Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Joshua Sutcliffe a CATO 2017

Listopad16

Jushua Sutcliffe je britský učitel, tedy byl. Je také evangelickým farářem a na škole, kde vyučoval založil školní klub Bible. Ten byl však školou zakázán kvůli homofóbním názorům ohledně svazků mezi muži a ženami na popud studentů. Poté si zasedl na transgender chlapce, kterého častěji trestal oproti jiným studentům a kvůli tomu si na něj stěžovala jeho rodina. Škole tak s pánbíčkářem, který si ve škole prosazoval svou nauku jiným způsobem než měl a míchal náboženství do hodin matematiky, došla trpělivost a zakázala mu učit. Svého transgender studenta jako křesťan kromě častějšího trestání také často úmyslně misgenderoval v domění, že tím neporušuje žádnou z jeho svobod navzdory školnímu řádu. Misgenderování se nevyhýbal ani v pořadu dobrého rána, kde ho několikrát opravovali moderátoři.


Myslela jsem, že doba pokročila natolik, že nám už křeťané nevnucují své názory a neupalují nás na hranici. Mimochodem britové upálili svou poslední čarodějnici ještě poměrně nedávno(67let). Dokonce ani, když jsem na návšťevě u jehovistů nebo oni u mne, jakože nejlepší kamarádka mé dcery je, nikdo z nás nikomu nic nepodsouvá. Náboženství patří do kostela nebo do jejich kroužků a ne do škol. Také bych byla znepokojená, mít „tohle“ kázací individuum ve škole jako učitele své dcery.

Tím bych také chtěla přejít k výzkumu CATO 2017, který zkoumal v USA nálady svobody projevu napříč politickým spektrem. Politika v USA se dělí na dva tábory demokratů a republikánů. Demokraté jsou více otevřeni a liberálnější než republikáni, kteří jsou spíše většinou křesťansky založení. Průzkum, který vycházel z dvou a půl tisícového vzorku došel k výsledku, že liberálové jsou méně tolerantní k nenávistným příspěvkům a výrokům.

I když 59% procent američanů brojí proti zákazu hejtování, u 79% převládá názor, že nanávistné projevy jsou morálně nepřijatelné.  A to dokonce i u hejtovacích výroků, jakými jsou výroky o tom, že transsexualita je duševní onemocnění a pro univerzitní půdu to platí obzvláště. To, že jsme duševně nemocní je hejt hodný tak akorát křesťanského pámbíčkáře jako je Joshua Sutcliffe, který není schopen přijmout změnu pohlaví svého studenta.

Celkových 36% američanů se domnívá, že by hejty vůči LGBT lidem měli být dokonce zakázány zákonem a to dokonce i z řad republikánů.

Zajímavý je také postoj ke svým nadřízeným, kteří by svou práci neměli vykonávat kvůli některým výrokům jakými jsou např., že transsexuální lidé jsou duševně nemocní nebo že homosexualita je hřích a za tyto by jim hrozila výpověď.

Ač 59% liberálů by podpořilo zákon, který by přikazoval používání zájmen u transgenderů, v celkovém poměru jsou to necelé dvě pětiny. V podobném poměru 38% je i těch, kteří se nijak politicky nevyhraňují.

Zajímavé je pak závěrečné zhodnocení, kdy se ohledně duševní nemoci u trangender lidí domnívá pouze 4%demokratů a 36%republikánů, že toto není hejtující výrok. Pan Doležal z Reflexu tak patří mezi tu omezenější menšinu, u které stále přetrvávají některá stigmata včetně těch, že homosexualita je hřích. Vrátím se ještě k videu, moderátoři This morning si k Joshuovi pozvali také Andreu Williamson z Christian legal centre, která říká, že tu máme úžasné poselství, když Bůh stvořil muže a ženu. V čem to úžasné selektivní poselství spatřuje však nezmiňuje. Dalo by se říci, že tím jak se stírají rozdíly ve schopnostech mužů a žen, se také minimalizují takové extrémní připady, které stále zastávají názory, že muži jsou ve všem lepší než ženy, jak v některých částech prokazuje výzkum CATO. Navíc zrovna paní Williamson zastává názor, že je pro dítě to nejlepší, když transgender chlapci budou zaměňovat rod a že mu tím pomůžou. Na tomto videu je víc než zřejmé, že nedostatek respektu ke svým studentům a vnucování svých náboženských představ může za to, že škole s takovým učitelem po několika předchozích problémech došla trpělivost. Vadí mi spíš to, že média prezentují transgendery jako ty zlé, kteří za vyhazov mohou.

Průzkum ke stažení

Transgender kinder

Listopad8

Sophii je osm let. Vypadá jako holka a cítí se jako holka, už ve svých čtyřech letech byla rozhodnutá, že nebude kluk. Chce nosit sukně, nechat růst své dlouhé vlasy a chce vypadat jako princezna z oblíbeného filmu. Nejdříve si rodiče mysleli, že to je jen přechodná fáze, ale vypadá to, že Sophie přesně ví, kdo je. V novém dokumentu přesvědčuje nejen své rodiče a své tři bratry o tom, že je dívka.

Heike žila vždy v domění, že má dceru, kterou chtěla, jenomže se už čtyři roky jmenuje Fynn a je to osmnáctiletý transgender chlapec, který též zapčal přeměnu před čtyřmi lety. I přestože to pro ní není snadné, rozloučit se s dcerou, kterou měla, říká, že Fynnovi poskytne veškerou podporu, kterou bude potřebovat. Fynn dokončil gymnázium a má jen jedno přání, které by chtěl dosáhnout. Nechat si odstranit prsa.

14tiletý Alexandr a 15tiletá Klára jsou transgender dospívající děti. Oba začali s hormonální terapií před pár měsíci a jejich těla se pomalu mění k muži a ženě. Oba mladí lidé mají stejný pocit, že se nemusí skrývat a po fyzické stránce zažívají, co skutečně cítí.

Všichni čtyři transgender děti se ocitají uprostřed diskuze o tom, zda-li je jejich genderová identita skutečně neměnná a stálá, že to není jen takový rozmar přírody nebo jen určitá fáze při vývoji. A spoustu jiných odpovědí lze nalézt v pěkném dokumentu televizní stanice WDR doku nebo na youtube, kde za měsíc a půl dokument dosáhl téměř půl miliónu shlédnutí.

 

Optická skla – růžové a modré brýle

Říjen8

gender_polarization

Na toto téma mne přivedly mé polemiky o různých odlišnostech ve fungování mužského a ženského mozku ve vztahu k sociálnímu a sexuálnímu chování. Jak jsem již dříve avizovala, ráda bych zabředla také do článků týkající se emancipace a různých, možná i alternativních pohledů na odlišnost obou světů.

