Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Trangender a destigmatizace – historický omyl napravený v ICD11

Duben28

Posledních deset let jsme svědky mnoha snah o destigmatizaci transgender lidí v souvislosti s psychiatrickou diagnózou. Během pouhých posledních padesáti let se podařilo psychiatrům zařadit transsexualitu mezi duševní onemocnění do svého manuálu DSM(platí pouze pro USA) a ICD a zároveň během této relativně krátké doby museli tito samí psychiatři dojít zároveň k opačnému závěru, že se o žádné onemocnění nejedná, neboť se jim za tuto dobu nepodařilo onemocnění prokázat, případně jej spolehlivě léčit.

Pojďme si tuto nápravu odstranění stigmatizace projít chronologicky. Podle následující tabulky vyplývá, že zařazení transsexuality do mezinárodní klasifikace nemocí ICD-9 roku 1975 předcházelo v roce 1968 zařazení do DSM-diagnostického a statistického manuálu vytvořeného americkými psychiatry. V polovině minulého století převládal mezi některými psychiatry názor, že homosexualita s transsexualitou se dají léčit psychoanalýzou, kdy stačí najít hluboce zakořeněnou příčinu někde v dětství a tu pak pomocí psychoanalýzy odblokovat a přivést zpět do heteronormativního stavu. V padesátýh letech se také začal vyvíjet směr Johna Moneyho, že pohlaví se dá v dětství naučit, z čehož se nakonec stal největší gender podvod století.

V té samé době začal John Money léčit sexuální devianty ženskými hormony estrogenem a stejně tak německý psychiatr Gunthner Dörner oživoval biologický původ homosexuality, který též léčil estrogeny, což bylo o mnoho šetrnější než elektrošoky v tehdejším Československu. I přestože v době 1967 byla transsexualita zařazena do index medicus a byla odlišena od travestismu napříč Hirschfeldem, že transsexualita je jen pouhá podmnožina travestismu, byla to hlavně zároveň doba plná omylů. Pomineme-li některé psychoanalytické protesty např. Ostowa či Wiedemanna nebo zneužívané informace v některých studiích Wordena či Marsche, vznikají některé studie, které dokonce transsexualitu patologizují – Pauly Ira. Transsexualita má být dokonce klam a paranoia, která ovlivňuje tělesný vzhled či je ovlivněná feminizací matek dle Stollera. Mnoho autorů studií dovedli obhajovat své závěry max. pouhé roky, jako již zmíněný Pauly Ira, jež po dvou letech svou teorii vzdal, naopak Stollerovi, který se zasloužil o zařazení transsexuality do DSM, vydržela teorie mateřské feminizace až do roku 1975, což je ještě před téměř čtyřiceti lety, kdy psychiatři zastávali podobný názor. O něco později v 1983 s Flemmingem převládal vědecký názor, že transsexualita je jen pouhým projevem centralizované homofobie vůči homosexuálům. Transsexualita se v té době stala fenoménem, o kterém psalo mnoho vědců a kliniků. Nedivme se, že s takovými názory se transsexualita dostala jak do DSM, tak i do ICD mezinárodní klasifikace nemocí. Už tyto samotné vědecké kapacity, které jsem zde zmínila, napovídají, jak toto rozhodnutí bylo mylné.

Vztah mezi psychiatrickou diagnózou a stigmatizací si začalo uvědomovat stále více lidí v této oblasti. Stačilo položit základ některým nebezpečným léčebným metodám jakými jsou např. konverzní terapie(homosexualita a transsexualita) a pak už jen v souvislosti s církví a vědeckými poznatky často tito odborníci rozhýbali nenávistné monstrum, které se setrvačností táhlo ještě po řadu let dál a kterého se chopili vědci a církevní aktivisté pracující např. pro Johns Hopkins. Vědecké poznatky sloužily jako prostředek k odmítání a byly využívány a spíše zneužívány jako orná půda pro hejty stejně tak jako je jím dnes internet. Všimněte si, že mezi teorií mateřské feminizace Stollera(1970-75) či teorie Moneyho s Greenem o naučeném pohlaví(1969) a prvními snahami o upuštění APA(americké psychiatrické asociace) od stigmatizace 1987 je rozdíl pouhých 18let navzdory tomu, že transsexualita je popisována už z dávných dob.

Schopnost popsat svůj problém není důležitá jen v případech uvědomění si sama sebe a následného comingoutu, ale i v boji se stigmatizací. V tu dobu vzniká důležitá perspektiva skládající se ze čtyř bodů:

a) jestliže transsexualita není duševní nemoc a
b) člověk se dovede oprostit od radikálních názorů církve zakazující transsexualitu
c) a zároveň sekulární demokracie odděluje církev od svobody lidí
d) a zároveň jsou lidé schopni fungovat jako produktivní občané
tak co je špatného na tom, že jste transgender?

Vzhledem k tomu, jak důležitý cíl pro homosexuály bylo odstranění homosexuality z klasifikace DSM, stejný cíl se dlouho hledal i pro transgendery, přestože je tato skupina relativně ještě menší. K tomu se připojili navíc různé země a organizace. Komisař Evropské rady pro lidská práva v roce 2009 a Evropský parlament roku 2011 zaujali silná stanoviska a usnesení Evropského parlamentu odsuzuje myšlenky, že ještě dnes je homosexualita a transsexualita považována za duševní onemocnění. V roce 2010 vyzvala WPATH k depatologizaci transsexuality a v témže roce podskupina účastníků průzkumu DSM5 GID čítající 201 organizací zaujala postoj k vyškrtnutí transsexuality z duševních onemocnění(55,8%), přičemž široká shoda byla v její revizi pojmenování, tak aby docházelo k minimalizaci stigmatizace transgender jedinců(Vance a kol. 2010) tím, že existuje obecný konsensus duševně nemocných lidí a jedná se o sociální problém napříč kulturami.

Do platné revize mezinárodní klasifikace nemocí ICD11 Světové zdravotnické organizace WHO zbývá po čtyřech letech do finále již jen pouhý měsíc. Poté v ní již zbude genderový nesoulad u dospělých a u dětí, přičemž pouhá touha po změně pohlaví nebude kritériem pro stanovení diagnozy(revidovaná obdoba F64.9) Psychiatři orientující se na transsexualitu se po ICD 11 budou nejspíš muset orientovat na hraní počítačových her(nová diagnoza v ICD11) a co vy víte, třeba za pár let budou vznikat skupinky hráčů a lidí žijící v online světě, kteří si budou stěžovat na to, že je okolí diskriminuje jako nezačlenitelné asociály a za dvacet let, až bude virtuální úplně téměř všechno, si budeme říkat, jak jsme byli hloupí. Nicméně teď se mi to zatím jeví jen jako dobrý antihejt proti hejterům v online světě.

