Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Další násilí na transgender ženách

Duben16

Na vlozích se objevilo další video s obsahem bití transgender ženy z Dallasu. Videonahrávka má být den stará a v tomto případě mělo jít o 200dolarovou pobídku zmlácením 23 leté transgender ženy.

Ve všech případech by mělo dojít k odsouzení těchto útoků. Lidi vzpamatujte se, tohle není normální ani u zvířat!

Že transgender lidé mají patnáctkrát vyšší prevalenci sebevražd než ve srovnání se zbytkem společnosti a třikrát více častěji transgender ženy zažívají násilí než ostatní cis ženy je dáno vaším chováním a vašimi postoji a ne tím, že jsme zkrátka jiní a ani není rozdíl, jestli je násilí pácháno formou jednorázových fyzických ataků či systematického dlouhodobého ponižování.

Vím to, protože jako dítě jsem neustále zažívala podobné cikánské férovky a později jsem zjistila, že cílená šikana od bílých není o nic lepší. To, že jsme jiní, by právě naopak mělo být pro vás plus, což dokazuje tento blog a ne to končit takhle.

Post Edit 23.4.: Jelikož se vyrojily komentáře k tomuto videu, že transgender žena na videu není ani žena jen jakýsi fluid, co si na ženu jen hraje a vlastně si tak za násilí může sama a také další komenty, že si transgendedeři za násilí vůbec všeobecně mohou sami v souvislosti s nedávným napadením transgender ženy Julie v Paříži, když vycházela z metra a chtěla jít přes dav protestujících. V Paříži protestuje každý druhý, je to součást jejich životů a jsou na to zvyklí a narozdíl od čechů, Francouzi respektují i ty, co jsou s něčím nespokojení. A proč by nás vůbec mělo zajímat, co se přeci děje v Paříži nebo v USA? Musím napsat, že ti co nad tím zavírají oči a zlehčují situaci komentáři o tom, že si za to můžeme sami a přitom jde i o další transgender jedince, to vážně nemají v hlavě v pořádku. Naštěstí o pár těchto jedincích vím, že mají další jiné diagnozy než jen nesoulad pohlaví. Ale přeci jen proč by nás mělo zajímat, co se děje jinde?

Protože je to součást našich životů. Můžeme být jako ženy šťastné, že jimi konečně jsme, tak jako např. já, ale přesto to bude součást našich životů(v současné době). Tím že o tom budeme psát a mluvit, tím můžeme upozorňovat na to špatné. Támhle to je šikana, támhle zase fyzické napadení, tady zas diskriminace ve formě odmítání, pořád to jsou negativní věci spojené s odmítáním našich identit. Tyto věci se zkrátka vůči nám dějí a rozhodně na tom nic nezměníme, když budeme:

zmenšovat problémy, rozmělňovat je, zlehčovat je a odvádět pozornost jiným směrem…

Pro ty, co nevěří, že došlo k napadení transgender ženy kvůli 200dolarové pobídce a psali stupidní komentáře na to, že se vlastně ani o transgender ženu nejednalo a že si za to mohla sama, doplňuji další video.

Bon courage…

Duben12

…ukončila pohovor úřednice prefektury OFII. Vzhledem k tomu, že mi v ČR hrozilo další zatčení kvůli tomu, že jsem změnila pohlaví, protože transsexualitu stále někteří považují za duševní nemoc, k tomu třikrát jsem byla zatýkaná v minulosti včetně následných rozhodnutí o nezákoném postupu a po mizerném odškodnění Ministerstva spravedlnosti a způsobených zraněních policisty jsem se rozhodla požádat o mezinárodní ochranu ve Francii, kde jsem dnes obdržela osvědčení v zrychleném řízení a to i přes to, že Francie je členem EU a spousta lidí si myslela, že to není možné.

Transgender sportovci – sportovní komentář

Duben10

Když transgender sportovce začala kritizovat Navrátilová, řekla jsem si, že je to trapka, která je trochu mimo realitu a nechala se ovládnout svým zkratovitým myšlením, přitom tomu bylo ještě nedávno, kdy s muži ona sama soupeřila a člověk by od ní čekal nějaké to pochopení, že ona je přeci lepší než spousta jiných mužů a to si myslím, že to platí stále i dnes. To by mohla jako vrcholová sportovkyně přeci dávno vědět. Jenomže k ní se postupně přidala opět další vyhaslá hvězda Sharon Daviesová, britská plavkyně z osmdesátých let. Ta se vyjádřila, že by prezident Putin měl místo svých nadopovaných sportovců oslovit i transgendery. A k nim se do třetice přidala ještě poslední dobou také další vyhasínající hvězda Paula Radcliffe, která umírněně řekla, že toho lidé zneužijí, jakmile budou mít možnost.

O Amelii Gapin jsem zde psala před třemi lety. Amelie je první běžkyní, která se objevila na obálce skvělého časopisu Women’s Running.

Už tehdy se Amelie pro magazín vyjadřovala takto:

Být na obálce časopisu věnovaném ženám znamená pro mne pocit přijetí a začlenění. Lidé jako já nebývají viděni za to, kdo jsme.

A představují transgender sportovci velkou hrozbu pro ženský sport?

Antihejt č. 1.: Idnes.cz, který patří Agrofertu, svůj článek o Amelii trochu zmanipuloval, když uvedl, že Amelie si nechala změnit pohlaví jen kvůli tomu, aby mohla bežet Bostonský maraton, který se má konat tento prodloužený víkend 15.4. Amelie byla totiž oficiálně ženou už před třemi lety, i přes to že ráda běhá takhle dlouhé tratě.

Antihejt č.2: Amélie na Bostonském maratonu ženské sportovkyně vůbec neohrozí, protože její průměrný čas maratonu je kolem čtyř hodin a průměrný čas na půlmaratonu je přes hodinu a třičtvrtě. Z toho je jasné, že z ní ten testosteron nějakého ultrarunnera neudělal. www.amelia.run

Srovnejme si to s ostatními ženami, Paula Radclifová drží světový rekord na půlmaratonu za 1h:06min a celý maraton za 2h:15min. Pro mne se to zdá nepředstavitelné, protože já jsem měla svůj nejrychlejší maraton za 3h:15min a dokonce v mezidobí přeměny před operací jsem se na půl maratón přihlásila také a prošla jsem i přes kontrolu občanek jako žena a na hrudi jsem nakonec měla číslo s mým vytouženým F ještě před operací. Ten jsem pak zaběhla v poměrně dobrém čase jako Amelie. Můj čas odpovídal tomu, že jsem se na něj půl roku připravovala a týdně jsem ve špičce uběhla víc jak 100km. Samozřejmě, že je to výkon lepší než u jiných, alespoň si myslím, avšak přinesl očekávaný výsledek srovnatelný s tím, jaké úsilí jsem tomu dala. Navíc tu je jedno malé ale a to, že před vámi je ještě spousta jiných lepších žen a tenhle výkon je tak akorát na pochlubení se před kolegy avšak ne před vrcholovými sportovci, protože je pořád jen průměrný a testosteron vám nedal v běhu žádnou výhodu, když vidíte ty jiné ženy vás předbíhat. A např. intersexuální Sarah Gronertová? Ta přece také měla kvůli testosteronu takovou výhodu, že byla ve světovém žebříčku WTA 254.

Možná se Navrátilová, Daviesová a Radcliffe bojí jednoho a možná si to s pomíjivými výkony na stáří ještě víc uvědomují. Až jejich fyzička bude natolik špatná a podají jen pouze průměrný výkon, tak je při tom předběhne, přeplave a bude lepší než ony některý z nás transgenderů, jenomže si svými jednoduchými postoji neuvědomují, že je nepřeběhne jen transgender sportovec, ale i spousta jiných mužů a dokonce i žen, kteří si na takový výkon natrénovali a budou mladší a že nakonec to stejně bude v době, kdy už ony budou mít po kariéře.

6. 4. na půlmaratonu Praha se zúčastnilo přes tři tisíce žen. Čas delší jak hodina a třičtvrtě znamená, že vás předběhne více jak 160 jiných žen, o kterých nepochybuji, že by měli nějakou jinou výhodu, když jsou nějakým způsobem lepší. Říkám si jen, že asi více trénují a dávají tomu víc než já a ne že do sebe ládují doping, protože já mám přeci tu testosteronovou výhodu. A když jsem nahlédla do výsledků sportisima halfmaratonu, tak takový čas zvládla třeba Barbora z týmu „Endorfínových fretek“, abyste věděli o jaký druh kategorií se v tomto čase jedná. Paula Radcliffe se má tedy čeho obávat. Mimochodem nejlepší čeští mužští vítězi na půlmaratonech a maratónech dostávají prémie něco přes 10tisíc korun, dále většinou tričko, vložky do bot, minule byla jednorázová pláštěnka a možná menší balení deodorantu adidas a to se přeci vyplatí kvůli tomu podstoupit to všechno okolo přeměny pohlaví. A kobliháři přitom dál rudnou závistí.

Je mi vážně hrozně líto všech žen, které jsem tak svým neuváženým jednáním se vůbec přihlásit na start maratonu ohrozila. Pokud se to někoho dotklo, tak se vám omlouvám a hrozně mne to mrzí. A podle diskuze voličů koblih je pro transgender sportovce asi lepší neběhat vůbec. Stejně tahle planeta půjde do kopru.

Transgender seznamka

Duben9

Tento post je vytvořen pro vás, kteří se chcete nějakým způsobem seznámit, posedět, popovídat, vyměnit pár emailů nebo zde zanechat inzerát ať jste trans a nebo cis. Dle výsledků z googlu mi vás sem vyhledávač často odkazuje, i když tyto stránky jako seznamka nikdy doposud nesloužily. Ale co, jednou je to blog lonely.cz, tak nebuďte sami a navíc tohle je místo, které má tisíce unikátních návštěvníků měsíčně. Stačí napsat sem do komentáře a poté se objeví váš inzerát po pravé straně tohoto blogu, takže bude dobře viditený.

