Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Historie transsexuality IV. 1971 – 1985

Březen22

1971

Konalo se druhé Symposium on Gender Identity v Elsinnore v Dánsku. Případ April Ashley se dostal před britský parlament, díky soudci Ormrodovi bylo manželství Ashley prohlášeno za neplatné. Léon Pérel praktikoval první operace pohlaví se svými mediky v Paříži v nemocnici Saint-François. Jose Saez oddělil novou třídu hermafroditismu s deficitem 17-beta-hydrosysteroido-deshydrogenasy. Byla založena Richardem Greenem nadace Archives of Sexual Behavior. Byla vytvořena gender identity klinika v Montrealu při McGillově Universitě. Při seminářích Lacana (Jacques) o transsexualitě D’un discours qui ne serait pas du semblant (20 ledna) dochází k první kritice Stollera.

Leites (Nicolas), The New Ego, Science House, New York: obahuje podrobnou kritiku tezí o pohlavní identitě od Roberta Stollera.

De Vaal (Otto M.), Man of Vrouw? Dilemma van de Transseksuele Mens, Wetenschappelijke Uitgeverij, Amsterdam: Opět pokračování liberálních teorií nizozemských psychiatrů

Green (Richard) a Stoller (Robert), „Two pairs of monozygotic (identical) twins discordant for gender identity“, Archives of Sexual Behavior, n°1, pp.321-328, Asymetrie mezi vzděláváním dvojčat potvrzuje působení rodičovských vlivů.

Money (John), „Clinical aspects of prenatal steroidal action on sexually dimorphic behavior“, in Sawyer (Charles) a Gorski (Roger) (éds.) Steroid Hormones and Brain Functions, University of California Press, Los Angeles. Poprvé se začíná uvažovat o tom, že sexualita je dána vývojem a působením hypothalamu.

Money (John), „Matched Pairs of Hermaphrodites: Behavioral Biology of Sexual Differentiation from Chromosomes to Gender Identity, Engineering and Science (California Institute of Technology) 33, pp.34-39: Přehled metod a výsledků intersexuálních lidí.

Newman (Lawrence) a Stoller (Robert), „The oedipal situation in male transsexualism“, British Journal of Medical Psychology, n°44, pp.295-303. Operované transsexuání ženy mají ženskou identitu získanou psychickým vývojem.

Stoller (Robert), „The Bisexual Identity of Transsexuals. Two Case Examples“, Archives of Sexual Behavior n°1, pp.17-8, Argumenty proti psychické diagnóze u pravých transsexuálních lidí. Sexuální orientace se stále bere při posuzování kdo je víc transsexuální.

Stoller (Robert), „Création d’une illusion: l’extrême féminité chez les garçons“, Nouvelle revue de psychanalyse n°4, pp.536-39,

Stoller (Robert), „The Term: ‚Tranvestism'“, Archives of General Psychiatry n°24, pp.230-7. Zřejmě by se jednalo podle autora o pravý případ transsexuality, ale nakonec se jedná o zvrhlost a psychózu pacienta. Vše od Roberta Stollera publikováno v roce 1975.

Chci číst dál »

Historie transsexuality III. 1951 – 1970

Březen7

1951

Margaret Sanger přesvědčila Gregory Pincuse, aby pracoval na hormonální antikoncepci Per Os, což mělo být financováno Katherine McCormick. John Money se připojil k Hampsonsovým na Johns Hopkins.

Boss (Médard), „Umwandlungsoperation“, Erwiderung zum Bericht über mein Referat auf der 66 Wanderversammlung der südwestdeutschen Psychiater und Neurologen in Badenweiler, Psyche n°4, 1950-1951, pp.226-34. Případ chirurgického zákroku po provedené psychoanalýze. Velmi široká debata mezi Mitscherlich (Alexander), Binswanger (Ludwig), Bleuler (Manfred), Jung (Carl-Gustav) a Weizsäcker (Victor von), n°4, pp.448-77 et pp.626-40.

Cauldwell (David), Sex Transmutation. Can One’s Sex Be Changed?, Haldeman-Julius, Girard, Kansas.

1952

Kastrace George/Christine Jorgensen, 26 let, v Kodani za asistence týmu Christiana Hamburgera, psychiatra Georg Stürupa, chirurga Poul Fogh-Andersena a Erling Dahl-Iversena; bez vaginoplastiky: pacientka byla přijata jako homosexuál požadující kastraci, kterou později tým překvalifikoval na změnu pohlaví a penectomie by měla proběhnout tentýž rok.

