Jedním z nejpamátnějších a nejdůležitějších momentů The Posh Frock Shop bylo, když se 31letá armádní kapitánka Hannah, která před pěti lety prodělala změnu pohlaví, oblékla do svatebních šatů a vzala si muže svých snů. Tím mužem snů byl Jake a jak jinak než že také transgender. Oba se seznámili v době, kdy se angažovali v transgender právech před lety a začali se vídat a scházet. A jak už to tak bývá, Jake padl Hannah do oka prý tím, že byl neuvěřitelný sympaťák, který měl všechno, co by ten správný partner měl mít. Svatební foto zveřejnila svatební agentura Ian Stuart London, která má na svědomí ty moc hezké šaty.

Vezmu si muže, kterého miluji a přitom budu vypadat jako žena, kterou jsem. A nebudu dál čekat.

Oba si vybrali svatební obřad na radnici v Chelsea následovaný posezením v italské restauraci. Žijí v rodinné čtvrti v Sandhurstu, kde plánují rodinu.

Jů, to je tak úžasný, když si to představím, že láska kvete vlastně všude. Takové zprávy jsou tady na blogu velmi optimistické a pozitivní, že jsem měla potřebu těch pár fotek sem dát. Navíc Hannah to hrozně sluší a Jakovi sekne.

Hannah s Jakem jsou v Anglii celkem známý pár, který se v březnu zůčastnil také pořadu Good Morning Britain.

Návrh znění úpravy NOZ a zákona o matrikách skutečně navrhlo Ministerstvo spravedlnosti a přistoupilo k připomínkovému řízení, do kterého se zapojilo hned několik agend. Přečetla jsem za vás a přináším vám přehled, jak některé orgány reagovaly a vyjadřovaly se.

Ministerstvo zemědělství vzneslo připomínku, že namísto 12let by se měla věková hranice posunout na 15let, aby se dosáhlo plného uvědomění dítěte a zároveň by tak nebyl třeba ani souhlas obou rodičů. Souhlas rodiče může být v některých rodinách zásadní problém, jak již nastiňují připomínky MPSV. V minulosti nastávaly situace s povolením rozvedeného rodiče pro HRT a blokaci puberty, kdy jeden z rodičů byl zásadně proti a blokoval teenagerovi celý proces až do jeho zletilosti. Změna pohlaví dospívajícího člověka by rozhodně neměla být překážkou v tom, že si dva rodiče mohou dělat naschvály.

Ministerstvo financí se obává lidí, kteří budou měnit pohlaví na truc a z recese, tak trochu má obavy vyplývající z předsudků, avšak nic zásadního.

Podle Ministerstva vnitra by se měla udělat rozsáhlá analýza mající zahraniční rozsah. V matrikách mají být evidovány údaje o pohlaví, tedy o biologických a fyziologických znacích, nikoliv údaje o „osobních představách“. S předsudky se obává, že může nastat situace, že otcem dítěte bude žena a naopak. Má poznámka k tomuto: Jenomže takové situace se již běžně stávají a právěže naopak je tím porušováno právo dítěte na oba rodiče vyplývající z mezinárodní úmluvy o právech dítěte, kdy současná právní úprava není natolik flexibilní, že zápis takového rodiče do rodného listu dítěte ani neumožní. Kdyby Ministerstvo vnitra tušilo, že se dějí i věci, kdy si transgender člověk zamrazí své pohlavní buňky a později i po chirurgické změně je použije. S chirurgickou změnou pohlaví však tento rodič přišel o možnost být rodičem dítěte. Dále by změnu neměly řešit matriky, ale soudy, měly bychom nejspíš žalovat svoje rodiče(i třeba posmrtně?) nebo matriky či koho? A kdo v případě prohry bude hradit výlohy?

Česká biskupská konference se vyjádřila, že změna je zbytečná a současná právní úprava je dostatečná, byť si jsou vědomi, že ESLP ve věci sterilizací rozhodoval několikrát a vždy ke spokojenosti žalovatelů. Zatímco Ministerstvo vnitra označilo změnu pohlaví za méně závažné rozhodnutí na stav člověka, ČBK se snaží toto rozhodnutí nafukovat jako na rozhodnutí, které má zásadní dopad na celý život člověka, paradoxně  v době, kdy by se pohlaví v dokladech ani uvádět nemuselo. To jen pouze v církvi mají lidé zásadní problém s tím, jesti je někdo žena nebo muž a podle toho mají rozdělené genderové role, avšak naštěstí ne mnoho lidí je věřících, tudíž na ně ten dopad není až takový, jak ČBK uvádí.

Ministerstvo zdravotnictví se vyjádřilo, že plně souhlasí s cílem předloženého návrhu, neboť je to ve shodě se závěry jejich jednání.

