Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Chtějí translidé víc při prosazování svých práv? – antihejt

Srpen30

Pridová sezóna končí a i když moc nestíhám se věnovat tomuhle blogu, sešlo se mi zde pár názorů ohledně práv translidí. Pokládáte si otázku k čemu to vlastně je, že se pořádají pridy, když LGBT lidé ve skutečnosti mají stejná práva jako ostatní? Vážně si to myslíte? V ČR existují lidé, kteří vám vylijí olej na schody, jen aby nemohl projít průvod, případně se uchýlí k agresivitě nebo k násilí. A teď si představte, že takového člověka budete mít za souseda, který vám podobné naschvály a výlevy bude dělat permanentně, protože je stále pořád dost xindlů, kteří neřeší jen ten svůj mizernej život.

Nikdo z translidí nechce být vyhazován z restaurací a barů jen proto, že jsme něčím odlišní.

Nikdo z translidí nechce být vyhazován z práce, jen kvůli tomu, že jsme odlišní, tak jako tomu je v zemích, kde mají velké slovo katolíci a jak se tomu snaží Trumpova kancelář nebo blízké Polsko. Nikdo z nás nechce mít podobné kolegy ani v práci. Pro korporátní zaměstnavatele jsou poslední dobou čím dál víc vzácnější a cenější produktivní zaměstnanci a produktivní zaměstnanec potřebuje mít prostředí bez frustrace a šikany, aby mohl dobře dělat svou práci. A co jsem po Česku před dvěma lety jezdila a bavila se majiteli menších řemeslných firem, tak i ti mají nedostatek zaměstnanců a rozhodně nikdo nechce řešit to, že jsou někteří zaměstnanci šikanováni tím, že musí např. chodit na dost vzdálené toalety mimo firmu, protože na toalety je nikdo nepustí, jak už jsem o tom zde párkrát psala.

Z vlastní zkušenosti jsem znala jednoho kamaráda, který přešel před víc jak dvaceti lety. Měl na starosti kuchyni, kde pracoval s kolegyněma kuchařkama, díky kterým byl v kuchyni občas bordel, ne špína ale ten organizační a do toho taky dvě češky z té kuchyně kradly docela ve velkém, čechistán. „Vždycky jsem mu říkala, že je chlap, tak ať si v té kuchyni udělá pořádek.“ Lepšího člověka by vážně svět pohledal, ale raději byl se všemi za dobře. Nikdy by mne nenapadlo o něm mluvit jako o ženské, protože na to ani nevypadal. Jenomže našli se lidé, kteří ho při jakémoliv rozporu pomlouvali za jeho zády.

Pokaždé si na něj vzpomenu, když slyším o různých firemních školeních zaměřených proti xenofóbii. Proč bych měla být na straně kolegů, kteří se ujišťují, že je všechno v pořádku, že zas tak netrváme na svých právech. Ale jaká to jsou práva? Být oslovován podle toho, co máte v rodném listě a podle toho také chodit na toalety, nebát se o zaměstnání jen kvůli tomu, že si někdo hojí ego? Zaručeně vás za zády pomlouvají a to se zatím ještě nenašel ten správný zamindrákovaný nadřízený, který by vás chtěl vyštípat. Většina zaměstnavatelů nechce řešit podobné výlevy a tak se staví na stranu LGBT lidí. Najdou se i tací, kteří by vás za přechod vyhodili a ČR v tom opravdu není výjimka, co znám ze zkušeností některých z nás.

Je stále dost lidí, kteří jako sexuolog Paul McHugh z „už zase ta scary“ John Hopkins University věří, že vrozené pohlaví je striktně binární a že genderová identita se týká něčeho jiného např. jako systém víry založený na kulturních konstruktech a proto ho Trumpova legislativa dosadila do role znalce. Dále uvádí, že

Americká lékařská asociace (AMA) a Americká psychiatrická asociace (APA) důkladně zaměňují sexuální a genderovou identitu nebo ji transponují, jako by genderová identita byla vrozená a pevná při narození, zatímco pohlaví je poddajné a tělo konfigurovatelné podle smyslu genderové identity. Pokoušejí se zatemňovat svá ideologická prohlášení jako vědu. „Nicméně,„ hypotéza, že genderová identita je vrozená, pevná vlastnost lidí, která je nezávislá na biologickém sexu – že osoba může být „muž uvězněný v ženském těle“ nebo „žena uvězněná v mužském těle“ „- není podporována vědeckými důkazy.“

K tomu uvádí pár odkazů na svoji knihu a nikoliv jiné studie, což má zřejmě znamenat, že to, co člověk napíše, je asi také pravda, přičemž vůbec nechápe, že změnit tělo vůči genderové identitě je jednodušší pro lékaře než naopak. Naopak to totiž přispívá k frustraci translidí, které vedou často k sebevraždám a většímu počtu těch zamindrákovaných lidí, který s transsexualitou nemají nic společného. Nicméně ve své knize Sexuality and Gender Findings from the biological, psychological, and Social Sciences popírá, že by jakákoliv neheterosexuální orientace mohla být vrozená. A tak v pokračování svého znaleckého posudku uvádí a to si přečtěte důkladně:
Ve skutečnosti neexistuje dostatečný vědecký důkaz, že řešením je život někoho z opačného pohlaví. Změnu pohlaví považuje za duševní poruchu, která si zaslouží porozumění, léčbu a také prevenci. Transsexualitu přirovnává k anorekcii, že člověk si jen představuje, že je štíhlý nebo v opačné roli a ve skutečnosti je toho pohlaví, kterého se narodil.