Kvůli botům a havěti, i když tyto stránky mají ochranu proti scanování, je váš zavináč v emailu nahrazen (at). Vkládání inzerátu je plně anonymní, nemusíte vyplňovat svoje jméno, můžete zadat nick a ani se nemusíte registrovat. Postačí vám jen email, kam vám dotyčný má odepsat.

Chcete si povídat? Napište na konec (talk) v závorce. Chcete najít lásku? Napište na konec (love).

Critical feminist questions about transpeople

Duben7

Občas si sem odložím nějaké zajímavé video a moc ráda mám krátké filmy o translidech, které točí sami translidi, někdy zase dám prostor jiným prezentovat své názory, pokud jsou k tématu tohohle blogu a toto video a vlastně i celý kanál je zajímavý. Myslím tím kanál ContraPoints 30leté americké transgender youtuberky Natalie Winn. Ta od prvních parodií před deseti lety dospěla až k dobře propracovaným videům a dnes má její kanál přes 27miliónů shlédnutí, což se zdá jako neuvěřitelné číslo a její jednotlivá videa dosahují pokaždé jednoho miliónu shédnutí. Kanál byl původně zaměřen na kritiku pravicových extrémistů a ateismus, až teprve nedávno začala Natalie podstupovat přeměnu a zabývat se také jí vystudovanou sociologií a filosofií.

Velmi mne pobavilo její poslední video, kde pomocí černého humoru a sarkasmu odpovídá na otázky radikálních feministek. Vážně hodně vtipné a poučné, posuďte sami.

Násilí na transgender ženách

Duben4

Jsem ve Francii už několikátý týden a události z neděle jsou zde plné noviny, neboť všichni vydavatelé odsoudili násilí na transgender ženě začátkem měsíce ze strany alžírských demonstrantů v Paříži.

Z důvodů politické korektnosti se transgender žena vyjádřila pro televizní stanici, že se stala terčem násilí ne ze strany alžírských občanů, ale xenofóbních a netolerantních mužů.

Dle průzkumu USTS je právě hrozba násilí jeden z nejčastějších problémů, které transgender osoby řeší nejen před svou přeměnou. Na dotaz „Co si translidé nejčastěji myslí o informování své přeměny veřejnosti“ odpovídají ze 43%, že je důležité informovat o tom, že translidé mohou čelit násilí. Každý desátý transgender zažil násilí v rodině, 24% ze strany partnera, 46% bylo někdy obtěžováno na ulici, 47% bylo napadeno a z toho 10% za poslední rok.

Druhá a pozitivní zpráva je, že Google ze svého obchodu s mobilními aplikacemi odstranil kontroverzní aplikaci Living Hope Ministries. Ta se zaměřovala skrze biblické texty na podporování konverzních terapií, přičemž náboženská skupina se stejným jménem dál podporuje léčbu homosexuality a transsexuality se snahou měnit orientace lidí. Zatímco Amazon, Microsoft a Apple tuto aplikaci odstranili ze svých obchodů ihned, Googlu to trvalo nějaký čas a ze začátku aplikaci odmítl odstranit.

Konverzní terapie se snahou měnit sexuální orientaci nebo vnucovat člověku původní pohlaví, do kterého se transgender člověk narodil má po celém světě za následek mnoho sebevražd včetně fyzického a psychické utrpení a z tohoto důvodu byly tyto léčebné metody zakázané. Zastánci aplikace se brání, že tyto metody jsou prokázané a doložené pediatry většinou z asociace ACP, která je pouze sdružením křesťanských pediatrů a kteří do té oficiální pediatrické asociace s dokonce opačnými stanovisky mají co do počtu svých členů daleko. Aplikace je smazaná, avšak vznikají jiné další a další stránky, které volají po obnovení reparativních terapií, často zastírané láskou rodičů, avšak se o žádné rodičovské lásce v takových případech mluvit nedá, když nutí své homosexuální děti měnit orientaci na heteronormativní a transgender děti přijmout pohlaví, do kterého se narodili pod psychickým tlakem. Pro ilustraci stránky podobné KelseyCoalition org, záměrně zde nedávám odkaz, kritizují opačný postoj Americké asociace pediatrů a poukazují např. na to, že za transsexualitou stojí jiné duševní poruchy, autismus, ADHD, traumata či sexuální zmatek, což samozřejmě není pravda a jako jejich poslání berou obnovení reparativních terapií. Boj proti takovým snahám nás často stojí mnoho úsilí a vysvětlování, že tomu tak není.

Zprávičky z Francie

Březen30

Salut mes lecteurs, comment ça va? Maintenant troisième semaine je suis en France dans une belle ville, parce qu’en République tchèque il n’y a pas une situation très favorable pour moi. J’aime la France car beaucoup de gens vous disent que c’est bien que les gens soient différents ici et toutes les personnes sont des personnalités uniques. Le positif est que demain 31 mars est une Journé internationale de la Visibilité de transgenre et j’approche lentement du six centième article ici sur lonely.cz J’aimerais écrire plus, mais vous ne me comprendrais pas apparemment.

To jen vzkaz na začátek a chtěla bych, abyste nevěřili úplně všemu, co se píše nebo říká na internetech. S odstupem času mi psala Eliška s odkazem na článek lidovek o Jamiem Schupem a děkuji, že se někteří aktivně zapojujete do obsahu tohoto webu. Jamie Schupe se stal první bigenderovou osobou v USA, které úřady dovolili zapsat do občanského průkazu písmenko X. Protože Schupe je válečný veterán s postraumatickou stresovou poruchou, byla spíše otázka náhody, že mu jeho nové pohlaví v jeho pětapadesáti letech všichni věřili a co se týče transsexuality, tak zde opravdu není jiný způsob určování, než že sám člověk musí cítit, kým doopravdy je. Problém nastal v tom, že Schupe chtěl kvůli své postraumatické poruše být léčen a stěžoval si na to, že díky transgender lobby mu jeho požadavky nikdo nevyvrací, až pak pro křesťanské magazíny Lifesitenews a Christian news jako první řekl, že pohlaví je nezměnitelné a že to byl všechno jenom blud podpořený onou vyšlapanou cestou transgender lobby. Tyto dva magazíny dlouhodobě podporují konverzní terapeutické metody pro homosexuály a translidi, které jsou v USA pro svou nebezpečnost zakázané a to asi tak o Schupem vypovídá vše. Spíš je otázka, jak dlouho mu to vydrží a i kdyby ne, tak genderový nesoulad se projevuje také tím, že je hlavně dlouhodobě neměnný.

Nevěřte ani hejtům, které poslední dobou hejtují MUDr. Jarolíma s MUDr. Čechovou z Motola a vyzdvihují MUDr. Vřeského jako jedinou high-tech SRS alternativu v ČR na úrovni via Tores nebo „infantilní“ a další. Celá SRS, kterou jsem před lety podstoupila, je scary, to bez pochyb, avšak něco málo bych těmhle hejtům opravdu vytkla. V Motole sice udělají napoprvé ne moc vzhledný základ a s úpravou počkají až za půl roku, což samozřejmě zvyšuje pooperační potíže a komplikace, ale s odstupem času si říkám, že je to opravdu výhoda. V Ostravě finální úpravu udělají už během prvního týdne po SRS v době, kdy je to vše pořád ještě nateklé a splaskne to až během následujícího měsíce, tudíž většinou následuje druhá reoperace také opět po půl roce, kdy se kůže musí ještě znovu stáhnout a každý tento zásah samozřejmě znamená další podélné jizvy a nepřidává na vzhledu a i co se týče citlivosti může znamenat sníženou schopnost dosáhnout orgasmu a mělo by spíše platit dvakrát měř a jednou řež. Je na každém, jakou možnost si zvolí a já si zvolila správně. Co se týče funkčnosti lze sexuálně žít po téměř roce post-op u obou způsobů. Myslím si, že žádný spěch v Motole je ta lepší možnost a rozhodně nesouhlasím s tím, že by v Motole SRS dělali tuto metodu nějak zastarale a neefektivně.

V USA byla zveřejněna nová zajímavá statistika systému vojenského zdravotnictví, obdoba vojenské zdravotní pojišťovny, který zahrnuje péči o 1,7 milionů mladých lidí. Zprávu zvěřejnila JAMA peditrics. Mezi říjnem 2009 a dubnem 2017 požádalo o změnu pohlaví 2053 adolescentů, přičemž co je nejvíce na tom zajímavé je fakt, že poté co nedávno Ministerstvo obrany umožnilo získání této péče i bez podmínky chirurgického zákroku, vzrostl mnohonásobně počet žádostí ze 135 za celý rok 2010 na 528 za první čtyři měsíce roku 2017. Střední věk užívání blokátorů puberty se postupně snižuje na 15let, střední věk užívání hormonální substituce testosterony nebo estrogeny zůstává na 19ti letech. Jama pediatrics si od zvěřejněných výsledků armádou slibuje zlepšení kvality péče o transgender mladé lidi. Pozn.: ač ze studie vylývá, že za poslední roky se počet transgender osob navýšil, není to pravdou. Pořád se zde s prevalencí pohybujeme kolem 0,7% procent populace a také zde není jasné, jakým způsobem došlo k navýšení a jako pravděpodobné se zde jeví přechod k jiným poskytovatelům lékařské péče, kteří doposud péči pro transgender osoby poskytovali pouze v omezeném režimu.

Transgender lidé jsou naši kolegové, přátelé, sousedé a rodinní příslušníci. Takto začal portál Chronicle of Philanthropy, který zmínil, že trangender lidé všeobecně čelí problémům se stigmatizací mající za následky problémy s pracovními místy, bydlením a systémovým vyčleňováním, ne-li v krajních případech mnozí z nás čelí fyzickému násilí až vraždám. Uvedli, že za rok 2018 vzešlo v platnost dalších 21 antitransgender zákonů, které marginalizaci ještě navyšují. Portál Philanthropy poukazuje na objem finančních prostředků, které jsou vyčleňovány na pomoc transgender lidem. Poukazuje na fakt, že je pouze 30 organizací, které se na transgendery mohou zaměřovat, z nichž pouze pět má roční obrat vyšší než 1mil. dolarů a celkové finanční prostředky určené na pomoc v celé USA, ač byli loňský rok rekordní, dosáhly objemu prostředků jedné běžné organizace například pro srovnání Institutu umění v Chicagu. Projekt Trans Justice Funding Project však identifikoval celkem téměř 600 transgender skupin, které si bez nějakých prostředků snaží vzájemně vypomáhat a které jsou ochotné nějaký způsobem pomáhat.

