Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Domčino Haute couture

Listopad4

Ráno raníčko, panna vstala, prádlo si v uzel zavázala…panna už dávno ne, ale bývaly doby, kdy jsem tuhle báseň uměla celou nazpaměť, neboť naše třídní učitelka nás podobnými úkoly ráda trýznila poměrně často. Co si tak z Vodníka může člověk po těch letech asi tak odnést kromě toho, že být naivní se nevyplácí? Asi to, že mne vstávat brzo ráno baví a to i v neděli.

Už v pět jsem totiž dnes byla vzhůru a začala připravovat něco velkého. Něco, co mělo být hrozně úchvatné a oslnivé jako ještě nikdy nic před tím. Už přes rok mi doma leží tyhle nádherné prýmky a madeiry. a to jsem nějak zapomněla dofotit ty gumičky a kytičky atd. Co z toho? Včera v noci mne napadl jeden nápad.

Ta madeira se mi přeci vejde do zapínání na podprsenku, které mi doma leží taky už víc jak rok. A taky ty košíčky, růžičky a kostice. Ne! Když už podprsenku, tak bez kostic. Minulý týden jsem byla v obchoďáku a říkala si, že už mám dost všech těch push-upek. Moje krční páteř, která se nad notebookem sklání víc než je zdrávo, si od nich potřebuje na chvíli odpočinout. Ne že by mi po hormonech prsa nenarostla, viz můj twitter, ale když se nadzvednou, tak jsou zkrátka o něco větší, tak na ně asi jen tak nezanevřu, jenomže stála jsem tam v Lindexu a říkám si pro sebe, jestli mám vyhodit tisícovku za ležérní podprsenku z podobné krajky, co mi doma leží také už víc jak rok. A jak tam tak stojím, říkám si pro sebe dokola: tisíc nebo chvíle práce, tisíc nebo chvíle práce, tisíc nebo chvíle práce. Tahle mi stejně větší prsa nevykouzlí a zrovna je to to nejdražší, co tu může čověk ve spodním prádle najít, přitom když už jsem dala 500 jenom za takovou nádhernou madeiru, tak proč se o to po tom roce také nepokusit?

Chybama se člověk učí. Tak nějak jsem překreslila vnitřní stranu košíčku na látku, aby dělala vyboulený tvar. Příště zkusím variantu se záševkem zespoda. Také když jsem přišívala košíčky ke krajce, jsem počítala s tím, že podelný záševek vytvaruje ten vyboulený tvar, ale měla jsem počítat i s tím, že nahoře to bude chtít také vyboulit ae dovnitř. Tam kde jsou prsa tam se záševkem vyboulí tvar ven a zase tam kde košíček končí a krajka přechází na kůži, tak tam je potřeba zas vymyslet ten záševek opačně. To mi nějak po ránu moc nedošlo. No nic namotala jsem to a udělala z toho takovou paspulku. To ostatní šlo už podle mých představ. Na madeiru jsem našila krajku a pak ještě dvakrát přešila gumičku, která to celé dole stahuje a zároveň tvoří řasení. Zapínání vzadu je to staré klasické na tři háčky.

Na závěr jsem jenom chtěla napsat, že celá ta situace kolem neutrálních jmen je úplně na nic. Neutrální jména totiž nemusí být vůbec žádnou spásou. Jsou holky, které jsou přirozeně krásné a vystupují tak, že žádné neutrální jméno ani nepotřebují. Kluci to v tomhle ohledu mají o něco jednodušší. Z nich chlapáky udělá přímo ten testosteron. Jak však chcete prokázat víc real life test než tím, když vás i přes to mužské jméno v občance oslovují v ženském rodě? Lidé zkrátka vidí před sebou ženskou a to nejde ji oslovovat jinak než v ženském rodě, i přestože o ní víte její minulost. To zkrátka stačí. A co víc, mít ve veřejném živnostenském nebo obchodním rejstříku tři jména je opravdu ten největší vopruz, co může být. Být po mém, tak tohle bych úplně zakázala. Proč si měnit jméno na neutrální, když to mužské tam stejně bude napořád a ani nepomůže to, že si zrušíte živnost, počkáte čtyři roky, než se záznam dostane do archívu a pak si ten živnostenský list uděláte znovu. Tohle už zkoušely dávno holky před váma.  Kdo podniká na sro ví, že založit si novou společnost taky není žádná legrace, protože ta předchozí měla už přeci jen nějakou historii a ne každý podniká v běžných oprávněních, které si na ŽÚ jen zaregistrujete na počkání. Já měla licenci od Českého telekomunikační úřadu. No měla, tohle mi za to vážně nestojí. Nehledě na to, že například Markétka musela být povinně Nikola a před tím také někdo jiný. Celou tuhle problematiku chápu totiž s nadhledem, i když jsem se svým neutrálním jménem byla sama spokojená a mám ho doposud i na svém autě jako malou registračku se svým jménem a tím F už ne jako female ale jako France. Jasně, Tores mohla být Terry, myslím, že Terry je neutrální, mohla si za peníze vyžádat posudek, jedno dopoledne si vyhradit na hádání se s matrikářkami a splnit tak podmínky pro komisi. Stop! Tady přeci není něco v pořádku, když nás kvůli něčemu nutíte se hádat s úřadem, se kterým většina lidí ani nepřijde do styku nebo který většině lidí vyřizuje požadavky kladně. Máte nás snad za kverulanty? Školíte nás tím k asertivitě?

Kdysi dávno, je tomu také víc jak rok, jsem psala o latentních translidech stejně tak jako je tomu o latentních homosexuálech, nejsou to žádné faux. Na infantilním trans blogu, který už po tisícáté vstal z mrtvých se zrovna Tores posmívají, jak to pro ně není žena. Myslím, že Tores to fakt nemá zapotřebí řešit takové shity. Jen já jsem napsala článek o Triple T, tranier than thou a po čase se k němu tímhle vracím jako k odstrašujícím případům. Není nic lepšího, když se dvě trans hádají, jak jedna je víc žena než druhá nebo si poměřují hloubky vagín, přičemž ty konzervy jsou se současným stavem úplně spokojené. Bodejť by ne, mají ty své jednoduché životy, svým myšlením jsou také tak jednodušší a plně zapadají do škatulek „okraj společnosti“, co se navíc hádá se sedmdesátiletými důchodkyněmi matrikářkami. Jenomže čtete dál a pak zjistíte, že zrovna ta hádavá dostala další diagnózu F52.8 a podivuje se nad tím, že to bude asi něco nového, za co mohou přeci jen ti liberální aktivisti. Ne F52.8, sexuální porucha, je další DG, co jste chytly někde v čekárně na sexuologii, protože to tu je takové jaké to tu je a bylo. F52.8 patří právě do té staré klasifikace. Ne, to vážně není nic nového a s ICD11 to nemá vůbec nic co dočinění. To jen vy jste teď legálně psychouši sexuálně narušení a ještě se posmíváte jiným, jak nejsou dostatečně ženy a jdou proti proudu. V příštích dnech budu nejspíše znovu zatčená zrovna právě kvůli těmhle šmejdům, co jsou vlastně spokojeni, že jsou duševně nemocní a sexuálně nezdraví jedinci a svou chorobou navíc stigmatizují ostatní. Hlavněže za to mohou ti aktivisti po…ý. NEE, za svoje další diganózy si můžete sami a dejte pokoj těm, co by si přáli něco na tom změnit.

