Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Pohlaví na matrice II. s návrhem znění

Srpen5

Návrh znění úpravy NOZ a zákona o matrikách skutečně navrhlo Ministerstvo spravedlnosti a přistoupilo k připomínkovému řízení, do kterého se zapojilo hned několik agend. Přečetla jsem za vás a přináším vám přehled, jak některé orgány reagovaly a vyjadřovaly se.

Ministerstvo zemědělství vzneslo připomínku, že namísto 12let by se měla věková hranice posunout na 15let, aby se dosáhlo plného uvědomění dítěte a zároveň by tak nebyl třeba ani souhlas obou rodičů. Souhlas rodiče může být v některých rodinách zásadní problém, jak již nastiňují připomínky MPSV. V minulosti nastávaly situace s povolením rozvedeného rodiče pro HRT a blokaci puberty, kdy jeden z rodičů byl zásadně proti a blokoval teenagerovi celý proces až do jeho zletilosti. Změna pohlaví dospívajícího člověka by rozhodně neměla být překážkou v tom, že si dva rodiče mohou dělat naschvály.

Ministerstvo financí se obává lidí, kteří budou měnit pohlaví na truc a z recese, tak trochu má obavy vyplývající z předsudků, avšak nic zásadního.

Podle Ministerstva vnitra by se měla udělat rozsáhlá analýza mající zahraniční rozsah. V matrikách mají být evidovány údaje o pohlaví, tedy o biologických a fyziologických znacích, nikoliv údaje o „osobních představách“. S předsudky se obává, že může nastat situace, že otcem dítěte bude žena a naopak. Má poznámka k tomuto: Jenomže takové situace se již běžně stávají a právěže naopak je tím porušováno právo dítěte na oba rodiče vyplývající z mezinárodní úmluvy o právech dítěte, kdy současná právní úprava není natolik flexibilní, že zápis takového rodiče do rodného listu dítěte ani neumožní. Kdyby Ministerstvo vnitra tušilo, že se dějí i věci, kdy si transgender člověk zamrazí své pohlavní buňky a později i po chirurgické změně je použije. S chirurgickou změnou pohlaví však tento rodič přišel o možnost být rodičem dítěte. Dále by změnu neměly řešit matriky, ale soudy, měly bychom nejspíš žalovat svoje rodiče(i třeba posmrtně?) nebo matriky či koho? A kdo v případě prohry bude hradit výlohy?

Česká biskupská konference se vyjádřila, že změna je zbytečná a současná právní úprava je dostatečná, byť si jsou vědomi, že ESLP ve věci sterilizací rozhodoval několikrát a vždy ke spokojenosti žalovatelů. Zatímco Ministerstvo vnitra označilo změnu pohlaví za méně závažné rozhodnutí na stav člověka, ČBK se snaží toto rozhodnutí nafukovat jako na rozhodnutí, které má zásadní dopad na celý život člověka, paradoxně  v době, kdy by se pohlaví v dokladech ani uvádět nemuselo. To jen pouze v církvi mají lidé zásadní problém s tím, jesti je někdo žena nebo muž a podle toho mají rozdělené genderové role, avšak naštěstí ne mnoho lidí je věřících, tudíž na ně ten dopad není až takový, jak ČBK uvádí.

Ministerstvo zdravotnictví se vyjádřilo, že plně souhlasí s cílem předloženého návrhu, neboť je to ve shodě se závěry jejich jednání.

Ministerstvo obrany přišlo s tím, že by se měl používat výraz „psychické pohlaví“ a „porucha sexuální identifikace“. Tato terminologie je v dnešní době zavádějící a přispívá ke stigmatizaci, neboť se o psychickou poruchu nejedná a Světová zdravotnická organizace diagnózu zrušila. Ministerstvo obrany se tak zřejmě brání, aby trangender lidé stále neměli možnost sloužit v armádě, i když uvádí že to je kvůli tomu, aby nedocházelo k opakovaným změnám. Navrhují tedy, aby se k prohlášení přikládalo potvrzení, že člověk trpí poruchou identifikace, dále také aby možnost změny pohlaví byla podmíněna jen těm lidem, kteří splňují podmínky dle zákona o specifických zdravotnických službách, jenomže ten vyjmenovává pouze to, komu lze provést chirurgické úkony a podmínky jsou v něm pouze dvě(dovršení 18let a komise). Takový návrh by jistě nesplnil důvod, proč se legislativní změna provádí a tím bylo uvedení do souladu s rozsudky ESLP.

Největší odpor vznesla JUDr. Ivana Janů z UOOU společně s Vítem Zvánovcem(kontakt). Překvapivě jako člověk s neutrálním jménem má se změnou pohlaví hodně zkušeností, že  jej kategoricky odmítá. Podle předsedkyně je pravděpodobné, že to tak velký senát ESLP nenechá a excesivní vybočení rozsudku ve věci Émile Garçon vs. Francie ještě zvrátí. Ano čtete dobře, paní předsedkyně zrušení podmínky sterilizace považuje za EXCES(nutno uložit jako docx).  Paní předsedkyně JUDr. Ivana Janů dále uvádí, že žena je člověk, který tak vypadá a optimálně má chromozomy XX a navrhuje zřídit nový institut subjektivního pohlaví. Zmiňuje vědecky spornou theorii Johna Moneyho, který začal rozlišovat mezi biologickým a sociálním pohlavím. Mou poznámkou: teorie Johna Moneyho nebyly jen vědecky sporné, ale přímo později označené jako podvod, který vedl ke smrti člověka, který měl dokázat jeho teorii, že pohlaví se dá naučit a tím byly později širokou vědeckou společností odsouzené. Je také historicky prokázané, že John Money zatajoval a zkresloval objektivní skutečnosti ve svých uvahách a pracech. Není překvapením, že JUDr. Ivana Janů byla v PSP kandidátkou za KDU-ČSL a do křesla UOOU byla dosazena právě KDU-ČSL, ANO a Starosty. Roku 2014 pro mne nepochopitelně tato právnička získala ocenění Právník roku za občanská a lidská práva.