To jen tak, pokud by někdo vážně chtěl věřit, že ta silná transgender lobby za pomoci veřejného systému financování zde ovládá vaše myšlení.

Tvůrčí studio Virtue Nordic společně se socioložkou Julií Carpenter jako první představili na festivalu lidských práv v Kodani nový genderově neutrální hlas pro zařízení umělé inteligence. Ten získali spojením několika hlasů, který ladili do neutrální podoby v rozsahu 145 až 175Hz, přičemž zpětnou vazbu dostávali hodnocením od 6400 respondentů do té doby, dokud hlas nebyl statisticky plně neidentifikovatelný. Vytvoření takového hlasu je dobré pro vnímání lidí, kteří jinak mezi hlasovými asistenty běžně upřednostňují spíše ženské hlasy než mužské.

Gendrově neutrální výchova dětí

Březen2

Chcete-li si udělat nějaký náhled do duší lidí, kteří se vymykají genderovým předpokladům, ať už jsou to translidé, genderově nevyhranění nebo jen stereotypně a nekonformně odlišní lidé, pak se na jejich(náš) svět musíte dívat jakobyste měli nasazené brýle a dívali se na něj upravenými optickými skly. Jen pro informaci, v úvodu jsem tu doplnila translidi a genderově nevyhraněné o další skupinu lidí a to o ty, kteří jsou jen stereotypně a nekonformně odlišní, protože i ti patří do skupiny lidí, kteří se svým způsobem nějak vymykají právě těm stereotypním a genderovým předpokladům společnosti. Mohou to být třeba jen holčičky, které mají klučičí zájmy a naopak. Jsou totiž holky, co si hrajou s autíčky a není to nic neobvyklého.

Nyní vám nasadím první brýle s genderově polarizačními skly, kterými budete vnímat okolí fyzicky podle základních podnětů. Pomocí těchto skel uvidíte pouze obrysy lidí a ti budou rozmazaní. Modré tričko má na sobě kluk? Červené holka? Postava dítěte s autíčkem je kluk? Postava s panenkou je holka? Krátké vlasy má kluk a dlouhé holka? Někdo na stromě je kluk? Někdo v altánku je holka? Skupina s míčem budou vždy kluci a malé skupiny zbylých hloučků dětí zas holky? Vážně jste přesvědčeni, že tomu tak bude pokaždé? Nebude a to i přestože základní genderový předpoklad říká, že muži a ženy jsou si odlišní. Můžete být jakkoliv silnými propagátory tradičního rozdělení rolí mezi muži a ženami, avšak tyto základní rozdíly nikdy podle pohlaví neprokážete, přesto se tento předpoklad vžil do našich sociálních rolí během historického působení, protože lidstvo je více konzervativní a také tomu napomohlo vžité náboženství, které si tyto své hodnoty drželo i za cenu represí, kdy se za odlišnost dokonce i upalovalo. Lidstvo si historicky vytvořilo tyto polarizační předpoklady a přes svůj strach z odlišného tomu uzpůsobilo ústřední model fungování společnosti. Což vůbec nevylučuje to, že mohou být jiné kultury, které to mají nastavené jinak nebo dokonce opačně, kde ústřední roli zase hrají ženy, protože u nich chybí to působení té naší kultury. Vše bez ohledu na to, že malé dívky často snily o tom, jak budou hasičkami a vojandami a nebo budou lítat do vesmíru a získávat Nobelovy ceny, či se ve středověku plavit na zámořských plavbách nebo kluci se zas budou věnovat humanitním a uměleckým činnostem. Že to takhle dlouhodobě nemůže fungovat ani pod vlivem jakýchkoliv represí dokázalo hlavně to, že tento vytvořený model se nafoukl do takové podoby, až oficiálně praskl s emancipací někdy v 60letech minulého století. Najednou ženy kvůli tomu přestaly nosit sukně a začaly kvůli emancipaci nosit kalhoty a krátké střihy. Jistou analogii můžeme např. vidět u iránských žen v souvislosti s hidžábem. Roku 1979 s iránskou revolucí došlo k omezení práv žen, které se poslední dobou začínají navracet, protože neměli své vžité opodstatnění v náboženství ale jednalo se pouze jen o upevnění nadřazenosti mužů a i přes represe po čtyřiceti letech stále s předsudky bojují. Důvodem pro rozvoj emancipace pak byla vždy hromadící se frustrace z nedostatku příležitostí, které se jedné skupině samozřejmě nedostává. A teď se na to opět podívejme genderově polarizačními skly. Jako rodič ve fotbalu podpoříte dítě s krátkými vlasy nebo s dlouhými? Dítě které si hraje v kuchyňce s děvčaty nebo to které leze po stromě a víc zlobí?

Proč jsme jako společnost schopni za padesát let nehledět na fakt, že ženy nosí kalhoty a přitom to do emancipace od upálení Jany z Arku trvalo dokonce pět set let, desetkrát déle? Odpověď je jednoduchá. Protože tohle je přirozené a společnost, pokud se oprostí od represivního chování, že nad vámi pořád někdo stojí a zjišťuje, jestli něco děláte správně a nebo ne, je schopná lépe vnímat to, co je skutečně přirozené.

Nasadím vám druhé brýle. Pokud zcela jistě víte, kdo je muž, tak mu tím nadřadíte své chování, protože těmi prvními brýlemi si stejně tak společnost vytvořila model svého fungování a androcentrismus se tím ještě více zakořenil v kulturním diskurzu. Pomocí druhých brýlí jste schopni ostřeji vidět pouze jen modrou a to co je růžové je pro vás více rozmazanější. V situacích, kdy si muži sahají na své dno se však objevují ženy, které jsou schopné dosahovat dokonce mnohdy ještě lepších výsledků. Dnes je pro kvalifikaci žen na mistrovství světa na deseti kilometrech běhu čas 31:50. Ale muži to dají nejlépe jak umí za 27minut. Upřímně kdo z vás mužů to dá a ještě aby si tím mohl oprávněně říkat, že je opravdu chlap? Jsou snad všichni myslitelé muži? A nebyli třeba také ti myslitelé někdy ovlivněni svými ženami a nestavěli ty rakety na Mars a na Měsíc společně fifty fifty? Bude skupinka dětí hrající si na superhrdiny vždy složená z kluků? Na záchranu královstí se tím pádem přes hustý porost bodláků dostane pouze jen kluk a holky budou vždy jen ty pasivní? Není třeba lepší říct: ty demente proč lezeš přes to křoví, když se to dá obejít i bez klíšťat? No protože jsem kluk a to je potřeba podpořit. Ne nadarmo ženy žíjí v průměru déle než muži. A pak kdo z těch dvou se stane v životě úspěšnějším? Jste nějak schopni to určit už v dětství? Myslíte si, že by bylo lepší nutit dětem nějaké předsudky, řadit je, kam patří a dusit tak v nich jejich možnosti a tím zmenšovat jejich okruh seberealizace? To přeci žádný rodič, kterému záleží na svém dítěti, nechce.

Matějíček: „děti zlobí, protože nemají pevně dané mantinely.“ Ne, s tím se souhlasit nedá. To tak bylo aktuální pouze jen v jeho době, protože studoval osyřelé děti z děcáku a neměl moc příležitostí si ověřit, že i děti ze spořádaných rodin zlobí stejně tak stejně. Děti zlobí hlavně proto, protože si tím vynucují pozornost a i děti jsou osobnosti a buďto výchova rodičů jde úplně mimo povahu dítěte a jsou na ně kladeny vysoké nároky nebo na ně rodiče zkrátka kašlou. Vždy jde o zpětnou vazbu: „jé ty jsi hodný a vůbec jsi nezlobil“ nebo i motivační „jé to je pěkné, co jsi udělal“. Proto také právě biologičtí kluci zlobí více, protože se jim té lásky a pozornosti ze strany mužů v binárně rozdělené společnosti moc nedostává. A přitom je to tak jednoduché, stačí změnit úhel pohledu, zaostřit víc na růžovou a zjistíte, že i holky na áru zachraňují životy, v laboratořích vyvíjí léky proti rakovině a kluci obohacují naše životy tím, jak jsou vnímaví a všímaví a stejnou platnost má i všechno to, co je mezi tím. Děti zlobí hlavně proto, že se nemohou rozvíjet, jsou frustrované a nemají zpětnou vazbu na to správné, co udělají. Přes genderově polarizační a androcentistické brýle to mnohdy ani často rodiče nevidí, kde by své dítě mohli motivovat a podporovat jej.

Nyní vám napotřetí nasadím brýle biologického esencialismu. Co by se tedy stalo, kdybyste těmito třetími brýlemi viděli ostřeji ženy? Raconalizovaly by se tím veškeré nesrovnalosti mezi muži a ženami? Nakolik by ta nová skla musela být s korekcí, aby ten váš zažitý bigenderový předpoklad vyrovnaly? Ve společnosti, kde se muži považují za nadřazenější alespoň z větší míry, je potřeba ještě něco měnit z pohledu mužů, kteří si tím již dosáhli nějaké pasivity? Nakolik si myslíte, že pokud by obě pohlaví byly najednou rovny, tak jestli by se té rovnováhy dosáhlo jen tou jednoduchou korekcí ve vnímání? Nebylo by potřeba přeci jen trochu zvýhodnit zostřené vnímání té růžové? A jak rychle by se tím dosáhlo pokroku?

V sedmdesátých letech rodiče popisovali svoje nenarozené děti přesně podle uvedených genderových stereotypů.  Nenarození chlapci meli být silní a pohybliví, vážného vzezření. Holčičky naopak měly být pak jemné a drobné(Reid 1994). Tyto stereotypy se ani za tu dobu padesát let nijak moc nezměnily a zůstávají pořád stejné.