Ministerstvo obrany přišlo s tím, že by se měl používat výraz „psychické pohlaví“ a „porucha sexuální identifikace“. Tato terminologie je v dnešní době zavádějící a přispívá ke stigmatizaci, neboť se o psychickou poruchu nejedná a Světová zdravotnická organizace diagnózu zrušila. Ministerstvo obrany se tak zřejmě brání, aby trangender lidé stále neměli možnost sloužit v armádě, i když uvádí že to je kvůli tomu, aby nedocházelo k opakovaným změnám. Navrhují tedy, aby se k prohlášení přikládalo potvrzení, že člověk trpí poruchou identifikace, dále také aby možnost změny pohlaví byla podmíněna jen těm lidem, kteří splňují podmínky dle zákona o specifických zdravotnických službách, jenomže ten vyjmenovává pouze to, komu lze provést chirurgické úkony a podmínky jsou v něm pouze dvě(dovršení 18let a komise). Takový návrh by jistě nesplnil důvod, proč se legislativní změna provádí a tím bylo uvedení do souladu s rozsudky ESLP.

Největší odpor vznesla JUDr. Ivana Janů z UOOU společně s Vítem Zvánovcem(kontakt). Překvapivě jako člověk s neutrálním jménem má se změnou pohlaví hodně zkušeností, že  jej kategoricky odmítá. Podle předsedkyně je pravděpodobné, že to tak velký senát ESLP nenechá a excesivní vybočení rozsudku ve věci Émile Garçon vs. Francie ještě zvrátí. Ano čtete dobře, paní předsedkyně zrušení podmínky sterilizace považuje za EXCES(nutno uložit jako docx).  Paní předsedkyně JUDr. Ivana Janů dále uvádí, že žena je člověk, který tak vypadá a optimálně má chromozomy XX a navrhuje zřídit nový institut subjektivního pohlaví. Zmiňuje vědecky spornou theorii Johna Moneyho, který začal rozlišovat mezi biologickým a sociálním pohlavím. Mou poznámkou: teorie Johna Moneyho nebyly jen vědecky sporné, ale přímo později označené jako podvod, který vedl ke smrti člověka, který měl dokázat jeho teorii, že pohlaví se dá naučit a tím byly později širokou vědeckou společností odsouzené. Je také historicky prokázané, že John Money zatajoval a zkresloval objektivní skutečnosti ve svých uvahách a pracech. Není překvapením, že JUDr. Ivana Janů byla v PSP kandidátkou za KDU-ČSL a do křesla UOOU byla dosazena právě KDU-ČSL, ANO a Starosty. Roku 2014 pro mne nepochopitelně tato právnička získala ocenění Právník roku za občanská a lidská práva.

Ministerstvo školství a mládeže a tělovýchovy osvíceně doporučilo změnu aplikovat také na intersexuální lidi, kterých může být podle některých statistik dokonce více než transgenderů. Navrhlo důvodovou zprávu doplnit o přímý odkaz na zásadní problémy, kterým čelí transgender lidé. Připadá jim také nelogická podmínka rozvodů ve vztahu k zákonu o specifických zdravotnických službách, protože ten stále podmínku rozvodů obsahuje a transgender člověk se musí na zákrok nechat rozvést a pak znovu může vstoupit do svazku manželského. Předkladatel návrhu úpravy NOZ nepovažoval změnu zákona o specifických zdravotnických službách za nutnou, ale jak správně uvádí MŠMT, je potřeba změnit i jej. Za takové připomínky samozřejmě děkujeme.

Veřejná ochránkyně práv vítá zpracování návrhu, který reaguje na aktuální judikaturu ESLP. Má-li být změna pohlaví řešena jako statusová záležitost, měla by být řešena komplexně a ochránkyně práv vyzývá ke slazení obou právních úprav NOZ a zákona o specifických zdravotnických službách, aby ani v jednom případě nebyl vyžadován rozvod nebo zánik manželství, neboť tyto podmínky považuje za invazivní zásah do duševní integrity obou manželů. Dále může být zmatečné, kdy osoba zahajující chirurgickou změnu pohlaví podle zákona o specifických zdravotnických službách bude moci o změnu požádat až po jejím ukončení, zatímco běžně tomu tak potřeba nebude a navrhla zrušit §23 odst. 2) ZSZS.