Ministerstvo školství a mládeže a tělovýchovy osvíceně doporučilo změnu aplikovat také na intersexuální lidi, kterých může být podle některých statistik dokonce více než transgenderů. Navrhlo důvodovou zprávu doplnit o přímý odkaz na zásadní problémy, kterým čelí transgender lidé. Připadá jim také nelogická podmínka rozvodů ve vztahu k zákonu o specifických zdravotnických službách, protože ten stále podmínku rozvodů obsahuje a transgender člověk se musí na zákrok nechat rozvést a pak znovu může vstoupit do svazku manželského. Předkladatel návrhu úpravy NOZ nepovažoval změnu zákona o specifických zdravotnických službách za nutnou, ale jak správně uvádí MŠMT, je potřeba změnit i jej. Za takové připomínky samozřejmě děkujeme.

Veřejná ochránkyně práv vítá zpracování návrhu, který reaguje na aktuální judikaturu ESLP. Má-li být změna pohlaví řešena jako statusová záležitost, měla by být řešena komplexně a ochránkyně práv vyzývá ke slazení obou právních úprav NOZ a zákona o specifických zdravotnických službách, aby ani v jednom případě nebyl vyžadován rozvod nebo zánik manželství, neboť tyto podmínky považuje za invazivní zásah do duševní integrity obou manželů. Dále může být zmatečné, kdy osoba zahajující chirurgickou změnu pohlaví podle zákona o specifických zdravotnických službách bude moci o změnu požádat až po jejím ukončení, zatímco běžně tomu tak potřeba nebude a navrhla zrušit §23 odst. 2) ZSZS.

Hodně připomínek, se kterými přišlo MPSV je sice zajímavých, ale také jako u jiných připomínek občas nelogických. Např. pokud by měl být člověk omezen počtem změn za svůj život, jelikož ne všichni transgendeři jsou vyhraněni binárně a někteří jsou fluidní, ptám se proč tedy vůbec minimální věkovou hranici zvedatze 12let na 15let a vyžadovat k tomuto úkonu navíc souhlas rodiče(obou rodičů)? 12-15letí teenageři se ještě do pracovního procesu nezapojují a prakticky ani ne do sexuálního života, aby pro ně platila např. některá práva vyplývající z mateřství a rodičovství, ochrany zaměstnanců apod. Pro ně je celá změna pohlaví pouze věcí statusovou, aby si mohli změnit jméno a nebýt diskriminováni a šikanováni ve školách. Většinou se však jedná o mladé lidi, kteří dlouhou dobu už od dětství docházejí k sexuologovi a včasná změna je u nich víc než vhodná stejně tak jako čekají na povolení s HRT a blokací příznaků nastupující puberty. Podmínka 12 let je právě situována v časovém harmonogramu spojeném se začátkem fyzických změn u těchto mladých lidí.

MPSV uvádí některé skutečnosti jako:

a) nárok na porodné. Ten je striktně nastaven na ženu a mělo by se to dle MPSV genderově neutrálně upravit. Má poznámka: Tyto situace by však měl zohledňovat nový §3020a NOZ, kdy by se ustanovení zákona o sociální státní podpoře mělo posuzovat podle těch ustanovení, které by se použily před změnou pohlaví.

b) umývárny, toalety, šatny zas a znova. Musím zmínit, že se asi situace bez recesivních změn pohlaví neobejdou. Např. v USA někteří kněží, aby prokázali absurdnost transgender lidí a jejich požadavků se mužští kněží prohlásili za ženu a obtěžovali je na veřejných toaletách se vzkazem: tohle chcete? Prezentovali tak transgendery jako sexuální predátory. Takto obtěžující situace většinou vzbuzující veřejné pohoršení lze však zvládat a řešit s prokázáním obtěžujícího jednání v přestupkovém řízení. Obtěžování na veřejných místech lze tedy i po této úpravě poměrně dobře řešit a bránit se mu v případech, kdy by mohlo být k takovým účelům zneužívané.

c) mateřská a rodičovská dovolená. Opět se zde v případě FtM muže, který porodí použijí ustanovení, které by se jinak použily před změnou pohlaví a i takový rodič má nárok na mateřskou a rodičovskou, avšak doplňuji, že je zde potřeba vyřešit konflikt se zapsaným pohlavím v rodném listě, pokud dítě porodí úředně muž, protože matriky se těmto změnám bání zuby nehty a takový rodič nebude zapsaný do rodného listu dítěte a právně nebude ani jeho rodič. Jak jsem zmíňila, že mi některé námitky MPSV připadají nelogické, tak se jedná přesně o tu námitku, kdy muž změní své pohlaví na ženské, ale dále už dítě porodit přeci nemůže, k tomu je přeci potřeba děloha a i kdyby se jednalo o partnerku, tak stejně ta bude v rodném listě zapsána jako matka dítěte.

d) pracovní podmínky a zákaz zaměstnávání apod. opět jako bod a)

MPSV dále také jako MŠMT osvíceně uvádí, že člověk by měl mít možnost vrátit své rozhodnutí a mělo by mu být umožněno s ohledem na fluidnost pohlaví vrátit své pohlaví na původní. Také uvádí, že je důležité specifikovat, zda-li souhlas u osob mladších 15ti let může být udělen pouze jedním rodičem nebo oběma, aby byla zachována stejná práva obou rodičů. Já jsem se k tomu už vyjádřila. Pokud dítě má od poskytovatele zdravotnických služeb potvrzení, že má genderový nesoulad a doporučující potvrzení na změnu pohlaví, pak je v zájmu dítěte mu tu změnu umožnit a ten zájem dítěte je zde zřejmý. Práva dítěte jsou postavena mezinárodní úmluvou o právech dítěte výše než zájem jednoho nebo obou rodičů.

A nyní níže přikládám přepis návrhu úpravy NOZ a zákona o matrikách

Chci číst dál »

Stigma management

Srpen4

Stala se mi taková milá věc, o kterou se s vámi podělím. Před pár dny mi znovu pod posty psala koment jedna jistá osoba o tom, jak je passing pro translidi všeobecně utrpením. Co jsem se tak měla možnost setkat s mnoha lidma, tak bych za tu dobu ani nedělala takové závěry. Mnoho holek a o klucích už nemluvě procházejí celkem dobře, až na pár výjimek, o kterých jsem si stejně vždy udělala takový závěr, že pokud by trochu změnili svůj styl, nebylo by to zas tak špatné.