Teorie genderových skel se nezaměřuje pouze na rozdíly mezi muži a ženami ale také zasahuje do předsudků vůči sexuálním menšinám. Roční děti nevykazují žádné rozdíly mezi komunikací vůči osobám rozdílného pohlaví. V této době se však velmi liší reakce dospělých na chování svých dětí podle sociálních předsudků. O jedenáct měsíců později byl podle výzkumů již poznat rozdíl mezi chlapci a holčičkami. Chlapci si počínají vice agresivněji a dívky dříve a častěji mluví(Fagot 1998). Do šestého roku života dítěte jsou rozdíly markantní podle vztahu, který jim rodiče předávají(Denham 1994 a Bronstein 1983) Předávání genderových stereotypů probíhá i přes naše veškeré racionální výhrady. V předškolním roce děti narážejí na pohledy svých vrstevníků a tato síla většinou nabírá na intenzitě, protože soud vrstevníků je silnější než role rodičů a pokud se děti jakkoliv snaží o překonání genderových stereotypů, pak se setkávají s nevolí a nesouhlasem. Což sama jako transsexuální rodič dítěte mohu potvrdit. Vrstevníci se na socializačním procesu podílejí velkou měrou, avšak ti sami jen předávají aktivizační procesy svých rodičů.

Podle Sandry Lipsitz Bem, The Lenses of Gender(1993), by se genderové předsudky měly překonávat a jak jinak než právě v tomto období dětí. Dokonce ani stereotyp, že ženy jsou hovornější než muži ve smíšeném prostředí se nepotvrdil. Ženy jsou skutečně hovornější než muži, ale jen pouze mezi ženami. Rozhovory mezi ženami a muži jsou jako rozhovory mezi příslušníky různých sociálních kultur a ne jako mezi rozdílným pohlavím(Smyth & Meyer 1994). Narozdíl od předchozích dvou kategorií, nejsme jen pouze ti příjemci, ale jsme i jejími spolutvůrci a utvrzovači. Podílíme se na vývoji a tvorbě genderových skel ve společnosti svými postoji a předsudky. Tím, že se opakujeme, vytváříme androcentrický svět, ve kterém vládnou muži, mají vyšší plat, jsou silnější, mají lepší postavení, nenosí růžovou ale modrou, kalhoty namísto sukní atp.

A na závěr pokud se vrátíme zpět do bodu jedna a nasadíme si polarizační brýle, koho uvidíte ve svém dítěti? Kluka nebo holku? Jestli je to jednoznačné, pak asi moc genderově neutrální výchovu řešit nemusíte, ale co kdyby přeci jen ta drobná dlouhovlasatá holčina s panenkou chtěla někdy být ambiciózní ředitelkou firmy nebo vyvinout lék na rakovinu? „Sorry, ale na kluky mít nikdy nebudeš“ neřekne nikdo nebo že ženy patří k plotně nebo k dětem?

„K čemu jsou holky na světě?
Aby z nich byly maminky,
aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a povědět nám pohádku.
Proto jsou tady maminky,
aby náš svět byl v pořádku.“


Pak zlobila se s žehličkou,
protože v kamnech vyhasíná,
a do sklepa šla se svíčkou,
nebyla tenkrát elektřina.
A vždycky dvakrát měsíčně
od rána prala na pavlači.
A její ruce nesličné
bývaly potom hebké k pláči.

Byť obě básničky šíří radost a jsou ódou na někoho, tak i zároveň šíří genderově zažité stereotypy a hlavní je také to, že přes žádnou básničku si ani žádný vztah s matkou, která např. domácnost zanedbává, nikdy stejně nevybudujete. A naopak ne všechny ženy chtějí nebo mohou být domácími puťkami. Problém v genderové nauce tak, jaká je doposud, je v tom, že se tím akorát dusí potenciály malých dětí díky vnucování zažitých stereotypů dospělých a jednoho dne musí dojít k podobnému přetlaku k jakému došlo právě v době emancipace. Jak chcete ty básničky vysvětlovat holce, která radějí lítá po lese a hraje s klukama fotbal a nechala se ostříhat nakrátko? A zrovna navíc někteří ti muži, odpůrci genderově neutrální výchovy, co se tím cítí být dotčení, byť jim může být výchova cizích dětí ukradená, moc jako princové na bílých koních z pohádek také nevypadají, abychom je mohly ve výchově svých dětí poslouchat. A pak to dopadá tak, že se bijí o tradiční rozdělení rolí mezi muži a ženami, o poselství tradiční rodiny, mají křivý ksicht a jsou třikrát rozvedení a svět přes gednerově polarizační brýle nikdy vidět nemohli, protože jim k tomu chybí špetka empatie. Já být jednou z nich a stát se mi to potřetí, tak jdu, vyhodím ty nejhorší pohádkové genderově stereotypní nesmysly hlavně ty o princích na bílých koních a varuji své děti: Hlavně nikdy nebuďte tak naivní jako já, protože žádné hebké ruce vás nezachrání a že by na vás pak někdo pěl ódy jako Žáček se Seifertem to už vůbec ne.

Nevnucujte dětem, že jejich role ve společnosti je podle toho, jakého pohlaví se narodili, protože stáním u plotny své děti neuživíte, pokud nepracujete v gastronomii a ani tam to zas tak růžové není. A vezměte si, že každá kniha o tom jak mít šťastné a úspěšné dítě dává pokaždé důraz na jeho individualitu a ne na předsudky. Není pochyb o tom, že genderově neformální přístup rodičů a dospělých všeobecně je jednou z variant, jak vychovat šťastné a úspěšné dítě.

Sportovní spor roku IAAF vs Caster Semenyová

Únor16

Někteří zastánci tisíciletých křesťanských hodnot namítají, že tato společnost je dlouhou dobu zvyklá jen na dvě možnosti pohlaví a že vše ostatní akorát ničí jejich hodnoty včetně té tradičně postavené rodiny ne-li vše ostatní považují za moderní přebytek vzešlý z nějakého sociáního konstruktu, který je potřeba urychleně potlačit. Jenomže tato stejná společnost si za ta léta vymohla jednu velmi hloupou výsadu. Máš mezi nohama pindíka, tak jsi muž a pokud máš vagínu, tak jsi žena, narodíš-li se s oběma, jedno ti odstraníme, aby náhodou mezi náma neběhali těhotní muži a ženy bezdůvodně neroztahovaly nohy na gynekologickém křesle, toť trochu z pohledu extrémistů. Všechny ostatní variace se pak stejně odvíjí od toho, co má člověk dole a jste pak buď žena s odlišnými chromozomálními charakteristikami nebo žena s abnormální tvorbou testosteronu atd. ale pořád jste žena.

I přestože je Semenyová intersexuální člověk, IAAF v roce 2010 uznala, že podle těchto tisíciletých zásad je Semenyová ženou. Nyní po letech IAAF začala nutit své ženské sportovkyně, které mají zvýšenou tvorbu testosteronu do hormonální substituce. A dovolím si napsat, že trochu za tyto nesprávně nastavená pravidla nešťastně mohou i transgendeři. Ti totiž mohou působit v ženském sportu, pokud jim klesne hladina testosteronu pod určitou úroveň a mají za sebou hormonální substituci. Přesto si nemyslím, že by za to mohla nějaká transgender lobby, i přestože ve věcech transgenderů ve sportu sami transgender poradci působí, jakože spíš jde o to vytvořit umělý záměr odstavit všechny ženy s anomáliemi mimo vrcholový sport a to z jednoho důvodu. IAAF vedla dříve několik sporů o pohlaví sportovkyň a pokaždé spory prohrála včetně konečných arbitráží jako např. s Dutee Chandovou. Transgender sportovci se tím pádem dostávají do stínu mnohem důležitějších sporů pro IAAF a pro ně jsou těmi, kdo jsou ochotni podstoupit hormonální substituci, dobrovolně si nechat snižovat hladinu testosteronu a to ne přímo z výkonnostních důvodů, ale především z estetického hlediska.

IAAF aniž by se snažila vytvářet rovnější podmínky mezi ženami, vzkázala rovnou světu: Podívejte se na transgendery, ti se změnami pravidel souhlasí a dobrovolně podstupují hormonální substituci. Ode dneška bude za ženu považována ta žena, která nejenže bude mít dole vagínu, ale i zároveň nižší hladinu přirozeného testosteronu, protože každá žena trochu toho testosteronu má. Z binárního pohledu se tak ženy s anomáliemi stávají muži a to přesně posloužilo IAAF k tomu, aby teď v chystané arbitráži mohla Caster Semenyovou považovat za muže a zakázat ji startovat. Jenomže co to znamená „dobrovolně podstupovat hormonální substituci“ pro ženu, která se jako žena narodila a i tak se cítí? Semenyové by mohla česká padesátiletá žena pokročilejšího věku vzkázat třeba toto: „Já také ty estrogeny beru, no tak co máš za problém? Nic ti to neudělá, tak si jeden vem. Jsi na živu? No tak vidíš. Dej si další.“ Až na to, že s estrogeny přicházejí i jiné nežádoucí účinky, o které Semenyová stát zrovna nemusí a hlavně přímý vliv estrogenů na snížení hladiny testosteronu znám není. I přes jeho nepochybné antiandrogenní účinky není známo, kolik ho musíte užívat, aby se o tolik hladina snížila. Účinek tedy mezi námi znám sice neoficiálně je, ale nikdo ho plošně neprokáže a že když je bude užívat, neskončí znovu v arbitráži za jejich příliš malý vliv a také záleží na druhu testosteronu, který se v jejím těle tvoří. Navíc česká důchodkyně(nejčastější uživatelka estrogenů) nemůže myslet na katalyzátory, které účinek testosteronu podporují nebo snižují bez ohledu na jeho hladiny. Hormonální substitucí se zde rozumí spíše to jisté potlačení tvorby testosteronu samotného a to už není žádná legrace. Riskovat kvůli nižším výkonům nežádoucí účinky jako jsou nádory jater a mozku, jste se zbláznili? Podstupovat chemoterapii, i když se cítíte normální?