Hodně připomínek, se kterými přišlo MPSV je sice zajímavých, ale také jako u jiných připomínek občas nelogických. Např. pokud by měl být člověk omezen počtem změn za svůj život, jelikož ne všichni transgendeři jsou vyhraněni binárně a někteří jsou fluidní, ptám se proč tedy vůbec minimální věkovou hranici zvedatze 12let na 15let a vyžadovat k tomuto úkonu navíc souhlas rodiče(obou rodičů)? 12-15letí teenageři se ještě do pracovního procesu nezapojují a prakticky ani ne do sexuálního života, aby pro ně platila např. některá práva vyplývající z mateřství a rodičovství, ochrany zaměstnanců apod. Pro ně je celá změna pohlaví pouze věcí statusovou, aby si mohli změnit jméno a nebýt diskriminováni a šikanováni ve školách. Většinou se však jedná o mladé lidi, kteří dlouhou dobu už od dětství docházejí k sexuologovi a včasná změna je u nich víc než vhodná stejně tak jako čekají na povolení s HRT a blokací příznaků nastupující puberty. Podmínka 12 let je právě situována v časovém harmonogramu spojeném se začátkem fyzických změn u těchto mladých lidí.

MPSV uvádí některé skutečnosti jako:

a) nárok na porodné. Ten je striktně nastaven na ženu a mělo by se to dle MPSV genderově neutrálně upravit. Má poznámka: Tyto situace by však měl zohledňovat nový §3020a NOZ, kdy by se ustanovení zákona o sociální státní podpoře mělo posuzovat podle těch ustanovení, které by se použily před změnou pohlaví.

b) umývárny, toalety, šatny zas a znova. Musím zmínit, že se asi situace bez recesivních změn pohlaví neobejdou. Např. v USA někteří kněží, aby prokázali absurdnost transgender lidí a jejich požadavků se mužští kněží prohlásili za ženu a obtěžovali je na veřejných toaletách se vzkazem: tohle chcete? Prezentovali tak transgendery jako sexuální predátory. Takto obtěžující situace většinou vzbuzující veřejné pohoršení lze však zvládat a řešit s prokázáním obtěžujícího jednání v přestupkovém řízení. Obtěžování na veřejných místech lze tedy i po této úpravě poměrně dobře řešit a bránit se mu v případech, kdy by mohlo být k takovým účelům zneužívané.

c) mateřská a rodičovská dovolená. Opět se zde v případě FtM muže, který porodí použijí ustanovení, které by se jinak použily před změnou pohlaví a i takový rodič má nárok na mateřskou a rodičovskou, avšak doplňuji, že je zde potřeba vyřešit konflikt se zapsaným pohlavím v rodném listě, pokud dítě porodí úředně muž, protože matriky se těmto změnám bání zuby nehty a takový rodič nebude zapsaný do rodného listu dítěte a právně nebude ani jeho rodič. Jak jsem zmíňila, že mi některé námitky MPSV připadají nelogické, tak se jedná přesně o tu námitku, kdy muž změní své pohlaví na ženské, ale dále už dítě porodit přeci nemůže, k tomu je přeci potřeba děloha a i kdyby se jednalo o partnerku, tak stejně ta bude v rodném listě zapsána jako matka dítěte.

d) pracovní podmínky a zákaz zaměstnávání apod. opět jako bod a)

MPSV dále také jako MŠMT osvíceně uvádí, že člověk by měl mít možnost vrátit své rozhodnutí a mělo by mu být umožněno s ohledem na fluidnost pohlaví vrátit své pohlaví na původní. Také uvádí, že je důležité specifikovat, zda-li souhlas u osob mladších 15ti let může být udělen pouze jedním rodičem nebo oběma, aby byla zachována stejná práva obou rodičů. Já jsem se k tomu už vyjádřila. Pokud dítě má od poskytovatele zdravotnických služeb potvrzení, že má genderový nesoulad a doporučující potvrzení na změnu pohlaví, pak je v zájmu dítěte mu tu změnu umožnit a ten zájem dítěte je zde zřejmý. Práva dítěte jsou postavena mezinárodní úmluvou o právech dítěte výše než zájem jednoho nebo obou rodičů.

A nyní níže přikládám přepis návrhu úpravy NOZ a zákona o matrikách

Read the rest of this entry »

Stala se mi taková milá věc, o kterou se s vámi podělím. Před pár dny mi znovu pod posty psala koment jedna jistá osoba o tom, jak je passing pro translidi všeobecně utrpením. Co jsem se tak měla možnost setkat s mnoha lidma, tak bych za tu dobu ani nedělala takové závěry. Mnoho holek a o klucích už nemluvě procházejí celkem dobře, až na pár výjimek, o kterých jsem si stejně vždy udělala takový závěr, že pokud by trochu změnili svůj styl, nebylo by to zas tak špatné.

