Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Vysvětlující video

Červen5

Pěkné vysvětlující video a ráda ho zařadím mezi dokumenty.

Dotazník o trestných činech z nenávisti a diskriminace FRA:

A málem bych zapomněla. Pokud máte rádi dotazníky a chcete upozornit na nějaký problém, který se vám stal, vyplňte dotazník FRA Agentury pro lidská práva u EU. Tato agentura analyzuje dodržování lidských práv v celé EU a nyní běží druhá vlna dotazování doposud největšího průzkumu o trestných činech z nenávisti a diskriminace, kterou zažívají LGBTI lidé v rámci celé EU: 93 000 LGBT osob. Dotazník také v češtině naleznete na adrese zde LGBTISurvey.eu

A z toho vychází i má prosba vůči jedné komentující osobě přeneseno na ostatní čtenáře, protože to platí všeobecně.

Pokud se vám něco nelíbí, můžete začít s osvětou jak uznáte za vhodné i mimo tento blog, pokud si myslíte, že to zde není dostatečně efektivní. Bohužel s tím nic víc neudělám, v ČR nežiji.

Měsíčně oslovuji 3tis. a více unikátních přístupů lidí(neplést s přístupy) s až 60tisíci článků přečtení a to zde mám blokaci robotů, kteří se tento blog snaží proscanovat celý a ne průběžně. Denně tedy firewall zablokuje až 10 takových IP a statistiky se tak mohou blížit realným číslům, což není až tak špatné, protože podle toho vím, že existují lidé, kteří pořád rádi čtou a nejen sledují youtube. Mít 3tisíce sledujících během jednoho měsíce, 15tis za půl roku a 40tis shlédnutí během jednoho měsíce je na psaný blog velmi dobré.

Prosím ale neshazuj úroveň tohohle blogu zahlcováním nespokojenými komentáři(když to napíši umírněně) a nekrm trolly a obzvlášť ne ty trans, které jsou víc tranny než kdokoliv jiný, jenom protože mají svoje diagnózy a mnohé jiné nosokomiální poruchy navíc, co chytly v sexuologických čekárnách. Vždyť si na tom akorát honí svoje ega. Chápu tvoje rozhořčení ale čím víc horší odsuzující komentář napíšeš tak je zde zároveň kontraproduktivní a navíc mne stavíš do role té špatné u všech nových návštěvníků, protože pro ně pod každým článkem nastává zmatek v tom, jestli je to, co zde píši skutečně pravda a jestli mi neodporuješ v kontextu. Komentuj, ne jako zaseklá gramofonová deska, ale objektivně. Také mám milión důvodů nesnášet Čechy(všeobecně), ale snažím se držet a doufám, že se něco v budoucnu změní. Veškeré své poznatky předávám skrze tento blog, nenič mi ho. Spíše bych ocenila nějakou spolupráci na zlepšování obsahu, třídění a zvýrazňování článků a některých témat apod. Vždyť se také můžeš zapojit a občas to děláš a upřímně jsem ani netušila, že to tu bude po letech takto rozsáhlé.

Veuillez recevoir l’expression de nos sentiments républicains.

Pěkná věta, kterou jsem se zde naučila. „Přijměte vyjádření našich republikánských postojů.“

Nejvyšší správní soud zamítl změnu pohlaví bez operace

Květen30

V dnešním rozsudku vydaném Nejvyšším správním soudem došlo k zamítnutí kasační stížnosti a tímto i k odmítnutí změny pohlaví bez operace.

Žaloba byla podána neznámou osobou, která se cítí být spíše jako žena a podle toho chtěla změnit úřední pohlaví na ženské, neboť se jako muž necítí a mužské pohlaví v dokladech je pro ni frustrující. Dále pak podstupuje hormonální substituci, avšak sterilizována být nechce.

Pár závěrů NSS:

Úvodem Nejvyšší správní soud poznamenává, že stěžovatele označuje jako osobu mužského pohlaví, třebaže on sám o sobě vkomunikaci se soudy a dalšími orgány hovoří v ženském rodě. Nejvyšší správní soud zde vychází z toho, že účastníky řízení je třeba označovat tak, jak je klasifikuje objektivní právo, nikoli tak, jak se sami pojímají….

Nezahájí-li správní orgán bez zbytečného prodlení správní řízení ve věci změny rodného čísla, ačkoli pro to jsou splněny zákonné podmínky, půjde o nezákonnou nečinnost v obecném smyslu slova „nečinnost“ …

V prostředí české společnosti v posledních letech tedy nepochybně roste tolerance k výše pospaným anomáliím v tom smyslu, že jsou považovány za součást reálného světa a není pociťována intenzívní obecná potřeba je korigovat a lidi, u nichž se tyči ony pohlavní anomálie vyskytují, kvůli tomu vylučovat ze společnosti nebo je nutit chovat se „většinovým“ způsobem.

Právní pohlaví je striktně binární a určované na základě lékařských (tedy „objektivních“) kritérií, na jejichž hodnocení se shodnou prakticky všichni vnější pozorovatelé. Právní pohlaví zároveň lze za života člověka změnit, jsou-li pro to relevantní lékařské důvody (jejich součástí musí být i patřičná míra vůle dotčené osoby ke změně) a provedou-li se zákonem předvídané lékařské úpravy jednotlivcova organismu, a jen za těchto podmínek.

NSS již na začátku vůči nám zaujal stanovisko, že se jedná o anomálie, které se nechovají většinovým způsobem. NSS se také vyjádřil k otázce závaznosti předchozího rozhodování Evropského soudu pro lidská práva v rozsudku týkající se Garçon. Ve svém rozsudku doslova řekl, že pokud o nich některé další státy polemizují, tak se jimi nemusí zabývat do takové míry, aby pro české soudy byly závazné a české soudy svými rozsudky mohou o takových rozhodnutích judikatorně polemizovat. Odpor přijmout rozsudek ESLP nazývá judikatorní polemikou. NSS svým odmítnutím prý údajně tak buduje komplexní argumentační konstrukce.

Proto dospěl k závěru, že rozsudek Garçon je do té míry překvapivý, že s ním lze judikaturně polemizovat.

NSS dále rozsudek Evropského soudu pro lidská práva označil, že nejde o odraz společné společenské shody a tím je možné porušovat dokonce i závaznost rozhodnutí ESLP. Některé xenofóbní odmítavé názory jsou sice v Evropě minoritní, avšak jsou pro NSS argumentačně silné.

Že jde o krok, jejž nelze považovat za odraz obecné (a asi ani většinové) společenské shody v rámci komunity členských států Rady Evropy, pak ukazuje propracované a argumentačně silné minoritní votum soudce Ranzoniho i nejednotná právní úprava dané problematiky v členských státech. Městský soud v Praze na tyto aspekty zcela správně poukázal.

NSS se vyjádřil také k ústavně zakotvenému právu do změn tělesné integrity. Změna pohlaví je v ČR přípustná jen pouze, pokud transgender člověk rezignuje na plné respektování své fyzické integrity. Zásadu, že nelze změnit pohlaví podle osobního stavu má za požadavek v obecném zájmu.

Výkon práva na soukromý život podle čl. 8 Úmluvy je přípustný, jen pokud dotyčná osoba rezignuje na své právo na plné respektování své fyzické integrity, jež je chráněno nejen článkem 8, ale i článkem 3 Úmluvy. Soud připustil, že zásada, že nelze disponovat vlastním osobním stavem, a záruka jeho spolehlivosti a koherence a obecněji požadavek právní jistoty jsou v obecném zájmu.

NSS se také vyjádřil k evropskému trendu západních států, připustil, že by právní úprava byla v ČR možná, že existují jiné právní názory než zaujal NSS, avšak tento trend v ČR nebude následován.

Nejvyšší správní soud však má za to, že trend nemusí být nutně vždy a všemi následován.

NSS přirovnal transsexualitu a s ní spojený frustrující nesoulad k věku, který může být jak objektivní tak subjektivní. Zkrátka s tím lidi už musí žít, uvedl. Zkrátka soudci u NSS také stárnou a co s tím mohou dělat.

Nejvyšší správní soud má za to, že v podmínkách České republiky je takovéto pojetí pohlaví natolik zakořeněno a považováno za normální, žádoucí,„přirozené“ a tvořící jeden ze základních kamenů společenského uspořádání, že od něho nelze ustoupit cestou soudního rozhodnutí ani v případech, jaké byly připuštěny judikaturou ESLP či německého Spolkového ústavního soudu….

Nejvyšší správní soud však na rozdíl od shora uvedených vysokých soudů má zato,že základní principy, na nichž stojí uspořádání nynější české společnosti, zejména základní principy rodinného života a základní principy vnímání vztahů mezi lidmi, vyžadují vnímat právní pohlaví přísně binárně a v podstatě „objektivně“ a nepřipustit ani ve výše popsaných jistě subjektivně složitých situacích rozvolnění uvedeného pravidla.

NSS soud nakonec také poznamenal, že jak transsexualita tak i homosexualita jsou nežádoucími vzorci chování.

… pociťovaná jako něco, co by se nemělo stát převažujícím vzorcem chování (například homosexualita, dobrovolná bezdětnost či právě jev rozhodný v nyní projednávaném případě, tedy nesoulad mezi biologickým a pociťovaným pohlavím),

Zcela nepochybně tento rozsudek ohrozí také i navrhovanou novelu úřední změny pohlaví, na kterou se budou politici odkazovat. Nicméně věřím, že si dotčená jen obíhá povinné kolečko před ESLP, aby ji nesmetl stížnost kvůli tomu, že nevyčerpala všechny dostupné opravné prostředky a další zastávka tedy bude ESLP.

Dovolila bych si na závěr ještě poznamenat, že žalobkyně(nebudu ji zde oslovovat v mužském rodě jak je v rozsudku) se neodkazovala na prohraný spor TGEU s ILGA proti ČR č.117/2015, rozsudek ze dne 28. května 2018 u Evropského soudu pro lidská práva, což by pro ni znamenalo více šancí na úspěch. Česká republika je na základě tohoto rozsudku ESLP povina uvést českou legislativu do souladu s tímto rozhodnutím a to platí i před soudy. Z tohoto důvodu také vznikl na Ministerstvu spravedlnosti návrh zákona na úřední změnu pohlaví. Jestli chce ČR dále zastávat názor, že změna pohlaví je přípustná jen pokud transgender osoba rezignuje na své ústavní právo zásahu do tělesné integrity, což je velmi směšné a pohrdavé a že stávající legislativní úprava striktně bipolárního rozložení tvoří jeden ze základních kamenů jejího uspořádání, pak je na místě také zároveň podat stížnost pro nedodržování a nerespektování závazku vyplývajícího z již jednou prohraného rozsudku, za čež může být ČR sankciována ze strany EU.

Je nepochybné, že tento rozsudek je diskriminující už z jeho podstaty v odůvodnění. Neexistují totiž jiné rozsudky, které by vysloveně říkaly, že ČR nebude respektovat nadřízené instituce jako jsou Evropský soud pro lidská práva. Rozsudek se zříká odpovědnosti za lidská těla navzdory tomu, že ČR musela dříve akceptovat i požadavky zamezení nucených sterilizací romů. Je pouze již nyní první výjimka kvůli tomu, že je někdo transgender.

Průzkum ombudsmanky o stavu LGBT lidí v ČR

Květen19

Do průzkumu ombudsmanky Veřejného ochránce práv se zapojilo 1981 LGBT lidí. Mezi nejzásadnější otázky soužití s většinovou společností LGBT lidé považují otázky ohledně manželství stejnopohlavních párů a rodinného života. 98% LGBT lidí plně podporují stejnopohlavní svazky a 96% z nás si myslí, že to dokonce přispěje ke zlepšení postavení LGBT osob ve společnosti.

