Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Shrnutí pediatrickopsychologické péče s transgender mládeží

Březen13

V posledních desetiletích byla zaznamenána velká změna v přístupu k transsexuální mládeži ze strany psychologů, kdy se jako preferovaná praxe přijímá způsob na základě pouhého genderového sebeurčení (Edwards-Leeper, Leibowitz, & Sangganjanavanich, 2016; Hidalgo a kol., 2013) přičemž je u adolescentů brán zřetel ještě na to, že pozitivní rodičovská podpora má vemi dobrý vliv na duševní zdraví ( Simons, Schrager, Clark, Belzer, & Olson, 2013 ) a dokonce ještě navíc s poznáním, že pokud se s přeměnou začne co nejdříve, bude se vše vyvíjet pozitivním směrem s eliminací dalších nepříznivých projevů psychopatologie (Olson, 2016). I přes relativní nedostatek empirických výzkumů se spousta vědců shoduje na tom, že transgender mládež by měla být podporována v tom, aby žila v pohlaví, které je pro ně nejaktivnější a nejpohodlnější (Hidalgo a kol. 2013, p. 286) Převedení afirmativního přístupu lékařů do konceptuálního léčebného modelu doposud není úplně snadné pro svou složitost lékařských postupů (Edwards-Leeper and colleagues 2016).

Nedělat nic není zrovna to nejlepší rozhodnutí, protože právě více jak čtvrtina transgender adolescentů může mít až sebevražedné myšlenky (Grossman & D’Augelli, 2007) nebo trpět depresí a stavy úzkosti. V posledních letech se prosazuje relativně nová léčba u adolescentů, která se skládá z blokátorů pubertálních projevů (Hembree a kol., 2009)

Nedávno aktualizované pokyny endokrinologické společnosti (Hembree a kol., 2017) se přímo přiklání k potenciálním přínosům pro navození částečných fenotypových změn lidského těla pomocí estrogenů a testosteronu u adolescentů mladších 16ti let a kromě toho se také diskutuje o přiměřeném věku pro chirurgický zákrok (Milrod & Karasic, 2017) I přestože Světová profesní asociace pro transgender zdraví WPATH stále nedoporučuje pohlavní operaci před věkem zákonné plnoletosti (Coleman a kol., 2012), není neobvyklé, že mladí transgender muži podstupují přeměnu hrudníku už během dospívání a některé diskurzy se soustředí na potenciální přínosy vaginoplastiky u transgender žen před osmnáctým rokem věku (Milrod & Karasic, 2017).

Jelikož se chirurgické zákroky a hormonální substituce přímo vybízejí, vývoj do budoucna by měl být spíše směrován na rozhodnutí pediatrických psychologů než endokrinologů nebo chirurgů (Olson-Kennedy, 2016), protože právě ti pediatričtí psychologové mohou posoudit stav dítěte nejlépe. Mohou vzít v úvahu vývojové potřeby, sociální a kulturní stránky, fungování rodiny a rizika i mezi vrstevníky a v rodinách, mohou působit intervenčně a hlavně mohou posoudit genderovou dysphorii lépe než kdokoliv jiný. Zejména v posledních letech je s otevřeným a doposud tabuizovaným tématem vidět právě i ta nejmladší generace dětí (Ehrensaft, 2014) .

Přístup k transgender dětem a adolescentům lze rozdělit do tří skupin podle věku dítěte.

Prepubescentní děti

Protože je zde u této skupiny dětí absence indikací lékařských zákroků, veškerý přístup by se měl soustředit na psychoedukaci v oblasti ochrany a podpory sociálního, kulturního, emočního a behaviorálního rozvoje dítěte. I když neexistuje žádný obecný konsenzus klinického přístupu k transgender dětem (de Vries & Cohen-Kettenis, 2012; Ehrensaft, 2014; Zucker, Wood, Singh, & Bradley, 2012) má se oproti tomu za to, že aktivně vnucovat pohlaví u transgender dětí podle jejich narození je obvykle neúspěšné a nese rizika trvalého psychického poškození (SAMHSA, 2015) Sociální přeměna umožňuje dětem poznat a prozkoumat život v opačném pohlaví dříve, než se dopustí nevratných zákroků s možností návratu sociální prezentace, pokud si to budou v budoucnosti přát.

Doposud pouze dvě studie zkoumaly takto malé děti a jejich vnitřní pohodu. První zkoumala stavy úzkostí a deprese v porovnání se svými vrstevníky (Olson, Durwood, DeMeules, & McLaughlin, 2016), kdy míra deprese a úzkostí se od ostatních neliší v podporujícím prostředí (Olson a kol., 2016) Tato studie byla založená na mírách úzkosti a depresí z pohledu rodičů, další pak z pohledu samotných dětí, přičemž se oboje studie nijak ve svých výsledcích ani nerozcházely (Durwood, McLaughlin, & Olson, 2017). Obě tyto studie spolehlivě vyvrátily obavy, které již dříve vyslovily jiné a jež se obávaly zvýšené psychopatologizace v souvislosti se sociálním přechodem u takto malých dětí. (Cohen-Kettenis, Owen, Kaijser, Bradley, & Zucker, 2003; Wallien, Swaab, & Cohen-Kettenis, 2007)

Existují také další dvě studie, které svým závěrem poukazovaly na skutečnost, že 80% nekonformních dětí si v dospělosti sociální přechod rozmyslí. První dokonce s 88% (Drummond, Bradley, Peterson-Badali, & Zucker, 2008) a druhá se 73% (Wallien & Cohen-Kettenis, 2008). Obě studie byly na to poté kritizovány pro chybnou metodiku a velmi špatný vzorek dětí, který zasahoval i do genderově nekonformních dětí, kterých bylo znatelně více než transgender dětí, genderové identity u nich nikdy nebyly předem odborně ověřené apod. Naopak pozdější výzkum prokázal, že sociální přechod je spojený se stálostí genderového nesouladu v dospívání. (Steensma, McGuire, Kreukels, Beekman, & Cohen-Kettenis, 2013) Pro někoho zůstává však nejasné, jestli je to tím sociálním přechodem nebo samotnou odhodlaností dětí, které jsou už z větší míry sociálně převedené v dětství. John Money by se teď asi obrátil v hrobě směrem k těmto lidem, co stále pochybují.

Větší důležitost pedopsychologické péče věnované dětem ukazuje také polemika vyvolaná studií (Edwards-Leeper and colleagues 2016), která nevylučuje relativní poškození sociální transformace u dítěte kvůli svým rodičům, kteří zkrátka své dítě povzbuzují a genderovou identitu dítěte v okolí potvrzují, aniž by o to přímo stálo, protože je třeba jen nekonformní. Dovedu si představit, že takový přístup může mít stejné katastrofální následky na duševní zdraví jako je odmítání genderové identity u jiných a dítě se pak cítí nedůstojně a jako někdo, kdo své rodiče zklame, pokud by to mohlo být jinak. Těchto dětí může být mnohonásobně více a např. klučíčí zájmy u holek ještě transgendera z nikoho nedělají.

Peripubescentní děti

Přístup k dětem, které vcházejí do puberty se již odvíjí podle nových pokynů Endokrinní společnosti (Hembree a kol., 2017), kdy nejčastěji pedopsycholog prokázal trvalý, intenzivní a všudypřítomný nesoulad genderové dysphorie zhoršené o to víc s nástupem puberty, mládež je dostatečně duševně vyspělá poskytovat souhlas a puberta postoupila do Tannerova stádia II a zároveň neexistují žádné jiné kontraindikace.

Od pozdních 80 let je hormonální substituce považována za plně reverzivbilní léčbu, která umožňuje dočasné zastavení vývoje sekundárních pohlavních znaků (Cohen-Kettenis & van Goozen, 1998) Mladým lidem tak poskytuje pokračovat v přeměně bez narůstající úzkosti a umožňuje co nejvíc hladší fyzickou přeměnu později, co jsou nasazeny genderově příslušné hormony. Vysazením blokátorů puberty pro ty, kteří nechtějí pokračovat, vede k opětovnému zahájení endogenní puberty (de Vries & Cohen-Kettenis, 2012).

Studie 70ti adolescentů potrvdila celkové snížení projevů depresí spojených se změnou sekundárních pohlavních znaků puberty (de Vries, Steensma, Doreleijers, & Cohen-Kettenis, 2011) ve dvouletém období mezi nasazením blokátorů puberty a genderově příslušných hormonů substitucí.

Opět se zde vynořují obavy z toho, že blokátory puberty by mohly narušit vývoj dítěte, které se později identifikuje jako cisgender (Vrouenraets, Fredriks, Hannema, Cohen-Kettenis, & de Vries, 2015), což ale během klinických pozorování vyloučil fakt, že dospělí dokončili přeměnu i později a po jejich vysazení. Adolescence představuje vývojové období s neurokognitivním vývojem, kdy pohlavní hormony hrají důležitou roli ve vývoji mozku (Blakemore, Burnett, & Dahl, 2010) Někteří tak namítají, že zde není doposud obeznámen vztah mezi oddálením puberty a vývojem kognitivních funkcí. Stejně tak je tomu s vývojem kostí a rizikem osteoporózy v pozdějším věku. Není jasné, zda-li pozdější nasazení substitučních hormonů povede k přírustku kostní hustoty (Cohen-Kettenis, Schagen, Steensma, de Vries, & Delemarre-van de Waal, 2011; Klink, Caris, Heijboer, van Trotsenburg, & Rotteveel, 2015) Zatímco také existují postupy pro uchování prepubertální ovariální a testikulární tkáně pro zachování plodnosti, ty jsou stále považovány za experimentální a omezují tím přístup k léčbě (Johnson a kol., 2017)

A nakonec pro vytvoření neovagíny je nezbytný dostatečný falický a skrotální vývoj Tannerova stupně IV. Některé tranženy, které začínají s brzkou hormonální substitucí a blokátory puberty mohou být pak omezené u pozdější operace genitálu (Mahfouda, Moore, Siafarikas, Zepf, & Lin, 2017) a to i přes odlišné chirurgické přístupy intestinální vaginoplastiky s použitím tlustého střeva, které mohou ohrožovat sexuální funkci v dospělosti (Schechter, 2016).

A tak se stále diskutuje o kompetenci rozhodování peripubertální mládeže pochopit důsledky blokátorů puberty (Vrouenraets a kol., 2015), kdy obecně mají i ti nejmenší děti schopnost významně se podílet celému procesu přeměny (Weithorn & Campbell, 1982), někteří dospělí oponenti stále pochybují o důsledcích spojených s plodností (Abel, 2014)

Pubertální adolescenti

Obecně se má za to, že adolescenti mají dostatečnou schopnost porozumět důsledkům a přínosům a i nevratným účinkům hormonální substituce. Pozor neplést s blokátory puberty z předchozích věků, protože ty dávají dítěti pouze čas se pro hormonální substituci rozhodnout. Jak pokyny pro Endokrinní společnost, tak i standardy péče WPATH uvádějí věkovou hranici pro chirurgické úkony. Tyto úkony mohou být prováděny před dosažením plnoletosti s podporou rodiny, souhlasem a minimálně po dvanácti měsících života v opačné roli.

