Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Trikošaty s kapucí

Březen31

Tak jsem se po dlouhé době dostala k šití, protože jsem měla problémy s krční páteří a nedalo se sedět ani u počítače natož u šicího stroje. Často teď musím jezdit autem směrem Ústí a Kraslice a to mému zlepšení nijak nepomáhalo, dokonce ani prášky od neurologa, po kterých mi bylo spíše ještě víc zle. Co mi ale nakonec pomohlo byla koňská mast z 25 bylin, která potlačila bolest a mohu konečně fungovat. Zlatá příroda okolo nás, jaké dobré věci nám poskytuje.

Kromě toho, že jsem včera ušila další potah na tiskárnu do kamenolomu, kde to rozhodně potřebují, jsem si sedla k šicímu stroji a dnes odpoledne jsem si ušila tyhle trikošaty z úpletu. Do té látky jsem se zamilovala.

A níže je jak vypadá střih. Je kreslený podle knihy „Střihněte si na šaty“ od Lenky Velebové, která obsahuje pouze střihovou manipulaci s různými náměty, tak ji velmi doporučuji. Podle ní si vytvoříte spoustu střihů samy. Prodloužila jsem střih na triko a přidala kapuci. Možná asi ještě došiju venkovní kapsy, ale to si ještě rozmyslím, jestli se do toho pustím.

Valentýn je tu

Únor14

Pro svou drahou polovičku jsem upravila a zalaminátovala dárkové poukázky k Valentýnu s výběrem toho, co všechno jsem schopná pro zpestření našeho milostného vztahu udělat. Ještěže jsou ty poukazy převázané mašlí, protože bych to tu musela jinak cenzurovat.

A taky mám hroznou chuť na zmrzlinu a pustit si přitom mého nejoblíbenějšího animáka „Snoopy in love.“

A tady je pár tipů na ty další

 

Maskáčové šaty, liky a Chevalier D’Éon

Leden21

„Vstávej, tvoje šaty mají už skoro 100liků.“ Budím svoji dceru, pro kterou jsem během večera ušila maskáčové šaty s nařasenými rukávky. Říkám tuhle svoji větu s jistou nadsázkou, protože se mi ještě předevčírem chlubila, jak v tomhle sociálním světě je o mnoho úspěšnější než já a jak její kanál na musica.ly má 18,1tis srdíček. Po shlédnutí filmu Nejsledovanější si uvědomuji, jak šít oblečení je hrozně mimo mainstream. K vánocům si dcera přála maskáčové oblečení, ale to jsem ještě nevěděla, že sehnat něco maskáčového pro malou holku, co by nebylo růžové a zároveň ve velikosti XXXS XXS, je tak trochu nadlidský výkon.

Když jsem byla koupit látku pro obal s gumou na tiskárnu do hodně prašného prostředí v kanceláři kamenolomu, tak jsem našla tuten maskáč a už jsem věděla, že jím udělám malé radost, ať už z něj ušiju cokoliv. Mimochodem sehnat obal na tiskárnu je taky nadpřirozená věc. Jediné, co se dá sehnat je potah na zahradní gril odlišných rozměrů a zkoumat se mi to opravdu nechtělo, který mám objednat. A tak nová tiskárna oproti té předešlé, která vydržela rok a dva týdny tedy po záruce má v rámci dobrých vztahů s firmou nejen rozšířenou záruku, ale i účinnou ochranu. Sice černý potah trochu vypadá na stole jako rakev, ale od rakve ho odlišuje našitá květina.