Celkově se LGBT+ osoby přiklánějí k tomu, že jejich postavení v České republice je spíše vyhovující, ale není bezproblémové. Stále se setkávají s předsudky, urážkami a výhružkami. Běžně čelí odlišnému chování okolí (lidé je na veřejnosti sledují, jednají s nimi méně zdvořile), názoru, že by neměli svou sexuální orientaci dávat najevo veřejně, a předsudku, že je homosexualita nepřirozená. Více než třetina dotázaných se v posledních pěti letech setkala s diskriminací, což je 3x vyšší podíl než u běžné populace.

Velká většina z nich, až 91 %, ale tyto incidenty nijak neřešila. Jako důvod nejčastěji uváděli, že šlo o triviální incidenty, které nestály za oznámení, v kombinaci s celkovou skepsí a přesvědčením, že oznámením diskriminace by se nic nezměnilo. Tato bagatelizace nemusí znamenat, že se jich diskriminace nebo obtěžování nedotýká, spíše jsou na tyto situace, které se obvykle těžko prokazují, kvůli jejich četnosti zvyklí.

11% respondentů se za posledních 5let setkalo s diskriminačním jednáním v zaměstnání. Více než polovina se za posledních 5let setkala s urážlivým jednáním a obtěžováním, přičemž jsou tyto případy hlášeny jen v pouze 13% případů. Zhruba pětina se na policii nikdy neobrátí, protože v ní nemá důveru nebo jsou skeptičtí, že by se čin vyřešil. Ombudsmanka se proto obrací na vládu, aby v trestním zákoníku priznala LGBT osobám stejnou úroveň ochrany před nenávistnými činy jako z důvodů rasy, etnické příslušnosti nebo náboženské svobody.

Kompletní zpráva zde a tisková zpráva zde.

Srovnání evropských zemí vůči LGBT právům

Květen15

Organizace ILGA Europe jako každý rok vydala svoje srovnání LGBT práv, který oficiálně předevčírem představila v Oslu na každoročním fóru proti homofóbii a transfóbii. ILGA každoročně představuje svou Duhovou mapu podle škály přípustných zákonů a politik v jednotlivých 49ti zemích Evropy, přičemž za posledních deset let tato organizace poprvé zaznamenává celkový posun zpět.

Např. Polsko přestalo poskytovat pomoc pro asistovanou reprodukci svobodným ženám, Bulharsko odstranilo všechny právní možnosti pro změnu jména v souvislosti se změnou pohlaví, Srbsko a Kosovo odstoupilo od svých antidiskriminačních plánů, Arménie, Turecko a Azerbajdžán neudělali žádný pokrok v rozvoji lidských práv. Na výši žebříčku se nyní naopak nachází státy jako Malta, Belgie a Lucembursko, které ještě minulý rok zastávalo 20. místo.

Jak vzniká takový žebříček, to ILGA uvedla ve svém prohlášení na internetových stránkách. 25% zahrnuje rovnost a nediskriminační témata mezi které patří zaměstnanost, vzdělanost, služby, zdraví apod., 20% zaujímá rodinný život, 20% odolnost proti nenávistným činům, 20% právní uznání LGBT osob, 8% náleží veřejnému životu, ve kterém zastánci LGBT práv nejsou ohrožováni ve své činnosti, veřejné akce nejsou v rozporu s ostatními pravidly a zákony, LGBT sdružení nejsou v rozporu se tamními zákony, 7% pak přikládá váhu azylovému řízení.

Česká republika se tak díky své několikaleté nečinnosti dostává za Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, Srbsko, Kosovo či dokonce za muslimskou Albánii ve svém vztahu k LGBT lidem.

Právě muslimská Albánie je co do rozsahu práv podobná ČR. Poskytuje o něco více avšak téměř stejný rozsah práv v oblastech antidiskriminačních zákonů. Zatímco nepodporuje podporu rodinného života nebo uznání pohlavní identifikace, dohání rozdíl odsuzováním nenávistných činů, které narozdíl od ní v ČR absentují.

ILGA-Europe ČR mapa

ILGA-Europe ČR PDF report

V ČR vyzdvihuje ILGA organizace návrh na zrovnoprávnění manželství pro všechny páry bez ohledu na sexuální orientaci, návrh zákona o osvojení dětí mezi páry a druhými rodiči a dále pak prozatím jen procesní snahu o genderové sebeurčení.

Uvedené statistiky jsou pouze legislativní a formální, kdy neodráží celkovou náladu ve společnosti. Např. na Slovensku 60% Slováků nezná žádného homosexuála a přitom 49% z nich by žádného homosexuála za souseda nechtěla a zrovna 84% Slováků, co nějakého znají má s homosexuály pozitivní nebo neutrální zkušenost. Z toho lze vypočítat, že 41% Slováků je stále ovlivněno předsudky. Tyto statistiky jsou však zajímavé především tím, že dávají ucelený přehled o tom, jakým směrem se společnost bude ubírat. Vychází z toho, že většina nás jinak akceptovat chce a uznává že jsme na svých právech kráceni, přičemž je stát od státu jak by se dala ona většina posuzovat, zcela jistě katolické země v občanských právech předhánějí muslimské a takoví ti běžní neutrální Evropané se o trochu více radikalizují.

Shrnutí pediatrickopsychologické péče s transgender mládeží

Březen13

V posledních desetiletích byla zaznamenána velká změna v přístupu k transsexuální mládeži ze strany psychologů, kdy se jako preferovaná praxe přijímá způsob na základě pouhého genderového sebeurčení (Edwards-Leeper, Leibowitz, & Sangganjanavanich, 2016; Hidalgo a kol., 2013) přičemž je u adolescentů brán zřetel ještě na to, že pozitivní rodičovská podpora má vemi dobrý vliv na duševní zdraví ( Simons, Schrager, Clark, Belzer, & Olson, 2013 ) a dokonce ještě navíc s poznáním, že pokud se s přeměnou začne co nejdříve, bude se vše vyvíjet pozitivním směrem s eliminací dalších nepříznivých projevů psychopatologie (Olson, 2016). I přes relativní nedostatek empirických výzkumů se spousta vědců shoduje na tom, že transgender mládež by měla být podporována v tom, aby žila v pohlaví, které je pro ně nejaktivnější a nejpohodlnější (Hidalgo a kol. 2013, p. 286) Převedení afirmativního přístupu lékařů do konceptuálního léčebného modelu doposud není úplně snadné pro svou složitost lékařských postupů (Edwards-Leeper and colleagues 2016).

Nedělat nic není zrovna to nejlepší rozhodnutí, protože právě více jak čtvrtina transgender adolescentů může mít až sebevražedné myšlenky (Grossman & D’Augelli, 2007) nebo trpět depresí a stavy úzkosti. V posledních letech se prosazuje relativně nová léčba u adolescentů, která se skládá z blokátorů pubertálních projevů (Hembree a kol., 2009)

Nedávno aktualizované pokyny endokrinologické společnosti (Hembree a kol., 2017) se přímo přiklání k potenciálním přínosům pro navození částečných fenotypových změn lidského těla pomocí estrogenů a testosteronu u adolescentů mladších 16ti let a kromě toho se také diskutuje o přiměřeném věku pro chirurgický zákrok (Milrod & Karasic, 2017) I přestože Světová profesní asociace pro transgender zdraví WPATH stále nedoporučuje pohlavní operaci před věkem zákonné plnoletosti (Coleman a kol., 2012), není neobvyklé, že mladí transgender muži podstupují přeměnu hrudníku už během dospívání a některé diskurzy se soustředí na potenciální přínosy vaginoplastiky u transgender žen před osmnáctým rokem věku (Milrod & Karasic, 2017).

Jelikož se chirurgické zákroky a hormonální substituce přímo vybízejí, vývoj do budoucna by měl být spíše směrován na rozhodnutí pediatrických psychologů než endokrinologů nebo chirurgů (Olson-Kennedy, 2016), protože právě ti pediatričtí psychologové mohou posoudit stav dítěte nejlépe. Mohou vzít v úvahu vývojové potřeby, sociální a kulturní stránky, fungování rodiny a rizika i mezi vrstevníky a v rodinách, mohou působit intervenčně a hlavně mohou posoudit genderovou dysphorii lépe než kdokoliv jiný. Zejména v posledních letech je s otevřeným a doposud tabuizovaným tématem vidět právě i ta nejmladší generace dětí (Ehrensaft, 2014) .

Přístup k transgender dětem a adolescentům lze rozdělit do tří skupin podle věku dítěte.

Prepubescentní děti

Protože je zde u této skupiny dětí absence indikací lékařských zákroků, veškerý přístup by se měl soustředit na psychoedukaci v oblasti ochrany a podpory sociálního, kulturního, emočního a behaviorálního rozvoje dítěte. I když neexistuje žádný obecný konsenzus klinického přístupu k transgender dětem (de Vries & Cohen-Kettenis, 2012; Ehrensaft, 2014; Zucker, Wood, Singh, & Bradley, 2012) má se oproti tomu za to, že aktivně vnucovat pohlaví u transgender dětí podle jejich narození je obvykle neúspěšné a nese rizika trvalého psychického poškození (SAMHSA, 2015) Sociální přeměna umožňuje dětem poznat a prozkoumat život v opačném pohlaví dříve, než se dopustí nevratných zákroků s možností návratu sociální prezentace, pokud si to budou v budoucnosti přát.

Doposud pouze dvě studie zkoumaly takto malé děti a jejich vnitřní pohodu. První zkoumala stavy úzkostí a deprese v porovnání se svými vrstevníky (Olson, Durwood, DeMeules, & McLaughlin, 2016), kdy míra deprese a úzkostí se od ostatních neliší v podporujícím prostředí (Olson a kol., 2016) Tato studie byla založená na mírách úzkosti a depresí z pohledu rodičů, další pak z pohledu samotných dětí, přičemž se oboje studie nijak ve svých výsledcích ani nerozcházely (Durwood, McLaughlin, & Olson, 2017). Obě tyto studie spolehlivě vyvrátily obavy, které již dříve vyslovily jiné a jež se obávaly zvýšené psychopatologizace v souvislosti se sociálním přechodem u takto malých dětí. (Cohen-Kettenis, Owen, Kaijser, Bradley, & Zucker, 2003; Wallien, Swaab, & Cohen-Kettenis, 2007)

Existují také další dvě studie, které svým závěrem poukazovaly na skutečnost, že 80% nekonformních dětí si v dospělosti sociální přechod rozmyslí. První dokonce s 88% (Drummond, Bradley, Peterson-Badali, & Zucker, 2008) a druhá se 73% (Wallien & Cohen-Kettenis, 2008). Obě studie byly na to poté kritizovány pro chybnou metodiku a velmi špatný vzorek dětí, který zasahoval i do genderově nekonformních dětí, kterých bylo znatelně více než transgender dětí, genderové identity u nich nikdy nebyly předem odborně ověřené apod. Naopak pozdější výzkum prokázal, že sociální přechod je spojený se stálostí genderového nesouladu v dospívání. (Steensma, McGuire, Kreukels, Beekman, & Cohen-Kettenis, 2013) Pro někoho zůstává však nejasné, jestli je to tím sociálním přechodem nebo samotnou odhodlaností dětí, které jsou už z větší míry sociálně převedené v dětství. John Money by se teď asi obrátil v hrobě směrem k těmto lidem, co stále pochybují.

Větší důležitost pedopsychologické péče věnované dětem ukazuje také polemika vyvolaná studií (Edwards-Leeper and colleagues 2016), která nevylučuje relativní poškození sociální transformace u dítěte kvůli svým rodičům, kteří zkrátka své dítě povzbuzují a genderovou identitu dítěte v okolí potvrzují, aniž by o to přímo stálo, protože je třeba jen nekonformní. Dovedu si představit, že takový přístup může mít stejné katastrofální následky na duševní zdraví jako je odmítání genderové identity u jiných a dítě se pak cítí nedůstojně a jako někdo, kdo své rodiče zklame, pokud by to mohlo být jinak. Těchto dětí může být mnohonásobně více a např. klučíčí zájmy u holek ještě transgendera z nikoho nedělají.

