Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Pohlazení na duši

Červenec10

Koupila jsem si knihu Francouzská poezie moderní doby a začala hltat verše uvnitř vepsané a tak nějak mne přitom cosi příjemně hřálo na duši, až se mi na rtech mojich po chvíli vykouzlil úsměv, po jednu či dvě vteřiny.

Najednou jako bych též stála v lotarinském kraji s tváří domýšlivou či uvězněna v Paříži, jen na dosah, o lepších verších přestala jsem snít, neb já je četla, před spaním zasněna sním a s nocí rychle usnu, na verše marně vzpomínám a když opět knihu otvírám, znovu čtu a znovu sním, víc než před spaním.

Městské krajiny
Paul Verlaine

V Paříži vězněn z příčin příliš mnohých věru
v těch horkých dobách, z věcí útěchu si beru,
jež mnoho nestojí a na dosah mi jsou,
na příklad z ulice, kde bydlím … pod střechou.
a z její primitivní jaksi podívané,
dík samozřejmé, sprostné dobrotě, jež vane
od prahu chudých lidí k sousedovu prahu
do jejich codenních a sbratřujících vztahů.

Napravo, nalevo čuchaje sady svistí
přec už jen zářijový vítr; rvavé listí
let divý napodobí ptáků šílených,
již ploší byli by, per rudozelených,
nad vřavou hádek, které sotva mnoho váží,
dělníků napilých po modrém víně v ráži,
když o křivé se slovo zkuráženi prou.

Své verše skládám tu a kouřím dýmku svou,
sám sprostný, rád se na ty sprostné byty divám,
a s nocí rychle usnu; a že vždycky snívám,
já lepší verše, bozi, verše lepší sním,
daleko lepší těch, jež psal jsem před spaním,
vášnivé, hluboké, jak voda ze skal třpytné;
v nichž nezakulhá nic, ba ani neklopýtne,
jež slávy veliké získají mému jménu,
– až nichž si procitna ni slůvka nevzpomenu.

Píseň
Gustave Kahn (Mosellanes)

Tam v lotarinském kraji
dub velký stojí v háji
a na něm ptáče čaruje,
když zazpívá, když zazpívá
tak silně, že kdo miluje,
sám a sám z lesa se vracívá
do dědiny, do dědiny,
a uchvácen tak září,
že i ta nejkrutější, i ta nejmoudřejší
se usměje před jeho domýšlivou tváří
po jednu či dvě vteřiny.

Tam v lotarinském háji
potůček mírný běží,
tak klidný, pěkný a svěží,
že nejmíň záletný hoch k němu nakloněn
tak statný, tak statný vzhled si dá,
byť z barchetu má čapku jen,
jak kavalír hned vypadá
tak vznešený, tak vznešený,
že krásky se na něj usmívají
po jednu či dvě vteřiny.

Tam v lotarinském háji
je zdvořilá ozvěna,
tak něžná a tak důvěrná,
že když jdou panny samy v lese,
jdou skromně a jistě nic neříkají,
cos dí jim v šepotu, cos dí jim v šepotu:
Nejsladší, nejkrásnější milý bude tu.
V sedmimílových botách přijde
či poštou přijede —
tu kráska usměje se
po vteřinu nebo dvě.

Padesátkové šaty

Červenec8

…aneb kolová sukně na milión způsobů.

Prvně jsem ráda, že jsem alespoň někoho inspirovala k tomu si pořídit nový šicí stroj a začít se šitím.

A tato kolová sukně je první výtvor čtenářky  na novém šicím stroji.

Nic si z toho nedělejte, pokud nemáte overlock. Pokud nešijete jen úplety, tak se dá bez problémů používat kombinace francouzského švu a téhle suprové patky, kterou používám na lemování šikmými proužky. Francouzský šev je super, protože nikde nejsou vidět nitě, šev se dá zevnitř přeložit a ještě jednou přešít, čímž se i látka zpevní. Patka, kterou jsem zmínila, smotává šikmý proužek přímo do přešívaného okraje.

Látka prochází prostředkem a ve výsledku je steh rovný a hladký. Je to šikovná hračka, ze které mám radost, i když se s ní dá šít šikmý proužek pouze jen do 7mm, což je na některé látky málo. Patka stála kolem 300Kč.