Nedivím se Semenyové, že s tím nesouhlasí. Je úředně ženou podle vašich tisíciletých pravidel, které občas někdo narušil jako např. Zdeněk Koubek, ale jestli o sobě stále tvrdí, že je ženou, pak IAAF nezbude nic jiného, než to přijmout a akceptovat. Stavět pohlaví na hladině testosteronu nebo uskupení chromozomů je ještě větší a křehčí hloupost než nad tím, co má kdo dole, což znovu dokazují právě ti intersexuální lidé. Postavíte-li totiž tisíc lidí na trať, můžete si být jisti, že z nich první nedoběhne ten, co měl nějvětší hladinu testosteronu, ti totiž v běhu prakticky končí spíše někde vzadu. A toho, co měl nejvíce testosteronu zrovna předběhne žena, která měla natrénováno, to je víc než jisté a je to realita poslední doby.

Působení testosteronu nemá vliv ve vrcholovém sportu a hlavně záleží na určitých tělesných predispozicích u Semenyové, které rozhodně IAAF hormonální sustitucí už nenarovná. Semenyová je vyšší než většina jiných žen, ale není vyšší než třeba hráčky basketu a se svalovou tkání je na tom o něco hůř než kulturistky a i tak ony rychleji neběhají. Nelze také tvrdit, že jiná žena s větším vlivem testosteronu na tom bude výkonostně ještě lépe než ona. Spíš než vliv testosteronu jde z větší míry o vydřenost tréninky a na dalších jiných faktorech jako např: na navykání těla spotřebovávat víc kyslíku a ten víc při jednom nádechu do plic nadechnout, na dostatek správných cukrů ve svalech pro výkon, na minimalizaci tuků v tkáních a mnoho dalších faktorů a do této formy se posunul sport za posledních cca 30let. Ve skutečnosti se ženy podle IAAF už dávno staly muži jen tím, že s nimi začaly závodit a jsou v tom co dělají o mnoho lepší než většina mužů. Proč si lidi nedovedou připustit, že žena, která je o trochu jiná, si zasloužený výsledek může také vydřít? Jsou zkrátka pryč doby kdy všeobecně ve sportu měl muž navrch jen kvůli testosteronu, protože po svém boku historicky neměl stejně tak trénované ženy jako jsou dnes. Dnešní lepší běžkyně uběhne maratón rychleji než Spiridon Luis napoprvé a natrénovat se na to dá za pouhý jeden rok. IAAF se nepodaří prokázat, že je to jen tím testosteronem.

Já budu ráda, když tento spor Semenyová vyhraje a budu ji držet palce, protože pokud vyhraje, tak to bude znamenat, že ženy mohou být jakkoliv silné a vytrvalé, i když nezapadají do škatulek.

Od nebinarity k binaritě

Únor10

Na Francii mám ráda zejména lidi, protože víc než Češi jsou takoví víc chápavější a dovedou přemýšlet i o těch druzích. Nevím kde jinde bych na světě mohla zmínit, že když tolerance přejde ve vzájemný respekt, tak je dokonce možné se nevztekat na stávkující železničáře za to, že se někam dostanete pozdě a nebo třeba na pekaře, že zůstanete bez snídaně, protože každá menší skupina v té větší má vždy nějaké problémy a je jedno z jakých lidí je složená, protože se nedá paušalizovat na „jenom ta vaše skupina má vždy nějaký problém“, jelikož každý je členem nějaké té menší skupiny a ta samozřejmě se bez problémů neobejde. A protože pár lidí sleduji, pustila jsem si i tohle video.

a zaujala mne taková jedna myšlenka. „Co nás nutí jít do přeměny?“ Myslím do té kompletní přeměny. Dá se to tak jednoduše vyjmenovat? Za a), za b), za c)… A nakolik může být pohlaví fluidní v kontextu sociálního konstruktu. A co když do toho zamíchám ještě věk transgender člověka, sílu osobnosti a společnost založenou na předsudcích?

Často jsem svou přeměnu popisovala jako stav, kdy se narodíte a pokud jste zároveň transgender, tak si cestou životem sbíráte různé malé frustrace z toho, že nemůžete být tím, kým ve skutečnosti chcete být. Frustrace nakonec přerůstají v deprivace a neléčené deprese pak v sebevraždy. Tohle jsme se učily na zdrávce. Člověk, který řeší přeměnu se pak cítí jakoby v temné místnosti zatlačen do rohu a jediné, co může je otevřít dveře do neznáma, které buď mohou znamenat jeho společenskou sebevraždu a nebo také ne, v lepším případě alespoň trochu naplněný život. Netřeba dodávat, že mnoho translidí raději sáhne k té skutečné sebevraždě, protože to od těch depresí nemá daleko. Asi jsem tím možná dobře popsala skutečnost, ale stejně tím nejsem schopná odpovědět na otázku, co bylo dřív, fluidní pohlaví a nebo sociální konstrukt? A mohu to vůbec nějak prokázat?

To, že pohlaví i přes svou zdánlivou binaritu může nabývat hodnot někde mezi, dokazují různé statistiky. Předsudky ve společnosti pak určují míru akceptovatelnosti chování a s tím i zároveň toleranci veřejné prezentace, která se pak projevuje odlišným a nejednoznačným flluidním sebeurčením. Ve skutečnosti bude pořád stejný podíl podobně cítících se lidí jak v otevřené tak uzavřené konzervativní společnosti. Nad tím netřeba nijak pochybovat, to prokázaly mnohé statistiky a určitě se vám někdo z okolí takový vybaví. V konzervativní společnosti je méně fluidních lidí a lidé se snaží plnit svoje genderové předpoklady, jak jen se dá, avšak anonymní dotazníky se neliší nijak zvláštně od ostatních.

Když někdo o sobě tvrdí, že je opačným pohlavím a nikdy nemůže být nic mezi tím, proč tedy nelze unifikovat dobu přeměny v závislosti na věku? Vzhledem k tomu, že míra tolerance či netolerance společnosti je plošně konstantní, nelze zároveň tvrdit, že když někdo podstupuje přeměnu v 50ti letech či později a tak zároveň, že je pohlaví pouze binární. Tomu se říká banalizování a zmenšování svého problému a odvádění pozornosti stranou. Kdyby tomu tak bylo, šli by všichni do přeměny v 18 hned jak by mohli a ne ve třiceti, čtyřiceti, šedesáti atd.

Když si to tak vezmu, tak i někteří translidé mohou být latentní xenofóbové, protože z podstaty každý transčlověk před přeměnou žije ve strachu a občas si ten strach může zveličit a ten dlouhou dobu v sobě podporovat. Když si tohle dáme do souvislosti s prioritami jednotlivců a statistikami, čeho se translidé nejvíce bojí, tak to z hlavní míry není předkládaný sociální konstrukt a stav společnosti, ale mikrosociální vazby jimiž jsou zejména rodina a přátelé. A ty už pak vůbec nemusí být konstantní. Mohou nabývat různých binárních a genderových extrémů a ony pak určují, jestli je pro nás vnímání společnosti konstruktivní nebo destruktivní a zde se pak právě o to víc uplatňuje osobnost člověka. Starší člověk, který jde od extrému k extrému těžko pochopí, že pohlaví může být také fluidní a tak např. raději někdy kritizuje jiné členy jeho pohlaví, že se neoblékají dostatečně žensky nebo nepůsobí dostatečně mužsky a tak tím někdy nevědomě podporují radikální feminismus nebo šovinismus a upevňují společenské předsudky skryté za předurčené předpoklady. Ale pořád to má jakousi podstatu v generačních rozdílech danou extrémním sociálním konstruktem přeneseným do sociálních vazeb navíc letitým působením

Jak už jsem uvedla na transgender člověka před přeměnou působí zejména jeho osobnost, sociálně-konstruktivní vymoženosti jakými jsou např. předsudky a stigmatizace vycházející např. z historie, náboženství či společenského postavení, mikrosociální rodinné a společenské vazby a abych to udělala ještě složitější tak i míra frustrace či deprivace. Z různých článků zde na blogu lze přijmout fakt, že existují děti, které mají natolik silnou osobnost, že jsou si schopné už v tak mladém věku prosadit osobnostní změny včetně oslovování, čehož lze dosáhnout jedině za předpokladu otevřených sociálních vazeb a hlavně v podporujícím prostředí. Co je však zarážející je to, že statisticky tyto děti nevykazují zvýšenou míru deprivace a pouze jen o málo větší míru úzkosti než jejich vrstevníci. Když je vaše okolí podporující, neprožíváte deprivace kvůli tomu, že se cítíte jinak a stejně tito lidé v dospělosti přeměnu podstoupí a opět podle teorie fluidního pohlaví to nemusí být úplně všichni. Jenomže i tak to z toho výplývá, že změnu pohlaví lze tedy prodělat i bez dalších frustrací a depresí, že to nikam nevede.

Po téměř šesti stech článcích a několik let psaní o transsexualitě mohu s čistým svědomím dojít k závěru, že Česká sexuologie zkostnatěla právě na předsudcích, které se dají z toho, co jsem výše napsala, definovat, stejně tak jakože transgender člověk začne procházet přeměnou v té době, jakmile svůj problém je schopen definovat na nějakou subjektivní úroveň. Píšu subjektivní úroveň proto, že větší objektivitu v rozhodování vám může za určitých okolností všech vlivů dát sociální konstrukt přenesený ze sociálních vazeb. Pak ale nestojíme v tom rohu před tajemnými zavřenými dveřmi před přeměnou kvůli tomu, že nás tam zahnaly frustrace nebo deprese, ale pouze jen naše nevědomost, co se s námi děje. Jsme-li tohle schopni přijmout, pak míra úzkosti, depresí a sebevražednosti je vždy jen sekundární jev a translidé nejsou nemocní nebo trpící nějakou poruchou. Nekonformnost a frustrace způsobuje společnost až s předsudky. Česká sexuologie, která podporuje binaritu a genderové rozdělení společnosti, zlehčuje iniciativy jako jsou metoo, instanbulskou úmluvu apod., posiluje nevyváženost obou pohlaví na základě předurčení podle toho, co má kdo dole při narození. Pak se nelze ničemu divit, že transgender člověka vidí už jen jako zlomeného až v posledním stádiu a nedovede si z toho udělat představu o lidech, co nejsou frustrováni tím, co mají dole, případně než dospějí k nějakému rozhodnutí na základě sebepoznání žijí jinak než na psychickém dně.