Peripubescentní děti

Přístup k dětem, které vcházejí do puberty se již odvíjí podle nových pokynů Endokrinní společnosti (Hembree a kol., 2017), kdy nejčastěji pedopsycholog prokázal trvalý, intenzivní a všudypřítomný nesoulad genderové dysphorie zhoršené o to víc s nástupem puberty, mládež je dostatečně duševně vyspělá poskytovat souhlas a puberta postoupila do Tannerova stádia II a zároveň neexistují žádné jiné kontraindikace.

Od pozdních 80 let je hormonální substituce považována za plně reverzivbilní léčbu, která umožňuje dočasné zastavení vývoje sekundárních pohlavních znaků (Cohen-Kettenis & van Goozen, 1998) Mladým lidem tak poskytuje pokračovat v přeměně bez narůstající úzkosti a umožňuje co nejvíc hladší fyzickou přeměnu později, co jsou nasazeny genderově příslušné hormony. Vysazením blokátorů puberty pro ty, kteří nechtějí pokračovat, vede k opětovnému zahájení endogenní puberty (de Vries & Cohen-Kettenis, 2012).

Studie 70ti adolescentů potrvdila celkové snížení projevů depresí spojených se změnou sekundárních pohlavních znaků puberty (de Vries, Steensma, Doreleijers, & Cohen-Kettenis, 2011) ve dvouletém období mezi nasazením blokátorů puberty a genderově příslušných hormonů substitucí.

Opět se zde vynořují obavy z toho, že blokátory puberty by mohly narušit vývoj dítěte, které se později identifikuje jako cisgender (Vrouenraets, Fredriks, Hannema, Cohen-Kettenis, & de Vries, 2015), což ale během klinických pozorování vyloučil fakt, že dospělí dokončili přeměnu i později a po jejich vysazení. Adolescence představuje vývojové období s neurokognitivním vývojem, kdy pohlavní hormony hrají důležitou roli ve vývoji mozku (Blakemore, Burnett, & Dahl, 2010) Někteří tak namítají, že zde není doposud obeznámen vztah mezi oddálením puberty a vývojem kognitivních funkcí. Stejně tak je tomu s vývojem kostí a rizikem osteoporózy v pozdějším věku. Není jasné, zda-li pozdější nasazení substitučních hormonů povede k přírustku kostní hustoty (Cohen-Kettenis, Schagen, Steensma, de Vries, & Delemarre-van de Waal, 2011; Klink, Caris, Heijboer, van Trotsenburg, & Rotteveel, 2015) Zatímco také existují postupy pro uchování prepubertální ovariální a testikulární tkáně pro zachování plodnosti, ty jsou stále považovány za experimentální a omezují tím přístup k léčbě (Johnson a kol., 2017)

A nakonec pro vytvoření neovagíny je nezbytný dostatečný falický a skrotální vývoj Tannerova stupně IV. Některé tranženy, které začínají s brzkou hormonální substitucí a blokátory puberty mohou být pak omezené u pozdější operace genitálu (Mahfouda, Moore, Siafarikas, Zepf, & Lin, 2017) a to i přes odlišné chirurgické přístupy intestinální vaginoplastiky s použitím tlustého střeva, které mohou ohrožovat sexuální funkci v dospělosti (Schechter, 2016).

A tak se stále diskutuje o kompetenci rozhodování peripubertální mládeže pochopit důsledky blokátorů puberty (Vrouenraets a kol., 2015), kdy obecně mají i ti nejmenší děti schopnost významně se podílet celému procesu přeměny (Weithorn & Campbell, 1982), někteří dospělí oponenti stále pochybují o důsledcích spojených s plodností (Abel, 2014)

Pubertální adolescenti

Obecně se má za to, že adolescenti mají dostatečnou schopnost porozumět důsledkům a přínosům a i nevratným účinkům hormonální substituce. Pozor neplést s blokátory puberty z předchozích věků, protože ty dávají dítěti pouze čas se pro hormonální substituci rozhodnout. Jak pokyny pro Endokrinní společnost, tak i standardy péče WPATH uvádějí věkovou hranici pro chirurgické úkony. Tyto úkony mohou být prováděny před dosažením plnoletosti s podporou rodiny, souhlasem a minimálně po dvanácti měsících života v opačné roli.

Doposud neexistují žádné údaje psychosociálních výsledků o transgender adolescentech, kteří by užívali pouze hormonální substituci. Nedávný přehled naznačuje, že hormonální substituce snižuje symptomy úzkosti, disociace a zvyšuje kvalitu života a vnímání sebe sama (Costa & Colizzi, 2016) Existuje studie, která hodnotila deprese, úzkosti a emoční chování u lidí, kteří prošli jak blokátory puberty a následnou hormonální substitucí, tak i genderově potvrzující chirurgickou operací, kde nežádoucí symptomy se pokaždé v další fázi zlepšovaly a navíc celkové ukazatele pocitů štěstí byly stejné jako u zbývající populace, ne-li v některých případech lepší (de Vries a kol., 2014)

Úvahy o fertilitě naznačují, že touha po zachování plodnosti (Ikeda a kol., 2013; Schulze, 1988) je u transgender lidí nižší než v porovnání se zbytkem společnosti (D. Chen, Simons, Johnson, Lockart, & Finlayson, 2017; Nahata, Tishelman, Caltabellotta, & Quinn, 2017), přesto touha mít vlastní potomky není translidem cizí (De Sutter, Kira, Verschoor, & Hotimsky, 2002; Wierckx et al., 2012) a zde bych zmínila např. studii USTS, která prokázala, že založení rodiny u transgender lidí se s narůstajícím věkem co nejvíce přibližuje cisgender populaci, avšak je jakoby sociálními vlivy a jejich působením trochu opožděná. Jedinečné a komplexní úvahy pak přinášejí studie (D. Chen & Simons, In press; Hudson, Nahata, Dietz, & Quinn, 2017)

Stále více se uznává, že genderová identita nemusí být nutně binární (Richards a kol., 2016) a to se dostává do rozporu se samotnou hormonální substitucí, která je binární povahy. Jak genderqeer, tak nebinární lidé vyžadují hormonální substituci, která bude uzpůsobená jejich individuálním cílům pro vyrovnání se s jejich sekundárními pohlavními charakteristikami. Začíná se prosazovat myšlenka, aby i tito genderově nevyhranění pochopili limity a možnosti, které hormonální substituce přináší.

Kritéria pro určení genderové stability toho moc neříkají, nicméně spousta adolescentů, i těch kteří byli identifikováni v pozdějším věku, poukazují na genderový nesoulad v ranném dětství (Steensma a kol., 2013) Není však popsána jaká škála faktorů ovlivňuje transgender identifikaci v pozdějším věku.

Někteří mladí lidé mohou být autisté (Strang a kol., 2014) a poměrně s nesouhlasem bych se vyhranila proti studiím, které zmenšují problém tím, že zkrátka někteří transgendeři jsou traumatizováni, trpí sebevažednými myšlenkami a tak v důsledku toho mají malé omezené rozhodovací možnosti stejně jako autisté. Je potřeba si uvědomit, že deprese, úzkosti a ostatní symptomy jako sebevražedné tendence jsou až těmi druhotnými znaky projevu genderového nesouladu. Oproti studiím (Steinberg, 2013), které se snaží prokázat, že transgender mladí lidé jsou méně dospělí v uvažování než jejich vrstevníci, protože trpí větší měrou úzkosti a deprimovaností, je potřeba poznamenat, že v podporujícím prostředí jsme na tom úplně stejně jako zbytek populace. Ony krátkodobé přínosy změny těla vůči dlouhodobým rizikům neplodnosti jsou posuzovány jen v rámci prostředí, které bylo doposud vůči transgender lidem zaujaté. Chybí opět statistiky a studie jak by tomu bylo v opačném případě, ale to asi nepůjde změnit jen na základě samotného zkoumání.


Genderově neutrální výchova dětí

Březen2

Chcete-li si udělat nějaký náhled do duší lidí, kteří se vymykají genderovým předpokladům, ať už jsou to translidé, genderově nevyhranění nebo jen stereotypně a nekonformně odlišní lidé, pak se na jejich(náš) svět musíte dívat jakobyste měli nasazené brýle a dívali se na něj upravenými optickými skly. Jen pro informaci, v úvodu jsem tu doplnila translidi a genderově nevyhraněné o další skupinu lidí a to o ty, kteří jsou jen stereotypně a nekonformně odlišní, protože i ti patří do skupiny lidí, kteří se svým způsobem nějak vymykají právě těm stereotypním a genderovým předpokladům společnosti. Mohou to být třeba jen holčičky, které mají klučičí zájmy a naopak. Jsou totiž holky, co si hrajou s autíčky a není to nic neobvyklého.

Nyní vám nasadím první brýle s genderově polarizačními skly, kterými budete vnímat okolí fyzicky podle základních podnětů. Pomocí těchto skel uvidíte pouze obrysy lidí a ti budou rozmazaní. Modré tričko má na sobě kluk? Červené holka? Postava dítěte s autíčkem je kluk? Postava s panenkou je holka? Krátké vlasy má kluk a dlouhé holka? Někdo na stromě je kluk? Někdo v altánku je holka? Skupina s míčem budou vždy kluci a malé skupiny zbylých hloučků dětí zas holky? Vážně jste přesvědčeni, že tomu tak bude pokaždé? Nebude a to i přestože základní genderový předpoklad říká, že muži a ženy jsou si odlišní. Můžete být jakkoliv silnými propagátory tradičního rozdělení rolí mezi muži a ženami, avšak tyto základní rozdíly nikdy podle pohlaví neprokážete, přesto se tento předpoklad vžil do našich sociálních rolí během historického působení, protože lidstvo je více konzervativní a také tomu napomohlo vžité náboženství, které si tyto své hodnoty drželo i za cenu represí, kdy se za odlišnost dokonce i upalovalo. Lidstvo si historicky vytvořilo tyto polarizační předpoklady a přes svůj strach z odlišného tomu uzpůsobilo ústřední model fungování společnosti. Což vůbec nevylučuje to, že mohou být jiné kultury, které to mají nastavené jinak nebo dokonce opačně, kde ústřední roli zase hrají ženy, protože u nich chybí to působení té naší kultury. Vše bez ohledu na to, že malé dívky často snily o tom, jak budou hasičkami a vojandami a nebo budou lítat do vesmíru a získávat Nobelovy ceny, či se ve středověku plavit na zámořských plavbách nebo kluci se zas budou věnovat humanitním a uměleckým činnostem. Že to takhle dlouhodobě nemůže fungovat ani pod vlivem jakýchkoliv represí dokázalo hlavně to, že tento vytvořený model se nafoukl do takové podoby, až oficiálně praskl s emancipací někdy v 60letech minulého století. Najednou ženy kvůli tomu přestaly nosit sukně a začaly kvůli emancipaci nosit kalhoty a krátké střihy. Jistou analogii můžeme např. vidět u iránských žen v souvislosti s hidžábem. Roku 1979 s iránskou revolucí došlo k omezení práv žen, které se poslední dobou začínají navracet, protože neměli své vžité opodstatnění v náboženství ale jednalo se pouze jen o upevnění nadřazenosti mužů a i přes represe po čtyřiceti letech stále s předsudky bojují. Důvodem pro rozvoj emancipace pak byla vždy hromadící se frustrace z nedostatku příležitostí, které se jedné skupině samozřejmě nedostává. A teď se na to opět podívejme genderově polarizačními skly. Jako rodič ve fotbalu podpoříte dítě s krátkými vlasy nebo s dlouhými? Dítě které si hraje v kuchyňce s děvčaty nebo to které leze po stromě a víc zlobí?

