Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Antihejt – Ani homosexualita ani transsexualita nejsou vrozené?

Srpen27

Když jsem si před pár dny četla na cizojazyčném webu recenzi odborné studie časopisu The New Atlantis Sexualita a Gender, zbystřela jsem a jakmile jsem se začetla víc a zjistila, kdo je jejím autorem a o čem to asi je, řekla jsem si sama pro sebe, že to jsou další xenofóbní plky, které nebudu ani číst, protože se jimi nechci rozčílit. Nakonec mne to přeci jen po pár hejtech donutilo napsat malý souhrn antihejtu.

Kniha o 144 stránkách popírá zjištění, že gender je přiřazený při narození a vyvozuje z toho poměrně drastické důsledky hlavně pro transgendery. Nikomu se nikdy doposud nepodařilo prokázat, že transsexualita je vrozená, neboť u ní nejsou objektivní známky změn v těle v průběhu těhotenství. Nedá se u plodu spolehlivě ve třetím trimestru(odhaduje se, že v té době jsou položeny základy pro příslušnost k pohlaví v amygdale a hypothalamu) změřit hladina hormonů nebo geneticky prokázat a vyvodit z toho takový závěr: „Tak paní, bude to holčička a bude transsexuální, později bude chtít být kluk.“ nebo „Nebojte se paní, vaše dítě transsexuální rozhodně nebude.“ Transgendeři jsou při narození na první pohled spokojené děti tak jako jiné a mají stejné biologické hodnoty i vývoj jako ostatní děti. Co je jisté je to, že v určitém věku dítěte nebo dospělého jedince se diskomfort spojený s rozdílností genderu nakonec stejně jednou projeví a člověk si v rozporu s okolím začne uvědomovat svou odlišnost. Některé děti si nesoulad uvědomí již v útlém věku, některé děti se zároveň začnou hlasitě vyjadřovat a prosazovat si své, některé děti přejdou své dětství přes neutrální období bez povšimnutí, někteří si odlišnost uvědomí s prvními vztahy, někteří svou odlišnost skrývají i přes ty vztahy a snaží se chovat podle toho, co od nich očekává společnost, někteří se i přes frustrace ze vztahů a rozporu s okolím snaží dál a dál sociálně adaptovat, až jednoho dne… Důležitá kromě samotné skutečnosti, že je někdo transgender, je i intenzita pocitů sounáležitosti s opačným pohlavím a míra schopnosti se vypořádat s tím ne moc vstřícným okolím. A v tom je právě zakopaný pes dvou různých pohledů, z nichž jeden je samozřejmě ten špatný.

První pohled, obzvláště ten křesťanský předvedl portál Lumen de lumine, papouškoval poznatky z jmenované studie a napsal:

když muž tvrdí, že je ve skutečnosti ženou, která byla počata s mužským tělem nebo naopak, dokazuje, že má těžkou poruchu pohlavní identity, která svědčí o psychické patologii. Nemá to nic společného se skutečností, protože pro takovéto sebepojetí neexistuje žádné vědecké potvrzení.

Dále se studie zabývá tím, že většina dětí, které poprvé projeví známky transsexuality, v dospělosti upustí od svých požadavků. (Pozn. zřejmě myšleno se sociálně adaptují do té pro ně nekomformní role a problém se jen odloží popř. přetrpí). Ve studii je také zmíněno, že transgendery provází daleko časteji psychické problémy, než je tomu u LGB lidí a i oproti běžné populaci a tudíž je transsexualita vyvolána až s nástupem nějaké té úzkosti či depresí jako vedlejší sekundární diagnóza.

Nebudu vás napínat a povím vám, že za touto studií stojí Lawrence S. Mayer, docent na nedávno zavřené Hopkins Hospital, která se zabývala reparativní léčbou, ve spolupráci s Paul R. McHUghem, ředitelem konzervativní Americké rodinné asociace lobující proti přijímání transgender dětí mezi ostatní, pravověrným katolickobiskupské církve. Nikoliv žádný idealizovaný významný psycholog a psychiatr, jak se Lumen de lumine domnívá, ale spíše zločinci, kteří desetiletou dívenku nutili otěhotnět a donosit dítě po znásilnění nebo ti samí lidé tvrdili, že pedofílie u kněžích neexistuje, či že homosexualita je jen volba životního stylu.