Včera jsem se malé ptala: „Chceš kalhoty? Chceš šaty přes jedno rameno? Co ty kapsy? Chceš něco s poutkama?…“ Vůbec jsem nevěděla, jak to maskáčové cosi pojmout. Až když jsem na látku začala kreslit křídou, tak z toho byl nakonec takový jednoduchý střih s Dior záševkem a se skrytým zipem. Lem kolem krku a pod rameny jsem musela kvůli pevné látce sežehlit, ale šlo to.  Za tu dobu, co šiju, jsem si zvykla žehlit vše co se dá, ještě dřív než se to sešije dohromady. Výsledek je vždy lepší, než když nežehlíte. U skrytého zipu se mi vyplatilo přidat na švu látky o trochu víc a pak ho přehnout dovnitř pod zip a přešít znovu, aby nešla vidět látka i ze vnitř. Vlastně šlo vše podle plánu neplánu až je výsledek takovýto.

A takovou radost mají kočky u nás na terase ze sněhu.

Chevalier D’Éon

Píše se rok 1756, Angličané brání Francouzům v přístupu do Ruska, jenomže pro-francouzsko ruská frakce se potřebuje spojit se svými spojenci, aby se mohla spiknout proti Habsburské monarchii. Na Hranicích stojí stráže, kteří do Ruska pustí jenom ženy a děti, nikdo nesmí mluvit francouzsky ba ani anglicky. Pro Ludvíka XV, který byl v tu dobu moc mladý a chabý, aby panoval, občas šíleně i vládne a nelogicky dělá svá rozhodnutí, udělá přesto přeci jen jedno své rozhodnutí, které změní celou historii Francie. Požádal totiž Charles-Geneviève-Louis-Auguste-André-Timothée d’Éon de Beaumont, aby jako žena , kterou se od mala cítila, podnikla cestu do Ruska podpořit pro-francouzskou frakci a dostála cílů Francie. Ale tím trochu předbíhám historii.

Chevalier d’Éon se narodila v Burgundsku roku 1728 do chudé rodiny a jak jinak než do jiného těla. Jako muž se stále cítila ženou. D’Éon se přestěhovala v mládí do Paříže, kde vystudovala Collège Mazarin a ke se stala nejprve sekretářkou fiskálního oddělení plánujícího rozpočet Paříže. Už tehdy vynikala svým androgením vzhledem a to byl zorvna ten důvod, proč za ní Ludvík XV přišel, aby podnikla tajnou misi do Ruska. Musela tajně projít hranice, kde riskovala, že pokud bude odhalena bude poté následně popravena. Plán byl takový, že d’Éon se měla vydávat za služebnou císařovny Leu de Beaumontovou a spojit se s odpůrci monarchie. A tak se d’Éon stala během let 1756-1760 špiónkou. Misi úspěšně splnila natolik, že se d’Éon stala dokonce v Rusku francouzskou velvyslankyní a sektetářkou velvyslanectví v Petrohradě. V té době se stala předmětem románu Valentina Pikula Le chevalier d’Éon et la guerre de Sept ans „Пером и шпагой“.

V říjnu 1760 se d’Éon vrátila zpět do Francie, kde se stala Kapitánkou dragounů maršála de Broglie, kde bojovala v pozdních etapách sedmileté války v bitvě u Villinghausenu, až byla u Ultrop zraněna. Když císařovna Elizabeta v lednu 1762 zemřela, byla d’Éon jmenována tajemnicí, bylo ji svěřeno 1000liber a vyslána do Anglie, kde měla vyjednat mírovou smlouvu sedmileté války, která byla nakonec podepsána díky ní 10. února 1763 v Paříži. O dva měsíce později za tento čin dostala řád Saint-Louis a byla jmenována do šlechtického stavu chevalier.

D’Éon zůstala v Anglii, kde shromáždila informace o případné francouzské invazi do Anglie. Jako žena již v té době je tyto prozradila nakonec anglické šlechtě, aby mohla v Anglii zůstat. Francie vyslala do Anglie svého nového velvyslance comte de Guerchy, kde byla d’Éon následně zařazena jako tajemnice. Zde pak proti sobě působily vlivy různých šlechtických stavů. Na jedné straně Madame de Pompadour společně s duc de Choiseul a duc de Praslin, na druhé straně rod de Broglie, za které d’Éon bojovala. D’Éon byla v Anglii uvězněna francouzi, přičemž neuposlechla rozkazu se vrátit zpět do Francie. V Anglii byla natolik populární, že jakmile se tato zpráva roznesla po anglii pod jejími memoáry Lettres, mémoires et négociations particulières du chevalier d’Éon, začal rozhněvaný dav házet kameny do sídla nově zvoleného velvyslance Guerchyho. D’Éon si zachovávala přízeň anglické vlády natolik, protože nezveřejnila úplně všechny plány francouzské invaze a informace francouzského agenta Louis François Carlet de la Rozière, který zkoumal britskou pobřežní stráž.

