostává za Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Srbsko, Kosovo či dokonce za muslimskou Albánii ve svém vztahu k LGBT lidem.

Právě muslimská Albánie je co do rozsahu práv podobná ČR. Poskytuje o něco více avšak téměř stejný rozsah práv v oblastech antidiskriminačních zákonů. Zatímco nepodporuje podporu rodinného života nebo uznání pohlavní identifikace, dohání rozdíl odsuzováním nenávistných činů, které narozdíl od ní v ČR absentují.

ILGA-Europe ČR mapa

ILGA-Europe ČR PDF report

V ČR vyzdvihuje ILGA organizace návrh na zrovnoprávnění manželství pro všechny páry bez ohledu na sexuální orientaci, návrh zákona o osvojení dětí mezi páry a druhými rodiči a dále pak prozatím jen procesní snahu o genderové sebeurčení.

Uvedené statistiky jsou pouze legislativní a formální, kdy neodráží celkovou náladu ve společnosti. Např. na Slovensku 60% Slováků nezná žádného homosexuála a přitom 49% z nich by žádného homosexuála za souseda nechtěla a zrovna 84% Slováků, co nějakého znají má s homosexuály pozitivní nebo neutrální zkušenost. Z toho lze vypočítat, že 41% Slováků je stále ovlivněno předsudky. Tyto statistiky jsou však zajímavé především tím, že dávají ucelený přehled o tom, jakým směrem se společnost bude ubírat. Vychází z toho, že většina nás jinak akceptovat chce a uznává že jsme na svých právech kráceni, přičemž je stát od státu jak by se dala ona většina posuzovat, zcela jistě katolické země v občanských právech předhánějí muslimské a takoví ti běžní neutrální Evropané se o trochu více radikalizují.

Protože se na mne často obracíte s pomocí při svých průzkumech a výzkumech do diplomových, bakalařských a jiných prací. Psala mi Tereza, abychom jí pomohli vyplnit dotazník pro svou středoškolskou odbornou práci.

Zde je odkaz ke stažení dotazníku, který prosím po vyplnění pošlete na emailovou adresu:

terkaiblova (zavinac) seznam.cz

Existuje taková jedna legenda, která se vypráví v Santa Cruz v Kalifornii. Ona to vlastně není jen pouhá legenda, ale má pravdivý základ. Představte si dobu 17. října 1868, kdy všichni jezdili dostavníky, na ulicích postávali prodavači novin, cesty byly neudusané a tak vítr roznášel mezi dřevěnými staveními prach a smotané větve v chomáčích, na ulici se málokdo odvážil vyjít a veškerá zábava se odehrávala v místních salónech a ta romantika, jakou si představujeme dnes a která vám při tom určitě probleskla hlavou, byla spíše nerovný boj o přežití. A zrovna jeden kamelot v té době zve všechny muže do nejbližší požární stanice v Soquel k volbám. Roku 1868 měřili své síly republikán Ulysses S. Grant proti demokratovi Horatio Seymourovi a hlavně v té době mohli volit jen pouze muži. A ten kamelot mohl rozdávat třeba takové plakáty.

Do místnosti požární stanice vešel Charley, který se našel na seznamu a vzal si volební lístek. Charley byl farmář a rančer, který se narodil v New Hampshire, avšak dlouhou dobu poté, co utekl ze sirotčince ve věku 12 let roku 1824 se na Rhode Island živil jako řidič dostavníku. Tam se naučil pracovat s koňmi od svého přítele Ebenezera. Naučil se nejprve pracovat s jedním, pak se čtyřmi a nakonec se naučil řídit dostavníky tažené šesti koňmi pro California Stage Company. Řídit spřežení tažené šesti koňmi bylo v té době velmi obtížné, vyžadovalo obrovskou sílu v rukou a vybudovanou autoritu mezi samými plnokrevníky. Silniční jezdci byli v té době velmi ctěný a ctihodný Henry W. Bellows, prezident Sanitární komise Spojených států amerických, prohlásil na cestě do Kalifornie v roce 1864, že to jsou silniční válečníci. Ti nosili dlouhé plátěné prachovky, dlouhé rukavice, vysoké kožené boty a široký klobouk zdvihnutý vzhůru. Charleymu se přezdívalo tobacco-chewin nebo také one-eyed či Cockeyed Charley, ale na obálce volebního lístku měl určitě napsáno ctihodný pan Charley.