PPS: jak tak přemýšlím, tak jsem trochu na vážkách jestli ve spodním prádle dál pokračovat. Vím, že to byl můj první pokus a není to úplně dokonalé, ale představte si to: pracujete s nejkrásnějšími materiály a můžete se jakkoliv kreativně vyřádit na detailech a i ty nejmenší se zde ocení.

Knihy podle kterých šiju

Říjen14

Léto končí a tak nějak je najednou o víkendech více času. Na šití. Dnes jsem zrovna ušila kostkovanou košili, kterou po mne chtěla dcera. Upekla jsem makovou buchtu a byla možná naposledy na bruslích, mimo jiné. U dcery ve třídě přestal frčet maskáč, ale in jsou kostky a košile a navíc nám začíná puberta a není pro ni lepší barva než černá. Co je u nich in musím brát u děcek trochu s nadhledem, i když kostkovaných věcí mám celkem dost a i já se v tom cítím dobře. Vybrala si látku, knoflíky a já se dala do vytváření střihu. Jak jinak než sama bez pomoci. Shodou okolností jsme byly včera v HMku a CAčku a podobnou košili jsme viděly za čtyři stovky. Skoro tolik jsem dala i za látku. Jenomže když si na to sáhnete, cítíte, že se vám ta kupovaná za chvíli rozpadne, proto vůbec nelitujte svého času, který do svého koníčku vložíte. Když si s tím trochu pohrajete, tak ta kvalita obchoďákových věcí se těm vašim nevyrovná.

Po ohlasech, co zde nedávno byly pod posledními články, bych tím tedy chtěla představit pár knih, podle kterých jsem se naučila šít. Burdu tu klasickou se střihy uprostřed totiž zahoďte. Hrozně mi nevyhovovaly právě ty střihy. Žádný princess, záševků pomálu, dior už vůbec, pytle bez pasu, navíc nárameníky přes celá ramena, dělá to hrozně divnou mohutnou postavu. Na dvacetileté štíhlé slečně to působí dobře, ale po ušití nic moc. Po té, co jsem si přečetla články na modnipeklo.cz o střihové manipulaci, jsem si Burdu přestala kupovat. Možná tak, když už se vám líbí ty samostatné, ale ty časákové nebrat.

Krásné slušivé střihy jsem objevila v těchto dvou knihách, které obsahují skvělé nápady na šití pro ty, které si střihy vytvořit ještě neumí.

Láska na první steh od Tilly Walnesové je taková motivační kniha pro začátečnice. I když už z ní nečerpám, ráda se do ní vždycky podívám a nakouknu, protože mne vždycky dovede namotivovat. A co je hlavní, naučí vás různé pracovní postupy, tak jak mají být. Když budete všechno dělat podle ní, tak toho moc už nikdy nezkazíte. Ale vážně, na psí uši. Kniha vám představí takový malý šicí svět, do kterého se nejenže ponoříte, ale nakonec budete šít s láskou. Taková povinná četba pro začínající švadlenky. Je krásná, obsahuje hodně ilustrací, je čtivá, snadno se z ní dá cokoliv pochopit, co víc si přát. A jestli jste někdy šili podle Burdy, tak vás čeká několikero deja vu. „Že já to trubka neudělala takhle, jak je to tu napsáno.“ A pár citátů z ní:

Šití pro vás může být tak jednoduché nebo složité, jak jen si budete přát.

Nepotřebujete roky sbírání zkušeností, abyste si ušila šaty, které budete nosit s radostí.

Přistupujte ke střihům se zcela novým pohledem, tak abyste si vždy vytvořila osobitý unikát.

Tak jako v mnoha jiných věcech v životě, neexistuje ani v šití jeden jediný správný způsob. Dělejte vše tak, jak vám to vyhovuje.

Dejte si čas a užívejte si tvorbu vlasního modelu. Šití ve spěchu je k ničemu.

Nepodléhejte honbě za dokonalostí. Váš model bude vypadat určitě lépe než většina rádoby modelových oděvů, které potkáte na ulici.

Není divu, že je to moje nejoblíbenější šicí kniha, asi tušíte. Sukně a šaty od Christine Haynesové je naopak kniha, která vám představí jak si ušít šaty na několikero způsobů. Střihy se dají stáhnout z internetu pomocí odkazu v čárovém kódu. Podle ní zjistíte, že na slušivé šaty nebo sukni vám stačí pár střihů, ze kterých se dají dělat různé variace. Jestli chcete zůstat u začátečnického šití a ušít si něco opravdu pěkného, pak zde můžete najít inspiraci. Kniha vás velmi dobře posune dopředu ve chvíli, kdy vám chybí trochu té kreativity. Kniha je rozdělená do různých typů střihů a jednoduše vysvětluje, jak postupovat. Nelituji, že jsem si ji koupila.

Haním tu Burdu, ale přeci jenom z těch jejích katalogů jako je Burda Young se občas dá najít inspirace. Německé, italské, ruské, na jazyku nezáleží, za pade jde sehnat v některých galantériích, kde se jich zbavují. Umíte už šít podle Sukně a šaty a chcete si své střihy vylepšit, aniž byste znaly některé střihové manipulace? Zkuste se zde inspirovat.

Šití krok za krokem též od Burdy je trochu těžší na čtení, která se nedá zapamatovat a trochu chce být encyklopedií. Stejně tak jako burda střihy. Pokročily jste natolik, že např. potřebujete vytvořit rukávové rozparky, výstřihy, manžety nebo kapsy? To v jiných knihách nanajdete. Tahle kniha patří do kategorie „určitě se to bude hodit“. Nespěchejte v šití a zkuste do ní nahlédnout, pokud si chcete střih udělat po svém. Mnohdy totiž záleží i na tom, co uděláte nejdříve. Není špatná a pokud nestudujete na krejčovou, určitě ji využijete.

Teď představím dva takové moje poklady. Jestli zatoužíte vytvářet si vlastní střihy, tak tyto dvě knihy rozhodně musíte mít. První kniha Střihněte si na šaty od Lenky Velebové vás naučí si vytvořit základní střih, se kterým se dá dál manipulovat. Potřebujete jen znát rozměry a vytvoříte střih přesně pro vaši postavu. VP, OH, OP, OS, OK, DZ, HS, ale i BPPV, ZHP či ŠPr …a stovky jiných, pokud umíte vypočítat třetinu poloviny obvodu krku plus 0,75cm nebo přenést jednu délku do kružítka a vytvořit další bod, tak to nakonec dokážete. Poprvé nad křídovým papírem strávíte hodiny, ale pak si řeknete, že to stálo za to. Vytvořily jste základní střih na halenu s rukávem, šaty s límcem, mikinu, sako, kabát, sukni, tričko a kalhoty. Postoupily jste o třídu výš.