Ač d’Éon nosila dragounskou uniformu, proslýchalo se po Londýně, že je to vlastně žena. Na Londýnské burze byl kvůli tomu založen sázkový fond na pravost pohlaví. Chevalier d’Éon tvrdila už od narození, že je ženou, akorát byla vychována jako chlapec, protože její otec by jen tak mohl dědit, jen pokud by měl syna. Až král Ludvík XVI vyslyšel tomuto požadavku. Otec d’Éon mohl dědit, jenomže král požadoval ještě jednu podmínku: Pokud se d’Éon chce vrátit zpět do Francie, tak už jako žena v ženských šatech. D’Éon se ráa vrátila 1777 zpět do Francie.  V roce 1779 vydala opět memoáry La Vie Militaire, politique, et privée de Mademoiselle d’Éon a zpět do Anglie se mohla vrátit až v roce 1785, kde nakonec zůstala, což jí bylo nakonec osudné. S francouzskou revolucí se d’Éon dostala do finančních problémů, které nenapravily ani snahy pomoci Francii ve válce v Americe nebo proti Habsburkům, o svůj přiznaný důchod přišla. V roce 1804 byla dokonce ve svých 76 letech kvůli dluhům vězněna a v chudobě umřela 21. května 1810. Zbývající majetky prodala kancelář Christie’s a chirurg, který zkoumal její posmrtné tělo konstatoval, že nese jak můžské známky, tak i ženské, zejména pak zaoblené boky a končetiny, tak i větší prsa. D’Éonin hrob na Burdett-Coutts se ztratil, avšak to celé není jen pouhá fikce. Příběh, ač velmi starý, se dostává do povědomí lidí teprve nyní.

Zůstal článek v Frontispiece, Town and Country Magazine z května 1771, který byl oscanován.

A také tento zfilmovaný příběh Valentina Pikula

Projekt kašmírový kabát

Září10

Tak jsem se po několika strávených víkendech šitím dopracovala ke konci. Vrchní látka je stoprocentní kašmír kupovaný v kamenné prodejně Marlen.cz v Praze.

kabat1

knoflíky jsem vybrala přírodní dřevěné s motivem květin, okraje jsem olemovala zlatým prýmkem.

kabat2

Podšívka je takovýhle pěkný prošívaný vatelín.

kabat3

Takže zítra předávám majitelce.

posted under Můj styl | No Comments »

Trochu luxusu…

Srpen21

…ale musela jsem slíbit, že nebudu pracovat, jenomže já ten notebook stejně nějak propašuju v kufru  😉 Takže s mojí drahou polovičkou a malou odjíždíme si užívat trochu toho luxusu do Senohrab.

senohraby_1

senohraby_2

senohraby_3

a až se vrátím, čeká mne stěhování do hezčího. Představte si, že ráno vyjdu ven s teplým čajem na terasu na stráni a z ní budu mít takovýhle užasný výhled. Těším se, až se ke své drahé polovičce přitulím za vlažného večera na lehátku a budu vrnět blahem nad tou romantikou okolo.

hurky

posted under Můj styl | No Comments »

Projekt kašmírový kabát a projevy xenofóbie

Červenec6

Začnu asi tím, co mne tíží poslední dobou.

