Opět jako každý rok informuji o tom, že se blíží Transgender vzpomínkový den 20/11 2019. Jediná akce, o které vím, je ta kterou organizuje Transparent na 17:30 u tramvajové zastávky Olšanské náměstí, odkud budou pokračovat na jejich tradiční místo v Parukářce. Svíčky a zapalovače jsou nutností. Případně si zapalte doma, pokud zůstanete sami.

Jestli budete chtít, můžete sem do komentáře napsat místo, kde se budete chtít sejít v jiném městě než Praze a vzdát hold a chvilkovou vzpomínku těm, kteří byli zabiti z nesnášenlivosti za poslední rok, není jich málo.

Statistiky za rok 2018 postupně doufám, že o nové doplním.

Přenáším dotaz Elišky do samostatného postu, protože se ani nehodí do infografik a dávám prostor pro diskuzi.

Dotaz:

Prosím vás, já jsem hlavně ani po letech těchto tahanic o gender nepochopila – ale upřímně – jednu věc. Když mi to vysvětlíte, možná konečně budu osvícena a secvakne mi to.

Holka má jasně cíl – pořídit si normálního chlapa, který se o ni bude starat, mít ji rád, budou spolu mít často sex, protože to zejména chlapi rádi, pak si pořídí děti, dovolenou v Jugoslávii a takovéty pozitiva a jistoty.

Chlap má jasně cíl – pořídit si normální holku, starat se o ni, mít s ní sex a děti, zabezpečit je.

Prosím, děti můžu adoptovat. Jsou neplodné ženy a když ty děti moc chtějí, cesta se najde.

Jaký má ale smysl být trvale „holka s penisem“ nebo „chlap s vagínou“? Přece když chci být gay a dělat to s chlapem do nestandardních otvorů, nemusím kvůli tomu být úředně holka. Ale normálního chlapa si holka s penisem nemůže nabrnknout z principu.

Tak teda proč? Kvůli tomu, abych měla nižší plat, jak říkají feministky? Nebo aby mi chlapi drželi dveře? Nebo jako Tootsie protože zrovna někde shánějí herečku?

Co je to ten gender, který je oddělitelný od fyzické stránky? Co zbude, když se oddělí od sexu? Nějak se snažím mít pro to pochopení, ale moc mi to nejde. Proto mi přesně dávalo vždycky smysl, když každá správná transka podle protokolu má „nenávidět svůj penis“ – protože jak má asi sbalit normálního chlapa, když spolu nemůžou jinam než na kafíčko?

Jestli někomu jde o to, aby nosil sukňu, tak je to prostě transvestita. To je podle – nyní zastaralé – ICD10 jiná diagnóza, ale mně to prostě dává smysl říkat téhle skupině lidí jinak. Sloučení do pojmu transgender je zatemňující asi jako říct, že programovacím jazykům Java, Javascript, PHP a C teď budeme všem říkat jenom jedním slovem Kudrlinka, protože ve všech jsou kudrlinkové závorky pro označení bloku a bude nám úplně jedno, že to jsou čtyři různé jazyky s jinou syntaxí, možnostmi, kompilací, knihovnami… a jenom si pak vždycky budeme muset někde za rohem upřesnit šeptem, která Kudrlinka – ta, co se kamarádí se Spring Boot a Maven nebo ta, co se kamarádí s Node.JS a NPM nebo ta, co má Symfony a PEAR nebo ta, co má stdlib a make+šikovné ruce?

Teď si asi říkáte, že to přece není možné. Že po letech, co sem chodím, teď najednou napíšu tohle. Ale já tomu prostě opravdu dodneška nerozumím.

Zkuste vy, kterým je to jasné, přestat chodit kolem horké kaše a zkuste mi to vysvětlit. Po lopatě. Tak, jako kdyby mi bylo šest. Ale zase včetně té intimity.

A dvě doplňující otázky do toho vysvětlení: jak si takoví transgenderové představují svůj ideální život a kde se vidí, až jim bude třeba padesát let. Řekněme, že lidé na ulici je budou slušně zdravit, všichni hejtři v ideálním světě zmizí, oni budou mít v ideálním světě spoustu peněz, ale pozor: už ne krásu a sexappeal pro transkomily.
Jo a řekněme, že budou mít také dost inteligence, aby se o ty peníze nenechali připravit nějakou zlatokopkou, která jim bude tu lásku předstírat, dokud penězovod teče.

Má odpověď:

A to je právě ono, že se to snažíš zjednodušovat na ten sex ve smyslu muž a žena nebo na to, co kdo má dole. Vem si kolik cis žen je nekonformních jen s tím, že jsou ženy a kolik mužů se úplně tak v té mužské roli necítí. Ženy dělají mužská povolání, mají koníčky a záliby, které doposud byly přístupné mužům a jsou v nich často lepší než muži nebo nenosí všechny šaty ale kalhoty, nemalují se, některé děti mít nechtějí a dají přednost kariéře, zatímco jejich mužské protějšky by klidně do rodičáku šli. Dokonce znám pár leseb, které se chovají gentlemansky víc než kdejakej chlap. Ženy mohou vydělávat víc než muži a být ctižádostivé. Muži se zas líčí, pečují o sebe, duševně se rozvíjejí, jsou citliví atd. atd. Všechno tohle naznačuje tomu, že gender je víc škála než podsouvané binární rozdělení společnosti ve smyslu jsi muž, tak se podle toho chovej, jsi žena, tak se podřiď. A bylo tomu tak odjakživa, není to jen nějaká myšlenka posledních let. Všichni muži nebyli vždy mačo a všechny ženy nebyly pečovatelky. Velké rozdíly napříč genderem jsou tedy i mezi cis lidma.

