Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Dvě infografiky

Říjen28

Pvní infografikou je Eurobarometr Evropské komise z celkového počtu 27tisíc respondentů, která dochází k závěru, že polovina transgender lidí pociťuje, že země, ve které žijí, je diskriminačně založená vůči nim. Přesto v celkovém hodnocení v celé EU si 76% lidí myslí, že by LGB lidé měli mít stejná práva jako ostatní.

Zde odkaz ke stažení na infografiku a zde na kompletní report

Co se týče Transgender práv, report podává srovnání zemí míry diskriminace také vůči nám. Ve všech reportech je ČR pod průměrem.

Měli by mít LGB lidé stejná práva jako ostatní?

Mohli by LGB lidé uzavírat stejnopohlavní svazky? Eurobarometr zde uvádí také trendy, kde vykazuje ČR pokles oproti roku 2015 o 9 procentních bodů jako největší pokles vůči ostatním státům EU před Maďarskem se šesti procentními body.

A pozor!!! Stávající možnost změnit pohlaví v dokladech by nám zakázalo 52% Čechů. Zde se Česká republika už nalézá hluboko pod průměrem v základních otázkách transgender lidí.

S úřední přeměnou alespoň na neurčité pohlaví dokonce dva ze tří 69%.

Další infografiku si vypracovalo Rádio svobodná Evropa, ve které porovnává rok 2007 a 2019. Tato infografika ilustruje zcela logický pokles tolerance s nástupem parlamentních stran v ČR a na Slovensku, které se otevřeně hlásí k popírání práv menšin a které mohou formovat veřejné myšlení zejména těch, kteří byli doposud neutrálně zaměření.

See me – dokument

Září16

Dnes jsem si řekla, že nebudu pracovat a že se zas chvíli budu věnovat svému jak jinak než úžasnému blogu o translidech. Takže dnešní skóre je nakonec 4 hodiny ráno a něco odpoledne a to jsem u práce strávila celý další víkend v řadě. A pak jsem ještě psala řediteli sms, ať si udělá čas, že mu příští týden představím nějaké novinky, jak jsem měla radost, že to všechno jde dobře. Ale přesto všechno nemám moc času na sebe. Občas mi chybí si s někým popovídat, když jsem do toho ponořená někdy až moc a to mi kamarád psal, že u sebe má ubytované dva Čechy, kteří se rozhodli jet z Paříže do Prahy(na kole). Škoda, mohla jsem si pokecat, ale já si včera večer pustila na TF1 film Passengers a bylo mi tak nějak dobře, že už rozumím téměř všemu a když jsem se nechala unést do děje, usnula jsem taková celkově spokojená. Ten film mám hrozně moc ráda, protože vyjadřuje city a situace, které jsou podmíněné nějakými okolnostmi. Bez toho aniž bychom se vcítili do role postav, nejsme schopni pochopit jejich reakce a postoje, přičemž někdy, když nevíme všechy souvislosti, se do různých rolí stačí jen vžít a ono to celé později vyplyne. Svět nám dává poznat různé situace, kdy nemůžeme vůči lidem, kterých se některé věci týkají, oponovat a stačí jen je nechat plynout, což znamená je respektovat.

Transparent CZ se zmínil o zajímavém videu, které dává nahlédnout do duše a myšlení lidí, kteří se cítí nebinárně.

Poprvé jsem se o transgender dozvěděl od své mámy, že jde o lidi, kteří se narodili v jednom genderu, ale necítí se jím být, chtějí žít jako jiný gender. Tehdy jsem se poprvé nad svým genderem zamyslel, zjistil jsem, že nemusím být holka. Do té doby jsem nějak akceptoval, že jsem holka a že nic jiného být nemohu… Nepřipadal jsem si jako holka a nepřipadám si jako kluk…začíná vyprávění Oze

Myslím, že tu vyrůstá generace lidí, kteří nejsou úplně zatíženi bipolárními předpoklady a různými předsudky s tím spojenými. Je jich čím dál víc, protože nejsou svazováni vyhraněností a s otevřenější společností se mohou projevovat podle svého uvážení.

První studie vlivu konverzní terapie na duševní zdraví transgender lidí

Září15

Konverzní terapie je druh terapie, který při léčbě homosexuality a transsexuality přinesli Češi nejprve do Kanady a pak do USA, přičemž se psychologové historicky nějaké efektivity již dříve zřekli, avšak se toho chytli křesťansky orientovaní lidé v USA, kde léčba přetrvávala dodnes a až teprve s Obamovou vládou byla zakázaná navzdory snahám Trumpovy administrativy ji znovu aplikovat. Jedná se o druh nucené psychiatrické léčby přijmout vlastní orientaci nebo identitu s ohledem na heteronormativní chování. V praxi to znamená, že transgender člověk se vírou v Boha a důsledným ponižováním se do role nést utrpení přijímá tu roli, v níž se narodil a homosexuálně orientovaný člověk se snaží přijmout heterosexualitu.

V 60tých letech 19století mělo ještě dvacet amerických států zákon o sodomii, která dovolovala kriminalizovat homosexuální chování a nejen to, jednalo se o zákony o sexuálních psychopatech, které podle chování a projevů umožňovaly justici odsuzovat neheterosexuální lidi na pět, deset let vězení a ve výjimečných případech také i na doživotí. V Pensylvánii a Kalifornii mohli být neheterosexuální lidé umisťováni až na doživotí do psychiatrických léčeben jako sexuální delikventi, ve kterých si procházeli léčbami za pomocí kastrací, lobotomií a elektrokonvulzivních a psychoanalytických terapií, jež daly za základ pozdějším konverzním terapiím (Katz, pp. 181–197.) (Adam, p. 60.) . V té době se věřilo, že lidé s odlišnou sexuální orientací nemají stejnou psychickou stabilitu jako ostatní jedinci a jsou proto pro společnost nebezpeční a mají za sebou více násilného jednání. Předpokládalo se, že většina sériových vrahů mohou být homosexuálové do té doby než psycholog Evelyn Hooker ve své knize The Adjustment of the Male Overt Homosexual tento mýtus vyvrátil. Americká psychiatrická asociace uvedla v roce 1952 homosexualitu do svého diagnostického manuálu a tím započala vlnu nesnášenlivosti.

Za vše pak mohl ČechoKanaďan Kurt Freund, který roku 1968 emigroval do Kanady, kde přišel s metodou reparativní konverzní terapie, jež jak jinak měřil pletismografií, kterou vyvinul. Postupem času došel k závěru, že homosexuála nepředělá ani pod vlivem težkých antisedativ a svých vědeckých postupů se zřekl. Jeho odkaz však mezi fundamentálními křesťany přetrvává dodnes.

http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1360-0443.1949.tb04502.x/abstract

O negativních účincích se dlouhodobě mluvilo a po mnoha sebevraždách lidí, kteří tuto léčbu postupovali se definitivně došlo k závěru, že nepůsobí dobře na psychické zdraví menšin, neboť byli prokazatelné vazby mezi sebevraždami a způsoby léčby i bez studií. Obejvovalo se mnoho posmrtných dopisů ve smyslu: Zkátka se zabiji, než abyste mne do toho nutili…nebo mne nepřijali.

Tým pod vedením Jacka L. Turbana publikoval na portále JAMA Psychiatry studii, ve které zkoumal 27.715 transgender dospívajících a zjistil, že konverzní reparativní terapie a veškeré snahy donutit dospívajícího přijmout pohlaví, ve kterém se narodilo provází zvýšeným rizikům sebevražd.

Což samozřejmě vyvrací tvrzení několika xenofóbních portálů včetně těch rádoby provlasteneckých včetně těch českých, které se poslední dobou začaly objevovat, že transexuální lidé jsou duševně nemocní s vyšší prevalencí mezi sociálními skupinami. Za zvýšeným rizikem úzkosti, depresí a sebevražd nemůže to, že jste transgender, ale to že vás společnost nutí do rolí, které nechcete přijmout.

Byly provedeny multivariabilní logické regresní modely, v každém modelu bylo provedeno 66 různých srovnání a aby se snížilo riziko chyby, byla provedena Bonferroniho korekce, která má sklon být maximálně konzervativní. Riziko úzkostí, depresí a sebevražd je u transgender lidí minimálně 1,5x vyšší v souvislosti s konverzními terapiemi. Studie také prokázala, že mezi nejvíce ohrožené dospívající patří dětští transgender dospívající do věku deseti let.

jamanetwork.com

PostEdit: A heleme se, infantilní pořád píší svůj blogísoulíček č: 267 a vedou si na mne složku vytřžených komentářů odněkud z kontextu, které jsem měla napsat já. Ne vše je ode mne, co vykládají. Moje názory a komenty, za kterými si stojím, jsou zde a ne na pochybných webech nízké úrovně, se kterýma nemám nic společného. Asi mne už nepřekvapuje, že kdo nemá v ČR STB složku na někoho, jakoby nebyl. Jen mne překvapuje, že takovýhle stupidi mají potřebu zmiňovat můj modrý blog a pak se cítit dotčeně.

