Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Pojďte se mnou běhat

Únor7

Dneska vám ráno byla taková zima, že mi mrzly tváře a prsty na rukou, které jsem si schovávala pod mikinou. Alespoň už není náledí a neklouže to a silnice byla suchá, takže jsem se mohla trochu zahřát během. Teď tu doma sedím, klepu zubama a popíjím teplý čaj. Svetr mi nepomáhal a tak jsem si musela obléct kožíšek, abych se zahřála. Zase dalších 7 km za mnou, se to dobře běhá, když víte, že nejste samy a stejnou trasu běhá ještě někdo jiný. Ale nechci vás odradit tím úvodem, většinou to nebývá tak drsný jako dnes, skvěle se od toho odreagujete a určitě vylepšíte postavu. Takže, co takhle za 10 týdnů uběhnout půlmaratón a za 15 týdnů si ho vylepšit?

Mám to od příštího týdne akorát těch patnáct týdnů a chci být do té doby ve formě, takže jsem si včera sedla a udělala si plán. Teď začínám na třetině a postupně chci výkon zvětšovat ob týden včetně týdenních kilometrů do půlmaratónu a pak před ním začít šetřit energii. Maximální týdenní počet kilometrů je 60 a každý druhý týden, ve kterém se neběží delší běh budu věnovat technice, hlavně udržení tempa a prodlužování kroku.

Níže je můj plán. Pondělky a pátky jsou většinou volné. Každý sudý den, pokud by pršelo nebo se mi ven nechtělo, mám za lomítkem ještě počet minut, který bych jinak skákala přes švihadlo jako náhradu za uběhnuté Km. je to ale jenom do 12Km, protože ty dlohé běhy musím odběhnout za každou cenu, ať bude špatný počasí nebo ne. V plánu je menší mezera příští měsíc, kdy půjdu na operaci štítné chrupavky.

plan

Transgender sportovci – sportovní komentář

Duben10

Když transgender sportovce začala kritizovat Navrátilová, řekla jsem si, že je to trapka, která je trochu mimo realitu a nechala se ovládnout svým zkratovitým myšlením, přitom tomu bylo ještě nedávno, kdy s muži ona sama soupeřila a člověk by od ní čekal nějaké to pochopení, že ona je přeci lepší než spousta jiných mužů a to si myslím, že to platí stále i dnes. To by mohla jako vrcholová sportovkyně přeci dávno vědět. Jenomže k ní se postupně přidala opět další vyhaslá hvězda Sharon Daviesová, britská plavkyně z osmdesátých let. Ta se vyjádřila, že by prezident Putin měl místo svých nadopovaných sportovců oslovit i transgendery. A k nim se do třetice přidala ještě poslední dobou také další vyhasínající hvězda Paula Radcliffe, která umírněně řekla, že toho lidé zneužijí, jakmile budou mít možnost.

O Amelii Gapin jsem zde psala před třemi lety. Amelie je první běžkyní, která se objevila na obálce skvělého časopisu Women’s Running.

Už tehdy se Amelie pro magazín vyjadřovala takto:

Být na obálce časopisu věnovaném ženám znamená pro mne pocit přijetí a začlenění. Lidé jako já nebývají viděni za to, kdo jsme.

A představují transgender sportovci velkou hrozbu pro ženský sport?

Antihejt č. 1.: Idnes.cz, který patří Agrofertu, svůj článek o Amelii trochu zmanipuloval, když uvedl, že Amelie si nechala změnit pohlaví jen kvůli tomu, aby mohla bežet Bostonský maraton, který se má konat tento prodloužený víkend 15.4. Amelie byla totiž oficiálně ženou už před třemi lety, i přes to že ráda běhá takhle dlouhé tratě.

Antihejt č.2: Amélie na Bostonském maratonu ženské sportovkyně vůbec neohrozí, protože její průměrný čas maratonu je kolem čtyř hodin a průměrný čas na půlmaratonu je přes hodinu a třičtvrtě. Z toho je jasné, že z ní ten testosteron nějakého ultrarunnera neudělal. www.amelia.run

Srovnejme si to s ostatními ženami, Paula Radclifová drží světový rekord na půlmaratonu za 1h:06min a celý maraton za 2h:15min. Pro mne se to zdá nepředstavitelné, protože já jsem měla svůj nejrychlejší maraton za 3h:15min a dokonce v mezidobí přeměny před operací jsem se na půl maratón přihlásila také a prošla jsem i přes kontrolu občanek jako žena a na hrudi jsem nakonec měla číslo s mým vytouženým F ještě před operací. Ten jsem pak zaběhla v poměrně dobrém čase jako Amelie. Můj čas odpovídal tomu, že jsem se na něj půl roku připravovala a týdně jsem ve špičce uběhla víc jak 100km. Samozřejmě, že je to výkon lepší než u jiných, alespoň si myslím, avšak přinesl očekávaný výsledek srovnatelný s tím, jaké úsilí jsem tomu dala. Navíc tu je jedno malé ale a to, že před vámi je ještě spousta jiných lepších žen a tenhle výkon je tak akorát na pochlubení se před kolegy avšak ne před vrcholovými sportovci, protože je pořád jen průměrný a testosteron vám nedal v běhu žádnou výhodu, když vidíte ty jiné ženy vás předbíhat. A např. intersexuální Sarah Gronertová? Ta přece také měla kvůli testosteronu takovou výhodu, že byla ve světovém žebříčku WTA 254.

Možná se Navrátilová, Daviesová a Radcliffe bojí jednoho a možná si to s pomíjivými výkony na stáří ještě víc uvědomují. Až jejich fyzička bude natolik špatná a podají jen pouze průměrný výkon, tak je při tom předběhne, přeplave a bude lepší než ony některý z nás transgenderů, jenomže si svými jednoduchými postoji neuvědomují, že je nepřeběhne jen transgender sportovec, ale i spousta jiných mužů a dokonce i žen, kteří si na takový výkon natrénovali a budou mladší a že nakonec to stejně bude v době, kdy už ony budou mít po kariéře.