Po čtyřech letech HRT a dvou po operaci už nad podobnými věcmi nepřemýšlím nebo je nijak nezpracovávám. Běžně mne lidé oslovují jako paní i v telefonu a když jsem krátce po tom komentáři zastavila u pítka na bruslařské dráze, holčička řekla chlapečkovi, ať tu(mne) paní pustí. V tu chvíli mi problesklo ironicky hlavou: „Jo passing, to je utrpení.“ Passing je totiž takový, jaký si ho kdo sám udělá. Druhý den jsem byla na jednání s jednou paní v Pernot Ricardu, to je společnost, kde se plní Becherovka. Bavila jsem se s ní o tom, co by se pro ně ještě dalo udělat a ona tak nějak zaváděla rozhovor k tomu, odkud jsem a jak dlouho tu žiji. Nakonec ten důvod vyzvídání byl jednoduchý. „Vy se hrozně podobáte jedné mé kamarádce ze střední, paní Horské, sice máte ten účes trochu jiný, než měla ona, ale i ze strany jste stejná a kdybych vás dvě posadila vedle sebe, vůbec bych nevěřila, že nejste její dcera.“ Pro mne to najednou znamenalo něco jako pochvalu, byl to asi ten největší stav, kam jsem se kdy mohla a chtěla po těch letech dostat, kdy lidé vás běžně srovnávají s ostatními ženami.

Passing je pouze způsob, jakým vás ostatní vnímají stejně jako stigmatizace. Dá se změnit, já například kvůli passingu podstoupila snesení štítné chrupavky, plastiku nosu, docházela pravidelně na hlasovou terapii a pak zbytek dohnala přirozenou péčí o sebe, což není nic těžkého a nereálného v dnešní době. Když jsem tak poslední tři dny o tom přemýšlela, došla jsem k závěru, že nejdůležitější na tom všem je přirozenost, jak na ostatní působíte. V oblasti, která se zabývá stigma managementem, se jedná o zvládání viditelného stigmatu. Viditelným stigmatem může v době přeměny být nepříliš vyhraněný vzhled a působení, které je ovládané strachem z toho, že člověk po odhalení bude na základě nějakých indícií stigmatizován.

Rozvinutí jedinci, kteří mají nějaké stigma, jež je ústředním bodem jejich identity, mají tendenci vidět, že jejich stigmatizovaná identita je stejně platná jako jakákoliv jiná a z tohoto důvodu by se teoreticky neměli bát svého odhalení. Každý jedinec se však liší v ochotě a ve sklonu k riskování.  Když osoba vnímá, že svým riskováním přivodí diskriminační zacházení, tak samozřejmě méně riskuje. Chtela bych říct, že způsoby, které jsem v začátku předchozího odstavce zmínila a jakými se přiblížit k vytouženému pohlaví patří do kategorie kompenzačních strategií, které pomáhají překonávat strach z viditelné stigmatizace. Mohou pak nastat dvě možnosti. Buďto ten strach trvá natolik, až se člověk cítí být frustrován úplně stejně tak jako na začátku kvůli důvodům, proč změnu začal postupovat a cítí se jakoby byl nefér vůči sobě, což může vyvolat změť dalších zmatků, které v přeměně mohou vést opět k tomu, že člověk znovu začne skrývat svou identitu a nebo se jednou ten strach vytratí a v tom případě člověk pak může zažívat stejně pěkné okamžiky, jako se mi staly tento týden.

Jak zvládnout passing jsem vlastně už zmínila. Spíš než se zaměřit na zvýšenou pozitivitu, která dokáže kolikrát člověka vysát ještě víc než samotný handicap, se stačí zaměřit na svůj strach, který vám v přeměně může dovolit postupovat dál. K jeho zvládnutí postačí pouze postoj, který zaujímáte ke své viditelné stigmatizaci. Stejně tak jako s ní máte problém vy, stejně tak mají s viditelnou stigmatizací problém i jiní lidé a to nemusí být jen transgendeři. Pokud v passingu budete působit uceleně svým vzhledem včetně sebevědomí, je méně pravděpodobné, že se lidé ve vašem okolí budou více spoléhat na zaběhnuté stereotypy a opominou i někdy výrazné rysy, které by vás mohly prozradit.

Sice jak jsem se dívala, mne nic z programu nenadchlo, ale budu tam.

Půjdu exhibovat mezi ty odporné hříčky přírody, jak si někteří jedinci ještě v dnešní době myslí. Bohužel o Pridu jako nezřízené exhibici mají představu i někteří translidé a není lepšího názoru než se stavět do takové pozice: Já ná takové akce nechodím, já totiž nejsem zvrácená, což už samo o sobě předjíímá jeden ze způsobů stigmatizace a dokonce ji názorově vnucuje a to nezmiňuju, že se hlavně jedná o skrývanou latentnost, jak jsem psala před dvěma lety v souvislosti s Pridem. Takže nejlepší je nechat předsudky doma a vyrazit se podívat mezi ty desetitisíce naopak příjemných lidí, nikdo vás tam neukousne a možná se tam i uvidíme.