Avšak když do toho zamícháme translidi, tak v ideální společnosti by tě nikdo neměl odsuzovat za to, že jsi transgender, že je někdo zženštilý, když vypadá jako chlap nebo naopak, i když u kluků známe, že to okolí bere lépe. Každý tu škálu má nějak posunutou a než dojde do fáze, že se pro změnu rozhodne(10-20-30-40-50let) tak je v nějakém stavu. Člověk je stejná osobnost před přeměnou i po ní. Můžeš mít nějaké skryté touhy, které dáš po tranzici najevo, ale osobnostně tě tranzice nemění, jenom přizpůsobuješ svůj vzhled tomu, co jsi stejně cítila před tím. Samozřejmě, že ideální společnost neexistuje a každý, kdo má byť i malý problém se svým genderem, tak by k tranzici měl sám od sebe dospět a nikoliv aby mu společnost binárně určovala a vnucovala, co musí udělat a kladla si navíc ještě podmínky pro jeho rozhodnutí. U některých lidí je už jasné, že k té tranzici časem dospějí, ale proč jim určovat, že to musí být hned co nejdřív a nejlépe se sterilizací? Někteří opravdu chtějí ty rodiny a děti ze vztahů, které už mají teď a láska ani rodičovské pudy si nevybírají, že by je měli mít jen cis lidé. S narůstajícím věkem se translidé podle statistik dokonce přibližují cis lidem co do založených rodin a možnosti mít děti. Každý by měl mít právo na soukromý a rodinný život a to se tím docela radikálně porušuje. A když je známé, že cis ženy mohou mít mužské vlastnosti a charakteristiky a naopak cis muži ty ženské, tak proč dávat translidem mantinely, jací musí být, jak se mají chovat, co musí udělat, aby byli ženami nebo muži? Nejsi žena dokud…Nejsi muž dokud…Proč tohle? Pořád nejde o to, co má člověk dole, ale je to brané v rovině myšlení a sebeprezentace. Navíc člověk v podporujícím a chápajícím prostředí nemá moc potřebu něco měnit a zůstává víc svůj a to se nejvíce týká těch nejmenších. Když jsme šly do přeměny, přáli jsme si, aby k nám byla společnost tolerantní, tak to přejme teď i těm, kteří to teprve zvažují.

Už vidím, jak se za to na mne všechny transky transkovatější než kdokoliv jiný vrhnou, ale to je taky druhý extrém dokazovat všem, že jsi najednou žena tím, že budeš v mini šatičkách zmalovaná jak ruská carevna povyšovat se nad ty cis ženy, které nejsou na té škále na konci, ale nachází se někde mezi ženským a mužským světem. Proč se nenamaluje ohyzda jedna? A ty hadry co má? No to jsem teda víc ženská, teď jsem najednou víc ženská a všichni, co ještě přeměnu nemají jsou buď TV nebo TV. Ale ono to má souvislost, že si zrovna tihle protiřečí…

…protože když do toho přimíchám právě to, co má člověk dole, tak co z tebe udělalo ženu? To jak jsi se cítila? Operace a F v dokladech? Sex s chlapem? Nebo něco jiného? Do operace jsi tedy sebe nepovažovala za ženu? Stala jsi se ženou tím, že ti někdo diagnostifikoval poruchu? (pro sběratelky duševních onemocnění) To je všechno trochu nelogické.

Pokud neznáte osobnost Wendy Carlos a pravidelně čtete tento blog a mag, tak byste to měli ihned napravit. Wendy Carlos je současná žijící transgender legenda, která významnou měrou přispěla k hudebnímu elektronickému žánru a právě za deset dnů 14. 11. bude slavit 80let.

Wendy Carlos se narodila roku 1939 na Rhode Island společně se svým bratrem do hudební rodiny. V šedesátých letech studovala na vysoké škole hudbu a fyziku zároveň. Později s Robertem Moogem vytvořili první klávesový syntetizátor, díky němuž vzniklo album Switched-On Bach, jež se pak stalo komerčním úspěchem s velmi dobrým hodnocením kritiků. Druhé album Plugging into the Steinway of the future se prodalo přes milión kopií a Wendy za něj získala zlatou 1969 a později platinovou desku 1986. Její skladby obsahovaly původní skladby Bacha, Wagnera či Tchaikovského. V té době se v americké soutěži hudebníků US Billboard 200 držela dokonce na desátém místě. Na to dále vytvořila hudbu pro dva scifi televizní filmy Marooned (1969) a A Clockwork Orange (1971) od Stanleyho Kubricka, kde použila vocoder. Roku 1980 vytvořila hudbu pro psychologický horor The Shining opět od Kubricka a opět znovu 1982 nahrála hudbu pro scifi film Tron od Walt Disney Company. Jako vůbec první syntetizovala zvuky zvířat a přírody, což později inspirovalo mnohé jiné umělce zakomponovat je do svých žánrů.