No jo, máte střih ale co s tím? Tento rok vyšel překlad knihy od Jo Barnfielda a Andrew Richardse Šití: Střihy. Manipulace, manipulace a nic víc. Pracujete se střihy, které jste si v přechozí knize vytvořily. Manipulace se záševky, spojování, oddělování, principy a přizpůsobení střihu a mnoho dalšího. Nepoví vám, jak střih na míru vytvořit, ale jak jej dál upravit. Proto se obě knihy pěkně doplňují. Podíváte se do Burdy a řeknete si, že si už nepotřebujete kupovat střih, protože si ho zrealizujete sami. Většinu určitě. Dovedete vytvořit svůj sen, aniž by se za vás modní peklo nestydělo. Přeci jenom ty střihy sedí a jsou perfektní. Mám ještě pár knih v elektronické podobě, které možná představím příště, ale do těhle, co jsem zmínila, určitě stojí investovat.

Všechny knihy najdete v běžných knihkupectvích a protože žádné z nich nepreferuji, tak sem nemusím ani dávat odkazy. Název knihy stačí zadat do vyhledávače.

 

Pohlazení na duši

Červenec10

Koupila jsem si knihu Francouzská poezie moderní doby a začala hltat verše uvnitř vepsané a tak nějak mne přitom cosi příjemně hřálo na duši, až se mi na rtech mojich po chvíli vykouzlil úsměv, po jednu či dvě vteřiny.

Najednou jako bych též stála v lotarinském kraji s tváří domýšlivou či uvězněna v Paříži, jen na dosah, o lepších verších přestala jsem snít, neb já je četla, před spaním zasněna sním a s nocí rychle usnu, na verše marně vzpomínám a když opět knihu otvírám, znovu čtu a znovu sním, víc než před spaním.

Městské krajiny
Paul Verlaine

V Paříži vězněn z příčin příliš mnohých věru
v těch horkých dobách, z věcí útěchu si beru,
jež mnoho nestojí a na dosah mi jsou,
na příklad z ulice, kde bydlím … pod střechou.
a z její primitivní jaksi podívané,
dík samozřejmé, sprostné dobrotě, jež vane
od prahu chudých lidí k sousedovu prahu
do jejich codenních a sbratřujících vztahů.

Napravo, nalevo čuchaje sady svistí
přec už jen zářijový vítr; rvavé listí
let divý napodobí ptáků šílených,
již ploší byli by, per rudozelených,
nad vřavou hádek, které sotva mnoho váží,
dělníků napilých po modrém víně v ráži,
když o křivé se slovo zkuráženi prou.

Své verše skládám tu a kouřím dýmku svou,
sám sprostný, rád se na ty sprostné byty divám,
a s nocí rychle usnu; a že vždycky snívám,
já lepší verše, bozi, verše lepší sním,
daleko lepší těch, jež psal jsem před spaním,
vášnivé, hluboké, jak voda ze skal třpytné;
v nichž nezakulhá nic, ba ani neklopýtne,
jež slávy veliké získají mému jménu,
– až nichž si procitna ni slůvka nevzpomenu.

Píseň
Gustave Kahn (Mosellanes)

Tam v lotarinském kraji
dub velký stojí v háji
a na něm ptáče čaruje,
když zazpívá, když zazpívá
tak silně, že kdo miluje,
sám a sám z lesa se vracívá
do dědiny, do dědiny,
a uchvácen tak září,
že i ta nejkrutější, i ta nejmoudřejší
se usměje před jeho domýšlivou tváří
po jednu či dvě vteřiny.

Tam v lotarinském háji
potůček mírný běží,
tak klidný, pěkný a svěží,
že nejmíň záletný hoch k němu nakloněn
tak statný, tak statný vzhled si dá,
byť z barchetu má čapku jen,
jak kavalír hned vypadá
tak vznešený, tak vznešený,
že krásky se na něj usmívají
po jednu či dvě vteřiny.

Tam v lotarinském háji
je zdvořilá ozvěna,
tak něžná a tak důvěrná,
že když jdou panny samy v lese,
jdou skromně a jistě nic neříkají,
cos dí jim v šepotu, cos dí jim v šepotu:
Nejsladší, nejkrásnější milý bude tu.
V sedmimílových botách přijde
či poštou přijede —
tu kráska usměje se
po vteřinu nebo dvě.

Padesátkové šaty

Červenec8

…aneb kolová sukně na milión způsobů.

Prvně jsem ráda, že jsem alespoň někoho inspirovala k tomu si pořídit nový šicí stroj a začít se šitím.

A tato kolová sukně je první výtvor čtenářky  na novém šicím stroji.

Nic si z toho nedělejte, pokud nemáte overlock. Pokud nešijete jen úplety, tak se dá bez problémů používat kombinace francouzského švu a téhle suprové patky, kterou používám na lemování šikmými proužky. Francouzský šev je super, protože nikde nejsou vidět nitě, šev se dá zevnitř přeložit a ještě jednou přešít, čímž se i látka zpevní. Patka, kterou jsem zmínila, smotává šikmý proužek přímo do přešívaného okraje.

Látka prochází prostředkem a ve výsledku je steh rovný a hladký. Je to šikovná hračka, ze které mám radost, i když se s ní dá šít šikmý proužek pouze jen do 7mm, což je na některé látky málo. Patka stála kolem 300Kč.

Už dlouho jsem si chtěla ušít šaty ve stylu padesátých let s odhalenými zády. Látku jsem měla už asi rok koupenou a nikdy mi na ně nezbyl čas. Tak jsem se do nich tento prodloužený víkend pustila a za dopoledne bylo hotovo. A mimochodem i ony mají také základ v kolové sukni, kterou jsem tažením nití ještě trochu nařasila a sešila s hořejškem.

Et c’est voila

Dopředu jsem vsadila krajkový zip, který se aplikuje vně.

a takto vypadají zezadu, zavazování za krkem a pas se taky zavazuje na mašli.

 

Domčino Haute couture

Červen17

Zatím jsem se zmohla pouze na takové šaty níže, ale je to každou chvíli to moje šití čím dál tím lepší. Že už jsem o level výš se dá poznat na tom, že už mne nikdo za to, co si ušiju, nechválí. No nechválí mne nikdo, protože si všichni myslí, že je to kupovaný. To je v háji a já se s tím takhle pracně dělám. Stříhám, šiju, zažehluju, pářu, přešívám, zažehluju a ono už nic za to. Ale už se pomalu tomu haute couture blížím. Nakoupila jsem si samé krásné látky a doplňky a nedá mi to přetvořit z nich ještě něco krásnějšího.