Zajímá vás, co vlastně místo diagnózy bude, když většina transgender lidí potřebuje mít zajištěn přístup k HRT a SRS?

(Poslední úprava 29.4.2018)

Podle nápovědy k ICD11, která byla postupně doplňována by se veškeré požadavky transgender lidí směřující k společenskému přeřazení měly označovat novou diagnózou QB8Y, jež znamená „Kontaktování poskytovatele zdravotnických služeb pro jiné specifické chirurgické zákroky“

Pod touto kapitolou jsou popsány všechny stavy, kdy člověk musí navštívit zdravotnické zařízení, aniž by byl nemocný nebo zraněný. To může být buď např. při očkování nebo při darování krve apod. nebo je v tomto případě přítomna nějaká okolnost či problém, který ovlivňuje zdraví člověka, ale samo o sobě se přímo o nemoc nejedná. Tato definice je velmi přesná a učitě se v ní nalezne vícero translidí, neboť ne všichni transgender lidé se považují za duševně nemocné(s nadsázkou).

Transgener ženy mohou kojit své vlastní děti

Únor17

Tento týden proběhla médii informace o tom, že 30letá transgender žena byla schopná po hormonální substituci laktace. Přestože většina z nich měla jen bulvární charakter, zjistila jsem o tom více. Ano i na toto totiž existuje studie.

Během 70 sledovaných dní se prsa naplnily mlékem natolik, že během této doby stačily živit 6ti měsíční dítě po dobu 6týdnů.

Podívejme se na hladiny hormonů vyplývající z probíhajících měření
Estradiol (pg/mL) Prolactin (ng/nL) Progesterone (ng/mL) Total testosterone (ng/dL)
Day 0 (first visit) 63 10 8 20.52
Day 17 No data 119 13 No data
Day 28 129 148 6 No data
Day 56 34 143 4 No data
Day 70 33 115 5 No data

Na to, že se hormonální substituce estradiolu zvyšovala až na 12mg denně a užívaného progesteronu až na 200mg denně první měsíc a 400mg denně druhý měsíc, z grafu vyplývá, že hladiny v krvi jsou poměrně stále nízké a nedosahují zdaleka ani hodnot simulovaného těhotenství. Přesto se prsa naplnila mateřským mlékem.

Může za to vše lék Domperidon, který zvýšil laktaci, nicméně ke zvýšené laktaci také pomohla prsní pumpa. Stimulace prsních bradavek 6x denně totiž zvyšuje laktaci samo o sobě. Z tabulky na to poukazuje hladina prolaktinu, která je více jak 3-5krát větší než běžné hodnoty po zahájení hormonální substituce. Kromě stimulace prsních bradavek a užívání léku Domperidon mohlo také k takto vysoké hladině prolaktinu přispět navýšování užívání progesteronu(spironolakton, cyproteron acetát) exponenciálně v čase. První dva měsíce je hladina progesteronu vysoká a následující dny vykazují udržování/mírný pokles při snížení progesteronu na 100mg denně. Zajímavé je však zjištění, že k tomu všemu není ani potřeba vysokých hladin estrogenů, což konečně potvrzuje mé tvrzení o tom, že k růstu prsou a následné laktaci není potřeba vysokých hladin estrogenů, ale zejména navýšení hladin prolaktinu(nesubstituuje se).

K samotné transgender ženě, té je kolem 30let a hormonální substituci užívala již 6let před tím od roku 2011, ač SRS nepodstoupila. Její prsa dospěly podle tannerovy stupnice do paté fáze. Hormonální substituci užívala běžným způsobem 2mg estradiolu a 50mg spironoloactonu per os.

Odkaz na studii

Rizika při užívání domperidonu

PS edit a Antihejty: Na francouzských webech, co jsem si tak pročetla, v  komentářích velmi často padal názor, že mateřské mléko je pak směsí různých hormonů, které byly ve studii substituovány. Nemůže tomu tak být a abych toto vyvrátila, tak doplňuji:

Hormony v substituci dosahovaly o mnoho menších hodnot, než jsou příznačné pro těhotenství žen. Např. zkoumané hladiny estrogenů byly tak nízké, že jsou až zanedbatelné, hladiny prolaktinu byly dostačující. Tudíž jesti má někdo strach z toho, že v mléku se budou nacházet nějaké estrogeny navíc, tak je to v tomto případě rozhoně mylná představa. Cisgender kojící žena jich má v krvi v této době mnohem více, přesto hlavními hormony, které se v mléce vyskytují jsou melatonin, thyroidní hormony, oxytocin, bradykinin, endorfiny a růstový hormon. Vzhledem k tomu, že mužská prsní žláza je velmi podobná té ženské, akorát je zakrnělá, lze předpokládat, že zastane stejnou funkci a výše zmíněné hormony se nebudou odchylovat. Podle této teze by se dalo předpokládat, že děti déle krmené mateřským mlékem než jiné děti přijmou více estrogen, budou více ženštější. Že je to hloupost to víme.

Další se týkaly skepse v souvislosti s inteligencí dítěte. Je potřeba si uvědomit, že děti nekrmené mateřským mlékem vůbec(krmené doplňky) mohou dosahovat vyšší inteligence než ti, kteří nad takovou otázkou vůbec přemýšlejí.

Na závěr to byl hezký pocit krmit dítě i z lahve od čtyř měsíců a zvětšovalo to pouto mezi mnou a dítětem, to mi věřte. Netřeba z této informace dělat nějaký standard, který by dokonce ohrožoval/narušoval některé mačo představy o poutech mezi muži a syny.

Prevalence nekonformity

Únor7

Předečírem byla zveřejněna nová studie vypovídající o prevalenci transgender dospívajících studentů v populaci. Ze vzorku 80 929 dospívajících dětí ve věku devátých až jedenáctých školních tříd Minnesoty se jako transgender nebo jinak nekonformní cítí 2168 studentů, což odpovídá 2,7% v populaci jinak tedy 1:37, což je významný rozdíl oproti některým výsledkům, které uvádí prevalenci transsexuality v populaci 1:10000.

Již několik po sobě jdoucích studií vypovídá o tom, že v případě pohlavní nekonformnosti mezi lidmi jsou statistiky výskytů mnohonásobně vyšší než pouhé statistiky transsexuality. Z toho jasně vyplývá, že ne každý adolescent, který se cítí trochu jinak, tak dokončí nebo by měl podstoupit přeměnu pohlaví a že u všech transgender lidí bude nekonfromnost časově stálá a intenzivní. Čím se transsexualita odlišuje od nekonformnosti je fakt, že požadavek na změnu pohlaví je u ní časově setrvalý a stejně intenzivní. Co má však celá skupina transgender a různě nekonformních dospívajících společného je, že častěji pociťují obtíže ve zdravotní péči a častěji trpí úzkostí, která může být vyvolána právě onou sociální odlišností. Ze studie tomu vychází 62,1% oproti 33,1% cisgender dospívajících. Za oným zvýšeným pociťováním úzkosti u studentů z velké pravděpodobnosti stojí, že až 82% transgender studentů ve škole někdy pociťovali nebezpečí, 67% bylo šikanováno online a 44% fyzicky napadeno.