6. 4. na půlmaratonu Praha se zúčastnilo přes tři tisíce žen. Čas delší jak hodina a třičtvrtě znamená, že vás předběhne více jak 160 jiných žen, o kterých nepochybuji, že by měli nějakou jinou výhodu, když jsou nějakým způsobem lepší. Říkám si jen, že asi více trénují a dávají tomu víc než já a ne že do sebe ládují doping, protože já mám přeci tu testosteronovou výhodu. A když jsem nahlédla do výsledků sportisima halfmaratonu, tak takový čas zvládla třeba Barbora z týmu „Endorfínových fretek“, abyste věděli o jaký druh kategorií se v tomto čase jedná. Paula Radcliffe se má tedy čeho obávat. Mimochodem nejlepší čeští mužští vítězi na půlmaratonech a maratónech dostávají prémie něco přes 10tisíc korun, dále většinou tričko, vložky do bot, minule byla jednorázová pláštěnka a možná menší balení deodorantu adidas a to se přeci vyplatí kvůli tomu podstoupit to všechno okolo přeměny pohlaví. A kobliháři přitom dál rudnou závistí.

Je mi vážně hrozně líto všech žen, které jsem tak svým neuváženým jednáním se vůbec přihlásit na start maratonu ohrozila. Pokud se to někoho dotklo, tak se vám omlouvám a hrozně mne to mrzí. A podle diskuze voličů koblih je pro transgender sportovce asi lepší neběhat vůbec. Stejně tahle planeta půjde do kopru.

Třetí pohlaví v Německu

Prosinec16

Slyšíte to? To ticho přeci. Další štvavý xenofóbní blog zmizel a autorky si znovu potisící asi rozmyslely svoje pipky ukazovat před svými kolegy a širokou veřejností, v podstatě je to jedno, hlavně že se dá opět znovu dýchat. Nějak jsem si nemohla vzpomenout na pseudonym německé intersex osoby, která žalovala před dvěma lety Německo kvůli úřednímu zápisu o neutrální pohlaví, tak jsem trochu googlila a narazila jak jinak opět na nepřejícné popírače všech identit infantilního blogu. No co, stejně se to týká jen intersex osob, proč tedy nad tím jásat, psali minulý rok.

Vanda se jmenovala, jsem to mezitím nakonec vygooglila, a dotáhla to až k ústavnímu soudu, který koncem minulého roku nařídil německému parlamentu, aby pro intersexuální osoby zajistil důstojnější označení v dokladech. V roce 2017 Vandě skutečně odvolací soud její žádost zamítl, avšak se intersexuálních osob zastaly vyšší instance, které ve věci spatřovali protiústavnost a porušení osobnostních práv včetně těch antidiskriminačních. Stávající norma byla doposud velmi zastaralá a nebrala ohled na „pozitivní zápisy“ do knih narození a následně je také stejně tak pozitivně úvádět i v dokladech. Ústavní soud skutečně přijal takové usnesení, které odráží znechucení intersexuálních osob a říká, že zákon by měl být víc pozitivní, což je samozřejmě chválihodné a empatické rozhodnutí.

Jenom kdyby nebyla ve vládě CDU, křesťansko-demokratická unie, která do nového zákona zapracovala víc „ale“ než skutků. Bude tak vždy potřeba víc a víc lékařských zpráv a němečtí intersexualní lidé, kterých je od 80 do více jak 100 tisíc mohou na místopřísežné prohlášení většinou zapomenout, protože to pro ně bude stejně jako doposud více nedostupné. Intersex osoby od německých úředníků mohou tak očekávat:

A tak než si vyplníte tento formulář, přeskočte pár klacíků na chodbě tam a zpátky bez dotýkání stěny a nezapomeňte si oběhat ty doktory, jo a když skočíte na to červený kolečko, tak si to musíte oběhat znova, šlápnutí mimo jedno kolo stojíte před dvaceti za vámi. Jo Erno a taky ti nejde ten informační systém? Tak si tu zatím vyplňte tenhle dotazník o tom, jak máte rádi CDU a co by pro vás CDU ještě mohla udělat.

Být intersex v Německu opravdu žádná výhra není stejně jako být transgender a nejsou žádnou protěžovanou skupinou, nicméně i tak špatný zákon má přeci jen jednu malou výhodu, ze které mám radost. Kdo probematice intersex lidí nerozumí, tak malé shrnutí: Intersexuální lidé se rodí buď s chromozomálními odlišnostmi oproti bigenderovému rozdělení XX vs. XY zbytku společnosti nebo se mohou jejich změny projevovat na utváření pohlavních orgánů už při narození svou nejednoznačností. Pak do jejich života také nevhodně zasahují hormony, které nemusí být pokaždé podle jejich duševního cítění. Není pak lepšího příkladu prokázat, že chromozomální odlišnosti společně s genitálním vzhledem nemají nic společného s tím, jak kdo vnímá své pohlaví/gender než právě na příkladu intersexuálních osob. Chápete dobře, že stejně tak jako u transgenderů to dole nedává smysl s tím jak se kdo přeci cítí. V USA se v případech nejednoznačných pohlavních orgánů při narození(50tis dětí ročně) nepářou, změří se největší orgán a zbytek se novorozenci chirurgicky uzpůsobí, dítě se uzdraví a na operaci zapomene, což do budoucna znamená ruskou ruletu buď a nebo, která se už několik desítek let jeví jako velice nevhodná a často uměle způsobující genderový nesoulad u těchto lidí stejně jako u transgenderů. Každý druhý resp. statisticky třetí intersexuální člověk, protože ne všichni se cítí bigenderově rozpoložení, mají v budoucnu problém se svým pohlavím a co pak s tím, když to už doktoři jednou zkoušeli vyřešit kdysi a řezali a řezali až uřezali a není dál z čeho kouzlit? Doufejme, že nová změna teď bude daleko mírnější právě k těm intersexuálním dětem, jelikož ti mohou být nyní zapsáni do „diverse“ než jako M vs. F bez toho aniž by na lékaře byl vyvíjen tlak někam dítě zařadit bez předem vykonaných chirurgických úprav a hlavně to rozhodnutí o jejich pohaví bude dáno až na ně v pozdějším věku, až si rozdíly mezi pohlavími budou sami uvědomovat. Zas tak jednoduché to vůbec nebude, on stejně německý parlament dal rozhodování o genderu intersexuáních lidí opět pouze do rukou lékařům než těm, kterých se to přímo týká. Doufejme, že zanedlouho přijde stejně někdo další jako Vanda a ten zákon ještě pozitivněji změní pro ostatní. Proč? Protože konzervy z CDU. Hlavněže křesťané mají opět další utajovaný skandál s pedofilíí ve svých řadách. Až někdo z diverse bude chtít být skutečně žena nebo muž a nebýt jen diverse od narození, to si pak křesťané sednou na zadek a budou zrovna oni zas tradičně říkat, že Evropa míří do záhuby. Vezmeme vám děti, které stejně znásilňujete a pošleme vás do těch vyhlazovacích táborů, těšte se. Budliky budliky. Zapomeňme na Piťhu, moderní církev o nás mluví přeci jinak a tady musím zmínit citaci:

Proč by Hospodin do svého plánu zakomponoval i tuto lidskou varietas? Na tuto námitku nemám odpověď. „Proč to tak je“, to je tajemství – tak jako mnohá jiná tajemství stvoření i dějin. Ze stvoření a z dějin mám však přece jen nějakou nápovědu. Lidé, kteří byli stvořeni tak, že jejich identita se vzpírá obvyklým kategoriím světa, pak vnímají svět složitěji. Vnímají, že co se zdá samozřejmé, nemusí být vždy samozřejmé. Že co se nějak jeví, může být ve své hlubší podstatě jiné. Často pak tito lidé toto vnímání vkládají i do svého života – do svého myšlení – do své tvorby.

„Podivuhodně jsem utvořen…

Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí,

když jsem byl v skrytosti tvořen

a hněten v nejhlubších útrobách země.

Tvé oči mě viděly v zárodku,

Všechno bylo zapsáno v tvé knize.“ (Ž 139,14-16)

Viz kázání u Martina Martina C. Putny ze dne 16.12. Pusťte si to, ať máte tu správnou vánoční náladu.

Jinak do top 20 Miss Universe se nedostala ani Španělská Angela Ponce ani Mongolská Belguun Bacuch, které jsem držela palce.

Výsledky letošní miss zde.

 

Fake news – antihejt

Říjen6

Když jsem před pár lety začala hledat informace o transgenderech, abych o nás psala víc článků, musela jsem se vyrovnat s jedním nešvarem. Většina z publikovaných článků totiž pocházela z USA, kde se právě v poslední době začaly objevovat fakové zprávy.

Jenomže o transgenderech? Řeknete si jako já. Vždyť patřím do tak nízké prevalence, že komu by se vyplatilo psát o nás fake news? Musela jsem mnohokrát rozpoznat, co je hloupost a co ne a věřte, že to bylo občas velmi těžké. Mnohokrát jsem hledala jednu konkrétní studii a najednou jsem ji nacházela ve vícero kontextech. Naštěstí jsem si později dovedla už sama srovnávat zdroje po prvním přečtení, ale stejně mne to děsilo čím dál víc.

Klasický scénař fake news o tématech translidí před lety:

  1. děti si svůj nesoulad s pohlavím vymysleli, za to mohou jejich rodiče, že jim do hlavy cpou takové blbosti
  2. hormonální terapie je vysoce riskantní, nikdo neví, co to s člověkem udělá
  3. konverzní terapie(ta která může za spoustu sebevražd dětí) je jediná účinná a když ne, stačí se obrátit k Bohu a ten vám s nesouladem pomůže
  4. přeměny nemají smysl, protože stejně nikdo z dětí u toho nezůstane
  5. to už je taková zvrácenost, že existují i tábory pro podobné děti, přičemž se nikdo nezabývá možnou šikanou na ostatních táborech
  6. a ti staší dospělí, z nich jsou stejně lidé spojováni s patologickými vlivy společnosti

A pod články se objevovaly komentáře typu: seřezat, namlátit, vyběhat, případně poslat do pracovního tábora, ono je to přejde, tyhle výmysly moderní doby, která šílenou rychlostí nabírá spád do jednoho z nejzapovězenějších otvorů galaxie. A tak jeden z největších křesťanských fake news portálů lifesitenews.com musel ve svých ovečkách vyvolávat neustálou bdělost a tím se zrodil v translidech největší nepřítel nr.1., jež ohrožuje hodnoty, které si křesťané na jejich úkor svou popírací stratégií vytvářeli(stejná analogie s homoseualitou). Mám na mysli ty hodnoty, které s vyspělou společností ztrácí na významu a nemají až tak silnou oporu v knihách. A křesťané si za to mohou sami bez ohledu na nějaké transgendery, což je fakt. Počet věřících silně klesá, nyní zjišťujeme, že rozvodovost věřících není na tak dobré úrovni, jak je nám jí předkládáno(je totožná) a porodnost víra nezvyšuje. Rozvodovost je nízká jen v těch zemích, kde není povolená. A uvažujte dál, že když církev na své úrovni rozvody nepovoluje a zřídkakdy umožňuje, tak jaké ty vztahy všeobecně jsou? Rozhodně neuvážené. Najednou nám docvakává, že i dva heterosexuální věřící lidé si ve vztazích nerozumí a je jedno jestli je víra spojuje, ta nebývá ve vzájemném soužití na prvních místech. Je však za tím potřeba hledat nějakého třídního nepřítele, který ty hodnoty douhodobě podrývá navíc v době, kdy církev má nejvíc problém sama se sebou a se svými prznícími kněžími.

Proč do křesťanského boje za svou vlastní neschopnost přilákat další ovečky a upevnit svou víru tedy nezatáhnout translidi? Jsou ideálními kandidáty. Usilují o zviditelnění a narovnání svých práv ve společnosti, která je dlouhou dobu přehlížela, až to v nás někdy vyvolává frustrace. V chudých zemích, paradoxně v těch, které jsou založené na křesťanských základech např. Brazílii, jsou práva pošlapávány tak, že dochází až k vraždám každých 27hodin. A v těchto zemích jsou transgendeři opravdu na okraji společnosti, kterou doprovází mnoho patologických jevů jako je prostituce apod., což samozřejmě lze použít k demagogii. V zemích, kde je průměrný věk dožití translidí kolem 30ti let věku vám bude svůj problém s genderovou dysphorií skrývat každý ani já bych se k tomu nepřiznala a to jsem čekala od své puberty. Opravdu stojí za to si někdy přečíst oslavné články na to, jak jsou křesťané v Afrických zemí úspěšný v pastoraci homosexuálů a translidí.