Máme několik měsíců poté, co WHO vyňalo diagnózu transsexuality z klasifikace nemocí, neboť se o žádnou nemoc nejedná. Přesto se několika lidem stýská a dokonce se i příčí být zdravý. Nesplňuji heteronormativní předpoklady většiny společnosti, tudíž mou jedinou omluvou je to, že jsem na hlavu. Tohle chcete? Jen kvůli hormonům? Přitom se s diagnózami WHO vypořádala poměrně dobře, aby hormonální substituce nadále byla hrazená z veřejného pojištění.

A když už některé píší do diskuzí, že se jim po diagnóze stýská a nesouhlasí se zrušením, tak ještě k tomu zmiňovat, že patří zrovna mezi voliče SPD je opravdu faux-pas. Byť jsem apolitická, tak tohle je drsný i na mne. Ale co? Byly doby, kdy i někteří židé byli mezi sebou rozhádaní natolik, že i SPD a později NSDAP volili. Bez výjimky se pak sešli v pracovních táborech, aby mohli hrdě pracovat pro Říši. Jo, Svět podle Daliborka je výživný dokument a svědčí o inteligenci voličů téhle strany. Hlavně po Pridu si přečtěte některé komenty představitelů téhle strany, ať hlavně víte, kam se to hlásíte.

Přemýšlela jsem dlouho, jestli se vyjádřit nebo ne, času mám v poslední době málo na psaní,ale když už někdo neumí argumentovat a být pohotový, tak by do televize lézt vůbec neměl. Čunek moc zlej nebyl, ale když už se mu hodně stýská po starých dobrých časech, kdy muž a žena označovalo to, co mají tam dole a ne podle toho, jak se cítí nebo vyjadřují, měl by si sám jako představitel víry přiznat, že také byly doby, kdy i oni se nemohli svobodně vyjadřovat a hlásit k tomu, co vyznávají a tyhle doby nebyli jen za socialismu. Člověk by řekl, že se z mnohaleté historie poučí a nebudou v době náboženské svobody přikazovat a zakazovat ostatním, jak se mají svobodně projevovat a svůj život si tím církevněmasochisticky protrpět. Chápejte to tak, že ta náboženská svoboda je založená na vůli omezovat život jiným lidem. Čím ho totiž máte trpčí, tím je to pro vás lepší a o tom církev vlastně je, ale to pokud bych byla stejně omezená jako někteří věřící, přála bych jim ty doby socialismu znovu, aby si tím znovu prošli a ještě víc se poučili. Nedivím se nijak mladým polákům, že žijí v zemi, kde je víra nejvíce na ústupu.

Jsem se hodně ironicky rozjela(ironie vs. sarkasmus) a teď nakonec by podle jedné dvou TV, kterou sledují voliči SPD byl ten pravý čas na zvířátka. Vlastně ta jedna ty zprávy myslím zrušila. Stejně je Okamurovci nepotřebují, když mají svoje fakenews od předsedy, není to přeci žádný Pitomio. Nic nebude, budu v ironii pokračovat dál. Bulharská vláda nepřijala ratifikaci Istanbulské úmluvy bojující proti násilí na ženách, fyzickému a psychickému týrání, pronásledování, ženské obřízce a vynuceným sňatkům. Zdejší pravoslavné církvi se nelíbilo, že by mohla platit a vztahovat se také na transgender ženy MtF. Když si občas čtu některé ponižující příspěvky pod články, tak si musím sama pro sebe v duchu říct. Jste to vy ale … Jenom kvůli tomu, že by někdo mohl vyvíjet násilí na transgender ženu, poserete život jiným ženám a co ve výsledku si tím zmůžete, když násilí je jako násilí a mělo by být odsouzeno stejně tak i tak. Když už si někteří stěžují, že doba je tak zvrácená na to, že začíná být tolerantní k nám translidem, uvědomte si, že to není dobou ale především vaší hloupostí a zabedněností, že se tenhle svět řítí do zádele. Nastal totiž totální kolaps. Máyové potisící a tohle úplně mění svět diagnóz, ještěže už k psychologovi dochází. Tihle se do záhuby pošlou sami a transgendery k tomu ani nepotřebují.