Mají náctiletí transgender mladiství právo rozhodovat o své přeměně?

Září8

Tento týden došlo k zásadnímu rozhodnutí u kanadského soudu v Britské Kolumbii, které se týkalo čtrnáctiletého transgender chlapce z Vancouveru, aby mohl navzdory přesvědčení svého konzervativnho otce pokračovat v přeměně.

Tento týden došlo k zásadnímu rozhodnutí u kanadského soudu v Britské Kolumbii, které se týkalo čtrnáctiletého transgender chlapce z Vancouveru, aby mohl navzdory přesvědčení svého konzervativnho otce pokračovat v přeměně.

Kanada patří mezi vyspělé země, které s největší mírou akceptují LGBT lidi a 84% z nich si myslí, že by se práva translidí měla rozšířit. Kanaada se postavila za práva přijímat do armády také transgender lidi a přijala antidiskriminační opatření týkající se LGBT lidí a zakázala diskriminaci na základě genderu, příčemž tím nevýhodnila transgender lidi, ale jen pouze narovnala prostředí pro všechny. Není zde možné vyhodit transgender člověka z práce nebo mu odepřít služby, jen kvůli tomu že vstoupí do přeměny. Není zde také tak velký vliv křesťanských konzervativců jako je tomu v USA, přesto za názor otce transgender syna, jehož jméno soudy a The Guardian ponechávají důvěrné, se postavili pravicoví aktivisté a tak u třídenního jednání soudu se sešlo hned 18advokátů zastupující různé skupiny. Otec nechtěl, aby jeho syn užíval blokátory puberty a byl odhodlán jejich užívání zastavit, zatímco jeho matka podpořila svého syna.

LGBT skupina, která se zastávala chlapce se odkazovala na to, že v Kanadě o zdravotnické péči na základě informovaného souhlasu mohou rozhodovat nezletilí. Sám chlapec uváděl, že pod silou depresí se v 11 letech se pokusil o sebevraždu, avšak se jeho psychické rozpoložení v době přeměny velmi změnilo k lepšímu a cítí se skvěle. Navzdory myšlení svých rodičů by tak mohl zůstat na půli cesty, což by mu nepomohlo.

Kanadský soud vyšel chlapci vstříc, potvrdil rozhodnutí nižšího soudu a očekává se v rozsudku, který by měl dojít do tří měsíců, také vyjádření do jaké míry je konzervativní postoj rodičů zneužíváním rodičovských práv. Soud také nařídil otci používat vhodná zájmena a neoslovat chlapce v ženském rodě, čemuž se otec také bránil a jeho právníci jakékoliv misgenderování považovali za svobodu projevu.

Jak se žije transgender dětem, když je rodiče podporují?

Srpen8

Velmi pěkný dokument natočila Barcroft TV „My Trans Life“. Všimněte si, že otec Rebekah je pastor a nemá s identitou svojí holčičky nejmenší problém, žádný svět se nehroutí ani podobné scénáře. Asi jako v jiných rodinách.

O kolik to mají translidé těžší na seznamkách?

Červen19

Bon journée à tous…zrovna to vypadá, že mám novou práci, ve které budu programovat databáze, budu opět dělat různé analýzy a hlavně hromadit data a tak si říkám, že jsme tu dlouho neměli zase nějakou studii. V časopise Psychology Today tento týden vyšel článek, který se zabývá tím, jestli jsme skutečně vyloučeni ze světa seznamek.

Před rokem vyšla studie v Journal of Social and Personal Relationships, která došla k závěru, že 87,5% účastníků z cca tisíce respondentů při seznamování na seznamkách vyloučila translidi a nebinární lidi ze svého potenciálního výběru.

Blair, K. L., & Hoskin, R. A. (2019). Transgender exclusion from the world of dating: Patterns of acceptance and rejection of hypothetical trans dating partners as a function of sexual and gender identity.Journal of Social and Personal Relationships, 36(7), 2074-2095.

Magazín Psychology Today se zabývá dopady na psychologické zdraví transgender jednotlivců, pokud je translidem z nějakého důvodu omezena možnost seznamování. Do popředí zmiňuje např. že seznamování a psychická pohoda s partnery má v důsledku na zdraví o něco větší vliv než třeba kouření nebo obezita. Magazín na to nakonec šel vylučovací metodou. Když je taková zhoršená potenciální možnost nalézt partnera na hetero a cis seznamkách, zkusil si rozebrat zbylých 12,5% a zjistil, že:

a) 3,1% cisgenderů je shopno dát transčlověku šanci. Potenciálně najít dva lidi, mezi kterými by ještě navíc přeskočila jiskra sice není statisticky nemožné, ale obtížné.

b) mezi queer lidmi, kteří nějakým způsobem nespadají do heteronormativních tabulek se tento podíl pohybuje už kolem 55%. A to už zde mají kuřáci nebo obézní lidé o něco horší. Dále to má ještě malý zádrhel. Z této více jak poloviční části má o 20%procent lidí větší zájem o transmuže než o transženy v poměru 6:4.

Magazín zmiňuje, že tento malý podíl mezi cisgender lidmi má za následek všeobecné stigma a pomohlo by zlepšení obecných znalostí a větší porozumění ohledně rozmanitosti genderových identit. Magazín zmiňuje další studii, ze které vyplynulo, že kontakt s transgender lidmi a všeobecné zvyšování povědomí účinně snižuje předsudky.

McDermott, D. T., Brooks, A. S., Rohleder, P., Blair, K., Hoskin, R. A., & McDonagh, L. K. (2018). Ameliorating transnegativity: Assessing the immediate and extended efficacy of a pedagogic prejudice reduction intervention. Psychology & Sexuality, 9(1), 69-85.

Psychology Today nikoho nenabádá, protože každý má svou vůli se rozhodnout, nicméně vztahy s transgender osobami bere jako takové měřítko přijetí translidí.

Poznámka: „cisgenderem“ označujeme někoho, jehož současná genderová identita je stejná jako identita, která mu byla přiřazena při narození, zatímco „transgenderem“ naopak zjednodušeně označujeme někoho, jehož genderová identita se liší od identity, která mu byla přidělena při narození.

Na závěr si společnost Mastercard vzala k srdci smutnou statistiku z roku 2015, která došla k závěru, že 32% translidí, kteří museli předložit průkaz totožnosti, zažilo také zároveň nějakou formu obtěžování. Mastercard proto učinila prohlášení, že jméno na platební kartě u translidí se může odlišovat od jména v rodném listě nebo občanském průkazu a translidé nebudou muset ani čekat na změnu jména dokladech. Translidé tak mohou na kreditních a debetních kartách používat svoje zvolená jména a Mastercard chce tímto skončit s diskriminací na pokladnách.

Pohled do transgender školy

Jak to vypadá v takové transgender škole v Santiago de Chile? Učitelé se shodují, že se zde děti více cítí komfortně a v bezpečí. A v čem se nakonec od ostatních škol odlišuje? Asi ničím zvláštním.

Manuál pro školky podle hnutí Nesehnutí

Červen17

Hnutí Nesehnutí, které funguje už 22 let a podporují jej osobnosti jako např. Jolana Navrátilová či kickboxer Honza Müller, přišlo se svým manuálem pro školky, které chtějí nějakým způsobem rozšířit rozhled dětí ve svých zařízeních. Manuál se jmenuje „Školka pro mě – Jak si užít školku zábavně a citlivě“ a je rozdělený do několika metodických listů, které se věnují čtyřem tématům, mezi něž patří práce s emocemi za pomocí příběhu dinosaura Alexe, další téma se soustředí na lidské tělo a je koncipováno i jako prevence násilí, třetí téma se týká různorodosti lidí a skupin mezi něž patří také i translidé, čtvrté pak z toho vyplývajících rozmanitých rodin, ze kterých děti pocházejí za pomoci příběhu. Cílem je pak v dětech nepotlačovat odpor vůči rozmanitým lidem.

Mezi lidmi mohou být různé osoby, které třeba nosí brýle, mohou mít jinou národnost, např. vietnamskou, nebo že i ženy mohou být matematičkami či astrofyzičkami, kluci s dlouhými vlasy, kluci co se cítí být holkami nebo že slavní sportovci mohou být gayové.

