Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

3 týdny

Únor28

Do termínu operace zbývají už jen tři týdny.  Budu tak na víc jak dvou a půl letech přeměny včetně čekání na první neúspěšnou schůzku a pokud se mi termín odsune z nějakého důvodu, mohlo by se to prodloužit až na tři roky. Poslední dobou médii proběhlo, že některé holky v GB čekají na operaci tři a více let se stejným požadavkem jednoho roku HRT. Není to totiž v souladu se standardy a rovnocenném přístupu ke všem, neboť běžně čekatelé na operace čekají max do 18týdnů. Kritika zdravotnického systému na toto dlouhé čekání proběhla známými periodiky a alespoň v GB se tím volá po změně. Stačí malá smůla a protáhne se vám to i zde. Tři roky je dost na to, abyste poznaly dost kryplů a hormonálních cis-mrzáků.

Už mne to nebaví ten neustálý strach, kdybych musela ukazovat někomu občanku. Být po mým tak tu občanku přelomím a vyhodím z okna. Procházím, mám passing a to jsme byly tento týden s kamarádkama z práce ve vinárně a malinko jsme tak po pár skleničkách zavedly nechtěně chtěné téma na kluky, pak na lesby a pak také na jednu lesbu, kamarádku kamarádek, která si stěžovala na to, že všechny její předchozí partnerky se staly klukama. Jak nepochopitelné. Ani jedná zmínka o mne. Přišla jsem do baru k trenérovi a ten mi říká: „Hele, všiml jsem si, že máš převislý bříško a trápí tě to, to máš určitě po porodu? Jestli chceš, tak ti domluvím plastického chirurga, který ti tu kůži seřízne. Dneska to dělají normálně.“ „Zkusím to ještě nejprve zpevnit, ale přemýšlela jsem o novým nosu.“ „Ne, to nedělej, jsou jiný věci, který bych na tobě změnil.“ A tak jsme hovor s běžným cis odvedli až k plastickým operacím. Ta hranice přístupu ostatních lidí se posunula do maxima, o které se mi tak před těmi dvěma lety mohlo jen zdát. Co víc bych si mohla přát. Když to svět o mne neví, zní mi pořád slogan z Globusu: „Tady je svět ještě normální.“ Nějak se ho nemůžu zbavit. A tak si říkám tady jo, tady jo, tady ne, tady jo, tady jo, tady ne… Není přeci normální vykořisťovat slabé a už vůbec ne děti k práci pro někoho za pár korun. Není normální ponižovat někoho za to, že se narodil někde v horším prostředí než já. Lidi rádi sebe navzájem šikanují a to nejen nás trans. Ale nechci zatajovat, že se to neděje, zakomplexovaných chudáčků je až dost.

Všechno mám připravený. Jsem mírně nervózní, ale na tu operaci nemyslím vůbec. Ta nervozita pramení z toho, že je to má další příležitost. Odjíždí mi za chvíli vlak, mám na něj naskočit? Mohla bych počkat a našetřit na operaci v Thajsku, ale pořád při přemýšlení o ní a co by mohlo být pro mne lepší vzpomínám na svůj první comingout v pubertě před patnácti lety, kdy jsem operaci chtěla. Tenkrát to nebylo nic moc, žádné terno a ani v Thajsku a stejně bych, kdyby bylo tenkrát podle mého, ji podstoupila. Jen kdyby ten vlak projížděl někde blízko u mne, ani bych neváhala, jenomže neprojížděl. Upřímně nečekám nic z operace a uvidím až co pak, co mi možnosti dovolí. Trochu to vidím optimistimisticky, i když mi pořád při vyslovení tohohle stále znějí slova Jarolíma: „Neděláme je rádi.“ Jenomže já nevidím rozdíl v tom mi to uříznout kvůli tomu, že se tím celý život trápím, než kdybych měla rakovinu. Transsexualita =  rakovina a rakovina má dokonce lepší prognózu. Je nebo není ten svět ještě normální? Rakovina je pro někoho důležitější, jiní lidé se jí totiž netrápí deset a víc let. Vždyť stejně dvě pětiny z nás kvůli tomu spáchá sebevraždu. Na jednu stranu se těším, až vám všem zde napíšu, aby jste si políbili a tu občanku si strčili někam. Na druhou stranu se děsím toho, co mne čeká. Ten vlak sice ujíždí, ale musím udělat ještě několik věcí.

Udělala jsem něco, co jsem už poslední rok moc chtěla. K soudu jsem podala návrh na změnu výchovy a o znovurozhodnutí o svěření do péče dle §889 OZ. Mám za sebou pět návrhů na zákaz styku, dvakrát jsem byla nezákoně zatčená kvůli tomu, že jsem se údajně neidentifikovala koblihářům, návrh jsem podávala i za další schválnosti, které ex se sociálkou dělaly. Dodatečně jsem psala, že mi sociálka vyhrožovala, že pokud budu dceru vyzvedávat, tak na mne podají trestní oznámení ze stalkingu a taky ho podaly. Teď musím argumentovat při pátém návrhu na zákaz styku tomu, že údajně dceru zamykám a ta musí pryč lézt po římse ze třetího patra bez nějakých dalších souvislostí, že by volali kobliháře nebo hasiče. Takže soudu musím poslat i fotografii jak vypadá náš dům z vnějšku a že nemáme žádné parapety nebo hromosvody a připíšu si k tomu, že tyhle svině jsou strašné lhářky. Někdy bych těm ku..ám starým, kterým klesají hormony předepsala taky HRT, aby se vám v té hlavě trochu rozsvítilo. Připadá mi, že zbytek žen je ženami jen papírově, jinak jsou to uvnitř jen soupeřiví chlapi, který neradi uznávají svou porážku. Po třicítce bych všem dělala povinně psychotesty. Takto upřímně jsem napsala i svůj návrh.

Vy mrzáci bez estrogenů, bez testosternou, s malým …, zakomplexovaní šmejdi apod., za tři týdny mám termín operace, kterou hodlám podstoupit.

posted under Můj Timeline
3 komentáře to

“3 týdny”

  1. On Únor 28th, 2016 at 22:37 Kristýna Says:

    Ahojky Dominiko,držím pěsti a určitě se snaž být stále pozitivní.Moc Ti fandím a přeji Ti úspěšné zakončení…

  2. On Únor 29th, 2016 at 1:56 Šárka Says:

    Přejí ti Dominiko povedený výsledek srs operace, protože ten výsledek srs operace je pro psychiku z celé přeměny nejdůležitější. Přejí ti vaginu s potřebnými rozměry pro styk s průměrně vybaveným mužem, příjemně citlivý klitoris, sexuální prožitky, hezký vzhled přeoperovaneho genitalu a spokojenost s výsledkem SRS operace, což není nic samozřejmého, ale je to velikou vzácností.

    Drž se, bude to jízda!

  3. On Únor 29th, 2016 at 14:57 Šárka Says:

    😀

    Cisgender kříčí na transgender : „znetvoření mrzáci > mutilated cripples“

    a naopak

    transgender kříčí na cisgender > „mrzáci zakomplexovaní xenofobní“

    To je bezva na tom světě!

Email will not be published

Website example

Your Comment:

 
  • Přihlásit se