„Henri“, pacient Jean Delaye, následován Jacques Lacanem, jejichž vzájemné rozhovory se ukončí v roce 1954. Vyšlo z toho dílo s názvem „Examen anatomo-pathologique de l’encéphale d’un dément précoce mort au cours d’une électronarcose 23 mois après une lobotomie“(Přezkoumání patologie mozku blízké smrti a ukončení 23 měsíců po lobotomii mozku), podepsáno L. Marchandem, J. Rondepierrem, P. Hivertem a P. Leroyer, Annales médico-psychologiques, pp.175-179, Příběh transsexuálního pacienta a zmínka o jeho psychoanalytické léčbě z roku 1946.

Bättig (F.), Beitrag zur Frage des Transvestitismus, Doktorandská práce, Curich

Glaus (A.), „Zur Lebengeschichte eines Tranvestiten“, Monatschrift für Psychiatrie und Neurologie n°124, pp.245-58. Tři případy travestitů, kteří žijí jako ženy.

Money (John), Hermaphroditism. An Inquiry into the Nature of a Human Paradox, Práce na Harvardské univerzitě.

Chci číst dál »

Historie transsexuality II. 1931 – 1950

Březen3

1931

Adolph Friedrich Johann Butenandt v Gottingenu oddělil a krystalizoval andosteron.

Edouard Toulouse společně s Angelo Hesnardem a Achardem zakládá Asociaci pro studium sexuality v Paříži. Vznikají první komerční léky Organon, Hombreol a Menformon na bázi testosteronu smíchaném s estrogeny hlavně na léčbu rakoviny prostaty a léčbu duševních poruch.

Merlet (Jeanine), Vénus et Mercure, Edice moderního života, Muži jsou z Marsu a ženy zas z Venuše.

Pierre Najac popisuje Výzkumný institut sexuologie v Berlíně s anekdotama a s prvními obrázky travestitů.

Abraham (Felix), „Genitalumwandlung an zwei maennliche Transvestiten“, Zeitschrift für Sexualwissenschaft und Sexualpolitik n°18, pp.223-226:

Fairbairn (William R. D.), „Features in the analysis of a patient with a physical genital abnormality“, Psychoanalytic Studies of the Personality, Routledge & Kegan, Londres, 1952 (1981, pp.197-222). První případy psychoanalýzy intersexuálních lidí.

Goldschmidt (Richard), Die sexuellen Zwischenstufen, Springer, Berlin.

Hirschfeld (Magnus), Perversions sexuelles, editováno Felixem Abrahamem a přeloženo Pierre Vachetem, François Aldor Transsexualita je popisována jako androgynní mánie některých travestitů.

Horton (C.B.) et Clarke (Eric Kent), „Transvestism or Eonism“, American Journal of Psychiatry n°10, pp.1025-30. Používají pojem Eonismus

Maranon (Gregorio), L’évolution de la sexualité et les états intersexuels, Gallimard: První pozorování sexuálního chování na biologické bázi podle významného španělského filosofa a endokrinologa

Siebke (H.) „Presence of Andokinin in Female Organism“, Archiv für Gynaekologie n°146, pp.417-62: První klinická demonstrace prezentování přítomnosti mužských hormonů v ženském těle. Prokázání se povedlo z moče klisen.

Chci číst dál »

Historie transsexuality I. -1930

Březen2

1910

Adler (Alfred), „Die psychische Hermaphrodismus im Leben und in der Neurose“, Fortschritte die Medizin 10, pp.486-93: byla teorie protestantské maskulinity v psychologicko sexuální ambivalenci.

Hirschfeld (Magnus), Die Tranvestiten. Eine Untersuchung über den erotischen Verkleidungstrieb mit umfangreichen casuistichem und historischem Material, Pulvermacher, Berlin (znovuvydáno Spohr à Leipzig v roce 1925). Mezi doposud známé termíny jako travestismus zavádí Hirschfeld pojem transsexualita jako lékařský termín a rozvádí ji ve své knize. Hirschfeld má v té době již víc jak deset svou sexuologickou kliniku, na které v tomto roce úspěšně mění pohlaví zvířatům.