Ke stažení zde

Honza Müller: „Dobře vím, že v každém boji je potřeba podpora – ať už je to boj proti ničení přírody, rasovým a genderovým předsudkům, za práva zvířat, nebo boj v ringu. Proto podporuji NESEHNUTÍ.“

Vysvětlující video

Červen5

Pěkné vysvětlující video a ráda ho zařadím mezi dokumenty.

Dotazník o trestných činech z nenávisti a diskriminace FRA:

A málem bych zapomněla. Pokud máte rádi dotazníky a chcete upozornit na nějaký problém, který se vám stal, vyplňte dotazník FRA Agentury pro lidská práva u EU. Tato agentura analyzuje dodržování lidských práv v celé EU a nyní běží druhá vlna dotazování doposud největšího průzkumu o trestných činech z nenávisti a diskriminace, kterou zažívají LGBTI lidé v rámci celé EU: 93 000 LGBT osob. Dotazník také v češtině naleznete na adrese zde LGBTISurvey.eu

A z toho vychází i má prosba vůči jedné komentující osobě přeneseno na ostatní čtenáře, protože to platí všeobecně.

Pokud se vám něco nelíbí, můžete začít s osvětou jak uznáte za vhodné i mimo tento blog, pokud si myslíte, že to zde není dostatečně efektivní. Bohužel s tím nic víc neudělám, v ČR nežiji.

Měsíčně oslovuji 3tis. a více unikátních přístupů lidí(neplést s přístupy) s až 60tisíci článků přečtení a to zde mám blokaci robotů, kteří se tento blog snaží proscanovat celý a ne průběžně. Denně tedy firewall zablokuje až 10 takových IP a statistiky se tak mohou blížit realným číslům, což není až tak špatné, protože podle toho vím, že existují lidé, kteří pořád rádi čtou a nejen sledují youtube. Mít 3tisíce sledujících během jednoho měsíce, 15tis za půl roku a 40tis shlédnutí během jednoho měsíce je na psaný blog velmi dobré.

Prosím ale neshazuj úroveň tohohle blogu zahlcováním nespokojenými komentáři(když to napíši umírněně) a nekrm trolly a obzvlášť ne ty trans, které jsou víc tranny než kdokoliv jiný, jenom protože mají svoje diagnózy a mnohé jiné nosokomiální poruchy navíc, co chytly v sexuologických čekárnách. Vždyť si na tom akorát honí svoje ega. Chápu tvoje rozhořčení ale čím víc horší odsuzující komentář napíšeš tak je zde zároveň kontraproduktivní a navíc mne stavíš do role té špatné u všech nových návštěvníků, protože pro ně pod každým článkem nastává zmatek v tom, jestli je to, co zde píši skutečně pravda a jestli mi neodporuješ v kontextu. Komentuj, ne jako zaseklá gramofonová deska, ale objektivně. Také mám milión důvodů nesnášet Čechy(všeobecně), ale snažím se držet a doufám, že se něco v budoucnu změní. Veškeré své poznatky předávám skrze tento blog, nenič mi ho. Spíše bych ocenila nějakou spolupráci na zlepšování obsahu, třídění a zvýrazňování článků a některých témat apod. Vždyť se také můžeš zapojit a občas to děláš a upřímně jsem ani netušila, že to tu bude po letech takto rozsáhlé.

Veuillez recevoir l’expression de nos sentiments républicains.

Pěkná věta, kterou jsem se zde naučila. „Přijměte vyjádření našich republikánských postojů.“

Nejvyšší správní soud zamítl změnu pohlaví bez operace

Květen30

V dnešním rozsudku vydaném Nejvyšším správním soudem došlo k zamítnutí kasační stížnosti a tímto i k odmítnutí změny pohlaví bez operace.

Žaloba byla podána neznámou osobou, která se cítí být spíše jako žena a podle toho chtěla změnit úřední pohlaví na ženské, neboť se jako muž necítí a mužské pohlaví v dokladech je pro ni frustrující. Dále pak podstupuje hormonální substituci, avšak sterilizována být nechce.

Pár závěrů NSS:

Úvodem Nejvyšší správní soud poznamenává, že stěžovatele označuje jako osobu mužského pohlaví, třebaže on sám o sobě vkomunikaci se soudy a dalšími orgány hovoří v ženském rodě. Nejvyšší správní soud zde vychází z toho, že účastníky řízení je třeba označovat tak, jak je klasifikuje objektivní právo, nikoli tak, jak se sami pojímají….

Nezahájí-li správní orgán bez zbytečného prodlení správní řízení ve věci změny rodného čísla, ačkoli pro to jsou splněny zákonné podmínky, půjde o nezákonnou nečinnost v obecném smyslu slova „nečinnost“ …

V prostředí české společnosti v posledních letech tedy nepochybně roste tolerance k výše pospaným anomáliím v tom smyslu, že jsou považovány za součást reálného světa a není pociťována intenzívní obecná potřeba je korigovat a lidi, u nichž se tyči ony pohlavní anomálie vyskytují, kvůli tomu vylučovat ze společnosti nebo je nutit chovat se „většinovým“ způsobem.

Právní pohlaví je striktně binární a určované na základě lékařských (tedy „objektivních“) kritérií, na jejichž hodnocení se shodnou prakticky všichni vnější pozorovatelé. Právní pohlaví zároveň lze za života člověka změnit, jsou-li pro to relevantní lékařské důvody (jejich součástí musí být i patřičná míra vůle dotčené osoby ke změně) a provedou-li se zákonem předvídané lékařské úpravy jednotlivcova organismu, a jen za těchto podmínek.

NSS již na začátku vůči nám zaujal stanovisko, že se jedná o anomálie, které se nechovají většinovým způsobem. NSS se také vyjádřil k otázce závaznosti předchozího rozhodování Evropského soudu pro lidská práva v rozsudku týkající se Garçon. Ve svém rozsudku doslova řekl, že pokud o nich některé další státy polemizují, tak se jimi nemusí zabývat do takové míry, aby pro české soudy byly závazné a české soudy svými rozsudky mohou o takových rozhodnutích judikatorně polemizovat. Odpor přijmout rozsudek ESLP nazývá judikatorní polemikou. NSS svým odmítnutím prý údajně tak buduje komplexní argumentační konstrukce.

Proto dospěl k závěru, že rozsudek Garçon je do té míry překvapivý, že s ním lze judikaturně polemizovat.

NSS dále rozsudek Evropského soudu pro lidská práva označil, že nejde o odraz společné společenské shody a tím je možné porušovat dokonce i závaznost rozhodnutí ESLP. Některé xenofóbní odmítavé názory jsou sice v Evropě minoritní, avšak jsou pro NSS argumentačně silné.

Že jde o krok, jejž nelze považovat za odraz obecné (a asi ani většinové) společenské shody v rámci komunity členských států Rady Evropy, pak ukazuje propracované a argumentačně silné minoritní votum soudce Ranzoniho i nejednotná právní úprava dané problematiky v členských státech. Městský soud v Praze na tyto aspekty zcela správně poukázal.

NSS se vyjádřil také k ústavně zakotvenému právu do změn tělesné integrity. Změna pohlaví je v ČR přípustná jen pouze, pokud transgender člověk rezignuje na plné respektování své fyzické integrity. Zásadu, že nelze změnit pohlaví podle osobního stavu má za požadavek v obecném zájmu.

Výkon práva na soukromý život podle čl. 8 Úmluvy je přípustný, jen pokud dotyčná osoba rezignuje na své právo na plné respektování své fyzické integrity, jež je chráněno nejen článkem 8, ale i článkem 3 Úmluvy. Soud připustil, že zásada, že nelze disponovat vlastním osobním stavem, a záruka jeho spolehlivosti a koherence a obecněji požadavek právní jistoty jsou v obecném zájmu.

NSS se také vyjádřil k evropskému trendu západních států, připustil, že by právní úprava byla v ČR možná, že existují jiné právní názory než zaujal NSS, avšak tento trend v ČR nebude následován.

Nejvyšší správní soud však má za to, že trend nemusí být nutně vždy a všemi následován.

NSS přirovnal transsexualitu a s ní spojený frustrující nesoulad k věku, který může být jak objektivní tak subjektivní. Zkrátka s tím lidi už musí žít, uvedl. Zkrátka soudci u NSS také stárnou a co s tím mohou dělat.

Nejvyšší správní soud má za to, že v podmínkách České republiky je takovéto pojetí pohlaví natolik zakořeněno a považováno za normální, žádoucí,„přirozené“ a tvořící jeden ze základních kamenů společenského uspořádání, že od něho nelze ustoupit cestou soudního rozhodnutí ani v případech, jaké byly připuštěny judikaturou ESLP či německého Spolkového ústavního soudu….