Minulý týden přijela policie do mé práce k externímu zákazníkovi a odvedli mne v poutech. Ex si podala návrh na zákaz styku s mojí dcerou, odůvodnila ho tím, že jsem změnila pohlaví a soudkyně před pár dny vydala usnesení o mém eskortování k sexuologovi a na psychiatrii, zda-li tím netrpím duševní nemocí. Transsexualita stále patří mezi duševní onemocnění, avšak WHO již dokončuje její vyškrtnutí z duševních nemocí stejně tak jako před tím homosexualitu a nová revize by měla vyjít v platnost příští rok v květnu. Nicméně mne policie zatkla, zabavila mi osobní věci a odvezla v poutech přes 150Km pryč, kde mne pak ponechali jen tak.

Kontaktovala jsem již advokátku a druhý den jsem podala stížnost na usnesení o nucené eskortaci. Je možné, že do budoucna mne budou odvážet ještě několikrát a nátlak, který tak několik let graduje bude ještě víc intenzivnější. Ale tak snad jej unesu a dopadne to nakonec dobře.

Jinak jsem se znovu dostala k pokračování mého projektu kašmírového kabátu. Na hedvábný papír jsem nakreslila a nastříhala střih pro kabátek, ten jsem pak po jednotlivých částech přenesla na krejčovskou pannu. Trochu jsem měla problém s upevněním, jelikož mám pannu o velikosti 38 a kabátek musí mít přes prsa 110cm, což odpovídá velikosti 46. Střih tak drží na pouhých dvou špendlících a já si říkám, že budu asi muset investovat do krejčovské panny s nastavitelnými rozměry. Ten bych si přála, tak uvidíme. A teď ve smyslu pískových mandal a všudepřítomné pomíjivosti všechno sundám a půjdu podle jednotlivých kousků stříhat.

kabat1

 

Paris, Je t’aime

Červen4

Zatímco mi tu schne už podruhý namočený kašmír, ušila jsem si dnes šaty s nařasením po bocích a průstřihem na zádech, jak jsem psala včera v článku.

Látka má tak pěkný vzor, že jsem si nemohla odpustit francouzké švy i na elastickém úpletu. A overlock? I když ho můj stroj má, zvítězily všude srdíčka. Přeci jen Paris, je t‘ aime. Podívejte se

IMG-20170604-00056

IMG-20170604-00058

Tak už jenom nařasit natáhnutím nití.

IMG-20170604-00059

et voila…Demain, vous me pouvez voir avec cette robe

IMG-20170604-00061

IMG-20170604-00063

Domčin projekt kašmírový kabát I.

Červen3

Tak se opět trochu dostávám k něčemu, co mne hrozně baví. Po poslední skupince, jsem získala od vás takovou pěknou odezvu, že bych měla na blog dávat další věci, co jsem ušila a že to některé z vás pak inspiruje k tomu, abyste si konečně sedly ke stroji a také něco ušily. Tak udělám asi nějaký návod jak si třeba ušít povlečení na polštářek pro ty, co začínají. Když jsem byla právě na té skupince, tak jsem do Prahy nejela kvůli ní, vlastně to taky 😉 , ale byla jsem se hlavně podívat na kabátové látky. Kabát sice nebude pro mne, ale přemluvila jsem dotyčnou k tomu, aby dala přednost kabátku z pravé vlny. Předlohu jsem měla podle jednoho kabátku, už nevím, kde to zrovna bylo, ale ten stál tři a půl tisíce a byl celý z polyesteru, umělého flauše. A ten se vážně vyplatí kupovat, no neberte to. Za tu cenu se už dají běžně koupit 3metry vlněné látky, což na kabát stačí a v cenovém rozmezí od dvou do tří tisíc za ty tři metry a většinou jsou alespoň s příměsí 10%kašmíru a do tisícovky se dá k tomu koupit vatelín jako podšívka. Za stejnou cenu máme pěkný kabát akorát je o třídu výš.