Máme myšlenku a můžeme označit nepřítele. Jak to provést, aby lidi nesnášeli trangendery?

  1. popírat fakta
  2. a vybírat si jenom ta fakta, která se nám hodí
  3. některá fakta si vymýšlet
  4. zlěhčovat problém, translidé jich pár mají a ty se dají snadno bagatelizovat
  5. nakonec přeci jen vítězí selský rozum, ten který dál nepřemýšlí, protože pro někoho existují jen XX a XY chromozomy
  6. tříštění problému na několik menších
  7. my vám vyšli vstříc, tak vy se uzpůsobte většině, která problém nemá(nikdy totiž ani řešit nemusela)

Chtělo to o něco jen víc číst a najednou jsem byla schopná články třídit a vytahovat informace. Jenomže bylo jen otázkou času, kdy se tohle dostane i sem do ČR. Přiznám se, že ne tak fundovaně jsem měla připravený článek cca před rokem, avšak poslední dobou mám pocit, že za tu dobu někteří ve své agresi vůči nám přitvrdili jako je např. Reflex. Ten už dlouhodobě o nás přináší zkreslené články. Jenomže u toho si řeknete pro sebe, že když Doležal nemůže kouřit v hospodách, tak si ze senility začal nesnášet menšiny. Trochu v té nesnášenlivosti pokračují.

Ten si ve svém fake článku vymyslel vše: Neutrální jména aktivistek, jejich postoje i fakové hnutí „Penis je vražda“ a cca 3tis. lidí jim dá za to like a případně si v diskuzi vyleje své pohoršené srdíčko neskrývající znechucení. Přitom už z úvodu je normálně jasné, že je to hloupost, co pan Landsman vyplodil, vždyť jenom dement by dával takové jméno svému hnutí. Ne však, zasraní aktivisti a co si to dovolují! A tomu všemu vy jste schopni věřit. Třeba reflex čtou i někteří kazatelé. Rozhodně lifesitenews.com čtou.

Ještě dál však zašel Mons. Petr Piťha, který jménem sv. Václava v katedrále sv. Václava na státní svátek, kázal:

Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány. Bude k tomu stačit, že dětem řeknete, že muž a žena nejsou totéž.
Vezmou vám děti a zatají vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní. Postačí k tomu křivé obvinění.
Určení pohlaví vašich novorozenců podle pohledu do jejich klína bude zrušeno.
O svém pohlaví rozhodne dítě samo, a proto budete povinni je vychovávat bezpohlavně a potažmo mu nebudete moct dát ani jméno.
Za každý nesouhlas budete deportováni do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru.
Homosexuálové budou prohlášeni za nadřazenou vládnoucí třídu, vy budete patřit k podřadné výpomocné třídě a pracovat podle pokynů mocných elit, které budou určovat, co se smí a co se nesmí říkat.
Budete postaveni pod všechny živočichy, kteří se pohlavně rozmnožují, protože pro kočky, žáby ani hmyz zaváděné zákony neplatí.
Proti tomu jsou stránky neonacistů, kteří ve svém židovském nepříteli vidí všecku nespravedlnost světa ještě slabým odvarem. Pracovní tábory vyhlazovacího charakteru už jsou znovu za dveřmi a přicházejí s Istanbulskou úmluvou, s homosexuály a translidmi. Není nad to probudit v lidech méněcennost, sebelítost s ukřivděností a skrývat tím tak své vlastní problémy. Církev ve svých řadách vyvolává záměrně strach z druhového Darvinovského ponížení tam, kde by na místě měla být spíš tolerance a láska ke svým bližním a k těm, kteří chtějí být jen oslovováni ve správném rodě. Vlna nesnášenlivosti z řad věřících se zvyšuje a opovrženi těmihle výroky jsou jen ti logicky uvažující s nadhledem, kterým dochází, že církev se tím snížila na ještě hlubší dno. A až se tohle opravdu znovu zvrtne ve vyhlazovací tábory, budeme mít rozhodně za další dva tisíce let na koho ten úpadek společnosti svést, na transgendery.
PS: A však dnes to nechápu, protože nějak jsem si nevšimla, že když jsem skončila s poutama na rukou za to, kým jsem, že bych patřila nějak k protěžované skupině lidí, která si zaslouží ještě větší nenávist od ostatních. V souvislosti s Istanbulskou úmluvou vzniklo mnoho konspiračních teorií. Evidentně církev nezvládá se vyrovnávat jak s odlivem věřících tak není schopna rozlišovat, co je a co není konspirační fakenews. Tihle lidé zkrátka do novodobé společnosti nepatří veřící i nevěřící.

Orgasmus je jako kýchnutí

Březen10

Rok po operaci a život je asi takový, jaký si ho uděláte. To je ta kratší verze tohoto článku s bulvárním nadpisem.

„Sluší ti to.“ říká mi kolegyně. „Děkuji, jdeme dnes na večeři.“ Odpovídám. Netajím se tím, že jsem stále zamilovaná tak jako na začátku vztahu, díky kterému se můj život obrátil trochu naruby. Těším se, až si dnes večer v indické restauraci nabouchám svoje bříško dobrotama a hlavně se těším (samozřejmě) i na mojí drahou polovičku. Občas někam spolu zajdeme, ale dnes to bude mít svátečnější charakter, neboť jsem si to už dlouhou dobu přála. Čas se vyfiknout, hodit perly na uši a na krk a vzít si na sebe něco přitažlivého. Ještě ráno jsem šla vyprovodit malou do školy a pak na zastávce div nemrzla, ale to od doby, co jsem se odvážila takhle někam vyrazit není poprvé. Slečna vedle mne zachumlaná v huňaté šále poskakovala, aby se zahřála, postarší paní si mne změřila od paty k hlavě(naopak) a viděla jsem na jejím pohledu, jak si pro sebe říká: „No, ty jsi dobrá frajerka, počkej, až budeš tak stará jako já.“ Jako bych hned slyšela svoje ledviny a močák, které jsou od první operace ještě více nachylné k teplotním výkyvům a musím si je šetřit. A tak poskakuju s nima, protože se mi potřebuje najednou čůrat. Jenomže po té druhé operaci, kdy se to vše posunulo na to správné místo, se už nemusím obávat, že bych s tím měla nějaký větší problém. Ledviny se taky dlouho neozvaly a každý večer si pod sebou zapínám elektrickou deku a ráda se vyhřívám.