Nebudu vás dál trápit, tahle zpráva mne velmi potěšila. Již jsem o Nicole Maines psala několikrát [1] a [2] a nyní je z ní velká holka. Na letošním ComicConu v San Diegu se rozhodlo, že to bude zrovna ona, která si zahraje supermanku ve čtvrté sérii. Mohla jsem to být třeba já, mám totiž také triko s velkým S a nosím ho ráda na spaní, člověk nikdy neví, kdy ho temné síly povolají do služby. Mohla bych si ho zas vzít na Pride a to není náhoda, to je další transgender loby.

Koupila jsem si knihu Francouzská poezie moderní doby a začala hltat verše uvnitř vepsané a tak nějak mne přitom cosi příjemně hřálo na duši, až se mi na rtech mojich po chvíli vykouzlil úsměv, po jednu či dvě vteřiny.

Najednou jako bych též stála v lotarinském kraji s tváří domýšlivou či uvězněna v Paříži, jen na dosah, o lepších verších přestala jsem snít, neb já je četla, před spaním zasněna sním a s nocí rychle usnu, na verše marně vzpomínám a když opět knihu otvírám, znovu čtu a znovu sním, víc než před spaním.

Městské krajiny
Paul Verlaine

V Paříži vězněn z příčin příliš mnohých věru
v těch horkých dobách, z věcí útěchu si beru,
jež mnoho nestojí a na dosah mi jsou,
na příklad z ulice, kde bydlím … pod střechou.
a z její primitivní jaksi podívané,
dík samozřejmé, sprostné dobrotě, jež vane
od prahu chudých lidí k sousedovu prahu
do jejich codenních a sbratřujících vztahů.

Napravo, nalevo čuchaje sady svistí
přec už jen zářijový vítr; rvavé listí
let divý napodobí ptáků šílených,
již ploší byli by, per rudozelených,
nad vřavou hádek, které sotva mnoho váží,
dělníků napilých po modrém víně v ráži,
když o křivé se slovo zkuráženi prou.

Své verše skládám tu a kouřím dýmku svou,
sám sprostný, rád se na ty sprostné byty divám,
a s nocí rychle usnu; a že vždycky snívám,
já lepší verše, bozi, verše lepší sním,
daleko lepší těch, jež psal jsem před spaním,
vášnivé, hluboké, jak voda ze skal třpytné;
v nichž nezakulhá nic, ba ani neklopýtne,
jež slávy veliké získají mému jménu,
– až nichž si procitna ni slůvka nevzpomenu.

Píseň
Gustave Kahn (Mosellanes)

Tam v lotarinském kraji
dub velký stojí v háji
a na něm ptáče čaruje,
když zazpívá, když zazpívá
tak silně, že kdo miluje,
sám a sám z lesa se vracívá
do dědiny, do dědiny,
a uchvácen tak září,
že i ta nejkrutější, i ta nejmoudřejší
se usměje před jeho domýšlivou tváří
po jednu či dvě vteřiny.

Tam v lotarinském háji
potůček mírný běží,
tak klidný, pěkný a svěží,
že nejmíň záletný hoch k němu nakloněn
tak statný, tak statný vzhled si dá,
byť z barchetu má čapku jen,
jak kavalír hned vypadá
tak vznešený, tak vznešený,
že krásky se na něj usmívají
po jednu či dvě vteřiny.

Tam v lotarinském háji
je zdvořilá ozvěna,
tak něžná a tak důvěrná,
že když jdou panny samy v lese,
jdou skromně a jistě nic neříkají,
cos dí jim v šepotu, cos dí jim v šepotu:
Nejsladší, nejkrásnější milý bude tu.
V sedmimílových botách přijde
či poštou přijede —
tu kráska usměje se
po vteřinu nebo dvě.

…aneb kolová sukně na milión způsobů.

Prvně jsem ráda, že jsem alespoň někoho inspirovala k tomu si pořídit nový šicí stroj a začít se šitím.

A tato kolová sukně je první výtvor čtenářky  na novém šicím stroji.

Nic si z toho nedělejte, pokud nemáte overlock. Pokud nešijete jen úplety, tak se dá bez problémů používat kombinace francouzského švu a téhle suprové patky, kterou používám na lemování šikmými proužky. Francouzský šev je super, protože nikde nejsou vidět nitě, šev se dá zevnitř přeložit a ještě jednou přešít, čímž se i látka zpevní. Patka, kterou jsem zmínila, smotává šikmý proužek přímo do přešívaného okraje.

Látka prochází prostředkem a ve výsledku je steh rovný a hladký. Je to šikovná hračka, ze které mám radost, i když se s ní dá šít šikmý proužek pouze jen do 7mm, což je na některé látky málo. Patka stála kolem 300Kč.