Dnes jsem na sobě měla kalhoty, jenomže když se ráno probudím a cítím se dobře natolik, že bych chtěla být přitažlivá a emancipovaná případně dát na odiv to, že jsem žena případně se i líbit své polovičce, vezmu si šaty nebo sukni a to ještě vezmu k tomu všemu v úvahu atraktivnost, která z onoho oblečení vyzařuje. Několikrát se po ránu jdu podívat do zrcadla, jestli vypadám dobře a pak teprve vyrazím. Dělám to podvědomně, avšak mezitím si přemítám, co ten den budu asi dělat a při druhém třetím návratu k zrcadlu se najednou převléknu zpět do džín a dám volnost pohodlnosti. Když nad tím tak přemýšlím, ani jedna možnost, kterou si vyberu nesnižuje tu skutečnost, že jsme ženami a že toto jednání má spíše svou podstatu v sociálním chování. A tak si kladu otázku, jak toto vše vlastně uchopit a zjistit, nakolik je naše chování olivněné geny případně odlišnou strukturou vnímání uvnitř našeho mozku narozdíl od sociálního chování a v tom, co nám okolí od mala vštěpuje.

Muži jsou z Marsu a ženy jsou z Venuše

V mužském mozku dochází ke ztrátě tkáně třikrát rychleji než u žen(Cowel 1994). Růst nové tkáně v mozku souvisí s tím, jestli mu dáváme dostatek nových impulsů. Důvod pro lepší uzdravení mozkové tkáně u mužů může být ten, že jednotlivé hemisféry jsou u mužů více specializované a koncentrované v nervových propojeních, zatímco u žen mozek funguje více synchronně. Zatímco muži více pronikají do problematiky řešení situací, ženy dovedou vnímat problém z více hledisek. Jako hlavní odlišnost mezi vnímáním žen a mužů tak mohou patřit odlišnosti ve vnímání řeči a jejího citového podtextu. Jste-li muž, vnímáte buď jen text nebo jen jeho citové sdělení a běžně ne obojí současně. Jste-li žena, můžete dosáhnout obojího. Hormony mají také nezanedbatelný vliv na odlišné vnímání a hlavně chování. V případě prohry hladina testosteronu u mužů klesá a v případě výhry stoupá(Mazur 1992) Stereotypy se dokonce tak zažily, že dokonce zde existuje předpoklad toho, že ženy ve fázi menstruace jsou náchylnější k depresi a popudivosti, mají výkyvy nálad a sklony ke konzumování sladkého.

Muži však nejsou z Marsu a ženy nejsou z Venuše

Ženy nežijí na Venuši a nesetkávají se náhodně s Marťany. Interaktivně spolu žijí po boku už pěkně dlouhou dobu a tak do hry vstupuje hlavně vzájemná interakce a sociální případně i sexuální chování. V období PMS premenstruačního syndromu se prokázalo, že ženy mají schopnost si lépe pamatovat změny nálad, které v této době prožívají a tak se tím retrospektivně vyvrací i zažité stereotypy spojené s nadmírou depresivnosti a výkyvům nálad(Harpie 1997 a Widom & Ames 1988). Ženy nepáchají víc sebevražd v souvislosti s PMS. Sám Mazur 1992 vyvrací, že agresivita může být jakkoliv spojená s testosteronem, ta má daleko hlubší kořeny v psychologii člověka a i ženy mohou být stejně agresivní jako muži, zejména pokud je nikdo při tom nepozoruje(Frieze 1978 a Hyde 1984).  Rozdíl mezi muži a ženami není ve vyjadřování a stupňování agresivity, ale podléhá genderovým normám v dané kultuře, která klesá s věkem a dosaženým vzděláním(Harris & Knight-Bohnhoff 1996).

Ženy a muži se v sexuálním chování také moc neliší a do hry vstupují hlavně i další parametry vyplývající ze sociálního chování. Právě kultura, společnost a výchova mohou značně formovat a pozměňovat biologickou podstatu mužů a žen. V kulturách, kde jsou ženy rovné mužům, provozují náhodilý sex ženy stejně častěji jako muži. To jen v kulturách s nadřazeností mužů se sexuální zdrženlivost považuje jako něco cenného, co je třeba vyvážit věrností, manželstvím nebo zajištěním(Terry Conley University of Michigan).  Kultura s větším vlivem mužů nemá vliv na soudržnost rodiny není rozdílná jak rozvodovost v rovnocenné kultuře. Muži chtějí sexuálně přitažlivý protějšek a ženy zase zajištěného muže? Což je opět další z častých přesudků. Na prvním rande ženy posuzují muže podle vzhledu stejně tak jako oni. A že muži chtějí více partnerek? Vždyť to statisticky ani není možné.  Muži jen své představy vlivem sexuálního chování nadhodnocují a ženy zas podhodnocují. A že muži myslí na sex častěji? Opět chyba, protože ženy jsou více tlačeny k altruistickému chování a tím pádem více nemyslí na své biologické potřeby a nevyhodnocují je tak častěji, jinak srovnání zase vychází téměř nastejno.

Co za to může, že ženy jsou navenek odlišné od mužů, že se může zdát, že spadly z jiné planety než muži, avšak na každou studii existuje studie jiná, která ji dovede odlišně podat tak, že jsou ženy i muži nakonec stejní? Mohou za to…

Růžové a modré brýle?

Nejsou růžové ani modré a nejsou ani jen pouhá dvě skla, kterými vnímáme rozdíly mezi pohlavími. Existují minimálně troje.

gender_glasses

Genderová polarizace

Jsou ta nejpodstatnější skla, kterými můžete vnímat rozdíly mezi muži a ženami. Ve srovnání s optikou působí jako např. trojky dioprie, kdy už nevidíte skoro nic, jen jestli má člověk na sobě sukni nebo kalhoty nebo krátké a dlouhé vlasy. Základní genderově polarizační předpoklad říká, že muži a ženy jsou si odlišní a proto tedy tomu přizpůsobíme celý ústřední model fungování společnosti. Muži jsou silnější a ženy křehké, muži nosí kalhoty a ženy sukni, muži mají krátké vlasy a ženy dlouhé, chlapci mají rádi modrou a holčičky růžovou. Budeme separovat rozdíly mezi pohlavím a dávat jim podle toho patřičné vlastnosti. Chápejte tomu tak, že doposud všechny genderové polarizace pokaždé vybočovaly různé normy, které byly za tu dobu psychologové a sexuologové schopni normativně a opětovně popřít, že tomu tak vůbec nemusí být, jak jsem již výše nastínila. Dělit společnost pouze na muže a ženy a přisuzovat jim určité vlastnosti zkrátka neodpovídá a nikdy neodpovídalo skutečnosti. Nejsou všechny holky, co nosí sukně a co mají rády růžovou.