A tak tím zřejmě chce asi říct, že projednávaný případ vyhazovů z práce je vlastně v našem zájmu, že bychom stejně nebyli štastní v oné opačné roli. A tak si říkám, jak taková katolická groupe de merde mohou dělat sexuology a vůbec lékaře? Když to teď vím, tak už mohu rovnou s klidem skočit ze skály nebo pod vlak. Už si zase připadám jako masochistka, že kvůli tomu, abych zde napsala něco o tom, jak někteří mají omezené a xenofóbní myšlení, kolikrát čtu podobné nesmysly. Ale ono se mi to nezdá, vážně je to napsané jako znalecký posudek k poslední dobou projednávané snaze vyjmout translidi z antidiskriminačního článku ústavy té svobodné USA, protože se na nás ustanovení diskriminace na základě pohlaví netýkají. A ptám se, co přijde pak? Budou USA následovat i jiné státy? Sem se to asi moc nedostane, ale Polsko nebo ČR? Jen jestli Paul Mc Hugh také nežije v nějakém bludu, že vše je ovládané Bohem a ne našimi životy. Myslím si, že stále stojí za to to vyvracet třeba i těmi pro někoho nesmyslnými personálními školeními o LGBT lidech nebo se účastnit Pridů. Cynicky musím konstatovat, že naše životy jsou opravdu v těch správných rukou.

Znalecký posudek na Supreme Court gov

Trangender a destigmatizace – historický omyl napravený v ICD11

Duben28

Posledních deset let jsme svědky mnoha snah o destigmatizaci transgender lidí v souvislosti s psychiatrickou diagnózou. Během pouhých posledních padesáti let se podařilo psychiatrům zařadit transsexualitu mezi duševní onemocnění do svého manuálu DSM(platí pouze pro USA) a ICD a zároveň během této relativně krátké doby museli tito samí psychiatři dojít zároveň k opačnému závěru, že se o žádné onemocnění nejedná, neboť se jim za tuto dobu nepodařilo onemocnění prokázat, případně jej spolehlivě léčit.

Pojďme si tuto nápravu odstranění stigmatizace projít chronologicky. Podle následující tabulky vyplývá, že zařazení transsexuality do mezinárodní klasifikace nemocí ICD-9 roku 1975 předcházelo v roce 1968 zařazení do DSM-diagnostického a statistického manuálu vytvořeného americkými psychiatry. V polovině minulého století převládal mezi některými psychiatry názor, že homosexualita s transsexualitou se dají léčit psychoanalýzou, kdy stačí najít hluboce zakořeněnou příčinu někde v dětství a tu pak pomocí psychoanalýzy odblokovat a přivést zpět do heteronormativního stavu. V padesátých letech se také začal vyvíjet směr Johna Moneyho, že pohlaví se dá v dětství naučit, z čehož se nakonec stal největší gender podvod století.

V té samé době začal John Money léčit sexuální devianty ženskými hormony estrogenem a stejně tak německý psychiatr Gunthner Dörner oživoval biologický původ homosexuality, který též léčil estrogeny, což bylo o mnoho šetrnější než elektrošoky v tehdejším Československu. I přestože v době 1967 byla transsexualita zařazena do index medicus a byla odlišena od travestismu napříč Hirschfeldem, že transsexualita je jen pouhá podmnožina travestismu, byla to hlavně zároveň doba plná omylů. Pomineme-li některé psychoanalytické protesty např. Ostowa či Wiedemanna nebo zneužívané informace v některých studiích Wordena či Marsche, vznikají některé studie, které dokonce transsexualitu patologizují – Pauly Ira. Transsexualita má být dokonce klam a paranoia, která ovlivňuje tělesný vzhled či je ovlivněná feminizací matek dle Stollera. Mnoho autorů studií dovedli obhajovat své závěry max. pouhé roky, jako již zmíněný Pauly Ira, jež po dvou letech svou teorii vzdal, naopak Stollerovi, který se zasloužil o zařazení transsexuality do DSM, vydržela teorie mateřské feminizace až do roku 1975, což je ještě před téměř čtyřiceti lety, kdy psychiatři zastávali podobný názor. O něco později v 1983 s Flemmingem převládal vědecký názor, že transsexualita je jen pouhým projevem centralizované homofobie vůči homosexuálům. Transsexualita se v té době stala fenoménem, o kterém psalo mnoho vědců a kliniků. Nedivme se, že s takovými názory se transsexualita dostala jak do DSM, tak i do ICD mezinárodní klasifikace nemocí. Už tyto samotné vědecké kapacity, které jsem zde zmínila, napovídají, jak toto rozhodnutí bylo mylné.