Nejvyšší správní soud však na rozdíl od shora uvedených vysokých soudů má zato,že základní principy, na nichž stojí uspořádání nynější české společnosti, zejména základní principy rodinného života a základní principy vnímání vztahů mezi lidmi, vyžadují vnímat právní pohlaví přísně binárně a v podstatě „objektivně“ a nepřipustit ani ve výše popsaných jistě subjektivně složitých situacích rozvolnění uvedeného pravidla.

NSS soud nakonec také poznamenal, že jak transsexualita tak i homosexualita jsou nežádoucími vzorci chování.

… pociťovaná jako něco, co by se nemělo stát převažujícím vzorcem chování (například homosexualita, dobrovolná bezdětnost či právě jev rozhodný v nyní projednávaném případě, tedy nesoulad mezi biologickým a pociťovaným pohlavím),

Zcela nepochybně tento rozsudek ohrozí také i navrhovanou novelu úřední změny pohlaví, na kterou se budou politici odkazovat. Nicméně věřím, že si dotčená jen obíhá povinné kolečko před ESLP, aby ji nesmetl stížnost kvůli tomu, že nevyčerpala všechny dostupné opravné prostředky a další zastávka tedy bude ESLP.

Dovolila bych si na závěr ještě poznamenat, že žalobkyně(nebudu ji zde oslovovat v mužském rodě jak je v rozsudku) se neodkazovala na prohraný spor TGEU s ILGA proti ČR č.117/2015, rozsudek ze dne 28. května 2018 u Evropského soudu pro lidská práva, což by pro ni znamenalo více šancí na úspěch. Česká republika je na základě tohoto rozsudku ESLP povina uvést českou legislativu do souladu s tímto rozhodnutím a to platí i před soudy. Z tohoto důvodu také vznikl na Ministerstvu spravedlnosti návrh zákona na úřední změnu pohlaví. Jestli chce ČR dále zastávat názor, že změna pohlaví je přípustná jen pokud transgender osoba rezignuje na své ústavní právo zásahu do tělesné integrity, což je velmi směšné a pohrdavé a že stávající legislativní úprava striktně bipolárního rozložení tvoří jeden ze základních kamenů jejího uspořádání, pak je na místě také zároveň podat stížnost pro nedodržování a nerespektování závazku vyplývajícího z již jednou prohraného rozsudku, za čež může být ČR sankciována ze strany EU.

Je nepochybné, že tento rozsudek je diskriminující už z jeho podstaty v odůvodnění. Neexistují totiž jiné rozsudky, které by vysloveně říkaly, že ČR nebude respektovat nadřízené instituce jako jsou Evropský soud pro lidská práva. Rozsudek se zříká odpovědnosti za lidská těla navzdory tomu, že ČR musela dříve akceptovat i požadavky zamezení nucených sterilizací romů. Je pouze již nyní první výjimka kvůli tomu, že je někdo transgender.

Průzkum ombudsmanky o stavu LGBT lidí v ČR

Květen19

Do průzkumu ombudsmanky Veřejného ochránce práv se zapojilo 1981 LGBT lidí. Mezi nejzásadnější otázky soužití s většinovou společností LGBT lidé považují otázky ohledně manželství stejnopohlavních párů a rodinného života. 98% LGBT lidí plně podporují stejnopohlavní svazky a 96% z nás si myslí, že to dokonce přispěje ke zlepšení postavení LGBT osob ve společnosti.

Celkově se LGBT+ osoby přiklánějí k tomu, že jejich postavení v České republice je spíše vyhovující, ale není bezproblémové. Stále se setkávají s předsudky, urážkami a výhružkami. Běžně čelí odlišnému chování okolí (lidé je na veřejnosti sledují, jednají s nimi méně zdvořile), názoru, že by neměli svou sexuální orientaci dávat najevo veřejně, a předsudku, že je homosexualita nepřirozená. Více než třetina dotázaných se v posledních pěti letech setkala s diskriminací, což je 3x vyšší podíl než u běžné populace.

Velká většina z nich, až 91 %, ale tyto incidenty nijak neřešila. Jako důvod nejčastěji uváděli, že šlo o triviální incidenty, které nestály za oznámení, v kombinaci s celkovou skepsí a přesvědčením, že oznámením diskriminace by se nic nezměnilo. Tato bagatelizace nemusí znamenat, že se jich diskriminace nebo obtěžování nedotýká, spíše jsou na tyto situace, které se obvykle těžko prokazují, kvůli jejich četnosti zvyklí.

11% respondentů se za posledních 5let setkalo s diskriminačním jednáním v zaměstnání. Více než polovina se za posledních 5let setkala s urážlivým jednáním a obtěžováním, přičemž jsou tyto případy hlášeny jen v pouze 13% případů. Zhruba pětina se na policii nikdy neobrátí, protože v ní nemá důveru nebo jsou skeptičtí, že by se čin vyřešil. Ombudsmanka se proto obrací na vládu, aby v trestním zákoníku priznala LGBT osobám stejnou úroveň ochrany před nenávistnými činy jako z důvodů rasy, etnické příslušnosti nebo náboženské svobody.

Kompletní zpráva zde a tisková zpráva zde.

Srovnání evropských zemí vůči LGBT právům

Květen15

Organizace ILGA Europe jako každý rok vydala svoje srovnání LGBT práv, který oficiálně předevčírem představila v Oslu na každoročním fóru proti homofóbii a transfóbii. ILGA každoročně představuje svou Duhovou mapu podle škály přípustných zákonů a politik v jednotlivých 49ti zemích Evropy, přičemž za posledních deset let tato organizace poprvé zaznamenává celkový posun zpět.

Např. Polsko přestalo poskytovat pomoc pro asistovanou reprodukci svobodným ženám, Bulharsko odstranilo všechny právní možnosti pro změnu jména v souvislosti se změnou pohlaví, Srbsko a Kosovo odstoupilo od svých antidiskriminačních plánů, Arménie, Turecko a Azerbajdžán neudělali žádný pokrok v rozvoji lidských práv. Na výši žebříčku se nyní naopak nachází státy jako Malta, Belgie a Lucembursko, které ještě minulý rok zastávalo 20. místo.

Jak vzniká takový žebříček, to ILGA uvedla ve svém prohlášení na internetových stránkách. 25% zahrnuje rovnost a nediskriminační témata mezi které patří zaměstnanost, vzdělanost, služby, zdraví apod., 20% zaujímá rodinný život, 20% odolnost proti nenávistným činům, 20% právní uznání LGBT osob, 8% náleží veřejnému životu, ve kterém zastánci LGBT práv nejsou ohrožováni ve své činnosti, veřejné akce nejsou v rozporu s ostatními pravidly a zákony, LGBT sdružení nejsou v rozporu se tamními zákony, 7% pak přikládá váhu azylovému řízení.

Česká republika se tak díky své několikaleté nečinnosti dostává za Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Srbsko, Kosovo či dokonce za muslimskou Albánii ve svém vztahu k LGBT lidem.

Právě muslimská Albánie je co do rozsahu práv podobná ČR. Poskytuje o něco více avšak téměř stejný rozsah práv v oblastech antidiskriminačních zákonů. Zatímco nepodporuje podporu rodinného života nebo uznání pohlavní identifikace, dohání rozdíl odsuzováním nenávistných činů, které narozdíl od ní v ČR absentují.

ILGA-Europe ČR mapa

ILGA-Europe ČR PDF report

V ČR vyzdvihuje ILGA organizace návrh na zrovnoprávnění manželství pro všechny páry bez ohledu na sexuální orientaci, návrh zákona o osvojení dětí mezi páry a druhými rodiči a dále pak prozatím jen procesní snahu o genderové sebeurčení.

Uvedené statistiky jsou pouze legislativní a formální, kdy neodráží celkovou náladu ve společnosti. Např. na Slovensku 60% Slováků nezná žádného homosexuála a přitom 49% z nich by žádného homosexuála za souseda nechtěla a zrovna 84% Slováků, co nějakého znají má s homosexuály pozitivní nebo neutrální zkušenost. Z toho lze vypočítat, že 41% Slováků je stále ovlivněno předsudky. Tyto statistiky jsou však zajímavé především tím, že dávají ucelený přehled o tom, jakým směrem se společnost bude ubírat. Vychází z toho, že většina nás jinak akceptovat chce a uznává že jsme na svých právech kráceni, přičemž je stát od státu jak by se dala ona většina posuzovat, zcela jistě katolické země v občanských právech předhánějí muslimské a takoví ti běžní neutrální Evropané se o trochu více radikalizují.