Minulý rok zveřejněná studiev Adolesc Health „Mental health disparities among Canadian transgender youth“ od Veale JF, Watson RJ, Peter T a Saewyc EM došla k závěru, že z transgender dětí se 41% identifikuje jako nebinární.

Výzkum také poukázal na fakt, že čím větší je nesoulad s přiřazeným pohlavím, tím se také úměrně zvyšuje míra úzkosti, což se d předpokládat vzhledem k sociálním tlakům a požadavkům od společnosti se více přizpůsobovat genderovým rolím. Studie poukazuje také na možné bariéry v přístupu ke zdravotní péči, kterou často transgender děti musejí překonávat a které přispívají ke zpoždění při hledání pomoci.

 

Maskáčové šaty, liky a Chevalier D’Éon

Leden21

„Vstávej, tvoje šaty mají už skoro 100liků.“ Budím svoji dceru, pro kterou jsem během večera ušila maskáčové šaty s nařasenými rukávky. Říkám tuhle svoji větu s jistou nadsázkou, protože se mi ještě předevčírem chlubila, jak v tomhle sociálním světě je o mnoho úspěšnější než já a jak její kanál na musica.ly má 18,1tis srdíček. Po shlédnutí filmu Nejsledovanější si uvědomuji, jak šít oblečení je hrozně mimo mainstream. K vánocům si dcera přála maskáčové oblečení, ale to jsem ještě nevěděla, že sehnat něco maskáčového pro malou holku, co by nebylo růžové a zároveň ve velikosti XXXS XXS, je tak trochu nadlidský výkon.

Když jsem byla koupit látku pro obal s gumou na tiskárnu do hodně prašného prostředí v kanceláři kamenolomu, tak jsem našla tuten maskáč a už jsem věděla, že jím udělám malé radost, ať už z něj ušiju cokoliv. Mimochodem sehnat obal na tiskárnu je taky nadpřirozená věc. Jediné, co se dá sehnat je potah na zahradní gril odlišných rozměrů a zkoumat se mi to opravdu nechtělo, který mám objednat. A tak nová tiskárna oproti té předešlé, která vydržela rok a dva týdny tedy po záruce má v rámci dobrých vztahů s firmou nejen rozšířenou záruku, ale i účinnou ochranu. Sice černý potah trochu vypadá na stole jako rakev, ale od rakve ho odlišuje našitá květina.

Včera jsem se malé ptala: „Chceš kalhoty? Chceš šaty přes jedno rameno? Co ty kapsy? Chceš něco s poutkama?…“ Vůbec jsem nevěděla, jak to maskáčové cosi pojmout. Až když jsem na látku začala kreslit křídou, tak z toho byl nakonec takový jednoduchý střih s Dior záševkem a se skrytým zipem. Lem kolem krku a pod rameny jsem musela kvůli pevné látce sežehlit, ale šlo to.  Za tu dobu, co šiju, jsem si zvykla žehlit vše co se dá, ještě dřív než se to sešije dohromady. Výsledek je vždy lepší, než když nežehlíte. U skrytého zipu se mi vyplatilo přidat na švu látky o trochu víc a pak ho přehnout dovnitř pod zip a přešít znovu, aby nešla vidět látka i ze vnitř. Vlastně šlo vše podle plánu neplánu až je výsledek takovýto.

A takovou radost mají kočky u nás na terase ze sněhu.

Chevalier D’Éon

Píše se rok 1756, Angličané brání Francouzům v přístupu do Ruska, jenomže pro-francouzsko ruská frakce se potřebuje spojit se svými spojenci, aby se mohla spiknout proti Habsburské monarchii. Na Hranicích stojí stráže, kteří do Ruska pustí jenom ženy a děti, nikdo nesmí mluvit francouzsky ba ani anglicky. Pro Ludvíka XV, který byl v tu dobu moc mladý a chabý, aby panoval, občas šíleně i vládne a nelogicky dělá svá rozhodnutí, udělá přesto přeci jen jedno své rozhodnutí, které změní celou historii Francie. Požádal totiž Charles-Geneviève-Louis-Auguste-André-Timothée d’Éon de Beaumont, aby jako žena , kterou se od mala cítila, podnikla cestu do Ruska podpořit pro-francouzskou frakci a dostála cílů Francie. Ale tím trochu předbíhám historii.

Chevalier d’Éon se narodila v Burgundsku roku 1728 do chudé rodiny a jak jinak než do jiného těla. Jako muž se stále cítila ženou. D’Éon se přestěhovala v mládí do Paříže, kde vystudovala Collège Mazarin a ke se stala nejprve sekretářkou fiskálního oddělení plánujícího rozpočet Paříže. Už tehdy vynikala svým androgením vzhledem a to byl zorvna ten důvod, proč za ní Ludvík XV přišel, aby podnikla tajnou misi do Ruska. Musela tajně projít hranice, kde riskovala, že pokud bude odhalena bude poté následně popravena. Plán byl takový, že d’Éon se měla vydávat za služebnou císařovny Leu de Beaumontovou a spojit se s odpůrci monarchie. A tak se d’Éon stala během let 1756-1760 špiónkou. Misi úspěšně splnila natolik, že se d’Éon stala dokonce v Rusku francouzskou velvyslankyní a sektetářkou velvyslanectví v Petrohradě. V té době se stala předmětem románu Valentina Pikula Le chevalier d’Éon et la guerre de Sept ans „Пером и шпагой“.

V říjnu 1760 se d’Éon vrátila zpět do Francie, kde se stala Kapitánkou dragounů maršála de Broglie, kde bojovala v pozdních etapách sedmileté války v bitvě u Villinghausenu, až byla u Ultrop zraněna. Když císařovna Elizabeta v lednu 1762 zemřela, byla d’Éon jmenována tajemnicí, bylo ji svěřeno 1000liber a vyslána do Anglie, kde měla vyjednat mírovou smlouvu sedmileté války, která byla nakonec podepsána díky ní 10. února 1763 v Paříži. O dva měsíce později za tento čin dostala řád Saint-Louis a byla jmenována do šlechtického stavu chevalier.