Vztah mezi psychiatrickou diagnózou a stigmatizací si začalo uvědomovat stále více lidí v této oblasti. Stačilo položit základ některým nebezpečným léčebným metodám jakými jsou např. konverzní terapie(homosexualita a transsexualita) a pak už jen v souvislosti s církví a vědeckými poznatky často tito odborníci rozhýbali nenávistné monstrum, které se setrvačností táhlo ještě po řadu let dál a kterého se chopili vědci a církevní aktivisté pracující např. pro Johns Hopkins. Vědecké poznatky sloužily jako prostředek k odmítání a byly využívány a spíše zneužívány jako orná půda pro hejty stejně tak jako je jím dnes internet. Všimněte si, že mezi teorií mateřské feminizace Stollera(1970-75) či teorie Moneyho s Greenem o naučeném pohlaví(1969) a prvními snahami o upuštění APA(americké psychiatrické asociace) od stigmatizace 1987 je rozdíl pouhých 18let navzdory tomu, že transsexualita je popisována už z dávných dob.

Schopnost popsat svůj problém není důležitá jen v případech uvědomění si sama sebe a následného comingoutu, ale i v boji se stigmatizací. V tu dobu vzniká důležitá perspektiva skládající se ze čtyř bodů:

a) jestliže transsexualita není duševní nemoc a
b) člověk se dovede oprostit od radikálních názorů církve zakazující transsexualitu
c) a zároveň sekulární demokracie odděluje církev od svobody lidí
d) a zároveň jsou lidé schopni fungovat jako produktivní občané
tak co je špatného na tom, že jste transgender?

Vzhledem k tomu, jak důležitý cíl pro homosexuály bylo odstranění homosexuality z klasifikace DSM, stejný cíl se dlouho hledal i pro transgendery, přestože je tato skupina relativně ještě menší. K tomu se připojili navíc různé země a organizace. Komisař Evropské rady pro lidská práva v roce 2009 a Evropský parlament roku 2011 zaujali silná stanoviska a usnesení Evropského parlamentu odsuzuje myšlenky, že ještě dnes je homosexualita a transsexualita považována za duševní onemocnění. V roce 2010 vyzvala WPATH k depatologizaci transsexuality a v témže roce podskupina účastníků průzkumu DSM5 GID čítající 201 organizací zaujala postoj k vyškrtnutí transsexuality z duševních onemocnění(55,8%), přičemž široká shoda byla v její revizi pojmenování, tak aby docházelo k minimalizaci stigmatizace transgender jedinců(Vance a kol. 2010) tím, že existuje obecný konsensus duševně nemocných lidí a jedná se o sociální problém napříč kulturami.

Do platné revize mezinárodní klasifikace nemocí ICD11 Světové zdravotnické organizace WHO zbývá po čtyřech letech do finále již jen pouhý měsíc. Poté v ní již zbude genderový nesoulad u dospělých a u dětí, přičemž pouhá touha po změně pohlaví nebude kritériem pro stanovení diagnozy(revidovaná obdoba F64.9) Psychiatři orientující se na transsexualitu se po ICD 11 budou nejspíš muset orientovat na hraní počítačových her(nová diagnoza v ICD11) a co vy víte, třeba za pár let budou vznikat skupinky hráčů a lidí žijící v online světě, kteří si budou stěžovat na to, že je okolí diskriminuje jako nezačlenitelné asociály a za dvacet let, až bude virtuální úplně téměř všechno, si budeme říkat, jak jsme byli hloupí. Nicméně teď se mi to zatím jeví jen jako dobrý antihejt proti hejterům v online světě.

Zajímá vás, co vlastně místo diagnózy bude, když většina transgender lidí potřebuje mít zajištěn přístup k HRT a SRS?

(Poslední úprava 29.4.2018)

Podle nápovědy k ICD11, která byla postupně doplňována by se veškeré požadavky transgender lidí směřující k společenskému přeřazení měly označovat novou diagnózou QB8Y, jež znamená „Kontaktování poskytovatele zdravotnických služeb pro jiné specifické chirurgické zákroky“

Pod touto kapitolou jsou popsány všechny stavy, kdy člověk musí navštívit zdravotnické zařízení, aniž by byl nemocný nebo zraněný. To může být buď např. při očkování nebo při darování krve apod. nebo je v tomto případě přítomna nějaká okolnost či problém, který ovlivňuje zdraví člověka, ale samo o sobě se přímo o nemoc nejedná. Tato definice je velmi přesná a učitě se v ní nalezne vícero translidí, neboť ne všichni transgender lidé se považují za duševně nemocné(s nadsázkou).