Charley řídil dostavníky třicet let mezi Sacramentem, Placerville, Oaklandem, San Jose, Santa Cruz atd. Pokaždé vydržel drsné a klikaté cesty, vytrvával proti špatnému počasí a hlavně odolal i nájezdům zlodějů. Další legenda praví, že ho jednou přepadl bandita s přezdívkou Sugarfoot, který ho donutil vzdát se těžké krabice. Charley poslechl, ale banditu na stejné trase později dohnal a nakonec zastřelil. Vždyť patřil mezi nejlepší řidiče Kalifornie jako byli Fosse, Hank Monk nebo George Gordon. Nakonec však roku 1860 zanechal povolání řidiče a stáhl se do lesů, kde se živil jako dřevorubec.

O pár let později ve volební místnosti neměl jedno oko a na jazyce se mu dělal rakovinotvorný nádor a na své farmě šest mil od Watsonville, kde bydlel v malé boudě, často trpěl revmatismem. Ve věku 55 let podepsal Velký rejstřík voličů v Kalifornii, aby mohl volit a i když neexistují žádné přesné záznamy, má se za to, že když rejstřík podepsal, byl také i volit. Roku 1880 Charley Parkhurst, to bylo jeho celé pravé jméno, zemřel. Následná pitva prokázala, že se narodil jako žena a během svého života porodil dítě, které ale v mladém věku zemřelo. To možná bylo příčinou, proč se Charley stáhl z veřejného života na osamělou farmu, kde žil odříznutý od společnosti. Nicméně je od té doby Charley považován za prvního člověka, který změnil volební práva obyvatel ameriky a lidé tak díky němu dali zavděk myšlence, že by mohly volit i ženy, neboť první ústava, která dávala ženám právo volit, vznikla krátce po jeho smrti v roce 1889. Pamětní deska na hasičské stanici v Soquel v Kalifornii nese jeho jméno a je pohřben ve Watsonville mezi ostaními významnými průkopníky a pionýry a také roku 2007 po něm byla pojmenována ulice v Parkhustu a 2012 Karen Kondazian napsal historický román The Wipp inspirovaný postavou Charleyho a zmínku si také právem zasloužil v románu Six Horse Hitch od Janice Holt Giles. Místní noviny Newspaper and periodical clippings o něm napsali několik oslavných článků jako je např. tento a co my víme, třeba je zas opět rozdával ten stejný, o trochu starší a méně známý kamelot.