Samozřejmě že to ubližuje transgender lidem před přeměnou, ať už jsou v jakékoliv fázi, v jakémkoliv mikrosociálním prostředí a s jakoukoliv osobností s jakoukoliv definicí pohlaví, předsudky totiž nedělají dobře ani většinové společnosti obzvláště u lidí, kteří mají dle binárního rozdělení společnosti nejaké vlastnosti toho druhého byť se jen o své děti starají víc muži nebo ženy žádné nechtějí. Dnes už si sice nikdo nedovolí ze sexuologů přirovnávat ženy k hárajícím fenám jako tomu bylo před pár desetiletími, ale stále se můžeme dočkat šovinistických přirovnání ženského pohlaví k pářícím se rybičkám a mužům nezvládajícím své pudy kvůli tomu.

Sice je společenský konstrukt takto nastaven ale lidé jsou stvořeni malinko jinak víc doprostřed a je potřeba to dorovnat do normálu.

Když nad tím tak přemýšlím co bylo dřív, tak docházím k závěru, že je také velmi netolerantní a hlavně nelogické např. přijít v šedesáti s proměnou, hlásat jak jste ti true trans a pak ještě do toho popírat všechno ostatní a že ti mladí neví co by, protože to jenom dokazuje, že se tihle popírači nijak do své přeměny neodlišovali se svým daným pohlavím. Jak asi do té doby žili, když to o sobě věděli už od mala a nebinarita podle nich neexistuje? Kvůli sociálnímu konstruktu do přeměny takhle pozdě člověk nejde, protože ten je alespoň v rámci ČR všude stejný. Ona nebinarita není jen otázka Punku, jak si možná myslí. Pořád lepší být duševně v pořádku a žít jako nevyhraněný člověk a případně do přeměny jít dřív, než se nechat psychicky zdecimovat a jít do přeměny jako mrzutý popírač všeho ostatního na stará kolena.

Sexuologická společnost proti úřední změně pohlaví

Leden30

S odkazem na oprávněné stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Garçon a Nicot proti Francii(č.79885/12, 52471/13 a 52596/13, rozsudek ze dne 6. dubna 2017 a TGEU s ILGA proti ČR č.117/2015, rozsudek ze dne 28. května 2018, neuspěla ČR ve svých námitkách a nyní musí uvést svou legislativu do takové formy, která nebude podmiňovat nucené sterilizace při změnách pohlaví. Za tímto účelem vypracovalo Ministerstvo spravedlnosti návrh novely občanského zákoníku, který před vstupem do sněmovny prochází připomínkovým řízením.

Návrh úřední změny pohlaví počítá s tím, že člověk učiní prohlášení před matričním úřadem a doloží k němu potvrzení trvalého nesouladu mezi duševním a zapsaným pohlavím od sexuologa. Sexuologická společnost, jíž předsedá sexuolog Jaroslav Zvěřina a jíž je členem i sexuolog Petr Weiss, s odkazem na deník info.cz patřící do skupiny Czech news center a.s. se vyjádřila se zamítavým postojem a zopakovali svoje fóbistická tvrzení z června loňského roku.

I přestože novela zmiňuje doložení trvalého nesouladu mezi duševním a zapsaným pohlavím na matrice, Sexuologická společnost nesouhlasí s žádnou možností úřední změny pohlaví a nadále si ji podmiňuje sterilizacemi. Jaroslav Zvěřina dodává, že to odporuje zdravému rozumu a biologickým zákonům a že navrhovaná změna zpronevěří profesní čest:

Pokud někdo chce vystupovat v opačné sexuální roli, ale odmítá chirurgické výkony, pak podle našeho odborného stanoviska nemá důvod přivlastnit si opačné matriční pohlaví. Státy, které to umožní, mají situace, kdy ženy jsou otcové svých dětí a muži jejich matkami

Deník info.cz se zaobírá možností, že si stát bude tedy muset poradit bez stávkujících sexuologů, protože na výběr žádnou jinou možnost nemá. Úplně znovu slyším sexuologa Weisse jak řve, že „za vše mohou ti zasraní aktivisti“ a minulý post jsem psala, že stát je natolik xenofóbní, že celý proces úřední změny pohlaví a hlavně s tím související změny jména bude nakonec o to jednodušší. Sexuologové odmítají vydávat potvrzení o trvalém nesouladu pohlaví a tudíž vše nejspíše dopadne stejně tak jako tomu je například v Belgii, Irsku, Norsku, Dánsku a Maltě.

Kdo si to někdy zkusil projít změnou pohlaví, ví že v průběhu procesu člověk jednou dojde do fáze, kdy je již akceptován jako příslušník opačného pohlaví, avšak stále je úředně tím opačným a pak už se jen čeká, kdy to celé skončí a zde je to znaménko v OP absolutně špatně bez ohledu, co máte dole. Jsou lidé, kteří nejsou cílovou skupinou Sexuologické společnosti nebo po nějakou dobu ještě ani nebudou, avšak přesto má společnost potřebu jim mluvit do života, kdo kým je. U kluků to platí dvojnásob. Nikdo vám do kalhot nebo pod sukni nekouká, co tam máte a obraz, že translidé jsou sexuální predátoři, co změny využívají k exhibici na veřejných koupalištích nebo toaletách je hodně mylná. Hlavněže dál JZ bude psát o tom jak cis lidi láká sex na veřejných místech a že orál je tím příjemným zpestřením, hlavně aby nebyl naopak v rozporu s občankou. K jakému lékaři budou chodit, ptá se Zvěřina? Na to je také jednoduchá odpověď a mnohem prozaičtější, než si myslí. Např. ke gynekologovi na kontroly chodí ti lidé, co mají dole vagínu, ať už se cítí být mužem nebo jsou ženami, ale tomu tak bylo i doposud plus ti muži(muži), kteří na gynekologii chodí kvůli tomu, že jejich gynekolog je současně i androlog. Chce se snad dnešní sexuolog pohoršovat také nad tím, že v čekárně gynekologie mohou být i muži nebo jen jim vadí jen pouze translidi, kteří jsou o to hůř identifikovatelní? A nemusí to být nakonec sexuologům jedno, jestli se někdo cítí jako muž nebo žena nebo jde jen vyšetřit?

Kdo jiný, než člověk sám, by měl vědět, kdo je a kým se cítí. Na to nepotřebuji žádné dobrozdání.

Transgender poslankyně bavorského zemského sněmu Tessa Ganserer, přičemž ti nemečtí politici s tím měli menší problém.

Post edit: včera vyšel článek na novinkách od sexuologa Zvěřiny. Tento článek je manipulativní a plný lží.

  1. Za pád Římské říše jak je známo nemohla dekadence sexuality nebo homosexuálové sami a už vůbec ne translidi, i když doba byla vyspělá natolik, že byla v tomto ohledu tolerantní a dává se za příklad. Je to to samé jako říkat, že EU se opět rozpadá kvůli homosexuálům. Doporučuji nejprve alespoň něco si o tom přečíst a nemusíte ani studovat historii. A co teprve pád Velkomoravské říše? Za to může kdo? Zvěřina tím šíří strach, že se svět řítí do…a všichni tady chcípneme a je na čase si hejty vychovat další Baldy. Argument, že za pádem Římské říše stáli homosexuálové, šíří nejčastěji největší radikální homofóbové.
  2. Srovnávat transsexualitu s rybičkami, které mají nejprve ženské pohlaví a až se z nich stanou dravci, tak pak mohou mít to mužské, jde mimo veškeré poznání o transsexualitě. A hlavně to je tak trochu šovinistické, protože se s nikým nepereme nebo se nezabíjíme kvůli samičkám či potravě. Nevím, ve kterém světe Zvěřina žije. A najednou teď budeme porovnávat také, kdo má jakou pleť? Moc pěkné kritérium pro změnu pohlaví.
  3. Diagnostická norma transsexuality jako duševní poruchy, která tu vznikla, nemá z historického hlediska dlouhé trvání a stejně tak jako v případě homosexuality se v ní ani moc dlouho neudržela a nebyla natolik pevná, aby o tom přesvědčila nejširší vědeckou obec, že se skutečně jedná o duševní poruchu. Homosexuálové ani translidé nejsou nemocní, jen protože jsou odlišní a nejde o žádnou transsexuální lobby, to je vědecko-historický fakt.
  4. Výše jsem už psala, jak to je s těmi lékaři nebo toaletami. Na tom se nic nemění. I teď jsou případy, kdy muži chodí ke gynekologovi a naopak. Nikdo po někom s pindíkem nechce, aby hned roztahoval nohy, ale každý normální lékař se nejprve zeptá, co by pacient rád, protože jak se může překvapivě pro některé zdát, tak i ke gynekologovi chodí muži. Tato část je svým mlžením velmi štvavá, protože působí na neznalost problematiky u čtenářů. Co se týče toalet, tak když už v přeměně vypadáte jako žena nebo jako muž, je logické, že podle toho také budete navštěvovat příslušné toalety, ať jste post-op nebo pre-op. Jak asi doteď na toalety chodili intersexuální a transsexuální lidé? To tam hajzlbába dělala pokaždé stěry a měla u sebe mobilní přílušenství na určování DNA? To mi hlava nebere, jak to může sexuolog vypustit z úst a co víc nejsou toalety už mimo jeho obor? Mne nikdo neurčoval, na které mám chodit. Samozřejmě preop na ženské a teď to sexuologům má začít vadit?
  5. Jak jsem výše uvedla, tak sexuolog Zvěřina v článku lže. Sexuologické společnosti byla v rámci návrhu novely dána možnost se podílet na stanovení genderového nesouladu u transsexuálních lidí dokonce stejnou diagnostickou normou, kterou si tu sexuologická společnost zavedla ve svém stanovování a až poté by bylo možné podle novely změnit pohlaví úředně. Nikdo nepočítal s tím, že půjde pohlaví jen tak změnit bez nich. Byla to právě Sexuologická společnost, která tento návrh odmítla, jak jsem psala dřív než on, protože si změny pohlaví nadále podmiňují sterilizacemi a za tímto nestál ani jeden transsexuální lobbysta. Za tímto stál Zvěřina sám, tedy kvůli svému šovinistickému egu tím stáhl ještě všechny další sexuology. Jenomže nezbude mu nic jiného, než to nakonec akceptovat ať už s ním nebo zkrátka bez něj. Chápu, že je naštvanej, když má jiný byť xenofóbní názor, ale nemusí si ho vybíjet tím, že bude proti všem plivat oheň.