Intersexuální lidé mezi námi

Říjen18

Přišel mi od jedné maminky tento email, na který bych zároveň chtěla touto formou odpovědět. Záměrně se zde rozepisuji, protože si toto téma zaslouží trochu více osvěty, jelikož mi z toho, co se mi v mailu objevilo přešel až mráz po zádech.

intersex

Dobrý den Dominiko,

prosím tě, náhodou jsem narazila na tvůj web … abych začala správně, máme miminko – hned v porodnici ji zapsali jako holčičku, má genitál, který není úplně „v normě“ – vypadá to, že má větší klitoris – čůrá jako holčička. Byli jsme poslány na genetiku, kde zjistili, že má smíšený karyotyp – smíšená gonadální dysgeneze = 45X/46XY. Když dělali detailní rozbor na genetice, zjistilo se, že má převahu mužského karyotypu. Jelikož má vaječníky a dělohu, tak i přesto, že má převahu mužských hormonů – produkuje jí testosteron, řekli že ji máme vést jako holčičku – nikdo neví, kdyby jí z genitálu „vymodelovali“ penis, jestli by byl funkční a jelikož má dělohu, tak aby mohla mít děti. V brzké době, by jí genitál měli upravit. Zároveň, by jí měli odstranit zárodek mužské gonády, protože je riziko, aby to v budoucnu nebylo zhoubné.

Jaký je na to tvůj názor?

V dnešní době je více a často známé, že někteří lidé se zkrátka rodí s nejednoznačnými pohlavními orgány a dokonce i se smíšenými chromozomálními karyotypy. Nechci zabředávat hluboko do příčin, z jakých se tak děje, to je na jiný článek samostatně, má se však za prokázané, že ženu nebo muže neodlišuje to, jaké má chromozomy, ani jak to dole při narození vypadá. Dokonce ani struktura mozku neurčuje to, jakého je člověk pohlaví. Lze s jistotou říci, že 15-20% mužů má ženské uspořádání mozku stejně tak jako 10%žen má mužské. Jako hlavní sídlo pohlaví se však považuje hypothalamus ve spodní části mozku, nikoliv tedy chormozomy, zevní vzhled genitálií ani uspořádání mozku. Intersexuální lidé nám připomínají zásadní fakt, že ženy neurčuje chromozom X a muže chormozom Y, ale že příroda zná i různé variace.

Jak se však podle toho všeho stavět k tomu, když se mamince narodí intersexuální dítě? Podle moderních genderových poznatků neplodnost člověka ho neponižuje do podřadné role. Připadá mi až děsivé, že by toto mohl být argument pro přeoperování nebo k okamžitému rozhodnutí se, jaké dítěti zvolit pohlaví do jeho budoucího života. Když jako muž bude stejně neplodný, tak by to mohla být tedy holka? Jak nelogické. Nikdo nemůže chtít po neplodné ženě, aby se prezentovala jako muž a naopak. Dokonce i argument vést někoho jako holčičku nebo kluka fungovat dlouhodobě nemůže. Pohlaví se nedá naučit, ale je vrozené.

David Reimer měl být v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století převychován na holku po úraze elektrickým proudem poté, co se ho ujal kontroverzní psycholog John Money.  John Money zatajoval informace o prospěchu své práce, za kterou obdržel dokonce medaili Magnuse Hirschfelda. David se navzdory tomu nikdy neztotožnil se svým pohlaví, i když byl tak podle Moneyho vychován a později v roce 2004 spáchal sebevraždu. A toto není ojedinělý případ převýchovy, mnoho případů sebevražd je známo v souvislosti s konverzní terapií např. na John Hopkins univerzitě.

Nejsnazší cesta přizpůsobit pohlavní orgány tomu, jak to na první pohled vypadá, nemusí být vždy to nejlepší rozhodnutí a ne vždy je toto rozhodnutí také správné. Podle statistik se běžně intersexuální dítě cítí spíše jako bezpohlavní, může se tím pádem stát, že priorita otěhotnění(i když dělohu má) nebude zrovna nikdy na prvním místě v životě intersexuálního člověka. Pokud by se však dítě mělo a chtělo nejak zařadit do bipolární společnosti, pak se spojení zevní úpravy genitálí a přiřazení pohlaví jedná o ruskou ruletu s pravděpodobností 50 na 50. Příkladem může být Dr. Morgan Holmes, 49letá profesorka a socioložka Kanadské Willfried Laurier Univerzity, která se věnuje problematice intersexuality. Ta se narodila jako intersexuální, avšak rozhodnutí jejího otce, aby podstoupila jako dítě operaci, vedlo k tomu, že doposud cítí odpor ke svému tělu. Pocity úzkosti a míru depresí neurčuje jen pouze vztah ke svému tělu, ale také prostředí, které se stydí za to jaké dítě je. Podle dvou studií, o kterých jsem zde dříve psala, míra depresí a úzkosti u dětí, které mají jakýkoliv nesoulad se svým pohlavím je o mnoho vyšší v nepodporujícím prostředí. Pokud dítě má kolem sebe podporující prostředí a chápající rodiče, míra depresí je u všech dětí stejná jako u zbytku populace a symptomy úzkosti vykazují jen pouhý mírný nárust. Míra prevalence sebevražednosti u intersexuálních lidí se celkově pohybuje okolo 23%, což je stejně tak jako u transsexuality vysoké číslo v porovnání s 1,5% ostatní populace.