D’Éon zůstala v Anglii, kde shromáždila informace o případné francouzské invazi do Anglie. Jako žena již v té době je tyto prozradila nakonec anglické šlechtě, aby mohla v Anglii zůstat. Francie vyslala do Anglie svého nového velvyslance comte de Guerchy, kde byla d’Éon následně zařazena jako tajemnice. Zde pak proti sobě působily vlivy různých šlechtických stavů. Na jedné straně Madame de Pompadour společně s duc de Choiseul a duc de Praslin, na druhé straně rod de Broglie, za které d’Éon bojovala. D’Éon byla v Anglii uvězněna francouzi, přičemž neuposlechla rozkazu se vrátit zpět do Francie. V Anglii byla natolik populární, že jakmile se tato zpráva roznesla po anglii pod jejími memoáry Lettres, mémoires et négociations particulières du chevalier d’Éon, začal rozhněvaný dav házet kameny do sídla nově zvoleného velvyslance Guerchyho. D’Éon si zachovávala přízeň anglické vlády natolik, protože nezveřejnila úplně všechny plány francouzské invaze a informace francouzského agenta Louis François Carlet de la Rozière, který zkoumal britskou pobřežní stráž.

Ač d’Éon nosila dragounskou uniformu, proslýchalo se po Londýně, že je to vlastně žena. Na Londýnské burze byl kvůli tomu založen sázkový fond na pravost pohlaví. Chevalier d’Éon tvrdila už od narození, že je ženou, akorát byla vychována jako chlapec, protože její otec by jen tak mohl dědit, jen pokud by měl syna. Až král Ludvík XVI vyslyšel tomuto požadavku. Otec d’Éon mohl dědit, jenomže král požadoval ještě jednu podmínku: Pokud se d’Éon chce vrátit zpět do Francie, tak už jako žena v ženských šatech. D’Éon se ráa vrátila 1777 zpět do Francie.  V roce 1779 vydala opět memoáry La Vie Militaire, politique, et privée de Mademoiselle d’Éon a zpět do Anglie se mohla vrátit až v roce 1785, kde nakonec zůstala, což jí bylo nakonec osudné. S francouzskou revolucí se d’Éon dostala do finančních problémů, které nenapravily ani snahy pomoci Francii ve válce v Americe nebo proti Habsburkům, o svůj přiznaný důchod přišla. V roce 1804 byla dokonce ve svých 76 letech kvůli dluhům vězněna a v chudobě umřela 21. května 1810. Zbývající majetky prodala kancelář Christie’s a chirurg, který zkoumal její posmrtné tělo konstatoval, že nese jak můžské známky, tak i ženské, zejména pak zaoblené boky a končetiny, tak i větší prsa. D’Éonin hrob na Burdett-Coutts se ztratil, avšak to celé není jen pouhá fikce. Příběh, ač velmi starý, se dostává do povědomí lidí teprve nyní.

Zůstal článek v Frontispiece, Town and Country Magazine z května 1771, který byl oscanován.

A také tento zfilmovaný příběh Valentina Pikula

Hormonální subsituce není dostatečně účinná

Prosinec17

Možná si řeknete, že to je až skandální nadpis pro tento blog, avšak není. Takový článek nyní opravdu vyšel v JCEMu, deníku klinické endokrinologie a metabolismu a jež zveřejňuje studii nizozemských, belgických a italských klinik, které se zaměřili na průzkum 229 transgender žen na začátku přeměny a růst prsou při hormonální substituci. Ve výsledku pouze 21 žen po roce hormonální substituce získalo velikost podprsenky A a nebo větší.

Většina růstu prsou se vyskytla během prvních šesti měsíců. Během prvních tří měsíců byl průměrný nárůst o 1,8cm a další tři měsíce o 1,3cm, poté se ve třetím kvartálu snížil o 0,5cm a v poslední roční fázi končil na 0,2cm. Téměř polovina transgender žen dosáhla po jednom roce hormonální substituce velikosti AAA nebo méně než 8cm. Dalších 26% dosáhlo velikosti AAA od 8 do 10cm a 14% dosáhlo velikosti AA od 10 do 12cm. Největší objem dosahovaly trangender ženy více při těle, avšak hubnutí nebo nabírání hmotnosti nemělo na výsledek žádný vliv.

Účastnice byly pacientky na klinikách v Amsterdamu, Gentu a Florencii, kterou vedl vedoucí studie Dr. Christel de Blok z centra odborných znalostí genderové dysphorie na University Medical Center v Amsterdamu. Jeho závěr, který zmínil pro agenturu Reuters, je jak jinak než nepřekvapivý.

„Podle našich zkušeností trangender ženy mají příliš vysoká očekávání, které chtějí získat od hormonální substituce. Tato studie poskytuje lékařům nějaké důkazy o tom, že je lepší někdy méně myslet nebo doufat.“

Musím konstatovat, že toto je velmi vědecký postoj. Konstatování mírní Dr. Stuart Chipkin, výzkumný pracovník na School of Public Health and Health Sciences na univerzitě v Massachusetts, která se studie nezůčastnila.

„Velmi málo víme o tom, jak dlouho trvá tento proces u transgender žen a to je jeden z důvodů, proč je tato studie důležitá. Velmi málo víme také o tom, jaká jsou přiměřená očekávání u transgender žen. Společnost má pravděpodobně tendenci klást větší důraz na větší prsa, než je potřeba…Je také možné, že by vývoj mohl vypadat jinak po delší dobu nebo s různými dávkami estrogenu.“

Před čtvrt rokem také vyšla nová revize doporučení světové endokrinologické společnosti, která neobsahuje téměř žádné změny. Záměrně jsem se tedy zde o ní nezmiňovala, ač jsem si ji celou přečetla. Můžete si je obě porovnat. Zde je původní z roku 2009 a zde nová. Ta nová za určitých podmínek alespoň připouští možnost začít u dětských transgederů s hormonální substitucí dříve než při dosažení šestnácti let věku a to samé platí i o blokátorech puberty. Nereviduje však žádné změny v množství podávaných estrogenů a vychází z tabulek podle hmotnosti člověka, stále však jsme a budeme na 6mg denně Per Os. Sub Linguální užívání(rozpouštění pod jazykem) nebo stabilní a čtyřikrát více vstřebatelnější než PO transdermální užívání(v podobě mastí) se v tomto případě jeví jako velmi dobrá alternativa ke klasickým způsobům užívání, avšak ani tyto dva způsoby nejsou spásné.  Opět zde více než hladina estrogenů v krvi hrají velkou roli predispozice, což již čtvrtým rokem na hormonální substituci mohu potvrdit.