Doposud neexistují žádné údaje psychosociálních výsledků o transgender adolescentech, kteří by užívali pouze hormonální substituci. Nedávný přehled naznačuje, že hormonální substituce snižuje symptomy úzkosti, disociace a zvyšuje kvalitu života a vnímání sebe sama (Costa & Colizzi, 2016) Existuje studie, která hodnotila deprese, úzkosti a emoční chování u lidí, kteří prošli jak blokátory puberty a následnou hormonální substitucí, tak i genderově potvrzující chirurgickou operací, kde nežádoucí symptomy se pokaždé v další fázi zlepšovaly a navíc celkové ukazatele pocitů štěstí byly stejné jako u zbývající populace, ne-li v některých případech lepší (de Vries a kol., 2014)

Úvahy o fertilitě naznačují, že touha po zachování plodnosti (Ikeda a kol., 2013; Schulze, 1988) je u transgender lidí nižší než v porovnání se zbytkem společnosti (D. Chen, Simons, Johnson, Lockart, & Finlayson, 2017; Nahata, Tishelman, Caltabellotta, & Quinn, 2017), přesto touha mít vlastní potomky není translidem cizí (De Sutter, Kira, Verschoor, & Hotimsky, 2002; Wierckx et al., 2012) a zde bych zmínila např. studii USTS, která prokázala, že založení rodiny u transgender lidí se s narůstajícím věkem co nejvíce přibližuje cisgender populaci, avšak je jakoby sociálními vlivy a jejich působením trochu opožděná. Jedinečné a komplexní úvahy pak přinášejí studie (D. Chen & Simons, In press; Hudson, Nahata, Dietz, & Quinn, 2017)

Stále více se uznává, že genderová identita nemusí být nutně binární (Richards a kol., 2016) a to se dostává do rozporu se samotnou hormonální substitucí, která je binární povahy. Jak genderqeer, tak nebinární lidé vyžadují hormonální substituci, která bude uzpůsobená jejich individuálním cílům pro vyrovnání se s jejich sekundárními pohlavními charakteristikami. Začíná se prosazovat myšlenka, aby i tito genderově nevyhranění pochopili limity a možnosti, které hormonální substituce přináší.

Kritéria pro určení genderové stability toho moc neříkají, nicméně spousta adolescentů, i těch kteří byli identifikováni v pozdějším věku, poukazují na genderový nesoulad v ranném dětství (Steensma a kol., 2013) Není však popsána jaká škála faktorů ovlivňuje transgender identifikaci v pozdějším věku.

Někteří mladí lidé mohou být autisté (Strang a kol., 2014) a poměrně s nesouhlasem bych se vyhranila proti studiím, které zmenšují problém tím, že zkrátka někteří transgendeři jsou traumatizováni, trpí sebevažednými myšlenkami a tak v důsledku toho mají malé omezené rozhodovací možnosti stejně jako autisté. Je potřeba si uvědomit, že deprese, úzkosti a ostatní symptomy jako sebevražedné tendence jsou až těmi druhotnými znaky projevu genderového nesouladu. Oproti studiím (Steinberg, 2013), které se snaží prokázat, že transgender mladí lidé jsou méně dospělí v uvažování než jejich vrstevníci, protože trpí větší měrou úzkosti a deprimovaností, je potřeba poznamenat, že v podporujícím prostředí jsme na tom úplně stejně jako zbytek populace. Ony krátkodobé přínosy změny těla vůči dlouhodobým rizikům neplodnosti jsou posuzovány jen v rámci prostředí, které bylo doposud vůči transgender lidem zaujaté. Chybí opět statistiky a studie jak by tomu bylo v opačném případě, ale to asi nepůjde změnit jen na základě samotného zkoumání.


Průvodce neutrální mluvou od Elišky

Prosinec9

Zapomeňte na štvavé články jako je tento dnes na lidovkách. Mají jen za úkol rozeštvávat lidi vůči nám a stavět větší bariéry v nepochopení u lidí.

Eliška oprášila svého průvodce neutrální mluvou nejen pro lidi na začátku přeměny a nezapomeňte, že podle etikety oslovujeme vždy tak, jak si dotyčná osoba přeje. Před pěti lety jsem se jím řídila a stále ho doporučuji.

Obavy a přání translidí – dotazník Transparentu

Listopad27

A máme to tady, první rozsáhlou studii o tom, jak to vypadá v ČR a jak se v ní translidé cítí. Dotazníku s 27mi otázkami se během začátku roku zúčastnilo neuvěřitelných 398 lidí. 57% transgender mužů, 29%transgender žen a 13%nebinárních osob.

Velmi zajímavé hned na úvod je zjištění, že většina transgender lidí chápe svoji identitu jako vrozený problém 46,7% a nebo bod na škále genderového spektra 36,6%. Zde by bylo možná i zajímavější, kdyby tato charakteristika byla rozdělena i podle kritérií žena, muž, nebinární případně podle věku či vzdělání. Jako duševně nemocní je toto schopné přijmout jen pouhý každý 18transgender člověk a tím se tak podrobit sexuology zaběhlým standardům. Pouhých 22 lidí z celkového počtu 398 nespatřuje v psychiatrické diagnóze problém.

Ještě více zajímavé jsou statistiky prvního uvědomování si své vlastní identity v kontextu s průměrným věkem respondentů. Intersexuální osoby si uvědomují svou identitu nejdříve ze všech skupin ve dvanácti letech, avšak průměrný věk je zde 26let. Vzhledem k tomu, že průměrný věk v ČR je kolem 42let a u translidí není jinak kratší úmrtnost než je běžná, dá se předpokládat, že se dotazníku zúčastnila zejména ta část lidí, která svou identitu řeší v současnosti. U transgender žen je první věk uvědomování si své vlastní identity 14,5 rok života, zatímco průměrný věk je 32let oproti transgender mužům, u kterých průměrný věk je o deset let nižší. Přepokládá se, že transgender muži se vyoutují o mnoho dříve než ženy.

Vědět věk prvního uvědomování si své vlastní identity je důležitý, pokud ho spojíme se vzděláním transgender lidí. 41% transgender lidí dosáhlo středoškolského studia a 21,7% vyššího vzdělávání. Uvědomíme si zde, že nejkritičtějším obdobím povětšinou bývá přechod mezi základní a střední školou, přičemž už ze statistik USTS vyplývalo, že transgender lidé dosahují vysokoškolských titulů 1,5 častěji než zbytek populace. I v ČR toto není výjimkou jak u vysokých škol tak u středních. Zatímco svou identitu transgener muži začínají řešit už na středních školách, pro transgender ženy je toto stále těžko dosažitelné, a proto je věkový průměr o deset let vyšší než u mužů. Z tohoto zjištění je znát jaká je váha nutnosti informovat veřejnost o problémech týkající se transsexuality, zejména pak u středoškolských padagogů.

Každý třetí transgender se v ČR necítí dobře. Konformě se tu cítí jen každý desátý a po vzoru USTS se do polemik pustil i Transparent, škoda, že ne tak rozsáhle. Spokojenost velmi ovlivňuje to jestli jste transgender žena nebo muž či nebinární, člověk nad 30let nebo s vyšším vzděláním. Hlavními důvody pro pocit nekonformnosti jsou jak se již dalo čekat nedostatečná informovanost, patologizace, marginalizace, předsudky a stereotypy.

Ze strany společnosti špatný diskriminující přístup chápe více jak polovina těch, kteří uvedli nějaké výhrady(tři čtvrtiny). Legislativní řešení vidí jako problém necelá čtvrtina, nevhodný přístup odborníků pak každý osmý. Snad ve všech aspektech života převažují negativní zkušenosti. Toto zjištění koresponduje i s předchozími studiemii USTS a NTDS a není to nic překvapujícího, jelikož snad každý se setkal s nějakým tím diskriminujícím přístupem nejen na úřadech. Možná by stálo za to se tomuto tématu o trochu více věnovat, nicméně již Transparent slibuje, že svůj report doplní o tyto informace. Jako velmi špatný přístup se jeví běžné využívání občanské vybavenosti, do negativní interakce se dostávají jak vztahy partnerské tak rodinné a to v každém druhém případě, což opět koresponduje s předchozími studiemi, které v tomto ohledu jdou více do hloubky, ale určitě bychom se dostali k podobným číslům. V oblastech vzdělávání a kariéry je všeobecně pociťován tlak marginalizace o něco větší než jsou stávající genderové rozdíly muži vs. ženy.

Co tak asi transgender člověk běžně řeší negativního? Na prvním místě nutnost sterilizace, pak nedůstojné komise, pohlaví v dokladech, ponižující vyšetření, stigma diagnózy, coming out, společenské vyloučení, genderové předsudky, fóbistické výpady jedinců, veřejné toalety atd.

Výsledky dotazníku jsou dostupné zde.

Transgender studenti opět jednou z ohrožených skupin

Září17

Máme tu ani ne měsíc školy a opět jako každý rok přichází varování, že mladí translidé jsou ve školách zrovna těmi nejvíce ohroženými. Tým vědců složený z Russella B. Toomey, Amy K. Syvertsen a Maura Shramko zkoumal po dobu 36 měsíců od roku 2012 do roku 2015 celkem 617 transgender adolescentů ve věku 11-19 let, přičemž výzkum byl zaměřen na to, aby již po několikáté zmapoval pokusy o sebevraždu u mladistvých.

Jak je všeobecně známo, žít v opačném těle je velmi psychicky náročné a děti často kromě nepříznivých podmínek v rodinách čelí také šikaně ze strany spolužáků. Celosvětově se riziko pokusů o sebevraždu uvádí kolem 1,5% a sebevražda je v USA dokonce druhou nejčastější příčinnou úmrtí u mladistvých, avšak jak tým zjistil, nejvíce ohroženou skupinou jsou transgender kluci(FtM). Ti se v dlouhodobém zkoumání pokusili o sebevraždu dokonce v 50,8% oproti 29,9% transgender slečnám(FtM). Další velmi rizikovou skupinou byli nebinární lidé, kteří se neidentifikují jako ani jedno pohlaví a pokusili se o sebevraždu v 41.8%.

Toomey uvádí, že výsledky jsou překvapující, avšak ne zas až tak překvapivé, protože se již dříve předpokládalo, že u mladistvých bude vyšší míra pokusů o sebevraždy vyvolané vyšším sklonem k úzkostem.

Jak tato čísla zvrátit a předcházet rizikům nám již před dvěma lety dala návod studie Kristiny R. Olson, Lily Durwood, Madeleine DeMeules a Katie A. McLaughlin, která zkoumala rozdíly mezi transgender dětmi žijících v podporujících rodinách ve srovnání s cisgender dětmi.

Závěrem bylo, že společensky genderově podporované a sociálně převedené předpubertální transgender děti vykazují běžnou míru deprese a jen mírně zvýšený výskyt symptomů úzkosti ve srovnání s průměrem populace. Těmto dětem se míra deprese a úzkosti nijak nelišila od ostatních cisgender vrstevníků.

Realita prevalence úzkosti vyvolaná onou sociální odlišností je však trochu jiná, v průměru jí trpí až 62% transgender oproti 33% cisgender mladistvým. K tak vysokým číslům přispívají dva faktory. Tím prvním je nedostatek podpory s přeměnou v rodinách a tím druhým se stává šikana ve školách.