Vlastně celou zimu bych mohla strávit jen tak v posteli a vylézt až na jaře. Ale to bych pak asi byla jako méďa Kulička. Když jsem se vrátila z nemocnice, měla jsem o pět kilo méně a pak jsem těch pět kilo zase přibrala. „To je hrozný“, říkám si pro sebe poměrně často, když každé ráno stojím na váze. „Oni vám to uříznou a pak se to objeví někde jinde asi, jak to tak vypadá. Ještěže se pořád do toho oblečení vejdu.“ V pondělí musíš zas jít cvičit a ve středu musíš taky a jak nebude pršet, tak se i proběhnout. A pak v pátek, jako dnes, většinou pociťuju mírnou únavu už od rána. Jak já jsem mohla ty tréninky kickboxu dříve vydržet? A do toho běhat maratóny. Klasika: „A teď budeme dělat kliky a aby to nebylo jednoduchý, budeme při nich skákat rukama sem a tam.“ říká trenér. „Kluci budou mít ramena a holky pevná prsa.“ „Ale to my nechceme!“ ozývá se z hloučku chlapů a já si potichu říkám sama pro sebe: „To si děláš pr…, už zase?“ Tak udělám dva tři, pak dva tři holčičí a vzdávám to. I moje malá jich udělá víc než já, zrovna včera mi ukazovala, jak udělá deset klučičích s jednou nohou. Nějaká síla mi zmizela, ale fyzičku ještě mám a to já si s chlapama občas ráda zabouchám při sparingu, tedy když se někdo takový najde, kdo by si přes předsudky bouchl do ženský.  Začátečníci se mnou tempo nevydrží a já si ulevuju, že na tom zas tak špatně nejsem. „Už zas jdeš mlátit chlapy?“ říkají mi kolegové v práci. „A to je taška na mlácení chlapů“ říkají mé nabouchané růžové sportovní tašce, s kterou div nezakopnu, když mám podpatky, jak je velká. Jenomže teď je to alespoň dobrý v tom, že když nějakého zmlátím, tak mi pak příště stejně řekne, že mám pěkný nohy. „Minule měla černý punčochy a sukni a hrozně jí to slušelo. Máš taky rád ženský, co nenosí kalhoty?“ trenér na jednoho borce, ze kterýho jde spíš strach. „Jo vypadala dobře. To jo. To by mohla takhle chodit pořád.“ odpovídá mu. Provokativně jsem nucena poslouchat tuhle konverzaci, ale ne že by mi to sebevědomí nezvedalo. Jo to kdyby kluci věděli, že kousek od nich visí mezi pár šampiony i moje fotka a že jsem měla víc profesionálních zápasů v thajským boxu než oni.

Párkrát jsem měla nutkání to alespoň říct trenérovi, ale nikdy jsem to nedokázala. I své drahé polovičce jsem to řekla až po prvním sexu a to to bylo ještě páčení, že jsem tak nějak taková, jako bych chtěla něco říct, jako bych byla smrtelně nemocná. A tak jsem to řekla…hmmm, chtělo to trochu sebrat odvahu…jenomže nic to nezměnilo  a dnes je to pořád krásné mezi náma.  Já, co jsem byla víc jak šest let bez vztahu, bez příležitostných známostí, žijící asketickým životem, so lonely, jenom abych si vyřešila svůj problém, který mne trápil od puberty a nikdo mne byť jen náhodou nemohl odradit od mého rozhodnutí, mám teď konečně dlouhodobý vztah, který jsem si vždycky přála a mám zároveň pocit, že jsem potkala spřízněnou duši. Tu spřízněnou duši, se kterou pravděpodobně dnes strávím krásný a romantický večer, takový jaký si jindy dovedeme udělat při svíčkách a vzrušující masáži. Co se hlavně změnilo je to, že ten sex mám radši, už se do něj nenutím a moje polovička na mou zprávu, do které vkládám kus svého rozverného já, že jsem teď nějaká víc nadržená, že to chci a i víc si to teď užívám, mne vzápětí odbývá, že to je co znát po roce vztahu. Tak nějak nechápe, že tím chci sdělit, že je to oproti dřívějšku obrat o 180 stupňů, což asi nikdo z cisgenderů nemá nikdy šanci pochopit. Ne já k sexu nepotřebuju žádný BDSM nebo nějaké jiné praktiky, které by mne nažhavily, jsem vanilla. Mne naladí pěkná hudba, svíčky, masáž a když se cítím být chtěná. A taky hlavně a jak jinak ten penetrační sex. „Uvolni se, mysli na něco příjemného, klidně vzdychej, mne se to bude líbit…“ A pak ten orgasmus je jako kýchnutí, po kterém se nějakou chvíli snažíte nekýchnout, když vás svědí nos a jak víc zakloníte hlavu, tak najednou kýchnete. „Ty to máš tak silný…“ a já si připadám jako bych dvacet let cvičila tantrickou jógu, po které jsem nyní nalezla věčnou nirvánu. Při troše hledání jsem se naučila, jak toho dosáhnout a to jsem na to nikdy po operaci nepospíchala. To je tak pěkný pocit, když se vám vyplavují endorfiny z těla, už to není takový to si to jen tak odbýt, aby ten druhej ve vztahu byl šťastnej. Zase ale na druhou stranu přiznám barvu, že když mám hlavu plnou starostí a myslím na něco jiného, tak to jde hůř. Vážně se to všechno odehrává jen v té mojí hlavě.