Joshua Sutcliffe a CATO 2017

Listopad16

Jushua Sutcliffe je britský učitel, tedy byl. Je také evangelickým farářem a na škole, kde vyučoval založil školní klub Bible. Ten byl však školou zakázán kvůli homofóbním názorům ohledně svazků mezi muži a ženami na popud studentů. Poté si zasedl na transgender chlapce, kterého častěji trestal oproti jiným studentům a kvůli tomu si na něj stěžovala jeho rodina. Škole tak s pánbíčkářem, který si ve škole prosazoval svou nauku jiným způsobem než měl a míchal náboženství do hodin matematiky, došla trpělivost a zakázala mu učit. Svého transgender studenta jako křesťan kromě častějšího trestání také často úmyslně misgenderoval v domění, že tím neporušuje žádnou z jeho svobod navzdory školnímu řádu. Misgenderování se nevyhýbal ani v pořadu dobrého rána, kde ho několikrát opravovali moderátoři.


Myslela jsem, že doba pokročila natolik, že nám už křeťané nevnucují své názory a neupalují nás na hranici. Mimochodem britové upálili svou poslední čarodějnici ještě poměrně nedávno(67let). Dokonce ani, když jsem na návšťevě u jehovistů nebo oni u mne, jakože nejlepší kamarádka mé dcery je, nikdo z nás nikomu nic nepodsouvá. Náboženství patří do kostela nebo do jejich kroužků a ne do škol. Také bych byla znepokojená, mít „tohle“ kázací individuum ve škole jako učitele své dcery.

Tím bych také chtěla přejít k výzkumu CATO 2017, který zkoumal v USA nálady svobody projevu napříč politickým spektrem. Politika v USA se dělí na dva tábory demokratů a republikánů. Demokraté jsou více otevřeni a liberálnější než republikáni, kteří jsou spíše většinou křesťansky založení. Průzkum, který vycházel z dvou a půl tisícového vzorku došel k výsledku, že liberálové jsou méně tolerantní k nenávistným příspěvkům a výrokům.

I když 59% procent američanů brojí proti zákazu hejtování, u 79% převládá názor, že nanávistné projevy jsou morálně nepřijatelné.  A to dokonce i u hejtovacích výroků, jakými jsou výroky o tom, že transsexualita je duševní onemocnění a pro univerzitní půdu to platí obzvláště. To, že jsme duševně nemocní je hejt hodný tak akorát křesťanského pámbíčkáře jako je Joshua Sutcliffe, který není schopen přijmout změnu pohlaví svého studenta.

Celkových 36% američanů se domnívá, že by hejty vůči LGBT lidem měli být dokonce zakázány zákonem a to dokonce i z řad republikánů.

Zajímavý je také postoj ke svým nadřízeným, kteří by svou práci neměli vykonávat kvůli některým výrokům jakými jsou např., že transsexuální lidé jsou duševně nemocní nebo že homosexualita je hřích a za tyto by jim hrozila výpověď.

Ač 59% liberálů by podpořilo zákon, který by přikazoval používání zájmen u transgenderů, v celkovém poměru jsou to necelé dvě pětiny. V podobném poměru 38% je i těch, kteří se nijak politicky nevyhraňují.

Zajímavé je pak závěrečné zhodnocení, kdy se ohledně duševní nemoci u trangender lidí domnívá pouze 4%demokratů a 36%republikánů, že toto není hejtující výrok. Pan Doležal z Reflexu tak patří mezi tu omezenější menšinu, u které stále přetrvávají některá stigmata včetně těch, že homosexualita je hřích. Vrátím se ještě k videu, moderátoři This morning si k Joshuovi pozvali také Andreu Williamson z Christian legal centre, která říká, že tu máme úžasné poselství, když Bůh stvořil muže a ženu. V čem to úžasné selektivní poselství spatřuje však nezmiňuje. Dalo by se říci, že tím jak se stírají rozdíly ve schopnostech mužů a žen, se také minimalizují takové extrémní připady, které stále zastávají názory, že muži jsou ve všem lepší než ženy, jak v některých částech prokazuje výzkum CATO. Navíc zrovna paní Williamson zastává názor, že je pro dítě to nejlepší, když transgender chlapci budou zaměňovat rod a že mu tím pomůžou. Na tomto videu je víc než zřejmé, že nedostatek respektu ke svým studentům a vnucování svých náboženských představ může za to, že škole s takovým učitelem po několika předchozích problémech došla trpělivost. Vadí mi spíš to, že média prezentují transgendery jako ty zlé, kteří za vyhazov mohou.

Průzkum ke stažení

Transgender kinder

Listopad8

Sophii je osm let. Vypadá jako holka a cítí se jako holka, už ve svých čtyřech letech byla rozhodnutá, že nebude kluk. Chce nosit sukně, nechat růst své dlouhé vlasy a chce vypadat jako princezna z oblíbeného filmu. Nejdříve si rodiče mysleli, že to je jen přechodná fáze, ale vypadá to, že Sophie přesně ví, kdo je. V novém dokumentu přesvědčuje nejen své rodiče a své tři bratry o tom, že je dívka.

Heike žila vždy v domění, že má dceru, kterou chtěla, jenomže se už čtyři roky jmenuje Fynn a je to osmnáctiletý transgender chlapec, který též zapčal přeměnu před čtyřmi lety. I přestože to pro ní není snadné, rozloučit se s dcerou, kterou měla, říká, že Fynnovi poskytne veškerou podporu, kterou bude potřebovat. Fynn dokončil gymnázium a má jen jedno přání, které by chtěl dosáhnout. Nechat si odstranit prsa.

14tiletý Alexandr a 15tiletá Klára jsou transgender dospívající děti. Oba začali s hormonální terapií před pár měsíci a jejich těla se pomalu mění k muži a ženě. Oba mladí lidé mají stejný pocit, že se nemusí skrývat a po fyzické stránce zažívají, co skutečně cítí.

Všichni čtyři transgender děti se ocitají uprostřed diskuze o tom, zda-li je jejich genderová identita skutečně neměnná a stálá, že to není jen takový rozmar přírody nebo jen určitá fáze při vývoji. A spoustu jiných odpovědí lze nalézt v pěkném dokumentu televizní stanice WDR doku nebo na youtube, kde za měsíc a půl dokument dosáhl téměř půl miliónu shlédnutí.

 

Optická skla – růžové a modré brýle

Říjen8

gender_polarization

Na toto téma mne přivedly mé polemiky o různých odlišnostech ve fungování mužského a ženského mozku ve vztahu k sociálnímu a sexuálnímu chování. Jak jsem již dříve avizovala, ráda bych zabředla také do článků týkající se emancipace a různých, možná i alternativních pohledů na odlišnost obou světů.