A tak je podle některých potřeba léčit transsexuálního člověka tím, že ho přesvědčíte, že transsexualitu má vyvolanou z depresí a měl by se smířit s tím, že zkrátka, když mu Bůh dal do vínku penis, tak chtěl, aby byl mužem a stejně tak naopak u žen. Jako zvrácené „homo-lobby“ považují zatahovat do transsexuality děti. Stejně tak jako nejde vnutit dítěti opačné pohlaví, nelze mu vnutit přeci ani transsexualitu, viz největší omyly v léčbě transsexuality. Svádět vše na transilumináty je paranoia jak vyšitá a autoři by se měli léčit také, ale jak chcete léčit psychologa z duševní nemoci? Po několika sebevraždách homosexuálů a trasgender lidí, které veřejnosti sdělovaly, že z homosexuála heterosexuála a z transgender člověka cisgender člověka neuděláte, byla tato léčba Bohudík zakázána. Dokonce i její zakladatel Kurt Freud(Čech) od ní dávno upustil.

Nicméně někteří křesťané se stále vracejí k těmto předsudkům a přistupují k transsexualitě jako k patologické poruše nebo nemoci srovnatelné např. s amputací ruky. Zkrátka jako transgender nejste jenom přelud, to uznávají, ale nebudete moci sexuálně žít, nikdy. Když už je někdo transgender, tak podle psychologa Jeronýma Klimeše v knize Křesťanství, vztahy a sex vydané tento rok, by měl snad každý homosexuál a transgender žít asketicky či asexuálně, vzdát se veškerých možností mít vztah, aby alespoň splňoval nějaké ty křesťanské hodnoty.

jeronym_klimes_krestanstvi_vztahy_sex_obalka_ramecek

Druhý pohled je více empatičtější a vyvrací výše uvedené jednoduché pochody některých jediců. Říká, že transsexualita je skutečně vrozená, ale ještě se neví, jak k ní dochází. Jako logické objasnění vyššího výskytu úzkosti a depresí je považován až vývoj konfrontací s okolím a z toho i neustálé frustrace a překážky, které se nedají odstranit samozřejmě z prvotních důvodů transsexuality. Deprese i tak samozřejmě vzniká a nemusí  se jednat přímo o transsexualitu.  Psychická onemocnění nejsou primárním znakem a spouštěčem transsexuality, ale až tím sekundárním průvodcem. Uvědomění si deprese a nezvladatelného stavu je pak spouštěčem pouze toho, že člověk se sebou začne něco konečně dělat a podstoupí přeměnu, protože: „Už mne to tady takhle vážně nebaví a už kašlu na to, co si o mne myslíte!“ Za důkaz, že pohlaví není přiřazeno okolím, sociálním vývojem, či nějakou psychiatrickou nemocí či něčím jiným, ale vzniká u člověka již dříve, jsou považovány studie intersexuálních lidí, u nichž se lékaři do jejich pohlaví netrefili a také mnohé další studie transsexuálních dětí v souvislosti s mírou úzkosti a deprese při akceptování či odmítnutí. Genderové pohlaví je tak další veličina vedle orientace a biologickým pohlavím. Vážně se cisgender lidé, kteří si jsou svou náležitostí k pohlaví jisti, nemusí obávat, že kvůli depresím ještě tohle chytnou jako nějakou chřipku. A proto lze usuzovat, že genderová dysphorie je stejně jako homosexualita dána při narození, je vrozená a člověk ji v průběhu života již nezmění nebo ji nevyléčí paralenem nebo běháním do schodů. Studie prokazují, že pokud by psycholog pan Klimeš přistupoval k transsexuálnímu dítěti tím, že by mu transsexualitu rozmlouval, tak by ho uvrhl ještě víc do depresí a dospělého člověka by stále více frustroval, aniž by mu nějak pomohl. Přitom transsexuální děti s okolím, které je akceptuje, jsou stejně šťastné jako jejich vrstevníci a žádnou depresi či psychiatrickou nemoc nezažijí.

Tím, jak jsem si zkazila náladu, tak mi ji zase zlepšil názor některých křesťanů na portále Christnet.cz, který se proti knize překvapivě tvrdě, ale pravdivě, ohradil. Dnešní antihejt tak už napsali za mne sami křesťané.