dior

Jenomže jak jsme v byly v obchodě Marlen.cz a prohlížely si látky, líbil se nejvíc právě jeden 100%kašmír velbloudí barvy, který stál 4tisíce za metr násobeno tři metry. Přitom mne rozesmála prodavačka, která  suveréně řekla: „Zajděte si k Diorovi, všechny kabáty za sto tisíc tam jsou z těhle látek.“ Jako bychom měly v plánu koupit zrovna tu co nejdražší 😀 Ale nakonec jsme podlehly a vezli si ji domů. Takže tenhle kabát sice nebude od Diora, bude od Domčy alespoň o dvě třídy výš než běžný kabátky a od Diora bude mít záševek přes prsa a střih bude víc princesový. Ke kašmíru jsme sehnaly ještě krásný vatelín za 800kč, o kterém jedna kamarádka řekla, že by ho brala jen tak navrch jako vestu. No není pěkná? Mezi kašmírem a ním bude ještě nalepovací vlizelín pro zpevnění. Knoflíky budeme muset ještě vymyslet, ale mne se ty s kameny swarovski líbily.

IMG-20170603-00054

Takový kabát ale není jen o kreslení, stříhání a o šití. Musela jsem látku nejprve trochu srazit ve vodě. Vlněné látky se běžně srazí ještě o 10%, jenomže zatímco vlnu můžete hodit do pračky a vyprat jen tak s režimem na vlnu na 40 stupňů, kašmír se musí namočit do studené vody(20st) a vyprat ručně. Nesmíte ho ani ždímat, aby se vlákna neponičila. Takže jen vymáchat a dát usušit. Při sušení ho nesmíte vystavit přímému slunečnímu světlu a ani ho nesmíte jen tak přehodit přes šňůru opět kvůli vláknům, která by se vysušila a začala natahováním pod tíhou vody praskat. Protože se kašmír získává z kašmírských koz jak jinak, ty nejlepší vlastnosti získává z jemných chloupků, které by se mohly praním nebo sušením poškodit. Ale přeci jen napoprvé látku potřebuji vysrážet, protože pokud bych ji nastříhala a ušila hned, mohla by se srazit později čištěním a nebo se nepříjemně zkroutit oproti podšívce. Tak jsem ho vyprala a musím říct, že moc vody nechtěl nasáknout a i když byl mokrý, byl krásně heboučký. Když je kašmír mokrý, tak také divně voní, no není to zrovna ten nejlepší parfém od Diora. Přehodila přes ho žehlící prkno sušit do stínu pod třešeň a teď už jen koukám z okna, jestli nebude pršet, nějak se nám zatáhlo, tak snad to rychle uschne. Zítra to ještě jednou zopakuji, takže i takové klenoty se dají najít na českých zahradách.

IMG-20170603-00053

a zatím co se bude sušit a zatím co popíjím, šťávu z rebarbory, tak si ušiju šaty z tohohle lehkého úpletu. Jsem nějak neodolala a musela si ho koupit. Très bien Domi.

IMG-20170522-00052

a tenhle pásek z madeiry jsem teď dělala k jedněm šatům na absolutorium. K černým šatům do áčka s krajkou navrchu bude tenhle pásek kontrastní a ještě jsem k tomu půjčila perlový nahrdelník, náramek, naušnice a gumičku do vlasů také s perlama.

IMG-20170521-00054

 

posted under Můj styl | No Comments »

Pár kil dole

Květen20

Ani nevíte, jak mne to tento rok štve, že nemám natrénováno a opět další rok nepoběžím půlmaratón v Karlových Varech. Naposledy jsem byla před dvěma lety před operací, kdy se mi podařilo získat startovní číslo s F na začátku, protože si nikdo nevšiml rozdílu v občance a byl to pro mne neuvěřitelný zážitek. Moje malá si udělala transparent na kartonovou desku s nápisem „F5.. DO TOHO“ a stála v půlce závodu, kde na mne čekala, až poběžím kolem. Já měla natrénováno na hodinu čtyřicet, což se mi dařilo plnit a tak moc dlouho na mne ani nemusela čekat. Chtěla bych to zažít znovu, jenomže teď už nemusím mít obavy, jestli mi to s tím F ve startovním čísle vyjde nebo ne, zkrátka se jen přihlásím a zaplatím startovné. Jenomže kvůli tomu nosu a taky že nejsem dlouho po komisuroplastice, tak jsem si řekla, že se na to tento rok vykašlu a půjdu zas až příští rok.