Už dlouho jsem si chtěla ušít šaty ve stylu padesátých let s odhalenými zády. Látku jsem měla už asi rok koupenou a nikdy mi na ně nezbyl čas. Tak jsem se do nich tento prodloužený víkend pustila a za dopoledne bylo hotovo. A mimochodem i ony mají také základ v kolové sukni, kterou jsem tažením nití ještě trochu nařasila a sešila s hořejškem.

Et c’est voila

Dopředu jsem vsadila krajkový zip, který se aplikuje vně.

a takto vypadají zezadu, zavazování za krkem a pas se taky zavazuje na mašli.

 

Domčino Haute couture

Červen17

Zatím jsem se zmohla pouze na takové šaty níže, ale je to každou chvíli to moje šití čím dál tím lepší. Že už jsem o level výš se dá poznat na tom, že už mne nikdo za to, co si ušiju, nechválí. No nechválí mne nikdo, protože si všichni myslí, že je to kupovaný. To je v háji a já se s tím takhle pracně dělám. Stříhám, šiju, zažehluju, pářu, přešívám, zažehluju a ono už nic za to. Ale už se pomalu tomu haute couture blížím. Nakoupila jsem si samé krásné látky a doplňky a nedá mi to přetvořit z nich ještě něco krásnějšího.

Po minulým perným měsíci, který jsem po nocích trávila v práci, jsem si už potřebovala odpočinout. Jo zkrátka když se rozsype Raid, tak je o zábavu postaráno. Na dovolené v Paříži jsem si vůbec neodpočinula a bolely mne nožky jako…z toho chození. Do toho ještě v druhé práci přišli, že chtějí změnit poskytovatele internetu a všechny služby na serverech včetně firewallu a třech VPNek se musely převést. Takže jsem tam zas byla i o víkendu. Do toho jsem ještě dělala jeden eshop pro biofarmu a musela jsem tam vyřešit pár složitých věcí. S ním se taky dole pochlubím. Zkrátka jsem se cítila tak zpráskaná a do toho mi malá říká, když jsem ji vezla do školy: „Domí, kolik máš v tý práci peněz? Máš…???“ „Jó to mám.“ odpovídám ji. „Tak to chci taky dělat, to mi stačí a navíc ty máš tak pohodovou práci, hlavně do tý práce nemusíš jít a můžeš si zůstat doma.“ Nevidí, co všechno za tím je a že člověk, který zůstane doma, musí mít taky dost motivace se k práci donutit a neprokrastinovat. „Tak se musíš dobře učit a neflákat to“ alespoň zkouším ji nějak motivovat v učení a v duchu si říkám, jak já občas potřebuju vypnout ty internety, zavřít notebook a telefon. Občas si říkám, že bych se mohla na chvíli zbavit i auta(první rok a mám 30tis za sebou), ale to už je těžší než jen vypnout internet, páč jsem zlenivěla. To už je snazší si zajet na brusle a najet na nich 20km, ale autem, jak jinak. A do toho všeho, aby toho nebylo málo jsem se starala o dvě malá koťátka. No podívejte, to je ňuňatý.

Nakonec jsem je tento víkend došila a ještě si byla i zabruslit, i když jsem ještě včera pozdě do noci seděla na terase a nastavovala server vzdáleně. Šití je pro mne taková příjemná zábava, při které mohu skoro vypnout mozek, spíš při něm používám tu kreativnější část a ne tu logicky myslící. Někdy se přistihnu v obchodě, že ještě pořád přemýšlím, když jdu z práce a že ten mozek jede setrvačností na plné obrátky a snaží se něco vymyslet. Proto je pro mne šití jeden z velkých relaxů, u kterých si odpočinu.

detail…

a nakonec se musím pochlubit ještě s eshopem pro jednu biofarmu, která používá oběrná místa a rozvozové dny.

a já už zas potřebuju dovolenou…

Jak být tres chic

Květen27

Mnozí z vás, kteří občas kouknou na můj twitter zaznamenali, že jsem byla se svou drahou polovičkou na dovolené v Paříži…

…ale než se do Paříže dostanu, musím informovat o tom, že Evropská unie již přijala novou revizi klasifikace nemocí ICD11 a o změnách velmi pečlivě informuje na svých stánkách europa.eu. Nic už nezmění na tom, že transsexualita je již vyškrtnutá z duševních onemocnění a navíc již mezi onemocněními není vůbec. Následovat bude jen překlad do jednotlivých jazyků a přijmutí nové klasifikace.