Androcentrismus

Muži jsou ženám nadřazeni, ženy jsou poměřovány vůči mužům, kteří představují určitý standard. Co není mužské, to je ženské nebo to alespoň snižuje to mužství. Androcentrismus je silně zakořeněný v kulturním diskurzu.  „Ještě dvě minuty, nebuďte slečinky! Makejte!“ Setkávám se na trénincích kickboxu s androcentrismem poměrně často. Když chce někdo kulturní rozdíly mezi ženami a muži hnát do extrémů, určitě argumentačně sáhne po mužské nadřazenosti a mezi muži vládne jen a pouze Macho a až pak inteligence. Inteligence může skály přenést, avšak hlavní hrdina s vyšší inteligencí se stejně přikloní k předchozím dvěma hypotézám a tímto je také plně legitimizuje. „Co máš proti ženám?  Myslíš, že by něco lépe než muži nedokázaly?“ Sporadicky v situacích, kde si chlapi sahají na dno svých sil mají potřebu se srovnávat a povyšovat and ostatními, aniž by přiznali že jsou vůči jiným skupinám v tu chvíli nějak zaměření. Sice je to chlap, kdo udělá na trénincích více kliků za minutu, sedlehů ze všech však udělá nejvíce bezkonkurenčně šestnáctiletá Nikola, zlatá z Czech open v kickboxu juniorek, avšak to se opomíjí, protože zde funguje a výše uvedené potvrzuje…

Biologický esencialismus

Kdyby ve společnosti vládly ženy, existoval by biologický esencialismus ze strany žen. Ve společnosti se však považují muži za nadřazenější a ze strany žen na tom není příliš potřeba něco měnit, tak tedy existuje pouze jen biologický esencialismus z pohledu mužů. Tímto se veškeré genderové nesrovnalosti racionalizují na úroveň nadřazenosti právě mužům a tím se i logicky vysvětlují. Veškeré ochylky od norem jsou zanedbatelné a sociálně zpochybnitelné. Sandra Lipsitz Bem se ve své knize The Lenses of Gender(1993) často věnovala oboupohlavnosti, skrytým předpokladům a očekáváním. Narozdíl od předchozích dvou kategorií, nejsme jen pouze ti příjemci, ale jsme i jejími spolutvůrci a utvrzovači. Podílíme se na vývoji a tvorbě genderových skel ve společnosti svými postoji a předsudky. Tím, že opakujeme, vytváříme androcentrický svět, ve kterém vládnou muži, mají vyšší plat, jsou silnější, mají lepší postavení, nenosí růžovou ale modrou, kalhoty namísto sukní atp.

V sedmdesátých letech rodiče popisovali svoje nenarozené děti přesně podle uvedených genderových stereotypů.  Nenarození chlapci meli být silní a pohybliví, vážného vzezření. Holčičky naopak měly být pak jemné a drobné(Reid 1994). Tyto stereotypy se ani za tu dobu padesát let nijak moc nezměnily a zůstávají stejné.

Teorie genderových skel se nezaměřuje pouze na rozdíly mezi muži a ženami ale i zasahuje do předsudků vůči sexuálním menšinám. Roční děti nevykazují žádné rozdíly mezi komunikací vůči osobám rozdílného pohlaví. V této době se však velmi liší reakce dospělých na chování svých dětí podle sociálních předsudků. O jedenáct měsíců později byl podle výzkumů již poznat rozdíl mezi chlapci a holčičkami. Chlapci si počínají vice agresivněji a dívky dříve a častěji mluví(Fagot 1998). Do šestého roku života dítěte jsou rozdíly markantní podle vztahu, který jim rodiče předávají(Denham 1994 a Bronstein 1983) Předávání genderových stereotypů probíhá i přes naše veškeré racionální výhrady. V předškolním roce děti narážejí na pohledy svých vrstevníků a tato síla většinou nabírá na intenzitě, protože soud vrstevníků je silnější než role rodičů a pokud se děti jakkoliv snaží o překonání genderových stereotypů, pak se setkávají s nevolí a nesouhlasem. Což sama jako transsexuální rodič dítěte mohu potvrdit. Vrstevníci se na socializačním procesu podílejí velkou měrou, avšak ti sami jen předávají aktivizační procesy svých rodičů.

Podle Sandry Lipsitz Bem by se genderové předsudky měly překonávat a jak jinak než právě v tomto období dětí. Dokonce ani stereotyp, že ženy jsou hovornější než muži ve smíšeném prostředí se nepotvrdil. Ženy jsou skutečně hovornější než muži, ale jen pouze mezi ženami. Rozhovory mezi ženami a muži jsou jako rozhovory mezi příslušníky různých sociálních kultur a ne jako mezi rozdílným pohlavím(Smyth & Meyer 1994). Lze tedy předpokládat, že genderová příslušnost není daná od narození, ani tím že by ženy a muži žili odlišně, ale sociokulturním vývojem dítěte. „Ženy si ve vzájemných rozhovorech dávají více prostoru, souhlasně na sebe reagují a podvolují se ochotněji tématům druhé strany, dávají najevo aktivní naslouchání přikyvováním a přitakáváním -hmm.- Často se při rozhovorech přerušují, ale spíše v nápomocném duchu: pomáhají druhé najít vhodná slova atd.“  Nejsou hovornější než muži ve smíšeném prostředí.

Pomocí genderových skel jsme si zvykli rozlišovat kdo je muž a kdo žena, nejsme však toto schopni vždy s jistotou určit.

 

Revoluční pohled na vývoj reprodukčních orgánů

Srpen31

dnaHumphrey Hung-Chang Yao, Ph.D., vedoucí skupiny pro reprodukční vývojovou biologii v Národním ústavu environmentálních zdravotnických věd (NIEHS), který je součástí NIH, dlouhou dobu studuje, jak mužská a ženská myší embrya získávají reprodukční orgány specifické pro pohlaví. Nyní se jeho týmu podařilo vyvrátit základní myšlenku vzniku pohlaví, která tu byla již od padesátých let minulého století a demonstrovat ji na myších zárodcích.

Doposud se mělo za to, že u mužských embrionálních zárodků dojde pod vlivem testosteronu ke stimulaci wolffových vývodů, které se poté působením přeměněného testosteronu na 5-alpha-dihydrosteronu podílí na diferenciaci zevního mužského pohlavního orgánu. U žen se předpokládalo, že absencí testosteronu převládne vliv estrogenu, pod kterým vzniknou vejcovody, děloha a z wolffova kanálku nezbude nic než Gartnerův váček. Obecný konsensus tedy předpokládal, že v ženském zárodku nemůže vzniknout mužský zevní orgán bez působení testosteronu. Ženské pohlaví tak mělo být vždy výchozím pohlavím.

Tým Yaa a hostujícího profesora Fei Zhao, Ph.D. objevili protein COUP-TFII, který u ženských embrií má vliv na vývoj ženského orgánu a zakrnění wolffových kanálků a tím nedá vzniknout mužským pohlavním orgánům. Bez jeho přítomnosti a to i v prostředí bez androgenního působení testosteronu se wollfovy kanálky dále rozvinou v mužský pohlavní orgán. Tým tak pokaždé bez jakéhokoliv působení testosteronu vyvinul myší intersexuální jedince.