Když jsem tento post napsala, uvědomila jsem si, že to vlastně v té době bylo hodně rebelské prosazovat volební práva žen. Za života Charleyho a začátkem druhé poloviny 19.století začaly vznikat první spolky, které začínaly prosazovat volební práva žen. To nejprvnější shromáždění se uskutečnilo roku 1848 v New Yorku a jeho výsledkem bylo, že muži a ženy jsou si rovni, což na tu dobu byla velmi revoluční myšlenka, protože jak si jistě z výše uvedeného plakátu všimnete, tak za každým mužem téměř vždy stála nějaká žena, která ho ovlivňovala. A tak se to mohlo často setkávat s nepochopením i u samotných žen, že zkrátka jen některé ženy málo ovlivňují svou drahou polovičku, či to vůbec neumí. Dokonce v té době se uvažovalo o tom, zda-li by mužští představitelé některých povolání jako např. učitelé nebo novináři neměli vstupovat do manželských svazků, což byl směr, který dusil ženskou emancipaci. Byl to právě muž, který se staral o blaho své ženy a rodiny a nemohl si dovolit podnikat kroky, které by vedly k horší sociální a finanční situaci ve své rodině, jenomže i když mu žena kolikrát nesouhlasně něco řekla, byl to právě ten muž, který měl konečné rozhodující slovo, což ale právě ve volbách často nemělo pro ženy takový efekt respektive vůbec žádný a navíc dříve nebyly z větší míry vztahy založené na lásce a tak se často stávalo, že rodiny byly stejně kastované na republikány a demokraty a tak ta touha žen se prosazovat tímto směrem byla o to menší. Chápejte to tak, že po revolučních válkách byly republikánské ženy se svými republikánskými protějšky a ty demokratické s těmi demokratickými. A navíc to byla společnost plně oproštěná od veškerých schopností žen postarat se o rodinu bez vlivu manžela a také víc voleb politických stran nebylo než jen ty pouhé dvě, tak jako tomu je v USA doposud. Velmi zajímavé je to, že z pohledu dnešní doby bych řekla, že ženská emancipace v devatenáctém století mohla být příznačná pro každou ženu, ale opravdu tomu tak nebylo, spíše tomu z výše uvedených důvodů bylo naopak. Dalo by se pochopit, kdyby v té době bylo několik politických směrů a manželky mužských voličů byly více nespokojené s odevzdanými hlasy a měly potřebu tu rovnováhu upravit podle svého, ale v rozdělené společnosti dvou táborů zvlášť když společnost byla rozdělená jen těmi dvěma směry, to bylo docela odvážné přijít takovou myšlenkou, když k tomu ani v podstatě nebyl žádný důvod. Proto je Charley oslavován, že prolomil něco, co v té době bylo téměř nemožné.

595 článek zde…přemýšlím jak s vámi oslavit další stovku. Možná bych v dalších pěti mohla udělat nějaký velký přehled.

Caster Semenyová společně s Jihoafrickou republikou prohrála arbitrážní spor s mezinárodní atletickou federací o hladinu testosteronu tělech intersexuálních lidí a lidí s dalšími genetickými odlišnostmi. Ona a další atletky s odlišným vývojem budou muset užívat léky na snížení hladiny testosteronu na soutěžích IAAF. Arbitrážní soud zjistil, že toto pravidlo je sice diskriminační, ale že jinak tato diskriminace je nezbytná, rozumná a přiměřená za účelem ochrany integrity ženské atletiky. To je zase nález jako víte co.

Caster Semenyová je oprávněna zúčastnit se nadcházejících soutěží jako je Diamond League a je také oprávněna se odvolat do třiceti dnů ke Švýcarskému tribunálu. Ostatní atletky, které už chtějí startovat na mezinárodních soutěžích musí splnit minimálně šest měsíců léčby. Ta bude závislá nejspíše na užívání cyproteron acetátu, který nejenže likviduje testosteron, ale také ten zdravý aldosteron z nadledvinek. Sportovkyně tak nejenže riskují rakovinnotvorné nádory jater a mozku, jak bylo s dlouhodobým užíváním zjištěno, ale také se tím ztrácí možnost počít potomky, neboť cyproteron acetát je v těchto lécích obsažen ještě ve větší míře než je v antikoncepci.

Rada OSN pro lidská práva označila tato pravidla zbytečnými, škodlivými a ponižujícími. Ministr sportu Jihoafrické republiky je též označil za porušování lidských práv. Caster podpořil i dvojnásobný olympijský vítěz Edwin Moses. Martina Navrátilová se ihned poté vyjádřila, že je tento rozsudek nespravedlivý a v zásadě nepsrávný, protože Caster neudělala nic špatného a je hrozné, že teď bude muset brát léky, aby mohla soutěžit. Zatímco na druhou stranu Paula Radcliffe toto rozhodnutí bere jako nutnost k ochraně ženského sportu.

IAAF stále věří, že testosteron přináší výhodu běžkyním na jedné míli a bylo docela směšné číst o tom, jak se vyjadřují k možnému ohrožení světového rekordu na 800m, který stále drží Jarmila Kratochvílová. Zcela logicky pokud by tomu tak bylo, stačilo by Caster Semenyové přeci zvýšit hladinu testosteronu a mohla by ho přeci jednoduše pokořit. Jenomže nad tím se právě nikdo nepozastavoval. Všichni se shodovali nad tím, že pokud by Caster vůbec chtěla tento rekord pokořit, musela by delší dobu trénovat speciální tempo. Doposud nejlepší čas Caster na této vzdálenosti byl pouze čtvrtým nejlepším časem v historii, což značí, že se výsledky Caster Semenyové pohybují pořád v ženském sportu. Jarmila Kratochvílová získala celkem 26 zlatých medailí z nichž dvě z mistrovství světa.