Pokud si pustíte video, které je zde po pravé straně ve sloupku, je tak zřejmé, že moderní genderové poznatky se přiklání k tomu dítě neoperovat, hlavně nepřizpůsobovat pohlavní orgány pohlaví, které mu zvolí lékaři nebo rodiče a nechat rozhodnutí až na dítě v pozdějším věku. Podle některých názorů odborníků na transsexualitu dochází v poslední době k častějšímu výskytu genderové nekonformnosti u stále mladších dětí. Dochází k tomu jednak tím, že je zde vyšší informovanost rodičů, ale také důležitým poznatkem, že děti si svou příslušnost k určitému pohlaví dovedou uvědomovat v již mladém věku. Jaký by ten věk měl být, se někteří odborníci prozatím nedovedou až tak úplně shodnout. Většinou se udává kolem 7let věku, ale nejsou zde výjimkou ani pětileté děti. U intersexuality může být potíž s tím, že děti se genderově nemusí zařazovat nikam ani jako kluci ani jako holky, což samozřejmě rozhodnutí o příslušnosti k pohlaví může ještě déle prodloužit. Právě věk uvědomnění si příslušnosti s pohlavím ještě později zmíním, ale je nepochybné, že dvouleté dítě svůj genderový nesoulad v tak nízkém věku nedovede vyjádřit, natož si ho nějakým způsobem prosadit.

Další pohled může být z endokrinologického hlediska. I přestože může mít dítě 80% mužských hormonů vlivem nesestouplých varlat nebo nedovyvinutých gonád, v prepubetrálním věku se hladina vytvářeného testosteronu sníží vždy na minimum a nedochází k nějakému velkému ovlivnění organismu testosteronem. Oddaluje se tím čas pro přiřazení dítěte k příslušnému pohlaví alespoň do puberty. Novorozenci(neonatal) s mužskými pohlavními orgány mají běžně zvýšenou hladinu testosteronu, která se později rapidně sníží, jak je v grafu níže uvedeno. Může tak později převážit tvorba estrogenů vlivem jejich tvorby v děloze a vaječníkách. Testosteron se dnes poměrně úspěšně likviduje pomocí medikamentů i v případech, kdy dojde k zachování mužských pohlavních žláz, což my sami velmi dobře víme. Opět tento argument nezakládá na potřebě, aby dítě podstoupilo chirurgickou úpravu genitálií. Hladina testosteronu nic nevypovídá o tom, jakého by mělo být dítě pohlaví.

male_testosteron_level

Je tedy nějaký důvod proč odstranit gonády(nedovyvinutá varlata)? Maminka v mailu zmínila zvýšené riziko maligních nádorů u dětí se smíšenou gonadální dysgenezí a také otázky, na které by se měla ptát.

V otázce týkající se rozdílů rizik nádorů v závislosti na diagnóze, autoři porovnávací studie(doporučuji přečíst) srovnali deset doposud největších studií intersexuálních dětí a rozlišují gonadální dysgenezi podle toho, zda-li je částečná nebo úplná. V případě diagnostifikované poruchy většinou v pubertě se jedná o celkovou CGD, která je hůře rozeznatelná od částečné PGD. U CGD skupiny je riziko nádorů vyšší než u skupiny PGD, ale i tak se riziko nádorů u žen s karyotypem 45X/46XY liší v rozmezí od 2,2% do 50%.  Ačkoliv většina studií doporučuje včasnou gonadektomii u dětí s Turnerovým syndromem, nedávná studie Colls a kol. dokazuje, že dívky bez příznaku virilizace(mužnatění), mají riziko malignity nejnižší(2,2%), což může vést k odložení operace u dětí, kteří se jí zdráhají. U pacientek se smíšenou gonádovou dysgenezí je prevalence nádorů okolo 15%. U pacientek, jejichž rodiče nechtěli pokračovat v gonadektomii, bylo rutinní sledování pomocí ultrazvuku použito k vyhodnocování vývoje. Pro posuzování rizika je třeba brát v úvahu mnoho faktorů, pomoci může tato tabulka a také tento obrázek z již zmíněné studie.