Miluju Francii a miluju Paříž. Je to přeci to nejúžasnější místo na světě. Nikde jinde nenajdete místo, kde na jednu stranu na vás bude ze všech stran dýchat bohatá a skvostná historie nejen ze všech těch staveb nebo ze zámků na Loiře a na druhou stranu jsou přitom ve skutečnosti Pařížané tak skromní. Skromní z našeho pohledu, bohatí jsou však svým životním stylem. Jak bylo krásné s nimi relaxovat u fontány v Louvru, alespoň na chvíli jako všichni ostatní místní poobědvat na trávníku před invalidovnou, nadýchat se jedinečné atmosféry farmářských trhů, hodně moji cynickou duši nadchly zahrady zámku Vaux le Vicomte a když si vzpomenu na to jejich zvučné „bon jour“, kdykoliv vejdete do nějakého krámku…Oh là là

Všechno to vyplývá z historie, protože Francie sice zažívala jak velmi bohatá období, tak byly i doby, kdy se museli obyvatelé velmi uskromňovat, což se zároveň odráželo na jejich životním stylu nebo například na stylu oblékání, který je velmi jednoduchý, ale zároveň i velmi elegantní. Mohla jsem se o tom sama přesvědčit při své návštěvě Versailles a ještě ráno, než jsem vycházela z hotelu, jsem si říkala, že tohle je přesně to, co zde na sobě mít chci, šedorůžovou kombinaci, nic moc extra, co by vyčnívalo. V jednom obchůdku mne však zastavil jeden francouz a řekl lámaně: „I like your design“…následovala pochvala už ve francouzštině, že jsem sladěná od zdola až nahoru odplněná o ruční gestikulaci a pak jedna nejznámější fráze, že jsem „trés chic“. Možná to říkal každé druhé, jen aby zvýšil tržby, mne to rozhodně potěšilo a zvýšilo sebevědomí. Přeci jen tohle nezažijete nikde jinde na světě. Jestli tedy chcete tento pocit zažít a být „trés chic“, rozhodně jeďte do Paříže.

Prošla jsem si nákupního průvodce, kde máte všechny obchody na hlavních třídách, nakoupili jsme si parfémy z muzea parfémů, ochutnaly sýry a vína. Zažila jsem Paříž ne jen z Eiffelovky, ale ještě úžasnější pohled na ni je ze skleněné terasy mrakodrapu Montparnasse nebo pod bazilikou Sacre coeur na Montmartru. Tam si teprve uvědomíte, že se do Paříže musíte zas znovu vrátit a že ji vlastně ani celou neznáte. Ač byl program plně nabitý a já uléhala s únavou, vděčím své drahé polovičce za příjemně strávený týden, který mi dodal energii, po které jsem prahla dlouhou dobu před tím.

A tak dál přemýšlím, jak být Pařížankou v tom svém hektickém světě, kde žiji.

Paris, je t’aime…

PS: Dokonce se mi stala taková jedna úsměvná věc týkající se být transgender tedy transgenre. Seznámili jsme se s jedním mladším párem z Česka a když jsem čekala před toaletama v nové moderní čtvrti La Defense a kolem se rozhlížel mladík od slečny, který také na ni čekal před toaletami, najednou přišel ke mne a říká: „Hele, vidíš tu holku za mnou?“ A já že ne, že je otočenej do davu a tam nevidím nikoho zvláštního. „Podívej se do drogérie, támhle.“ Hned jsem pochopila situaci, protože prodavačka byla zcela jistě před přeměnou. „To je normálně kluk…“ říká a bylo znát, že tohle vidí asi poprvé. Mne však nějak trochu zamrazilo, abych to také na sobě nedala znát a jen jsem odvětila, že takové věci se stávají a není to nic neobvyklého. Trochu zakroutil hlavou, že to nechápe, ale nijak se nevyjadřoval. Do hodně zvláštní situace jsem se dostala.

Jinak moje oblíbená transgenre youtuberka je Laura Badler, která má taková hodně pěkná a vysvětlující videa. Pokud chcete, tak u ní se také můžete inspirovat, jak být tres chic.

Trikošaty s kapucí

Březen31

Tak jsem se po dlouhé době dostala k šití, protože jsem měla problémy s krční páteří a nedalo se sedět ani u počítače natož u šicího stroje. Často teď musím jezdit autem směrem Ústí a Kraslice a to mému zlepšení nijak nepomáhalo, dokonce ani prášky od neurologa, po kterých mi bylo spíše ještě víc zle. Co mi ale nakonec pomohlo byla koňská mast z 25 bylin, která potlačila bolest a mohu konečně fungovat. Zlatá příroda okolo nás, jaké dobré věci nám poskytuje.