Po čtyřech letech HRT a dvou po operaci už nad podobnými věcmi nepřemýšlím nebo je nijak nezpracovávám. Běžně mne lidé oslovují jako paní i v telefonu a když jsem krátce po tom komentáři zastavila u pítka na bruslařské dráze, holčička řekla chlapečkovi, ať tu(mne) paní pustí. V tu chvíli mi problesklo ironicky hlavou: „Jo passing, to je utrpení.“ Passing je totiž takový, jaký si ho kdo sám udělá. Druhý den jsem byla na jednání s jednou paní v Pernot Ricardu, to je společnost, kde se plní Becherovka. Bavila jsem se s ní o tom, co by se pro ně ještě dalo udělat a ona tak nějak zaváděla rozhovor k tomu, odkud jsem a jak dlouho tu žiji. Nakonec ten důvod vyzvídání byl jednoduchý. „Vy se hrozně podobáte jedné mé kamarádce ze střední, paní Horské, sice máte ten účes trochu jiný, než měla ona, ale i ze strany jste stejná a kdybych vás dvě posadila vedle sebe, vůbec bych nevěřila, že nejste její dcera.“ Pro mne to najednou znamenalo něco jako pochvalu, byl to asi ten největší stav, kam jsem se kdy mohla a chtěla po těch letech dostat, kdy lidé vás běžně srovnávají s ostatními ženami.

Passing je pouze způsob, jakým vás ostatní vnímají stejně jako stigmatizace. Dá se změnit, já například kvůli passingu podstoupila snesení štítné chrupavky, plastiku nosu, docházela pravidelně na hlasovou terapii a pak zbytek dohnala přirozenou péčí o sebe, což není nic těžkého a nereálného v dnešní době. Když jsem tak poslední tři dny o tom přemýšlela, došla jsem k závěru, že nejdůležitější na tom všem je přirozenost, jak na ostatní působíte. V oblasti, která se zabývá stigma managementem, se jedná o zvládání viditelného stigmatu. Viditelným stigmatem může v době přeměny být nepříliš vyhraněný vzhled a působení, které je ovládané strachem z toho, že člověk po odhalení bude na základě nějakých indícií stigmatizován.

Rozvinutí jedinci, kteří mají nějaké stigma, jež je ústředním bodem jejich identity, mají tendenci vidět, že jejich stigmatizovaná identita je stejně platná jako jakákoliv jiná a z tohoto důvodu by se teoreticky neměli bát svého odhalení. Každý jedinec se však liší v ochotě a ve sklonu k riskování.  Když osoba vnímá, že svým riskováním přivodí diskriminační zacházení, tak samozřejmě méně riskuje. Chtela bych říct, že způsoby, které jsem v začátku předchozího odstavce zmínila a jakými se přiblížit k vytouženému pohlaví patří do kategorie kompenzačních strategií, které pomáhají překonávat strach z viditelné stigmatizace. Mohou pak nastat dvě možnosti. Buďto ten strach trvá natolik, až se člověk cítí být frustrován úplně stejně tak jako na začátku kvůli důvodům, proč změnu začal postupovat a cítí se jakoby byl nefér vůči sobě, což může vyvolat změť dalších zmatků, které v přeměně mohou vést opět k tomu, že člověk znovu začne skrývat svou identitu a nebo se jednou ten strach vytratí a v tom případě člověk pak může zažívat stejně pěkné okamžiky, jako se mi staly tento týden.

Jak zvládnout passing jsem vlastně už zmínila. Spíš než se zaměřit na zvýšenou pozitivitu, která dokáže kolikrát člověka vysát ještě víc než samotný handicap, se stačí zaměřit na svůj strach, který vám v přeměně může dovolit postupovat dál. K jeho zvládnutí postačí pouze postoj, který zaujímáte ke své viditelné stigmatizaci. Stejně tak jako s ní máte problém vy, stejně tak mají s viditelnou stigmatizací problém i jiní lidé a to nemusí být jen transgendeři. Pokud v passingu budete působit uceleně svým vzhledem včetně sebevědomí, je méně pravděpodobné, že se lidé ve vašem okolí budou více spoléhat na zaběhnuté stereotypy a opominou i někdy výrazné rysy, které by vás mohly prozradit.

MFF Karlovy Vary

Červen30

Pokud zavítáte k nám do Karlových Varů na Mezinárodní filmový festival a jste čtenáři tohoto blogu, tak určitě zavítáte na film jménem Dívka od belgického režiséra Lucase Dhonta, který s tímto snímkem letos získal v Cannes IFF cenu zlaté kamery.

Oficiální text k filmu:

Šestnáctiletá Lara žije pouze s otcem a malým bratrem. Snu stát se špičkovou baletkou je ochotná obětovat vše. Kromě náročného studia se Lara pokouší vyhrát ještě jeden obtížný boj – již od dětství ví, že se narodila do špatného těla. Přestože od rané puberty prochází hormonální terapií, na operativní (a z jejího pohledu definitivní) změnu pohlaví není její tělo, vytížené vrcholovým sportem, ještě připravené. Přes všechnu oporu okolí je Lara každý den bez nároku na odpočinek konfrontována sama se sebou, se svým tělem, se svými strachy i nadějemi.

Film můžete vidět ve dnech:

3.7. v 16:30 v Kinosálu Pupp a 7.7. v 15:30 v kině Čas.

Debata u Dany Morávkové

Květen29

Terka sdílela pěkné povídací video u Dany Morávkové. Přestože to mohlo být ještě trochu více na osvětovější a odbornější úrovni, je to cíleno spíše na čtenáře novinky.cz a bulváru „pro nezasvěcené“. Sdílím to však zde z jednoho důvodu: všimněte si, jak se Hance pokaždé vždycky rozsvítí oči, když odpovídá na otázky, kde si myslí, že transgender lidem pomáhá.