20170817-mouse-embryos

Nahoře se nachází samičí embrio pouze se zachovanými ženskými reprodukčními cestami, označené růžově. Dole bez přítomnosti proteinu COUP-TFII se vyvinuly modře také mužské pohlavní cesty, označené modře. Ze studie tak vyplývá, že za vývojem pohlavních orgánů stojí proteiny s genetickým vývojem a nikoliv, jak se doposud domnívalo, že se jedná o pasivní proces, který spontánně nastává, až když na něj působí androgeny.

Nejenže by tyto studie mohli přiblížit dobu, ve které bude možné zvolit pohlaví dítěte, ale i vysvětlit příčinu vzniku pohlaví případně jiných odchylek jako jsou kryptorchismus, Klinefelterův syndrom či Turnerův syndrom. V souvislosti s transsexualitou je situace o mnoho složitější, neboť se stále převládající stigmatizací poruchy se udržuje potřeba ji i vyléčit nebo dál považovat za onemocnění. Tým se tak dále bude snažit hledat další proteiny, které jsou zapojené do procesu určování pohlaví.

Zhao et al Science 2017 paper ke stažení

Cisgendeři vs. Transgendeři – porovnávací studie

Červen2

Jak si stojí Trangender lidé v porovnání s většinovou společností? Odpověď na pár otázek přinesl nový průzkum zveřejněný 30. května a publikovaný na Jama Internal Medicine, který zkoumal rozdíly mezi lidmi s genderovým nesouladem vůči majoritě. Výzkum provedli vědci z Brigham & Women’s Hospital a Beth Israel Deaconess Medical Center v rámci The Behavioral Risk Factor Surveillance System (BRFSS).

healt_care_transgender

Jak si tedy transgendeři vedli? V porovnání studie 1443 transgender lidí oproti 314 450 cisgender lidí studie nepřinesla nic co by nás asi nějak překvapilo, ale i tak výsledky jsou velmi zajímavé. Jenom na začátek musím poznamenat svůj komentář k patřičnému i tak vysokému vzorku obyvatel. Jako plus hodnotím to, že vzorek obyvatel je věkově souměrně rozložený od nejmladších po nejstarší, avšak mne na USA zaráží nízký počet černošských obyvatel ve vzorku transgender lidí. Jak je známo podle jiných výzkůmů USTS a NTDS jsou většinou u černošského obyvatelstva a to nechci nijak být rasově podjatá, statistiky o něco horší např. co se týče zdraví, možnosti sehnat práci, míře diskriminace(ta je samozřejmě vyšší), dosaženého vzdělání, vyšší míře sebevražednosti atd. Pojďme si to shrnout.

Co se týče vztahů, nijak markantně se transgendeři neodlišují od cisgenderů ve vztazích. Trochu je zde vyšší procento těch, kteří nikdy nebudou v manželství, ale to je také dáno tím, že většina legislativ zemí nedovoluje transgenderům uzavírat svazky. Tento poměr také neurčuje blíže do detailu z jakých důvodů jsou zrovna transgendeři rozvedení. Mnoho z nás je nuceno ukončit svazek jen z důvodu, že je někdo transgender a rodinní příslušníci se přes tento fakt jen tak nepřenesou. Výzkumy USTS a NTDS jdou v tomto problému více do hloubky a tak lze z porovnávací studie vyvodit asi pouze jen to, že transgendeři touží po vztazích a vytváří je asi tak nějak stejně jako cisgendeři. Zatímco se vztahy jsme na tom obdobně, domácností s dětmi do 18let je oproti cisgender domácnostem o polovinu méně 19,3% vs 12,0%.

Trochu jiná situace je, že dotázaní transgendeři měli až dvojnásobně častěji než cisgendeři dokončené vysokoškolské vzdělání 12,8%  vs 24,5% a o něco častěji vyšší odborné 29,8% vs. 37,7%, dohromady 42,6% vs 62,2. Již dříve se zprávou NTDS z roku 2009 jsem psala, že transgendeři mají dosažené vysokoškolské vzdělání v průměru 1,5x častěji než cisgendeři. Porovnávací studie tento fakt opět potvrdila. Ke zprávě NTDS jsem ještě navíc psala, že ač mnoho transgenderů je v nepříznivých podmínkách(šikana na školách) nuceno školy opustit zejména v přeměně, mnoho z nich později touží po tom, aby si své vzdělání opět doplnilo.

Se vzděláním je také spojená míra nezaměstnanosti. Ta je jak u cisgenderů tak u transgenderů stejná. V podstatě vlastně ani není vyšší ani nižší, nikdy nebyla a nedá se říct, že transgendeři méně nebo více pracují než majorita, jenomže jak NTDS tak USTS poukázali na jiné zajímavé skutečnosti. U transgenderů je vyšší fluktuace a dopady ztráty zaměstnání jsou oproti většinové společnosti daleko drastičtější. Častěji se stává, že transgendeři, kteří přijdou o práci, končí rovnou na ulici jako bezdomovci a úměrně se zvyšuje také míra deprimovanosti a sebevražednosti. Porovnávací studie potvrdila všeobecný závěr, že transgendeři spíše patří do nižších příjmových skupin obyvatel a častěji pracují za méně peněz. Zatímco nízkopříjmových cisgenderů je 8,6%, transgenderů je skoro dvakrát tolik 14,3%, tak čím je více nízkopříjmových transgenderů, o to méně je jich vysokopříjmových 42,1% oproti 29,4%.

st_johns_LA_clinic

Dále pak navazuje ztížený přístup ke zdravotní péči, častější odkládání léčby, o něco vyšší míra výskytu deprsí, přičemž se zároveň nedá říci, že by transgendeři byli více nemocní. Co je však zajímavé, že porovnávací studie došla k závěru, že mezi transgendery je více abstinentů než abstinujících cisgenderů a to na úkor mírně pijících. Akoholiků je v obou skupinách stejně. Kuřáků neb obézních lidí je též ve všech skupinách stejně. Tato studie si kladla za cíl prokázat zejména, že transgendeři i přes častější výskyt depresí mají buď stejnou nebo odlišnou nemocnost jako cisgendeři co se týče závažných onemocnění jako je rakovina, diabetes, různá chronická onemocnění, nemoci srdce a tepen, artroza nebo astma.

Černý trh s hormony

Květen28

Když jsem začínala přeměnu, také jsem se ze začátku podivovala nad inzeráty, které nabízely estrofem za mírný poplatek.

Typický inzerát zněl TVKleopatra@seznam.cz: Nabízím 4balení estrofemu, které již nebudu potřebovat. Prodám za 500,-Kč

A že jich bylo dost, takový jeden měsíčně určitě a stačilo jen napsat na email, ne že bych to někdy udělala. Co si pamatuji, tak mnoho z nich bylo také přímo v inzerci na stránkách věnující se transsexualitě translide.cz ve smyslu hesla, že zrovna pod svícnem je největší tma, ale tam je asi před dvěma lety začali mazat a zbyla tu jen poptávka. Dalo se předpokládat, že se inzeráty na prodej hormonů přesunou do uzavřených facebookových skupin apod.