Shrnutí pediatrickopsychologické péče s transgender mládeží

Březen13

V posledních desetiletích byla zaznamenána velká změna v přístupu k transsexuální mládeži ze strany psychologů, kdy se jako preferovaná praxe přijímá způsob na základě pouhého genderového sebeurčení (Edwards-Leeper, Leibowitz, & Sangganjanavanich, 2016; Hidalgo a kol., 2013) přičemž je u adolescentů brán zřetel ještě na to, že pozitivní rodičovská podpora má vemi dobrý vliv na duševní zdraví ( Simons, Schrager, Clark, Belzer, & Olson, 2013 ) a dokonce ještě navíc s poznáním, že pokud se s přeměnou začne co nejdříve, bude se vše vyvíjet pozitivním směrem s eliminací dalších nepříznivých projevů psychopatologie (Olson, 2016). I přes relativní nedostatek empirických výzkumů se spousta vědců shoduje na tom, že transgender mládež by měla být podporována v tom, aby žila v pohlaví, které je pro ně nejaktivnější a nejpohodlnější (Hidalgo a kol. 2013, p. 286) Převedení afirmativního přístupu lékařů do konceptuálního léčebného modelu doposud není úplně snadné pro svou složitost lékařských postupů (Edwards-Leeper and colleagues 2016).

Nedělat nic není zrovna to nejlepší rozhodnutí, protože právě více jak čtvrtina transgender adolescentů může mít až sebevražedné myšlenky (Grossman & D’Augelli, 2007) nebo trpět depresí a stavy úzkosti. V posledních letech se prosazuje relativně nová léčba u adolescentů, která se skládá z blokátorů pubertálních projevů (Hembree a kol., 2009)

Nedávno aktualizované pokyny endokrinologické společnosti (Hembree a kol., 2017) se přímo přiklání k potenciálním přínosům pro navození částečných fenotypových změn lidského těla pomocí estrogenů a testosteronu u adolescentů mladších 16ti let a kromě toho se také diskutuje o přiměřeném věku pro chirurgický zákrok (Milrod & Karasic, 2017) I přestože Světová profesní asociace pro transgender zdraví WPATH stále nedoporučuje pohlavní operaci před věkem zákonné plnoletosti (Coleman a kol., 2012), není neobvyklé, že mladí transgender muži podstupují přeměnu hrudníku už během dospívání a některé diskurzy se soustředí na potenciální přínosy vaginoplastiky u transgender žen před osmnáctým rokem věku (Milrod & Karasic, 2017).

Jelikož se chirurgické zákroky a hormonální substituce přímo vybízejí, vývoj do budoucna by měl být spíše směrován na rozhodnutí pediatrických psychologů než endokrinologů nebo chirurgů (Olson-Kennedy, 2016), protože právě ti pediatričtí psychologové mohou posoudit stav dítěte nejlépe. Mohou vzít v úvahu vývojové potřeby, sociální a kulturní stránky, fungování rodiny a rizika i mezi vrstevníky a v rodinách, mohou působit intervenčně a hlavně mohou posoudit genderovou dysphorii lépe než kdokoliv jiný. Zejména v posledních letech je s otevřeným a doposud tabuizovaným tématem vidět právě i ta nejmladší generace dětí (Ehrensaft, 2014) .

Přístup k transgender dětem a adolescentům lze rozdělit do tří skupin podle věku dítěte.

Prepubescentní děti

Protože je zde u této skupiny dětí absence indikací lékařských zákroků, veškerý přístup by se měl soustředit na psychoedukaci v oblasti ochrany a podpory sociálního, kulturního, emočního a behaviorálního rozvoje dítěte. I když neexistuje žádný obecný konsenzus klinického přístupu k transgender dětem (de Vries & Cohen-Kettenis, 2012; Ehrensaft, 2014; Zucker, Wood, Singh, & Bradley, 2012) má se oproti tomu za to, že aktivně vnucovat pohlaví u transgender dětí podle jejich narození je obvykle neúspěšné a nese rizika trvalého psychického poškození (SAMHSA, 2015) Sociální přeměna umožňuje dětem poznat a prozkoumat život v opačném pohlaví dříve, než se dopustí nevratných zákroků s možností návratu sociální prezentace, pokud si to budou v budoucnosti přát.

Doposud pouze dvě studie zkoumaly takto malé děti a jejich vnitřní pohodu. První zkoumala stavy úzkostí a deprese v porovnání se svými vrstevníky (Olson, Durwood, DeMeules, & McLaughlin, 2016), kdy míra deprese a úzkostí se od ostatních neliší v podporujícím prostředí (Olson a kol., 2016) Tato studie byla založená na mírách úzkosti a depresí z pohledu rodičů, další pak z pohledu samotných dětí, přičemž se oboje studie nijak ve svých výsledcích ani nerozcházely (Durwood, McLaughlin, & Olson, 2017). Obě tyto studie spolehlivě vyvrátily obavy, které již dříve vyslovily jiné a jež se obávaly zvýšené psychopatologizace v souvislosti se sociálním přechodem u takto malých dětí. (Cohen-Kettenis, Owen, Kaijser, Bradley, & Zucker, 2003; Wallien, Swaab, & Cohen-Kettenis, 2007)

Existují také další dvě studie, které svým závěrem poukazovaly na skutečnost, že 80% nekonformních dětí si v dospělosti sociální přechod rozmyslí. První dokonce s 88% (Drummond, Bradley, Peterson-Badali, & Zucker, 2008) a druhá se 73% (Wallien & Cohen-Kettenis, 2008). Obě studie byly na to poté kritizovány pro chybnou metodiku a velmi špatný vzorek dětí, který zasahoval i do genderově nekonformních dětí, kterých bylo znatelně více než transgender dětí, genderové identity u nich nikdy nebyly předem odborně ověřené apod. Naopak pozdější výzkum prokázal, že sociální přechod je spojený se stálostí genderového nesouladu v dospívání. (Steensma, McGuire, Kreukels, Beekman, & Cohen-Kettenis, 2013) Pro někoho zůstává však nejasné, jestli je to tím sociálním přechodem nebo samotnou odhodlaností dětí, které jsou už z větší míry sociálně převedené v dětství. John Money by se teď asi obrátil v hrobě směrem k těmto lidem, co stále pochybují.

Větší důležitost pedopsychologické péče věnované dětem ukazuje také polemika vyvolaná studií (Edwards-Leeper and colleagues 2016), která nevylučuje relativní poškození sociální transformace u dítěte kvůli svým rodičům, kteří zkrátka své dítě povzbuzují a genderovou identitu dítěte v okolí potvrzují, aniž by o to přímo stálo, protože je třeba jen nekonformní. Dovedu si představit, že takový přístup může mít stejné katastrofální následky na duševní zdraví jako je odmítání genderové identity u jiných a dítě se pak cítí nedůstojně a jako někdo, kdo své rodiče zklame, pokud by to mohlo být jinak. Těchto dětí může být mnohonásobně více a např. klučíčí zájmy u holek ještě transgendera z nikoho nedělají.

Peripubescentní děti

Přístup k dětem, které vcházejí do puberty se již odvíjí podle nových pokynů Endokrinní společnosti (Hembree a kol., 2017), kdy nejčastěji pedopsycholog prokázal trvalý, intenzivní a všudypřítomný nesoulad genderové dysphorie zhoršené o to víc s nástupem puberty, mládež je dostatečně duševně vyspělá poskytovat souhlas a puberta postoupila do Tannerova stádia II a zároveň neexistují žádné jiné kontraindikace.

Od pozdních 80 let je hormonální substituce považována za plně reverzivbilní léčbu, která umožňuje dočasné zastavení vývoje sekundárních pohlavních znaků (Cohen-Kettenis & van Goozen, 1998) Mladým lidem tak poskytuje pokračovat v přeměně bez narůstající úzkosti a umožňuje co nejvíc hladší fyzickou přeměnu později, co jsou nasazeny genderově příslušné hormony. Vysazením blokátorů puberty pro ty, kteří nechtějí pokračovat, vede k opětovnému zahájení endogenní puberty (de Vries & Cohen-Kettenis, 2012).

Studie 70ti adolescentů potrvdila celkové snížení projevů depresí spojených se změnou sekundárních pohlavních znaků puberty (de Vries, Steensma, Doreleijers, & Cohen-Kettenis, 2011) ve dvouletém období mezi nasazením blokátorů puberty a genderově příslušných hormonů substitucí.