Velmi zajímavý sociální experiment a rozbor přinesl článek Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, kde si sami na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké to je být transgender, který se jde někam bavit v Brně. Podle fotografií přestrojení nebylo nejhorší.

munimedia.cz

Násilí na transgender ženách dotřetice.

V ruském Kursku 27letý Mikhail Tikhonov zabil a uvařil 25letou Ninu Surtgutskaya poté, co se s ní vyspal a následně zjistil, že je transgender. Nina však byla po operaci a byla úředně uznána ženou.

Tikhonov nejprve Ninu zabil a když nejevila známky života, rozhodl se zbavit těla. Nejprve ji rozřezal v koupelně, pak vyřízl její vnitřní orgány a rozsekal na malé části, které spláchl do záchoda. Zbylé tělo vložil do trouby, aby se zbavil přebytečné vnitřní tekutiny, rašplí pak odřezal zbylé končetiny a žebra, ty vyhodil u popelnic, hlavu s páteří měl schovanou v kufru.

I když vrahovi hrozí trest 20let odnětí svobody, pro ruské soudy však neexistuje možnost spáchání činu z nesnášenlivosti vůči LGBT lidem. Pokud si pamatujete na 25 letou Rainu Aliev, která byla také zabita a rozřezána tak, že ji nešlo identifikovat, protože ji její Čečenská rodina odsoudila k purmanu, nebyl nikdo z rodiny obviněn ani potrestán.

Na vlozích se objevilo další video s obsahem bití transgender ženy z Dallasu. Videonahrávka má být den stará a v tomto případě mělo jít o 200dolarovou pobídku zmlácením 23 leté transgender ženy.

Ve všech případech by mělo dojít k odsouzení těchto útoků. Lidi vzpamatujte se, tohle není normální ani u zvířat!

Že transgender lidé mají patnáctkrát vyšší prevalenci sebevražd než ve srovnání se zbytkem společnosti a třikrát více častěji transgender ženy zažívají násilí než ostatní cis ženy je dáno vaším chováním a vašimi postoji a ne tím, že jsme zkrátka jiní a ani není rozdíl, jestli je násilí pácháno formou jednorázových fyzických ataků či systematického dlouhodobého ponižování.

Vím to, protože jako dítě jsem neustále zažívala podobné cikánské férovky a později jsem zjistila, že cílená šikana od bílých není o nic lepší. To, že jsme jiní, by právě naopak mělo být pro vás plus, což dokazuje tento blog a ne to končit takhle.

Post Edit 23.4.: Jelikož se vyrojily komentáře k tomuto videu, že transgender žena na videu není ani žena jen jakýsi fluid, co si na ženu jen hraje a vlastně si tak za násilí může sama a také další komenty, že si transgendedeři za násilí vůbec všeobecně mohou sami v souvislosti s nedávným napadením transgender ženy Julie v Paříži, když vycházela z metra a chtěla jít přes dav protestujících. V Paříži protestuje každý druhý, je to součást jejich životů a jsou na to zvyklí a narozdíl od čechů, Francouzi respektují i ty, co jsou s něčím nespokojení. A proč by nás vůbec mělo zajímat, co se přeci děje v Paříži nebo v USA? Musím napsat, že ti co nad tím zavírají oči a zlehčují situaci komentáři o tom, že si za to můžeme sami a přitom jde i o další transgender jedince, to vážně nemají v hlavě v pořádku. Naštěstí o pár těchto jedincích vím, že mají další jiné diagnozy než jen nesoulad pohlaví. Ale přeci jen proč by nás mělo zajímat, co se děje jinde?