Po minulým perným měsíci, který jsem po nocích trávila v práci, jsem si už potřebovala odpočinout. Jo zkrátka když se rozsype Raid, tak je o zábavu postaráno. Na dovolené v Paříži jsem si vůbec neodpočinula a bolely mne nožky jako…z toho chození. Do toho ještě v druhé práci přišli, že chtějí změnit poskytovatele internetu a všechny služby na serverech včetně firewallu a třech VPNek se musely převést. Takže jsem tam zas byla i o víkendu. Do toho jsem ještě dělala jeden eshop pro biofarmu a musela jsem tam vyřešit pár složitých věcí. S ním se taky dole pochlubím. Zkrátka jsem se cítila tak zpráskaná a do toho mi malá říká, když jsem ji vezla do školy: „Domí, kolik máš v tý práci peněz? Máš…???“ „Jó to mám.“ odpovídám ji. „Tak to chci taky dělat, to mi stačí a navíc ty máš tak pohodovou práci, hlavně do tý práce nemusíš jít a můžeš si zůstat doma.“ Nevidí, co všechno za tím je a že člověk, který zůstane doma, musí mít taky dost motivace se k práci donutit a neprokrastinovat. „Tak se musíš dobře učit a neflákat to“ alespoň zkouším ji nějak motivovat v učení a v duchu si říkám, jak já občas potřebuju vypnout ty internety, zavřít notebook a telefon. Občas si říkám, že bych se mohla na chvíli zbavit i auta(první rok a mám 30tis za sebou), ale to už je těžší než jen vypnout internet, páč jsem zlenivěla. To už je snazší si zajet na brusle a najet na nich 20km, ale autem, jak jinak. A do toho všeho, aby toho nebylo málo jsem se starala o dvě malá koťátka. No podívejte, to je ňuňatý.

Nakonec jsem je tento víkend došila a ještě si byla i zabruslit, i když jsem ještě včera pozdě do noci seděla na terase a nastavovala server vzdáleně. Šití je pro mne taková příjemná zábava, při které mohu skoro vypnout mozek, spíš při něm používám tu kreativnější část a ne tu logicky myslící. Někdy se přistihnu v obchodě, že ještě pořád přemýšlím, když jdu z práce a že ten mozek jede setrvačností na plné obrátky a snaží se něco vymyslet. Proto je pro mne šití jeden z velkých relaxů, u kterých si odpočinu.

detail…

a nakonec se musím pochlubit ještě s eshopem pro jednu biofarmu, která používá oběrná místa a rozvozové dny.

a já už zas potřebuju dovolenou…

Jak být tres chic

Květen27

Mnozí z vás, kteří občas kouknou na můj twitter zaznamenali, že jsem byla se svou drahou polovičkou na dovolené v Paříži…

…ale než se do Paříže dostanu, musím informovat o tom, že Evropská unie již přijala novou revizi klasifikace nemocí ICD11 a o změnách velmi pečlivě informuje na svých stánkách europa.eu. Nic už nezmění na tom, že transsexualita je již vyškrtnutá z duševních onemocnění a navíc již mezi onemocněními není vůbec. Následovat bude jen překlad do jednotlivých jazyků a přijmutí nové klasifikace.

Miluju Francii a miluju Paříž. Je to přeci to nejúžasnější místo na světě. Nikde jinde nenajdete místo, kde na jednu stranu na vás bude ze všech stran dýchat bohatá a skvostná historie nejen ze všech těch staveb nebo ze zámků na Loiře a na druhou stranu jsou přitom ve skutečnosti Pařížané tak skromní. Skromní z našeho pohledu, bohatí jsou však svým životním stylem. Jak bylo krásné s nimi relaxovat u fontány v Louvru, alespoň na chvíli jako všichni ostatní místní poobědvat na trávníku před invalidovnou, nadýchat se jedinečné atmosféry farmářských trhů, hodně moji cynickou duši nadchly zahrady zámku Vaux le Vicomte a když si vzpomenu na to jejich zvučné „bon jour“, kdykoliv vejdete do nějakého krámku…Oh là là

Všechno to vyplývá z historie, protože Francie sice zažívala jak velmi bohatá období, tak byly i doby, kdy se museli obyvatelé velmi uskromňovat, což se zároveň odráželo na jejich životním stylu nebo například na stylu oblékání, který je velmi jednoduchý, ale zároveň i velmi elegantní. Mohla jsem se o tom sama přesvědčit při své návštěvě Versailles a ještě ráno, než jsem vycházela z hotelu, jsem si říkala, že tohle je přesně to, co zde na sobě mít chci, šedorůžovou kombinaci, nic moc extra, co by vyčnívalo. V jednom obchůdku mne však zastavil jeden francouz a řekl lámaně: „I like your design“…následovala pochvala už ve francouzštině, že jsem sladěná od zdola až nahoru odplněná o ruční gestikulaci a pak jedna nejznámější fráze, že jsem „trés chic“. Možná to říkal každé druhé, jen aby zvýšil tržby, mne to rozhodně potěšilo a zvýšilo sebevědomí. Přeci jen tohle nezažijete nikde jinde na světě. Jestli tedy chcete tento pocit zažít a být „trés chic“, rozhodně jeďte do Paříže.

Prošla jsem si nákupního průvodce, kde máte všechny obchody na hlavních třídách, nakoupili jsme si parfémy z muzea parfémů, ochutnaly sýry a vína. Zažila jsem Paříž ne jen z Eiffelovky, ale ještě úžasnější pohled na ni je ze skleněné terasy mrakodrapu Montparnasse nebo pod bazilikou Sacre coeur na Montmartru. Tam si teprve uvědomíte, že se do Paříže musíte zas znovu vrátit a že ji vlastně ani celou neznáte. Ač byl program plně nabitý a já uléhala s únavou, vděčím své drahé polovičce za příjemně strávený týden, který mi dodal energii, po které jsem prahla dlouhou dobu před tím.

A tak dál přemýšlím, jak být Pařížankou v tom svém hektickém světě, kde žiji.

Paris, je t’aime…

PS: Dokonce se mi stala taková jedna úsměvná věc týkající se být transgender tedy transgenre. Seznámili jsme se s jedním mladším párem z Česka a když jsem čekala před toaletama v nové moderní čtvrti La Defense a kolem se rozhlížel mladík od slečny, který také na ni čekal před toaletami, najednou přišel ke mne a říká: „Hele, vidíš tu holku za mnou?“ A já že ne, že je otočenej do davu a tam nevidím nikoho zvláštního. „Podívej se do drogérie, támhle.“ Hned jsem pochopila situaci, protože prodavačka byla zcela jistě před přeměnou. „To je normálně kluk…“ říká a bylo znát, že tohle vidí asi poprvé. Mne však nějak trochu zamrazilo, abych to také na sobě nedala znát a jen jsem odvětila, že takové věci se stávají a není to nic neobvyklého. Trochu zakroutil hlavou, že to nechápe, ale nijak se nevyjadřoval. Do hodně zvláštní situace jsem se dostala.