Opět se zde vynořují obavy z toho, že blokátory puberty by mohly narušit vývoj dítěte, které se později identifikuje jako cisgender (Vrouenraets, Fredriks, Hannema, Cohen-Kettenis, & de Vries, 2015), což ale během klinických pozorování vyloučil fakt, že dospělí dokončili přeměnu i později a po jejich vysazení. Adolescence představuje vývojové období s neurokognitivním vývojem, kdy pohlavní hormony hrají důležitou roli ve vývoji mozku (Blakemore, Burnett, & Dahl, 2010) Někteří tak namítají, že zde není doposud obeznámen vztah mezi oddálením puberty a vývojem kognitivních funkcí. Stejně tak je tomu s vývojem kostí a rizikem osteoporózy v pozdějším věku. Není jasné, zda-li pozdější nasazení substitučních hormonů povede k přírustku kostní hustoty (Cohen-Kettenis, Schagen, Steensma, de Vries, & Delemarre-van de Waal, 2011; Klink, Caris, Heijboer, van Trotsenburg, & Rotteveel, 2015) Zatímco také existují postupy pro uchování prepubertální ovariální a testikulární tkáně pro zachování plodnosti, ty jsou stále považovány za experimentální a omezují tím přístup k léčbě (Johnson a kol., 2017)

A nakonec pro vytvoření neovagíny je nezbytný dostatečný falický a skrotální vývoj Tannerova stupně IV. Některé tranženy, které začínají s brzkou hormonální substitucí a blokátory puberty mohou být pak omezené u pozdější operace genitálu (Mahfouda, Moore, Siafarikas, Zepf, & Lin, 2017) a to i přes odlišné chirurgické přístupy intestinální vaginoplastiky s použitím tlustého střeva, které mohou ohrožovat sexuální funkci v dospělosti (Schechter, 2016).

A tak se stále diskutuje o kompetenci rozhodování peripubertální mládeže pochopit důsledky blokátorů puberty (Vrouenraets a kol., 2015), kdy obecně mají i ti nejmenší děti schopnost významně se podílet celému procesu přeměny (Weithorn & Campbell, 1982), někteří dospělí oponenti stále pochybují o důsledcích spojených s plodností (Abel, 2014)

Pubertální adolescenti

Obecně se má za to, že adolescenti mají dostatečnou schopnost porozumět důsledkům a přínosům a i nevratným účinkům hormonální substituce. Pozor neplést s blokátory puberty z předchozích věků, protože ty dávají dítěti pouze čas se pro hormonální substituci rozhodnout. Jak pokyny pro Endokrinní společnost, tak i standardy péče WPATH uvádějí věkovou hranici pro chirurgické úkony. Tyto úkony mohou být prováděny před dosažením plnoletosti s podporou rodiny, souhlasem a minimálně po dvanácti měsících života v opačné roli.

Doposud neexistují žádné údaje psychosociálních výsledků o transgender adolescentech, kteří by užívali pouze hormonální substituci. Nedávný přehled naznačuje, že hormonální substituce snižuje symptomy úzkosti, disociace a zvyšuje kvalitu života a vnímání sebe sama (Costa & Colizzi, 2016) Existuje studie, která hodnotila deprese, úzkosti a emoční chování u lidí, kteří prošli jak blokátory puberty a následnou hormonální substitucí, tak i genderově potvrzující chirurgickou operací, kde nežádoucí symptomy se pokaždé v další fázi zlepšovaly a navíc celkové ukazatele pocitů štěstí byly stejné jako u zbývající populace, ne-li v některých případech lepší (de Vries a kol., 2014)

Úvahy o fertilitě naznačují, že touha po zachování plodnosti (Ikeda a kol., 2013; Schulze, 1988) je u transgender lidí nižší než v porovnání se zbytkem společnosti (D. Chen, Simons, Johnson, Lockart, & Finlayson, 2017; Nahata, Tishelman, Caltabellotta, & Quinn, 2017), přesto touha mít vlastní potomky není translidem cizí (De Sutter, Kira, Verschoor, & Hotimsky, 2002; Wierckx et al., 2012) a zde bych zmínila např. studii USTS, která prokázala, že založení rodiny u transgender lidí se s narůstajícím věkem co nejvíce přibližuje cisgender populaci, avšak je jakoby sociálními vlivy a jejich působením trochu opožděná. Jedinečné a komplexní úvahy pak přinášejí studie (D. Chen & Simons, In press; Hudson, Nahata, Dietz, & Quinn, 2017)

Stále více se uznává, že genderová identita nemusí být nutně binární (Richards a kol., 2016) a to se dostává do rozporu se samotnou hormonální substitucí, která je binární povahy. Jak genderqeer, tak nebinární lidé vyžadují hormonální substituci, která bude uzpůsobená jejich individuálním cílům pro vyrovnání se s jejich sekundárními pohlavními charakteristikami. Začíná se prosazovat myšlenka, aby i tito genderově nevyhranění pochopili limity a možnosti, které hormonální substituce přináší.

Kritéria pro určení genderové stability toho moc neříkají, nicméně spousta adolescentů, i těch kteří byli identifikováni v pozdějším věku, poukazují na genderový nesoulad v ranném dětství (Steensma a kol., 2013) Není však popsána jaká škála faktorů ovlivňuje transgender identifikaci v pozdějším věku.

Někteří mladí lidé mohou být autisté (Strang a kol., 2014) a poměrně s nesouhlasem bych se vyhranila proti studiím, které zmenšují problém tím, že zkrátka někteří transgendeři jsou traumatizováni, trpí sebevažednými myšlenkami a tak v důsledku toho mají malé omezené rozhodovací možnosti stejně jako autisté. Je potřeba si uvědomit, že deprese, úzkosti a ostatní symptomy jako sebevražedné tendence jsou až těmi druhotnými znaky projevu genderového nesouladu. Oproti studiím (Steinberg, 2013), které se snaží prokázat, že transgender mladí lidé jsou méně dospělí v uvažování než jejich vrstevníci, protože trpí větší měrou úzkosti a deprimovaností, je potřeba poznamenat, že v podporujícím prostředí jsme na tom úplně stejně jako zbytek populace. Ony krátkodobé přínosy změny těla vůči dlouhodobým rizikům neplodnosti jsou posuzovány jen v rámci prostředí, které bylo doposud vůči transgender lidem zaujaté. Chybí opět statistiky a studie jak by tomu bylo v opačném případě, ale to asi nepůjde změnit jen na základě samotného zkoumání.


Genderově neutrální výchova dětí

Březen2

Chcete-li si udělat nějaký náhled do duší lidí, kteří se vymykají genderovým předpokladům, ať už jsou to translidé, genderově nevyhranění nebo jen stereotypně a nekonformně odlišní lidé, pak se na jejich(náš) svět musíte dívat jakobyste měli nasazené brýle a dívali se na něj upravenými optickými skly. Jen pro informaci, v úvodu jsem tu doplnila translidi a genderově nevyhraněné o další skupinu lidí a to o ty, kteří jsou jen stereotypně a nekonformně odlišní, protože i ti patří do skupiny lidí, kteří se svým způsobem nějak vymykají právě těm stereotypním a genderovým předpokladům společnosti. Mohou to být třeba jen holčičky, které mají klučičí zájmy a naopak. Jsou totiž holky, co si hrajou s autíčky a není to nic neobvyklého.

Nyní vám nasadím první brýle s genderově polarizačními skly, kterými budete vnímat okolí fyzicky podle základních podnětů. Pomocí těchto skel uvidíte pouze obrysy lidí a ti budou rozmazaní. Modré tričko má na sobě kluk? Červené holka? Postava dítěte s autíčkem je kluk? Postava s panenkou je holka? Krátké vlasy má kluk a dlouhé holka? Někdo na stromě je kluk? Někdo v altánku je holka? Skupina s míčem budou vždy kluci a malé skupiny zbylých hloučků dětí zas holky? Vážně jste přesvědčeni, že tomu tak bude pokaždé? Nebude a to i přestože základní genderový předpoklad říká, že muži a ženy jsou si odlišní. Můžete být jakkoliv silnými propagátory tradičního rozdělení rolí mezi muži a ženami, avšak tyto základní rozdíly nikdy podle pohlaví neprokážete, přesto se tento předpoklad vžil do našich sociálních rolí během historického působení, protože lidstvo je více konzervativní a také tomu napomohlo vžité náboženství, které si tyto své hodnoty drželo i za cenu represí, kdy se za odlišnost dokonce i upalovalo. Lidstvo si historicky vytvořilo tyto polarizační předpoklady a přes svůj strach z odlišného tomu uzpůsobilo ústřední model fungování společnosti. Což vůbec nevylučuje to, že mohou být jiné kultury, které to mají nastavené jinak nebo dokonce opačně, kde ústřední roli zase hrají ženy, protože u nich chybí to působení té naší kultury. Vše bez ohledu na to, že malé dívky často snily o tom, jak budou hasičkami a vojandami a nebo budou lítat do vesmíru a získávat Nobelovy ceny, či se ve středověku plavit na zámořských plavbách nebo kluci se zas budou věnovat humanitním a uměleckým činnostem. Že to takhle dlouhodobě nemůže fungovat ani pod vlivem jakýchkoliv represí dokázalo hlavně to, že tento vytvořený model se nafoukl do takové podoby, až oficiálně praskl s emancipací někdy v 60letech minulého století. Najednou ženy kvůli tomu přestaly nosit sukně a začaly kvůli emancipaci nosit kalhoty a krátké střihy. Jistou analogii můžeme např. vidět u iránských žen v souvislosti s hidžábem. Roku 1979 s iránskou revolucí došlo k omezení práv žen, které se poslední dobou začínají navracet, protože neměli své vžité opodstatnění v náboženství ale jednalo se pouze jen o upevnění nadřazenosti mužů a i přes represe po čtyřiceti letech stále s předsudky bojují. Důvodem pro rozvoj emancipace pak byla vždy hromadící se frustrace z nedostatku příležitostí, které se jedné skupině samozřejmě nedostává. A teď se na to opět podívejme genderově polarizačními skly. Jako rodič ve fotbalu podpoříte dítě s krátkými vlasy nebo s dlouhými? Dítě které si hraje v kuchyňce s děvčaty nebo to které leze po stromě a víc zlobí?