Z etického hlediska, na který se zaměřovala porovnávací studie vychází, že pokud nejsou zákroky naléhavé, měly by být odsunuty, dokud nebude dítě dostatečně staré na to, aby dospělo k informovanému rozhodnutí samo. Gonadektomie by u malých dětí neměla být spojena s vnější úpravou genitálu též ze stejného důvodu.

Antihejt – Ani homosexualita ani transsexualita nejsou vrozené?

Srpen27

Když jsem si před pár dny četla na cizojazyčném webu recenzi odborné studie časopisu The New Atlantis Sexualita a Gender, zbystřela jsem a jakmile jsem se začetla víc a zjistila, kdo je jejím autorem a o čem to asi je, řekla jsem si sama pro sebe, že to jsou další xenofóbní plky, které nebudu ani číst, protože se jimi nechci rozčílit. Nakonec mne to přeci jen po pár hejtech donutilo napsat malý souhrn antihejtu.

Kniha o 144 stránkách popírá zjištění, že gender je přiřazený při narození a vyvozuje z toho poměrně drastické důsledky hlavně pro transgendery. Nikomu se nikdy doposud nepodařilo prokázat, že transsexualita je vrozená, neboť u ní nejsou objektivní známky změn v těle v průběhu těhotenství. Nedá se u plodu spolehlivě ve třetím trimestru(odhaduje se, že v té době jsou položeny základy pro příslušnost k pohlaví v amygdale a hypothalamu) změřit hladina hormonů nebo geneticky prokázat a vyvodit z toho takový závěr: „Tak paní, bude to holčička a bude transsexuální, později bude chtít být kluk.“ nebo „Nebojte se paní, vaše dítě transsexuální rozhodně nebude.“ Transgendeři jsou při narození na první pohled spokojené děti tak jako jiné a mají stejné biologické hodnoty i vývoj jako ostatní děti. Co je jisté je to, že v určitém věku dítěte nebo dospělého jedince se diskomfort spojený s rozdílností genderu nakonec stejně jednou projeví a člověk si v rozporu s okolím začne uvědomovat svou odlišnost. Některé děti si nesoulad uvědomí již v útlém věku, některé děti se zároveň začnou hlasitě vyjadřovat a prosazovat si své, některé děti přejdou své dětství přes neutrální období bez povšimnutí, někteří si odlišnost uvědomí s prvními vztahy, někteří svou odlišnost skrývají i přes ty vztahy a snaží se chovat podle toho, co od nich očekává společnost, někteří se i přes frustrace ze vztahů a rozporu s okolím snaží dál a dál sociálně adaptovat, až jednoho dne… Důležitá kromě samotné skutečnosti, že je někdo transgender, je i intenzita pocitů sounáležitosti s opačným pohlavím a míra schopnosti se vypořádat s tím ne moc vstřícným okolím. A v tom je právě zakopaný pes dvou různých pohledů, z nichž jeden je samozřejmě ten špatný.

Chci číst dál »

ACP a jiní křesťansko-katoličtí ignoranti

Březen23

Trochu dál rozvedu, co jsem tu včera napsala. Pro počáteční objasnění je ACP(American College of Pediatricians) profesní pediatrická organizace. Ta teď předběžně vydala své prohášení ohledně transgender dětí, jehož oficiální doplnění má podle CNS News a jejich stránek vyjít v létě tohoto roku. ACP je mimochodem také skupina ultrakonzervativních katolicky založených lékařů, kteří nesouhlasí s tím, aby homosexuálové adoptovali děti, uzavírali sňatky, s vakcínou proti rakovině děložního čípku, antikoncepcí a lékařskou péčí pro transgendery. Mimochodem McHugh pod tímto prohlášením je psychiatr z John Hopkins(prováděla reparativní léčbu), což také mluví samo za sebe.

acped_logo

Umožnit dětem chemické a chirurgické možnosti k tomu, aby předstírali cizí identitu, je týrání dětí…Puberta není nemoc, a pubertu blokující hormony mohou být nebezpečné. Pubertu blokující hormony vyvolávají stav chorobné nepřítomnosti puberty, inhibují růst a plodnost…Lidé, kteří se identifikují do opačného pohlaví nebo někde mezi, pořád zůstávají biologickým mužem nebo biologickou ženou…Lidské pohlaví je objektivní rys daný chromozomálně XY a XX a ne genetickým genderovým nesouladem. Lidské pohlaví je dané binaritou za jasným účelem reprodukce…U 98 procent nejednoznačných chlapců a 88procent dívek je pravděpodobné, že se ztotožní se svou identitou poté, co projdou pubertou.“

Toho se chytla některá média včetně Huffington Post a šla ve svých výrocích tak daleko, že „Trans agenda ve skutečnosti jen velebí duševní nemoci a démonizuje zdravé sexuální myšlení“ a také, že „Podávání blokátorů puberty je v rozporu se Sokratovou přísahou.“

graffiti

Asi bych začala citací Brynna Tannehilla:

„Je čas přestat opravovat transgender lidi, ale nastal čas opravovat společnost.“

To, že jste křesťané, katolíci…  a cisgender k tomu s preferencí pouze té binární společnosti, neznamená, že cokoliv jiného budete zavrhovat, protože i pro Vás je ten svět stejně pomíjivý tak jako pro mne i včetně vaší víry, která je ač si možná nepřiznáte také pomíjivá. Stavět schopnosti reprodukce na vyšší moc  a povyšovat se kvůli tomu není výsměchem ani tak vůči mne, která patří do skupiny 0,0% něco, ale i každému sedmému neplodnému páru. Jak jim asi katolíci vysvětlí, že je Bůh nemá rád a že je tak podle Bible vyřadil z jejich nejzákladnější schopnosti plodit děti, pro kterou XY a XX lidi vlastně přichází na tento svět? A tvrdit, že za to může HA? Vždyť nás je o šest miliard víc než před dvě stě lety a růst je stejně exponenciální i po vynálezu HA. Jedná se o výsměch každému člověku nejen s chromozomální odchylkou, každému člověku s duševní nemocí a že např. lidí s panickou psychozou je u nás více jak čtvrt miliónu a musí se léčit léky a ne vírou v Boha, ta jim vůbec nepomůže. Tvrdit, že 98%procent transgender lidí upustí od svých požadavků poté, co projdou pubertou mohu s klidným vědomím a svědomím označit za nadsazené a dát do souvislosti fakt, že Katolíci také věří na zázraky. Jenomže ty se nedějí. To by přeci znamenalo, že transsexualita u dětí je 50krát častější a ve skutečnosti tomu tak není.

Kdyby víra některých náboženství měla opravdu léčivou moc, nebudou statistiky sebevražednosti transgender lidí tak vysoké a opravdu neplatí, že sebevražednost transgender lidí se sníží tím, že zkrátka jen přestaneme být transgendery a nebudeme nějakým genderovým nesouladem podstupovat chemické a chirurgické změny. Závěrem docházím k tomu, že ACP není profesní organizací, ale pouze ideologickou uměle vytvořenou katolíky.

everyday_feminism

Historie transsexuality IV. 1971 – 1985

Březen22

1971

Konalo se druhé Symposium on Gender Identity v Elsinnore v Dánsku. Případ April Ashley se dostal před britský parlament, díky soudci Ormrodovi bylo manželství Ashley prohlášeno za neplatné. Léon Pérel praktikoval první operace pohlaví se svými mediky v Paříži v nemocnici Saint-François. Jose Saez oddělil novou třídu hermafroditismu s deficitem 17-beta-hydrosysteroido-deshydrogenasy. Byla založena Richardem Greenem nadace Archives of Sexual Behavior. Byla vytvořena gender identity klinika v Montrealu při McGillově Universitě. Při seminářích Lacana (Jacques) o transsexualitě D’un discours qui ne serait pas du semblant (20 ledna) dochází k první kritice Stollera.

Leites (Nicolas), The New Ego, Science House, New York: obahuje podrobnou kritiku tezí o pohlavní identitě od Roberta Stollera.

De Vaal (Otto M.), Man of Vrouw? Dilemma van de Transseksuele Mens, Wetenschappelijke Uitgeverij, Amsterdam: Opět pokračování liberálních teorií nizozemských psychiatrů

Green (Richard) a Stoller (Robert), „Two pairs of monozygotic (identical) twins discordant for gender identity“, Archives of Sexual Behavior, n°1, pp.321-328, Asymetrie mezi vzděláváním dvojčat potvrzuje působení rodičovských vlivů.

Money (John), „Clinical aspects of prenatal steroidal action on sexually dimorphic behavior“, in Sawyer (Charles) a Gorski (Roger) (éds.) Steroid Hormones and Brain Functions, University of California Press, Los Angeles. Poprvé se začíná uvažovat o tom, že sexualita je dána vývojem a působením hypothalamu.

Money (John), „Matched Pairs of Hermaphrodites: Behavioral Biology of Sexual Differentiation from Chromosomes to Gender Identity, Engineering and Science (California Institute of Technology) 33, pp.34-39: Přehled metod a výsledků intersexuálních lidí.

Newman (Lawrence) a Stoller (Robert), „The oedipal situation in male transsexualism“, British Journal of Medical Psychology, n°44, pp.295-303. Operované transsexuání ženy mají ženskou identitu získanou psychickým vývojem.

Stoller (Robert), „The Bisexual Identity of Transsexuals. Two Case Examples“, Archives of Sexual Behavior n°1, pp.17-8, Argumenty proti psychické diagnóze u pravých transsexuálních lidí. Sexuální orientace se stále bere při posuzování kdo je víc transsexuální.