Už od útlého věku měla problém se svým pohlavím a věděla o sobě, že je dívka, která preferovala holčičí oblečení a dlouhé vlasy a nechápala postoje svých rodičů. Až když se přestěhovala do New Yorku v šedesátých letech, tak zde poprvé zjistila, co to je být transgender od v té době ještě známějšího sexuologa Harryho Benjamina. Roku 1968 začala hormonální substituci, která ji začala měnit vzhled. V průběhu živého koncertu Switch on Bach se symfonickým orchestrem ze St. Louis měla už nasazené falešné vousy, mužskou paruku a kompletně přestojená za muže byla uvnitř někde jinde. Totéž ještě udělala v roce 1970 na koncertě The Dick Cavett Show a od té doby začala vystupovat jako žena, kdy v květnu 1972 změnila kompletně pohlaví. Do konce 70 let ještě vydávala některá alba pod svém původním mužském jméně.

O své přeměně se rozhovořila pro časopis playboy s Arthurem Bellem, protože to byl v té době také symbolický magazín, který se skrze nahotu zajímal o lidské osvobození než přešel jen k té nahotě a Wendy Carlos se toho osvobození také dočkala. Zároveň si posteskla, že nevěřila, že společnost může být k ní tak tolerantní a že té skrývací šarády nikdy nebylo potřeba a že tím tak ztratila mnoho svých let. Se svým manželem se roku 1980 přestěhovala do Francie, ač stále většinou zůstávala ve Spojených státech.

Její album Switch on Bach obdrželo celkem tři ceny Grammy v roce 1969-70 za nejlepší klasické album roku, nejlepší klasický instrumentální výkon sólisty a nejlepší nahrávku klasické hudby. Roky poté byla opět několikrát nominována na Grammy např. za nejlepší album pro děti apod. V roce 2005 obdržela ocenění za celoživotní úspěch SEAMUS za příspěvek k rozvoji elektroakustické hudby.

Protože Wendy studovala fyziku, pomohla také vyvinout techniky pro dynamický rozsah snímání obrazů vesmírných těles v zatmění a její fotografie publikovala NASA na svých titulkách časopisu Sky & Telescope.

Pvní infografikou je Eurobarometr Evropské komise z celkového počtu 27tisíc respondentů, která dochází k závěru, že polovina transgender lidí pociťuje, že země, ve které žijí, je diskriminačně založená vůči nim. Přesto v celkovém hodnocení v celé EU si 76% lidí myslí, že by LGB lidé měli mít stejná práva jako ostatní.

Zde odkaz ke stažení na infografiku a zde na kompletní report

Co se týče Transgender práv, report podává srovnání zemí míry diskriminace také vůči nám. Ve všech reportech je ČR pod průměrem.

Měli by mít LGB lidé stejná práva jako ostatní?

Mohli by LGB lidé uzavírat stejnopohlavní svazky? Eurobarometr zde uvádí také trendy, kde vykazuje ČR pokles oproti roku 2015 o 9 procentních bodů jako největší pokles vůči ostatním státům EU před Maďarskem se šesti procentními body.

A pozor!!! Stávající možnost změnit pohlaví v dokladech by nám zakázalo 52% Čechů. Zde se Česká republika už nalézá hluboko pod průměrem v základních otázkách transgender lidí.

S úřední přeměnou alespoň na neurčité pohlaví dokonce dva ze tří 69%.

Další infografiku si vypracovalo Rádio svobodná Evropa, ve které porovnává rok 2007 a 2019. Tato infografika ilustruje zcela logický pokles tolerance s nástupem parlamentních stran v ČR a na Slovensku, které se otevřeně hlásí k popírání práv menšin a které mohou formovat veřejné myšlení zejména těch, kteří byli doposud neutrálně zaměření.

Um ano atrás ele sofria com a fase de aceitação e temia a rejeição da família, já tentou contra a própria vida por…

Zveřejnil(a) Yuri Almeida dne Pondělí 7. října 2019

Richard Alcântara, transgender muž poudstoupil v Brazílii mastektomii, přičemž se už dlouhou dobu trápil tím, že ho jeho rodina nechce přijmout, dokonce se kvůli depresím pokusil o sebevraždu. Ta však po naléhání jeho přítelkyně Yuri změnila názor a Richardovi připravila po návratu z nemocnice překvapení.

Hanka Fifková se občas obětuje a v rámci své praxe je schopná chodit do škol vysvětlovat, co změna pohlaví obnáší, zvlášť když jde o lidi v její péči. Poslední dobou, co ji znám a slýchávám, tak se setkává s tím, že s rostoucí dostupností dat si mnoho mladých lidí uvědomuje, co změna pohlaví znamená a dokáží tak díky kanálům jako je YT apod. svůj problém stále častěji dříve pojmenovat a řešit jej. A tímto se tak problematika změny pohlaví stále častěji dostává mezi děti školou povinné, které se jakýmkoliv způsobem cítí ve svém pohlaví nekonformě a svůj požadavek si dovedou u svých rodičů prosadit, což lze jen pouze pokud vyrůstají v chápajícím a tolerantním prostředí.