Krátce k Istanbulské úmluvě

Leden13

Úmluva, smlouva, závazek…

Pokud zastávám nějaké názory nebo politický směr a stojím si za ním, pak by pro mne neměl být problém přijmout či se ztotožnit s něčím, co je mi ve stejné formě předkládáno. U Čechů jak je známo, že když chtějí půjčku nebo nový telefon či levnější elektřinu, podepíší smlouvu i s těm nejmenšími písmenky, nic si nepřečtou a pak až s křížkem po funuse řeší vzniklé problémy a co víc některé praktiky došly až tak daleko, že stačí jen okamžitý souhlas po telefonu se smlouvou, která je napsaná někde skrytě na webu. Stejně tomu je i v případě Istanbulské úmluvy, 18% lidí si ji přečetlo a souhlasí s ní, 13% s ní v žádném případě nesouhlasí. Že by zde bylo až tak vysoké vakuum lidí, kterým je to jedno?

Pro hlupáky a nesvéprávné lidi, kteří tomu moc nerozumí, je smlouva, úmluva a jakýkoliv závazek vždy oboustranný úkon, kterému zcela určitě předcházelo počáteční vyjednávání o stávající podobě. Nelze se vymluvit na to, že se ho jednotlivé státy EU nezúčastnily a teď jim někdo cosi předkládá jako nakažlivou ideologii, ve které budou tradiční rodiny založené na křesťanských hodnotách rozloženy a zničeny homosexuálním manifestem, byť o sexuálních preferencích není v Istanbulské úmluvě ani slovo. Dokonce se ani neodkazuje na Ontario‘s Bill 89 – The Supporting Children, Youth and Families Act 74(2), 2017, jak nám předkládají ultrapravicové weby, protože historicky jako první Istanbulskou úmluvu ratifikovalo jak jinak než Turecko o pět let dříve. Ale když bych se měla vyjádřit k problematice Ontario‘s Bill 89, tak je zde potřeba plně chápat souvislosti, které k jeho zavedení od začátku vedly na americkém kontinentu. Leelah Alcorn byla v roce 2014 sedmnáctiletou transsexuální dívkou, která přitáhla svou sebevraždou na přelomu roku pozornost médií. Byla léčena pro svou transsexualitu kontroverzní reparativní metodou, kterou i přes její následný zákaz se snaží církve v USA znovu obnovit. Tisíce mladých lidí jsou tak nuceni skrývat svou identitu na základě vnuceného sebezapření, které hraničí s psychickým týráním. Zatímco v USA se o nevhodnosti této metody léčit homosexuální orientaci a transsexualitu spíše jen mluví než koná, Kanada ji jednoznačně odmítla a převzala odpovědnost a ochranu nad životy mladých lidí. Právě velkým stvořitelem reparativní konverzní terapie a pletismografie byl čechokanaďan Kurt Freud, který roku 1968 emigroval do Kanady. Postupem času však došel k závěru, že i pod silnými léky homosexuála ani transgendera nepředělá. Ontario‘s Bill 89 tak vzešel z historických zkušeností jako jeden z největších omylů v léčbě transsexuality u těch nejmenších dětí. Hlavně ale co je největší omyl Piťhových stoupenců je to, že Kanada není členem EU a Istanbulskou úmluvu neratifikovala.

Ale dobře, když už jsem téma rozvedla do úrovně homosexuality a transsexuality, tak se na to podívejme i jinak. Jsou pryč doby, kdy svazek posvěcený v kostele nebylo možné zrušit a dnes zároveň církev nemůže nutit ženám, aby zůstávaly v manželství, kde je tím druhým tyran, byť to občas ve své snaze o pomoc dělají. Namísto toho, aby tyhle malé domácí násílí církev odsoudila, se snaží zuby nehty udržet rodinnou pohodičku a klídeček i přes občasné podlitiny některých žen a to přesto všechno, aby si udržela klesající tendenci smyslu rodiny, přičemž statisticky tradiční rodina prokazatelně nestastaví na církevní ideologii. Nedej Bože, když se sáhne na pipku pětileté holčičce pro potěšení budoucího tyrana. Istanbulská úmluva vznikla jak jinak než v Turecku a aby bylo jasno a má-li být mačochistické Turecko součástí EU, je potřeba zajistit odsouzení podobných skutků v celé EU, což jak jinak zajistí společná úmluva.

Je velmi zbabělé říct: nás se to netýká. Propůjčím si zde mé oblíbené heslo jednoho supermarketu: „U nás je svět ještě v pořádku.“ Proč zrovna tímhle heslem vzkázat nejen Turecku ale i ostatním zemím, co úmluvu ratifikovaly: „Nasrat jako, nic vám nepodepíšeme!“ a zároveň tvrdit, že všechno, co po nás chcete už máme stejně v zákoně napsaný a zde když je přeci svět v pořádku, tak nějak nevidím žádný problém v tom úmluvu neratifikovat. So stupid. Pokud jste to dočetli až sem, stojí za to si ji opravdu přečíst a nemusíte ji číst důkladně, stačí jen prolistovat, že na vás žádní homosexuálové žádnou boudu nešijou a nikdo vám nechce rozvracet vaše rodiny. V Turecku převažuje jako hlavní náboženství islám a jestli zrovna s takovouhle úmluvou přichází zrovna Turecko, protože násilí na ženách a genderové předsudky je potřeba dostat do rovnocené úrovně jako tomu je v EU a sjednotit tak legislativu v této otázce, tak naší povinností je tyto snahy podpořit a ne se k nim stavět s odporem a pokud se cítíme v civilizované zemi, tak bychom měli spíše zastávat názor jako např.: „Tohle jste měli udělat už dávno.“ A nebo budeme dál kácet stromy pod vlak, abychom dokázali, že jsou na světě lidi špatní a zakomplexovaní a tisíc let pozadu, abychom měli pořád koho nesnášet. Trochu mi to připadá kontraproduktivní.

Istanbulská úmluva je genderově nevyvážená, si myslí někteří lidé v ČR včetně HF. A ano je genderově nevyvážená, je totiž nejvíc genderově nevyvážená než kterákoliv jiná úmluva, protože neposkytuje vůbec žádnou ochranu mužům, kteří také mohou být obětí psychického a fyzického násilí, stalkování. Mám známou, co vrazila známému nůž do břicha ze žárlivosti nebo po něm házela židle. Zarytá stalkerka, vám dovede zničit život. Při práci s geronty si někdy všimněte jak ty staříky některé partnerky doslova týrají. I přesto, že je v ČR jeden z nejhorších propastných rozdílů ve mzdách mezi ženami a muži, žijeme v době, kdy ženy mohou být silnějšími osobnostmi než muži. Odpůrci, kteří už nespadají mezi ultraxenofoby, argumentují delším prodloužením promlčecích lhůt trestných činů po akci metoo. Když jsem četla článek o muži, co zabil propuštěného vězně za to, že znásilnil jeho dceru, bylo mi ho trochu líto. Když čtu, že biskupové ve Francii po tisící a první kryli desetiletí prznění malých dětí svého kolegy, je mi z toho smutno taky a co víc některé skutky týkající se 70 dětí jsou již promlčené a Phillipe Barbarin nebude potrestán. „Jako sorry, ale tohle není argument.“ Hned si uvědomíte, že zde nejde ani tak o Itanbulskou úmluvu, ale o snahu odloučit církev od státu, protože spousta těch kardinálů a kněžích řekla, že už svého papa potrestala tím, že ho přeci přesunuli na jinou faru a netřeba ho dále trestat za něco, na co si už nikdo ani nevzpomene. Chápete tu logiku? Všechno máme, máme prostředky jak trestat pedofílii, občas něco umažeme na odpustcích, ale hlavně neratifikovat něco, co nám zabrání si vyřešit problémy uvnitř církve sami.

Jestli chceme být pokrokoví, tak bychom měli důrazně vyjádřit, že násilí se neděje jen na ženách, ale Bohužel i na mužích a Piťha společně s Dukou by se měli postavit proti homosexuální pedofílii ve svých řadách. Pak tedy Istanbulskou úmluvu ratifikovat s tím, že ji doplníme dodatkem, který zohlední i trestné činy vůči dětem a mužům. Jestli máte na to ty koule si to vy věřící tyto problémy přiznat, tak to udělejte, kdo vám v tom brání? 7 let vám asi na to nestačilo, nedivím se, když sedm let pro vás bude za tak možná 50-100 dalších let. Církev nikdy ve své historii nebyla osvětová, ae zpátečnická, nikdy se tomu tak z jejich iniciativy nestane. Zatím je však smlouva přednesena jako odsouzení násilí na ženách a není důvod, proč s ní nějak nesouhlasit.