 1911

Smrt Daniel-Paul Schrebera a jeho Denkwuerdigkeiten eines Nervenkranken inspirovalo Freuda k tomu, aby stále setrvávaly některé desinformace o transsexualitě.  Poprvé někteří jako Edward Carpenter užili termín cross-dressing a American Journal of Religious Psychology and Education n°4, pp.281-298 přeložilo knihu Magnuse Hirschfelda.

Goldschmidt (Richard Benedict) vydává Die Lehre von der Vererbung: Einführung in die Wissenschaft vom Leben oder „Ascaris“, ve které přišel s nejhlavnější myšlenkou nejen u intersexuálních lidí, že určení pohlaví je důsledkem exprese genů.

Kinross (Charles), A Change of Sex, John Long, Londres: napsal román, ve kterém se zvažují různé permutace mezi dvěmi hlavními pohlavími a s touto myšlenkou přišel i Barry Pain (Eric Odell)  v knize An Exchange of Souls, Nash, Londres.

Freud (Sigmund), „Psychoanalytische Bemerkungen über eine autobiographisch beschrieben Fall von Paranoia (Dementia Paranoides)“, Jarhbuch für Psychoanalytische und Psychopathologische Forschung n°3-1, pp.9-68. Popisuje případy psychotických a sexuálních přeměn.

Magnan (Valentin) a Pozzi (Samuel Jean) po úspěšné operaci levého vaječníku hermafroditní ženě v Bulletin de l’académie nationale de médecine n°65, pp.223-59 vytváří diskuzi, zda-li je homosexualita důsledkem účinků hermafroditismu.

Chci číst dál »

Transsexualita není duševní onemocnění

Únor23

Na téma dávných údálostí týkající se historie transsexuality a transgenderu jsem tu již napsala hodně, dokonce celou sérii. Je potřeba si však s příchodem nové revize diagnostifikovaných onemocnění Světové zdravotnické organizace WHO a tím pádem i vyjmutí transsexuality z této řady uvědomit a srovnat pár skutečností, protože na různých blozích se mohou šířit dezinformace.

Pokud půjdeme až do roku 1979, pak tento rok začala platit devátá revize diagnostifikovaných onemocnění ICD9 Světové zdravotnické organizace WHO. Tehdy ještě byla diagnostifikovaná homosexualita jako duševní onemocnění, avšak v té době patřila do poruch osobnosti po kódovým označením 302.0.  Transsexualita byla nově doplněna a označena po kódem 302.5 a dle definice znamenala, že se jedná o odchylku soustředěnou dle přesvědčení jedince, že zjevné tělesné pohlaví je v nesouladu, přičemž výsledné chování je zaměřeno buď na změnu pohlavních orgánů nebo na adaptaci chování odlišného od pohlaví při narození.

Už v této době jak homosexualita tak transsexualita byly zařazeny do kategorie, která zahrnovala růné sexuální deviace znamé pro tu dobu jako např. travestismus, pedofílii, exhibicionismus, ale dokonce i frigiditu nebo i neplodnost. Ano, pokud je dnes cca 15ti% stav neplodnosti u párů, po roce 1979 byste byli označeni v nejlepším jako sexuálně neadaptivní nebo ještě hůře sexuálně nevhodní či neschopni udržet erekci. Byť to není dlouhá doba, ale vážně v této době se neplodnost brala jen jako neschopnost muže udržet erekci. Dnes s posunem plodnosti do statisticky vyššího věku než před lety(30+) je toto už jen nostalgická hloupost a mylník v nepochopení sexuologů, kteří si na DSM kategorizaci udělali kariéru.

Stejný mylník v nepochopení představoval i postoj k homosexualitě, který někteří zarytí psychologové a zastánci psychoanalýzy a podobných ne-li horších psychoterapeutických technik jako v té době byla konverzní terapie vyvinutá v Česku, postupně zjišťovali, že s homosexualitou nehnou ani náhodou. Nikomu se nepodařilo snížit prevalenci homosexuality v populaci, nepřevychovali homosexuály k heterosexualitě, jakákoliv léčba byla z jejich strany neúspěšná a neprokazatelná a mezi těmi státy, kterým se to úspěšně v uvozovkách úspěšně dařilo, patřilo Rusko s totalitními režimy a Čína včetně pár států, ve kterých bylo absolutní tabu o tomto tématu mluvit. Tím chci napsat, že i dnes jsou stle lidé, kteří se v souvislosti  s homosexualitou odkazují na její krátký zápis s sexnamu duševních nemocích jako na odchylku. Dnes kdo nevolí Putina, ten dostane za sousedy nepřizpůsobivé homosexuály a nebo nikdo nikdy homosexuála neviděl a přesto je za sousedy nechtějí, tak vypadá dosah tabuizování problému na Slovensku. Stejně tak lze předpokládat, že s vyškrtnutím transsexuality z klasifikace duševních onemocnění, bude její stigmatizace ještě dlouho přetrvávat.