Současný systém změny pohlaví neumožňuje pro děti docházející do základní školy, aby mohli své pohlaví změnit chirurgicky a nebo hormonálně. Nicméně děti, které se necítí dobře v pohlaví, do kterého se narodili, tu vždy byli, jsou a budou navzdory striktně bipolárnímu rozdělení společnosti, které doposud mělo velký sociální vliv, jež mezi námi mělo tak akorát za následek časté oddalování řešení problémů spojených s nesouladem mezi pohlavími, které pak mohou vést až k depresím nebo sebevraždám tanslidí, přidají-li se k potížím ještě jiné faktory často spojené s diskriminací nebo šikanou. Na druhou stranu čím dříve si transgender člověk uvědomí svůj problém a může ho řešit v rámci podporujícího prostředí své rodiny, přátel a spolužáků, pak i děti dle mnohých studií nevykazují žádné známky úzkostí a mají přirozený vývoj a jsou spokojené jako ostatní.

V rámci transgender dětí, které docházejí do základních škol se přeměna týká většinou jen změny oslovování a respektování opačných zájmů dítěte, což většinou z vlastní zkušenosti vím, že není nic těžkého, co by děti nedokázali respektovat. Jenomže s tím se zřídkakdy Hanka Fifková setkává s nepochopením mezi netolarantními lidmi. Nicméně tentokrát nepochopení přerostlo až v agresivní odmítání jednoho z rodičů spolužáka transgender dítěte, kde byla Hanka Fifková na debatě ve škole vysvětlit, že mají mezi sebou jednoho takového spolužáka.

S odkazem na HN jeden z rodičů Martin Křížek však na takovou besedu s žáky podal stížnost na Českou lékařskou komoru a Českou školní inspekci, které nyní zahájili vyšetřování.

„Nelíbilo se mi, že takto intimní věc týkající se sedmiletého dítěte je projednávána na půdě školy. Uvažovat o tom, že začnu měnit pohlaví sedmiletému dítěti, mi připadá zvrácené. Vadilo mi, že by moje dcera měla být vystavena takovému prostředí a takovým názorům.“

Nakonec na besedu svou dceru nepustil a odhlásil ji ze školy. Česká školní inspekce mu dala za pravdu, že je údajně nevhodné zařazovat toto téma do výuky i že nesouviselo s obsahem školního vzdělávacího programu.

Chudák dcera pana Křížka, když má za otce takového … jen kvůli tomu, že by mohla mít špatný vývoj, když svému spolužákovi bude říkat jinak.

Paní doktorka Jana Ftáčnik, která pracuje jako pedopsychiatrička žádá transgender lidi a zejména ty dětské o širší vzorek, který by ji pomohl vyplnit dotazník pro atestační práci, který prosí zaslat na její emailovou adresu. Za vyplnění děkuje.

mudr.ftacnik zavináč gmail.com

dotazník ke stažení zde

Učitel francouzštiny na americké střední škole West Point High School ve Virginii zažaloval školu, že mu zakázala misgenderovat studenta, který procházel přeměnou z dívky na kluka a který kvůli nepřátelskému prostředí třídu nakonec opustil.

Středoškolský učitel Peter Vlaming podal tento týden návrh na žalobu, ve které žaluje svého zaměstnavatele o 1 milión dolarů kvůli tomu, že mu škola neumožnila misgenderovat studenta, který procházel přeměnou pohlaví. Odkazuje se na své svědomí a náboženskou praxi, která mu nedovoluje lhát a přitom věří, že student je stále dívka, kterého misgenderoval v průběhu minulého školního roku a který kvůli jeho invencím raději třídu opustil. Vlaming tak požaduje satisfakci za porušení jeho práva projevu. Škola však jakoukoliv odpovědnost odmítá a za svého spolužáka začátkem prosince minulého roku dokonce stávkovali sami studenti.

Příští kandidát na prezidenta USA a nynější viceprezident Joe Biden se zastal práv translidí.

Tento týden Biden prohlásil ve svém interview, že lidé víry, ať už křesťanští, židovští, muslimští nebo jakéhokoliv jiného náboženství, by měli uznat práva trans-lidí na jejich identitu a na rovné zacházení podle zákona.

„To co uděláte jednomu z mých dětí je jako byste udělali přímo mne. Všichni jsme Boží děti a kdo z vás má právo soudit někoho za to, že je lesba, gay nebo transgender? Myšlenka, že vám někdo může říct, že nejste ti, kým jste ve svém srdci a duši, je prostě špatná. To je hřích. Hřích není být LGBTQ.“ prohlásil a je odhodlán, pokud bude dál zvolen zasazovat se o práva LGBTQ lidí, se kterými má zkušenost od roku 2013, kdy se s pomocí transgender aktivistky Sarah McBrideové zasazoval o rovná práva žen a zákazu diskriminace v USA, který prošel v novém zákoně.

K tomu se tento víkend na své generální konferenci negativně vyjádřili představitelé církve Ježíše Krista a posledních svatých dnů, která zahrnuje mormonskou církev. Dallin H. Oaks, první poradce prohlásil, že Bůh stvořil muže a ženy a toto binární rozložení je zásadní pro plán spasení lidstva.