Proč jsme jako společnost schopni za padesát let nehledět na fakt, že ženy nosí kalhoty a přitom to do emancipace od upálení Jany z Arku trvalo dokonce pět set let, desetkrát déle? Odpověď je jednoduchá. Protože tohle je přirozené a společnost, pokud se oprostí od represivního chování, že nad vámi pořád někdo stojí a zjišťuje, jestli něco děláte správně a nebo ne, je schopná lépe vnímat to, co je skutečně přirozené.

Nasadím vám druhé brýle. Pokud zcela jistě víte, kdo je muž, tak mu tím nadřadíte své chování, protože těmi prvními brýlemi si stejně tak společnost vytvořila model svého fungování a androcentrismus se tím ještě více zakořenil v kulturním diskurzu. Pomocí druhých brýlí jste schopni ostřeji vidět pouze jen modrou a to co je růžové je pro vás více rozmazanější. V situacích, kdy si muži sahají na své dno se však objevují ženy, které jsou schopné dosahovat dokonce mnohdy ještě lepších výsledků. Dnes je pro kvalifikaci žen na mistrovství světa na deseti kilometrech běhu čas 31:50. Ale muži to dají nejlépe jak umí za 27minut. Upřímně kdo z vás mužů to dá a ještě aby si tím mohl oprávněně říkat, že je opravdu chlap? Jsou snad všichni myslitelé muži? A nebyli třeba také ti myslitelé někdy ovlivněni svými ženami a nestavěli ty rakety na Mars a na Měsíc společně fifty fifty? Bude skupinka dětí hrající si na superhrdiny vždy složená z kluků? Na záchranu královstí se tím pádem přes hustý porost bodláků dostane pouze jen kluk a holky budou vždy jen ty pasivní? Není třeba lepší říct: ty demente proč lezeš přes to křoví, když se to dá obejít i bez klíšťat? No protože jsem kluk a to je potřeba podpořit. Ne nadarmo ženy žíjí v průměru déle než muži. A pak kdo z těch dvou se stane v životě úspěšnějším? Jste nějak schopni to určit už v dětství? Myslíte si, že by bylo lepší nutit dětem nějaké předsudky, řadit je, kam patří a dusit tak v nich jejich možnosti a tím zmenšovat jejich okruh seberealizace? To přeci žádný rodič, kterému záleží na svém dítěti, nechce.

Matějíček: „děti zlobí, protože nemají pevně dané mantinely.“ Ne, s tím se souhlasit nedá. To tak bylo aktuální pouze jen v jeho době, protože studoval osyřelé děti z děcáku a neměl moc příležitostí si ověřit, že i děti ze spořádaných rodin zlobí stejně tak stejně. Děti zlobí hlavně proto, protože si tím vynucují pozornost a i děti jsou osobnosti a buďto výchova rodičů jde úplně mimo povahu dítěte a jsou na ně kladeny vysoké nároky nebo na ně rodiče zkrátka kašlou. Vždy jde o zpětnou vazbu: „jé ty jsi hodný a vůbec jsi nezlobil“ nebo i motivační „jé to je pěkné, co jsi udělal“. Proto také právě biologičtí kluci zlobí více, protože se jim té lásky a pozornosti ze strany mužů v binárně rozdělené společnosti moc nedostává. A přitom je to tak jednoduché, stačí změnit úhel pohledu, zaostřit víc na růžovou a zjistíte, že i holky na áru zachraňují životy, v laboratořích vyvíjí léky proti rakovině a kluci obohacují naše životy tím, jak jsou vnímaví a všímaví a stejnou platnost má i všechno to, co je mezi tím. Děti zlobí hlavně proto, že se nemohou rozvíjet, jsou frustrované a nemají zpětnou vazbu na to správné, co udělají. Přes genderově polarizační a androcentistické brýle to mnohdy ani často rodiče nevidí, kde by své dítě mohli motivovat a podporovat jej.

Nyní vám napotřetí nasadím brýle biologického esencialismu. Co by se tedy stalo, kdybyste těmito třetími brýlemi viděli ostřeji ženy? Raconalizovaly by se tím veškeré nesrovnalosti mezi muži a ženami? Nakolik by ta nová skla musela být s korekcí, aby ten váš zažitý bigenderový předpoklad vyrovnaly? Ve společnosti, kde se muži považují za nadřazenější alespoň z větší míry, je potřeba ještě něco měnit z pohledu mužů, kteří si tím již dosáhli nějaké pasivity? Nakolik si myslíte, že pokud by obě pohlaví byly najednou rovny, tak jestli by se té rovnováhy dosáhlo jen tou jednoduchou korekcí ve vnímání? Nebylo by potřeba přeci jen trochu zvýhodnit zostřené vnímání té růžové? A jak rychle by se tím dosáhlo pokroku?

V sedmdesátých letech rodiče popisovali svoje nenarozené děti přesně podle uvedených genderových stereotypů.  Nenarození chlapci meli být silní a pohybliví, vážného vzezření. Holčičky naopak měly být pak jemné a drobné(Reid 1994). Tyto stereotypy se ani za tu dobu padesát let nijak moc nezměnily a zůstávají pořád stejné.

Teorie genderových skel se nezaměřuje pouze na rozdíly mezi muži a ženami ale také zasahuje do předsudků vůči sexuálním menšinám. Roční děti nevykazují žádné rozdíly mezi komunikací vůči osobám rozdílného pohlaví. V této době se však velmi liší reakce dospělých na chování svých dětí podle sociálních předsudků. O jedenáct měsíců později byl podle výzkumů již poznat rozdíl mezi chlapci a holčičkami. Chlapci si počínají vice agresivněji a dívky dříve a častěji mluví(Fagot 1998). Do šestého roku života dítěte jsou rozdíly markantní podle vztahu, který jim rodiče předávají(Denham 1994 a Bronstein 1983) Předávání genderových stereotypů probíhá i přes naše veškeré racionální výhrady. V předškolním roce děti narážejí na pohledy svých vrstevníků a tato síla většinou nabírá na intenzitě, protože soud vrstevníků je silnější než role rodičů a pokud se děti jakkoliv snaží o překonání genderových stereotypů, pak se setkávají s nevolí a nesouhlasem. Což sama jako transsexuální rodič dítěte mohu potvrdit. Vrstevníci se na socializačním procesu podílejí velkou měrou, avšak ti sami jen předávají aktivizační procesy svých rodičů.

Podle Sandry Lipsitz Bem, The Lenses of Gender(1993), by se genderové předsudky měly překonávat a jak jinak než právě v tomto období dětí. Dokonce ani stereotyp, že ženy jsou hovornější než muži ve smíšeném prostředí se nepotvrdil. Ženy jsou skutečně hovornější než muži, ale jen pouze mezi ženami. Rozhovory mezi ženami a muži jsou jako rozhovory mezi příslušníky různých sociálních kultur a ne jako mezi rozdílným pohlavím(Smyth & Meyer 1994). Narozdíl od předchozích dvou kategorií, nejsme jen pouze ti příjemci, ale jsme i jejími spolutvůrci a utvrzovači. Podílíme se na vývoji a tvorbě genderových skel ve společnosti svými postoji a předsudky. Tím, že se opakujeme, vytváříme androcentrický svět, ve kterém vládnou muži, mají vyšší plat, jsou silnější, mají lepší postavení, nenosí růžovou ale modrou, kalhoty namísto sukní atp.

A na závěr pokud se vrátíme zpět do bodu jedna a nasadíme si polarizační brýle, koho uvidíte ve svém dítěti? Kluka nebo holku? Jestli je to jednoznačné, pak asi moc genderově neutrální výchovu řešit nemusíte, ale co kdyby přeci jen ta drobná dlouhovlasatá holčina s panenkou chtěla někdy být ambiciózní ředitelkou firmy nebo vyvinout lék na rakovinu? „Sorry, ale na kluky mít nikdy nebudeš“ neřekne nikdo nebo že ženy patří k plotně nebo k dětem?

„K čemu jsou holky na světě?
Aby z nich byly maminky,
aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a povědět nám pohádku.
Proto jsou tady maminky,
aby náš svět byl v pořádku.“


Pak zlobila se s žehličkou,
protože v kamnech vyhasíná,
a do sklepa šla se svíčkou,
nebyla tenkrát elektřina.
A vždycky dvakrát měsíčně
od rána prala na pavlači.
A její ruce nesličné
bývaly potom hebké k pláči.

Byť obě básničky šíří radost a jsou ódou na někoho, tak i zároveň šíří genderově zažité stereotypy a hlavní je také to, že přes žádnou básničku si ani žádný vztah s matkou, která např. domácnost zanedbává, nikdy stejně nevybudujete. A naopak ne všechny ženy chtějí nebo mohou být domácími puťkami. Problém v genderové nauce tak, jaká je doposud, je v tom, že se tím akorát dusí potenciály malých dětí díky vnucování zažitých stereotypů dospělých a jednoho dne musí dojít k podobnému přetlaku k jakému došlo právě v době emancipace. Jak chcete ty básničky vysvětlovat holce, která radějí lítá po lese a hraje s klukama fotbal a nechala se ostříhat nakrátko? A zrovna navíc někteří ti muži, odpůrci genderově neutrální výchovy, co se tím cítí být dotčení, byť jim může být výchova cizích dětí ukradená, moc jako princové na bílých koních z pohádek také nevypadají, abychom je mohly ve výchově svých dětí poslouchat. A pak to dopadá tak, že se bijí o tradiční rozdělení rolí mezi muži a ženami, o poselství tradiční rodiny, mají křivý ksicht a jsou třikrát rozvedení a svět přes gednerově polarizační brýle nikdy vidět nemohli, protože jim k tomu chybí špetka empatie. Já být jednou z nich a stát se mi to potřetí, tak jdu, vyhodím ty nejhorší pohádkové genderově stereotypní nesmysly hlavně ty o princích na bílých koních a varuji své děti: Hlavně nikdy nebuďte tak naivní jako já, protože žádné hebké ruce vás nezachrání a že by na vás pak někdo pěl ódy jako Žáček se Seifertem to už vůbec ne.

Nevnucujte dětem, že jejich role ve společnosti je podle toho, jakého pohlaví se narodili, protože stáním u plotny své děti neuživíte, pokud nepracujete v gastronomii a ani tam to zas tak růžové není. A vezměte si, že každá kniha o tom jak mít šťastné a úspěšné dítě dává pokaždé důraz na jeho individualitu a ne na předsudky. Není pochyb o tom, že genderově neformální přístup rodičů a dospělých všeobecně je jednou z variant, jak vychovat šťastné a úspěšné dítě.

Průvodce neutrální mluvou od Elišky

Prosinec9

Zapomeňte na štvavé články jako je tento dnes na lidovkách. Mají jen za úkol rozeštvávat lidi vůči nám a stavět větší bariéry v nepochopení u lidí.

Eliška oprášila svého průvodce neutrální mluvou nejen pro lidi na začátku přeměny a nezapomeňte, že podle etikety oslovujeme vždy tak, jak si dotyčná osoba přeje. Před pěti lety jsem se jím řídila a stále ho doporučuji.

Obavy a přání translidí – dotazník Transparentu

Listopad27

A máme to tady, první rozsáhlou studii o tom, jak to vypadá v ČR a jak se v ní translidé cítí. Dotazníku s 27mi otázkami se během začátku roku zúčastnilo neuvěřitelných 398 lidí. 57% transgender mužů, 29%transgender žen a 13%nebinárních osob.