Dnes jsem na sobě měla kalhoty, jenomže když se ráno probudím a cítím se dobře natolik, že bych chtěla být přitažlivá a emancipovaná případně dát na odiv to, že jsem žena případně se i líbit své polovičce, vezmu si šaty nebo sukni a to ještě vezmu k tomu všemu v úvahu atraktivnost, která z onoho oblečení vyzařuje. Několikrát se po ránu jdu podívat do zrcadla, jestli vypadám dobře a pak teprve vyrazím. Dělám to podvědomně, avšak mezitím si přemítám, co ten den budu asi dělat a při druhém třetím návratu k zrcadlu se najednou převléknu zpět do džín a dám volnost pohodlnosti. Když nad tím tak přemýšlím, ani jedna možnost, kterou si vyberu nesnižuje tu skutečnost, že jsme ženami a že toto jednání má spíše svou podstatu v sociálním chování. A tak si kladu otázku, jak toto vše vlastně uchopit a zjistit, nakolik je naše chování olivněné geny případně odlišnou strukturou vnímání uvnitř našeho mozku narozdíl od sociálního chování a v tom, co nám okolí od mala vštěpuje.

Muži jsou z Marsu a ženy jsou z Venuše

V mužském mozku dochází ke ztrátě tkáně třikrát rychleji než u žen(Cowel 1994). Růst nové tkáně v mozku souvisí s tím, jestli mu dáváme dostatek nových impulsů. Důvod pro lepší uzdravení mozkové tkáně u mužů může být ten, že jednotlivé hemisféry jsou u mužů více specializované a koncentrované v nervových propojeních, zatímco u žen mozek funguje více synchronně. Zatímco muži více pronikají do problematiky řešení situací, ženy dovedou vnímat problém z více hledisek. Jako hlavní odlišnost mezi vnímáním žen a mužů tak mohou patřit odlišnosti ve vnímání řeči a jejího citového podtextu. Jste-li muž, vnímáte buď jen text nebo jen jeho citové sdělení a běžně ne obojí současně. Jste-li žena, můžete dosáhnout obojího. Hormony mají také nezanedbatelný vliv na odlišné vnímání a hlavně chování. V případě prohry hladina testosteronu u mužů klesá a v případě výhry stoupá(Mazur 1992) Stereotypy se dokonce tak zažily, že dokonce zde existuje předpoklad toho, že ženy ve fázi menstruace jsou náchylnější k depresi a popudivosti, mají výkyvy nálad a sklony ke konzumování sladkého.

Muži však nejsou z Marsu a ženy nejsou z Venuše

Ženy nežijí na Venuši a nesetkávají se náhodně s Marťany. Interaktivně spolu žijí po boku už pěkně dlouhou dobu a tak do hry vstupuje hlavně vzájemná interakce a sociální případně i sexuální chování. V období PMS premenstruačního syndromu se prokázalo, že ženy mají schopnost si lépe pamatovat změny nálad, které v této době prožívají a tak se tím retrospektivně vyvrací i zažité stereotypy spojené s nadmírou depresivnosti a výkyvům nálad(Harpie 1997 a Widom & Ames 1988). Ženy nepáchají víc sebevražd v souvislosti s PMS. Sám Mazur 1992 vyvrací, že agresivita může být jakkoliv spojená s testosteronem, ta má daleko hlubší kořeny v psychologii člověka a i ženy mohou být stejně agresivní jako muži, zejména pokud je nikdo při tom nepozoruje(Frieze 1978 a Hyde 1984).  Rozdíl mezi muži a ženami není ve vyjadřování a stupňování agresivity, ale podléhá genderovým normám v dané kultuře, která klesá s věkem a dosaženým vzděláním(Harris & Knight-Bohnhoff 1996).

Ženy a muži se v sexuálním chování také moc neliší a do hry vstupují hlavně i další parametry vyplývající ze sociálního chování. Právě kultura, společnost a výchova mohou značně formovat a pozměňovat biologickou podstatu mužů a žen. V kulturách, kde jsou ženy rovné mužům, provozují náhodilý sex ženy stejně častěji jako muži. To jen v kulturách s nadřazeností mužů se sexuální zdrženlivost považuje jako něco cenného, co je třeba vyvážit věrností, manželstvím nebo zajištěním(Terry Conley University of Michigan).  Kultura s větším vlivem mužů nemá vliv na soudržnost rodiny není rozdílná jak rozvodovost v rovnocenné kultuře. Muži chtějí sexuálně přitažlivý protějšek a ženy zase zajištěného muže? Což je opět další z častých přesudků. Na prvním rande ženy posuzují muže podle vzhledu stejně tak jako oni. A že muži chtějí více partnerek? Vždyť to statisticky ani není možné.  Muži jen své představy vlivem sexuálního chování nadhodnocují a ženy zas podhodnocují. A že muži myslí na sex častěji? Opět chyba, protože ženy jsou více tlačeny k altruistickému chování a tím pádem více nemyslí na své biologické potřeby a nevyhodnocují je tak častěji, jinak srovnání zase vychází téměř nastejno.

Co za to může, že ženy jsou navenek odlišné od mužů, že se může zdát, že spadly z jiné planety než muži, avšak na každou studii existuje studie jiná, která ji dovede odlišně podat tak, že jsou ženy i muži nakonec stejní? Mohou za to…

Růžové a modré brýle?

Nejsou růžové ani modré a nejsou ani jen pouhá dvě skla, kterými vnímáme rozdíly mezi pohlavími. Existují minimálně troje.

gender_glasses

Genderová polarizace

Jsou ta nejpodstatnější skla, kterými můžete vnímat rozdíly mezi muži a ženami. Ve srovnání s optikou působí jako např. trojky dioprie, kdy už nevidíte skoro nic, jen jestli má člověk na sobě sukni nebo kalhoty nebo krátké a dlouhé vlasy. Základní genderově polarizační předpoklad říká, že muži a ženy jsou si odlišní a proto tedy tomu přizpůsobíme celý ústřední model fungování společnosti. Muži jsou silnější a ženy křehké, muži nosí kalhoty a ženy sukni, muži mají krátké vlasy a ženy dlouhé, chlapci mají rádi modrou a holčičky růžovou. Budeme separovat rozdíly mezi pohlavím a dávat jim podle toho patřičné vlastnosti. Chápejte tomu tak, že doposud všechny genderové polarizace pokaždé vybočovaly různé normy, které byly za tu dobu psychologové a sexuologové schopni normativně a opětovně popřít, že tomu tak vůbec nemusí být, jak jsem již výše nastínila. Dělit společnost pouze na muže a ženy a přisuzovat jim určité vlastnosti zkrátka neodpovídá a nikdy neodpovídalo skutečnosti. Nejsou všechny holky, co nosí sukně a co mají rády růžovou.