Podle studie  National Center of Transgender Equality:

82% transgender dětí někdy pociťovalo nebezpečí ve škole
44% z nich bylo nějakým způsobem fyzicky napadáno
67% bylo šikanované online
64% transgender dětí mělo poničeno nebo odcizeno školní potřeby

Přičemž více jak polovina studentů jsou pronásledováni v pravidelných intervalech. Dvě ze tří dětí jsou ohroženi kyberšikanou, která je nebezpečná tím, že děti nemají žádnou možnost úniku. Kromě fyzických a psychických traumat má zneužívání dlouhodobé účinky, které mohou vést až k nechuti docházet do školy nebo zapojování se do rizikových aktivit. Podle studie Nuttbrock a kol. z 2010 existuje přímá souvislost mezi pronásledováním, šíkanou a později vzniklými depresemi. Napadané transgender děti jsou tak oproti ostatním LGB dětem ohroženi šestkrát více depresí a osmkrát větší pravděpodobností pokusu spáchat sebevraždu(ve srovnání s celkovou populací patnáctkrát).

Transgender děti také v různých intervalech mohou vynechávat školu, aby zabránili konfrontaci s šikanou. Podle Greytak, Kosciw a Diaz z 2009 se tak děje až v polovině případů. Případy šikany však často bývají neodhalené a hlášeny jsou pouze v polovině případů, přičemž jen pouhou třetinou z nich se školy začnou skutečně zabývat(Greytak a kol. 2009).

„Jsou to jen kluci“ je obecná představa, jak mávnout rukou nad šikanou. Bodejť by ne, když drtivá většina tyranů jsou právě kluci a většina transgender obětí jsou MtF(Grant, Mottet, Tanis, Harrison, Herman & Keisling, 2011). V dnešní době je stále nevyhnutelné, že transgender děti narazí na nějakou formu šikany. Je tak o to stále větší potřeba akceptovat své děti a jejich pohlavní orientaci či identitu.

Pedagogicko-psychologická poradna v Brně zpracovala pedagogický manuál, jak tyto potíže řešit a v minulém roce vytvořila portál určený pro děti a studenty pro nahlášení a pomoc s šikanou nntb.cz

Při setkání s šikanou je důležité v přátelském a důvěrném prostředí získat dopodrobna informace od svého dítěte, co se kdy stalo. Je také důležité, aby rodiče ubezpečovali své dítě, že udělalo dobře, když se s problémem svěřilo vám a vy zas máte tu odpovědnost, abyste mu za to poskytli veškerou ochranu např. při cestě do a ze školy a dostatek komunikace. Rodiče by neměli sdělovat dětem, co se chystají dělat, ale připravovat nápravu. Jako první by měl rodič sdělit škole veškeré informace, které o šikaně ví a požadovat odpověď(nejlépe písemnou), zda-li je ochotna s šikanou něco dělat a poskytnout vám pomoc při řešení. Škola prý často přizná, že nemá dostatek sil a odborníků, aby problém vyřešila, ale je také zároveň povinna poskytnout dítěti základní lidská práva. V nejlepším případě se tak děje přes se školou spolupracující odborníky či vyhraněné pedagogy. Pokud své povinnosti nebude škola plnit, má rodič právo podat stížnost u České školní inspekce. Může se také stát i to, že škola bude problém zlehčovat a začne vaše dítě obviňovat z toho, že si vymýšlí nebo si za agresi může samo. Podle toho odmítněte neodborný zásah školy, avšak trvejte na tom, že chcete být informování o veškerých krocích, které budou podnikány. Zvažte, zda-li za těchto podmínek pošlete své dítě do školy.

Mějte na mysli, že se jedná o vaše dítě a jeho bezpečnost, zdravý duševní a tělesný vývoj. Dochází-li k šikanování dětí v průběhu vyučování, před ním i po něm a to ve škole, v jejím blízkém okolí, při činnostech organizovaných školou, nese škola plnou odpovědnost se všemi důsledky.

Dodává poradna. Nelitujte svého času i peněz.

Mezi nejčastější chyby, na které byste si měli dát pozor, patří:

…společné vyšetřování šikany společně s agresorem a obětí nebo v celé třídě. Vždy se najde někdo, kdo problém zapře nebo zlehčí.
…zlehčování se může dít i u pedagogického pracovníka, který šikanu vyšetřuje, nebo bude rozdělovat vinu mezi agresora a oběť, což je ještě horší a šikanované dítě tak nezíská nikdy pocit důvěry, že jeho problém někdo vyřeší.
…vyšetřování může být vedeno tak nešikovně, že se ostatní děti budou bát agresora a raději ze strachu problém zapřou, aby i oni se nestali obětí.

Spoustu informací o řešení šikany také podá škole metodický pokyn Ministerstva školství a mládeže Č.j 224 246/2008-50 ze dne 3.12. 2008

Androcur stojí za některými nádorovými onemocněními

Září8

Je tomu již delší dobu, co jsem zde psala článek o tom, že se mi příčí dlouhodobé užívání Androcuru jako antiandrogenu, který tlumí projevy a účinky testosteronu. Důvodem byly obavy, které vycházely přímo z příbalového letáku a nedovedla jsem si představit užívat takový lék dalších pět či deset let. Ze sdělení Hanky Fifkové vyplývá, že tento lék bude také užívat ještě dva roky po SRS více jak polovina jiných transgender žen, i přestože tento lék může způsobovat zhoubné i nezhoubné nádory jater a nezhoubné nádory mozku. Androcur po operativní změně u mne však přestal mít význam, abych ho nadále užívala a po domluvě se svou endokrinoložkou jsem ho raději nahradila Verospironem, který ač je původně diuretikum, spironolocaton působí prokazatelně proti účinkům aldosteronu, slabšímu testosteronu tvořeném v nadledvinkách, které post-op stále zůstanou jediným zdrojem testosteronu.

Nic proti cyproteronu acetátu, který je obsažen v Androcuru. Stále myslím, že není žádný lepší lék, který by stejně tak dovedl mírnit účinky testosteronu jako jiný(spionolacton, medroxyprogesteron). Myslím také, že svou roli v mé přeměně odvedl velmi dobře a jsem za to vděčná. I ANSM uzavírá, že tento lék nemá konkurenci.

Jenomže mé obavy se vyplnily. Francouzská Národní agentura pro bezpečnost léčiv ANSM vydala prohlášení o bezpečnosti tohoto léku. Hormonální léčba, kterou od 80-tých let uvedla na trh společnost Bayer se nyní zodpovídá za několik nádorů mozku. Ve Francii je z 80% předepsán ženám jako lék tlumící projevy hirstuismu a podle údajů pojišťoven tam tento lék užívá až 57tisíc pacientek. Čísla však mohou být vyšší, protože se v menším množství vyskytuje i v hormonální antikoncepci(Diane-35, Vreya, Minerva, Chloe).

S odkazem na studii, kterou provedla ANSM, má Androcur od roku 2008 na svědomí již více jak 500 nádorů mozku, přičemž pravděpodobnost nádorového onemocnění se zvyšuje přímo úměrně s dobou užívání. U pacientů, kteří užívali Androcur více než půl roku je riziko vzniku nádoru násobeno sedmi a 20násobně pokud expoziční doba trvá pět let. První výstraha tak přišla celkem pozdě před deseti lety od neurochirurga Sébastiena Froelicha nemocnice Lariboisière v Paříži, který se začal ptát, proč jeho pacienti s nádory oslepli nebo přestali mluvit, či jinak se stali hendikepováni. Bylo na čase prokázat spojitost s tímto lékem a to i přesto, že zaměstnanci společnosti Bayer vydali v roce 2011 studii, která prokazovala, že tento lék nemá přímou spojitost s nezhoubnými nádory. Varování však v příbalovém létáku zůstalo. Jenomže podle profesora Froelicha nebylo ve studii zkoumáno dlouhodobé užívání vyšších dávek a tak vytvořil v roce 2015 pracovní skupinu, která začala účinky androcuru hlouběji zkoumat. Došla pak k závěrům jak je výše uvedeno v pravděpodobnosti výskytu nádorů. Výsledky také donutily francouzské úřady, aby prozatím neschválili Androcur jako lék určený pro léčbu akné, endometriózy a hormonální antikoncepce. Navíc varují lékaře, aby se dlouhodobému předepisování vyhnuli.

Při zkoumání účinků byl zajímavý ještě jeden optimistický fakt a to ten, že po ukončení léčby se nezhoubný nádor začal zmenšovat. Na obrázku je velikost nádoru rok po ukončení hormonální substituce.

Do tajů našeho mozku I.

Srpen25

Ačkoliv ne všichni transgendeři pociťují nepohodlí dané nesouladem mezi tělem přiřazeným od narození a identifikovaným pohlavím, někteří mohou pociťovat trápení vyvolané stresem a frustrací, pokud není dostupná včasná hormonální substituce nebo SRS. Vzhledem k tomu, že nám etiologie rodové dysphorie není doposud známá, předpokládá se, že fetální sexuální(pohlavní) diferenciace mozku během druhé poloviny těhotenství neodpovídá rozvoji zbytku těla u transgenderů. Už tento předpoklad naznačuje, že neuroanatomické rysy, jež bývají odrazem neznámých příčinných procesů, budou identifikovatelné v našich mozcích. Aneb přečetla jsem za vás.

K dnešnímu dni se mnoho studií zabývala morfologií mozku spojenou s genderovými rozdíly. Nejprve se v počátečních fázích zkoumaly rozdíly pomocí magnetické rezonance závislé na ručních nebo poloautomatizovaných technikách [ref 1] a [ref 2], avšak s rozvojem s Voxlovou morfologií se již nyní dají porovnávat celé oblasti mozku. Mnoho následných studií publikovalo rozdíly mezi pohlavími pokud jde o objemy specifických struktur uvnitř mozku [ref 3] a [ref 4]. Kromě toho byly tyto studie také doplněny o zkoumání rozdílů na magnetické rezonanci, zkoumající koritikální tloušťky v celém mozku [ref 5] a [ref 6].