Kromě toho, že jsem včera ušila další potah na tiskárnu do kamenolomu, kde to rozhodně potřebují, jsem si sedla k šicímu stroji a dnes odpoledne jsem si ušila tyhle trikošaty z úpletu. Do té látky jsem se zamilovala.

A níže je jak vypadá střih. Je kreslený podle knihy „Střihněte si na šaty“ od Lenky Velebové, která obsahuje pouze střihovou manipulaci s různými náměty, tak ji velmi doporučuji. Podle ní si vytvoříte spoustu střihů samy. Prodloužila jsem střih na triko a přidala kapuci. Možná asi ještě došiju venkovní kapsy, ale to si ještě rozmyslím, jestli se do toho pustím.

Valentýn je tu

Únor14

Pro svou drahou polovičku jsem upravila a zalaminátovala dárkové poukázky k Valentýnu s výběrem toho, co všechno jsem schopná pro zpestření našeho milostného vztahu udělat. Ještěže jsou ty poukazy převázané mašlí, protože bych to tu musela jinak cenzurovat.

A taky mám hroznou chuť na zmrzlinu a pustit si přitom mého nejoblíbenějšího animáka „Snoopy in love.“

A tady je pár tipů na ty další

 

Maskáčové šaty, liky a Chevalier D’Éon

Leden21

„Vstávej, tvoje šaty mají už skoro 100liků.“ Budím svoji dceru, pro kterou jsem během večera ušila maskáčové šaty s nařasenými rukávky. Říkám tuhle svoji větu s jistou nadsázkou, protože se mi ještě předevčírem chlubila, jak v tomhle sociálním světě je o mnoho úspěšnější než já a jak její kanál na musica.ly má 18,1tis srdíček. Po shlédnutí filmu Nejsledovanější si uvědomuji, jak šít oblečení je hrozně mimo mainstream. K vánocům si dcera přála maskáčové oblečení, ale to jsem ještě nevěděla, že sehnat něco maskáčového pro malou holku, co by nebylo růžové a zároveň ve velikosti XXXS XXS, je tak trochu nadlidský výkon.

Když jsem byla koupit látku pro obal s gumou na tiskárnu do hodně prašného prostředí v kanceláři kamenolomu, tak jsem našla tuten maskáč a už jsem věděla, že jím udělám malé radost, ať už z něj ušiju cokoliv. Mimochodem sehnat obal na tiskárnu je taky nadpřirozená věc. Jediné, co se dá sehnat je potah na zahradní gril odlišných rozměrů a zkoumat se mi to opravdu nechtělo, který mám objednat. A tak nová tiskárna oproti té předešlé, která vydržela rok a dva týdny tedy po záruce má v rámci dobrých vztahů s firmou nejen rozšířenou záruku, ale i účinnou ochranu. Sice černý potah trochu vypadá na stole jako rakev, ale od rakve ho odlišuje našitá květina.

Včera jsem se malé ptala: „Chceš kalhoty? Chceš šaty přes jedno rameno? Co ty kapsy? Chceš něco s poutkama?…“ Vůbec jsem nevěděla, jak to maskáčové cosi pojmout. Až když jsem na látku začala kreslit křídou, tak z toho byl nakonec takový jednoduchý střih s Dior záševkem a se skrytým zipem. Lem kolem krku a pod rameny jsem musela kvůli pevné látce sežehlit, ale šlo to.  Za tu dobu, co šiju, jsem si zvykla žehlit vše co se dá, ještě dřív než se to sešije dohromady. Výsledek je vždy lepší, než když nežehlíte. U skrytého zipu se mi vyplatilo přidat na švu látky o trochu víc a pak ho přehnout dovnitř pod zip a přešít znovu, aby nešla vidět látka i ze vnitř. Vlastně šlo vše podle plánu neplánu až je výsledek takovýto.

A takovou radost mají kočky u nás na terase ze sněhu.

