Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

A jaký chcete? – Rhinoplastika

Duben26

„Tu kostru vám zúžíme, je trochu masivnější. A chcete takový ten rovný nebo trochu zahnutý a zvednutý?“ Primář UEMu na mne. „Jo ten zahnutý a trošku ho zvedněte, už tady doktorovi jsem říkala, že když to bude o trochu víc zvednutý, nebude mi to vůbec vadit, ba naopak.“ Odpověděla jsem. To bylo ještě včera, kdy má jediná starost byla, jak to zas po celkové anestezii zvládnu se do rána zotavit, abych pak dojela zpátky domů a nestrašila moc lidi kolem sebe.

V UEMu, Ústavu estetické medicíny, mají recepci, hned za ní šatnu s vchodem na pár pokojů, kde se každou chvíli střídají pacienti respektive pacientky. „Tak dámy, tady se svlékněte a pak si pro vás přijdu.“ říká sestřička mne a ještě jedné postarší paní inženýrce. „Paní inženýrko, vy už víte, jak to tu chodí…Máme tu dvě víčka, jedno břicho, tím nechci říct, že tu máme jenom ty orgány, ale pacientky s víčky a břichem, ale pak po nich půjdete na řadu. Jak vy to máte? Budete tu v celkové do rána?“ „Ne, já jdu jen na odsátí na noze a večer musím být zas pryč.“ Paní inženýrka se obrátila na mne a říká: „Jo ta barva(myslela bledě zeleného andělíčka) vám jde k pleti.“ Vybrala jsem si jednu ze čtyř možných barevných variant andělíčků, převlékla se a šla na pokoj, kam mne poslala sestra.

Na pokoji už čekala jiná paní na operaci víček, která na vizitě s lékaři říkala, že chce udělat jen ty horní víčka a nikoliv i ty spodní. A já tak celou dobu dobu po ní tak trochu pokukovala, protože mám také ty horní víčka mírně převislá a s operací víček do budoucna také počítám, cca do 10 až patnácti let, než mi ve stáří začnou dělat větší problémy. Jenomže u té paní mi to ani tak nepřišlo, že by zrovna ona s tím měla nějaký problém. No co, je to její věc, já chci zas nový nos a taky mi lidi doposud říkali, že ho nepotřebuju. Možná bych začala uvažovat i o těch víčkách, jenomže když paní přivezli, vypadalo to děsivě, když je měla překryté obvazy. Tak jsem zas přehodnotila to, nad čím jsem uvažovala, těch deset let to ještě počká. Než mne napíchli a já se probudila, nebyla už tam a já pak byla na pokoji sama.

Nový nos nebolí, jenom to mokvá, nemůžete dýchat a v krku pořád cítíte krev. Oproti SRS je to procházka růžovým sadem, jen je to dost nepříjené a nekonformní, zvlášť když umíte dýchat jen nosem a pusou nejste zvyklí. Už to vypadalo, že budu v pořádku, ale když mi chtěla sestřička v devět večer píchnout injekci do kanyly, začala jsem jako vždycky kolabovat. Tlak jsem měla 78/45, orosila jsem se a ztrácela vědomí. Přiběhl doktor a kontroloval mne jestli nekrvácím do krku. Tak jsem dostala ještě druhou kapačku. Ještě pak dlouho do noci jsem měla tlak pod stovku a sestřička začínala mít o mne obavy. Ale usnula jsem po prášku a spala bez probuzení až do rána. Ráno to už bylo lepší, zvládla jsem si dojít na záchod sama a po snídani jsem nabrala síly.

Jak jsem psala o té šatně, tak vedle ní má doktor ošetřovnu, kde dělá převazy. Vešla jsem do šatny a strhla se lavinová reakce smíchu. Já a další dvě slečny jsme tam seděly, všechny tři převázané nosy a nateklý obličej. „Já to mám z vás asi nejhoší.“ začala jedna. „Já mám nateklý i oči a nevidím přes ně.“ Koukala přes malé škvírky a smála se. Je to jako když vás někdo brutálně zmlátí, kope vám do obličeje, že ho nikdo nepozná a vy pak vyceníte zuby a smějete se.

Naštěstí jsem se dostala do prvního autobusu směrem na Vary. Jasněže ty lidi kolem vás koukají vyděšeně a neví, co se stalo, jestli nejsem náhodou obětí domácího násilí. To občas jsem, ale takhle hrozný to doma ještě nemám. A taky nevím, čím to bylo, možná jsem prolomila tabu z plastik, ale slečna, vedle které jsem seděla, dostala najednou nutkání zavolat své kamarádce a před celým autobusem ji začít sdělovat, že za měsíc půjde si nechat udělat nová prsa. Bez ostychu se začala před ostatními bavit o tom, jak jí doktor nabízel 300ml implantáty a že když je držela v ruce, připadaly jí malé, tak si vybrala ty 400ml, že její přítel to tak chtěl, aby byl spokojenej a že ty nové kozy budou už tak velký, případně si je nechá pak vyměnit. Měla jsem sto chutí jí říct o tom, jaká je to bolest, až jí budou stát dva sloni na hrudníku, ale nechtěla jsem jí její nadšení kazit.

Odpoledne už začal obličej natékat, okolo očí opuchliny nabíraly modrofialovou barvu. Pokud někdo plánuje podstoupit to samé, utíkejte domů po operaci co nejdříve. Ale co hlavní je to, že mne bolí už průdušky z toho, jak dýchám jen pusou, jak se vzduch přes nosní sliznici neprovhlčuje a je suchý. Poměrně dost ty průdušky bolí. A taky mne bolí krk, mám nějakou těžkou hlavu teď a starostma to není. Před zrcadlem jsem poodlepila čtverečky a vážně je zvednutej, sice teď tak dvakrát větší. Už se těším na výsledek za dva týdny, až se zbavím vnitřních stehů a té dlahy. Dlaha je plastová, tak možná na tu chvíli snese nějakou samolepku s glitry, ať ji mám jak módní doplňek. No nic, jdu se zas prospat. Spát můžete, ale po chvilce máte vyplázlý jazyk jako pes, ještěže není léto.

rhinoplastika

K ceně: 10tisíc byla záloha, 33tisíc jsem doplácela na místě, 1tisíc stálo předoperační vyšetření a 700laboratorní výsledky na předoperační vyšetření, to si musíte platit sami.

Na vinted je velmi pěkná diskuze o rhinoplastice s více jak 3000 diskuzními příspěvky.

posted under Můj Timeline
2 komentáře to

“A jaký chcete? – Rhinoplastika”

  1. On Duben 28th, 2017 at 7:34 Anonym Says:

    No, Domi, obdivuju tě za to všechno co děláš pro svůj vzhled a pro krásný pocit ve svém srdci (jasně a také v hlavě).
    Tady nezbývá nic jiného, než ti popřát brzké uzdravení a a ať je nosánek krásný a podle tvých představ. Zrovinka teď si představuji, jaké asi máš pocity (bolest nemyslím) a musí to být nádhera! U všech všudy, až ti závidím.

  2. On Duben 28th, 2017 at 7:45 Dominika Says:

    děkuju za milý komentář…zrovna teď se v zrcadle nepoznávám, ale to bude dobrý…Je to pěkný pocit, který zažívám už delší dobu.

Email will not be published

Website example

Your Comment:

 
  • Přihlásit se