Ve své řeči Oaks řekl, že neví, z jakého důvodu dochází k nejasnostem mezi narozeným a přiřazeným pohlavím, avšak to považuje za výzvu, při které mohou lidé zažít a uvědomit si nesmrtelnost a věčnou existenci. Věčný život je podle něj Boží dar svým dětem a je možný prostřednictvím tvůrčích sil, které se spojují v kombinaci muže a ženy a věčného manželství.

Asi jste si všimli prvního sjezdu hnutí, které se také hlásí k pošlapávání práv menšin, které jsou více než dlouhou dobu součástí nejen české kultury, ale i evropské. Na sjezdu hnutí svého syna, který je ještě větší křivák, než se zdá, vystoupil také jeho latentní fotr Kikina. O křivosti píšu s ohledem na to, že právě křivohubý syn s lehčí mentální retardací a o to větší společenskou škodlivostí rozdává přes twitter samolepky na auta, které se dají kdykoliv sundat, pokud náhodou jedete na jednání s pirátem nebo sluníčkářem. Bavit se tedy s tříbarevnými můžeme, ale stejně všichni skončíme v pracovním táboře s konfiskovaným majetkem, hlavně nevědět, odkud úder tyčí přišel.

Hnutí tříbarevných se totiž hlásí k tomu, že je potřeba vzít Českou republiku zpátky do jejich rukou, tím je myšleno těm nedoceněným, ale místo toho, aby si na paškál vzali privatizační rozkrádače a novodobé daňové podvodníky jako je řepkový nebo uhelný baron, kterého tu ve FR stejně všichni podezírají z křivostí a nechtějí mu ten deník dát a nebo jeho vlastní neziskovka, která Hrad okrádá na levném nájemném, tak největší nepřátelé jsou enviromentalisté, multikulturně založení lidé, homosexuálové a genderisté a ten největší úhlavní nepřítel je proevropský multikulturně založený/á genderista/ka s odlišnou sexuální orientací a feministickým cítěním. A kdeže si tu svoji jinakost tedy mohu odpracovat a nastoupit do tábora? Ať jsem hnutí k něčemu užitečná?

Kromě toho Kikina také kritizoval, že se pochody LGBT lidí staly součástí našich životů, no fůj, a módní ideologie nepříchází z východu, ale ze západu. S tím se nedá než souhlasit, protože i za totáče slintalo mnoho lidí po tuzexovém zboží. Vše ostatní tedy považuje za národní zájem. Takže už tu máme oficiálně mezi xindly Pitomia, Piťhu, počůrávajícího se Senilu, Křivohubého a ještě Kikinu. Dva z nich jsou prezidenti a tak si myslím, že Češi nedovedou žít v demokracii a dřív než vás někdo napadne, tak si tu totalitu vytvoříte sami a jen někoho o další okupaci už pak poprosíte, aby se to dalo na něco svést. 30 let ve svobodě je stejně rekord, to bude stačit na nějaké to domácí chlubení v roce 2519.

Mimo to si Kikina ani nevidí do huby, protože v současné době nepředsedá EU západ, ale sever a když už nespatřuje největšího nepřítele v zeleně smýšlejících lidech, tak to byl zrovna on, který říkal, že v důsledku GO se svět přizpůsobí právě migraci lidí, kteří budou utíkat z míst, kde dochází k zvětšování hladin moří, což se dokonce celkově týká necelé miliardy lidí. Kašlete na GO, ekonomicky si poradíme, tvrdil on. Najednou však ze všeho obviňuje již Schengenské elity, ke kterým naštěstí Kikina nepatří, což v něm zcela pochopitelně vzbuzuje latentní vzteklost. Nemáme nepřátele? Tak si je vytvoříme, hlavně být zas jednou nohou v totalitě.

Tím, že jsme odlišní, útočíme na národní stát a nejsme demokratický? To se vylučuje? Oh SHIT. Mimochodem VKml gratuluji k jeho zvolení, k dojemnému solidárnímu projevu v rámci tradiční rodiny a všem tříbarevným přeji mnoho statisticky rozpadlých vztahů a podle toho, co jsem si zas přečetla, tak tohle asi nejspíš bude dědičné a měla bych být víc tolerantní, i když napadlo mne to už několikrát, ale vždycky jsem se bála zeptat: Že lidé s křivou pusou víc slintají?

Poláci opět napadli LGBT průvod

V Lublinu na východě Polska tento víkend opět na LGBT pride zaútočili katoličtí radikálové. Pride měl být jeden z posledních, protože nejprve jej starosta zakázal prý údajně kvůli obavám o bezpečnost účastníků, ale nakonec jej soud povolil. Proti LGBT pridu, kterého se zúčastnilo cca 1500 lidí, házeli extrémisté lahve a vajíčka. Policie proti radikálům musela nasadit vodní děla a slzný plyn.

Extrémisté, kteří nesli transparenty s nápisy „Ježíš kázal lásku“ a „Polské rodiny ohrožují homosexuálové“ se s policií prali a jako oddaní Ježíše Krista zrovna moc nevypadali.