Co mi dělá ještě radost? Spíš to není radost, ale to větší sebevědomí. Ono na začátku, když vás dostihnou deprese a jste takový balíček neštěstí, moc toho sebevědomí nemáte a když už do přeměny někdo vstoupí, začíná odznova s nulou. Jsem teď vnitřně šťastná, ať už mlátím ty chlapy nebo se v mojí přítomnosti chovají jako k jiné ženě a lichotí mi, také že můžu být taková jaká jsem byla, že můžu být i víc otevřenější. Když už mi nelichotí vzhled, tak že jsem aspoň šikovná a chytrá. A taky že dostávám květiny a bonboniéry. A taky že mám kolem sebe hodně krásných věcí a vůbec to není někomu divný, že je mám. Co mne ale hrozně irituje je to, že vás někteří zamindrákovaní chlapi víc podceňují. To se snad nikdy nezmění. Jestli si někdo myslí, že neexistuje ženská diskriminace a ženství je výhra v loterii, protože ženy jsou květiny, co se musí chránit, i když o to ta žena nestojí, tak je hodně na omylu. Někdy jsou takové reakce obtěžující a nevhodné. Přesně vím, který z mých kamarádů myslí jen tím dole a nedej bože by své rozpínající se zcvrkávající se inteligence zneužíval v nějakém tom silnějším postavení vůči ženě. Vím, je to blbě formulovaná věta, ale pravdivá. Občas si musím dupnout, aby někdo líný zvedl to težké, na čem si sedí, ze židle a něco udělal a nemyslel si při tom, že to chce ta ženská, co tomu velké kulové rozumí, přičemž mne to vysiluje, protože zároveň vím, že kdybych to musela dělat často, asi bych se zas stala tím chlapem. A to já nechci.

O to víc jsem teď skromnější, protože mám to, co jsem vždy chtěla.

kvetina

Transplantace vlasů – Maďarská Phaeyde

Listopad21

Recenze čtenářky http://cz.phaeyde.com/:

Transplantace vlásků mé zkušenosti:

Pokud máte méně vlásků, tak jako já, určitě vás zajímají možnosti jejich doplnění.

Popíši vám můj myšlenkový postup, jak jsem sí vlásky řešila. Podotýkám, že dle fotek se jedná o část hlavy úplně bez vlásků (těsně nad čelem, pak oblast čelo až temeno je mám velmi řidké stejně jako oblast kolečka v zadní části hlavy.

Jak doplnit vlásky tak, aby vypadaly dostatečně žensky v dnešním světě.

Chci číst dál »

Pořád je co zlepšovat

Únor6

Zatímco koncem roku 2015 se uskutečnila neveřejná schůze zástupců ministerstev, sexuologické společnosti, psychiatrické společnosti a pár jedinců z organizací jako je Proud a Transparent, strhla se velká lavina odporu od některých translidí, jež na současném systému nechtějí nic měnit. Sdružení jako je Proud a Transparent ve spolupráci s ILGA a TGEU podali na Českou republiku stížnost u Evropského soudu pro lidská práva, jejímž předmětem je právní uznání pohlaví bez nutnosti operativní změny. Je tu tak předpoklad, že český úředník bude tlačen projít a překopat systém procesů změn pohlaví ku spokojenosti pár jedinců a zároveň neznalý problematiky jistě opomene některé požadavky ostatních nebo dokonce někde zvýhodní sebe v některých případech a alibisticky se postaví při vzniklých problémech zády s tím, že VY jste to tak přeci chtěli. To že Český stát se obzvláště při zavádění nových zákonů rád zvýhodňuje na úkor ostatních(i menšin) je zkrátka fakt, viz aplikace §29 do nového OZ podle provincie Quebec, která se dokonce postavila ke svým zákonům tak, že pokud si není někdo vědom toho, že dělá něco nezákoného ani při zavádění nových zákonů, pak to nezákoné není. Inspirativní příklad jako vždy, který by ČR chtěla následovat, jenomže tato provincie nad sebou neměla jiného regulátora svých zákonů narozdíl od České republiky.

parlament_GB

Co bych ale chtěla zkritizovat je přístup některých translidí. Ač také některé(obě) výše zmíněné organizace nemusím tak jako vy, uznávám jejich právní význam a také to, že k diskuzi byli přizváni odůvodněně. Nebáli se a založili si sdružení, aby prosazovali své požadavky, i přestože s nimi budou většina, jiná menšina popř. další jednotlivci nesouhlasit a to také dělají. Nemohu přeci někomu říkat, co má dělat nebo co nemá dělat. Každé sdružení v tomto státě jedná za své členy a své příznivce, mohu pak jedině oponovat tím, že některé sdružení má jen a pouze tři členy a nejednají tak v zájmu nás všech. Pokud členkou nejsem, připadá mi postup některých ne-členek přehnaný až agresivní. Psát těmto sdružením, aby se nemíchali do věcí translidí je přehnané faux-pas. Ono to také může působit tak, že menšina mezi sebou utiskuje a bere právní možnosti jiné menšině, ze které se zkrátka stalo sdružení s právním postavením výše než jsou ti všichni jednotlivci a může tak využívat výhod při vlastním kolektivním vyjednávání. A my tak jim ty výhody tímto bereme nebo nechceme, aby je vůbec měli. Pokud se sdružením nesouhlasím, problémy translidí bych měla řešit na stejné úrovni, tj. jiným sdružením, ne však pomluvami a příležitostí jste měli dostatek. Jenomže ty nikdo neproměnil v nějaký status oficiálního sdružení a rozplynuly se vám. Teď mi to jen a pouze připadá jako dohadování se někde v hospodě u piva.

Chci číst dál »

15 měsíců HRT

Leden31

Za posledních čtvrt roku se udály už jen asi ty formální věci než nějaké změny na mém těle. HRT mám nyní už předepsanou od endokrinoložky namísto od sexuoložky a pořád to jsou ty samé pilulky jako byly dřív. Naposledy po ročním užívání HRT jsem došla k závěru, že vysoké hladiny estrogenů tak jako u mne 1.230nm/l nemají vliv na rychlost a výsledný efekt změn během toho prvního roku. Mohu však jen konstatovat, že očekávané změny se projevily všechny a tak, jak měly. Přesto jsem si na SubLinguální užití zvykla a pokračuji v něm, co funguje nebudu měnit. Daleko důležitější jsou v přeměně antiandrogeny, bez kterých by se změny ani nezačaly dít.

finish

Dnes už velmi zřídka si říkám, že ten ztracený čas od prvního comingoutu z puberty mi nikdo nevrátí, že jsem už dávno mohla mít po a že je to takové vakuum v mém životě. Jsem teď se sebou víc a víc spokojená a není nic, co by mi tu spokojenost vzalo. Jsem teď běžná ženská s běžnýma starostma, zálibama a chováním, přesto jsem ráda, že jsem se moc nezměnila a že zůstávám tam uvnitř pořád stejná a že jenom schránka se vyměnila. Po psychické stránce vás HRT téměř nezmění, možná jenom až na pár maličkostí. Určitě mne to uvolnilo a udělalo veselejší.