V nedávno publikované metaanalýze studií magnetické rezonance pomocí voxlovy morfologie založené na poskytování měření regionálních objemů hustoty šedé kůry mozkové se dospělo k závěru, že rozdíly mezi pohlavími se nalézají zejména v oblastech insuly(související s lidským vědomím), limbických struktur(související s emocemi, chováním a motivací), bazálních ganglií(mající za úkol kontrolovat motorické pohyby, učení a poznávání), thalamu(sensorické a motorické signály mozkové kůry), jazykových kortikálních oblastech a cerebellum(motorické a kognitivní funkce) [ref 7]. Přechozí studie již naznačovaly rozdíly výskytu bílé hmoty mozkové v cerebellum, cerebrálních lalůčcích a corpus callosum. [ref 8] a [ref 9]

Všechny studie magnetické rezonance tak vesměs poukazovaly na rozdíly mezi  pohlavím mozku v souvislosti s genitálními charakteristikami. [ref 10] [ref 11] a [ref 12]  Tyto studie byť však poukázaly na rozdíly mezi objemy mozkových struktur, zároveň však také poukázaly na to, že tyto rozdíly by bylo možné aplikovat pouze jen tehdy, pokud by rozdíly mezi pohlavími byly vysoce dimorfní. Lidský mozek tak nemůže být rozdělen pouze na mužský vs. ženský mozek, pokud do toho započteme ještě vzhled genitálií. [ref 13] Stejně tak roste i společenský směr, který pohlaví chápe jako určité kontinuum či fluidum spíše než doposavadní bigenderové rozlišení. [ref 14]

První studie zaměřená na transgender ženy pomocí magnetické rezonance použila metodu ROI(region of interest) v oblasti corpus callosum a nepřinesla žádné znatelné rozdíly mezi cisgender muži a transgender ženami. [ref 15] O deset let později jedna studie uváděla, že corpus callosum je u transgender žen shodný s jejich identitou. [ref 16] Následovaly další čtyři studie, které zkoumaly šedou kůru mozkovou vůči cisgender protějškům. První z těchto studií prokázala, že více šedé kůry mozkové bylo u hormonálně neléčených trangender žen oproti cisgender mužským protějškům. [ref 17] Druhá ze studií prokázala vyšší výskyt šedé kůry mozkové v temporo-pariental spojnici, dolní frontální kůře a insulární kůře pravé hemisféry stejně tak i v rozdílech objemů putamenu a thalamu. [ref 18] Třetí studie Voxelu u transgender žen zaznamenala nižší objem šedé kůry mozkové v oblastech levého angular gyrus a inferior pariental lobule. [ref 19] Čtvrtá studie hodnotila adolescenty a zaznamenala nižší objem bilaterálně cerebellumu a hypothalamu než u cisgender chlapců. [ref 20] Další dvě studie specializované na tloušťku kůry prokázaly konzistentní výsledky, tj. vyšší tloušťku kortikální tkáně než u cisgender mužů. [ref 21] a [ref 22] Výše uvedené studie byly vždy heterogenní a první až třetí studie detekovaly vyšší výskyt šedé kůry mozkové v oblastech angular gyrus, insuly a putamenu, což může hypoteticky znamenat v případě druhé a třetí studie odlišné vnímání vlastního těla, protože tyto oblasti jsou spojené s neuronovou sítí. Pouze jedna(ta druhá) studie ověřovala bílou hmotu mozkovou a ověřila, že u transgender žen bez HRT je nižší výskyt bílé hmoty mozkové v předcentrální oblasti. To však ale nezakládá na konečném vysvětlení, protože mikrostruktura bílé hmoty byla doposud hodnocena pomocí difuzního tenzoru DTI.  Další následná studie však ukázala, že frakční anizotropie několika fasciculů u transgender žen bez HRT je někde na půli cesty mezi ženským a mužským mozkem. [ref 23] Další studie nenalezla žádné rozdíly v frakční anizotropii u transgender žen, cisgender žen a mužů, i když přeci jen střední difuzivita byla vyšší u transgender a cisgender žen oproti cisgender mužům.

Celkově tyto studie magnetické rezonance přinesly poznatky, že mohou existovat regionální rozdíly v rozložení šedé kůry a bílé hmoty mozkové. Doposud zjištěné vzory však nejsou zatím jasně spojeny s charakteristikami ženského mozku, čímž se zvyšuje pravděpodobnost, že rozdíly v objemech struktur mozku nemusí nutně souviset s feminizací. [ref 24] Všechny výše uvedené studie byly provedeny před hormonální substitucí. A zde přichází na řadu zkoumání dle odlišných definic. Tři studie pomocí Voxelu zkoumaly vliv cirkulujících pohlavních steroidů na cisgender osoby a jednoznačně došly k závěru, že:

a) pohlavní hormony ovlivňují organizaci šedé kůry mozkové v kortikálních oblastech v dospívání a dospělosti [ref 25]
b) zvýšené hladiny testosteronu u chlapců jsou spojeny s rozdíly v amygdale a hyppocampu [ref 26]
c) zvýšené hladiny estrogenů u dívek souvisejí s pohlavními rozdíly [ref 27]

Další studie magnetické rezonance založené na ROI zkoumaly po dobu čtyř měsíců vliv hormonů na transgender ženy. Jejich výsledkem se prokázala redukce objemu mozkových tkání směrem k proporcem „ženského mozku“. [ref 28] V jiné studii byl hodnocen vliv hormonů před a po šesti měsících HRT hormonální substituce a bylo zjištěno, že pohlavní hormony jsou spojeny se sníženou kortikální a subkortikální strukturou. [ref 29]

V tomto prvním díle jsem vyčetla mnoho studií, které se zabývaly genderovými rozdíly uvnitř našich mozků. Nejprve jsme nabyli představu, že něco jako mužský a ženský mozek přeci jen existuje, jenomže to by v praxi fungovalo právě jen v případě vysoké dimorfnosti mezi oběma pohlavími a hlavně nezávisle na tom, kdo jaké má genitálie a když do toho ještě zamotáme transgender mozky, všechno se má úplně jinak. Existují oblasti mozku, které naznačují, že u transgender lidí je ta fáze někde na půli cesty mezi námi zidealizovaným ženským a mužským mozkem, avšak pokud vezmeme v úvahu, že právě onen ženský a mužský mozek je do značné míry ovlivněný působením hormonů, narazíme zde na základní předpoklad a to ten, že transgender ženu MtF testosteronem rozhodně nevyléčíte. Jak je tedy možné, že ta fáze mezi rozdíly se může později na HRT ubírat pouze jedním směrem ke spokojenosti transgender člověka?

  1. The journal of neuroscience 1991 – Allen LS, Richey MF, Chai YM, Gorski RA.
  2. Oxford Cerebral cortex 2001 – Goldstein JM, Seidman LJ, Horton NJ, Makris N, Kennedy DN, Caviness VS Jr, Faraone SV, Tsuang MT.
  3. Neuroimage 2010A. Veronica Witte, Markus Savli, Alexander Holik, Siegfried Kasper, RupertLanzenberger
  4. Neuroimage 2001Catriona D.Good, Ingrid Johnsrude, John Ashburner, Richard N.A.Henson, Karl J.Friston, Richard S.J.Frackowiak
  5. Oxford Cerebral Cortex 2006Elizabeth R. Sowell, Bradley S. Peterson, Eric Kan Roger, P. Woods, June Yoshii, Ravi Bansal, Dongrong Xu, Hongtu Zhu, Paul M. Thompson, Arthur W. Toga
  6. Neuroimage 2010Bin Lv, JingLi, Huiguang He, Meng Li, Mingchang Zhao, Likun Ai, Fei Yan, Junfang Xian, ZhenchangWang
  7. Neuroscience & Biobehavioral Reviews 2014Amber N.V.Ruigrok, Gholamreza Salimi-Khorshidi, Meng-Chuan Lai, Simon Baron-Cohen, Michael V.Lombardo, Roger J.Tait, JohnSuckling
  8. Neuroimage 2001Catriona D.Good, Ingrid Johnsrude, John Ashburner, Richard N.A.Henson, Karl J.Friston, Richard S.J.Frackowiak
  9. Oxford – Brain a journal of neurology 2013Meng-Chuan,, Lai Michael, V. Lombardo, John Suckling, Amber N. V. Ruigrok, Bhismadev Chakrabarti, Christine Ecker, Sean C. L. Deoni, Michael C. Craig, Declan G. M. Murphy, Edward T. Bullmore, MRC AIMS Consortium, Simon Baron-Cohen
  10. Psychoneuroendocrynology 1991 – Witelson SF
  11. Nature reviews neuroscience 2006 – Cahill L
  12. Nature neuroscience 2011 – McCarthy MM, Arnold AP
  13. PNAS 2015Daphna Joel, Zohar Berman, Ido Tavor, Nadav Wexler, Olga Gaber, Yaniv Stein, Nisan Shefi, Jared Pool, Sebastian Urchs, Daniel S. Margulies, Franziskus Liem, Jürgen Hänggi, Lutz Jäncke, and Yaniv Assaf
  14. Hormone resarch in paediatrics 2016 – Meyer-Bahlburg HF, Baratz Dalke K, Berenbaum SA, Cohen-Kettenis PT, Hines M, Schober JM.
  15. Archives of sexual behavior 1991 – Meyer-Bahlburg HF, Baratz Dalke K, Berenbaum SA, Cohen-Kettenis PT, Hines M, Schober JM.
  16. IEEE Engineering in Medicine and Biology 27th Annual Conference 2006 Y. Yokota ; Y. Kawamura ; Y. Kameya
  17. Neuroimage 2009Eileen Luders, Francisco J.Sánchez, Christian Gaser, Arthur W.Toga, Katherine L.Narr, Liberty S.Hamilton, Eric Vilain
  18. Oxford Cerebral Cortex 2011Ivanka Savic, Stefan Arver
  19. PLOS 2013 – Lajos Simon, Lajos R. Kozák, Viktória Simon , Pál Czobor, Zsolt Unoka, Ádám Szabó, Gábor Csukly
  20. Psychoneuroendocrinology 2015 -Elseline Hoekzema, Sebastian E.E. Schagen, Baudewijntje P.C. Kreukels, Dick J. Veltman, Peggy T. Cohen-Kettenis, Henriette Delemarre-van de Waal, Julie Bakker
  21. Cerebral Cortex 2012Leire Zubiaurre-Elorza, Carme Junque, Esther Gómez-Gil, Santiago Segovia, Beatriz Carrillo, Giuseppina Rametti, Antonio Guillamon
  22. Scientific Research 2012 – Eileen Luders, Francisco J. Sánchez, Duygu Tosun, David W. Shattuck, Christian Gaser, Eric Vilain, Arthur W. Toga
  23. Journal of Psychiatric research 2011Giuseppina Rametti, Beatriz Carrillo, Esther Gómez-Gil, Carme Junque, Santiago Segovia, Ángel Gomez, Antonio Guillamon
  24. Archives of sexual behavior 2016 – Antonio Guillamon, Carme Junque, Esther Gómez-Gil
  25. Neuroimage 2010A. Veronica Witte, Markus Savli, Alexander Holik, Siegfried Kasper, Rupert Lanzenberger
  26. Cerebral Cortex 2009Susanne Neufang, Karsten Specht, Markus Hausmann, Onur Güntürkün, Beate Herpertz-Dahlmann, Gereon R. Fink, Kerstin Konrad
  27. Psychoneuroendocrinology 2009 – Jiska S. Peper, Rachel M. Brouwer, Hugo G. Schnack, G. Caroline van Baal, Marieke van Leeuwen, Stéphanie M. van den Berg, Henriëtte A. Delemarre-Van de Waal, Dorret I. Boomsma, René S. Kahn, Hilleke E. Hulshoff Pol
  28. Clinical & Translation Endocrinology 2006 – Hilleke E Hulshoff Pol, Peggy T Cohen-Kettenis, Neeltje E M Van Haren, Jiska S Peper, Rachel G H Brans, Wiepke Cahn, Hugo G Schnack, Louis J G Gooren, René S Kahn
  29. The Journal of Sexual Medicine 2014 – Leire Zubiaurre-Elorza, Carme Junque, Esther Gómez-Gil, Antonio Guillamon

Pohlaví na matrice II. s návrhem znění

Srpen5

Návrh znění úpravy NOZ a zákona o matrikách skutečně navrhlo Ministerstvo spravedlnosti a přistoupilo k připomínkovému řízení, do kterého se zapojilo hned několik agend. Přečetla jsem za vás a přináším vám přehled, jak některé orgány reagovaly a vyjadřovaly se.