Už dlouho jsem si chtěla ušít šaty ve stylu padesátých let s odhalenými zády. Látku jsem měla už asi rok koupenou a nikdy mi na ně nezbyl čas. Tak jsem se do nich tento prodloužený víkend pustila a za dopoledne bylo hotovo. A mimochodem i ony mají také základ v kolové sukni, kterou jsem tažením nití ještě trochu nařasila a sešila s hořejškem.

Et c’est voila

Dopředu jsem vsadila krajkový zip, který se aplikuje vně.

a takto vypadají zezadu, zavazování za krkem a pas se taky zavazuje na mašli.

Pokud zavítáte k nám do Karlových Varů na Mezinárodní filmový festival a jste čtenáři tohoto blogu, tak určitě zavítáte na film jménem Dívka od belgického režiséra Lucase Dhonta, který s tímto snímkem letos získal v Cannes IFF cenu zlaté kamery.

Oficiální text k filmu:

Šestnáctiletá Lara žije pouze s otcem a malým bratrem. Snu stát se špičkovou baletkou je ochotná obětovat vše. Kromě náročného studia se Lara pokouší vyhrát ještě jeden obtížný boj – již od dětství ví, že se narodila do špatného těla. Přestože od rané puberty prochází hormonální terapií, na operativní (a z jejího pohledu definitivní) změnu pohlaví není její tělo, vytížené vrcholovým sportem, ještě připravené. Přes všechnu oporu okolí je Lara každý den bez nároku na odpočinek konfrontována sama se sebou, se svým tělem, se svými strachy i nadějemi.

Film můžete vidět ve dnech:

3.7. v 16:30 v Kinosálu Pupp a 7.7. v 15:30 v kině Čas.

Slyšeli jste toho …? Zvěřinu, myslím. Pozitivní zpráva, která dovede potěšit i naštvat zároveň je právě navrhovaná úprava §29 nového občanského zákoníku. Nechápu, proč se staří lidé se starými zvyklostmi vyjadřují k něčemu, čemu nerozumí a kde jim už dávno ujel vlak, byť stále setrvávají na pozicích, které jsou pro ně už jen spíše symbolické. I kariéra je totiž pomíjivá a někteří si to stále nechtějí přiznat. Tuto zprávu píšu až teď, jelikož při psaní tohoto blogu jsem závislá na svém volném času, ne že bych ji nezaregistrovala nebo ji chtěla nějak nezveřejňovat.

Návrh by měl vypadat takto:

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 460/2016 Sb. a zákona č. 303/2017 Sb., se mění takto:

1. V § 29 odstavec 1 zní:

„(1) Člověk, který dovršil dvanáct let a u něhož je trvalý nesoulad mezi duševním a zapsaným pohlavím v knize narození nebo jiné evidenci podle jiného právního předpisu, má právo na změnu pohlaví.“.

2. V § 29 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Pohlaví lze změnit osobním prohlášením před matričním úřadem. K prohlášení je třeba předložit potvrzení o tom, že je u člověka trvalý nesoulad mezi duševním a zapsaným pohlavím, které mu na žádost vydá lékař se specializovanou způsobilostí v oboru sexuologie nebo se zvláštní odbornou způsobilostí v oboru sexuologie. U člověka mladšího patnácti let je třeba, aby mu k učinění prohlášení udělil souhlas jeho zákonný zástupce.“

Velmi mne tato zpráva těší, že o tom někdo „uvažuje“, protože se týká i dětí prepubertálního věku a umožňuje jim plnou socializaci, aniž by je kdokoliv musel nutit do operace. Návrh umožňující změnu pohlaví již ve dvanácti letech se dá považovat za rozumný kompromis, který snižuje možnosti nepřátelského prostředí na základních školách. Dle zprávy NTDS je míra slovního otěžování vůči transgender lidem na školách 78% a míra fyzického napadení 35%. Přestože dle zprávy USTS jsou transgender lidé statisticky v průměru „chytřejší“ než zbytek populace a dokončují vysokoškolské vzdělání 1,4x častěji, právě situace na školách nutí mnoho lidí dříve přerušovat studia. Z těchto důvodů by tu měl být tlak na to, aby se hranice možností nepodmíněné změny pohlaví snižovala. Zatím to však není ani v parlamentu a je možné, že to je jeden z mnoha planých pokusů, kterého se akorát chytla média. Než by návrh prošel parlamentem a senátem je ještě velký kus cesty a není ani jasné, jakou by měl pak finální podobu. Se zprávou přišel portál ceska-justice.cz, který píše soukromá firma a není jisté, zda se skutečně o nějaký návrh jedná. Ministerstvo se k tomu myslím ani nevyjádřilo. Z těchto důvodu jsem ke zprávě, kterou jsem si v týdnu četla, byla spíše opatrná, než abych nad ní hned jásala.