Chci číst dál »

Jsem zase v tom

Leden4

Už jsem to tu před pár dny nastínila. Ode dneška mám zase kousek svého štěstí zpátky. Je to úžasný pocit, když můžete dělat něco, co máte rádi a zároveň být těmi, kdo jste. Jsem nadšená a plná endorfinů a ještě chvíli budu, než mne začne bolet celé tělo a budu pak spíše klít a nadávat, do čeho jsem se to zas pustila.

Poslední dva měsíce jsem držela a stále držím dietu, která mi pomohla jenom trochu, ale pořád se ne a ne dostat pod těch 60kilo a žádná dieta vám břicho nezpevní a ani to běhání na to břicho moc není, stejně už se venku moc běhat nedá. Už hrozně dlouhou dobu toužím po tom se vrátit k cvičení a když mi dali termín operace až na březen, tak už jsem to nemohla vydržet a dala si předsevzetí. To bych do léta jinak nic nevypracovala. Pořád tu chodím kolem horké kaše, takže teď vám to napíšu: Dneska…dneska… jsem opět začala dělat kickbox – thai.

Jaký já vám měla strach, když jsem na ten trénink šla. Vyrazit přímo do jámy lvové mezi chlapy, co si na chlapy ani hrát nemusí, opravdu se mi svíral žaludek. Sakra, já jen namalovaný oči řasenkou a říkala jsem si, že ta mi stejně do půlhodiny sleze a vlasy budu mít tak spocený, že jako dáma vypadat rozhodně nebudu. A co když mne poznaj? Přece jen moje fotka visí pořád na stěně baru u vchodu. Vždyť mám pořád stále stejný rukavice a příslušenství. A co teprve v dámské šatně? Jakmile jsem viděla světla tělocvičny, hlavou se mi honily myšlenky, jestli si to nechci ještě náhodou rozmyslet.

Chci číst dál »

Co používám na vlasy

Prosinec28

Vlasy si barvím už od druháku, takže už tááák hóóódně let. Nejprve to byla blond, v té době jsem moc toužila po stříbrný barvě, ale nikde ji neměli, a tak jsem silver nikdy neměla, i když pár pokusů bylo. Jó v té době to byly barvy, barva za stovku vám vlasy sice obarvila, ale taky vysušila a zničila. Vůbec se to s dnešními barvami nedá srovnávat a to jsem si kupovala barvy v cenovém rozmezí 220-250Kč. Vážně! tolik dříve stály a dnes olejové barvy seženete v pohodě za 140Kč a myslíte si, jak si kupujete zrovna to nejdražší. Když mi bylo osmnáct, zažila jsem jak po omytí vlasů blond barvy vyšším PH chytaly zelený odstín. Pak na tu podkladovou blond jsem nějakou dobu měla modrou, borůvkovou modrou, přesně jako kdybych si to v tom košíku s borůvkami tu hlavu vymáchala. Při jakémkoliv zapocení se smývala a abych neměla modré polštáře, naučila jsem se kvůli tomu celou noc spát na jednom boku. Barva byla jen barvou bez nějakých oxidačních činidel a vydržela sotva týden. Za tu dobu se ze mne stala jogínka, které dnes stačí jen si o něco opřít čelo a usne u toho v jakékoliv poloze 😀 Bylo to sice pěkný být celá v modrém, ale bylo to nenositelný, tak jsem se vrátila opět k blond, až pak kamarádka přišla s tím, že mi z nich může udělat culíky a do nich zaplést korálky. Svoje první zápasy jsem odboxovala s tím, že pod helmou jsem po nich měla korálkové dírky na čele a když jsem si šla zaběhat, nemohla jsem si vzít ani sluneční brýle, protože mi do nich celou dobu cinkaly a já se nemohla soustředit. S přeměnou jsem se odvážila jít pak do zrzavé a u téhle barvy asi už i zkončím. Už mne to moc neba experimentovat s barvama po těch 18letech. Ta zrzavá se i tak dá použít k většině oblečení, co nosím a zrovna k bílé vyniká nejvíc.

syoss

Chci číst dál »

posted under Můj styl | No Comments »

Jak se žije transgenderům v Číně

Listopad11

Doma ji říká její syn táto, do práce se obléká jako muž, ale má jedno tajemství, stejně tak jako další 4miliony jiných číňanů, uvádí nevládní agentura Asia Catalyst. Všichni ti v čínské hluboce tradiční společnosti čelí diskriminaci. Velmi často se stává, že i s novou identitou jsou nuceni ji skrývat před svou rodinou a v zaměstnání.

pruvod_cina

Přitom sexuálně dvojznačné osoby mají v čínském umění a literatuře dlouhou historii, jenomže transsexualita je zde stále brána jako duševní nemoc, i když SRS operace jsou v zemi legální. Čína je zemí, kde většině transsexuálním lidem diagnóza znepříjemňuje život. Homosexualitu vyškrtli naposledy ze seznamu nemocí v roce 2001, ale k transsexualitě stále přistupují jako k něčemu nežádoucímu.

Ti, kteří se vyoutují před svou rodinou, jsou buď zamítnuti nebo nuceni uzavřít manželství a mít děti. Je to druhá stránky dlouhodobé politiky jednoho dítěte.

Chci číst dál »

§29 podruhé z domova

Říjen6

Musím o tom napsat dřív, než to celé dnešní dopoledne zapomenu a nechci čekat, až mi to přijde domů. Ono se to totiž bezvadně hodí k předchozímu článku o §29. Sice je to kontroverzní odstavec v občanském zákoníku, kterým se nejprve myslelo to, jak na nás zákonodárci vyzrají, ale jde z něj vyždímat maximum a bránit se.