Ministerstvo zemědělství vzneslo připomínku, že namísto 12let by se měla věková hranice posunout na 15let, aby se dosáhlo plného uvědomění dítěte a zároveň by tak nebyl třeba ani souhlas obou rodičů. Souhlas rodiče může být v některých rodinách zásadní problém, jak již nastiňují připomínky MPSV. V minulosti nastávaly situace s povolením rozvedeného rodiče pro HRT a blokaci puberty, kdy jeden z rodičů byl zásadně proti a blokoval teenagerovi celý proces až do jeho zletilosti. Změna pohlaví dospívajícího člověka by rozhodně neměla být překážkou v tom, že si dva rodiče mohou dělat naschvály.

Ministerstvo financí se obává lidí, kteří budou měnit pohlaví na truc a z recese, tak trochu má obavy vyplývající z předsudků, avšak nic zásadního.

Podle Ministerstva vnitra by se měla udělat rozsáhlá analýza mající zahraniční rozsah. V matrikách mají být evidovány údaje o pohlaví, tedy o biologických a fyziologických znacích, nikoliv údaje o „osobních představách“. S předsudky se obává, že může nastat situace, že otcem dítěte bude žena a naopak. Má poznámka k tomuto: Jenomže takové situace se již běžně stávají a právěže naopak je tím porušováno právo dítěte na oba rodiče vyplývající z mezinárodní úmluvy o právech dítěte, kdy současná právní úprava není natolik flexibilní, že zápis takového rodiče do rodného listu dítěte ani neumožní. Kdyby Ministerstvo vnitra tušilo, že se dějí i věci, kdy si transgender člověk zamrazí své pohlavní buňky a později i po chirurgické změně je použije. S chirurgickou změnou pohlaví však tento rodič přišel o možnost být rodičem dítěte. Dále by změnu neměly řešit matriky, ale soudy, měly bychom nejspíš žalovat svoje rodiče(i třeba posmrtně?) nebo matriky či koho? A kdo v případě prohry bude hradit výlohy?

Česká biskupská konference se vyjádřila, že změna je zbytečná a současná právní úprava je dostatečná, byť si jsou vědomi, že ESLP ve věci sterilizací rozhodoval několikrát a vždy ke spokojenosti žalovatelů. Zatímco Ministerstvo vnitra označilo změnu pohlaví za méně závažné rozhodnutí na stav člověka, ČBK se snaží toto rozhodnutí nafukovat jako na rozhodnutí, které má zásadní dopad na celý život člověka, paradoxně  v době, kdy by se pohlaví v dokladech ani uvádět nemuselo. To jen pouze v církvi mají lidé zásadní problém s tím, jesti je někdo žena nebo muž a podle toho mají rozdělené genderové role, avšak naštěstí ne mnoho lidí je věřících, tudíž na ně ten dopad není až takový, jak ČBK uvádí.

Ministerstvo zdravotnictví se vyjádřilo, že plně souhlasí s cílem předloženého návrhu, neboť je to ve shodě se závěry jejich jednání.

Ministerstvo obrany přišlo s tím, že by se měl používat výraz „psychické pohlaví“ a „porucha sexuální identifikace“. Tato terminologie je v dnešní době zavádějící a přispívá ke stigmatizaci, neboť se o psychickou poruchu nejedná a Světová zdravotnická organizace diagnózu zrušila. Ministerstvo obrany se tak zřejmě brání, aby trangender lidé stále neměli možnost sloužit v armádě, i když uvádí že to je kvůli tomu, aby nedocházelo k opakovaným změnám. Navrhují tedy, aby se k prohlášení přikládalo potvrzení, že člověk trpí poruchou identifikace, dále také aby možnost změny pohlaví byla podmíněna jen těm lidem, kteří splňují podmínky dle zákona o specifických zdravotnických službách, jenomže ten vyjmenovává pouze to, komu lze provést chirurgické úkony a podmínky jsou v něm pouze dvě(dovršení 18let a komise). Takový návrh by jistě nesplnil důvod, proč se legislativní změna provádí a tím bylo uvedení do souladu s rozsudky ESLP.

Největší odpor vznesla JUDr. Ivana Janů z UOOU společně s Vítem Zvánovcem(kontakt). Překvapivě jako člověk s neutrálním jménem má se změnou pohlaví hodně zkušeností, že  jej kategoricky odmítá. Podle předsedkyně je pravděpodobné, že to tak velký senát ESLP nenechá a excesivní vybočení rozsudku ve věci Émile Garçon vs. Francie ještě zvrátí. Ano čtete dobře, paní předsedkyně zrušení podmínky sterilizace považuje za EXCES(nutno uložit jako docx).  Paní předsedkyně JUDr. Ivana Janů dále uvádí, že žena je člověk, který tak vypadá a optimálně má chromozomy XX a navrhuje zřídit nový institut subjektivního pohlaví. Zmiňuje vědecky spornou theorii Johna Moneyho, který začal rozlišovat mezi biologickým a sociálním pohlavím. Mou poznámkou: teorie Johna Moneyho nebyly jen vědecky sporné, ale přímo později označené jako podvod, který vedl ke smrti člověka, který měl dokázat jeho teorii, že pohlaví se dá naučit a tím byly později širokou vědeckou společností odsouzené. Je také historicky prokázané, že John Money zatajoval a zkresloval objektivní skutečnosti ve svých uvahách a pracech. Není překvapením, že JUDr. Ivana Janů byla v PSP kandidátkou za KDU-ČSL a do křesla UOOU byla dosazena právě KDU-ČSL, ANO a Starosty. Roku 2014 pro mne nepochopitelně tato právnička získala ocenění Právník roku za občanská a lidská práva.

Ministerstvo školství a mládeže a tělovýchovy osvíceně doporučilo změnu aplikovat také na intersexuální lidi, kterých může být podle některých statistik dokonce více než transgenderů. Navrhlo důvodovou zprávu doplnit o přímý odkaz na zásadní problémy, kterým čelí transgender lidé. Připadá jim také nelogická podmínka rozvodů ve vztahu k zákonu o specifických zdravotnických službách, protože ten stále podmínku rozvodů obsahuje a transgender člověk se musí na zákrok nechat rozvést a pak znovu může vstoupit do svazku manželského. Předkladatel návrhu úpravy NOZ nepovažoval změnu zákona o specifických zdravotnických službách za nutnou, ale jak správně uvádí MŠMT, je potřeba změnit i jej. Za takové připomínky samozřejmě děkujeme.

Veřejná ochránkyně práv vítá zpracování návrhu, který reaguje na aktuální judikaturu ESLP. Má-li být změna pohlaví řešena jako statusová záležitost, měla by být řešena komplexně a ochránkyně práv vyzývá ke slazení obou právních úprav NOZ a zákona o specifických zdravotnických službách, aby ani v jednom případě nebyl vyžadován rozvod nebo zánik manželství, neboť tyto podmínky považuje za invazivní zásah do duševní integrity obou manželů. Dále může být zmatečné, kdy osoba zahajující chirurgickou změnu pohlaví podle zákona o specifických zdravotnických službách bude moci o změnu požádat až po jejím ukončení, zatímco běžně tomu tak potřeba nebude a navrhla zrušit §23 odst. 2) ZSZS.

Hodně připomínek, se kterými přišlo MPSV je sice zajímavých, ale také jako u jiných připomínek občas nelogických. Např. pokud by měl být člověk omezen počtem změn za svůj život, jelikož ne všichni transgendeři jsou vyhraněni binárně a někteří jsou fluidní, ptám se proč tedy vůbec minimální věkovou hranici zvedatze 12let na 15let a vyžadovat k tomuto úkonu navíc souhlas rodiče(obou rodičů)? 12-15letí teenageři se ještě do pracovního procesu nezapojují a prakticky ani ne do sexuálního života, aby pro ně platila např. některá práva vyplývající z mateřství a rodičovství, ochrany zaměstnanců apod. Pro ně je celá změna pohlaví pouze věcí statusovou, aby si mohli změnit jméno a nebýt diskriminováni a šikanováni ve školách. Většinou se však jedná o mladé lidi, kteří dlouhou dobu už od dětství docházejí k sexuologovi a včasná změna je u nich víc než vhodná stejně tak jako čekají na povolení s HRT a blokací příznaků nastupující puberty. Podmínka 12 let je právě situována v časovém harmonogramu spojeném se začátkem fyzických změn u těchto mladých lidí.

MPSV uvádí některé skutečnosti jako:

a) nárok na porodné. Ten je striktně nastaven na ženu a mělo by se to dle MPSV genderově neutrálně upravit. Má poznámka: Tyto situace by však měl zohledňovat nový §3020a NOZ, kdy by se ustanovení zákona o sociální státní podpoře mělo posuzovat podle těch ustanovení, které by se použily před změnou pohlaví.

b) umývárny, toalety, šatny zas a znova. Musím zmínit, že se asi situace bez recesivních změn pohlaví neobejdou. Např. v USA někteří kněží, aby prokázali absurdnost transgender lidí a jejich požadavků se mužští kněží prohlásili za ženu a obtěžovali je na veřejných toaletách se vzkazem: tohle chcete? Prezentovali tak transgendery jako sexuální predátory. Takto obtěžující situace většinou vzbuzující veřejné pohoršení lze však zvládat a řešit s prokázáním obtěžujícího jednání v přestupkovém řízení. Obtěžování na veřejných místech lze tedy i po této úpravě poměrně dobře řešit a bránit se mu v případech, kdy by mohlo být k takovým účelům zneužívané.

c) mateřská a rodičovská dovolená. Opět se zde v případě FtM muže, který porodí použijí ustanovení, které by se jinak použily před změnou pohlaví a i takový rodič má nárok na mateřskou a rodičovskou, avšak doplňuji, že je zde potřeba vyřešit konflikt se zapsaným pohlavím v rodném listě, pokud dítě porodí úředně muž, protože matriky se těmto změnám bání zuby nehty a takový rodič nebude zapsaný do rodného listu dítěte a právně nebude ani jeho rodič. Jak jsem zmíňila, že mi některé námitky MPSV připadají nelogické, tak se jedná přesně o tu námitku, kdy muž změní své pohlaví na ženské, ale dále už dítě porodit přeci nemůže, k tomu je přeci potřeba děloha a i kdyby se jednalo o partnerku, tak stejně ta bude v rodném listě zapsána jako matka dítěte.

d) pracovní podmínky a zákaz zaměstnávání apod. opět jako bod a)

MPSV dále také jako MŠMT osvíceně uvádí, že člověk by měl mít možnost vrátit své rozhodnutí a mělo by mu být umožněno s ohledem na fluidnost pohlaví vrátit své pohlaví na původní. Také uvádí, že je důležité specifikovat, zda-li souhlas u osob mladších 15ti let může být udělen pouze jedním rodičem nebo oběma, aby byla zachována stejná práva obou rodičů. Já jsem se k tomu už vyjádřila. Pokud dítě má od poskytovatele zdravotnických služeb potvrzení, že má genderový nesoulad a doporučující potvrzení na změnu pohlaví, pak je v zájmu dítěte mu tu změnu umožnit a ten zájem dítěte je zde zřejmý. Práva dítěte jsou postavena mezinárodní úmluvou o právech dítěte výše než zájem jednoho nebo obou rodičů.