Velmi zajímavé hned na úvod je zjištění, že většina transgender lidí chápe svoji identitu jako vrozený problém 46,7% a nebo bod na škále genderového spektra 36,6%. Zde by bylo možná i zajímavější, kdyby tato charakteristika byla rozdělena i podle kritérií žena, muž, nebinární případně podle věku či vzdělání. Jako duševně nemocní je toto schopné přijmout jen pouhý každý 18transgender člověk a tím se tak podrobit sexuology zaběhlým standardům. Pouhých 22 lidí z celkového počtu 398 nespatřuje v psychiatrické diagnóze problém.

Ještě více zajímavé jsou statistiky prvního uvědomování si své vlastní identity v kontextu s průměrným věkem respondentů. Intersexuální osoby si uvědomují svou identitu nejdříve ze všech skupin ve dvanácti letech, avšak průměrný věk je zde 26let. Vzhledem k tomu, že průměrný věk v ČR je kolem 42let a u translidí není jinak kratší úmrtnost než je běžná, dá se předpokládat, že se dotazníku zúčastnila zejména ta část lidí, která svou identitu řeší v současnosti. U transgender žen je první věk uvědomování si své vlastní identity 14,5 rok života, zatímco průměrný věk je 32let oproti transgender mužům, u kterých průměrný věk je o deset let nižší. Přepokládá se, že transgender muži se vyoutují o mnoho dříve než ženy.

Vědět věk prvního uvědomování si své vlastní identity je důležitý, pokud ho spojíme se vzděláním transgender lidí. 41% transgender lidí dosáhlo středoškolského studia a 21,7% vyššího vzdělávání. Uvědomíme si zde, že nejkritičtějším obdobím povětšinou bývá přechod mezi základní a střední školou, přičemž už ze statistik USTS vyplývalo, že transgender lidé dosahují vysokoškolských titulů 1,5 častěji než zbytek populace. I v ČR toto není výjimkou jak u vysokých škol tak u středních. Zatímco svou identitu transgener muži začínají řešit už na středních školách, pro transgender ženy je toto stále těžko dosažitelné, a proto je věkový průměr o deset let vyšší než u mužů. Z tohoto zjištění je znát jaká je váha nutnosti informovat veřejnost o problémech týkající se transsexuality, zejména pak u středoškolských padagogů.

Každý třetí transgender se v ČR necítí dobře. Konformě se tu cítí jen každý desátý a po vzoru USTS se do polemik pustil i Transparent, škoda, že ne tak rozsáhle. Spokojenost velmi ovlivňuje to jestli jste transgender žena nebo muž či nebinární, člověk nad 30let nebo s vyšším vzděláním. Hlavními důvody pro pocit nekonformnosti jsou jak se již dalo čekat nedostatečná informovanost, patologizace, marginalizace, předsudky a stereotypy.

Ze strany společnosti špatný diskriminující přístup chápe více jak polovina těch, kteří uvedli nějaké výhrady(tři čtvrtiny). Legislativní řešení vidí jako problém necelá čtvrtina, nevhodný přístup odborníků pak každý osmý. Snad ve všech aspektech života převažují negativní zkušenosti. Toto zjištění koresponduje i s předchozími studiemii USTS a NTDS a není to nic překvapujícího, jelikož snad každý se setkal s nějakým tím diskriminujícím přístupem nejen na úřadech. Možná by stálo za to se tomuto tématu o trochu více věnovat, nicméně již Transparent slibuje, že svůj report doplní o tyto informace. Jako velmi špatný přístup se jeví běžné využívání občanské vybavenosti, do negativní interakce se dostávají jak vztahy partnerské tak rodinné a to v každém druhém případě, což opět koresponduje s předchozími studiemi, které v tomto ohledu jdou více do hloubky, ale určitě bychom se dostali k podobným číslům. V oblastech vzdělávání a kariéry je všeobecně pociťován tlak marginalizace o něco větší než jsou stávající genderové rozdíly muži vs. ženy.

Co tak asi transgender člověk běžně řeší negativního? Na prvním místě nutnost sterilizace, pak nedůstojné komise, pohlaví v dokladech, ponižující vyšetření, stigma diagnózy, coming out, společenské vyloučení, genderové předsudky, fóbistické výpady jedinců, veřejné toalety atd.

Výsledky dotazníku jsou dostupné zde.

Transgender studenti opět jednou z ohrožených skupin

Září17

Máme tu ani ne měsíc školy a opět jako každý rok přichází varování, že mladí translidé jsou ve školách zrovna těmi nejvíce ohroženými. Tým vědců složený z Russella B. Toomey, Amy K. Syvertsen a Maura Shramko zkoumal po dobu 36 měsíců od roku 2012 do roku 2015 celkem 617 transgender adolescentů ve věku 11-19 let, přičemž výzkum byl zaměřen na to, aby již po několikáté zmapoval pokusy o sebevraždu u mladistvých.

Jak je všeobecně známo, žít v opačném těle je velmi psychicky náročné a děti často kromě nepříznivých podmínek v rodinách čelí také šikaně ze strany spolužáků. Celosvětově se riziko pokusů o sebevraždu uvádí kolem 1,5% a sebevražda je v USA dokonce druhou nejčastější příčinnou úmrtí u mladistvých, avšak jak tým zjistil, nejvíce ohroženou skupinou jsou transgender kluci(FtM). Ti se v dlouhodobém zkoumání pokusili o sebevraždu dokonce v 50,8% oproti 29,9% transgender slečnám(FtM). Další velmi rizikovou skupinou byli nebinární lidé, kteří se neidentifikují jako ani jedno pohlaví a pokusili se o sebevraždu v 41.8%.

Toomey uvádí, že výsledky jsou překvapující, avšak ne zas až tak překvapivé, protože se již dříve předpokládalo, že u mladistvých bude vyšší míra pokusů o sebevraždy vyvolané vyšším sklonem k úzkostem.

Jak tato čísla zvrátit a předcházet rizikům nám již před dvěma lety dala návod studie Kristiny R. Olson, Lily Durwood, Madeleine DeMeules a Katie A. McLaughlin, která zkoumala rozdíly mezi transgender dětmi žijících v podporujících rodinách ve srovnání s cisgender dětmi.

Závěrem bylo, že společensky genderově podporované a sociálně převedené předpubertální transgender děti vykazují běžnou míru deprese a jen mírně zvýšený výskyt symptomů úzkosti ve srovnání s průměrem populace. Těmto dětem se míra deprese a úzkosti nijak nelišila od ostatních cisgender vrstevníků.

Realita prevalence úzkosti vyvolaná onou sociální odlišností je však trochu jiná, v průměru jí trpí až 62% transgender oproti 33% cisgender mladistvým. K tak vysokým číslům přispívají dva faktory. Tím prvním je nedostatek podpory s přeměnou v rodinách a tím druhým se stává šikana ve školách.

Podle studie  National Center of Transgender Equality:

82% transgender dětí někdy pociťovalo nebezpečí ve škole
44% z nich bylo nějakým způsobem fyzicky napadáno
67% bylo šikanované online
64% transgender dětí mělo poničeno nebo odcizeno školní potřeby

Přičemž více jak polovina studentů jsou pronásledováni v pravidelných intervalech. Dvě ze tří dětí jsou ohroženi kyberšikanou, která je nebezpečná tím, že děti nemají žádnou možnost úniku. Kromě fyzických a psychických traumat má zneužívání dlouhodobé účinky, které mohou vést až k nechuti docházet do školy nebo zapojování se do rizikových aktivit. Podle studie Nuttbrock a kol. z 2010 existuje přímá souvislost mezi pronásledováním, šíkanou a později vzniklými depresemi. Napadané transgender děti jsou tak oproti ostatním LGB dětem ohroženi šestkrát více depresí a osmkrát větší pravděpodobností pokusu spáchat sebevraždu(ve srovnání s celkovou populací patnáctkrát).

Transgender děti také v různých intervalech mohou vynechávat školu, aby zabránili konfrontaci s šikanou. Podle Greytak, Kosciw a Diaz z 2009 se tak děje až v polovině případů. Případy šikany však často bývají neodhalené a hlášeny jsou pouze v polovině případů, přičemž jen pouhou třetinou z nich se školy začnou skutečně zabývat(Greytak a kol. 2009).

„Jsou to jen kluci“ je obecná představa, jak mávnout rukou nad šikanou. Bodejť by ne, když drtivá většina tyranů jsou právě kluci a většina transgender obětí jsou MtF(Grant, Mottet, Tanis, Harrison, Herman & Keisling, 2011). V dnešní době je stále nevyhnutelné, že transgender děti narazí na nějakou formu šikany. Je tak o to stále větší potřeba akceptovat své děti a jejich pohlavní orientaci či identitu.

Pedagogicko-psychologická poradna v Brně zpracovala pedagogický manuál, jak tyto potíže řešit a v minulém roce vytvořila portál určený pro děti a studenty pro nahlášení a pomoc s šikanou nntb.cz

Při setkání s šikanou je důležité v přátelském a důvěrném prostředí získat dopodrobna informace od svého dítěte, co se kdy stalo. Je také důležité, aby rodiče ubezpečovali své dítě, že udělalo dobře, když se s problémem svěřilo vám a vy zas máte tu odpovědnost, abyste mu za to poskytli veškerou ochranu např. při cestě do a ze školy a dostatek komunikace. Rodiče by neměli sdělovat dětem, co se chystají dělat, ale připravovat nápravu. Jako první by měl rodič sdělit škole veškeré informace, které o šikaně ví a požadovat odpověď(nejlépe písemnou), zda-li je ochotna s šikanou něco dělat a poskytnout vám pomoc při řešení. Škola prý často přizná, že nemá dostatek sil a odborníků, aby problém vyřešila, ale je také zároveň povinna poskytnout dítěti základní lidská práva. V nejlepším případě se tak děje přes se školou spolupracující odborníky či vyhraněné pedagogy. Pokud své povinnosti nebude škola plnit, má rodič právo podat stížnost u České školní inspekce. Může se také stát i to, že škola bude problém zlehčovat a začne vaše dítě obviňovat z toho, že si vymýšlí nebo si za agresi může samo. Podle toho odmítněte neodborný zásah školy, avšak trvejte na tom, že chcete být informování o veškerých krocích, které budou podnikány. Zvažte, zda-li za těchto podmínek pošlete své dítě do školy.

Mějte na mysli, že se jedná o vaše dítě a jeho bezpečnost, zdravý duševní a tělesný vývoj. Dochází-li k šikanování dětí v průběhu vyučování, před ním i po něm a to ve škole, v jejím blízkém okolí, při činnostech organizovaných školou, nese škola plnou odpovědnost se všemi důsledky.

Dodává poradna. Nelitujte svého času i peněz.

Mezi nejčastější chyby, na které byste si měli dát pozor, patří:

…společné vyšetřování šikany společně s agresorem a obětí nebo v celé třídě. Vždy se najde někdo, kdo problém zapře nebo zlehčí.
…zlehčování se může dít i u pedagogického pracovníka, který šikanu vyšetřuje, nebo bude rozdělovat vinu mezi agresora a oběť, což je ještě horší a šikanované dítě tak nezíská nikdy pocit důvěry, že jeho problém někdo vyřeší.
…vyšetřování může být vedeno tak nešikovně, že se ostatní děti budou bát agresora a raději ze strachu problém zapřou, aby i oni se nestali obětí.