Protože je to součást našich životů. Můžeme být jako ženy šťastné, že jimi konečně jsme, tak jako např. já, ale přesto to bude součást našich životů(v současné době). Tím že o tom budeme psát a mluvit, tím můžeme upozorňovat na to špatné. Támhle to je šikana, támhle zase fyzické napadení, tady zas diskriminace ve formě odmítání, pořád to jsou negativní věci spojené s odmítáním našich identit. Tyto věci se zkrátka vůči nám dějí a rozhodně na tom nic nezměníme, když budeme:

zmenšovat problémy, rozmělňovat je, zlehčovat je a odvádět pozornost jiným směrem…

Pro ty, co nevěří, že došlo k napadení transgender ženy kvůli 200dolarové pobídce a psali stupidní komentáře na to, že se vlastně ani o transgender ženu nejednalo a že si za to mohla sama, doplňuji další video.

…ukončila pohovor úřednice prefektury OFII. Vzhledem k tomu, že mi v ČR hrozilo další zatčení kvůli tomu, že jsem změnila pohlaví, protože transsexualitu stále někteří považují za duševní nemoc, k tomu třikrát jsem byla zatýkaná v minulosti včetně následných rozhodnutí o nezákoném postupu a po mizerném odškodnění Ministerstva spravedlnosti a způsobených zraněních policisty jsem se rozhodla požádat o mezinárodní ochranu ve Francii, kde jsem dnes obdržela osvědčení v zrychleném řízení a to i přes to, že Francie je členem EU a spousta lidí si myslela, že to není možné.

Když transgender sportovce začala kritizovat Navrátilová, řekla jsem si, že je to trapka, která je trochu mimo realitu a nechala se ovládnout svým zkratovitým myšlením, přitom tomu bylo ještě nedávno, kdy s muži ona sama soupeřila a člověk by od ní čekal nějaké to pochopení, že ona je přeci lepší než spousta jiných mužů a to si myslím, že to platí stále i dnes. To by mohla jako vrcholová sportovkyně přeci dávno vědět. Jenomže k ní se postupně přidala opět další vyhaslá hvězda Sharon Daviesová, britská plavkyně z osmdesátých let. Ta se vyjádřila, že by prezident Putin měl místo svých nadopovaných sportovců oslovit i transgendery. A k nim se do třetice přidala ještě poslední dobou také další vyhasínající hvězda Paula Radcliffe, která umírněně řekla, že toho lidé zneužijí, jakmile budou mít možnost.

O Amelii Gapin jsem zde psala před třemi lety. Amelie je první běžkyní, která se objevila na obálce skvělého časopisu Women’s Running.

Už tehdy se Amelie pro magazín vyjadřovala takto:

Být na obálce časopisu věnovaném ženám znamená pro mne pocit přijetí a začlenění. Lidé jako já nebývají viděni za to, kdo jsme.

A představují transgender sportovci velkou hrozbu pro ženský sport?

Antihejt č. 1.: Idnes.cz, který patří Agrofertu, svůj článek o Amelii trochu zmanipuloval, když uvedl, že Amelie si nechala změnit pohlaví jen kvůli tomu, aby mohla bežet Bostonský maraton, který se má konat tento prodloužený víkend 15.4. Amelie byla totiž oficiálně ženou už před třemi lety, i přes to že ráda běhá takhle dlouhé tratě.

Antihejt č.2: Amélie na Bostonském maratonu ženské sportovkyně vůbec neohrozí, protože její průměrný čas maratonu je kolem čtyř hodin a průměrný čas na půlmaratonu je přes hodinu a třičtvrtě. Z toho je jasné, že z ní ten testosteron nějakého ultrarunnera neudělal. www.amelia.run