A nyní níže přikládám přepis návrhu úpravy NOZ a zákona o matrikách

Chci číst dál »

Stigma management

Srpen4

Stala se mi taková milá věc, o kterou se s vámi podělím. Před pár dny mi znovu pod posty psala koment jedna jistá osoba o tom, jak je passing pro translidi všeobecně utrpením. Co jsem se tak měla možnost setkat s mnoha lidma, tak bych za tu dobu ani nedělala takové závěry. Mnoho holek a o klucích už nemluvě procházejí celkem dobře, až na pár výjimek, o kterých jsem si stejně vždy udělala takový závěr, že pokud by trochu změnili svůj styl, nebylo by to zas tak špatné.

Po čtyřech letech HRT a dvou po operaci už nad podobnými věcmi nepřemýšlím nebo je nijak nezpracovávám. Běžně mne lidé oslovují jako paní i v telefonu a když jsem krátce po tom komentáři zastavila u pítka na bruslařské dráze, holčička řekla chlapečkovi, ať tu(mne) paní pustí. V tu chvíli mi problesklo ironicky hlavou: „Jo passing, to je utrpení.“ Passing je totiž takový, jaký si ho kdo sám udělá. Druhý den jsem byla na jednání s jednou paní v Pernot Ricardu, to je společnost, kde se plní Becherovka. Bavila jsem se s ní o tom, co by se pro ně ještě dalo udělat a ona tak nějak zaváděla rozhovor k tomu, odkud jsem a jak dlouho tu žiji. Nakonec ten důvod vyzvídání byl jednoduchý. „Vy se hrozně podobáte jedné mé kamarádce ze střední, paní Horské, sice máte ten účes trochu jiný, než měla ona, ale i ze strany jste stejná a kdybych vás dvě posadila vedle sebe, vůbec bych nevěřila, že nejste její dcera.“ Pro mne to najednou znamenalo něco jako pochvalu, byl to asi ten největší stav, kam jsem se kdy mohla a chtěla po těch letech dostat, kdy lidé vás běžně srovnávají s ostatními ženami.

Passing je pouze způsob, jakým vás ostatní vnímají stejně jako stigmatizace. Dá se změnit, já například kvůli passingu podstoupila snesení štítné chrupavky, plastiku nosu, docházela pravidelně na hlasovou terapii a pak zbytek dohnala přirozenou péčí o sebe, což není nic těžkého a nereálného v dnešní době. Když jsem tak poslední tři dny o tom přemýšlela, došla jsem k závěru, že nejdůležitější na tom všem je přirozenost, jak na ostatní působíte. V oblasti, která se zabývá stigma managementem, se jedná o zvládání viditelného stigmatu. Viditelným stigmatem může v době přeměny být nepříliš vyhraněný vzhled a působení, které je ovládané strachem z toho, že člověk po odhalení bude na základě nějakých indícií stigmatizován.

Rozvinutí jedinci, kteří mají nějaké stigma, jež je ústředním bodem jejich identity, mají tendenci vidět, že jejich stigmatizovaná identita je stejně platná jako jakákoliv jiná a z tohoto důvodu by se teoreticky neměli bát svého odhalení. Každý jedinec se však liší v ochotě a ve sklonu k riskování.  Když osoba vnímá, že svým riskováním přivodí diskriminační zacházení, tak samozřejmě méně riskuje. Chtela bych říct, že způsoby, které jsem v začátku předchozího odstavce zmínila a jakými se přiblížit k vytouženému pohlaví patří do kategorie kompenzačních strategií, které pomáhají překonávat strach z viditelné stigmatizace. Mohou pak nastat dvě možnosti. Buďto ten strach trvá natolik, až se člověk cítí být frustrován úplně stejně tak jako na začátku kvůli důvodům, proč změnu začal postupovat a cítí se jakoby byl nefér vůči sobě, což může vyvolat změť dalších zmatků, které v přeměně mohou vést opět k tomu, že člověk znovu začne skrývat svou identitu a nebo se jednou ten strach vytratí a v tom případě člověk pak může zažívat stejně pěkné okamžiky, jako se mi staly tento týden.

Jak zvládnout passing jsem vlastně už zmínila. Spíš než se zaměřit na zvýšenou pozitivitu, která dokáže kolikrát člověka vysát ještě víc než samotný handicap, se stačí zaměřit na svůj strach, který vám v přeměně může dovolit postupovat dál. K jeho zvládnutí postačí pouze postoj, který zaujímáte ke své viditelné stigmatizaci. Stejně tak jako s ní máte problém vy, stejně tak mají s viditelnou stigmatizací problém i jiní lidé a to nemusí být jen transgendeři. Pokud v passingu budete působit uceleně svým vzhledem včetně sebevědomí, je méně pravděpodobné, že se lidé ve vašem okolí budou více spoléhat na zaběhnuté stereotypy a opominou i někdy výrazné rysy, které by vás mohly prozradit.

MFF Karlovy Vary

Červen30

Pokud zavítáte k nám do Karlových Varů na Mezinárodní filmový festival a jste čtenáři tohoto blogu, tak určitě zavítáte na film jménem Dívka od belgického režiséra Lucase Dhonta, který s tímto snímkem letos získal v Cannes IFF cenu zlaté kamery.

Oficiální text k filmu:

Šestnáctiletá Lara žije pouze s otcem a malým bratrem. Snu stát se špičkovou baletkou je ochotná obětovat vše. Kromě náročného studia se Lara pokouší vyhrát ještě jeden obtížný boj – již od dětství ví, že se narodila do špatného těla. Přestože od rané puberty prochází hormonální terapií, na operativní (a z jejího pohledu definitivní) změnu pohlaví není její tělo, vytížené vrcholovým sportem, ještě připravené. Přes všechnu oporu okolí je Lara každý den bez nároku na odpočinek konfrontována sama se sebou, se svým tělem, se svými strachy i nadějemi.

Film můžete vidět ve dnech:

3.7. v 16:30 v Kinosálu Pupp a 7.7. v 15:30 v kině Čas.

Debata u Dany Morávkové

Květen29

Terka sdílela pěkné povídací video u Dany Morávkové. Přestože to mohlo být ještě trochu více na osvětovější a odbornější úrovni, je to cíleno spíše na čtenáře novinky.cz a bulváru „pro nezasvěcené“. Sdílím to však zde z jednoho důvodu: všimněte si, jak se Hance pokaždé vždycky rozsvítí oči, když odpovídá na otázky, kde si myslí, že transgender lidem pomáhá.

 

Trangender a destigmatizace – historický omyl napravený v ICD11

Duben28

Posledních deset let jsme svědky mnoha snah o destigmatizaci transgender lidí v souvislosti s psychiatrickou diagnózou. Během pouhých posledních padesáti let se podařilo psychiatrům zařadit transsexualitu mezi duševní onemocnění do svého manuálu DSM(platí pouze pro USA) a ICD a zároveň během této relativně krátké doby museli tito samí psychiatři dojít zároveň k opačnému závěru, že se o žádné onemocnění nejedná, neboť se jim za tuto dobu nepodařilo onemocnění prokázat, případně jej spolehlivě léčit.

Pojďme si tuto nápravu odstranění stigmatizace projít chronologicky. Podle následující tabulky vyplývá, že zařazení transsexuality do mezinárodní klasifikace nemocí ICD-9 roku 1975 předcházelo v roce 1968 zařazení do DSM-diagnostického a statistického manuálu vytvořeného americkými psychiatry. V polovině minulého století převládal mezi některými psychiatry názor, že homosexualita s transsexualitou se dají léčit psychoanalýzou, kdy stačí najít hluboce zakořeněnou příčinu někde v dětství a tu pak pomocí psychoanalýzy odblokovat a přivést zpět do heteronormativního stavu. V padesátých letech se také začal vyvíjet směr Johna Moneyho, že pohlaví se dá v dětství naučit, z čehož se nakonec stal největší gender podvod století.

V té samé době začal John Money léčit sexuální devianty ženskými hormony estrogenem a stejně tak německý psychiatr Gunthner Dörner oživoval biologický původ homosexuality, který též léčil estrogeny, což bylo o mnoho šetrnější než elektrošoky v tehdejším Československu. I přestože v době 1967 byla transsexualita zařazena do index medicus a byla odlišena od travestismu napříč Hirschfeldem, že transsexualita je jen pouhá podmnožina travestismu, byla to hlavně zároveň doba plná omylů. Pomineme-li některé psychoanalytické protesty např. Ostowa či Wiedemanna nebo zneužívané informace v některých studiích Wordena či Marsche, vznikají některé studie, které dokonce transsexualitu patologizují – Pauly Ira. Transsexualita má být dokonce klam a paranoia, která ovlivňuje tělesný vzhled či je ovlivněná feminizací matek dle Stollera. Mnoho autorů studií dovedli obhajovat své závěry max. pouhé roky, jako již zmíněný Pauly Ira, jež po dvou letech svou teorii vzdal, naopak Stollerovi, který se zasloužil o zařazení transsexuality do DSM, vydržela teorie mateřské feminizace až do roku 1975, což je ještě před téměř čtyřiceti lety, kdy psychiatři zastávali podobný názor. O něco později v 1983 s Flemmingem převládal vědecký názor, že transsexualita je jen pouhým projevem centralizované homofobie vůči homosexuálům. Transsexualita se v té době stala fenoménem, o kterém psalo mnoho vědců a kliniků. Nedivme se, že s takovými názory se transsexualita dostala jak do DSM, tak i do ICD mezinárodní klasifikace nemocí. Už tyto samotné vědecké kapacity, které jsem zde zmínila, napovídají, jak toto rozhodnutí bylo mylné.

Vztah mezi psychiatrickou diagnózou a stigmatizací si začalo uvědomovat stále více lidí v této oblasti. Stačilo položit základ některým nebezpečným léčebným metodám jakými jsou např. konverzní terapie(homosexualita a transsexualita) a pak už jen v souvislosti s církví a vědeckými poznatky často tito odborníci rozhýbali nenávistné monstrum, které se setrvačností táhlo ještě po řadu let dál a kterého se chopili vědci a církevní aktivisté pracující např. pro Johns Hopkins. Vědecké poznatky sloužily jako prostředek k odmítání a byly využívány a spíše zneužívány jako orná půda pro hejty stejně tak jako je jím dnes internet. Všimněte si, že mezi teorií mateřské feminizace Stollera(1970-75) či teorie Moneyho s Greenem o naučeném pohlaví(1969) a prvními snahami o upuštění APA(americké psychiatrické asociace) od stigmatizace 1987 je rozdíl pouhých 18let navzdory tomu, že transsexualita je popisována už z dávných dob.

Schopnost popsat svůj problém není důležitá jen v případech uvědomění si sama sebe a následného comingoutu, ale i v boji se stigmatizací. V tu dobu vzniká důležitá perspektiva skládající se ze čtyř bodů:

a) jestliže transsexualita není duševní nemoc a
b) člověk se dovede oprostit od radikálních názorů církve zakazující transsexualitu
c) a zároveň sekulární demokracie odděluje církev od svobody lidí
d) a zároveň jsou lidé schopni fungovat jako produktivní občané
tak co je špatného na tom, že jste transgender?