Spoustu informací o řešení šikany také podá škole metodický pokyn Ministerstva školství a mládeže Č.j 224 246/2008-50 ze dne 3.12. 2008

Androcur stojí za některými nádorovými onemocněními

Září8

Je tomu již delší dobu, co jsem zde psala článek o tom, že se mi příčí dlouhodobé užívání Androcuru jako antiandrogenu, který tlumí projevy a účinky testosteronu. Důvodem byly obavy, které vycházely přímo z příbalového letáku a nedovedla jsem si představit užívat takový lék dalších pět či deset let. Ze sdělení Hanky Fifkové vyplývá, že tento lék bude také užívat ještě dva roky po SRS více jak polovina jiných transgender žen, i přestože tento lék může způsobovat zhoubné i nezhoubné nádory jater a nezhoubné nádory mozku. Androcur po operativní změně u mne však přestal mít význam, abych ho nadále užívala a po domluvě se svou endokrinoložkou jsem ho raději nahradila Verospironem, který ač je původně diuretikum, spironolocaton působí prokazatelně proti účinkům aldosteronu, slabšímu testosteronu tvořeném v nadledvinkách, které post-op stále zůstanou jediným zdrojem testosteronu.

Nic proti cyproteronu acetátu, který je obsažen v Androcuru. Stále myslím, že není žádný lepší lék, který by stejně tak dovedl mírnit účinky testosteronu jako jiný(spionolacton, medroxyprogesteron). Myslím také, že svou roli v mé přeměně odvedl velmi dobře a jsem za to vděčná. I ANSM uzavírá, že tento lék nemá konkurenci.

Jenomže mé obavy se vyplnily. Francouzská Národní agentura pro bezpečnost léčiv ANSM vydala prohlášení o bezpečnosti tohoto léku. Hormonální léčba, kterou od 80-tých let uvedla na trh společnost Bayer se nyní zodpovídá za několik nádorů mozku. Ve Francii je z 80% předepsán ženám jako lék tlumící projevy hirstuismu a podle údajů pojišťoven tam tento lék užívá až 57tisíc pacientek. Čísla však mohou být vyšší, protože se v menším množství vyskytuje i v hormonální antikoncepci(Diane-35, Vreya, Minerva, Chloe).

S odkazem na studii, kterou provedla ANSM, má Androcur od roku 2008 na svědomí již více jak 500 nádorů mozku, přičemž pravděpodobnost nádorového onemocnění se zvyšuje přímo úměrně s dobou užívání. U pacientů, kteří užívali Androcur více než půl roku je riziko vzniku nádoru násobeno sedmi a 20násobně pokud expoziční doba trvá pět let. První výstraha tak přišla celkem pozdě před deseti lety od neurochirurga Sébastiena Froelicha nemocnice Lariboisière v Paříži, který se začal ptát, proč jeho pacienti s nádory oslepli nebo přestali mluvit, či jinak se stali hendikepováni. Bylo na čase prokázat spojitost s tímto lékem a to i přesto, že zaměstnanci společnosti Bayer vydali v roce 2011 studii, která prokazovala, že tento lék nemá přímou spojitost s nezhoubnými nádory. Varování však v příbalovém létáku zůstalo. Jenomže podle profesora Froelicha nebylo ve studii zkoumáno dlouhodobé užívání vyšších dávek a tak vytvořil v roce 2015 pracovní skupinu, která začala účinky androcuru hlouběji zkoumat. Došla pak k závěrům jak je výše uvedeno v pravděpodobnosti výskytu nádorů. Výsledky také donutily francouzské úřady, aby prozatím neschválili Androcur jako lék určený pro léčbu akné, endometriózy a hormonální antikoncepce. Navíc varují lékaře, aby se dlouhodobému předepisování vyhnuli.

Při zkoumání účinků byl zajímavý ještě jeden optimistický fakt a to ten, že po ukončení léčby se nezhoubný nádor začal zmenšovat. Na obrázku je velikost nádoru rok po ukončení hormonální substituce.

Do tajů našeho mozku I.

Srpen25

Ačkoliv ne všichni transgendeři pociťují nepohodlí dané nesouladem mezi tělem přiřazeným od narození a identifikovaným pohlavím, někteří mohou pociťovat trápení vyvolané stresem a frustrací, pokud není dostupná včasná hormonální substituce nebo SRS. Vzhledem k tomu, že nám etiologie rodové dysphorie není doposud známá, předpokládá se, že fetální sexuální(pohlavní) diferenciace mozku během druhé poloviny těhotenství neodpovídá rozvoji zbytku těla u transgenderů. Už tento předpoklad naznačuje, že neuroanatomické rysy, jež bývají odrazem neznámých příčinných procesů, budou identifikovatelné v našich mozcích. Aneb přečetla jsem za vás.

K dnešnímu dni se mnoho studií zabývala morfologií mozku spojenou s genderovými rozdíly. Nejprve se v počátečních fázích zkoumaly rozdíly pomocí magnetické rezonance závislé na ručních nebo poloautomatizovaných technikách [ref 1] a [ref 2], avšak s rozvojem s Voxlovou morfologií se již nyní dají porovnávat celé oblasti mozku. Mnoho následných studií publikovalo rozdíly mezi pohlavími pokud jde o objemy specifických struktur uvnitř mozku [ref 3] a [ref 4]. Kromě toho byly tyto studie také doplněny o zkoumání rozdílů na magnetické rezonanci, zkoumající koritikální tloušťky v celém mozku [ref 5] a [ref 6].

V nedávno publikované metaanalýze studií magnetické rezonance pomocí voxlovy morfologie založené na poskytování měření regionálních objemů hustoty šedé kůry mozkové se dospělo k závěru, že rozdíly mezi pohlavími se nalézají zejména v oblastech insuly(související s lidským vědomím), limbických struktur(související s emocemi, chováním a motivací), bazálních ganglií(mající za úkol kontrolovat motorické pohyby, učení a poznávání), thalamu(sensorické a motorické signály mozkové kůry), jazykových kortikálních oblastech a cerebellum(motorické a kognitivní funkce) [ref 7]. Přechozí studie již naznačovaly rozdíly výskytu bílé hmoty mozkové v cerebellum, cerebrálních lalůčcích a corpus callosum. [ref 8] a [ref 9]

Všechny studie magnetické rezonance tak vesměs poukazovaly na rozdíly mezi  pohlavím mozku v souvislosti s genitálními charakteristikami. [ref 10] [ref 11] a [ref 12]  Tyto studie byť však poukázaly na rozdíly mezi objemy mozkových struktur, zároveň však také poukázaly na to, že tyto rozdíly by bylo možné aplikovat pouze jen tehdy, pokud by rozdíly mezi pohlavími byly vysoce dimorfní. Lidský mozek tak nemůže být rozdělen pouze na mužský vs. ženský mozek, pokud do toho započteme ještě vzhled genitálií. [ref 13] Stejně tak roste i společenský směr, který pohlaví chápe jako určité kontinuum či fluidum spíše než doposavadní bigenderové rozlišení. [ref 14]

První studie zaměřená na transgender ženy pomocí magnetické rezonance použila metodu ROI(region of interest) v oblasti corpus callosum a nepřinesla žádné znatelné rozdíly mezi cisgender muži a transgender ženami. [ref 15] O deset let později jedna studie uváděla, že corpus callosum je u transgender žen shodný s jejich identitou. [ref 16] Následovaly další čtyři studie, které zkoumaly šedou kůru mozkovou vůči cisgender protějškům. První z těchto studií prokázala, že více šedé kůry mozkové bylo u hormonálně neléčených trangender žen oproti cisgender mužským protějškům. [ref 17] Druhá ze studií prokázala vyšší výskyt šedé kůry mozkové v temporo-pariental spojnici, dolní frontální kůře a insulární kůře pravé hemisféry stejně tak i v rozdílech objemů putamenu a thalamu. [ref 18] Třetí studie Voxelu u transgender žen zaznamenala nižší objem šedé kůry mozkové v oblastech levého angular gyrus a inferior pariental lobule. [ref 19] Čtvrtá studie hodnotila adolescenty a zaznamenala nižší objem bilaterálně cerebellumu a hypothalamu než u cisgender chlapců. [ref 20] Další dvě studie specializované na tloušťku kůry prokázaly konzistentní výsledky, tj. vyšší tloušťku kortikální tkáně než u cisgender mužů. [ref 21] a [ref 22] Výše uvedené studie byly vždy heterogenní a první až třetí studie detekovaly vyšší výskyt šedé kůry mozkové v oblastech angular gyrus, insuly a putamenu, což může hypoteticky znamenat v případě druhé a třetí studie odlišné vnímání vlastního těla, protože tyto oblasti jsou spojené s neuronovou sítí. Pouze jedna(ta druhá) studie ověřovala bílou hmotu mozkovou a ověřila, že u transgender žen bez HRT je nižší výskyt bílé hmoty mozkové v předcentrální oblasti. To však ale nezakládá na konečném vysvětlení, protože mikrostruktura bílé hmoty byla doposud hodnocena pomocí difuzního tenzoru DTI.  Další následná studie však ukázala, že frakční anizotropie několika fasciculů u transgender žen bez HRT je někde na půli cesty mezi ženským a mužským mozkem. [ref 23] Další studie nenalezla žádné rozdíly v frakční anizotropii u transgender žen, cisgender žen a mužů, i když přeci jen střední difuzivita byla vyšší u transgender a cisgender žen oproti cisgender mužům.

Celkově tyto studie magnetické rezonance přinesly poznatky, že mohou existovat regionální rozdíly v rozložení šedé kůry a bílé hmoty mozkové. Doposud zjištěné vzory však nejsou zatím jasně spojeny s charakteristikami ženského mozku, čímž se zvyšuje pravděpodobnost, že rozdíly v objemech struktur mozku nemusí nutně souviset s feminizací. [ref 24] Všechny výše uvedené studie byly provedeny před hormonální substitucí. A zde přichází na řadu zkoumání dle odlišných definic. Tři studie pomocí Voxelu zkoumaly vliv cirkulujících pohlavních steroidů na cisgender osoby a jednoznačně došly k závěru, že:

a) pohlavní hormony ovlivňují organizaci šedé kůry mozkové v kortikálních oblastech v dospívání a dospělosti [ref 25]
b) zvýšené hladiny testosteronu u chlapců jsou spojeny s rozdíly v amygdale a hyppocampu [ref 26]
c) zvýšené hladiny estrogenů u dívek souvisejí s pohlavními rozdíly [ref 27]

Další studie magnetické rezonance založené na ROI zkoumaly po dobu čtyř měsíců vliv hormonů na transgender ženy. Jejich výsledkem se prokázala redukce objemu mozkových tkání směrem k proporcem „ženského mozku“. [ref 28] V jiné studii byl hodnocen vliv hormonů před a po šesti měsících HRT hormonální substituce a bylo zjištěno, že pohlavní hormony jsou spojeny se sníženou kortikální a subkortikální strukturou. [ref 29]

V tomto prvním díle jsem vyčetla mnoho studií, které se zabývaly genderovými rozdíly uvnitř našich mozků. Nejprve jsme nabyli představu, že něco jako mužský a ženský mozek přeci jen existuje, jenomže to by v praxi fungovalo právě jen v případě vysoké dimorfnosti mezi oběma pohlavími a hlavně nezávisle na tom, kdo jaké má genitálie a když do toho ještě zamotáme transgender mozky, všechno se má úplně jinak. Existují oblasti mozku, které naznačují, že u transgender lidí je ta fáze někde na půli cesty mezi námi zidealizovaným ženským a mužským mozkem, avšak pokud vezmeme v úvahu, že právě onen ženský a mužský mozek je do značné míry ovlivněný působením hormonů, narazíme zde na základní předpoklad a to ten, že transgender ženu MtF testosteronem rozhodně nevyléčíte. Jak je tedy možné, že ta fáze mezi rozdíly se může později na HRT ubírat pouze jedním směrem ke spokojenosti transgender člověka?