 

Trangender a destigmatizace – historický omyl napravený v ICD11

Duben28

Posledních deset let jsme svědky mnoha snah o destigmatizaci transgender lidí v souvislosti s psychiatrickou diagnózou. Během pouhých posledních padesáti let se podařilo psychiatrům zařadit transsexualitu mezi duševní onemocnění do svého manuálu DSM(platí pouze pro USA) a ICD a zároveň během této relativně krátké doby museli tito samí psychiatři dojít zároveň k opačnému závěru, že se o žádné onemocnění nejedná, neboť se jim za tuto dobu nepodařilo onemocnění prokázat, případně jej spolehlivě léčit.

Pojďme si tuto nápravu odstranění stigmatizace projít chronologicky. Podle následující tabulky vyplývá, že zařazení transsexuality do mezinárodní klasifikace nemocí ICD-9 roku 1975 předcházelo v roce 1968 zařazení do DSM-diagnostického a statistického manuálu vytvořeného americkými psychiatry. V polovině minulého století převládal mezi některými psychiatry názor, že homosexualita s transsexualitou se dají léčit psychoanalýzou, kdy stačí najít hluboce zakořeněnou příčinu někde v dětství a tu pak pomocí psychoanalýzy odblokovat a přivést zpět do heteronormativního stavu. V padesátých letech se také začal vyvíjet směr Johna Moneyho, že pohlaví se dá v dětství naučit, z čehož se nakonec stal největší gender podvod století.

V té samé době začal John Money léčit sexuální devianty ženskými hormony estrogenem a stejně tak německý psychiatr Gunthner Dörner oživoval biologický původ homosexuality, který též léčil estrogeny, což bylo o mnoho šetrnější než elektrošoky v tehdejším Československu. I přestože v době 1967 byla transsexualita zařazena do index medicus a byla odlišena od travestismu napříč Hirschfeldem, že transsexualita je jen pouhá podmnožina travestismu, byla to hlavně zároveň doba plná omylů. Pomineme-li některé psychoanalytické protesty např. Ostowa či Wiedemanna nebo zneužívané informace v některých studiích Wordena či Marsche, vznikají některé studie, které dokonce transsexualitu patologizují – Pauly Ira. Transsexualita má být dokonce klam a paranoia, která ovlivňuje tělesný vzhled či je ovlivněná feminizací matek dle Stollera. Mnoho autorů studií dovedli obhajovat své závěry max. pouhé roky, jako již zmíněný Pauly Ira, jež po dvou letech svou teorii vzdal, naopak Stollerovi, který se zasloužil o zařazení transsexuality do DSM, vydržela teorie mateřské feminizace až do roku 1975, což je ještě před téměř čtyřiceti lety, kdy psychiatři zastávali podobný názor. O něco později v 1983 s Flemmingem převládal vědecký názor, že transsexualita je jen pouhým projevem centralizované homofobie vůči homosexuálům. Transsexualita se v té době stala fenoménem, o kterém psalo mnoho vědců a kliniků. Nedivme se, že s takovými názory se transsexualita dostala jak do DSM, tak i do ICD mezinárodní klasifikace nemocí. Už tyto samotné vědecké kapacity, které jsem zde zmínila, napovídají, jak toto rozhodnutí bylo mylné.

Vztah mezi psychiatrickou diagnózou a stigmatizací si začalo uvědomovat stále více lidí v této oblasti. Stačilo položit základ některým nebezpečným léčebným metodám jakými jsou např. konverzní terapie(homosexualita a transsexualita) a pak už jen v souvislosti s církví a vědeckými poznatky často tito odborníci rozhýbali nenávistné monstrum, které se setrvačností táhlo ještě po řadu let dál a kterého se chopili vědci a církevní aktivisté pracující např. pro Johns Hopkins. Vědecké poznatky sloužily jako prostředek k odmítání a byly využívány a spíše zneužívány jako orná půda pro hejty stejně tak jako je jím dnes internet. Všimněte si, že mezi teorií mateřské feminizace Stollera(1970-75) či teorie Moneyho s Greenem o naučeném pohlaví(1969) a prvními snahami o upuštění APA(americké psychiatrické asociace) od stigmatizace 1987 je rozdíl pouhých 18let navzdory tomu, že transsexualita je popisována už z dávných dob.

Schopnost popsat svůj problém není důležitá jen v případech uvědomění si sama sebe a následného comingoutu, ale i v boji se stigmatizací. V tu dobu vzniká důležitá perspektiva skládající se ze čtyř bodů:

a) jestliže transsexualita není duševní nemoc a
b) člověk se dovede oprostit od radikálních názorů církve zakazující transsexualitu
c) a zároveň sekulární demokracie odděluje církev od svobody lidí
d) a zároveň jsou lidé schopni fungovat jako produktivní občané
tak co je špatného na tom, že jste transgender?

Vzhledem k tomu, jak důležitý cíl pro homosexuály bylo odstranění homosexuality z klasifikace DSM, stejný cíl se dlouho hledal i pro transgendery, přestože je tato skupina relativně ještě menší. K tomu se připojili navíc různé země a organizace. Komisař Evropské rady pro lidská práva v roce 2009 a Evropský parlament roku 2011 zaujali silná stanoviska a usnesení Evropského parlamentu odsuzuje myšlenky, že ještě dnes je homosexualita a transsexualita považována za duševní onemocnění. V roce 2010 vyzvala WPATH k depatologizaci transsexuality a v témže roce podskupina účastníků průzkumu DSM5 GID čítající 201 organizací zaujala postoj k vyškrtnutí transsexuality z duševních onemocnění(55,8%), přičemž široká shoda byla v její revizi pojmenování, tak aby docházelo k minimalizaci stigmatizace transgender jedinců(Vance a kol. 2010) tím, že existuje obecný konsensus duševně nemocných lidí a jedná se o sociální problém napříč kulturami.

Do platné revize mezinárodní klasifikace nemocí ICD11 Světové zdravotnické organizace WHO zbývá po čtyřech letech do finále již jen pouhý měsíc. Poté v ní již zbude genderový nesoulad u dospělých a u dětí, přičemž pouhá touha po změně pohlaví nebude kritériem pro stanovení diagnozy(revidovaná obdoba F64.9) Psychiatři orientující se na transsexualitu se po ICD 11 budou nejspíš muset orientovat na hraní počítačových her(nová diagnoza v ICD11) a co vy víte, třeba za pár let budou vznikat skupinky hráčů a lidí žijící v online světě, kteří si budou stěžovat na to, že je okolí diskriminuje jako nezačlenitelné asociály a za dvacet let, až bude virtuální úplně téměř všechno, si budeme říkat, jak jsme byli hloupí. Nicméně teď se mi to zatím jeví jen jako dobrý antihejt proti hejterům v online světě.