Stigmatizace duševní nemocí:

K tématu ICD11 tu píšu neustále. Transsexualita zmizela z klasifikace duševních onemocnění.  Nyní v ní zůstaly pouze diagnózy, které byly dříve známé pod označením F64.9 a F64.2 a ty byly přesunuty do kategorie duševního zdraví. Nyní již záleží na jednotlivých zemích, jak rychlé budou v přijímání této nové klasifikace. U obou diagnóz je podmínka, že touha po změně pohlaví není předpokladem pro stanovení diagnózy.

Zatím je zde takové mezidobí temna, které některé zajeté struktury nebudou chtít přijmout. Např. psycholog Weiss se po mé poznámce, že transsexualita nebude již nemocí začal rozčilovat nad tím, že je to dílo transgender aktivistů apod. Zkrátka má na tom založený byznis. Pokud by však docházelo k stigmatizacím a nějakým excesům z řad zdravotnických pracovníků, navrhovala bych se odkazovat na vydávající organizaci klasifikace nemocí WHO Světovou zdravotnickou organizaci.

Zatím jsem se zmohla pouze na takové šaty níže, ale je to každou chvíli to moje šití čím dál tím lepší. Že už jsem o level výš se dá poznat na tom, že už mne nikdo za to, co si ušiju, nechválí. No nechválí mne nikdo, protože si všichni myslí, že je to kupovaný. To je v háji a já se s tím takhle pracně dělám. Stříhám, šiju, zažehluju, pářu, přešívám, zažehluju a ono už nic za to. Ale už se pomalu tomu haute couture blížím. Nakoupila jsem si samé krásné látky a doplňky a nedá mi to přetvořit z nich ještě něco krásnějšího.

Po minulým perným měsíci, který jsem po nocích trávila v práci, jsem si už potřebovala odpočinout. Jo zkrátka když se rozsype Raid, tak je o zábavu postaráno. Na dovolené v Paříži jsem si vůbec neodpočinula a bolely mne nožky jako…z toho chození. Do toho ještě v druhé práci přišli, že chtějí změnit poskytovatele internetu a všechny služby na serverech včetně firewallu a třech VPNek se musely převést. Takže jsem tam zas byla i o víkendu. Do toho jsem ještě dělala jeden eshop pro biofarmu a musela jsem tam vyřešit pár složitých věcí. S ním se taky dole pochlubím. Zkrátka jsem se cítila tak zpráskaná a do toho mi malá říká, když jsem ji vezla do školy: „Domí, kolik máš v tý práci peněz? Máš…???“ „Jó to mám.“ odpovídám ji. „Tak to chci taky dělat, to mi stačí a navíc ty máš tak pohodovou práci, hlavně do tý práce nemusíš jít a můžeš si zůstat doma.“ Nevidí, co všechno za tím je a že člověk, který zůstane doma, musí mít taky dost motivace se k práci donutit a neprokrastinovat. „Tak se musíš dobře učit a neflákat to“ alespoň zkouším ji nějak motivovat v učení a v duchu si říkám, jak já občas potřebuju vypnout ty internety, zavřít notebook a telefon. Občas si říkám, že bych se mohla na chvíli zbavit i auta(první rok a mám 30tis za sebou), ale to už je těžší než jen vypnout internet, páč jsem zlenivěla. To už je snazší si zajet na brusle a najet na nich 20km, ale autem, jak jinak. A do toho všeho, aby toho nebylo málo jsem se starala o dvě malá koťátka. No podívejte, to je ňuňatý.

Nakonec jsem je tento víkend došila a ještě si byla i zabruslit, i když jsem ještě včera pozdě do noci seděla na terase a nastavovala server vzdáleně. Šití je pro mne taková příjemná zábava, při které mohu skoro vypnout mozek, spíš při něm používám tu kreativnější část a ne tu logicky myslící. Někdy se přistihnu v obchodě, že ještě pořád přemýšlím, když jdu z práce a že ten mozek jede setrvačností na plné obrátky a snaží se něco vymyslet. Proto je pro mne šití jeden z velkých relaxů, u kterých si odpočinu.

detail…

a nakonec se musím pochlubit ještě s eshopem pro jednu biofarmu, která používá oběrná místa a rozvozové dny.

a já už zas potřebuju dovolenou…

Terka sdílela pěkné povídací video u Dany Morávkové. Přestože to mohlo být ještě trochu více na osvětovější a odbornější úrovni, je to cíleno spíše na čtenáře novinky.cz a bulváru „pro nezasvěcené“. Sdílím to však zde z jednoho důvodu: všimněte si, jak se Hance pokaždé vždycky rozsvítí oči, když odpovídá na otázky, kde si myslí, že transgender lidem pomáhá.