Moje situace: Před pár lety začal boj o dceru, ex se odstěhovala, nějakou dobu jsem dceru neviděla a když jsem si vybudovala nějaký stav, začala mi házet klacky pod nohy i sociálka OSPOD a ostatní. Každý rok si ex podávala z nějakého důvodu návrhy o zákaz styku a já protinávrhy o rozšíření styku. Naposledy mi soud kvůli podobnýmu musel rozšířit styk o 1,5 hodiny, aby se dcera déle vyspala. Jak jsou tyhle neustále požadavky absurdní, kde prostě chybí snaha se domluvit nebo myslet na prospěch malé. V současné době mám styk s dcerou dalo by se říct nadstandardní. Od původního požadavku jedna hodina za dva týdny za přítomnosti třetí osoby, je dnes určený styk, který je větší, než mají běžní otcové v tomhle státě. Ještěže se jako otec necítím a tak to i chápu, že pro dceru sice nejsem už otcem, ale pořád zůstanu rodičem.

justice

Chci číst dál »

Před komisí

Září29

Bylo mi kolem 13let, chodila jsem na základní školu a pořád mne strašil jeden sen. Na začátku tohoto blogu jsem tu psala o svých nočních můrách, které mne pronásledovaly celý můj život, tedy zřejmě asi jen donedávna do začátku mé přeměny. Byly o stínu bez tváře a vždycky, když jsem se mu do té tváře chtěla podívat, jsem se probouzela v hrozných křečích. Cítila jsem jeho doteky i jeho přítomnost. Jednou jsem přišla domů ze školy, ohřála si oběd a chtěla si ho odnést na jídelní stůl.  Najednou jakoby to byl opět ten sen, ale byla to realita, nespala jsem, byl všední den krátce odpoledne. Cítila jsem divný vzduch, který šel z chodby a ze závěsů a já začala mít strach, že mne bude pronásledovat i v normálním životě. Stačila ta nepříjemná probuzení a pak probdělé noci, kdy jsem se bála usnout, že přijde zas. Ten den se schovával v přítmí na chodbě. Tušila jsem že tam je, když jsem stála u sporáku. Bylo to kousek od něj. Rozbušilo se mi srdce, cítila jsem strach a nemohla jsem dýchat. Rozhrnuly se závěsy a on tam stál proti mne. Se mnou v kuchyni byl ještě otec, ale ten ho neviděl. Chtěla jsem mu to říct, ať se tam podívá, ale byla jsem v křečích. Možná že si všiml, že se v tu chvíli se mnou něco děje a když jsem upustila talíř s polévkou, skácela jsem se na zem a pak si nic nepamatuju, co se dělo. Byla jsem v mdlobách, srdce mi bušilo a já po chvilce cítila proud chladnéhu vzduchu. Otec mne přesunul pod okno, dal mi nohy nahoru a začal mne propleskávat, abych se probrala. Byly to takové tupé rány do obličeje asi jako když ho máte nateklej a skoro nic necítíte. Když jsem se probrala, byla jsem vyčerpaná, slabá, klepala se zimou a ten oběd jsem už nedojedla.

dream

Chci číst dál »

10 měsíců HRT

Srpen30

Už se mi to ke komisi krátí a blíží a za chvíli už nebudu počítat HRT na měsíce, ale na roky. Už tu nebudu psát po měsíci, za chvíli nebudu psát ani po čtvrt nebo půl roce a jednoho dne nenapíšu o HRT nic, protože nic extra zvláštního se moc už i teď neděje. Ty dva měsíce se sem budu ještě snažit něco napsat, ale pak už vážně nevím o čem. Jsem teď ale neskutečně ráda za to, že po celou dobu, co jsem se měnila, jsem ani jednou o sobě nezapochybovala a že přeměnu dokončit chci. Tenhle měsíc byl takovým ujasněním, jak vůbec dál žít chci.

Za ten poslední měsíc bych vystihla jen občasné problémy vyplývající z výkyvů hormonální substituce a to po celou dobu, co ji beru. Vlastně si teď uvědomuji, že jsem o tom moc doposud nepsala, a tak to příště napravím. Sice s časem po pár měsících mi ten testosteron z těla zmizel a estrogeny by měly být teď více stabilnější, přesto tahle kombinace antiandrogenů s estrogeny je mnohonásobně převyšující HA, často v denních dávkách až padesátkrát vyšší než u jiných žen. Přidám-li k tomu, že antiandrogeny zhoršují činnost jater(nikoliv estrogeny) a hůře se i pročišťuje krev, tak každý bakteriální zánět se snáze rozleze a to včetně akné. Nevím, jak jsou na tom ostatní TS, ale když někdy poslouchám kamarádky nebo si čtu na fóru, tak zrovna ty jsou plná problémů s nasazením/vysazením HA a všemožných pupínků, neduhů kůže, pleti atd. Čistě logicky se tomu ty naše problémy přímo nabízí. Člověk musí o sebe více pečovat při HRT, možná ještě o něco více než ostatní. A možná se budu opakovat, ale dostatek minerálů je důležitý a hlavně kvůli hlasivkám ještě musím navíc vybírat v obchodech ještě hlavně neperlivé minerálky a nepít nic, co by vám to mohlo všechno zhatit. Ještěže kafi, alkoholu a cigaterám neholduji. Celou dobu bych si také pěči o pleť nedovedla představit bez různých čistících krémů a vod a teď jako prevenci před akné mám navíc ještě jeden krém na den a druhý na noc. Mám dva, protože ten na noc je účinější a ten na den je kvůli tomu, že se dá použít pod makeup nebo pudr. Určitě v příštím postu rozvedu. To je tak asi vše co mne trápilo poslední dobou.

Chci číst dál »

Půl roku na HRT

Duben30

Jupííí, mám chuť slavit můj malinký posun. Jsem už půl roku na HRT, jsem v půlce a už vůbec nevím, jak to shrnout, protože se mi docela daří. Už se mohu dál těšit na svůj první rok.

Shrnu to dnes celkově za celý půlrok a ne jen za poslední měsíc. Znovu opakuji, že pokud to někoho pobuřuje, tak ať to dál nečte.

Chci číst dál »

« Older Entries
  • Přihlásit se