Zajímá vás, co vlastně místo diagnózy bude, když většina transgender lidí potřebuje mít zajištěn přístup k HRT a SRS?

(Poslední úprava 29.4.2018)

Podle nápovědy k ICD11, která byla postupně doplňována by se veškeré požadavky transgender lidí směřující k společenskému přeřazení měly označovat novou diagnózou QB8Y, jež znamená „Kontaktování poskytovatele zdravotnických služeb pro jiné specifické chirurgické zákroky“

Pod touto kapitolou jsou popsány všechny stavy, kdy člověk musí navštívit zdravotnické zařízení, aniž by byl nemocný nebo zraněný. To může být buď např. při očkování nebo při darování krve apod. nebo je v tomto případě přítomna nějaká okolnost či problém, který ovlivňuje zdraví člověka, ale samo o sobě se přímo o nemoc nejedná. Tato definice je velmi přesná a učitě se v ní nalezne vícero translidí, neboť ne všichni transgender lidé se považují za duševně nemocné(s nadsázkou).

Transgener ženy mohou kojit své vlastní děti

Únor17

Tento týden proběhla médii informace o tom, že 30letá transgender žena byla schopná po hormonální substituci laktace. Přestože většina z nich měla jen bulvární charakter, zjistila jsem o tom více. Ano i na toto totiž existuje studie.

Během 70 sledovaných dní se prsa naplnily mlékem natolik, že během této doby stačily živit 6ti měsíční dítě po dobu 6týdnů.

Podívejme se na hladiny hormonů vyplývající z probíhajících měření
Estradiol (pg/mL) Prolactin (ng/nL) Progesterone (ng/mL) Total testosterone (ng/dL)
Day 0 (first visit) 63 10 8 20.52
Day 17 No data 119 13 No data
Day 28 129 148 6 No data
Day 56 34 143 4 No data
Day 70 33 115 5 No data

Na to, že se hormonální substituce estradiolu zvyšovala až na 12mg denně a užívaného progesteronu až na 200mg denně první měsíc a 400mg denně druhý měsíc, z grafu vyplývá, že hladiny v krvi jsou poměrně stále nízké a nedosahují zdaleka ani hodnot simulovaného těhotenství. Přesto se prsa naplnila mateřským mlékem.

Může za to vše lék Domperidon, který zvýšil laktaci, nicméně ke zvýšené laktaci také pomohla prsní pumpa. Stimulace prsních bradavek 6x denně totiž zvyšuje laktaci samo o sobě. Z tabulky na to poukazuje hladina prolaktinu, která je více jak 3-5krát větší než běžné hodnoty po zahájení hormonální substituce. Kromě stimulace prsních bradavek a užívání léku Domperidon mohlo také k takto vysoké hladině prolaktinu přispět navýšování užívání progesteronu(spironolakton, cyproteron acetát) exponenciálně v čase. První dva měsíce je hladina progesteronu vysoká a následující dny vykazují udržování/mírný pokles při snížení progesteronu na 100mg denně. Zajímavé je však zjištění, že k tomu všemu není ani potřeba vysokých hladin estrogenů, což konečně potvrzuje mé tvrzení o tom, že k růstu prsou a následné laktaci není potřeba vysokých hladin estrogenů, ale zejména navýšení hladin prolaktinu(nesubstituuje se).

K samotné transgender ženě, té je kolem 30let a hormonální substituci užívala již 6let před tím od roku 2011, ač SRS nepodstoupila. Její prsa dospěly podle tannerovy stupnice do paté fáze. Hormonální substituci užívala běžným způsobem 2mg estradiolu a 50mg spironoloactonu per os.

Odkaz na studii

Rizika při užívání domperidonu

PS edit a Antihejty: Na francouzských webech, co jsem si tak pročetla, v  komentářích velmi často padal názor, že mateřské mléko je pak směsí různých hormonů, které byly ve studii substituovány. Nemůže tomu tak být a abych toto vyvrátila, tak doplňuji:

Hormony v substituci dosahovaly o mnoho menších hodnot, než jsou příznačné pro těhotenství žen. Např. zkoumané hladiny estrogenů byly tak nízké, že jsou až zanedbatelné, hladiny prolaktinu byly dostačující. Tudíž jesti má někdo strach z toho, že v mléku se budou nacházet nějaké estrogeny navíc, tak je to v tomto případě rozhoně mylná představa. Cisgender kojící žena jich má v krvi v této době mnohem více, přesto hlavními hormony, které se v mléce vyskytují jsou melatonin, thyroidní hormony, oxytocin, bradykinin, endorfiny a růstový hormon. Vzhledem k tomu, že mužská prsní žláza je velmi podobná té ženské, akorát je zakrnělá, lze předpokládat, že zastane stejnou funkci a výše zmíněné hormony se nebudou odchylovat. Podle této teze by se dalo předpokládat, že děti déle krmené mateřským mlékem než jiné děti přijmou více estrogen, budou více ženštější. Že je to hloupost to víme.

Další se týkaly skepse v souvislosti s inteligencí dítěte. Je potřeba si uvědomit, že děti nekrmené mateřským mlékem vůbec(krmené doplňky) mohou dosahovat vyšší inteligence než ti, kteří nad takovou otázkou vůbec přemýšlejí.

Na závěr to byl hezký pocit krmit dítě i z lahve od čtyř měsíců a zvětšovalo to pouto mezi mnou a dítětem, to mi věřte. Netřeba z této informace dělat nějaký standard, který by dokonce ohrožoval/narušoval některé mačo představy o poutech mezi muži a syny.

Prevalence nekonformity

Únor7

Předečírem byla zveřejněna nová studie vypovídající o prevalenci transgender dospívajících studentů v populaci. Ze vzorku 80 929 dospívajících dětí ve věku devátých až jedenáctých školních tříd Minnesoty se jako transgender nebo jinak nekonformní cítí 2168 studentů, což odpovídá 2,7% v populaci jinak tedy 1:37, což je významný rozdíl oproti některým výsledkům, které uvádí prevalenci transsexuality v populaci 1:10000.