Proč jsme jako společnost schopni za padesát let nehledět na fakt, že ženy nosí kalhoty a přitom to do emancipace od upálení Jany z Arku trvalo dokonce pět set let, desetkrát déle? Odpověď je jednoduchá. Protože tohle je přirozené a společnost, pokud se oprostí od represivního chování, že nad vámi pořád někdo stojí a zjišťuje, jestli něco děláte správně a nebo ne, je schopná lépe vnímat to, co je skutečně přirozené.

Nasadím vám druhé brýle. Pokud zcela jistě víte, kdo je muž, tak mu tím nadřadíte své chování, protože těmi prvními brýlemi si stejně tak společnost vytvořila model svého fungování a androcentrismus se tím ještě více zakořenil v kulturním diskurzu. Pomocí druhých brýlí jste schopni ostřeji vidět pouze jen modrou a to co je růžové je pro vás více rozmazanější. V situacích, kdy si muži sahají na své dno se však objevují ženy, které jsou schopné dosahovat dokonce mnohdy ještě lepších výsledků. Dnes je pro kvalifikaci žen na mistrovství světa na deseti kilometrech běhu čas 31:50. Ale muži to dají nejlépe jak umí za 27minut. Upřímně kdo z vás mužů to dá a ještě aby si tím mohl oprávněně říkat, že je opravdu chlap? Jsou snad všichni myslitelé muži? A nebyli třeba také ti myslitelé někdy ovlivněni svými ženami a nestavěli ty rakety na Mars a na Měsíc společně fifty fifty? Bude skupinka dětí hrající si na superhrdiny vždy složená z kluků? Na záchranu královstí se tím pádem přes hustý porost bodláků dostane pouze jen kluk a holky budou vždy jen ty pasivní? Není třeba lepší říct: ty demente proč lezeš přes to křoví, když se to dá obejít i bez klíšťat? No protože jsem kluk a to je potřeba podpořit. Ne nadarmo ženy žíjí v průměru déle než muži. A pak kdo z těch dvou se stane v životě úspěšnějším? Jste nějak schopni to určit už v dětství? Myslíte si, že by bylo lepší nutit dětem nějaké předsudky, řadit je, kam patří a dusit tak v nich jejich možnosti a tím zmenšovat jejich okruh seberealizace? To přeci žádný rodič, kterému záleží na svém dítěti, nechce.

Matějíček: „děti zlobí, protože nemají pevně dané mantinely.“ Ne, s tím se souhlasit nedá. To tak bylo aktuální pouze jen v jeho době, protože studoval osyřelé děti z děcáku a neměl moc příležitostí si ověřit, že i děti ze spořádaných rodin zlobí stejně tak stejně. Děti zlobí hlavně proto, protože si tím vynucují pozornost a i děti jsou osobnosti a buďto výchova rodičů jde úplně mimo povahu dítěte a jsou na ně kladeny vysoké nároky nebo na ně rodiče zkrátka kašlou. Vždy jde o zpětnou vazbu: „jé ty jsi hodný a vůbec jsi nezlobil“ nebo i motivační „jé to je pěkné, co jsi udělal“. Proto také právě biologičtí kluci zlobí více, protože se jim té lásky a pozornosti ze strany mužů v binárně rozdělené společnosti moc nedostává. A přitom je to tak jednoduché, stačí změnit úhel pohledu, zaostřit víc na růžovou a zjistíte, že i holky na áru zachraňují životy, v laboratořích vyvíjí léky proti rakovině a kluci obohacují naše životy tím, jak jsou vnímaví a všímaví a stejnou platnost má i všechno to, co je mezi tím. Děti zlobí hlavně proto, že se nemohou rozvíjet, jsou frustrované a nemají zpětnou vazbu na to správné, co udělají. Přes genderově polarizační a androcentistické brýle to mnohdy ani často rodiče nevidí, kde by své dítě mohli motivovat a podporovat jej.

Nyní vám napotřetí nasadím brýle biologického esencialismu. Co by se tedy stalo, kdybyste těmito třetími brýlemi viděli ostřeji ženy? Raconalizovaly by se tím veškeré nesrovnalosti mezi muži a ženami? Nakolik by ta nová skla musela být s korekcí, aby ten váš zažitý bigenderový předpoklad vyrovnaly? Ve společnosti, kde se muži považují za nadřazenější alespoň z větší míry, je potřeba ještě něco měnit z pohledu mužů, kteří si tím již dosáhli nějaké pasivity? Nakolik si myslíte, že pokud by obě pohlaví byly najednou rovny, tak jestli by se té rovnováhy dosáhlo jen tou jednoduchou korekcí ve vnímání? Nebylo by potřeba přeci jen trochu zvýhodnit zostřené vnímání té růžové? A jak rychle by se tím dosáhlo pokroku?

V sedmdesátých letech rodiče popisovali svoje nenarozené děti přesně podle uvedených genderových stereotypů.  Nenarození chlapci meli být silní a pohybliví, vážného vzezření. Holčičky naopak měly být pak jemné a drobné(Reid 1994). Tyto stereotypy se ani za tu dobu padesát let nijak moc nezměnily a zůstávají pořád stejné.

Teorie genderových skel se nezaměřuje pouze na rozdíly mezi muži a ženami ale také zasahuje do předsudků vůči sexuálním menšinám. Roční děti nevykazují žádné rozdíly mezi komunikací vůči osobám rozdílného pohlaví. V této době se však velmi liší reakce dospělých na chování svých dětí podle sociálních předsudků. O jedenáct měsíců později byl podle výzkumů již poznat rozdíl mezi chlapci a holčičkami. Chlapci si počínají vice agresivněji a dívky dříve a častěji mluví(Fagot 1998). Do šestého roku života dítěte jsou rozdíly markantní podle vztahu, který jim rodiče předávají(Denham 1994 a Bronstein 1983) Předávání genderových stereotypů probíhá i přes naše veškeré racionální výhrady. V předškolním roce děti narážejí na pohledy svých vrstevníků a tato síla většinou nabírá na intenzitě, protože soud vrstevníků je silnější než role rodičů a pokud se děti jakkoliv snaží o překonání genderových stereotypů, pak se setkávají s nevolí a nesouhlasem. Což sama jako transsexuální rodič dítěte mohu potvrdit. Vrstevníci se na socializačním procesu podílejí velkou měrou, avšak ti sami jen předávají aktivizační procesy svých rodičů.

Podle Sandry Lipsitz Bem, The Lenses of Gender(1993), by se genderové předsudky měly překonávat a jak jinak než právě v tomto období dětí. Dokonce ani stereotyp, že ženy jsou hovornější než muži ve smíšeném prostředí se nepotvrdil. Ženy jsou skutečně hovornější než muži, ale jen pouze mezi ženami. Rozhovory mezi ženami a muži jsou jako rozhovory mezi příslušníky různých sociálních kultur a ne jako mezi rozdílným pohlavím(Smyth & Meyer 1994). Narozdíl od předchozích dvou kategorií, nejsme jen pouze ti příjemci, ale jsme i jejími spolutvůrci a utvrzovači. Podílíme se na vývoji a tvorbě genderových skel ve společnosti svými postoji a předsudky. Tím, že se opakujeme, vytváříme androcentrický svět, ve kterém vládnou muži, mají vyšší plat, jsou silnější, mají lepší postavení, nenosí růžovou ale modrou, kalhoty namísto sukní atp.