Chevalier D’Éon

Píše se rok 1756, Angličané brání Francouzům v přístupu do Ruska, jenomže pro-francouzsko ruská frakce se potřebuje spojit se svými spojenci, aby se mohla spiknout proti Habsburské monarchii. Na Hranicích stojí stráže, kteří do Ruska pustí jenom ženy a děti, nikdo nesmí mluvit francouzsky ba ani anglicky. Pro Ludvíka XV, který byl v tu dobu moc mladý a chabý, aby panoval, občas šíleně i vládne a nelogicky dělá svá rozhodnutí, udělá přesto přeci jen jedno své rozhodnutí, které změní celou historii Francie. Požádal totiž Charles-Geneviève-Louis-Auguste-André-Timothée d’Éon de Beaumont, aby jako žena , kterou se od mala cítila, podnikla cestu do Ruska podpořit pro-francouzskou frakci a dostála cílů Francie. Ale tím trochu předbíhám historii.

Chevalier d’Éon se narodila v Burgundsku roku 1728 do chudé rodiny a jak jinak než do jiného těla. Jako muž se stále cítila ženou. D’Éon se přestěhovala v mládí do Paříže, kde vystudovala Collège Mazarin a ke se stala nejprve sekretářkou fiskálního oddělení plánujícího rozpočet Paříže. Už tehdy vynikala svým androgením vzhledem a to byl zorvna ten důvod, proč za ní Ludvík XV přišel, aby podnikla tajnou misi do Ruska. Musela tajně projít hranice, kde riskovala, že pokud bude odhalena bude poté následně popravena. Plán byl takový, že d’Éon se měla vydávat za služebnou císařovny Leu de Beaumontovou a spojit se s odpůrci monarchie. A tak se d’Éon stala během let 1756-1760 špiónkou. Misi úspěšně splnila natolik, že se d’Éon stala dokonce v Rusku francouzskou velvyslankyní a sektetářkou velvyslanectví v Petrohradě. V té době se stala předmětem románu Valentina Pikula Le chevalier d’Éon et la guerre de Sept ans „Пером и шпагой“.

V říjnu 1760 se d’Éon vrátila zpět do Francie, kde se stala Kapitánkou dragounů maršála de Broglie, kde bojovala v pozdních etapách sedmileté války v bitvě u Villinghausenu, až byla u Ultrop zraněna. Když císařovna Elizabeta v lednu 1762 zemřela, byla d’Éon jmenována tajemnicí, bylo ji svěřeno 1000liber a vyslána do Anglie, kde měla vyjednat mírovou smlouvu sedmileté války, která byla nakonec podepsána díky ní 10. února 1763 v Paříži. O dva měsíce později za tento čin dostala řád Saint-Louis a byla jmenována do šlechtického stavu chevalier.

D’Éon zůstala v Anglii, kde shromáždila informace o případné francouzské invazi do Anglie. Jako žena již v té době je tyto prozradila nakonec anglické šlechtě, aby mohla v Anglii zůstat. Francie vyslala do Anglie svého nového velvyslance comte de Guerchy, kde byla d’Éon následně zařazena jako tajemnice. Zde pak proti sobě působily vlivy různých šlechtických stavů. Na jedné straně Madame de Pompadour společně s duc de Choiseul a duc de Praslin, na druhé straně rod de Broglie, za které d’Éon bojovala. D’Éon byla v Anglii uvězněna francouzi, přičemž neuposlechla rozkazu se vrátit zpět do Francie. V Anglii byla natolik populární, že jakmile se tato zpráva roznesla po anglii pod jejími memoáry Lettres, mémoires et négociations particulières du chevalier d’Éon, začal rozhněvaný dav házet kameny do sídla nově zvoleného velvyslance Guerchyho. D’Éon si zachovávala přízeň anglické vlády natolik, protože nezveřejnila úplně všechny plány francouzské invaze a informace francouzského agenta Louis François Carlet de la Rozière, který zkoumal britskou pobřežní stráž.