Již několik po sobě jdoucích studií vypovídá o tom, že v případě pohlavní nekonformnosti mezi lidmi jsou statistiky výskytů mnohonásobně vyšší než pouhé statistiky transsexuality. Z toho jasně vyplývá, že ne každý adolescent, který se cítí trochu jinak, tak dokončí nebo by měl podstoupit přeměnu pohlaví a že u všech transgender lidí bude nekonfromnost časově stálá a intenzivní. Čím se transsexualita odlišuje od nekonformnosti je fakt, že požadavek na změnu pohlaví je u ní časově setrvalý a stejně intenzivní. Co má však celá skupina transgender a různě nekonformních dospívajících společného je, že častěji pociťují obtíže ve zdravotní péči a častěji trpí úzkostí, která může být vyvolána právě onou sociální odlišností. Ze studie tomu vychází 62,1% oproti 33,1% cisgender dospívajících. Za oným zvýšeným pociťováním úzkosti u studentů z velké pravděpodobnosti stojí, že až 82% transgender studentů ve škole někdy pociťovali nebezpečí, 67% bylo šikanováno online a 44% fyzicky napadeno.

Minulý rok zveřejněná studiev Adolesc Health „Mental health disparities among Canadian transgender youth“ od Veale JF, Watson RJ, Peter T a Saewyc EM došla k závěru, že z transgender dětí se 41% identifikuje jako nebinární.

Výzkum také poukázal na fakt, že čím větší je nesoulad s přiřazeným pohlavím, tím se také úměrně zvyšuje míra úzkosti, což se d předpokládat vzhledem k sociálním tlakům a požadavkům od společnosti se více přizpůsobovat genderovým rolím. Studie poukazuje také na možné bariéry v přístupu ke zdravotní péči, kterou často transgender děti musejí překonávat a které přispívají ke zpoždění při hledání pomoci.

 

Maskáčové šaty, liky a Chevalier D’Éon

Leden21

„Vstávej, tvoje šaty mají už skoro 100liků.“ Budím svoji dceru, pro kterou jsem během večera ušila maskáčové šaty s nařasenými rukávky. Říkám tuhle svoji větu s jistou nadsázkou, protože se mi ještě předevčírem chlubila, jak v tomhle sociálním světě je o mnoho úspěšnější než já a jak její kanál na musica.ly má 18,1tis srdíček. Po shlédnutí filmu Nejsledovanější si uvědomuji, jak šít oblečení je hrozně mimo mainstream. K vánocům si dcera přála maskáčové oblečení, ale to jsem ještě nevěděla, že sehnat něco maskáčového pro malou holku, co by nebylo růžové a zároveň ve velikosti XXXS XXS, je tak trochu nadlidský výkon.

Když jsem byla koupit látku pro obal s gumou na tiskárnu do hodně prašného prostředí v kanceláři kamenolomu, tak jsem našla tuten maskáč a už jsem věděla, že jím udělám malé radost, ať už z něj ušiju cokoliv. Mimochodem sehnat obal na tiskárnu je taky nadpřirozená věc. Jediné, co se dá sehnat je potah na zahradní gril odlišných rozměrů a zkoumat se mi to opravdu nechtělo, který mám objednat. A tak nová tiskárna oproti té předešlé, která vydržela rok a dva týdny tedy po záruce má v rámci dobrých vztahů s firmou nejen rozšířenou záruku, ale i účinnou ochranu. Sice černý potah trochu vypadá na stole jako rakev, ale od rakve ho odlišuje našitá květina.

Včera jsem se malé ptala: „Chceš kalhoty? Chceš šaty přes jedno rameno? Co ty kapsy? Chceš něco s poutkama?…“ Vůbec jsem nevěděla, jak to maskáčové cosi pojmout. Až když jsem na látku začala kreslit křídou, tak z toho byl nakonec takový jednoduchý střih s Dior záševkem a se skrytým zipem. Lem kolem krku a pod rameny jsem musela kvůli pevné látce sežehlit, ale šlo to.  Za tu dobu, co šiju, jsem si zvykla žehlit vše co se dá, ještě dřív než se to sešije dohromady. Výsledek je vždy lepší, než když nežehlíte. U skrytého zipu se mi vyplatilo přidat na švu látky o trochu víc a pak ho přehnout dovnitř pod zip a přešít znovu, aby nešla vidět látka i ze vnitř. Vlastně šlo vše podle plánu neplánu až je výsledek takovýto.

A takovou radost mají kočky u nás na terase ze sněhu.

Chevalier D’Éon

Píše se rok 1756, Angličané brání Francouzům v přístupu do Ruska, jenomže pro-francouzsko ruská frakce se potřebuje spojit se svými spojenci, aby se mohla spiknout proti Habsburské monarchii. Na Hranicích stojí stráže, kteří do Ruska pustí jenom ženy a děti, nikdo nesmí mluvit francouzsky ba ani anglicky. Pro Ludvíka XV, který byl v tu dobu moc mladý a chabý, aby panoval, občas šíleně i vládne a nelogicky dělá svá rozhodnutí, udělá přesto přeci jen jedno své rozhodnutí, které změní celou historii Francie. Požádal totiž Charles-Geneviève-Louis-Auguste-André-Timothée d’Éon de Beaumont, aby jako žena , kterou se od mala cítila, podnikla cestu do Ruska podpořit pro-francouzskou frakci a dostála cílů Francie. Ale tím trochu předbíhám historii.

Chevalier d’Éon se narodila v Burgundsku roku 1728 do chudé rodiny a jak jinak než do jiného těla. Jako muž se stále cítila ženou. D’Éon se přestěhovala v mládí do Paříže, kde vystudovala Collège Mazarin a ke se stala nejprve sekretářkou fiskálního oddělení plánujícího rozpočet Paříže. Už tehdy vynikala svým androgením vzhledem a to byl zorvna ten důvod, proč za ní Ludvík XV přišel, aby podnikla tajnou misi do Ruska. Musela tajně projít hranice, kde riskovala, že pokud bude odhalena bude poté následně popravena. Plán byl takový, že d’Éon se měla vydávat za služebnou císařovny Leu de Beaumontovou a spojit se s odpůrci monarchie. A tak se d’Éon stala během let 1756-1760 špiónkou. Misi úspěšně splnila natolik, že se d’Éon stala dokonce v Rusku francouzskou velvyslankyní a sektetářkou velvyslanectví v Petrohradě. V té době se stala předmětem románu Valentina Pikula Le chevalier d’Éon et la guerre de Sept ans „Пером и шпагой“.