Jinak moje oblíbená transgenre youtuberka je Laura Badler, která má taková hodně pěkná a vysvětlující videa. Pokud chcete, tak u ní se také můžete inspirovat, jak být tres chic.

Trikošaty s kapucí

Březen31

Tak jsem se po dlouhé době dostala k šití, protože jsem měla problémy s krční páteří a nedalo se sedět ani u počítače natož u šicího stroje. Často teď musím jezdit autem směrem Ústí a Kraslice a to mému zlepšení nijak nepomáhalo, dokonce ani prášky od neurologa, po kterých mi bylo spíše ještě víc zle. Co mi ale nakonec pomohlo byla koňská mast z 25 bylin, která potlačila bolest a mohu konečně fungovat. Zlatá příroda okolo nás, jaké dobré věci nám poskytuje.

Kromě toho, že jsem včera ušila další potah na tiskárnu do kamenolomu, kde to rozhodně potřebují, jsem si sedla k šicímu stroji a dnes odpoledne jsem si ušila tyhle trikošaty z úpletu. Do té látky jsem se zamilovala.

A níže je jak vypadá střih. Je kreslený podle knihy „Střihněte si na šaty“ od Lenky Velebové, která obsahuje pouze střihovou manipulaci s různými náměty, tak ji velmi doporučuji. Podle ní si vytvoříte spoustu střihů samy. Prodloužila jsem střih na triko a přidala kapuci. Možná asi ještě došiju venkovní kapsy, ale to si ještě rozmyslím, jestli se do toho pustím.

Valentýn je tu

Únor14

Pro svou drahou polovičku jsem upravila a zalaminátovala dárkové poukázky k Valentýnu s výběrem toho, co všechno jsem schopná pro zpestření našeho milostného vztahu udělat. Ještěže jsou ty poukazy převázané mašlí, protože bych to tu musela jinak cenzurovat.

A taky mám hroznou chuť na zmrzlinu a pustit si přitom mého nejoblíbenějšího animáka „Snoopy in love.“

A tady je pár tipů na ty další

 

Maskáčové šaty, liky a Chevalier D’Éon

Leden21

„Vstávej, tvoje šaty mají už skoro 100liků.“ Budím svoji dceru, pro kterou jsem během večera ušila maskáčové šaty s nařasenými rukávky. Říkám tuhle svoji větu s jistou nadsázkou, protože se mi ještě předevčírem chlubila, jak v tomhle sociálním světě je o mnoho úspěšnější než já a jak její kanál na musica.ly má 18,1tis srdíček. Po shlédnutí filmu Nejsledovanější si uvědomuji, jak šít oblečení je hrozně mimo mainstream. K vánocům si dcera přála maskáčové oblečení, ale to jsem ještě nevěděla, že sehnat něco maskáčového pro malou holku, co by nebylo růžové a zároveň ve velikosti XXXS XXS, je tak trochu nadlidský výkon.

Když jsem byla koupit látku pro obal s gumou na tiskárnu do hodně prašného prostředí v kanceláři kamenolomu, tak jsem našla tuten maskáč a už jsem věděla, že jím udělám malé radost, ať už z něj ušiju cokoliv. Mimochodem sehnat obal na tiskárnu je taky nadpřirozená věc. Jediné, co se dá sehnat je potah na zahradní gril odlišných rozměrů a zkoumat se mi to opravdu nechtělo, který mám objednat. A tak nová tiskárna oproti té předešlé, která vydržela rok a dva týdny tedy po záruce má v rámci dobrých vztahů s firmou nejen rozšířenou záruku, ale i účinnou ochranu. Sice černý potah trochu vypadá na stole jako rakev, ale od rakve ho odlišuje našitá květina.

Včera jsem se malé ptala: „Chceš kalhoty? Chceš šaty přes jedno rameno? Co ty kapsy? Chceš něco s poutkama?…“ Vůbec jsem nevěděla, jak to maskáčové cosi pojmout. Až když jsem na látku začala kreslit křídou, tak z toho byl nakonec takový jednoduchý střih s Dior záševkem a se skrytým zipem. Lem kolem krku a pod rameny jsem musela kvůli pevné látce sežehlit, ale šlo to.  Za tu dobu, co šiju, jsem si zvykla žehlit vše co se dá, ještě dřív než se to sešije dohromady. Výsledek je vždy lepší, než když nežehlíte. U skrytého zipu se mi vyplatilo přidat na švu látky o trochu víc a pak ho přehnout dovnitř pod zip a přešít znovu, aby nešla vidět látka i ze vnitř. Vlastně šlo vše podle plánu neplánu až je výsledek takovýto.

A takovou radost mají kočky u nás na terase ze sněhu.

[wonderplugin_video videotype=“mp4″ mp4=“http://transgender.lonely.cz/wp-content/uploads/2018/01/VID_20180121_125426.mp4″ webm=“http://transgender.lonely.cz/wp-content/uploads/2018/01/VID_20180121_125426.mp4″ poster=“http://transgender.lonely.cz/wp-content/uploads/2018/01/VID_20180121_125426.mp4″ videowidth=420 videoheight=236 keepaspectratio=1 videocss=“position:relative;display:block;background-color:#000;overflow:hidden;max-width:100%;margin:0 auto;“ playbutton=“http://transgender.lonely.cz/wp-content/plugins/wonderplugin-videoembed/engine/playvideo-64-64-0.png“]

Chevalier D’Éon

Píše se rok 1756, Angličané brání Francouzům v přístupu do Ruska, jenomže pro-francouzsko ruská frakce se potřebuje spojit se svými spojenci, aby se mohla spiknout proti Habsburské monarchii. Na Hranicích stojí stráže, kteří do Ruska pustí jenom ženy a děti, nikdo nesmí mluvit francouzsky ba ani anglicky. Pro Ludvíka XV, který byl v tu dobu moc mladý a chabý, aby panoval, občas šíleně i vládne a nelogicky dělá svá rozhodnutí, udělá přesto přeci jen jedno své rozhodnutí, které změní celou historii Francie. Požádal totiž Charles-Geneviève-Louis-Auguste-André-Timothée d’Éon de Beaumont, aby jako žena , kterou se od mala cítila, podnikla cestu do Ruska podpořit pro-francouzskou frakci a dostála cílů Francie. Ale tím trochu předbíhám historii.

Chevalier d’Éon se narodila v Burgundsku roku 1728 do chudé rodiny a jak jinak než do jiného těla. Jako muž se stále cítila ženou. D’Éon se přestěhovala v mládí do Paříže, kde vystudovala Collège Mazarin a ke se stala nejprve sekretářkou fiskálního oddělení plánujícího rozpočet Paříže. Už tehdy vynikala svým androgením vzhledem a to byl zorvna ten důvod, proč za ní Ludvík XV přišel, aby podnikla tajnou misi do Ruska. Musela tajně projít hranice, kde riskovala, že pokud bude odhalena bude poté následně popravena. Plán byl takový, že d’Éon se měla vydávat za služebnou císařovny Leu de Beaumontovou a spojit se s odpůrci monarchie. A tak se d’Éon stala během let 1756-1760 špiónkou. Misi úspěšně splnila natolik, že se d’Éon stala dokonce v Rusku francouzskou velvyslankyní a sektetářkou velvyslanectví v Petrohradě. V té době se stala předmětem románu Valentina Pikula Le chevalier d’Éon et la guerre de Sept ans „Пером и шпагой“.