Vzhledem k tomu, jak důležitý cíl pro homosexuály bylo odstranění homosexuality z klasifikace DSM, stejný cíl se dlouho hledal i pro transgendery, přestože je tato skupina relativně ještě menší. K tomu se připojili navíc různé země a organizace. Komisař Evropské rady pro lidská práva v roce 2009 a Evropský parlament roku 2011 zaujali silná stanoviska a usnesení Evropského parlamentu odsuzuje myšlenky, že ještě dnes je homosexualita a transsexualita považována za duševní onemocnění. V roce 2010 vyzvala WPATH k depatologizaci transsexuality a v témže roce podskupina účastníků průzkumu DSM5 GID čítající 201 organizací zaujala postoj k vyškrtnutí transsexuality z duševních onemocnění(55,8%), přičemž široká shoda byla v její revizi pojmenování, tak aby docházelo k minimalizaci stigmatizace transgender jedinců(Vance a kol. 2010) tím, že existuje obecný konsensus duševně nemocných lidí a jedná se o sociální problém napříč kulturami.

Do platné revize mezinárodní klasifikace nemocí ICD11 Světové zdravotnické organizace WHO zbývá po čtyřech letech do finále již jen pouhý měsíc. Poté v ní již zbude genderový nesoulad u dospělých a u dětí, přičemž pouhá touha po změně pohlaví nebude kritériem pro stanovení diagnozy(revidovaná obdoba F64.9) Psychiatři orientující se na transsexualitu se po ICD 11 budou nejspíš muset orientovat na hraní počítačových her(nová diagnoza v ICD11) a co vy víte, třeba za pár let budou vznikat skupinky hráčů a lidí žijící v online světě, kteří si budou stěžovat na to, že je okolí diskriminuje jako nezačlenitelné asociály a za dvacet let, až bude virtuální úplně téměř všechno, si budeme říkat, jak jsme byli hloupí. Nicméně teď se mi to zatím jeví jen jako dobrý antihejt proti hejterům v online světě.

Zajímá vás, co vlastně místo diagnózy bude, když většina transgender lidí potřebuje mít zajištěn přístup k HRT a SRS?

(Poslední úprava 29.4.2018)

Podle nápovědy k ICD11, která byla postupně doplňována by se veškeré požadavky transgender lidí směřující k společenskému přeřazení měly označovat novou diagnózou QB8Y, jež znamená „Kontaktování poskytovatele zdravotnických služeb pro jiné specifické chirurgické zákroky“

Pod touto kapitolou jsou popsány všechny stavy, kdy člověk musí navštívit zdravotnické zařízení, aniž by byl nemocný nebo zraněný. To může být buď např. při očkování nebo při darování krve apod. nebo je v tomto případě přítomna nějaká okolnost či problém, který ovlivňuje zdraví člověka, ale samo o sobě se přímo o nemoc nejedná. Tato definice je velmi přesná a učitě se v ní nalezne vícero translidí, neboť ne všichni transgender lidé se považují za duševně nemocné(s nadsázkou).

Transgener ženy mohou kojit své vlastní děti

Únor17

Tento týden proběhla médii informace o tom, že 30letá transgender žena byla schopná po hormonální substituci laktace. Přestože většina z nich měla jen bulvární charakter, zjistila jsem o tom více. Ano i na toto totiž existuje studie.

Během 70 sledovaných dní se prsa naplnily mlékem natolik, že během této doby stačily živit 6ti měsíční dítě po dobu 6týdnů.

Podívejme se na hladiny hormonů vyplývající z probíhajících měření
Estradiol (pg/mL) Prolactin (ng/nL) Progesterone (ng/mL) Total testosterone (ng/dL)
Day 0 (first visit) 63 10 8 20.52
Day 17 No data 119 13 No data
Day 28 129 148 6 No data
Day 56 34 143 4 No data
Day 70 33 115 5 No data

Na to, že se hormonální substituce estradiolu zvyšovala až na 12mg denně a užívaného progesteronu až na 200mg denně první měsíc a 400mg denně druhý měsíc, z grafu vyplývá, že hladiny v krvi jsou poměrně stále nízké a nedosahují zdaleka ani hodnot simulovaného těhotenství. Přesto se prsa naplnila mateřským mlékem.

Může za to vše lék Domperidon, který zvýšil laktaci, nicméně ke zvýšené laktaci také pomohla prsní pumpa. Stimulace prsních bradavek 6x denně totiž zvyšuje laktaci samo o sobě. Z tabulky na to poukazuje hladina prolaktinu, která je více jak 3-5krát větší než běžné hodnoty po zahájení hormonální substituce. Kromě stimulace prsních bradavek a užívání léku Domperidon mohlo také k takto vysoké hladině prolaktinu přispět navýšování užívání progesteronu(spironolakton, cyproteron acetát) exponenciálně v čase. První dva měsíce je hladina progesteronu vysoká a následující dny vykazují udržování/mírný pokles při snížení progesteronu na 100mg denně. Zajímavé je však zjištění, že k tomu všemu není ani potřeba vysokých hladin estrogenů, což konečně potvrzuje mé tvrzení o tom, že k růstu prsou a následné laktaci není potřeba vysokých hladin estrogenů, ale zejména navýšení hladin prolaktinu(nesubstituuje se).

K samotné transgender ženě, té je kolem 30let a hormonální substituci užívala již 6let před tím od roku 2011, ač SRS nepodstoupila. Její prsa dospěly podle tannerovy stupnice do paté fáze. Hormonální substituci užívala běžným způsobem 2mg estradiolu a 50mg spironoloactonu per os.

Odkaz na studii

Rizika při užívání domperidonu

PS edit a Antihejty: Na francouzských webech, co jsem si tak pročetla, v  komentářích velmi často padal názor, že mateřské mléko je pak směsí různých hormonů, které byly ve studii substituovány. Nemůže tomu tak být a abych toto vyvrátila, tak doplňuji:

Hormony v substituci dosahovaly o mnoho menších hodnot, než jsou příznačné pro těhotenství žen. Např. zkoumané hladiny estrogenů byly tak nízké, že jsou až zanedbatelné, hladiny prolaktinu byly dostačující. Tudíž jesti má někdo strach z toho, že v mléku se budou nacházet nějaké estrogeny navíc, tak je to v tomto případě rozhoně mylná představa. Cisgender kojící žena jich má v krvi v této době mnohem více, přesto hlavními hormony, které se v mléce vyskytují jsou melatonin, thyroidní hormony, oxytocin, bradykinin, endorfiny a růstový hormon. Vzhledem k tomu, že mužská prsní žláza je velmi podobná té ženské, akorát je zakrnělá, lze předpokládat, že zastane stejnou funkci a výše zmíněné hormony se nebudou odchylovat. Podle této teze by se dalo předpokládat, že děti déle krmené mateřským mlékem než jiné děti přijmou více estrogen, budou více ženštější. Že je to hloupost to víme.

Další se týkaly skepse v souvislosti s inteligencí dítěte. Je potřeba si uvědomit, že děti nekrmené mateřským mlékem vůbec(krmené doplňky) mohou dosahovat vyšší inteligence než ti, kteří nad takovou otázkou vůbec přemýšlejí.

Na závěr to byl hezký pocit krmit dítě i z lahve od čtyř měsíců a zvětšovalo to pouto mezi mnou a dítětem, to mi věřte. Netřeba z této informace dělat nějaký standard, který by dokonce ohrožoval/narušoval některé mačo představy o poutech mezi muži a syny.

Prevalence nekonformity

Únor7

Předečírem byla zveřejněna nová studie vypovídající o prevalenci transgender dospívajících studentů v populaci. Ze vzorku 80 929 dospívajících dětí ve věku devátých až jedenáctých školních tříd Minnesoty se jako transgender nebo jinak nekonformní cítí 2168 studentů, což odpovídá 2,7% v populaci jinak tedy 1:37, což je významný rozdíl oproti některým výsledkům, které uvádí prevalenci transsexuality v populaci 1:10000.

Již několik po sobě jdoucích studií vypovídá o tom, že v případě pohlavní nekonformnosti mezi lidmi jsou statistiky výskytů mnohonásobně vyšší než pouhé statistiky transsexuality. Z toho jasně vyplývá, že ne každý adolescent, který se cítí trochu jinak, tak dokončí nebo by měl podstoupit přeměnu pohlaví a že u všech transgender lidí bude nekonfromnost časově stálá a intenzivní. Čím se transsexualita odlišuje od nekonformnosti je fakt, že požadavek na změnu pohlaví je u ní časově setrvalý a stejně intenzivní. Co má však celá skupina transgender a různě nekonformních dospívajících společného je, že častěji pociťují obtíže ve zdravotní péči a častěji trpí úzkostí, která může být vyvolána právě onou sociální odlišností. Ze studie tomu vychází 62,1% oproti 33,1% cisgender dospívajících. Za oným zvýšeným pociťováním úzkosti u studentů z velké pravděpodobnosti stojí, že až 82% transgender studentů ve škole někdy pociťovali nebezpečí, 67% bylo šikanováno online a 44% fyzicky napadeno.

Minulý rok zveřejněná studiev Adolesc Health „Mental health disparities among Canadian transgender youth“ od Veale JF, Watson RJ, Peter T a Saewyc EM došla k závěru, že z transgender dětí se 41% identifikuje jako nebinární.

Výzkum také poukázal na fakt, že čím větší je nesoulad s přiřazeným pohlavím, tím se také úměrně zvyšuje míra úzkosti, což se d předpokládat vzhledem k sociálním tlakům a požadavkům od společnosti se více přizpůsobovat genderovým rolím. Studie poukazuje také na možné bariéry v přístupu ke zdravotní péči, kterou často transgender děti musejí překonávat a které přispívají ke zpoždění při hledání pomoci.

 

Maskáčové šaty, liky a Chevalier D’Éon

Leden21

„Vstávej, tvoje šaty mají už skoro 100liků.“ Budím svoji dceru, pro kterou jsem během večera ušila maskáčové šaty s nařasenými rukávky. Říkám tuhle svoji větu s jistou nadsázkou, protože se mi ještě předevčírem chlubila, jak v tomhle sociálním světě je o mnoho úspěšnější než já a jak její kanál na musica.ly má 18,1tis srdíček. Po shlédnutí filmu Nejsledovanější si uvědomuji, jak šít oblečení je hrozně mimo mainstream. K vánocům si dcera přála maskáčové oblečení, ale to jsem ještě nevěděla, že sehnat něco maskáčového pro malou holku, co by nebylo růžové a zároveň ve velikosti XXXS XXS, je tak trochu nadlidský výkon.

Když jsem byla koupit látku pro obal s gumou na tiskárnu do hodně prašného prostředí v kanceláři kamenolomu, tak jsem našla tuten maskáč a už jsem věděla, že jím udělám malé radost, ať už z něj ušiju cokoliv. Mimochodem sehnat obal na tiskárnu je taky nadpřirozená věc. Jediné, co se dá sehnat je potah na zahradní gril odlišných rozměrů a zkoumat se mi to opravdu nechtělo, který mám objednat. A tak nová tiskárna oproti té předešlé, která vydržela rok a dva týdny tedy po záruce má v rámci dobrých vztahů s firmou nejen rozšířenou záruku, ale i účinnou ochranu. Sice černý potah trochu vypadá na stole jako rakev, ale od rakve ho odlišuje našitá květina.

