Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

A tak šel čas

Duben25

Když teď u mne byla malá, tak si všimla mojí fotky ještě před neutrálním období, kterou mám vytištěnou ve středním formátu a občas mám takovou náladu, že si sama pro sebe nějakou profilovku v B&W&DIY udělám a po vytisknutí si ji pak někam založím. Vlastně malá si teď hodně všímá těch rozdílů a úplně nejlepší je, že mne jako rodiče sice označuje, ale bere mne také i s mým novým jménem. Strašně krásné a k pomuchlání pak je, když si už jakýkoliv náznak mé bývalé mužnosti, který před ní neskryju, vysvětluje jako již nepřirozený fakt, stejně tak pro ni nepřirozená byla i tato první fotka. Zážitekem pro ní bylo, když jsem jí pak ukázala ještě jiné tak před deseti patnácti lety, dříve než se narodila, přitom jsem nevypadala myslím nějak strašně, byla jsem opálená ze solárka, s různými účesy, trochu metrosexuální, ale i tak jsem pro ní byla dříve někdo jiný, než kým vlastně jsem teď. „Jé ty tu běžíš,“ říkala mi a já: „Mám z vlasů zapletené malé copánky a do nich korálky, ani si nedovedeš představit, že když jsem běžela, tak mi cinkaly do brýlí a bylo to hrozně otravné.“ Byla ráda, když se o mne dozvěděla zase něco víc. Ono je to také tak správné, protože pak pro ni nejsem nikdo jiný než normální a běžný člověk v jejím životě a tím chci být.

SONY DSC

Teď jsem si ji vyzvedávala ze školy a ona mi povídá, že dostala špatnou známku z přepisování říkanky, tak jsem chtěla vidět její deníček a ona, že mi ho nedá. A já: „Dej mi ten deníček! Jsem tvoje Táta pořád!“ 😀 a ona na to: „Ale ty jsi holka.“ Minimálně pro jednu osobu, tu nejdůležitější v mém životě, jsem už úplně někdo jiný. „To ale neznamená, že nemůžu vidět tvůj deníček, tak mi ho dej a dělej.“ Měla jen trojku, ale štvalo jí to, tak jsem se na ni ani nezlobila. Své jméno mám zatím stále v neutrální podobě, ale při komunikaci s okolím jej malá tak nějak sama pochytila, jinak mi ona neříká křestním, jsem pořád přeci její rodič. Když jsme společně nakupovaly, tak mne najednou v rychlosti při procházení mezi regály zastavila a povídá, že tam byl přívěšek se jménem Dominika a že mi ho chce koupit. Penízky sice byly nakonec ode mne a slíbené, ale jo, tahle moje láska mrňavá na mne myslí neustále. Měla jsem z toho takovou radost za tu její spontánost.

SONY DSC

A tak mne napadá, že za nedlouho tady shrnu, jak to vlastně vzala a jak to mezi sebou vlastně máme. Jen tak v rychlosti vám mohu říct, že je to perfektní a mám ji za to ráda. A taky ty dvě fotky sem musím znovu dát, protože příští týden ve čtvrtek budu hodnotit půl roku HRT, tak jsem vzala foťák, postavila se před něj a udělala si kolekci dvanácti fotek a o nástin vás možná neochudím. Ještě tak před rokem a půl pro mne tyto dvě fotky nahoře byly tak neskutečně rozdílné. Staly se pro mne symbolem mé přeměny a odhodlání, že když to jde na těch fotkách, tak to půjde taky i v reálném životě a paradoxně ta první byla dofocena až o dva měsíce později, aby kontrastovala ke druhé. Jinak dnes už i ta druhá v porovnání s těmi novými je zastaralá a dnes také vím, že to v tom životě jde, takže fotky po šesti měsících budou zde nejspíše moje poslední fotky.

SONY DSC

Email will not be published

Website example

Your Comment:

 
  • Přihlásit se