Androcentrismus

Muži jsou ženám nadřazeni, ženy jsou poměřovány vůči mužům, kteří představují určitý standard. Co není mužské, to je ženské nebo to alespoň snižuje to mužství. Androcentrismus je silně zakořeněný v kulturním diskurzu.  „Ještě dvě minuty, nebuďte slečinky! Makejte!“ Setkávám se na trénincích kickboxu s androcentrismem poměrně často. Když chce někdo kulturní rozdíly mezi ženami a muži hnát do extrémů, určitě argumentačně sáhne po mužské nadřazenosti a mezi muži vládne jen a pouze Macho a až pak inteligence. Inteligence může skály přenést, avšak hlavní hrdina s vyšší inteligencí se stejně přikloní k předchozím dvěma hypotézám a tímto je také plně legitimizuje. „Co máš proti ženám?  Myslíš, že by něco lépe než muži nedokázaly?“ Sporadicky v situacích, kde si chlapi sahají na dno svých sil mají potřebu se srovnávat a povyšovat and ostatními, aniž by přiznali že jsou vůči jiným skupinám v tu chvíli nějak zaměření. Sice je to chlap, kdo udělá na trénincích více kliků za minutu, sedlehů ze všech však udělá nejvíce bezkonkurenčně šestnáctiletá Nikola, zlatá z Czech open v kickboxu juniorek, avšak to se opomíjí, protože zde funguje a výše uvedené potvrzuje…

Biologický esencialismus

Kdyby ve společnosti vládly ženy, existoval by biologický esencialismus ze strany žen. Ve společnosti se však považují muži za nadřazenější a ze strany žen na tom není příliš potřeba něco měnit, tak tedy existuje pouze jen biologický esencialismus z pohledu mužů. Tímto se veškeré genderové nesrovnalosti racionalizují na úroveň nadřazenosti právě mužům a tím se i logicky vysvětlují. Veškeré ochylky od norem jsou zanedbatelné a sociálně zpochybnitelné. Sandra Lipsitz Bem se ve své knize The Lenses of Gender(1993) často věnovala oboupohlavnosti, skrytým předpokladům a očekáváním. Narozdíl od předchozích dvou kategorií, nejsme jen pouze ti příjemci, ale jsme i jejími spolutvůrci a utvrzovači. Podílíme se na vývoji a tvorbě genderových skel ve společnosti svými postoji a předsudky. Tím, že opakujeme, vytváříme androcentrický svět, ve kterém vládnou muži, mají vyšší plat, jsou silnější, mají lepší postavení, nenosí růžovou ale modrou, kalhoty namísto sukní atp.

V sedmdesátých letech rodiče popisovali svoje nenarozené děti přesně podle uvedených genderových stereotypů.  Nenarození chlapci meli být silní a pohybliví, vážného vzezření. Holčičky naopak měly být pak jemné a drobné(Reid 1994). Tyto stereotypy se ani za tu dobu padesát let nijak moc nezměnily a zůstávají stejné.

Teorie genderových skel se nezaměřuje pouze na rozdíly mezi muži a ženami ale i zasahuje do předsudků vůči sexuálním menšinám. Roční děti nevykazují žádné rozdíly mezi komunikací vůči osobám rozdílného pohlaví. V této době se však velmi liší reakce dospělých na chování svých dětí podle sociálních předsudků. O jedenáct měsíců později byl podle výzkumů již poznat rozdíl mezi chlapci a holčičkami. Chlapci si počínají vice agresivněji a dívky dříve a častěji mluví(Fagot 1998). Do šestého roku života dítěte jsou rozdíly markantní podle vztahu, který jim rodiče předávají(Denham 1994 a Bronstein 1983) Předávání genderových stereotypů probíhá i přes naše veškeré racionální výhrady. V předškolním roce děti narážejí na pohledy svých vrstevníků a tato síla většinou nabírá na intenzitě, protože soud vrstevníků je silnější než role rodičů a pokud se děti jakkoliv snaží o překonání genderových stereotypů, pak se setkávají s nevolí a nesouhlasem. Což sama jako transsexuální rodič dítěte mohu potvrdit. Vrstevníci se na socializačním procesu podílejí velkou měrou, avšak ti sami jen předávají aktivizační procesy svých rodičů.

Podle Sandry Lipsitz Bem by se genderové předsudky měly překonávat a jak jinak než právě v tomto období dětí. Dokonce ani stereotyp, že ženy jsou hovornější než muži ve smíšeném prostředí se nepotvrdil. Ženy jsou skutečně hovornější než muži, ale jen pouze mezi ženami. Rozhovory mezi ženami a muži jsou jako rozhovory mezi příslušníky různých sociálních kultur a ne jako mezi rozdílným pohlavím(Smyth & Meyer 1994). Lze tedy předpokládat, že genderová příslušnost není daná od narození, ani tím že by ženy a muži žili odlišně, ale sociokulturním vývojem dítěte. „Ženy si ve vzájemných rozhovorech dávají více prostoru, souhlasně na sebe reagují a podvolují se ochotněji tématům druhé strany, dávají najevo aktivní naslouchání přikyvováním a přitakáváním -hmm.- Často se při rozhovorech přerušují, ale spíše v nápomocném duchu: pomáhají druhé najít vhodná slova atd.“  Nejsou hovornější než muži ve smíšeném prostředí.

Pomocí genderových skel jsme si zvykli rozlišovat kdo je muž a kdo žena, nejsme však toto schopni vždy s jistotou určit.

 

Revoluční pohled na vývoj reprodukčních orgánů

Srpen31

dnaHumphrey Hung-Chang Yao, Ph.D., vedoucí skupiny pro reprodukční vývojovou biologii v Národním ústavu environmentálních zdravotnických věd (NIEHS), který je součástí NIH, dlouhou dobu studuje, jak mužská a ženská myší embrya získávají reprodukční orgány specifické pro pohlaví. Nyní se jeho týmu podařilo vyvrátit základní myšlenku vzniku pohlaví, která tu byla již od padesátých let minulého století a demonstrovat ji na myších zárodcích.

Doposud se mělo za to, že u mužských embrionálních zárodků dojde pod vlivem testosteronu ke stimulaci wolffových vývodů, které se poté působením přeměněného testosteronu na 5-alpha-dihydrosteronu podílí na diferenciaci zevního mužského pohlavního orgánu. U žen se předpokládalo, že absencí testosteronu převládne vliv estrogenu, pod kterým vzniknou vejcovody, děloha a z wolffova kanálku nezbude nic než Gartnerův váček. Obecný konsensus tedy předpokládal, že v ženském zárodku nemůže vzniknout mužský zevní orgán bez působení testosteronu. Ženské pohlaví tak mělo být vždy výchozím pohlavím.