Ač d’Éon nosila dragounskou uniformu, proslýchalo se po Londýně, že je to vlastně žena. Na Londýnské burze byl kvůli tomu založen sázkový fond na pravost pohlaví. Chevalier d’Éon tvrdila už od narození, že je ženou, akorát byla vychována jako chlapec, protože její otec by jen tak mohl dědit, jen pokud by měl syna. Až král Ludvík XVI vyslyšel tomuto požadavku. Otec d’Éon mohl dědit, jenomže král požadoval ještě jednu podmínku: Pokud se d’Éon chce vrátit zpět do Francie, tak už jako žena v ženských šatech. D’Éon se ráa vrátila 1777 zpět do Francie.  V roce 1779 vydala opět memoáry La Vie Militaire, politique, et privée de Mademoiselle d’Éon a zpět do Anglie se mohla vrátit až v roce 1785, kde nakonec zůstala, což jí bylo nakonec osudné. S francouzskou revolucí se d’Éon dostala do finančních problémů, které nenapravily ani snahy pomoci Francii ve válce v Americe nebo proti Habsburkům, o svůj přiznaný důchod přišla. V roce 1804 byla dokonce ve svých 76 letech kvůli dluhům vězněna a v chudobě umřela 21. května 1810. Zbývající majetky prodala kancelář Christie’s a chirurg, který zkoumal její posmrtné tělo konstatoval, že nese jak můžské známky, tak i ženské, zejména pak zaoblené boky a končetiny, tak i větší prsa. D’Éonin hrob na Burdett-Coutts se ztratil, avšak to celé není jen pouhá fikce. Příběh, ač velmi starý, se dostává do povědomí lidí teprve nyní.

Zůstal článek v Frontispiece, Town and Country Magazine z května 1771, který byl oscanován.

A také tento zfilmovaný příběh Valentina Pikula

Projekt kašmírový kabát

Září10

Tak jsem se po několika strávených víkendech šitím dopracovala ke konci. Vrchní látka je stoprocentní kašmír kupovaný v kamenné prodejně Marlen.cz v Praze.

kabat1

knoflíky jsem vybrala přírodní dřevěné s motivem květin, okraje jsem olemovala zlatým prýmkem.

kabat2

Podšívka je takovýhle pěkný prošívaný vatelín.

kabat3

Takže zítra předávám majitelce.

posted under Můj styl | No Comments »

Trochu luxusu…

Srpen21

…ale musela jsem slíbit, že nebudu pracovat, jenomže já ten notebook stejně nějak propašuju v kufru  😉 Takže s mojí drahou polovičkou a malou odjíždíme si užívat trochu toho luxusu do Senohrab.

senohraby_1

senohraby_2

senohraby_3

a až se vrátím, čeká mne stěhování do hezčího. Představte si, že ráno vyjdu ven s teplým čajem na terasu na stráni a z ní budu mít takovýhle užasný výhled. Těším se, až se ke své drahé polovičce přitulím za vlažného večera na lehátku a budu vrnět blahem nad tou romantikou okolo.

hurky

posted under Můj styl | No Comments »

Projekt kašmírový kabát a projevy xenofóbie

Červenec6

Začnu asi tím, co mne tíží poslední dobou.

Minulý týden přijela policie do mé práce k externímu zákazníkovi a odvedli mne v poutech. Ex si podala návrh na zákaz styku s mojí dcerou, odůvodnila ho tím, že jsem změnila pohlaví a soudkyně před pár dny vydala usnesení o mém eskortování k sexuologovi a na psychiatrii, zda-li tím netrpím duševní nemocí. Transsexualita stále patří mezi duševní onemocnění, avšak WHO již dokončuje její vyškrtnutí z duševních nemocí stejně tak jako před tím homosexualitu a nová revize by měla vyjít v platnost příští rok v květnu. Nicméně mne policie zatkla, zabavila mi osobní věci a odvezla v poutech přes 150Km pryč, kde mne pak ponechali jen tak.

Kontaktovala jsem již advokátku a druhý den jsem podala stížnost na usnesení o nucené eskortaci. Je možné, že do budoucna mne budou odvážet ještě několikrát a nátlak, který tak několik let graduje bude ještě víc intenzivnější. Ale tak snad jej unesu a dopadne to nakonec dobře.

Jinak jsem se znovu dostala k pokračování mého projektu kašmírového kabátu. Na hedvábný papír jsem nakreslila a nastříhala střih pro kabátek, ten jsem pak po jednotlivých částech přenesla na krejčovskou pannu. Trochu jsem měla problém s upevněním, jelikož mám pannu o velikosti 38 a kabátek musí mít přes prsa 110cm, což odpovídá velikosti 46. Střih tak drží na pouhých dvou špendlících a já si říkám, že budu asi muset investovat do krejčovské panny s nastavitelnými rozměry. Ten bych si přála, tak uvidíme. A teď ve smyslu pískových mandal a všudepřítomné pomíjivosti všechno sundám a půjdu podle jednotlivých kousků stříhat.

kabat1

 

« Older Entries
  • Přihlásit se