Jenomže si dovedete určitě představit, co to s tak aktivním člověkem jako jsem já udělá, když tak nějak od první chvíle, co jsem začala brát substituci, se doma jenom „válím“. Moje váha šla nahoru a to dřív už několikrát. Když jsem mívala 58 kilo a aktivně jsem závodila, měla jsem pocit, že mám pořád energie na rozdávání. Od mistrovství světa WKA jsem si tuhle váhu udržovala skoro až do první kouzelné pilulky estrogenů. Lehce jsem občas přesáhla 60kilo, ale většinou jsem šla do ringu ve váhové kategorii do 62,5 kilo v kickboxu a to jsem ještě přecházela z nižší kategorie výš, protože v thajském boxu jsem byla do 61,5Kg. S ničením testosteronu jsem byla unavenější a unavenější, až jsem najednou měla o deset kilo víc. Přibrat deset kilo je hrozný, člověk si připadá najednou tak oteklý a ufuněný, i na fotkách si připadám jako nafouklá opuchlina. Vždycky si na to vzpomenu, když stojím někde u kasy v obchoďáku a předemnou stojí obézní lidé s těmi bůčky na páse. Říkám si vždycky pro sebe: „Sakra, to si to ti lidi neuvědomí, že to došlo až do takové nebezpečné míry? A oni si to budou kupovat pořád a pořád a zdlábnou to pak doma u televize.“ Často se mi ještě u toho zvedá žaludek, ale co? Je to jejich život. Po operaci se mi opět snížila váha na 63kilogramů po vydatné stravě z infuzí a místního nemocničního kuchaře, kterou jsem opět do půl roku dohnala zpátky skoro na 70Kg. A to mi už vážně nedělá dobře. Rozhodla jsem ses tím něco udělat a dostat se pod 65kilo nejlépe pod 63. Vysvětlím později.

Člověk bez testosteronu jenom s estrogeny potřebuje najednou méně kalorií. Jakmile jsem na začátku HRT zjistila, že mne k snídani zasytí jedna dvě celozrné bulky, vynechala jsem pečivo úplně a přešla na různé plátky. Těsto jím jen vyjímečně, maso nejím už šestnáct let a najednou jsem si začala hrát s představou, že z původně etické vegetariánky se stane ještě etičtější veganka(už jsem) a pak přejdu konečně jednou na RAW. Jenomže ani s tím jsem nemohla začít hubnout. Pořád se mi váha držela a ne a ne jít dolu. Že by těmi estrogeny? Možná. Co jsem však zjistila z několikerých krevních testů bylo to, že mám na HRT najednou trochu zvýšený cholesterol. Začala jsem pít různé čaje na cholesterol a také jsem si koupila sojový lecitin. Ten cholesterol sráží poměrně dobře, jen je potřeba koukat na balení, protože někteří výrobci do tablet strkají vepřovou želatinu, což je nabobtnalá kůže z prasete, z čehož se mi opět zvedá žaludek, jen když na tyhle moderní vymoženosti potravinářského průmyslu pomyslím. Jo, bez suplementů by nic nešlo. Jídlo je jen půlka úspěchu a po čtyřech měsících jsem se znovu vrátila do tělocvičny na tréninky kickboxu. Jenomže jednou dvakrát týdně je pořád málo a váha mi pořád stagnovala na 69-70Kg. Už jsem byla chvíli zoufalá, že jím méně a sportuju více a ono pořád nic. Trenér a kamarádka mne začali přemlouvat, abych také zkusila jít do ringu na některých turnajích, čemuž jsem dlouhou dobu odolávala, protože si už nemám co dokazovat. A navíc, v téhle váze bych už byla mezi ženami v té supertěžké váze. To ani nechci pomyslet, že bych šla do ringu bez rozdílu vah. Občas tam jsou holky i kolem 80Kg a víc a na ty bych asi neměla, i kdybych trénovala denně. Do této doby to o mne nikdo nevěděl, čím vším jsem si prošla, až mne jednou napadlo, že svou drahou polovičku také vytáhnu na tréninky a pak to najednou při rozhovoru prasklo. Musela jsem jít s pravdou ven a přiznat, že mám za sebou také profesionální zápasy v thajském boxu. Ne nebojte, pořád to o mne neví. Z čehož najednou Kikina, patnáctiletá holčina milující bojové sporty, začala skákat radostí: „Já to říkala, že dobrá.“ Až pak tak nějak jako že jo, že bych mohla příští sezónu jeden dva zápasy zkusit, ale potřebuju se dostat pod 65kilo, ať nejsem v té nejtěžší kategorii. Vím, že dostanu na hubu, ale nemusím o to dostat víc. Jenomže co dělat, když na hubnutí nic nepomáhá a estrogenů se vzdát nechci?