V říjnu 1760 se d’Éon vrátila zpět do Francie, kde se stala Kapitánkou dragounů maršála de Broglie, kde bojovala v pozdních etapách sedmileté války v bitvě u Villinghausenu, až byla u Ultrop zraněna. Když císařovna Elizabeta v lednu 1762 zemřela, byla d’Éon jmenována tajemnicí, bylo ji svěřeno 1000liber a vyslána do Anglie, kde měla vyjednat mírovou smlouvu sedmileté války, která byla nakonec podepsána díky ní 10. února 1763 v Paříži. O dva měsíce později za tento čin dostala řád Saint-Louis a byla jmenována do šlechtického stavu chevalier.

D’Éon zůstala v Anglii, kde shromáždila informace o případné francouzské invazi do Anglie. Jako žena již v té době je tyto prozradila nakonec anglické šlechtě, aby mohla v Anglii zůstat. Francie vyslala do Anglie svého nového velvyslance comte de Guerchy, kde byla d’Éon následně zařazena jako tajemnice. Zde pak proti sobě působily vlivy různých šlechtických stavů. Na jedné straně Madame de Pompadour společně s duc de Choiseul a duc de Praslin, na druhé straně rod de Broglie, za které d’Éon bojovala. D’Éon byla v Anglii uvězněna francouzi, přičemž neuposlechla rozkazu se vrátit zpět do Francie. V Anglii byla natolik populární, že jakmile se tato zpráva roznesla po anglii pod jejími memoáry Lettres, mémoires et négociations particulières du chevalier d’Éon, začal rozhněvaný dav házet kameny do sídla nově zvoleného velvyslance Guerchyho. D’Éon si zachovávala přízeň anglické vlády natolik, protože nezveřejnila úplně všechny plány francouzské invaze a informace francouzského agenta Louis François Carlet de la Rozière, který zkoumal britskou pobřežní stráž.

Ač d’Éon nosila dragounskou uniformu, proslýchalo se po Londýně, že je to vlastně žena. Na Londýnské burze byl kvůli tomu založen sázkový fond na pravost pohlaví. Chevalier d’Éon tvrdila už od narození, že je ženou, akorát byla vychována jako chlapec, protože její otec by jen tak mohl dědit, jen pokud by měl syna. Až král Ludvík XVI vyslyšel tomuto požadavku. Otec d’Éon mohl dědit, jenomže král požadoval ještě jednu podmínku: Pokud se d’Éon chce vrátit zpět do Francie, tak už jako žena v ženských šatech. D’Éon se ráa vrátila 1777 zpět do Francie.  V roce 1779 vydala opět memoáry La Vie Militaire, politique, et privée de Mademoiselle d’Éon a zpět do Anglie se mohla vrátit až v roce 1785, kde nakonec zůstala, což jí bylo nakonec osudné. S francouzskou revolucí se d’Éon dostala do finančních problémů, které nenapravily ani snahy pomoci Francii ve válce v Americe nebo proti Habsburkům, o svůj přiznaný důchod přišla. V roce 1804 byla dokonce ve svých 76 letech kvůli dluhům vězněna a v chudobě umřela 21. května 1810. Zbývající majetky prodala kancelář Christie’s a chirurg, který zkoumal její posmrtné tělo konstatoval, že nese jak můžské známky, tak i ženské, zejména pak zaoblené boky a končetiny, tak i větší prsa. D’Éonin hrob na Burdett-Coutts se ztratil, avšak to celé není jen pouhá fikce. Příběh, ač velmi starý, se dostává do povědomí lidí teprve nyní.

Zůstal článek v Frontispiece, Town and Country Magazine z května 1771, který byl oscanován.

A také tento zfilmovaný příběh Valentina Pikula

Projekt kašmírový kabát

Září10

Tak jsem se po několika strávených víkendech šitím dopracovala ke konci. Vrchní látka je stoprocentní kašmír kupovaný v kamenné prodejně Marlen.cz v Praze.

kabat1

knoflíky jsem vybrala přírodní dřevěné s motivem květin, okraje jsem olemovala zlatým prýmkem.

kabat2

Podšívka je takovýhle pěkný prošívaný vatelín.

kabat3

Takže zítra předávám majitelce.

posted under Můj styl | No Comments »

Trochu luxusu…

Srpen21

…ale musela jsem slíbit, že nebudu pracovat, jenomže já ten notebook stejně nějak propašuju v kufru  😉 Takže s mojí drahou polovičkou a malou odjíždíme si užívat trochu toho luxusu do Senohrab.

senohraby_1

senohraby_2

senohraby_3

a až se vrátím, čeká mne stěhování do hezčího. Představte si, že ráno vyjdu ven s teplým čajem na terasu na stráni a z ní budu mít takovýhle užasný výhled. Těším se, až se ke své drahé polovičce přitulím za vlažného večera na lehátku a budu vrnět blahem nad tou romantikou okolo.

hurky

posted under Můj styl | No Comments »

Projekt kašmírový kabát a projevy xenofóbie

Červenec6

Začnu asi tím, co mne tíží poslední dobou.

Minulý týden přijela policie do mé práce k externímu zákazníkovi a odvedli mne v poutech. Ex si podala návrh na zákaz styku s mojí dcerou, odůvodnila ho tím, že jsem změnila pohlaví a soudkyně před pár dny vydala usnesení o mém eskortování k sexuologovi a na psychiatrii, zda-li tím netrpím duševní nemocí. Transsexualita stále patří mezi duševní onemocnění, avšak WHO již dokončuje její vyškrtnutí z duševních nemocí stejně tak jako před tím homosexualitu a nová revize by měla vyjít v platnost příští rok v květnu. Nicméně mne policie zatkla, zabavila mi osobní věci a odvezla v poutech přes 150Km pryč, kde mne pak ponechali jen tak.

Kontaktovala jsem již advokátku a druhý den jsem podala stížnost na usnesení o nucené eskortaci. Je možné, že do budoucna mne budou odvážet ještě několikrát a nátlak, který tak několik let graduje bude ještě víc intenzivnější. Ale tak snad jej unesu a dopadne to nakonec dobře.