Tým Yaa a hostujícího profesora Fei Zhao, Ph.D. objevili protein COUP-TFII, který u ženských embrií má vliv na vývoj ženského orgánu a zakrnění wolffových kanálků a tím nedá vzniknout mužským pohlavním orgánům. Bez jeho přítomnosti a to i v prostředí bez androgenního působení testosteronu se wollfovy kanálky dále rozvinou v mužský pohlavní orgán. Tým tak pokaždé bez jakéhokoliv působení testosteronu vyvinul myší intersexuální jedince.

20170817-mouse-embryos

Nahoře se nachází samičí embrio pouze se zachovanými ženskými reprodukčními cestami, označené růžově. Dole bez přítomnosti proteinu COUP-TFII se vyvinuly modře také mužské pohlavní cesty, označené modře. Ze studie tak vyplývá, že za vývojem pohlavních orgánů stojí proteiny s genetickým vývojem a nikoliv, jak se doposud domnívalo, že se jedná o pasivní proces, který spontánně nastává, až když na něj působí androgeny.

Nejenže by tyto studie mohli přiblížit dobu, ve které bude možné zvolit pohlaví dítěte, ale i vysvětlit příčinu vzniku pohlaví případně jiných odchylek jako jsou kryptorchismus, Klinefelterův syndrom či Turnerův syndrom. V souvislosti s transsexualitou je situace o mnoho složitější, neboť se stále převládající stigmatizací poruchy se udržuje potřeba ji i vyléčit nebo dál považovat za onemocnění. Tým se tak dále bude snažit hledat další proteiny, které jsou zapojené do procesu určování pohlaví.

Zhao et al Science 2017 paper ke stažení

Cisgendeři vs. Transgendeři – porovnávací studie

Červen2

Jak si stojí Trangender lidé v porovnání s většinovou společností? Odpověď na pár otázek přinesl nový průzkum zveřejněný 30. května a publikovaný na Jama Internal Medicine, který zkoumal rozdíly mezi lidmi s genderovým nesouladem vůči majoritě. Výzkum provedli vědci z Brigham & Women’s Hospital a Beth Israel Deaconess Medical Center v rámci The Behavioral Risk Factor Surveillance System (BRFSS).

healt_care_transgender

Jak si tedy transgendeři vedli? V porovnání studie 1443 transgender lidí oproti 314 450 cisgender lidí studie nepřinesla nic co by nás asi nějak překvapilo, ale i tak výsledky jsou velmi zajímavé. Jenom na začátek musím poznamenat svůj komentář k patřičnému i tak vysokému vzorku obyvatel. Jako plus hodnotím to, že vzorek obyvatel je věkově souměrně rozložený od nejmladších po nejstarší, avšak mne na USA zaráží nízký počet černošských obyvatel ve vzorku transgender lidí. Jak je známo podle jiných výzkůmů USTS a NTDS jsou většinou u černošského obyvatelstva a to nechci nijak být rasově podjatá, statistiky o něco horší např. co se týče zdraví, možnosti sehnat práci, míře diskriminace(ta je samozřejmě vyšší), dosaženého vzdělání, vyšší míře sebevražednosti atd. Pojďme si to shrnout.

Co se týče vztahů, nijak markantně se transgendeři neodlišují od cisgenderů ve vztazích. Trochu je zde vyšší procento těch, kteří nikdy nebudou v manželství, ale to je také dáno tím, že většina legislativ zemí nedovoluje transgenderům uzavírat svazky. Tento poměr také neurčuje blíže do detailu z jakých důvodů jsou zrovna transgendeři rozvedení. Mnoho z nás je nuceno ukončit svazek jen z důvodu, že je někdo transgender a rodinní příslušníci se přes tento fakt jen tak nepřenesou. Výzkumy USTS a NTDS jdou v tomto problému více do hloubky a tak lze z porovnávací studie vyvodit asi pouze jen to, že transgendeři touží po vztazích a vytváří je asi tak nějak stejně jako cisgendeři. Zatímco se vztahy jsme na tom obdobně, domácností s dětmi do 18let je oproti cisgender domácnostem o polovinu méně 19,3% vs 12,0%.

Trochu jiná situace je, že dotázaní transgendeři měli až dvojnásobně častěji než cisgendeři dokončené vysokoškolské vzdělání 12,8%  vs 24,5% a o něco častěji vyšší odborné 29,8% vs. 37,7%, dohromady 42,6% vs 62,2. Již dříve se zprávou NTDS z roku 2009 jsem psala, že transgendeři mají dosažené vysokoškolské vzdělání v průměru 1,5x častěji než cisgendeři. Porovnávací studie tento fakt opět potvrdila. Ke zprávě NTDS jsem ještě navíc psala, že ač mnoho transgenderů je v nepříznivých podmínkách(šikana na školách) nuceno školy opustit zejména v přeměně, mnoho z nich později touží po tom, aby si své vzdělání opět doplnilo.

Se vzděláním je také spojená míra nezaměstnanosti. Ta je jak u cisgenderů tak u transgenderů stejná. V podstatě vlastně ani není vyšší ani nižší, nikdy nebyla a nedá se říct, že transgendeři méně nebo více pracují než majorita, jenomže jak NTDS tak USTS poukázali na jiné zajímavé skutečnosti. U transgenderů je vyšší fluktuace a dopady ztráty zaměstnání jsou oproti většinové společnosti daleko drastičtější. Častěji se stává, že transgendeři, kteří přijdou o práci, končí rovnou na ulici jako bezdomovci a úměrně se zvyšuje také míra deprimovanosti a sebevražednosti. Porovnávací studie potvrdila všeobecný závěr, že transgendeři spíše patří do nižších příjmových skupin obyvatel a častěji pracují za méně peněz. Zatímco nízkopříjmových cisgenderů je 8,6%, transgenderů je skoro dvakrát tolik 14,3%, tak čím je více nízkopříjmových transgenderů, o to méně je jich vysokopříjmových 42,1% oproti 29,4%.

st_johns_LA_clinic

Dále pak navazuje ztížený přístup ke zdravotní péči, častější odkládání léčby, o něco vyšší míra výskytu deprsí, přičemž se zároveň nedá říci, že by transgendeři byli více nemocní. Co je však zajímavé, že porovnávací studie došla k závěru, že mezi transgendery je více abstinentů než abstinujících cisgenderů a to na úkor mírně pijících. Akoholiků je v obou skupinách stejně. Kuřáků neb obézních lidí je též ve všech skupinách stejně. Tato studie si kladla za cíl prokázat zejména, že transgendeři i přes častější výskyt depresí mají buď stejnou nebo odlišnou nemocnost jako cisgendeři co se týče závažných onemocnění jako je rakovina, diabetes, různá chronická onemocnění, nemoci srdce a tepen, artroza nebo astma.

« Older Entries
  • Přihlásit se