Post Edit: Některé statistiky jsou daleko horší jako např. Sociologického ústavu AV, které na oblibě VKml. dávají až 42% na oblíbenosti. S takto jednoduchým programem proti nepřítelm si můžete udělat obrázek o celkovém stavu smýšlení.

Kvůli údaji v občance řežeme do lidí, sterilizace translidí je nechutná praktika. Největší traumata zažívají transsexuálové v kontaktu s lékaři a psychiatry, sexuologové ignorují to, co říká Světová zdravotnická organizace, tvrdí dokumentaristka Kateřina Turečková, která natočila snímek Proč se cítím jako kluk? Zachytila v něm, jak se lidem z LGBT+ komunity žije na venkově a maloměstě. Být transsexuálem je horší než být lesbou nebo gayem, ti lidé zažívají nepochopení, říká.

Občas, když se objeví nějaký článek o translidech, v diskuzích se začínají objevovat poměrně drsné vzkazy a komentáře od netolerantních lidí, které ale bývají vyvážené od lidí s tolerantním přístupem. Člověk si řekne, že stupidních lidí je sice dost, ale pořád jich je menšina. Naopak tomu je už v článcích o transgender rodičích ať už transmužů nebo transžen. Zde jsou postoje vesměs stejné a společnost netolerantní.

„Do našich dětí vám nic není, starejte se o svoje parchanty!“ by řekla moje babička a ne že to několikrát neřekla.

Takový apel na všechny ostatní: Byla bych ráda, kdyby se přestalo říkat, jak je Česko země zaslíbená translidem(většinou jen kvůli tomu, že umožňuje SRS operace hradit ze zdravotního pojištění) protože tomu tak samozřejmě není. Říkat, že jsou jiné země horší než ČR, protože transgender lidi kriminalizují a měli bychom být za svůj stav vlastně rádi, z vás ostatních lepší lidi neudělá.

Statisticky podle průzkumu, který si nechala vypracovat ombudsmanka se většina LGBT lidí staví k tomu, že situace v ČR je spíše vyhovující, ale ne bezproblémová, přičemž Transgender lidé jsou na tom všeobecně s diskriminací a nesnášenlivými projevy hůře než zbytek LGBT lidí.

V celoevropském srovnání organizace ILGA jsou na tom čeští transgender lidé už poměrně hůře než v jiných státech, kde je míra tolerance vyšší a dostává se tak za Slovensko(Ok), ale Maďarsko? Chorvatsko, Srbsko, či muslimská Albánie je v celkovém hodnocení na tom také lépe a odsuzuje nesnášenlivé činy vůči LGBT lidem, které mohou pramenit z komentářů podobných výše.

V ČR je totiž možné, že vás mohou úředníci včetně orgánů a soudů misgenderovat, pokud budou chtít a to protože jste se tak narodili. A to se za SRS, která se stejně zaplatí ze zdravotního pojištění, do které sami celkovou částkou přispějete a pak ještě někomu na léčbu civilizačních chorob z přejídání, rozhodně vyplatí.

Ano, dá se původní identita skrývat, o tom bez pochyby a musíme to pak dělat celý život. Některé z nás máme přeměnu krásnou a jsme jako ženské spokojené. Jenomže i my jsme nějakou dobu přecházely nebo se trápily dlouhou dobu, než jsme se k něčemu takovému odhodlaly, víme že to není jednoduché a je to nelehká cesta bez nějaké dlouhodobé vidiny konečného stavu a současně nastavený systém nás nutí/nutil do řady nepříjemných rozhodnutí. Kdo může být pak více tolerantnější než jsme my? Neztěžujme to lidem, kteří tápou nebo jsou někde na půli cesty, protože zrovna my jsme sobecké, že to máme všechno v pořádku a vyřešené a hlavně nezavírejme oči nad nespravedlností, která se některým z nás děje. Nejsme žádné masochistky. Předposlední větu bych zevšeobecnila i vůči cis lidem, kteří nezapadají do bipolárního rozložení společnosti a že jich je hodně.

Na závěr mne zaujal článek, který se věnoval nepřechýleným příjmením u žen. Matriční zákon změnit příjmení na nepřechýlené umožňuje za určitých podmínek. Nicméně jeho novela, která je na stole v psp s translidmi zatím nepočítá. Pozoruhodná je však skutečnost, že ve větších městech, kde jsou lidé více vzdělanější a znalejší, případně pro méně invazivní životní rozhodnutí novomanželek je o obcházení matričního zákona poměrně velký zájem a to i mezi páry necizinců tedy čechů. Této tendence jsem si nedávno všimla na několika diskuzních fórech věnujících se rodičovství. Matriční zákon umožňuje změnu příjmení zpravidla jen sezdaným párům a ještě za podmínky čestného prohlášení o cizí národní příslušnosti. Ne všechny novomanželky si takovou možnost obhájí, ale podle matričních dat se pohybujeme v číslech někde mezi 9-28%. Pokud by došlo k uvolnění možností, bylo by toto číslo určitě větší. A co z toho plyne? No přeci že zastáncům tradiční formy podřízené manželky zvoní hrana i bez zapříčinění LGBT komunity. Na rozvodovost to stejně nebude mít vliv, protože ta je stejná i mezi věřícími, lásky bude na světě pořád stejně, ale tolerance by mohlo být vždy o něco víc. Proč lidem kazit jejich životy, když to chtějí jinak?