Je otázka, zda Klimeš ve své praxi vůbec dlouhodobě s LGBT osobami pracoval, případně zda s některými z nich svou práci konzultoval. Kniha přináší jednostranný, značně deformovaný, normativně direktivní a z terapeutického hlediska nebezpečný pohled na homosexualitu, uvedené pasáže jsou v ostrém rozporu se současným vědeckých poznáním, společenskou realitou a nereprezentují ani aktuální učení církve. Zvláště zraňující a znejišťující může být vykreslený obraz homosexuality pro dospívajícího, který hledá podporu ve fázi prvotního přijetí vlastní odlišnosti. Po přečtení Klimešova textu bude sám sebe považovat za invalidu a na celý život mu zůstane hrůza ze sexuchtivé tvz. homosexuální kultury.

Nelze s tím než souhlasit. 7 dolarů je za takové žvásty jako Sexuality and Gender nebo 278,- Kč za Křesťanství, vztahy a sex moc a hlavně ztracený čas.

posted under Antihejty
4 komentáře to

“Antihejt – Ani homosexualita ani transsexualita nejsou vrozené?”

  1. On Srpen 28th, 2016 at 17:13 Transgendercz Says:

    Problém je, že pokud gender dysforie není vzrozená a dokáže se to později výzkumy, tak nastane peklo pro lidi s transsexualitu, aby to pak nevedlo k nedostupné „léčbě“. Ale naštěstí změna pohlaví je již v civilizovaných zemí na žádost, tak se to bude ubývat jiným směrem.

    Faktem je, že je cekem jedno, jestli je transsexuality vrozená a nebo jak někteří psychologové říkají, že pohlavní identita vzniká přibližně psychologickými mechanismy do třetího roku života. Důležitý je, že způsobuje velké psychické potíže a proto se musí změnit správně tělo k identitě.

  2. On Srpen 28th, 2016 at 19:20 Dominika Says:

    Varování: nestojím tu o tvoje xenofóbní hejty…Komentuješ na blogu člověka, kterého nesnášíš, na svém píšeš xenofóbní urážející plky a navíc nemáš pravdu.

  3. On Září 1st, 2016 at 0:37 Kastrošů Says:

    Jaký máš Dominiko názor na ty podmíněné kastrace respektive srs operace, které tady stát a medicína po transgender lidech neustále vyžaduje a nemalé množství transgender lidí tím jen poškozuje?

  4. On Září 1st, 2016 at 6:46 Dominika Says:

    Je mi to jedno…Já patřím mezi ty, které to tam dole nechtěly a už to tam nemám. S výsledkem jsem celkem spokojená.

    Vzhledem k agresivitě některých, který jsou proti, tohle téma ani nechci tady moc rozebírat. Je mi nelogické, jak někdo, kdo se připojil k žalobě na stát za podmíněnou kastraci pro uvedení pohlaví v dokladech se dobrovolně nechal testosteronem chemicky vykastrovat.
    Po roce a půl HRT je z mojí zkušenosti pohlavní orgán bez spermatogeneze a schopnosti plodit děti. Výjimky potvrzují pravidlo.

    Pro některé to vyřeší legislativa, ale stejně jestli člověk bude chtít vypadat jako žena nebo muž, bez chemické kastrace to dál nepůjde tedy i zbavit se toho zdroje testosteronu či estrogenu. Jen je mi docela líto, že se tu vytvoří nový zákon a zapomene se na skutečné legislativní nedostatky, které transgendery trápí již dlouho a ke kterým se již zákonodárci patrně v budoucnu nevrátí.
    http://transgender.lonely.cz/sdruzeni-pro-translidi/

    Sama bych informaci o pohlaví nikam neuváděla a v mnoha evropských bankách je možné si oslovení vybrat, stejně tak doporučuje ombudsmanka úředníkům oslovovat lidi podle jejich preferovaného pohlaví, protože se jedná o výraz úcty. A TS lidi, kteří operaci podstoupit chtějí, ji budou mít možnost podstoupit. Všichni by byli spokojení.
    Spíš mne víc štvou ty nucené rozvody a flameware tady nepodporuji.

Email will not be published

Website example

Your Comment:

 
  • Přihlásit se