Musela jsem přitvrdit,  zeleninové saláty s bylinkovými zálivkami jsem začala střídat se smoothies místo obědů, k snídani většinou jako doposud plátky nebo vločky se sójovým mlékem a jediné teplé jídlo jsem měla večeři, kdy jsem si vařila polévky. Chvíli to bylo těžké a měla jsem hlad, ale nakonec si tělo zvyklo. A navíc moje drahá polovička mne naučila jezdit na kolečkových bruslích. Tento rok jsem se na ně postavila vůbec poprvé a mohu říct, že to je úžasný pocit. Nejprve jsem jezdila na půjčených a pak jsem si asi před měsícem koupila svoje vlastní. Ve slevě ve SportDirectu teď měli nádherný No Fear Flare, které jsem musela mít. Velikost 39! Akorát ty ložiska jsou takový ty lepší, až bych řekla, že na mne jako na začátečnici jsou tyhle moc rychlý. Od nás vede přírodou suprová cyklostezka na jeden ze dvou bruslařských okruhů tady ve městě, což mne začalo bavit, až jsem včera po necelých dvou měsících ježdění najela 15Km. A váha jde pomalu dolů asi o půl kila týdně, což představuje energetický příjem nižší cca o 500kcal pod denní energetický výdej. A najednou už mám těch 65kilo za dva měsíce. Ještě budu pokračovat nějakou chvíli a při tom se pěkně do léta opálím. Už zas mám dost energie a dneska půjdu na brusle zas. To jen tak pro představu, abyste věděli, jak je těžké hubnout na HRT.

no_feare_flare

Tento týden zemřel 25 letý student, člen představenstva LGBT univerzitní skupiny, vojenský záložník a bojovník za transgender práva Rowan Feldhaus z americké Georgie, který v lednu tohoto roku vyhrál právní spor o to, aby mohl používat své mužské jméno poté, co byl diskriminován soudcem. Nyní jde o výjímečný případ, kdy pacient zemřel při hysterektomii na septický šok poté, co jeho mozek neměl dostatek kyslíku. Septický šok patří mezi nejčastější typy šoků způsobující úmrtí v nemocnicích.

rowan

Domča pozdravuje…

Září9

…z romantického pobytu na zámku v Liblici. Máme se tu dobře a je nám moooc fajn. Zítra dáme nějakou opalovačku  a welness. Nešťastnou náhodou musím brzo vstávat a trochu pracovat. Jinak si to všichni tři určo užijeme. Pro všechny jsem mladá paní, ale to už nějak neřeším.

liblice1

výhled z pokoje…

liblice2

a tady spíme…

liblice3

posted under Můj styl | 1 Comment »
« Older Entries
  • Přihlásit se