LGBT lidé nejsou ti, co by něco dehonestovali nebo hroutili ideologie a představy některých pošahanců z řad katolíků a mindráčků. Jen potvrzujeme to, že si to hroutíte sami a bez nás svojí upjatostí.

Podle současných průzkumů, které provedl internetový magazín OKO.press se Poláci bojí více translidí z LGBT komunity, které považují za ideologisty, daleko více než třeba finanční krize až 6x a dvakrát jsme pro Poláky větší hrozba než třeba Rusko, přičemž nejvyšší míra homofóbie a transfóbie je mezi postaršími muži.

Nedávné nepadení účastníků Pride pochodu nebo nesnášenlivé výroky a samolepky státního deníku Gazeta Polska ukázali Polsko ve světle nesnášenlivosti a ne moc příjemného místa pro život.

Dnes jsem si řekla, že nebudu pracovat a že se zas chvíli budu věnovat svému jak jinak než úžasnému blogu o translidech. Takže dnešní skóre je nakonec 4 hodiny ráno a něco odpoledne a to jsem u práce strávila celý další víkend v řadě. A pak jsem ještě psala řediteli sms, ať si udělá čas, že mu příští týden představím nějaké novinky, jak jsem měla radost, že to všechno jde dobře. Ale přesto všechno nemám moc času na sebe. Občas mi chybí si s někým popovídat, když jsem do toho ponořená někdy až moc a to mi kamarád psal, že u sebe má ubytované dva Čechy, kteří se rozhodli jet z Paříže do Prahy(na kole). Škoda, mohla jsem si pokecat, ale já si včera večer pustila na TF1 film Passengers a bylo mi tak nějak dobře, že už rozumím téměř všemu a když jsem se nechala unést do děje, usnula jsem taková celkově spokojená. Ten film mám hrozně moc ráda, protože vyjadřuje city a situace, které jsou podmíněné nějakými okolnostmi. Bez toho aniž bychom se vcítili do role postav, nejsme schopni pochopit jejich reakce a postoje, přičemž někdy, když nevíme všechy souvislosti, se do různých rolí stačí jen vžít a ono to celé později vyplyne. Svět nám dává poznat různé situace, kdy nemůžeme vůči lidem, kterých se některé věci týkají, oponovat a stačí jen je nechat plynout, což znamená je respektovat.

Transparent CZ se zmínil o zajímavém videu, které dává nahlédnout do duše a myšlení lidí, kteří se cítí nebinárně.

Poprvé jsem se o transgender dozvěděl od své mámy, že jde o lidi, kteří se narodili v jednom genderu, ale necítí se jím být, chtějí žít jako jiný gender. Tehdy jsem se poprvé nad svým genderem zamyslel, zjistil jsem, že nemusím být holka. Do té doby jsem nějak akceptoval, že jsem holka a že nic jiného být nemohu… Nepřipadal jsem si jako holka a nepřipadám si jako kluk…začíná vyprávění Oze

Myslím, že tu vyrůstá generace lidí, kteří nejsou úplně zatíženi bipolárními předpoklady a různými předsudky s tím spojenými. Je jich čím dál víc, protože nejsou svazováni vyhraněností a s otevřenější společností se mohou projevovat podle svého uvážení.

O tom kolik je v současné době vězněných obyvatel, kteří jsou zároveň translidé nemáme moc informací, ale jsou tací. Pokud se stane, že vám nějaké dítě vběhne pod auto, můžete se tam rychle dostat.

S odkazem na časopis České vězeňství, který se v jednom z předchozích číslech věnoval translidem a který jsem si mohla přečíst, jelikož již minimálně jeden souzený transmuž ve vězení byl, není situace pro translidi vůbec dobrá. Transgender člověk byl muž, který se narodil jako žena a fakticky v roce 2016 již byl 13let po úřední změně pohlaví.

Časopis České vězeňství uvádí, že věznice transgender vězně formálně vedou jako kdyby byli umístěni ve věznicích na oddílech určených pro běžné kmenové odsouzené, nicméně ve skutečnosti tomu je jinak a jsou umisťováni na izolované cely se samotkou 23 hodin denně s nemožností být pracovně zařazeni.

Konverzní terapie je druh terapie, který při léčbě homosexuality a transsexuality přinesli Češi nejprve do Kanady a pak do USA, přičemž se psychologové historicky nějaké efektivity již dříve zřekli, avšak se toho chytli křesťansky orientovaní lidé v USA, kde léčba přetrvávala dodnes a až teprve s Obamovou vládou byla zakázaná navzdory snahám Trumpovy administrativy ji znovu aplikovat. Jedná se o druh nucené psychiatrické léčby přijmout vlastní orientaci nebo identitu s ohledem na heteronormativní chování. V praxi to znamená, že transgender člověk se vírou v Boha a důsledným ponižováním se do role nést utrpení přijímá tu roli, v níž se narodil a homosexuálně orientovaný člověk se snaží přijmout heterosexualitu.