Černý trh tu existuje, jenomže zde v ČR není potřeba kvůli tomu hned panikařit a to z několika důvodů.

motif-blackmarket

Když jsem se před lety ptala několika travestitů dvojí role,  jestli netouží po hormonální substituci, tak odpověď vždy byla, že ani moc ne, rozhodně ne na pořád a na otázku jestli mají nějakou zkušenost s estrogeny, tak ji měl však téměř každý. Což už otevírá prostor k nabídce. Přeci jen cílovou skupinou, která tu poptává hormony jsou ti, kteří k sexuologovi nikdy nepůjdou a celkovou přeměnu ani tak nevyžadují. Ti co chtějí  nebo podstupují celkovou přeměnu si svoje estrogeny, které dostávají na recept, hlídají a nestalo by se, že by transsexuální lidé šli do lékárny pro 6krabiček estrofemu a rozhodli se, že 4krabičky z toho za mizerných 500korun darují někomu, kdo se k sexuologovi bojí jít a sami by byli ty dva měsíce bez hormonů. To se nebojte, zas až taková solidarita tu nefunguje. Rizikoví jsou pouze jen ti jedinci, kteří hormonální substituci předčasně „ač v době vývinu“ ukončí a vrátí se zpět ke své původní roli. Připravit se dobrovolně o dva měsíce hormonů za tak malý poplatek bych neudělala ani teď, kdy mám vše za sebou a našla jsem si svou endokrinoložku. Ani i kdyby ty změny nyní byly mizivé během těch dvou měsíců. Nabídka tu tedy není nijak vysoká, během roku se pár jedinců určitě najde, co chce skončit s hormony a prodají je dál někomu jinému namísto toho, aby je vrátili do lékárny.

Pak se dají sehnat hormony ještě na internetu. Jak jsem napsala několik článků týkajících se hormonů, objevil se mi tu jeden  fenomén. Čínští a ruští spameři mi tu několikrát denně spamují pár vytipovaných článků ve své databázi a vkládají tu inzerci na léky, většinou se jedná o viagru, ale mezi nimi se párkrát objevily v minulosti i odkazy na hormonální substituci. A to ty spamy rovnou mažu a nijak je nesleduji. Sehnat hormony na internetu není nic těžkého. Přinejhorším se setkáte s tím, že už nejsou k dispozici.

Jaká je zde poptávka? Vzhledem k dostupnosti lékařské péče, která i přes časté dlouhé cesty do hlavních měst se může pro někoho zdát obtěžující, lze po pár ještě obtěžujících měsících čekání, obzvláště když vás život zahnal do těžkých depresí, hormonální substituci zahájit. Každý odhodlaný člověk, který přeměnu podstoupit chce, ji také po nějakém čase začne včetně té hormonální substituce. Následně při pravidelných ročních odběrech krve se předchozí nelegální užívání na výsledcích zcela jistě pozná a tak člověk, který přeměnu podstupuje nebo ji zvažuje podstoupit, má snad trochu inteligence, že nebude užívat nic načerno, aniž by o tom předem lékaři řekl. Cílovou skupinou jsou spíše ti travestité dvojí role než přímo transsexuální lidé. Ale i ti většinou se raději spokojí s placebem ve formě fytoestrogenů, než aby do sebe začali ládovat hormony ve více jak 25-50násobku běžné hormonální antikoncepce u žen. I když potenciál poptávky zde může být opravdu vysoký. Právě ten potenciál poptávky odhaduji, že je dvakrát větší než je počet transsexuálních lidí užívajících hormony z celkového odhadu počtu transgender lidí poníženého o ty, co k pravidelné substituci mají přístup. Experimentální zkušenosti s estrogeny/fytoestrogeny tak může mít maximálně až dva tisíce transgender lidí v ČR. Jenomže i takový potenciál je zde malý v souvislosti, že se pouze jedná o lidi, kteří jen občas za svůj život s hormony zaexperimentují. Možná ani ty dva měsíce úplně pravidelně nedoberou, pokud si estrogeny někde tajně koupí, protože u travestitů se zrovna nevyskytuje tak dlouhý a trvalý pocit sounáležitosti k opačnému pohlaví. Něco jiného by to bylo, kdyby zde nebyla vůbec žádná dostupná lékařská péče a pravidelná substituce transsexuálních lidí by nebyla možná. Vytvoření černého trhu si myslím, že zde nejvíce brání absence pravidelné poptávky po hormonech. Nejsou zde lidé přímo závislí na černém trhu a to je tou největší překážkou, aby se zde nějaký černý trh s hormony vytvořil.

A co s jedinci, kteří těch pár inzerátů za rok na černo využijí a nestačí jim internetová nabídka fytoestrogenů? Vlastně nic. Po dvou měsících se začnou vyvíjet prsní žlázy, trochu začnou bolet a zvětšovat se, což je asi kýžený efekt, bez antiandrogenů jako je androcur nebo verospiron se však nikdy nesníží hladina testosteronu na minimum. Pořád je přeměněný testosteron na dihydrosteron čtyřikrát více účinější než ženský aldosteron a růst chloupků to neomezí, možná na čas a po těch dvou měsících se situace stejně vrátí do normálu. Člověk zejména riskuje svou plodnost, což je hlavní důvod tomu, že se více dává přednost „nenápadným“ fytoestrogenům a trh s antiandrogeny téměř vůbec neexistuje. Paradoxní je, že inzeráty na antiandrogenní léčiva neexistují, pokud si někde všimnete, což poukazuje na cílovou skupinu lidí, kteří nechtějí až tak úplnou přeměnu. Pokud se hormony užívají standardně, není zde ani o moc zvýšené riziko srdečních onemocnění, i když samozřejmě existuje. Není vyloučeno, že za deset let se takový jeden případ objeví i u nás. Snížená plodnost se ještě po dvou měsících dá vrátit do normálu, ale už s rizikem, který často za toužené výsledky během těch dvou měsíců ani nestojí.

Byť nabídka a poptávka existuje, shrnula jsem zde i rizika, přesto dál nemají tendence se rozšiřovat. K vytvoření černého trhnu jsou potřeba zejména pravidelní poptávající, kteří zde prakticky nejsou. Nicméně po světě, kde je těžší se k pravidelné hormonální substituci dostat, takové trhy existují. Např. v mormonském středozemí USA je běžné si udělat výlet do Thajska a hormony sehnat tam. Ekonomicky to vyjde nastejno a efekt je rychlejší. Stejně se tak děje i v Austrálii nebo Venezuele. Běžné je dostat se na černém trhu k hormonům i ve Vietnamu. Dokonce i Los Angeleský magazín ve své příručce uvádí, že někteří transgendeři si vydělávají na živobytí prostitucí a pak shání hormony na tamním černém trhu.