Včera jsem se malé ptala: „Chceš kalhoty? Chceš šaty přes jedno rameno? Co ty kapsy? Chceš něco s poutkama?…“ Vůbec jsem nevěděla, jak to maskáčové cosi pojmout. Až když jsem na látku začala kreslit křídou, tak z toho byl nakonec takový jednoduchý střih s Dior záševkem a se skrytým zipem. Lem kolem krku a pod rameny jsem musela kvůli pevné látce sežehlit, ale šlo to.  Za tu dobu, co šiju, jsem si zvykla žehlit vše co se dá, ještě dřív než se to sešije dohromady. Výsledek je vždy lepší, než když nežehlíte. U skrytého zipu se mi vyplatilo přidat na švu látky o trochu víc a pak ho přehnout dovnitř pod zip a přešít znovu, aby nešla vidět látka i ze vnitř. Vlastně šlo vše podle plánu neplánu až je výsledek takovýto.

A takovou radost mají kočky u nás na terase ze sněhu.

[wonderplugin_video videotype=“mp4″ mp4=“http://transgender.lonely.cz/wp-content/uploads/2018/01/VID_20180121_125426.mp4″ webm=“http://transgender.lonely.cz/wp-content/uploads/2018/01/VID_20180121_125426.mp4″ poster=“http://transgender.lonely.cz/wp-content/uploads/2018/01/VID_20180121_125426.mp4″ videowidth=420 videoheight=236 keepaspectratio=1 videocss=“position:relative;display:block;background-color:#000;overflow:hidden;max-width:100%;margin:0 auto;“ playbutton=“http://transgender.lonely.cz/wp-content/plugins/wonderplugin-videoembed/engine/playvideo-64-64-0.png“]

Chevalier D’Éon

Píše se rok 1756, Angličané brání Francouzům v přístupu do Ruska, jenomže pro-francouzsko ruská frakce se potřebuje spojit se svými spojenci, aby se mohla spiknout proti Habsburské monarchii. Na Hranicích stojí stráže, kteří do Ruska pustí jenom ženy a děti, nikdo nesmí mluvit francouzsky ba ani anglicky. Pro Ludvíka XV, který byl v tu dobu moc mladý a chabý, aby panoval, občas šíleně i vládne a nelogicky dělá svá rozhodnutí, udělá přesto přeci jen jedno své rozhodnutí, které změní celou historii Francie. Požádal totiž Charles-Geneviève-Louis-Auguste-André-Timothée d’Éon de Beaumont, aby jako žena , kterou se od mala cítila, podnikla cestu do Ruska podpořit pro-francouzskou frakci a dostála cílů Francie. Ale tím trochu předbíhám historii.

Chevalier d’Éon se narodila v Burgundsku roku 1728 do chudé rodiny a jak jinak než do jiného těla. Jako muž se stále cítila ženou. D’Éon se přestěhovala v mládí do Paříže, kde vystudovala Collège Mazarin a ke se stala nejprve sekretářkou fiskálního oddělení plánujícího rozpočet Paříže. Už tehdy vynikala svým androgením vzhledem a to byl zorvna ten důvod, proč za ní Ludvík XV přišel, aby podnikla tajnou misi do Ruska. Musela tajně projít hranice, kde riskovala, že pokud bude odhalena bude poté následně popravena. Plán byl takový, že d’Éon se měla vydávat za služebnou císařovny Leu de Beaumontovou a spojit se s odpůrci monarchie. A tak se d’Éon stala během let 1756-1760 špiónkou. Misi úspěšně splnila natolik, že se d’Éon stala dokonce v Rusku francouzskou velvyslankyní a sektetářkou velvyslanectví v Petrohradě. V té době se stala předmětem románu Valentina Pikula Le chevalier d’Éon et la guerre de Sept ans „Пером и шпагой“.

V říjnu 1760 se d’Éon vrátila zpět do Francie, kde se stala Kapitánkou dragounů maršála de Broglie, kde bojovala v pozdních etapách sedmileté války v bitvě u Villinghausenu, až byla u Ultrop zraněna. Když císařovna Elizabeta v lednu 1762 zemřela, byla d’Éon jmenována tajemnicí, bylo ji svěřeno 1000liber a vyslána do Anglie, kde měla vyjednat mírovou smlouvu sedmileté války, která byla nakonec podepsána díky ní 10. února 1763 v Paříži. O dva měsíce později za tento čin dostala řád Saint-Louis a byla jmenována do šlechtického stavu chevalier.

D’Éon zůstala v Anglii, kde shromáždila informace o případné francouzské invazi do Anglie. Jako žena již v té době je tyto prozradila nakonec anglické šlechtě, aby mohla v Anglii zůstat. Francie vyslala do Anglie svého nového velvyslance comte de Guerchy, kde byla d’Éon následně zařazena jako tajemnice. Zde pak proti sobě působily vlivy různých šlechtických stavů. Na jedné straně Madame de Pompadour společně s duc de Choiseul a duc de Praslin, na druhé straně rod de Broglie, za které d’Éon bojovala. D’Éon byla v Anglii uvězněna francouzi, přičemž neuposlechla rozkazu se vrátit zpět do Francie. V Anglii byla natolik populární, že jakmile se tato zpráva roznesla po anglii pod jejími memoáry Lettres, mémoires et négociations particulières du chevalier d’Éon, začal rozhněvaný dav házet kameny do sídla nově zvoleného velvyslance Guerchyho. D’Éon si zachovávala přízeň anglické vlády natolik, protože nezveřejnila úplně všechny plány francouzské invaze a informace francouzského agenta Louis François Carlet de la Rozière, který zkoumal britskou pobřežní stráž.

Ač d’Éon nosila dragounskou uniformu, proslýchalo se po Londýně, že je to vlastně žena. Na Londýnské burze byl kvůli tomu založen sázkový fond na pravost pohlaví. Chevalier d’Éon tvrdila už od narození, že je ženou, akorát byla vychována jako chlapec, protože její otec by jen tak mohl dědit, jen pokud by měl syna. Až král Ludvík XVI vyslyšel tomuto požadavku. Otec d’Éon mohl dědit, jenomže král požadoval ještě jednu podmínku: Pokud se d’Éon chce vrátit zpět do Francie, tak už jako žena v ženských šatech. D’Éon se ráa vrátila 1777 zpět do Francie.  V roce 1779 vydala opět memoáry La Vie Militaire, politique, et privée de Mademoiselle d’Éon a zpět do Anglie se mohla vrátit až v roce 1785, kde nakonec zůstala, což jí bylo nakonec osudné. S francouzskou revolucí se d’Éon dostala do finančních problémů, které nenapravily ani snahy pomoci Francii ve válce v Americe nebo proti Habsburkům, o svůj přiznaný důchod přišla. V roce 1804 byla dokonce ve svých 76 letech kvůli dluhům vězněna a v chudobě umřela 21. května 1810. Zbývající majetky prodala kancelář Christie’s a chirurg, který zkoumal její posmrtné tělo konstatoval, že nese jak můžské známky, tak i ženské, zejména pak zaoblené boky a končetiny, tak i větší prsa. D’Éonin hrob na Burdett-Coutts se ztratil, avšak to celé není jen pouhá fikce. Příběh, ač velmi starý, se dostává do povědomí lidí teprve nyní.

Zůstal článek v Frontispiece, Town and Country Magazine z května 1771, který byl oscanován.

A také tento zfilmovaný příběh Valentina Pikula

Hormonální subsituce není dostatečně účinná

Prosinec17

Možná si řeknete, že to je až skandální nadpis pro tento blog, avšak není. Takový článek nyní opravdu vyšel v JCEMu, deníku klinické endokrinologie a metabolismu a jež zveřejňuje studii nizozemských, belgických a italských klinik, které se zaměřili na průzkum 229 transgender žen na začátku přeměny a růst prsou při hormonální substituci. Ve výsledku pouze 21 žen po roce hormonální substituce získalo velikost podprsenky A a nebo větší.

Většina růstu prsou se vyskytla během prvních šesti měsíců. Během prvních tří měsíců byl průměrný nárůst o 1,8cm a další tři měsíce o 1,3cm, poté se ve třetím kvartálu snížil o 0,5cm a v poslední roční fázi končil na 0,2cm. Téměř polovina transgender žen dosáhla po jednom roce hormonální substituce velikosti AAA nebo méně než 8cm. Dalších 26% dosáhlo velikosti AAA od 8 do 10cm a 14% dosáhlo velikosti AA od 10 do 12cm. Největší objem dosahovaly trangender ženy více při těle, avšak hubnutí nebo nabírání hmotnosti nemělo na výsledek žádný vliv.

Účastnice byly pacientky na klinikách v Amsterdamu, Gentu a Florencii, kterou vedl vedoucí studie Dr. Christel de Blok z centra odborných znalostí genderové dysphorie na University Medical Center v Amsterdamu. Jeho závěr, který zmínil pro agenturu Reuters, je jak jinak než nepřekvapivý.

„Podle našich zkušeností trangender ženy mají příliš vysoká očekávání, které chtějí získat od hormonální substituce. Tato studie poskytuje lékařům nějaké důkazy o tom, že je lepší někdy méně myslet nebo doufat.“

Musím konstatovat, že toto je velmi vědecký postoj. Konstatování mírní Dr. Stuart Chipkin, výzkumný pracovník na School of Public Health and Health Sciences na univerzitě v Massachusetts, která se studie nezůčastnila.

„Velmi málo víme o tom, jak dlouho trvá tento proces u transgender žen a to je jeden z důvodů, proč je tato studie důležitá. Velmi málo víme také o tom, jaká jsou přiměřená očekávání u transgender žen. Společnost má pravděpodobně tendenci klást větší důraz na větší prsa, než je potřeba…Je také možné, že by vývoj mohl vypadat jinak po delší dobu nebo s různými dávkami estrogenu.“

Před čtvrt rokem také vyšla nová revize doporučení světové endokrinologické společnosti, která neobsahuje téměř žádné změny. Záměrně jsem se tedy zde o ní nezmiňovala, ač jsem si ji celou přečetla. Můžete si je obě porovnat. Zde je původní z roku 2009 a zde nová. Ta nová za určitých podmínek alespoň připouští možnost začít u dětských transgederů s hormonální substitucí dříve než při dosažení šestnácti let věku a to samé platí i o blokátorech puberty. Nereviduje však žádné změny v množství podávaných estrogenů a vychází z tabulek podle hmotnosti člověka, stále však jsme a budeme na 6mg denně Per Os. Sub Linguální užívání(rozpouštění pod jazykem) nebo stabilní a čtyřikrát více vstřebatelnější než PO transdermální užívání(v podobě mastí) se v tomto případě jeví jako velmi dobrá alternativa ke klasickým způsobům užívání, avšak ani tyto dva způsoby nejsou spásné.  Opět zde více než hladina estrogenů v krvi hrají velkou roli predispozice, což již čtvrtým rokem na hormonální substituci mohu potvrdit.

« Older Entries
  • Přihlásit se