Jinak jsem se znovu dostala k pokračování mého projektu kašmírového kabátu. Na hedvábný papír jsem nakreslila a nastříhala střih pro kabátek, ten jsem pak po jednotlivých částech přenesla na krejčovskou pannu. Trochu jsem měla problém s upevněním, jelikož mám pannu o velikosti 38 a kabátek musí mít přes prsa 110cm, což odpovídá velikosti 46. Střih tak drží na pouhých dvou špendlících a já si říkám, že budu asi muset investovat do krejčovské panny s nastavitelnými rozměry. Ten bych si přála, tak uvidíme. A teď ve smyslu pískových mandal a všudepřítomné pomíjivosti všechno sundám a půjdu podle jednotlivých kousků stříhat.

kabat1

 

Paris, Je t’aime

Červen4

Zatímco mi tu schne už podruhý namočený kašmír, ušila jsem si dnes šaty s nařasením po bocích a průstřihem na zádech, jak jsem psala včera v článku.

Látka má tak pěkný vzor, že jsem si nemohla odpustit francouzké švy i na elastickém úpletu. A overlock? I když ho můj stroj má, zvítězily všude srdíčka. Přeci jen Paris, je t‘ aime. Podívejte se

IMG-20170604-00056

IMG-20170604-00058

Tak už jenom nařasit natáhnutím nití.

IMG-20170604-00059

et voila…Demain, vous me pouvez voir avec cette robe

IMG-20170604-00061

IMG-20170604-00063

Domčin projekt kašmírový kabát I.

Červen3

Tak se opět trochu dostávám k něčemu, co mne hrozně baví. Po poslední skupince, jsem získala od vás takovou pěknou odezvu, že bych měla na blog dávat další věci, co jsem ušila a že to některé z vás pak inspiruje k tomu, abyste si konečně sedly ke stroji a také něco ušily. Tak udělám asi nějaký návod jak si třeba ušít povlečení na polštářek pro ty, co začínají. Když jsem byla právě na té skupince, tak jsem do Prahy nejela kvůli ní, vlastně to taky 😉 , ale byla jsem se hlavně podívat na kabátové látky. Kabát sice nebude pro mne, ale přemluvila jsem dotyčnou k tomu, aby dala přednost kabátku z pravé vlny. Předlohu jsem měla podle jednoho kabátku, už nevím, kde to zrovna bylo, ale ten stál tři a půl tisíce a byl celý z polyesteru, umělého flauše. A ten se vážně vyplatí kupovat, no neberte to. Za tu cenu se už dají běžně koupit 3metry vlněné látky, což na kabát stačí a v cenovém rozmezí od dvou do tří tisíc za ty tři metry a většinou jsou alespoň s příměsí 10%kašmíru a do tisícovky se dá k tomu koupit vatelín jako podšívka. Za stejnou cenu máme pěkný kabát akorát je o třídu výš.

dior

Jenomže jak jsme v byly v obchodě Marlen.cz a prohlížely si látky, líbil se nejvíc právě jeden 100%kašmír velbloudí barvy, který stál 4tisíce za metr násobeno tři metry. Přitom mne rozesmála prodavačka, která  suveréně řekla: „Zajděte si k Diorovi, všechny kabáty za sto tisíc tam jsou z těhle látek.“ Jako bychom měly v plánu koupit zrovna tu co nejdražší 😀 Ale nakonec jsme podlehly a vezli si ji domů. Takže tenhle kabát sice nebude od Diora, bude od Domčy alespoň o dvě třídy výš než běžný kabátky a od Diora bude mít záševek přes prsa a střih bude víc princesový. Ke kašmíru jsme sehnaly ještě krásný vatelín za 800kč, o kterém jedna kamarádka řekla, že by ho brala jen tak navrch jako vestu. No není pěkná? Mezi kašmírem a ním bude ještě nalepovací vlizelín pro zpevnění. Knoflíky budeme muset ještě vymyslet, ale mne se ty s kameny swarovski líbily.

IMG-20170603-00054

Takový kabát ale není jen o kreslení, stříhání a o šití. Musela jsem látku nejprve trochu srazit ve vodě. Vlněné látky se běžně srazí ještě o 10%, jenomže zatímco vlnu můžete hodit do pračky a vyprat jen tak s režimem na vlnu na 40 stupňů, kašmír se musí namočit do studené vody(20st) a vyprat ručně. Nesmíte ho ani ždímat, aby se vlákna neponičila. Takže jen vymáchat a dát usušit. Při sušení ho nesmíte vystavit přímému slunečnímu světlu a ani ho nesmíte jen tak přehodit přes šňůru opět kvůli vláknům, která by se vysušila a začala natahováním pod tíhou vody praskat. Protože se kašmír získává z kašmírských koz jak jinak, ty nejlepší vlastnosti získává z jemných chloupků, které by se mohly praním nebo sušením poškodit. Ale přeci jen napoprvé látku potřebuji vysrážet, protože pokud bych ji nastříhala a ušila hned, mohla by se srazit později čištěním a nebo se nepříjemně zkroutit oproti podšívce. Tak jsem ho vyprala a musím říct, že moc vody nechtěl nasáknout a i když byl mokrý, byl krásně heboučký. Když je kašmír mokrý, tak také divně voní, no není to zrovna ten nejlepší parfém od Diora. Přehodila přes ho žehlící prkno sušit do stínu pod třešeň a teď už jen koukám z okna, jestli nebude pršet, nějak se nám zatáhlo, tak snad to rychle uschne. Zítra to ještě jednou zopakuji, takže i takové klenoty se dají najít na českých zahradách.

IMG-20170603-00053

a zatím co se bude sušit a zatím co popíjím, šťávu z rebarbory, tak si ušiju šaty z tohohle lehkého úpletu. Jsem nějak neodolala a musela si ho koupit. Très bien Domi.

IMG-20170522-00052

a tenhle pásek z madeiry jsem teď dělala k jedněm šatům na absolutorium. K černým šatům do áčka s krajkou navrchu bude tenhle pásek kontrastní a ještě jsem k tomu půjčila perlový nahrdelník, náramek, naušnice a gumičku do vlasů také s perlama.

IMG-20170521-00054

 

posted under Můj styl | No Comments »

Pár kil dole

Květen20

Ani nevíte, jak mne to tento rok štve, že nemám natrénováno a opět další rok nepoběžím půlmaratón v Karlových Varech. Naposledy jsem byla před dvěma lety před operací, kdy se mi podařilo získat startovní číslo s F na začátku, protože si nikdo nevšiml rozdílu v občance a byl to pro mne neuvěřitelný zážitek. Moje malá si udělala transparent na kartonovou desku s nápisem „F5.. DO TOHO“ a stála v půlce závodu, kde na mne čekala, až poběžím kolem. Já měla natrénováno na hodinu čtyřicet, což se mi dařilo plnit a tak moc dlouho na mne ani nemusela čekat. Chtěla bych to zažít znovu, jenomže teď už nemusím mít obavy, jestli mi to s tím F ve startovním čísle vyjde nebo ne, zkrátka se jen přihlásím a zaplatím startovné. Jenomže kvůli tomu nosu a taky že nejsem dlouho po komisuroplastice, tak jsem si řekla, že se na to tento rok vykašlu a půjdu zas až příští rok.