A na závěr smutná zpráva. Transgender autorka Sophie Labelle z Kanady musela zrušit po xenofóbních výhružkách prezentaci své nové komixové knihy Dating Tips for Trans and Queer Weirdos v její rodné zemi v Kanadě plánované v Halifax knihkupectví Venus Envy v městě Ottawa. O Sophii jsem psala dříve v tipech na transgender komixy. Po několikerých výhružkách nacionalistů byla prezentace knihy raději zrušena. V zemi s nízkou mírou intolerance je takové jednání nepochopitelné, přičemž komixy Sophie jsou víceméně dětské až naivní teenagerské, že ani vyloženě nevzbuzují nějaké pohoršení. Představují pojem dětských lásek, prvních představ o vztazích bez nějakého vnucování se jiným lidem z pohledu mladého transčlověka. Autorka se tak svým veřejným postojem k transgenderům stala rázem pronásledovanou. Překazení zveřejnění nové knihy je mi samozřejmě moc líto.

sophie-labelle

 

Dokument o životě transgender dětí a co o vás vypovídá absence respektu

Duben30

V angličtině…dokument patří mezi nejlépe hodnocené a přínosné transgender dokumenty s pozitivní odezvou veřejnosti.

Hejtujete ostatní? Rádi misgenderujete(záměňujete rody v oslovování), používáte deadnaming(oslovujete původními jmény) nebo zacházíte do krajností jako je doxxing a clocking (obojí stalkerující zveřejňování údajů) nebo si myslíte, že jen vy jste ty true trans(Trannier Than Thou)? Pak asi vaše identita nestojí na pevných základech, aneb 10 důvodů proč se mezi trans lidmi hejtuje. Na některé sedí víc bodů zároveň.

misgendering

17. května se má vrátit Chelsea Manning do veřejného života. Na stránkách gofundme se za dva měsíce na její podporu vybralo už přes 110 tisíc dolarů.

chelsea-manning

National geographic dospěl ke stejnému závěru jako védské texty

Prosinec18

Po 128letech světově známého časopisu dochází ve své genderové revoluci magazín National Geographic ke stejnému závěru jako již po tisíciletí vypovídají posvátné védské texty a potvrzuje je.

Po celou dobu tohoto blogu jsem se vám snažila představit různá náboženství a jejich pohled na transsexualitu. Od katolíků, židů, budhistů, po některé pošahané křesťany až po muslimy jsem psala články na toto téma, avšak nikoliv o něčem, co mi je blízké. Více jak půl roku jsem měla připravené podklady pro článek o hinduismu, ale nikdy k jeho vydání nebyla vhodná příležitost, vhodnější než dnes.

national_geographic_januar_2017

Světoznámý časopis ve svém lednovém vydání 2017 dochází k závěrům, že podstata transsexuality pramení už ve třetím trimestru těhotenství, kdy se začíná formovat mozek malého lidského zárodku. Je to doba, která znamená pro budoucího člověka zásadní mezník, zda-li se ve svém pohlaví bude cítit s veškerým konfortem, který mu byl dán do vínku. Nerovnováhou hormonálního působení dochází k opačnému vývoji mozku než o pár týdnů později při vývoji genitálií, jelikož obojí se vyvíjí nezávisle na sobě. National Geographic cestoval do 80ti domácností na čtyřech kontinentech, aby získal odpovědi dětí o jejich genderové identitě a ty publikuje ve svém novém lednovém vydání.

Hinduismus je pak téměř jediné náboženství, které už od začátku počítá s genderovými a sexuálními odlišnostmi. Bere v úvahu třetí pohlaví, do kterého spadají všichni, kteří nemohou plodit potomky. Jedná se zejména o lesby(Svairini), gaye(Kliba), transgendery(Shandha), intersex(napumsa), bisexuály(kami). Třetí pohlaví je zaznamenané snad ve všech védských textech a knihách jako např.: Srimad Bhagavatam 8.3.24, Kama Sutra 2.9, Manusmriti 3.49, Sushruta Samhita 3.3.4, Narada-Smriti 12,12-13, Sushruta samhita 3.2.36-43, Caraka samhita 4.2.17-21, Kamatantra, Smriti-ratnavali, śabda-kalpa-druma, atd.

ngm

Primární definicí třetího pohlaví, je neschopnost plodit potomstvo nebo nedostatek touhy po opačném pohlaví, přičemž všechna tři pohlaví, mužské, ženské a třetí jsou primárně určeny v době početí(Sushruta Samhita 3.3.4, Manusmriti 3.49) a pohlaví všech tří kategorií lidí je zřejmé až v průběhu druhého měsíce těhotenství a v té době nemůže být už změněno. Transsexualita stejně jako homosexualita vznikají v období početí do druhého měsíce těhotenství a jsou do budoucna neměnné. Nedají se také vyléčit. (Caraka Samhita 4.4.10, 4.8.19) Caraka Samhita jsou texty, které vznikly kolem roku 200 před naším letopočtem. Počítá i s tím, že transgenderů bude vždy méně než homosexuálních lidí. Ayur Shastra, která je součástí těchto textů pak vymezuje, jak třetí pohlaví vzniká. Sabda-kalpa-druma(slovník) dokonce rozděluje transgendery do 14ti skupin a Kamatantra do dvaceti podle jejich sexuálního chování.

Rodič, který odmítá své dítě třetího pohlaví a snaží se jej převychovat, mu způsobuje psychickou újmu a zvyšuje strach ze zklamání rodiče, což je proti přírodě a ne, že by třetí pohlaví bylo proti přírodě. Chování zakazující životní potřeby je z pohledu véd nereálné a nehumánní. (Bhagavadgíta 6.16, Jaiva Dharma, str. 172, Kama Sutra 02.07.59) Stejně tak je tomu, pokud v budoucnu dochází k společenskému odmítání a diskriminaci, popř. odpírání lidských práv, které pramení z neznalosti. Lidé, kteří nechápou podstatu třetího pohlaví se stávají podezíravějšími a bojí se rozdílů. Takto vzniká fanatismus, který přechází přes nenávist k násilí. Neúcta a nebo pronásledování lidí třetího pohlaví je podle véd znakem Kali Yugy(doby  úpadku) nebo moderní éry bezbožnosti. Utiskování může být předzvěstí špatných časů(Srimad Bhagavatam 12.3.37, Brihat Samhita 46.95, Prasna Marga 3.17).