  1. The journal of neuroscience 1991 – Allen LS, Richey MF, Chai YM, Gorski RA.
  2. Oxford Cerebral cortex 2001 – Goldstein JM, Seidman LJ, Horton NJ, Makris N, Kennedy DN, Caviness VS Jr, Faraone SV, Tsuang MT.
  3. Neuroimage 2010A. Veronica Witte, Markus Savli, Alexander Holik, Siegfried Kasper, RupertLanzenberger
  4. Neuroimage 2001Catriona D.Good, Ingrid Johnsrude, John Ashburner, Richard N.A.Henson, Karl J.Friston, Richard S.J.Frackowiak
  5. Oxford Cerebral Cortex 2006Elizabeth R. Sowell, Bradley S. Peterson, Eric Kan Roger, P. Woods, June Yoshii, Ravi Bansal, Dongrong Xu, Hongtu Zhu, Paul M. Thompson, Arthur W. Toga
  6. Neuroimage 2010Bin Lv, JingLi, Huiguang He, Meng Li, Mingchang Zhao, Likun Ai, Fei Yan, Junfang Xian, ZhenchangWang
  7. Neuroscience & Biobehavioral Reviews 2014Amber N.V.Ruigrok, Gholamreza Salimi-Khorshidi, Meng-Chuan Lai, Simon Baron-Cohen, Michael V.Lombardo, Roger J.Tait, JohnSuckling
  8. Neuroimage 2001Catriona D.Good, Ingrid Johnsrude, John Ashburner, Richard N.A.Henson, Karl J.Friston, Richard S.J.Frackowiak
  9. Oxford – Brain a journal of neurology 2013Meng-Chuan,, Lai Michael, V. Lombardo, John Suckling, Amber N. V. Ruigrok, Bhismadev Chakrabarti, Christine Ecker, Sean C. L. Deoni, Michael C. Craig, Declan G. M. Murphy, Edward T. Bullmore, MRC AIMS Consortium, Simon Baron-Cohen
  10. Psychoneuroendocrynology 1991 – Witelson SF
  11. Nature reviews neuroscience 2006 – Cahill L
  12. Nature neuroscience 2011 – McCarthy MM, Arnold AP
  13. PNAS 2015Daphna Joel, Zohar Berman, Ido Tavor, Nadav Wexler, Olga Gaber, Yaniv Stein, Nisan Shefi, Jared Pool, Sebastian Urchs, Daniel S. Margulies, Franziskus Liem, Jürgen Hänggi, Lutz Jäncke, and Yaniv Assaf
  14. Hormone resarch in paediatrics 2016 – Meyer-Bahlburg HF, Baratz Dalke K, Berenbaum SA, Cohen-Kettenis PT, Hines M, Schober JM.
  15. Archives of sexual behavior 1991 – Meyer-Bahlburg HF, Baratz Dalke K, Berenbaum SA, Cohen-Kettenis PT, Hines M, Schober JM.
  16. IEEE Engineering in Medicine and Biology 27th Annual Conference 2006 Y. Yokota ; Y. Kawamura ; Y. Kameya
  17. Neuroimage 2009Eileen Luders, Francisco J.Sánchez, Christian Gaser, Arthur W.Toga, Katherine L.Narr, Liberty S.Hamilton, Eric Vilain
  18. Oxford Cerebral Cortex 2011Ivanka Savic, Stefan Arver
  19. PLOS 2013 – Lajos Simon, Lajos R. Kozák, Viktória Simon , Pál Czobor, Zsolt Unoka, Ádám Szabó, Gábor Csukly
  20. Psychoneuroendocrinology 2015 -Elseline Hoekzema, Sebastian E.E. Schagen, Baudewijntje P.C. Kreukels, Dick J. Veltman, Peggy T. Cohen-Kettenis, Henriette Delemarre-van de Waal, Julie Bakker
  21. Cerebral Cortex 2012Leire Zubiaurre-Elorza, Carme Junque, Esther Gómez-Gil, Santiago Segovia, Beatriz Carrillo, Giuseppina Rametti, Antonio Guillamon
  22. Scientific Research 2012 – Eileen Luders, Francisco J. Sánchez, Duygu Tosun, David W. Shattuck, Christian Gaser, Eric Vilain, Arthur W. Toga
  23. Journal of Psychiatric research 2011Giuseppina Rametti, Beatriz Carrillo, Esther Gómez-Gil, Carme Junque, Santiago Segovia, Ángel Gomez, Antonio Guillamon
  24. Archives of sexual behavior 2016 – Antonio Guillamon, Carme Junque, Esther Gómez-Gil
  25. Neuroimage 2010A. Veronica Witte, Markus Savli, Alexander Holik, Siegfried Kasper, Rupert Lanzenberger
  26. Cerebral Cortex 2009Susanne Neufang, Karsten Specht, Markus Hausmann, Onur Güntürkün, Beate Herpertz-Dahlmann, Gereon R. Fink, Kerstin Konrad
  27. Psychoneuroendocrinology 2009 – Jiska S. Peper, Rachel M. Brouwer, Hugo G. Schnack, G. Caroline van Baal, Marieke van Leeuwen, Stéphanie M. van den Berg, Henriëtte A. Delemarre-Van de Waal, Dorret I. Boomsma, René S. Kahn, Hilleke E. Hulshoff Pol
  28. Clinical & Translation Endocrinology 2006 – Hilleke E Hulshoff Pol, Peggy T Cohen-Kettenis, Neeltje E M Van Haren, Jiska S Peper, Rachel G H Brans, Wiepke Cahn, Hugo G Schnack, Louis J G Gooren, René S Kahn
  29. The Journal of Sexual Medicine 2014 – Leire Zubiaurre-Elorza, Carme Junque, Esther Gómez-Gil, Antonio Guillamon

Pohlaví na matrice II. s návrhem znění

Srpen5

Návrh znění úpravy NOZ a zákona o matrikách skutečně navrhlo Ministerstvo spravedlnosti a přistoupilo k připomínkovému řízení, do kterého se zapojilo hned několik agend. Přečetla jsem za vás a přináším vám přehled, jak některé orgány reagovaly a vyjadřovaly se.

Ministerstvo zemědělství vzneslo připomínku, že namísto 12let by se měla věková hranice posunout na 15let, aby se dosáhlo plného uvědomění dítěte a zároveň by tak nebyl třeba ani souhlas obou rodičů. Souhlas rodiče může být v některých rodinách zásadní problém, jak již nastiňují připomínky MPSV. V minulosti nastávaly situace s povolením rozvedeného rodiče pro HRT a blokaci puberty, kdy jeden z rodičů byl zásadně proti a blokoval teenagerovi celý proces až do jeho zletilosti. Změna pohlaví dospívajícího člověka by rozhodně neměla být překážkou v tom, že si dva rodiče mohou dělat naschvály.

Ministerstvo financí se obává lidí, kteří budou měnit pohlaví na truc a z recese, tak trochu má obavy vyplývající z předsudků, avšak nic zásadního.

Podle Ministerstva vnitra by se měla udělat rozsáhlá analýza mající zahraniční rozsah. V matrikách mají být evidovány údaje o pohlaví, tedy o biologických a fyziologických znacích, nikoliv údaje o „osobních představách“. S předsudky se obává, že může nastat situace, že otcem dítěte bude žena a naopak. Má poznámka k tomuto: Jenomže takové situace se již běžně stávají a právěže naopak je tím porušováno právo dítěte na oba rodiče vyplývající z mezinárodní úmluvy o právech dítěte, kdy současná právní úprava není natolik flexibilní, že zápis takového rodiče do rodného listu dítěte ani neumožní. Kdyby Ministerstvo vnitra tušilo, že se dějí i věci, kdy si transgender člověk zamrazí své pohlavní buňky a později i po chirurgické změně je použije. S chirurgickou změnou pohlaví však tento rodič přišel o možnost být rodičem dítěte. Dále by změnu neměly řešit matriky, ale soudy, měly bychom nejspíš žalovat svoje rodiče(i třeba posmrtně?) nebo matriky či koho? A kdo v případě prohry bude hradit výlohy?

Česká biskupská konference se vyjádřila, že změna je zbytečná a současná právní úprava je dostatečná, byť si jsou vědomi, že ESLP ve věci sterilizací rozhodoval několikrát a vždy ke spokojenosti žalovatelů. Zatímco Ministerstvo vnitra označilo změnu pohlaví za méně závažné rozhodnutí na stav člověka, ČBK se snaží toto rozhodnutí nafukovat jako na rozhodnutí, které má zásadní dopad na celý život člověka, paradoxně  v době, kdy by se pohlaví v dokladech ani uvádět nemuselo. To jen pouze v církvi mají lidé zásadní problém s tím, jesti je někdo žena nebo muž a podle toho mají rozdělené genderové role, avšak naštěstí ne mnoho lidí je věřících, tudíž na ně ten dopad není až takový, jak ČBK uvádí.

Ministerstvo zdravotnictví se vyjádřilo, že plně souhlasí s cílem předloženého návrhu, neboť je to ve shodě se závěry jejich jednání.

Ministerstvo obrany přišlo s tím, že by se měl používat výraz „psychické pohlaví“ a „porucha sexuální identifikace“. Tato terminologie je v dnešní době zavádějící a přispívá ke stigmatizaci, neboť se o psychickou poruchu nejedná a Světová zdravotnická organizace diagnózu zrušila. Ministerstvo obrany se tak zřejmě brání, aby trangender lidé stále neměli možnost sloužit v armádě, i když uvádí že to je kvůli tomu, aby nedocházelo k opakovaným změnám. Navrhují tedy, aby se k prohlášení přikládalo potvrzení, že člověk trpí poruchou identifikace, dále také aby možnost změny pohlaví byla podmíněna jen těm lidem, kteří splňují podmínky dle zákona o specifických zdravotnických službách, jenomže ten vyjmenovává pouze to, komu lze provést chirurgické úkony a podmínky jsou v něm pouze dvě(dovršení 18let a komise). Takový návrh by jistě nesplnil důvod, proč se legislativní změna provádí a tím bylo uvedení do souladu s rozsudky ESLP.

Největší odpor vznesla JUDr. Ivana Janů z UOOU společně s Vítem Zvánovcem(kontakt). Překvapivě jako člověk s neutrálním jménem má se změnou pohlaví hodně zkušeností, že  jej kategoricky odmítá. Podle předsedkyně je pravděpodobné, že to tak velký senát ESLP nenechá a excesivní vybočení rozsudku ve věci Émile Garçon vs. Francie ještě zvrátí. Ano čtete dobře, paní předsedkyně zrušení podmínky sterilizace považuje za EXCES(nutno uložit jako docx).  Paní předsedkyně JUDr. Ivana Janů dále uvádí, že žena je člověk, který tak vypadá a optimálně má chromozomy XX a navrhuje zřídit nový institut subjektivního pohlaví. Zmiňuje vědecky spornou theorii Johna Moneyho, který začal rozlišovat mezi biologickým a sociálním pohlavím. Mou poznámkou: teorie Johna Moneyho nebyly jen vědecky sporné, ale přímo později označené jako podvod, který vedl ke smrti člověka, který měl dokázat jeho teorii, že pohlaví se dá naučit a tím byly později širokou vědeckou společností odsouzené. Je také historicky prokázané, že John Money zatajoval a zkresloval objektivní skutečnosti ve svých uvahách a pracech. Není překvapením, že JUDr. Ivana Janů byla v PSP kandidátkou za KDU-ČSL a do křesla UOOU byla dosazena právě KDU-ČSL, ANO a Starosty. Roku 2014 pro mne nepochopitelně tato právnička získala ocenění Právník roku za občanská a lidská práva.