Stoller (Robert), „Création d’une illusion: l’extrême féminité chez les garçons“, Nouvelle revue de psychanalyse n°4, pp.536-39,

Stoller (Robert), „The Term: ‚Tranvestism'“, Archives of General Psychiatry n°24, pp.230-7. Zřejmě by se jednalo podle autora o pravý případ transsexuality, ale nakonec se jedná o zvrhlost a psychózu pacienta. Vše od Roberta Stollera publikováno v roce 1975.

Chci číst dál »

Historie transsexuality III. 1951 – 1970

Březen7

1951

Margaret Sanger přesvědčila Gregory Pincuse, aby pracoval na hormonální antikoncepci Per Os, což mělo být financováno Katherine McCormick. John Money se připojil k Hampsonsovým na Johns Hopkins.

Boss (Médard), „Umwandlungsoperation“, Erwiderung zum Bericht über mein Referat auf der 66 Wanderversammlung der südwestdeutschen Psychiater und Neurologen in Badenweiler, Psyche n°4, 1950-1951, pp.226-34. Případ chirurgického zákroku po provedené psychoanalýze. Velmi široká debata mezi Mitscherlich (Alexander), Binswanger (Ludwig), Bleuler (Manfred), Jung (Carl-Gustav) a Weizsäcker (Victor von), n°4, pp.448-77 et pp.626-40.

Cauldwell (David), Sex Transmutation. Can One’s Sex Be Changed?, Haldeman-Julius, Girard, Kansas.

1952

Kastrace George/Christine Jorgensen, 26 let, v Kodani za asistence týmu Christiana Hamburgera, psychiatra Georg Stürupa, chirurga Poul Fogh-Andersena a Erling Dahl-Iversena; bez vaginoplastiky: pacientka byla přijata jako homosexuál požadující kastraci, kterou později tým překvalifikoval na změnu pohlaví a penectomie by měla proběhnout tentýž rok.

„Henri“, pacient Jean Delaye, následován Jacques Lacanem, jejichž vzájemné rozhovory se ukončí v roce 1954. Vyšlo z toho dílo s názvem „Examen anatomo-pathologique de l’encéphale d’un dément précoce mort au cours d’une électronarcose 23 mois après une lobotomie“(Přezkoumání patologie mozku blízké smrti a ukončení 23 měsíců po lobotomii mozku), podepsáno L. Marchandem, J. Rondepierrem, P. Hivertem a P. Leroyer, Annales médico-psychologiques, pp.175-179, Příběh transsexuálního pacienta a zmínka o jeho psychoanalytické léčbě z roku 1946.

Bättig (F.), Beitrag zur Frage des Transvestitismus, Doktorandská práce, Curich

Glaus (A.), „Zur Lebengeschichte eines Tranvestiten“, Monatschrift für Psychiatrie und Neurologie n°124, pp.245-58. Tři případy travestitů, kteří žijí jako ženy.

Money (John), Hermaphroditism. An Inquiry into the Nature of a Human Paradox, Práce na Harvardské univerzitě.

Chci číst dál »

Největší omyly v léčbě TS

Prosinec25

Pohlaví se dá naučit – John Money

John William Money se narodil roku 1921 na Novém Zélandu a zemřel roku 2006 v Marylandu v USA. Byl to údajně významný ale také kontroverzní psycholog, jež roku 2002 obdržel od německé společnosti medaili Magnuse Hirschfelda za sociálně vědní výzkum sexuality. V 60letech jeho kariéra sexuologa byla na vrcholu a začal prosazovat myšlenku, že příslušnost k pohlaví není dána narozením, ale v průběhu života se dá naučit, přičemž hlavním faktorem pro výuku pohlavního chování byl přístup rodičů. Aby John Money mohl prokázat tuto teorii, pomohla mu náhoda. V roce 1966 při obřízce jednoho chlapce z dvojčat došlo ke zkratu přístroje, kterým měla být vykonána. Místo slabého proudu byl použit silný proud, který celý chlapcův penis zničil. Zpráva se dostala na Johns Hopkinsonovu univerzitu, kde Money působil. Tuhle univerzitu zmíním ještě později. Ta se společně s rodiči dohodla, že uskuteční pokus a chlapce vychovají jako dívku a vše mu zatají. John Money tak po další roky publikoval mnoho vědeckých článků, jak se mu pokus daří úspěšně plnit. V roce 1972 se z Johna měla stát Joan.

john-joan-money

Skutečnost byla však jiná, dítě nebylo šťastné a nikdy se s rolí dívky neidentifikovalo. V pubertě se z něj zase stal chlapec. Roku 1997 byl Money obviněn z toho, že zatajoval podstatné údaje o úspěchu své teorie. Jmenoval se David Reimer a celý život tohoto Kanaďana se musel vyrovnávat s emočním utrpením, až do roku 2004, kdy ukončil svůj život sebevraždou.

Chci číst dál »

  • Přihlásit se