Duchovně vyspělá osoba vidí každého člověka stejně. Nikdy nikoho nesnáší a místo toho je přátelská, laskavá a soucitná ke všem tvorům. Naopak světská náboženství vybízejí k diskriminaci a vylučování vycházející z tělesných odlišností. Každý může dosáhnout nejvyššího cíle bez ohledu na původ nebo typ těla. Hmotný svět je odrazem duchovního světa. Každý hmotný projev (včetně třetího pohlaví) má svůj čistý a původní protějšek v duchovní existenci. (Sri Isopanisad 6, Bhagavata Purana 3.29.26-27, Sri Tattva-sutram 35, Bhagavad Gita 5.18, 11.55, 12.13-14, Bhagavad Gita 15.1, Caitanya-caritamrta 1.4.29, 65; 1.14.62)

Říká se, že společnost může být posuzována podle toho, jak se chová ke svým menšinám a slabším. Ve védské civilizaci byla všem krávám, brāhmaṇům, ženám a těm, kteří patří do neutrálního pohlaví (děti, senioři, impotentní, v celibátu a třetí pohlaví) poskytována ochrana z důvodu významného společenského principu. Máme vůbec po několika tisíciletí mluvit o nějaké Genderové revoluci, když se pouze znovu vracíme zpět k základním principům lidských vztahů, toleranci a chápání odlišností nebinární společnosti? Pro někoho to možná revoluční asi bude.

PS: Tato genderová revoluce a myšlenky v tomto článku uvedené představovaly začátek, proč vznikl tento blog a také jsou nyní i jeho koncem. Jsem ráda, že jsem se za celou dobu nemusela ponížit na úroveň těch, kterým tento blog připadal odporný, i když jsem kolikrát měla nutkání oplatit agresivitu některých jedinců tím, co by si jinak zasloužili. Jsem šťastná, zasnoubená a moje druhá polovička ve mne ani nevidí byť malou část tohoho blogu, nevidí mne ani tak moje dcera a to důležité jsem už stejně zde napsala. Jeho pokračování pro mne tedy ztrácí smysl. Co víc si po přeměně, HRT a SRS přát? Alespoň budu mít víc času na šití.

PPS: do LibreOffice kalendáře konečně přibyl kondiciogram, přesně jak jsem před rokem slíbila.

Nejrozsáhlejšího průzkumu USTS se zúčastnilo téměř 28tisíc transgenderů

Prosinec14

Je to už nějakou dobu, co jsem sem vypisovala výtažky z doposud nejrozsáhlejšího průzkumu NTDS, kterého se v roce 2008 zúčastnilo přes 8tisíc transgederů.

V roce 2015 probíhal průzkum, který je již největší svého druhu a dává nahlédnout do statistik týkající se života a problémů transgenderů. Celkem se ho zúčastnilo 27.715 respodentů a respondentek. Mnoho se toho nezměnilo a zůstává stejné. Můžete závěry porovnat s průzkumem NTDS.

Výsledkem takto úsilovné práce po roce snažení je 302stránkový report, se kterým vás ve zkratkách seznámím.

Identifikace transgenderů

Jako transgender se identifikuje 65% všech transgenderů, tento pojem začíná být stále častěji vžitý a používaný. Jako trans se identifikuje 56%, transžen je 32%, transmužů 31%….dále jsou zastoupeni androgynní lidé v 18%, agendeři v 14%, bigendeři 6% a na samém konci jsou crossdresseři s 5% a travestité s 1%.

Celkově rozdělení zahrnuje 29% transgender mužů, 33% transgender žen, 3% crossdresserů a 35% nebinárních lidí. Pokud zde budu psát o transmužích, jedná se o FtM a MtF, pokud budu psát o transženách.

transgendeři si svou odlišnost uvědomují již v poměrně nízkém věku

5let a níže 32%
6-10let 28%
11-15let 21%
16-20let 16%
21-25let 4%
více 2%

avšak začínají o svých problémech s identitou mluvit často daleko později

do10ti let 5%
10-15let 10%
16-20let 37%
21-25let 21%
26-30let 9%
31let a více 14%
nikdy 5%

přičemž své problémy transženy řeší o něco později než transmuži

64% transmužů přeměnu podstoupí do 24let zatímco u transžen 37%
24% transmužů od 24-34let oproti transžen 28%
v pozdějším věku 12% transmužů a 34%transžen

Co si translidé nejčastěji myslí o informování své přeměny veřejnosti?

Většina lidí tomu stejně nerozumí 86%
Nejjednodušší je neříkat nic 82%
Většina lidí si myslí, že to je jen přechodná fáze 63%
Mohu čelit násilí 43%

Sexuální orientace

Sexuální orientace transžen

asexuální 6%
bisexuální 20%
lesbická 27%
pansexuální 16%
heterosexuální 19%

sexuální orientace transmužů

asexuální 7%
bisexuální 12%
gay 12%
pansexuální 17%
heterosexuální 23%

Náboženství

25% transgenderů je duchovně založených
23% nevěřících a antagonistických
21% ateisté
21% křesťané
6% budhisté
4% židé

Vztahy a rodina

31% žije s partnerem/kou, 17% je po rozchodu, 41% žije jako single

18% transgenderů v současnosti žije v manželství, zatímco 72% nikdy v manželství nebylo, 18% transgenderů jsou rodiči

60% z nás vyrůstalo v rodině, která je podporující, 40% žije v neutrální rodině nebo je rodina nepodporuje a odmítá

Každý desátý transgender zažil násilné chování ze strany rodiny, 15% pak uteklo z domova nebo bylo vyhozeno na ulici, za to že jsou transgendeři

37% respondentů si prošlo rozchodem kvůli tomu, že jsou transgendeři, 21% transgender rodičů zažívá odmítnutí ze strany svého dítěte, 50% zažilo nějakou formu odmítnutí ze strany blízkých

Podpora rodiny se odráží hlavně v pozitivních výsledcích života translidí

Odmítání se odráží např. na dvakrát vyšší pravděpodobnosti bezdomovectví 40% oproti 22%zbytku, větší míře pokusů o sebevraždu 49% oproti 33% v podporujících rodinách

Nicméně 65% transgenderů však zažilo nějakou podporu ze strany rodiny, 58% je správně oslovováno ze strany rodiny, 55% rodinných příslušníků používá správně zájmeno

Zdravotnictví

Transgendeři mají mezi sebou odlišné názory na celkovou přeměnu svého těla, nicméně alespoň částečnou přeměnu podstoupí drtivá většina a zbytek ji plánuje podstoupit.

Mezi transmuži 82% podstoupilo přeměnu, zatímco 16% ji do budoucna plánuje podstoupit
Mezi transženami 68% podstoupilo přeměnu a 29% by rádo podstoupilo

MtF transženy

Téměř všechny transženy podstoupily a nebo chtějí podstoupit laserové odstranění vousů 41% a 49%, hlasovou terapii podstoupilo 11% a dále si ji přeje podstoupit dalších 46%, vaginoplastiku u transžen podstoupilo 10% a dále plánuje a chce podstoupit 45% zatímco 22% ji odmítá a nechce podstoupit, augmentaci podstoupilo 8%, dále ji chce podstupit 36% zatímco ji nepotřebuje 24%, FFS podstoupilo 6% a 39% do budoucna chce, zbytek nad ní neuvažuje.