Ministerstvo školství a mládeže a tělovýchovy osvíceně doporučilo změnu aplikovat také na intersexuální lidi, kterých může být podle některých statistik dokonce více než transgenderů. Navrhlo důvodovou zprávu doplnit o přímý odkaz na zásadní problémy, kterým čelí transgender lidé. Připadá jim také nelogická podmínka rozvodů ve vztahu k zákonu o specifických zdravotnických službách, protože ten stále podmínku rozvodů obsahuje a transgender člověk se musí na zákrok nechat rozvést a pak znovu může vstoupit do svazku manželského. Předkladatel návrhu úpravy NOZ nepovažoval změnu zákona o specifických zdravotnických službách za nutnou, ale jak správně uvádí MŠMT, je potřeba změnit i jej. Za takové připomínky samozřejmě děkujeme.

Veřejná ochránkyně práv vítá zpracování návrhu, který reaguje na aktuální judikaturu ESLP. Má-li být změna pohlaví řešena jako statusová záležitost, měla by být řešena komplexně a ochránkyně práv vyzývá ke slazení obou právních úprav NOZ a zákona o specifických zdravotnických službách, aby ani v jednom případě nebyl vyžadován rozvod nebo zánik manželství, neboť tyto podmínky považuje za invazivní zásah do duševní integrity obou manželů. Dále může být zmatečné, kdy osoba zahajující chirurgickou změnu pohlaví podle zákona o specifických zdravotnických službách bude moci o změnu požádat až po jejím ukončení, zatímco běžně tomu tak potřeba nebude a navrhla zrušit §23 odst. 2) ZSZS.

Hodně připomínek, se kterými přišlo MPSV je sice zajímavých, ale také jako u jiných připomínek občas nelogických. Např. pokud by měl být člověk omezen počtem změn za svůj život, jelikož ne všichni transgendeři jsou vyhraněni binárně a někteří jsou fluidní, ptám se proč tedy vůbec minimální věkovou hranici zvedatze 12let na 15let a vyžadovat k tomuto úkonu navíc souhlas rodiče(obou rodičů)? 12-15letí teenageři se ještě do pracovního procesu nezapojují a prakticky ani ne do sexuálního života, aby pro ně platila např. některá práva vyplývající z mateřství a rodičovství, ochrany zaměstnanců apod. Pro ně je celá změna pohlaví pouze věcí statusovou, aby si mohli změnit jméno a nebýt diskriminováni a šikanováni ve školách. Většinou se však jedná o mladé lidi, kteří dlouhou dobu už od dětství docházejí k sexuologovi a včasná změna je u nich víc než vhodná stejně tak jako čekají na povolení s HRT a blokací příznaků nastupující puberty. Podmínka 12 let je právě situována v časovém harmonogramu spojeném se začátkem fyzických změn u těchto mladých lidí.

MPSV uvádí některé skutečnosti jako:

a) nárok na porodné. Ten je striktně nastaven na ženu a mělo by se to dle MPSV genderově neutrálně upravit. Má poznámka: Tyto situace by však měl zohledňovat nový §3020a NOZ, kdy by se ustanovení zákona o sociální státní podpoře mělo posuzovat podle těch ustanovení, které by se použily před změnou pohlaví.

b) umývárny, toalety, šatny zas a znova. Musím zmínit, že se asi situace bez recesivních změn pohlaví neobejdou. Např. v USA někteří kněží, aby prokázali absurdnost transgender lidí a jejich požadavků se mužští kněží prohlásili za ženu a obtěžovali je na veřejných toaletách se vzkazem: tohle chcete? Prezentovali tak transgendery jako sexuální predátory. Takto obtěžující situace většinou vzbuzující veřejné pohoršení lze však zvládat a řešit s prokázáním obtěžujícího jednání v přestupkovém řízení. Obtěžování na veřejných místech lze tedy i po této úpravě poměrně dobře řešit a bránit se mu v případech, kdy by mohlo být k takovým účelům zneužívané.

c) mateřská a rodičovská dovolená. Opět se zde v případě FtM muže, který porodí použijí ustanovení, které by se jinak použily před změnou pohlaví a i takový rodič má nárok na mateřskou a rodičovskou, avšak doplňuji, že je zde potřeba vyřešit konflikt se zapsaným pohlavím v rodném listě, pokud dítě porodí úředně muž, protože matriky se těmto změnám bání zuby nehty a takový rodič nebude zapsaný do rodného listu dítěte a právně nebude ani jeho rodič. Jak jsem zmíňila, že mi některé námitky MPSV připadají nelogické, tak se jedná přesně o tu námitku, kdy muž změní své pohlaví na ženské, ale dále už dítě porodit přeci nemůže, k tomu je přeci potřeba děloha a i kdyby se jednalo o partnerku, tak stejně ta bude v rodném listě zapsána jako matka dítěte.

d) pracovní podmínky a zákaz zaměstnávání apod. opět jako bod a)

MPSV dále také jako MŠMT osvíceně uvádí, že člověk by měl mít možnost vrátit své rozhodnutí a mělo by mu být umožněno s ohledem na fluidnost pohlaví vrátit své pohlaví na původní. Také uvádí, že je důležité specifikovat, zda-li souhlas u osob mladších 15ti let může být udělen pouze jedním rodičem nebo oběma, aby byla zachována stejná práva obou rodičů. Já jsem se k tomu už vyjádřila. Pokud dítě má od poskytovatele zdravotnických služeb potvrzení, že má genderový nesoulad a doporučující potvrzení na změnu pohlaví, pak je v zájmu dítěte mu tu změnu umožnit a ten zájem dítěte je zde zřejmý. Práva dítěte jsou postavena mezinárodní úmluvou o právech dítěte výše než zájem jednoho nebo obou rodičů.

A nyní níže přikládám přepis návrhu úpravy NOZ a zákona o matrikách

Chci číst dál »

Stigma management

Srpen4

Stala se mi taková milá věc, o kterou se s vámi podělím. Před pár dny mi znovu pod posty psala koment jedna jistá osoba o tom, jak je passing pro translidi všeobecně utrpením. Co jsem se tak měla možnost setkat s mnoha lidma, tak bych za tu dobu ani nedělala takové závěry. Mnoho holek a o klucích už nemluvě procházejí celkem dobře, až na pár výjimek, o kterých jsem si stejně vždy udělala takový závěr, že pokud by trochu změnili svůj styl, nebylo by to zas tak špatné.

Po čtyřech letech HRT a dvou po operaci už nad podobnými věcmi nepřemýšlím nebo je nijak nezpracovávám. Běžně mne lidé oslovují jako paní i v telefonu a když jsem krátce po tom komentáři zastavila u pítka na bruslařské dráze, holčička řekla chlapečkovi, ať tu(mne) paní pustí. V tu chvíli mi problesklo ironicky hlavou: „Jo passing, to je utrpení.“ Passing je totiž takový, jaký si ho kdo sám udělá. Druhý den jsem byla na jednání s jednou paní v Pernot Ricardu, to je společnost, kde se plní Becherovka. Bavila jsem se s ní o tom, co by se pro ně ještě dalo udělat a ona tak nějak zaváděla rozhovor k tomu, odkud jsem a jak dlouho tu žiji. Nakonec ten důvod vyzvídání byl jednoduchý. „Vy se hrozně podobáte jedné mé kamarádce ze střední, paní Horské, sice máte ten účes trochu jiný, než měla ona, ale i ze strany jste stejná a kdybych vás dvě posadila vedle sebe, vůbec bych nevěřila, že nejste její dcera.“ Pro mne to najednou znamenalo něco jako pochvalu, byl to asi ten největší stav, kam jsem se kdy mohla a chtěla po těch letech dostat, kdy lidé vás běžně srovnávají s ostatními ženami.

Passing je pouze způsob, jakým vás ostatní vnímají stejně jako stigmatizace. Dá se změnit, já například kvůli passingu podstoupila snesení štítné chrupavky, plastiku nosu, docházela pravidelně na hlasovou terapii a pak zbytek dohnala přirozenou péčí o sebe, což není nic těžkého a nereálného v dnešní době. Když jsem tak poslední tři dny o tom přemýšlela, došla jsem k závěru, že nejdůležitější na tom všem je přirozenost, jak na ostatní působíte. V oblasti, která se zabývá stigma managementem, se jedná o zvládání viditelného stigmatu. Viditelným stigmatem může v době přeměny být nepříliš vyhraněný vzhled a působení, které je ovládané strachem z toho, že člověk po odhalení bude na základě nějakých indícií stigmatizován.

Rozvinutí jedinci, kteří mají nějaké stigma, jež je ústředním bodem jejich identity, mají tendenci vidět, že jejich stigmatizovaná identita je stejně platná jako jakákoliv jiná a z tohoto důvodu by se teoreticky neměli bát svého odhalení. Každý jedinec se však liší v ochotě a ve sklonu k riskování.  Když osoba vnímá, že svým riskováním přivodí diskriminační zacházení, tak samozřejmě méně riskuje. Chtela bych říct, že způsoby, které jsem v začátku předchozího odstavce zmínila a jakými se přiblížit k vytouženému pohlaví patří do kategorie kompenzačních strategií, které pomáhají překonávat strach z viditelné stigmatizace. Mohou pak nastat dvě možnosti. Buďto ten strach trvá natolik, až se člověk cítí být frustrován úplně stejně tak jako na začátku kvůli důvodům, proč změnu začal postupovat a cítí se jakoby byl nefér vůči sobě, což může vyvolat změť dalších zmatků, které v přeměně mohou vést opět k tomu, že člověk znovu začne skrývat svou identitu a nebo se jednou ten strach vytratí a v tom případě člověk pak může zažívat stejně pěkné okamžiky, jako se mi staly tento týden.

Jak zvládnout passing jsem vlastně už zmínila. Spíš než se zaměřit na zvýšenou pozitivitu, která dokáže kolikrát člověka vysát ještě víc než samotný handicap, se stačí zaměřit na svůj strach, který vám v přeměně může dovolit postupovat dál. K jeho zvládnutí postačí pouze postoj, který zaujímáte ke své viditelné stigmatizaci. Stejně tak jako s ní máte problém vy, stejně tak mají s viditelnou stigmatizací problém i jiní lidé a to nemusí být jen transgendeři. Pokud v passingu budete působit uceleně svým vzhledem včetně sebevědomí, je méně pravděpodobné, že se lidé ve vašem okolí budou více spoléhat na zaběhnuté stereotypy a opominou i někdy výrazné rysy, které by vás mohly prozradit.

MFF Karlovy Vary

Červen30

Pokud zavítáte k nám do Karlových Varů na Mezinárodní filmový festival a jste čtenáři tohoto blogu, tak určitě zavítáte na film jménem Dívka od belgického režiséra Lucase Dhonta, který s tímto snímkem letos získal v Cannes IFF cenu zlaté kamery.

Oficiální text k filmu:

Šestnáctiletá Lara žije pouze s otcem a malým bratrem. Snu stát se špičkovou baletkou je ochotná obětovat vše. Kromě náročného studia se Lara pokouší vyhrát ještě jeden obtížný boj – již od dětství ví, že se narodila do špatného těla. Přestože od rané puberty prochází hormonální terapií, na operativní (a z jejího pohledu definitivní) změnu pohlaví není její tělo, vytížené vrcholovým sportem, ještě připravené. Přes všechnu oporu okolí je Lara každý den bez nároku na odpočinek konfrontována sama se sebou, se svým tělem, se svými strachy i nadějemi.

Film můžete vidět ve dnech:

3.7. v 16:30 v Kinosálu Pupp a 7.7. v 15:30 v kině Čas.

Debata u Dany Morávkové

Květen29

Terka sdílela pěkné povídací video u Dany Morávkové. Přestože to mohlo být ještě trochu více na osvětovější a odbornější úrovni, je to cíleno spíše na čtenáře novinky.cz a bulváru „pro nezasvěcené“. Sdílím to však zde z jednoho důvodu: všimněte si, jak se Hance pokaždé vždycky rozsvítí oči, když odpovídá na otázky, kde si myslí, že transgender lidem pomáhá.

 

« Older Entries
  • Přihlásit se