V říjnu 1760 se d’Éon vrátila zpět do Francie, kde se stala Kapitánkou dragounů maršála de Broglie, kde bojovala v pozdních etapách sedmileté války v bitvě u Villinghausenu, až byla u Ultrop zraněna. Když císařovna Elizabeta v lednu 1762 zemřela, byla d’Éon jmenována tajemnicí, bylo ji svěřeno 1000liber a vyslána do Anglie, kde měla vyjednat mírovou smlouvu sedmileté války, která byla nakonec podepsána díky ní 10. února 1763 v Paříži. O dva měsíce později za tento čin dostala řád Saint-Louis a byla jmenována do šlechtického stavu chevalier.

D’Éon zůstala v Anglii, kde shromáždila informace o případné francouzské invazi do Anglie. Jako žena již v té době je tyto prozradila nakonec anglické šlechtě, aby mohla v Anglii zůstat. Francie vyslala do Anglie svého nového velvyslance comte de Guerchy, kde byla d’Éon následně zařazena jako tajemnice. Zde pak proti sobě působily vlivy různých šlechtických stavů. Na jedné straně Madame de Pompadour společně s duc de Choiseul a duc de Praslin, na druhé straně rod de Broglie, za které d’Éon bojovala. D’Éon byla v Anglii uvězněna francouzi, přičemž neuposlechla rozkazu se vrátit zpět do Francie. V Anglii byla natolik populární, že jakmile se tato zpráva roznesla po anglii pod jejími memoáry Lettres, mémoires et négociations particulières du chevalier d’Éon, začal rozhněvaný dav házet kameny do sídla nově zvoleného velvyslance Guerchyho. D’Éon si zachovávala přízeň anglické vlády natolik, protože nezveřejnila úplně všechny plány francouzské invaze a informace francouzského agenta Louis François Carlet de la Rozière, který zkoumal britskou pobřežní stráž.

Ač d’Éon nosila dragounskou uniformu, proslýchalo se po Londýně, že je to vlastně žena. Na Londýnské burze byl kvůli tomu založen sázkový fond na pravost pohlaví. Chevalier d’Éon tvrdila už od narození, že je ženou, akorát byla vychována jako chlapec, protože její otec by jen tak mohl dědit, jen pokud by měl syna. Až král Ludvík XVI vyslyšel tomuto požadavku. Otec d’Éon mohl dědit, jenomže král požadoval ještě jednu podmínku: Pokud se d’Éon chce vrátit zpět do Francie, tak už jako žena v ženských šatech. D’Éon se ráa vrátila 1777 zpět do Francie.  V roce 1779 vydala opět memoáry La Vie Militaire, politique, et privée de Mademoiselle d’Éon a zpět do Anglie se mohla vrátit až v roce 1785, kde nakonec zůstala, což jí bylo nakonec osudné. S francouzskou revolucí se d’Éon dostala do finančních problémů, které nenapravily ani snahy pomoci Francii ve válce v Americe nebo proti Habsburkům, o svůj přiznaný důchod přišla. V roce 1804 byla dokonce ve svých 76 letech kvůli dluhům vězněna a v chudobě umřela 21. května 1810. Zbývající majetky prodala kancelář Christie’s a chirurg, který zkoumal její posmrtné tělo konstatoval, že nese jak můžské známky, tak i ženské, zejména pak zaoblené boky a končetiny, tak i větší prsa. D’Éonin hrob na Burdett-Coutts se ztratil, avšak to celé není jen pouhá fikce. Příběh, ač velmi starý, se dostává do povědomí lidí teprve nyní.

Zůstal článek v Frontispiece, Town and Country Magazine z května 1771, který byl oscanován.

A také tento zfilmovaný příběh Valentina Pikula

Hormonální subsituce není dostatečně účinná

Prosinec17

Možná si řeknete, že to je až skandální nadpis pro tento blog, avšak není. Takový článek nyní opravdu vyšel v JCEMu, deníku klinické endokrinologie a metabolismu a jež zveřejňuje studii nizozemských, belgických a italských klinik, které se zaměřili na průzkum 229 transgender žen na začátku přeměny a růst prsou při hormonální substituci. Ve výsledku pouze 21 žen po roce hormonální substituce získalo velikost podprsenky A a nebo větší.

Většina růstu prsou se vyskytla během prvních šesti měsíců. Během prvních tří měsíců byl průměrný nárůst o 1,8cm a další tři měsíce o 1,3cm, poté se ve třetím kvartálu snížil o 0,5cm a v poslední roční fázi končil na 0,2cm. Téměř polovina transgender žen dosáhla po jednom roce hormonální substituce velikosti AAA nebo méně než 8cm. Dalších 26% dosáhlo velikosti AAA od 8 do 10cm a 14% dosáhlo velikosti AA od 10 do 12cm. Největší objem dosahovaly trangender ženy více při těle, avšak hubnutí nebo nabírání hmotnosti nemělo na výsledek žádný vliv.

Účastnice byly pacientky na klinikách v Amsterdamu, Gentu a Florencii, kterou vedl vedoucí studie Dr. Christel de Blok z centra odborných znalostí genderové dysphorie na University Medical Center v Amsterdamu. Jeho závěr, který zmínil pro agenturu Reuters, je jak jinak než nepřekvapivý.

„Podle našich zkušeností trangender ženy mají příliš vysoká očekávání, které chtějí získat od hormonální substituce. Tato studie poskytuje lékařům nějaké důkazy o tom, že je lepší někdy méně myslet nebo doufat.“

Musím konstatovat, že toto je velmi vědecký postoj. Konstatování mírní Dr. Stuart Chipkin, výzkumný pracovník na School of Public Health and Health Sciences na univerzitě v Massachusetts, která se studie nezůčastnila.