Srovnejme si to s ostatními ženami, Paula Radclifová drží světový rekord na půlmaratonu za 1h:06min a celý maraton za 2h:15min. Pro mne se to zdá nepředstavitelné, protože já jsem měla svůj nejrychlejší maraton za 3h:15min a dokonce v mezidobí přeměny před operací jsem se na půl maratón přihlásila také a prošla jsem i přes kontrolu občanek jako žena a na hrudi jsem nakonec měla číslo s mým vytouženým F ještě před operací. Ten jsem pak zaběhla v poměrně dobrém čase jako Amelie. Můj čas odpovídal tomu, že jsem se na něj půl roku připravovala a týdně jsem ve špičce uběhla víc jak 100km. Samozřejmě, že je to výkon lepší než u jiných, alespoň si myslím, avšak přinesl očekávaný výsledek srovnatelný s tím, jaké úsilí jsem tomu dala. Navíc tu je jedno malé ale a to, že před vámi je ještě spousta jiných lepších žen a tenhle výkon je tak akorát na pochlubení se před kolegy avšak ne před vrcholovými sportovci, protože je pořád jen průměrný a testosteron vám nedal v běhu žádnou výhodu, když vidíte ty jiné ženy vás předbíhat. A např. intersexuální Sarah Gronertová? Ta přece také měla kvůli testosteronu takovou výhodu, že byla ve světovém žebříčku WTA 254.

Možná se Navrátilová, Daviesová a Radcliffe bojí jednoho a možná si to s pomíjivými výkony na stáří ještě víc uvědomují. Až jejich fyzička bude natolik špatná a podají jen pouze průměrný výkon, tak je při tom předběhne, přeplave a bude lepší než ony některý z nás transgenderů, jenomže si svými jednoduchými postoji neuvědomují, že je nepřeběhne jen transgender sportovec, ale i spousta jiných mužů a dokonce i žen, kteří si na takový výkon natrénovali a budou mladší a že nakonec to stejně bude v době, kdy už ony budou mít po kariéře.

6. 4. na půlmaratonu Praha se zúčastnilo přes tři tisíce žen. Čas delší jak hodina a třičtvrtě znamená, že vás předběhne více jak 160 jiných žen, o kterých nepochybuji, že by měli nějakou jinou výhodu, když jsou nějakým způsobem lepší. Říkám si jen, že asi více trénují a dávají tomu víc než já a ne že do sebe ládují doping, protože já mám přeci tu testosteronovou výhodu. A když jsem nahlédla do výsledků sportisima halfmaratonu, tak takový čas zvládla třeba Barbora z týmu „Endorfínových fretek“, abyste věděli o jaký druh kategorií se v tomto čase jedná. Paula Radcliffe se má tedy čeho obávat. Mimochodem nejlepší čeští mužští vítězi na půlmaratonech a maratónech dostávají prémie něco přes 10tisíc korun, dále většinou tričko, vložky do bot, minule byla jednorázová pláštěnka a možná menší balení deodorantu adidas a to se přeci vyplatí kvůli tomu podstoupit to všechno okolo přeměny pohlaví. A kobliháři přitom dál rudnou závistí.

Je mi vážně hrozně líto všech žen, které jsem tak svým neuváženým jednáním se vůbec přihlásit na start maratonu ohrozila. Pokud se to někoho dotklo, tak se vám omlouvám a hrozně mne to mrzí. A podle diskuze voličů koblih je pro transgender sportovce asi lepší neběhat vůbec. Stejně tahle planeta půjde do kopru.

Tento post je vytvořen pro vás, kteří se chcete nějakým způsobem seznámit, posedět, popovídat, vyměnit pár emailů nebo zde zanechat inzerát ať jste trans a nebo cis. Dle výsledků z googlu mi vás sem vyhledávač často odkazuje, i když tyto stránky jako seznamka nikdy doposud nesloužily. Ale co, jednou je to blog lonely.cz, tak nebuďte sami a navíc tohle je místo, které má tisíce unikátních návštěvníků měsíčně. Stačí napsat sem do komentáře a poté se objeví váš inzerát po pravé straně tohoto blogu, takže bude dobře viditený.

Kvůli botům a havěti, i když tyto stránky mají ochranu proti scanování, je váš zavináč v emailu nahrazen (at). Vkládání inzerátu je plně anonymní, nemusíte vyplňovat svoje jméno, můžete zadat nick a ani se nemusíte registrovat. Postačí vám jen email, kam vám dotyčný má odepsat.