Argumenty proti

a) legislativní… jako nově fyzické trestání dětí a sexuální verbální násilí, vážně to odmítáte?

b) legislativní… promlčení lhůt, to také odmítáte?

c) legislativní…mám snad za překonané, když žena měla na sobě tanga, tak si o znásilnění říkala sama, jak nám předvedly italské a španělské soudy. Nebo kalhoty, jak by si je přeci sama s odporem sundala? Tyto argumenty a přitěžující okolnosti se dají zanést do zákona a není to nic, proti čemu bych měla jít do ulic a šířit bludy jako Piťha.

d) jediný pádný argument Asociace manželských a rodinných poradců může být polehčující okolnost, že někomu vytečou nervy po dluhodobém psychickém nátlaku a řeší to fyzickým napadením, jenomže tato polehčující okolnost ani není důvod, proč se k úmluvě stavět negativně.

e) společný list biskupů je tak trochu mimo realitu a pro lepší statistiky o pevnosti svazku manželského a naplnění poselství tradiční rodiny je pořád povinnost rodit a mít děti i přesto, že je ten druhý tyran nehledě na to, že děti věřících nejsou žádné prostitutky a prostituti a to ani po desetiletí.

Pakistánem otřásla vražda transgender tanečnice

Leden12

Pakistánem otřásla brutální vražda jedné z transgender tanečnic, které zrovna tančily na svatbě v Peshawaru.

Pakistán patří mezi země dálného východu, kde je teprve od roku 2010 možné projít přeměnou pohlaví a také od té samé doby je zde uznaný třetí gender. V roce 2018 tamní parlament přijal zákon na ochranu transgender osob před diskriminačním jednáním. Od roku 2018 zde tedy platí zákon, který zakazuje diskriminační jednání vůči transgender dětem ve školách, v zaměstnání a veřejném bydlení. Do té doby byly však stejně jako v Indii homosexuální partnerství a projevy odlišné sexuální orientace včetně identity trestány trestním zákoníkem z roku 1860 a to ne podle islámského práva, ale podle toho anglického, který s sebou přinesli jak jinak než kolonialisté. Na mnoho dalších let se tak dotkl mnohých Hijras v Indii a Khawaja sara v Pakistánu, než bylo možné v posledních letech znovu obnovit pocity nejen tolerance ale i požehnání přítomností všech transgender lidí stejně tak jako tomu bylo za Mogulské říše(1526-1857). V Pakistánu se odhaduje, že je až 45tisíc transgender lidí.

Byť se povědomí o transgender lidech v pakistánské společnosti zlepšuje a mnozí transgendeři se dostávají do povědomí ostatních lidí jako např. 22letá televizní zprávařka Marvia Malik, přičemž ještě o pět let dříve docházelo k mediální cenzuře LGBT lidí, vraždy zde nejsou tak časté jako např. ve srovnání s USA, přesto jsou zde stále obdobné rizikové faktory, které nepohodlí přeměňují na strach vystupovat ve veřejném životě. Stojí za nimi jako vždy neustálá stigmatizace a možnost nosit a vlastnit sřelné zbraňe ve spojení s uplatňováním výkonu nároku práva ublížení na cti. V roce 2016 byla transgender aktivistka Alisha(na fotografii) též v Peshawaru postřelena a nechána vykrvácet, protože se zaměstnanci nemocnice dohadovali, jestli ji mají převézt na mužské nebo ženské oddělení. O rok později byla opět v Peshawaru zabita ze cti transgender žena.

V dnešní době, kdy dochází k výrazným proměnám zemí třetího světa, můžeme právě na nich sledovat, jak změna zákonů ihned nevyřeší negativní důsledky dlouhodobé zakořeněné stigmatizace, na které je potřeba zapracovat stejně tak jako na přijímání právní ochrany a rovného zacházení. Dle třetí zprávy Transparentu se se šikanou ve škole setkal každý čtvrtý transgender, v rodině každý pátý a v práci každý osmý, na veřejných prostranství každý 1dvanáctý a při jednání s policií každý devatenáctý. Ptám se, jestli je jednodušší vyznamenat xenofóního šmejda Piťhu než vymítit stigmatizaci a předsudky? Slovy Einsteina: Jaká špatná doba, ve které je jednodušší rozbít atom než předsudky.

Co mi udělalo radost

Únor6

Onemocněla nám docela vážně naše kamarádka a tak jsem ji jela z Karlových Varů až do Litoměřic navštívit. Pavla je totiž hodně zajímavý člověk a dokonce o ní točila i Česká televize.

Doufám tedy, že to nebude trvat dlouho a uzdraví se, abych se od ní mohla ještě něco naučit.

Za návštěvu jsem dostala takovou krásnou výšivku, která skončila jak jinak než prakticky na džínách. Přeci jen už dnes nikdo v kroji nechodí. Takové maličkosti mi dovedou udělat radost a to jen tak pro inspiraci.

Ony už se nenosí ani sukně totiž, jestli jste to stihli zaregistrovat. Dneska jsem byla u doktorky a když mi chtěla píchnout injekci, říká: „Sundejte si kalhoty…Jo vy máte vlastně sukni. Tu už nikdo nenosí, ani ti mladí. Dlouho jsem tu nikoho neviděla se sukní…“

Netradiční Vánoce

Prosinec24

„Ty si googlíš bramborový salát? Já myslela, že víš jak se dělá…?“ kroutí nechápavě hlavou a říká moje skoro desetiletá dcera, kterou mám poprvé na vánoce za těch devět let, protože si konečně řekla, že chce být také se mnou a nečekat až na nový rok, kdy na mne přijde řada a ona dostane dárky, na které už dva týdny netrpělivě čeká, protože donedávna měla od ex zakázáno za mnou jet. Jenomže teď si už postavila svoji hlavu a je tu se mnou, teď vedle mne. „Chci si jenom ověřit, jak ho dělají jiní, co do něj ještě dávají a třeba najdu nějakou inspiraci.“ odpovídám. Zjišťuju, že Jamie Oliver ho dělá ze čtyř ingrediencí, bez majonézy a bez vajíček, hmm dietní. TVG dijonskou hořčici jsem zapomněla koupit, teď už to nezachráním, když mají všude zavřeno, tak bude tradiční, ale vařit do něj vajíčka se mi příčí, když jsem je tak dlouhou dobu omezila na úplné minimum. Zjišťuju, že Roman Paulus do něj strká kuřecí vývar, což mu je podobné, ten on by dával všude, aby to mělo chuť. A Halina Pawlowská zas do něj dává červenou řepu, jak typický důvod zamaskovat červenou barvou vánoční obžerství. To my jako děti jsme měli bramborový salát v desetilitrovém hrnci a jedli jsme ho i na nový rok, takže ho moc ani nemusím.

Volám malý, že se trochu s nákupem opozdím, protože jsem v lídlu žádné vegetariánské řízky nenašla, až na vege zmrzlinu a ta mi je k ničemu. Jedu do kaufáče, tam právě mají výborné řízky ale stejně jsem zklamaná, protože gordon bleu naplněné brokolicí už dlouho nemají. Ty nám naposledy oběma moc chutnaly, hmmm ty  bych mohla jíst pořád.  Vánoční perníčky mizí závratnou rychlostí a nejvíc jich asi snědla kočka, která nám je ze stolu pořád krade. „Co budete mít k obědu?“ „Řízky, protože my kapra nepapáme.“

Ráno balím dárky, když malá ještě spí a mezi tím přemýšlím, kam je schovám. Do toho dělám zmíněný salát, peču dortíky na snídani a dělám ananasový džus. Mutitasking jak vyšitý, což mi pořád připomínají mí kolegové v práci, že dovedu dělat víc věcí najednou. Říkám si, že z dárků bude mít určitě ohromnou radost jak malá, tak moje drahá polovička, která dorazí až zítra. Sama jsem si přála Cozmo robota s emocema, ale toho nedostanu, protože to je prý nepraktický dárek. Ale sama jsem kupovala ….(nápověda: má drahá polovička má vystudovanou sociologii na vejšce a týká se to vrahů), což by nikdo na vánoce nečekal, jenomže tímhle dárkem zřejmě udělám radost největší. Takže řadu let už jen obdarovám ostatní včetně sebe a alespoň vím, že pokaždé dostanu to, co jsem chtěla, toho robota si stejně koupím třeba příští vánoce. Minulý rok jsem si koupila ultrazvukový čistič pleti a nyní jsem si udělala radost pěknou knížkou o šití. Já už si nic víc nepřeju a těším se spíš na radost ostatních včetně mého skoro dvouletého synovce Tadeáška. Sakra kočka, perníčky jsou rozdrobené po celé kuchyni, kleju a nezbude mi nic jiného než zas vytřít.

 

Dopoledne na vánoce, když mám vše hotové, si chci konečně sednout a dát si skleničku svařáku a pustit si koledy. Jenomže nemůžu, protože minulé vánoce, když si malá pouštěla koledy, tak ji umřel křeček a všechno jí to připomíná a každé písničky jsou pro ni depresivní. Takže u nás budeme místo koled držet ticho za nedávno umrlého křečulu. Jako holka šikovná se stejně snažím udržet vánoční náladu, i když se s drahou polovičkou hádám, kdy dorazí, přepadají mne frustrace. Pouštím Chants de Noël a to mi místo koled stačí. Noel, noel, mimochodem víte vy, že se ethanol vypařuje při 70 stupňích, dřív než se začne vařit voda? Proto mi ten svařák naposledy nelezl do hlavy a chutnal jako hodně sladká šťáva. Drahá polovička mne připravuje na zklamání, že dárek pro mne zůstal někde na poště. Čekat na dárky budu asi déle než obvykle a tak si čas krátíme kvízy na tabletu. Už se vám někdy stalo, že jste si objednali dárek z Číny v listopadu a přišel až v únoru? Mne jo. Naštěstí má malá v únoru narozeniny, tak to bylo ještě lepší načasování. Ne vždy vychází podle vašich představ. Dokonce ani ten sníh není na každé vánoce, i když nedávno jsme měly takto zasněžené schody k nám do pohádky.

A pohádky? To je další kapitola sama o sobě . Těšila jsem se na Anděl páně, jenomže jsem vyčerpáním ještě dřív než začal, usnula, tak alespoň kouknu na dvojku. A co teprve tohle? Miluju louskáčka.

« Older Entries
  • Přihlásit se