Jenomže si dovedete určitě představit, co to s tak aktivním člověkem jako jsem já udělá, když tak nějak od první chvíle, co jsem začala brát substituci, se doma jenom „válím“. Moje váha šla nahoru a to dřív už několikrát. Když jsem mívala 58 kilo a aktivně jsem závodila, měla jsem pocit, že mám pořád energie na rozdávání. Od mistrovství světa WKA jsem si tuhle váhu udržovala skoro až do první kouzelné pilulky estrogenů. Lehce jsem občas přesáhla 60kilo, ale většinou jsem šla do ringu ve váhové kategorii do 62,5 kilo v kickboxu a to jsem ještě přecházela z nižší kategorie výš, protože v thajském boxu jsem byla do 61,5Kg. S ničením testosteronu jsem byla unavenější a unavenější, až jsem najednou měla o deset kilo víc. Přibrat deset kilo je hrozný, člověk si připadá najednou tak oteklý a ufuněný, i na fotkách si připadám jako nafouklá opuchlina. Vždycky si na to vzpomenu, když stojím někde u kasy v obchoďáku a předemnou stojí obézní lidé s těmi bůčky na páse. Říkám si vždycky pro sebe: „Sakra, to si to ti lidi neuvědomí, že to došlo až do takové nebezpečné míry? A oni si to budou kupovat pořád a pořád a zdlábnou to pak doma u televize.“ Často se mi ještě u toho zvedá žaludek, ale co? Je to jejich život. Po operaci se mi opět snížila váha na 63kilogramů po vydatné stravě z infuzí a místního nemocničního kuchaře, kterou jsem opět do půl roku dohnala zpátky skoro na 70Kg. A to mi už vážně nedělá dobře. Rozhodla jsem ses tím něco udělat a dostat se pod 65kilo nejlépe pod 63. Vysvětlím později.

Člověk bez testosteronu jenom s estrogeny potřebuje najednou méně kalorií. Jakmile jsem na začátku HRT zjistila, že mne k snídani zasytí jedna dvě celozrné bulky, vynechala jsem pečivo úplně a přešla na různé plátky. Těsto jím jen vyjímečně, maso nejím už šestnáct let a najednou jsem si začala hrát s představou, že z původně etické vegetariánky se stane ještě etičtější veganka(už jsem) a pak přejdu konečně jednou na RAW. Jenomže ani s tím jsem nemohla začít hubnout. Pořád se mi váha držela a ne a ne jít dolu. Že by těmi estrogeny? Možná. Co jsem však zjistila z několikerých krevních testů bylo to, že mám na HRT najednou trochu zvýšený cholesterol. Začala jsem pít různé čaje na cholesterol a také jsem si koupila sojový lecitin. Ten cholesterol sráží poměrně dobře, jen je potřeba koukat na balení, protože někteří výrobci do tablet strkají vepřovou želatinu, což je nabobtnalá kůže z prasete, z čehož se mi opět zvedá žaludek, jen když na tyhle moderní vymoženosti potravinářského průmyslu pomyslím. Jo, bez suplementů by nic nešlo. Jídlo je jen půlka úspěchu a po čtyřech měsících jsem se znovu vrátila do tělocvičny na tréninky kickboxu. Jenomže jednou dvakrát týdně je pořád málo a váha mi pořád stagnovala na 69-70Kg. Už jsem byla chvíli zoufalá, že jím méně a sportuju více a ono pořád nic. Trenér a kamarádka mne začali přemlouvat, abych také zkusila jít do ringu na některých turnajích, čemuž jsem dlouhou dobu odolávala, protože si už nemám co dokazovat. A navíc, v téhle váze bych už byla mezi ženami v té supertěžké váze. To ani nechci pomyslet, že bych šla do ringu bez rozdílu vah. Občas tam jsou holky i kolem 80Kg a víc a na ty bych asi neměla, i kdybych trénovala denně. Do této doby to o mne nikdo nevěděl, čím vším jsem si prošla, až mne jednou napadlo, že svou drahou polovičku také vytáhnu na tréninky a pak to najednou při rozhovoru prasklo. Musela jsem jít s pravdou ven a přiznat, že mám za sebou také profesionální zápasy v thajském boxu. Ne nebojte, pořád to o mne neví. Z čehož najednou Kikina, patnáctiletá holčina milující bojové sporty, začala skákat radostí: „Já to říkala, že dobrá.“ Až pak tak nějak jako že jo, že bych mohla příští sezónu jeden dva zápasy zkusit, ale potřebuju se dostat pod 65kilo, ať nejsem v té nejtěžší kategorii. Vím, že dostanu na hubu, ale nemusím o to dostat víc. Jenomže co dělat, když na hubnutí nic nepomáhá a estrogenů se vzdát nechci?

Musela jsem přitvrdit,  zeleninové saláty s bylinkovými zálivkami jsem začala střídat se smoothies místo obědů, k snídani většinou jako doposud plátky nebo vločky se sójovým mlékem a jediné teplé jídlo jsem měla večeři, kdy jsem si vařila polévky. Chvíli to bylo těžké a měla jsem hlad, ale nakonec si tělo zvyklo. A navíc moje drahá polovička mne naučila jezdit na kolečkových bruslích. Tento rok jsem se na ně postavila vůbec poprvé a mohu říct, že to je úžasný pocit. Nejprve jsem jezdila na půjčených a pak jsem si asi před měsícem koupila svoje vlastní. Ve slevě ve SportDirectu teď měli nádherný No Fear Flare, které jsem musela mít. Velikost 39! Akorát ty ložiska jsou takový ty lepší, až bych řekla, že na mne jako na začátečnici jsou tyhle moc rychlý. Od nás vede přírodou suprová cyklostezka na jeden ze dvou bruslařských okruhů tady ve městě, což mne začalo bavit, až jsem včera po necelých dvou měsících ježdění najela 15Km. A váha jde pomalu dolů asi o půl kila týdně, což představuje energetický příjem nižší cca o 500kcal pod denní energetický výdej. A najednou už mám těch 65kilo za dva měsíce. Ještě budu pokračovat nějakou chvíli a při tom se pěkně do léta opálím. Už zas mám dost energie a dneska půjdu na brusle zas. To jen tak pro představu, abyste věděli, jak je těžké hubnout na HRT.

no_feare_flare

Tento týden zemřel 25 letý student, člen představenstva LGBT univerzitní skupiny, vojenský záložník a bojovník za transgender práva Rowan Feldhaus z americké Georgie, který v lednu tohoto roku vyhrál právní spor o to, aby mohl používat své mužské jméno poté, co byl diskriminován soudcem. Nyní jde o výjímečný případ, kdy pacient zemřel při hysterektomii na septický šok poté, co jeho mozek neměl dostatek kyslíku. Septický šok patří mezi nejčastější typy šoků způsobující úmrtí v nemocnicích.

rowan

« Older Entries
  • Přihlásit se