Chcete si povídat? Napište na konec (talk) v závorce. Chcete najít lásku? Napište na konec (love).

Občas si sem odložím nějaké zajímavé video a moc ráda mám krátké filmy o translidech, které točí sami translidi, někdy zase dám prostor jiným prezentovat své názory, pokud jsou k tématu tohohle blogu a toto video a vlastně i celý kanál je zajímavý. Myslím tím kanál ContraPoints 30leté americké transgender youtuberky Natalie Winn. Ta od prvních parodií před deseti lety dospěla až k dobře propracovaným videům a dnes má její kanál přes 27miliónů shlédnutí, což se zdá jako neuvěřitelné číslo a její jednotlivá videa dosahují pokaždé jednoho miliónu shédnutí. Kanál byl původně zaměřen na kritiku pravicových extrémistů a ateismus, až teprve nedávno začala Natalie podstupovat přeměnu a zabývat se také jí vystudovanou sociologií a filosofií.

Velmi mne pobavilo její poslední video, kde pomocí černého humoru a sarkasmu odpovídá na otázky radikálních feministek. Vážně hodně vtipné a poučné, posuďte sami.

Jsem ve Francii už několikátý týden a události z neděle jsou zde plné noviny, neboť všichni vydavatelé odsoudili násilí na transgender ženě začátkem měsíce ze strany alžírských demonstrantů v Paříži.

Z důvodů politické korektnosti se transgender žena vyjádřila pro televizní stanici, že se stala terčem násilí ne ze strany alžírských občanů, ale xenofóbních a netolerantních mužů.

Dle průzkumu USTS je právě hrozba násilí jeden z nejčastějších problémů, které transgender osoby řeší nejen před svou přeměnou. Na dotaz „Co si translidé nejčastěji myslí o informování své přeměny veřejnosti“ odpovídají ze 43%, že je důležité informovat o tom, že translidé mohou čelit násilí. Každý desátý transgender zažil násilí v rodině, 24% ze strany partnera, 46% bylo někdy obtěžováno na ulici, 47% bylo napadeno a z toho 10% za poslední rok.

Druhá a pozitivní zpráva je, že Google ze svého obchodu s mobilními aplikacemi odstranil kontroverzní aplikaci Living Hope Ministries. Ta se zaměřovala skrze biblické texty na podporování konverzních terapií, přičemž náboženská skupina se stejným jménem dál podporuje léčbu homosexuality a transsexuality se snahou měnit orientace lidí. Zatímco Amazon, Microsoft a Apple tuto aplikaci odstranili ze svých obchodů ihned, Googlu to trvalo nějaký čas a ze začátku aplikaci odmítl odstranit.

Konverzní terapie se snahou měnit sexuální orientaci nebo vnucovat člověku původní pohlaví, do kterého se transgender člověk narodil má po celém světě za následek mnoho sebevražd včetně fyzického a psychické utrpení a z tohoto důvodu byly tyto léčebné metody zakázané. Zastánci aplikace se brání, že tyto metody jsou prokázané a doložené pediatry většinou z asociace ACP, která je pouze sdružením křesťanských pediatrů a kteří do té oficiální pediatrické asociace s dokonce opačnými stanovisky mají co do počtu svých členů daleko. Aplikace je smazaná, avšak vznikají jiné další a další stránky, které volají po obnovení reparativních terapií, často zastírané láskou rodičů, avšak se o žádné rodičovské lásce v takových případech mluvit nedá, když nutí své homosexuální děti měnit orientaci na heteronormativní a transgender děti přijmout pohlaví, do kterého se narodili pod psychickým tlakem. Pro ilustraci stránky podobné KelseyCoalition org, záměrně zde nedávám odkaz, kritizují opačný postoj Americké asociace pediatrů a poukazují např. na to, že za transsexualitou stojí jiné duševní poruchy, autismus, ADHD, traumata či sexuální zmatek, což samozřejmě není pravda a jako jejich poslání berou obnovení reparativních terapií. Boj proti takovým snahám nás často stojí mnoho úsilí a vysvětlování, že tomu tak není.