Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

3 měsíce HRT – bez masky

Leden31

To to uteklo, 14. týden, tři měsíce, čtvrt roku, každopádně se běh času teď nedá srovnávat s tím, jaké čekání bylo před HRT – hormonální terapií a jak se to vleklo. Měla bych zase shrnout tento měsíc, ale nazvala jsem ho výstižně jako „Bez masky.“ S Novým rokem jsem udělala ještě pár rozhodnutí, změnila si trochu účes a dala se znovu do každodenního ranního běhání. Začala jsem pracovat na své postavě, ať se v létě vejdu do šatů a ať hlavně v květnu uběhnu ten půlmaraton. Motivaci mám teda vynikající.

masky

Tento měsíc jsem se několikrát dostala do situací, kdy jsem se prokazovala občankou nebo kartičkou pojištěnce a zjistila jsem, že na lidi už působím tak, že to M nebo F v občance buď nezkoumají nebo jestli to podle rodného čísla zjistí, je jim tak nějak proti srsti mne oslovovat po staru. Podle mé vizáže to asi lidem už nejde od pusy mi neříct jinak než mladá paní nebo ještě lépe slečno, nejsem pro okolí už muž. Pracuji na hlase a po delším mluvení s lidmi čtvrt i půl hodiny opět nebudím nějaké podezření, že by tomu mohlo být jinak. Začíná to být pro mne ideální stav a už se nemusím skrývat pod žádnou maskou. Sama občas vidím některé nedostatky, na kterých bych mohla ještě zapracovat a ráda zapracuju, jenomže pro lidi je tohle už celkem přijatelné. Jakou já mám z toho radost.

Se svojí beruškou jsem si promluvila a vysvětlila jí, co je to nechtěné vyoutování a tak na veřejnosti mne respektuje a hlídá se, aby mne nedostávala do trapných situací. Náš signál, který i sama navrhla, dodržuje. Jak já ji miluju a nebojte se, že jí to neoplácím a navíc je ráda, že nejsem kluk 🙂

Jinak co se týče hormonů: To dole neotravuje, víc to nebudu rozebírat. Zlepšila se mi výrazně pleť a po IPL aplikované každou neděli jsou na ní teď napůl prázdná místa a moc to ani neroste, jemnější je v oblasti lící, a tak vynechávám makeup, když mi to přes den vydrží. Jsem docela aktivní člověk a nesnáším, jak se to smývá a když je z něj pak špinavé oblečení. Nohy jsou hladší a jak jsem před měsícem psala slepičí syndrom pomalu ustupuje. Je skvělé si chloupky odstranit jednou za dva týdny a ještě když to trvá celkem půl hodiny, to je najednou úleva. Nemohu taky uvěřit, že mi stačí si teď jen upravit vlasy, namalovat oči a upravit obočí a mohu vyrazit ven. Našla jsem si tak nějak svůj styl líčení, který mi vyhovuje. Jak málo mi teď stačí ke štěstí a přitom to vypadá přirozeně. Ještě tak před rokem bych si to nedovedla představit.

Asi se mi zvětšuje zadek, protože jak bych si jinak vysvětlila ty těsné kalhoty. Nejsem nijak štíhlá, ani při těle a na svých 170cm mám konfekční velikost 38 a chci si ji udržet. Proto jsem taky začala běhat každý den a naštěstí při tom nejsem sama. Snad se mi tu postavu s břichem povede trochu zformovat do léta, než abych se s hormony zakulacovala, jak se mi pořád posmívá kolega. To bude ještě koukat, jaká ze mne bude v létě sexy kočka na jeho svatbě 😀

A nejen zadek. I prsa a o prsou už mohu po třech měsících konečně začít mluvit. Zvětšily se mi víc než je běžné třeba u tlustého chlapa po menopauze 🙂 Jsou strašně citlivý a bolí to, jak rostou. Při běhání je to doslova utrpení. To vždycky doběhnu a musím si je tak 10minut držet, jaká je to pálivá a štiplavá bolest. A to nosím dres na běhání s vyztužením. Přikládám fotku a prosím bez komentářů, protože má pouze pro tento blog informační a dokumentační charakter. Je mi jinak jedno, jak kdo nebo která má jaká prsa. Po velkých ani nijak moc netoužím a za půl roku, za rok s nimi budu naprosto spokojená.

prsa

Poslední věcí jsou nálady. Ty já tak nějak zvládám a nijak moc nepociťuji. Občas mne chytnou depky, ale ty jsou z větší míry způsobené tím, že v té mužské roli jsem už doslova přetahovala a bylo to už na hraně zoufalství, že takovýhle život bych už dál žít nezvládala. Teď je to pro mne konečně přirozené a odlehčující. Takový velký rozdíl mezi tím přežíváním a nynějším štěstím.

Jedna slečna za přepážkou na bance, která to o mne ví, protože k ní chodím pravidelně s tou občankou mi ten můj stav pochválila, že teď mi to konečně sluší. Vracet se tedy nechci ani náhodou.

2 komentáře to

“3 měsíce HRT – bez masky”

  1. On Leden 31st, 2015 at 10:48 Lucka Says:

    no vidíš, s dceruškou je to v pohodě, makeup už nepotřebuješ, prsa rostou, jéééé ty jsi ženská.

    já si myslím že to pohlaví v občance nikdo nezkoumá, kouknou na tebe, kouknou na jméno a hotovo, jasná žena.

  2. On Leden 31st, 2015 at 17:25 Osamělý zápisník » Blog Archive » Kulma, krepovačka a žehlička v jednom Says:

    […] předchozím přispěvku 3 měsíce na HRT jsem kvůli tomu záměrně nepřidala svou fotku. Takže tady je. Uvidím, jestli budu i dál do […]

Email will not be published

Website example

Your Comment:

 
  • Přihlásit se