A na závěr pokud se vrátíme zpět do bodu jedna a nasadíme si polarizační brýle, koho uvidíte ve svém dítěti? Kluka nebo holku? Jestli je to jednoznačné, pak asi moc genderově neutrální výchovu řešit nemusíte, ale co kdyby přeci jen ta drobná dlouhovlasatá holčina s panenkou chtěla někdy být ambiciózní ředitelkou firmy nebo vyvinout lék na rakovinu? „Sorry, ale na kluky mít nikdy nebudeš“ neřekne nikdo nebo že ženy patří k plotně nebo k dětem?

„K čemu jsou holky na světě?
Aby z nich byly maminky,
aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a povědět nám pohádku.
Proto jsou tady maminky,
aby náš svět byl v pořádku.“


Pak zlobila se s žehličkou,
protože v kamnech vyhasíná,
a do sklepa šla se svíčkou,
nebyla tenkrát elektřina.
A vždycky dvakrát měsíčně
od rána prala na pavlači.
A její ruce nesličné
bývaly potom hebké k pláči.

Byť obě básničky šíří radost a jsou ódou na někoho, tak i zároveň šíří genderově zažité stereotypy a hlavní je také to, že přes žádnou básničku si ani žádný vztah s matkou, která např. domácnost zanedbává, nikdy stejně nevybudujete. A naopak ne všechny ženy chtějí nebo mohou být domácími puťkami. Problém v genderové nauce tak, jaká je doposud, je v tom, že se tím akorát dusí potenciály malých dětí díky vnucování zažitých stereotypů dospělých a jednoho dne musí dojít k podobnému přetlaku k jakému došlo právě v době emancipace. Jak chcete ty básničky vysvětlovat holce, která radějí lítá po lese a hraje s klukama fotbal a nechala se ostříhat nakrátko? A zrovna navíc někteří ti muži, odpůrci genderově neutrální výchovy, co se tím cítí být dotčení, byť jim může být výchova cizích dětí ukradená, moc jako princové na bílých koních z pohádek také nevypadají, abychom je mohly ve výchově svých dětí poslouchat. A pak to dopadá tak, že se bijí o tradiční rozdělení rolí mezi muži a ženami, o poselství tradiční rodiny, mají křivý ksicht a jsou třikrát rozvedení a svět přes gednerově polarizační brýle nikdy vidět nemohli, protože jim k tomu chybí špetka empatie. Já být jednou z nich a stát se mi to potřetí, tak jdu, vyhodím ty nejhorší pohádkové genderově stereotypní nesmysly hlavně ty o princích na bílých koních a varuji své děti: Hlavně nikdy nebuďte tak naivní jako já, protože žádné hebké ruce vás nezachrání a že by na vás pak někdo pěl ódy jako Žáček se Seifertem to už vůbec ne.

Nevnucujte dětem, že jejich role ve společnosti je podle toho, jakého pohlaví se narodili, protože stáním u plotny své děti neuživíte, pokud nepracujete v gastronomii a ani tam to zas tak růžové není. A vezměte si, že každá kniha o tom jak mít šťastné a úspěšné dítě dává pokaždé důraz na jeho individualitu a ne na předsudky. Není pochyb o tom, že genderově neformální přístup rodičů a dospělých všeobecně je jednou z variant, jak vychovat šťastné a úspěšné dítě.

Průvodce neutrální mluvou od Elišky

Prosinec9

Zapomeňte na štvavé články jako je tento dnes na lidovkách. Mají jen za úkol rozeštvávat lidi vůči nám a stavět větší bariéry v nepochopení u lidí.

Eliška oprášila svého průvodce neutrální mluvou nejen pro lidi na začátku přeměny a nezapomeňte, že podle etikety oslovujeme vždy tak, jak si dotyčná osoba přeje. Před pěti lety jsem se jím řídila a stále ho doporučuji.

Obavy a přání translidí – dotazník Transparentu

Listopad27

A máme to tady, první rozsáhlou studii o tom, jak to vypadá v ČR a jak se v ní translidé cítí. Dotazníku s 27mi otázkami se během začátku roku zúčastnilo neuvěřitelných 398 lidí. 57% transgender mužů, 29%transgender žen a 13%nebinárních osob.

Velmi zajímavé hned na úvod je zjištění, že většina transgender lidí chápe svoji identitu jako vrozený problém 46,7% a nebo bod na škále genderového spektra 36,6%. Zde by bylo možná i zajímavější, kdyby tato charakteristika byla rozdělena i podle kritérií žena, muž, nebinární případně podle věku či vzdělání. Jako duševně nemocní je toto schopné přijmout jen pouhý každý 18transgender člověk a tím se tak podrobit sexuology zaběhlým standardům. Pouhých 22 lidí z celkového počtu 398 nespatřuje v psychiatrické diagnóze problém.

Ještě více zajímavé jsou statistiky prvního uvědomování si své vlastní identity v kontextu s průměrným věkem respondentů. Intersexuální osoby si uvědomují svou identitu nejdříve ze všech skupin ve dvanácti letech, avšak průměrný věk je zde 26let. Vzhledem k tomu, že průměrný věk v ČR je kolem 42let a u translidí není jinak kratší úmrtnost než je běžná, dá se předpokládat, že se dotazníku zúčastnila zejména ta část lidí, která svou identitu řeší v současnosti. U transgender žen je první věk uvědomování si své vlastní identity 14,5 rok života, zatímco průměrný věk je 32let oproti transgender mužům, u kterých průměrný věk je o deset let nižší. Přepokládá se, že transgender muži se vyoutují o mnoho dříve než ženy.

Vědět věk prvního uvědomování si své vlastní identity je důležitý, pokud ho spojíme se vzděláním transgender lidí. 41% transgender lidí dosáhlo středoškolského studia a 21,7% vyššího vzdělávání. Uvědomíme si zde, že nejkritičtějším obdobím povětšinou bývá přechod mezi základní a střední školou, přičemž už ze statistik USTS vyplývalo, že transgender lidé dosahují vysokoškolských titulů 1,5 častěji než zbytek populace. I v ČR toto není výjimkou jak u vysokých škol tak u středních. Zatímco svou identitu transgener muži začínají řešit už na středních školách, pro transgender ženy je toto stále těžko dosažitelné, a proto je věkový průměr o deset let vyšší než u mužů. Z tohoto zjištění je znát jaká je váha nutnosti informovat veřejnost o problémech týkající se transsexuality, zejména pak u středoškolských padagogů.

Každý třetí transgender se v ČR necítí dobře. Konformě se tu cítí jen každý desátý a po vzoru USTS se do polemik pustil i Transparent, škoda, že ne tak rozsáhle. Spokojenost velmi ovlivňuje to jestli jste transgender žena nebo muž či nebinární, člověk nad 30let nebo s vyšším vzděláním. Hlavními důvody pro pocit nekonformnosti jsou jak se již dalo čekat nedostatečná informovanost, patologizace, marginalizace, předsudky a stereotypy.

Ze strany společnosti špatný diskriminující přístup chápe více jak polovina těch, kteří uvedli nějaké výhrady(tři čtvrtiny). Legislativní řešení vidí jako problém necelá čtvrtina, nevhodný přístup odborníků pak každý osmý. Snad ve všech aspektech života převažují negativní zkušenosti. Toto zjištění koresponduje i s předchozími studiemii USTS a NTDS a není to nic překvapujícího, jelikož snad každý se setkal s nějakým tím diskriminujícím přístupem nejen na úřadech. Možná by stálo za to se tomuto tématu o trochu více věnovat, nicméně již Transparent slibuje, že svůj report doplní o tyto informace. Jako velmi špatný přístup se jeví běžné využívání občanské vybavenosti, do negativní interakce se dostávají jak vztahy partnerské tak rodinné a to v každém druhém případě, což opět koresponduje s předchozími studiemi, které v tomto ohledu jdou více do hloubky, ale určitě bychom se dostali k podobným číslům. V oblastech vzdělávání a kariéry je všeobecně pociťován tlak marginalizace o něco větší než jsou stávající genderové rozdíly muži vs. ženy.

Co tak asi transgender člověk běžně řeší negativního? Na prvním místě nutnost sterilizace, pak nedůstojné komise, pohlaví v dokladech, ponižující vyšetření, stigma diagnózy, coming out, společenské vyloučení, genderové předsudky, fóbistické výpady jedinců, veřejné toalety atd.

Výsledky dotazníku jsou dostupné zde.

« Older Entries
  • Přihlásit se