„Velmi málo víme o tom, jak dlouho trvá tento proces u transgender žen a to je jeden z důvodů, proč je tato studie důležitá. Velmi málo víme také o tom, jaká jsou přiměřená očekávání u transgender žen. Společnost má pravděpodobně tendenci klást větší důraz na větší prsa, než je potřeba…Je také možné, že by vývoj mohl vypadat jinak po delší dobu nebo s různými dávkami estrogenu.“

Před čtvrt rokem také vyšla nová revize doporučení světové endokrinologické společnosti, která neobsahuje téměř žádné změny. Záměrně jsem se tedy zde o ní nezmiňovala, ač jsem si ji celou přečetla. Můžete si je obě porovnat. Zde je původní z roku 2009 a zde nová. Ta nová za určitých podmínek alespoň připouští možnost začít u dětských transgederů s hormonální substitucí dříve než při dosažení šestnácti let věku a to samé platí i o blokátorech puberty. Nereviduje však žádné změny v množství podávaných estrogenů a vychází z tabulek podle hmotnosti člověka, stále však jsme a budeme na 6mg denně Per Os. Sub Linguální užívání(rozpouštění pod jazykem) nebo stabilní a čtyřikrát více vstřebatelnější než PO transdermální užívání(v podobě mastí) se v tomto případě jeví jako velmi dobrá alternativa ke klasickým způsobům užívání, avšak ani tyto dva způsoby nejsou spásné.  Opět zde více než hladina estrogenů v krvi hrají velkou roli predispozice, což již čtvrtým rokem na hormonální substituci mohu potvrdit.

Joshua Sutcliffe a CATO 2017

Listopad16

Jushua Sutcliffe je britský učitel, tedy byl. Je také evangelickým farářem a na škole, kde vyučoval založil školní klub Bible. Ten byl však školou zakázán kvůli homofóbním názorům ohledně svazků mezi muži a ženami na popud studentů. Poté si zasedl na transgender chlapce, kterého častěji trestal oproti jiným studentům a kvůli tomu si na něj stěžovala jeho rodina. Škole tak s pánbíčkářem, který si ve škole prosazoval svou nauku jiným způsobem než měl a míchal náboženství do hodin matematiky, došla trpělivost a zakázala mu učit. Svého transgender studenta jako křesťan kromě častějšího trestání také často úmyslně misgenderoval v domění, že tím neporušuje žádnou z jeho svobod navzdory školnímu řádu. Misgenderování se nevyhýbal ani v pořadu dobrého rána, kde ho několikrát opravovali moderátoři.


Myslela jsem, že doba pokročila natolik, že nám už křeťané nevnucují své názory a neupalují nás na hranici. Mimochodem britové upálili svou poslední čarodějnici ještě poměrně nedávno(67let). Dokonce ani, když jsem na návšťevě u jehovistů nebo oni u mne, jakože nejlepší kamarádka mé dcery je, nikdo z nás nikomu nic nepodsouvá. Náboženství patří do kostela nebo do jejich kroužků a ne do škol. Také bych byla znepokojená, mít „tohle“ kázací individuum ve škole jako učitele své dcery.

Tím bych také chtěla přejít k výzkumu CATO 2017, který zkoumal v USA nálady svobody projevu napříč politickým spektrem. Politika v USA se dělí na dva tábory demokratů a republikánů. Demokraté jsou více otevřeni a liberálnější než republikáni, kteří jsou spíše většinou křesťansky založení. Průzkum, který vycházel z dvou a půl tisícového vzorku došel k výsledku, že liberálové jsou méně tolerantní k nenávistným příspěvkům a výrokům.

I když 59% procent američanů brojí proti zákazu hejtování, u 79% převládá názor, že nanávistné projevy jsou morálně nepřijatelné.  A to dokonce i u hejtovacích výroků, jakými jsou výroky o tom, že transsexualita je duševní onemocnění a pro univerzitní půdu to platí obzvláště. To, že jsme duševně nemocní je hejt hodný tak akorát křesťanského pámbíčkáře jako je Joshua Sutcliffe, který není schopen přijmout změnu pohlaví svého studenta.

Celkových 36% američanů se domnívá, že by hejty vůči LGBT lidem měli být dokonce zakázány zákonem a to dokonce i z řad republikánů.

Zajímavý je také postoj ke svým nadřízeným, kteří by svou práci neměli vykonávat kvůli některým výrokům jakými jsou např., že transsexuální lidé jsou duševně nemocní nebo že homosexualita je hřích a za tyto by jim hrozila výpověď.

Ač 59% liberálů by podpořilo zákon, který by přikazoval používání zájmen u transgenderů, v celkovém poměru jsou to necelé dvě pětiny. V podobném poměru 38% je i těch, kteří se nijak politicky nevyhraňují.

Zajímavé je pak závěrečné zhodnocení, kdy se ohledně duševní nemoci u trangender lidí domnívá pouze 4%demokratů a 36%republikánů, že toto není hejtující výrok. Pan Doležal z Reflexu tak patří mezi tu omezenější menšinu, u které stále přetrvávají některá stigmata včetně těch, že homosexualita je hřích. Vrátím se ještě k videu, moderátoři This morning si k Joshuovi pozvali také Andreu Williamson z Christian legal centre, která říká, že tu máme úžasné poselství, když Bůh stvořil muže a ženu. V čem to úžasné selektivní poselství spatřuje však nezmiňuje. Dalo by se říci, že tím jak se stírají rozdíly ve schopnostech mužů a žen, se také minimalizují takové extrémní připady, které stále zastávají názory, že muži jsou ve všem lepší než ženy, jak v některých částech prokazuje výzkum CATO. Navíc zrovna paní Williamson zastává názor, že je pro dítě to nejlepší, když transgender chlapci budou zaměňovat rod a že mu tím pomůžou. Na tomto videu je víc než zřejmé, že nedostatek respektu ke svým studentům a vnucování svých náboženských představ může za to, že škole s takovým učitelem po několika předchozích problémech došla trpělivost. Vadí mi spíš to, že média prezentují transgendery jako ty zlé, kteří za vyhazov mohou.

Průzkum ke stažení

« Older Entries
  • Přihlásit se