FtM transmuži

hysterektomii podstoupilo 8% a dále ji chce podstoupit 44%, odmítá ji 10%
metoidoplastiku podstoupilo pouhé 1%, 15% ji plánuje, téměř polovina ji odmítá 47%
phaloplastiku podstoupilo opět 1%, 11% plánuje a 56% ji odmítá

Psychický stav

39% transgenderů zažívá v součanosti tíseň ve srovnání s 5% populace

Podpora ze strany rodiny se odráží na psychickém stavu a jsou patrné rozdíly

31% transgenderů zažívá tíseň pokud je jejich rodina podporuje oproti 42%, kteří žijí v neutrálních rodinách a oproti 50% v rodinách, které je odmítají
Ztráta práce zvyšuje tíseň o polovinu z 36% na 51%
Respondenti, kteří byli fyzicky nebo sexuálně napadáni pociťují tíseň dvojnásobně častěji než ti, kteří nebyli

Sebevražednost

82% transgenderů mělo někdy v životě sebevražedné myšlenky a uvažovalo o sebevraždě
40% transgenderů se pokusilo někdy v životě o sebevraždu
71% procent těch, kteří se pokusili o sebevraždu to zkusilo vícekrát

29% respondentů uvedlo užívání drog za poslední měsíc, což je trojnásobek s ostatní populací
19% transgenderů užívá alkohol 6-10 dnů v měsíci a 23% 11dnů a více
55% transgenderů bylo testováno na HIV ve srovnání s 34% zbytkem populace
HIV pozitivních je 1,4% (u afroamerických transžen až 19%)

Vzdělání

12% transgenderů se vyoutuje někdy ve školním věku, z nichž poté 77% zažije nějakou formu obtěžování

54% transgenderů bylo slovně obtěžováno a 24% fyzicky napadáno, až 17% transgenderů muselo opustit školu z důvodů týrání

24% středoškolských a vysokoškolských studentů bylo slovně, fyzicky nebo sexuálně napadáno

Transsexuální ženy zažívají fyzické napadání na školách v 38% oproti 20% u transmužů

56% žáků však někdy zažilo podporující prostředí ve školách

Dosažené vzdělání

11% dokončí školu s vysokoškolským vzděláním
13% dosáhne nějakého profesní titulu na postgraduálním studiu
25% dosahuje bakalářského vzdělání
40% středoškolské vzdělání
vysokoškolského titulu dosahují transgendeři 1,4x častěji oproti zbytku populace a to navzdory nepříznivým podmínkám, které je nutí často školu opustit.

Zaměstnání

Zaměstnáno nebo jako osvč je 36%, na podpoře 9%, v důchodu 3%, bez příjmu 2%, pracujících v šedé ekonomice 1%, více zdrojů příjmů uvádí 45%

míra nezaměstnanosti u transgenderů dosahuje 15%
29% transgenderů žije v chudobě, což je dvojnásobek průměru běžné populace
16% transgenderů bylo propuštěno ze zaměstnání kvůli změně identity
30% respondentů uvádí špatné zacházení na pracovišti
27% bylo odepřeno povýšení kvůli jejich identitě
23% zažilo slovní, fyzické nebo sexuální napadání na pracovišti
77% respondentů skrývalo svou identitu nebo oddalovalo přechod kvůli zamezení špatného zacházení na pracovišti
68% je však zaměstnáno v podporujícím prostředí, 29% stále v odmítajícím prostředí

Ztráta zaměstnání z důvodu změny identity je 4x více častější než z důvodu věku či je 2,5x častější než z důvodu sexuální orientace, a tak 26% někdy v minulosti odložilo přeměnu kvůli své práci

29%transžen a 36% transmužů zažili diskriminaci v zaměstnání za poslední rok

Šedá ekonomika

20% transgenderů se živilo v šedé ekonomice během svého života, 9% za poslední rok
12% se v minulosti živilo prostitucí kvůli příjmu, 6% mělo pohlavní styk za potraviny a 8% za místo na spaní
Prostitucí se někdy během života živilo až 50% transžen a 19% transmužů, přičemž problém prostituce je zde nejvyšší ze všech skupin transgenderů
86% pak uvedlo nějakou formu obtěžování ze strany policistů

Bydlení

16% transgenderů oproti 63% zbytku populace vlastní svůj domov
30% transgenderů zažilo bezdomovectví někdy během svého života, přičemž 12% za poslední rok
23% transgenderů zažilo nějakou formu diskriminace a odmítnutí při hledání bydlení
70% lidí, kteří nemělo kde bydlet, zažilo nějakou formu napadání v sociálních ubytovnách
52% z nich bylo v posledním roce fyzicky nebo sexuálně napadáno
25% se rozhodlo oblékat se do pro ně nevhodného pohlaví, aby zamezili napadení

Odmítnutí poskytnutí bydlení/nájmu je z důvodů pohlavní identity až 10x častější než z důvodu věku a 5x častější než z důvodu sexuální orientace

Nerovné zacházení

48% transgenderů zažilo někdy nerovné zacházení na veřejnosti
14% bylo odepřeno rovné zacházení v posledním roce

46% bylo slovně obtěžováno na veřejnosti
47% bylo v životě někdy sexuálně napadeno, z toho 10% za poslední rok

24% zažilo těžké násilí ze strany partnera

Odmítnutí ve veřejném životě je 6x častější než z důvodu věku nebo 2,5x častější než z důvodu sexuální orientace

34% respondentů bylo obtěžováno ve veřejné dopravě
43% respondentů zažilo problémy na letištích
24% transgenderů uvádí napadání na toaletách
9% byl odepřen přístup na toalety
přičemž 59% se stále vyvarovává používání veřejných toalet, aby zde nebyli napadáni

Report ke stažení usts-full-report-final

The Trans List

Prosinec3

5.prosince toto pondělí uvede televizní stanice HBO nový dokument z dílny režiséra Timothy Greenfield-Sanderse The Trans List. Dokument odpovídá na otázky jedenácti transgender lidí, mezi které patří např. Janet Mock, Laverne Cox nebo Caitlyn Jenner. Objeví se také Nicole Maines, jejíž rodina po šesti letech tahanic vyhrála u Nejvyššího soudu v USA spor o používání dámských toalet. Každý z účastníků má v dokumentu pětiminutový prostor, aby vysvětlili proč jsou tady, co dělají, co pro ně znamená pohlavní identita a jaký je to pocit se s ní vypořádat.

translist

Dále také vystoupí s nejdojemnějším příběhem Bamby Salcedo, latinoamerická aktivistka, která byla vězněna a zažila násilí, právník Kylar Broadus z Missouri(ten s těma vykulenýma očima), básník Alok Vaid-Menon(ten fialovou rtěnkou), fotograf Amos Mac, pornoherec a motivační speaker Buck Angel, charismatická postarší Miss Major vzpomíná na své dětství v Chicagu, na to jak mohla být zatčena za to, pokud na sobě neměla minimálně tři kusy mužského oděvu, seržant Shane Ortega mluví o násilí a urážkách v armádě.

translist11

 

« Older Entries
  • Přihlásit se