V 60tých letech 19století mělo ještě dvacet amerických států zákon o sodomii, která dovolovala kriminalizovat homosexuální chování a nejen to, jednalo se o zákony o sexuálních psychopatech, které podle chování a projevů umožňovaly justici odsuzovat neheterosexuální lidi na pět, deset let vězení a ve výjimečných případech také i na doživotí. V Pensylvánii a Kalifornii mohli být neheterosexuální lidé umisťováni až na doživotí do psychiatrických léčeben jako sexuální delikventi, ve kterých si procházeli léčbami za pomocí kastrací, lobotomií a elektrokonvulzivních a psychoanalytických terapií, jež daly za základ pozdějším konverzním terapiím (Katz, pp. 181–197.) (Adam, p. 60.) . V té době se věřilo, že lidé s odlišnou sexuální orientací nemají stejnou psychickou stabilitu jako ostatní jedinci a jsou proto pro společnost nebezpeční a mají za sebou více násilného jednání. Předpokládalo se, že většina sériových vrahů mohou být homosexuálové do té doby než psycholog Evelyn Hooker ve své knize The Adjustment of the Male Overt Homosexual tento mýtus vyvrátil. Americká psychiatrická asociace uvedla v roce 1952 homosexualitu do svého diagnostického manuálu a tím započala vlnu nesnášenlivosti.

Za vše pak mohl ČechoKanaďan Kurt Freund, který roku 1968 emigroval do Kanady, kde přišel s metodou reparativní konverzní terapie, jež jak jinak měřil pletismografií, kterou vyvinul. Postupem času došel k závěru, že homosexuála nepředělá ani pod vlivem težkých antisedativ a svých vědeckých postupů se zřekl. Jeho odkaz však mezi fundamentálními křesťany přetrvává dodnes.

http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1360-0443.1949.tb04502.x/abstract

O negativních účincích se dlouhodobě mluvilo a po mnoha sebevraždách lidí, kteří tuto léčbu postupovali se definitivně došlo k závěru, že nepůsobí dobře na psychické zdraví menšin, neboť byli prokazatelné vazby mezi sebevraždami a způsoby léčby i bez studií. Obejvovalo se mnoho posmrtných dopisů ve smyslu: Zkátka se zabiji, než abyste mne do toho nutili…nebo mne nepřijali.

Tým pod vedením Jacka L. Turbana publikoval na portále JAMA Psychiatry studii, ve které zkoumal 27.715 transgender dospívajících a zjistil, že konverzní reparativní terapie a veškeré snahy donutit dospívajícího přijmout pohlaví, ve kterém se narodilo provází zvýšeným rizikům sebevražd.

Což samozřejmě vyvrací tvrzení několika xenofóbních portálů včetně těch rádoby provlasteneckých včetně těch českých, které se poslední dobou začaly objevovat, že transexuální lidé jsou duševně nemocní s vyšší prevalencí mezi sociálními skupinami. Za zvýšeným rizikem úzkosti, depresí a sebevražd nemůže to, že jste transgender, ale to že vás společnost nutí do rolí, které nechcete přijmout.

Byly provedeny multivariabilní logické regresní modely, v každém modelu bylo provedeno 66 různých srovnání a aby se snížilo riziko chyby, byla provedena Bonferroniho korekce, která má sklon být maximálně konzervativní. Riziko úzkostí, depresí a sebevražd je u transgender lidí minimálně 1,5x vyšší v souvislosti s konverzními terapiemi. Studie také prokázala, že mezi nejvíce ohrožené dospívající patří dětští transgender dospívající do věku deseti let.

jamanetwork.com

PostEdit: A heleme se, infantilní pořád píší svůj blogísoulíček č: 267 a vedou si na mne složku vytřžených komentářů odněkud z kontextu, které jsem měla napsat já. Ne vše je ode mne, co vykládají. Moje názory a komenty, za kterými si stojím, jsou zde a ne na pochybných webech nízké úrovně, se kterýma nemám nic společného. Asi mne už nepřekvapuje, že kdo nemá v ČR STB složku na někoho, jakoby nebyl. Jen mne překvapuje, že takovýhle stupidi mají potřebu zmiňovat můj modrý blog a pak se cítit dotčeně.

Poslední dobou pracuji pokaždé do noci i o víkendech a když ještě něco napíšu, tak je to ve stavu vyčerpanosti. A v minulém článku jsem spletla číselnou diagnózu bez toho, aniž bych si ji půl hodiny na google ověřovala a Eliška mi to naservírovala na talíř. Dodělávla jsem dvoufázovou autorizaci dokumentů pro jednu nemocnici. A k tomu jsem po paměti napsala F58 místo F52.8, přičemž obojí spadá do poruch chování a stejně ani jedna z nich vám nezajistí „A“ v bezpečnostních sborech.

Opět mi začaly chodit nemístné emaily od lidí, které poruchu chování zřejmě mají. Já se tomu nedivím, díky vám že mi dokazujete, jak jste všichni skvělí a lepší než já. Věřte, že třeba po francouzské večeři nejsem schopná ničeho, tak alespoň to horší se mnou už nebude. V takovém stavu nepíšu nic ani před tím, vím že do jedné hodiny v noci stejně nevydržím, tak mne berte s rezervou. A jestli píšu jako tatar, tak to taky neřešte a pokud v takových chvílích chcete vést intelektuální diskuze, může to dopadnout takhle.