O problémech by se mělo mluvit, to dokazuje nová revize ICD 11, která nahrazuje tu starší z roku 1999. Pouhých 19let je tomu, co trvalo sexulogům pochopit, že stejně jak homosexualita se také transsexualita pod novým označením F64.0 a F64.2 nedá vyléčit, snížit v populaci a ani není duševním onemocněním. Zkrátka nás nepředěláte, ať chcete či nechcete, stále budeme mezi vámi ve stejných poměrech k populaci. Jediný co můžete udělat je to, že nás buď začnete akceptovat a přijímat ať už z toho lidského hlediska či legislativního nebo nás budete stále zapírat jako je tomu v různých nesvobodných státech. Určitě vám to vrátíme na statistikách a věřte, že stát který se chová špatně ke svým menšinám, se chová pak špatně i k většině, protože následně diskriminační jednání se zevšeobecňuje i na ostatní a mezi tím je velmi tenká hranice.

Vraťme se znovu o necelých 40 let zpátky do roku 1979, kdy ICD 9 vznikla. Rok na to sexuologové začlenili transsexualitu do svého manuálu DSM „diagnostický a statistický manuál“ v třetí své verzi. Tento manuál nijjak nemůže fungovat bez klasifikace diagnóz WHO, jelikož je diagnostický systém ICD vázaný na příjem z léčiv a terapeutických postupů. Celý DSM systém podporuje základní myšlenku Raye Blancharda 1980, že každý transsexuální člověk je svým způsobem sexuální deviant s rozvinutou androphilií, gynephilií a narcistickou ambiphilií, nic jiného než prádelní deviace jestli to mám shrnout. Jenže to zas patří mezi největší omyly.

V únoru 2015 vznikla nová první vere ICD, zde to poprvé vypadá s tím vyškrtnutím trochu nejasné. Co je však jasné je to, že se původní Dg přesouvá do sexuálního zdraví. Ještě možná se bude jednu revizi zkoumat transsexualita v dětství, avšak se do diagnozy přidává významná podmínka:

Gender variant behaviour and preferences alone are not a basis for assigning the diagnosis.

Frozen v URL znamená pozastavená. První verze ICD11 byla testována lékaři v praxi po dobu jednoho roku a následně po připomínkovém řízení byla vytvořena verze upravená a ta byla znovu testována v kratším intervalu. Již v roce 2017 bylo jasné, že nová verze ICD 11 bez diagnostifikované trannsexuality bude koncová. Ta počítá jen s odlišnostmi, které k transsexualitě mohou vést jako je interssexualita nebo chromozomální poruchy pod původním označemím F64.9 a také prodlužuje dobu zkoumání dětské transsexuality. Jak je známo, tak podle nedávných studií se až 3% adolescentů se identifikuje jinak než jen bigenderově, což přesahuje hranice stálosti dlouhodobého požadavku na změnu pohlaví. Do této kategorie se dostávají i děti, které jsou jakkoliv genderově nevyhraněné avšak jejich požadavek na změnu pohlaví  znovu není podmínkou.

Máme již dvě odlišné revize světové zdravotnické organizace, přičemž jen jedna je ta aktuální, tak prosím neplést obě dohromady. U té aktuální zůstává z ICD 10 transsexualita u dětí známá jako F64.2, přičemž pouhý požadavek na změnu pohlaví nemůže být brán pro stanovení diagnózy. U nové verze ICD 11 je zeleně označena diagnóza z předchozí verze. Zůstávají tedy jen pouze F64.2  jako HA41 bez pouhého subjektivního požadavku na změnu pohlaví a ti co byli jako F64.9 zejména intersexuální lidé a lidé s chromozomálními odlišnostmi se přesouvají do kategorie sexuálního zdraví HA40. F64.0 s novou verzí nebude a pokud nemáte jinou poruchu, pro kterou by se požadavek na změnu pohlaví dal stanovit, duševně nemocní nebudete. Přesto jak jsem již nastínila, bude trvat ještě dlouho, až ta stigmatizace duševního onemocnění zmizí.

  • Přihlásit se