Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Sportovní spor roku IAAF vs Caster Semenyová

Únor16

Někteří zastánci tisíciletých křesťanských hodnot namítají, že tato společnost je dlouhou dobu zvyklá jen na dvě možnosti pohlaví a že vše ostatní akorát ničí jejich hodnoty včetně té tradičně postavené rodiny ne-li vše ostatní považují za moderní přebytek vzešlý z nějakého sociáního konstruktu, který je potřeba urychleně potlačit. Jenomže tato stejná společnost si za ta léta vymohla jednu velmi hloupou výsadu. Máš mezi nohama pindíka, tak jsi muž a pokud máš vagínu, tak jsi žena, narodíš-li se s oběma, jedno ti odstraníme, aby náhodou mezi náma neběhali těhotní muži a ženy bezdůvodně neroztahovaly nohy na gynekologickém křesle, toť trochu z pohledu extrémistů. Všechny ostatní variace se pak stejně odvíjí od toho, co má člověk dole a jste pak buď žena s odlišnými chromozomálními charakteristikami nebo žena s abnormální tvorbou testosteronu atd. ale pořád jste žena.

I přestože je Semenyová intersexuální člověk, IAAF v roce 2010 uznala, že podle těchto tisíciletých zásad je Semenyová ženou. Nyní po letech IAAF začala nutit své ženské sportovkyně, které mají zvýšenou tvorbu testosteronu do hormonální substituce. A dovolím si napsat, že trochu za tyto nesprávně nastavená pravidla nešťastně mohou i transgendeři. Ti totiž mohou působit v ženském sportu, pokud jim klesne hladina testosteronu pod určitou úroveň a mají za sebou hormonální substituci. Přesto si nemyslím, že by za to mohla nějaká transgender lobby, i přestože ve věcech transgenderů ve sportu sami transgender poradci působí, jakože spíš jde o to vytvořit umělý záměr odstavit všechny ženy s anomáliemi mimo vrcholový sport a to z jednoho důvodu. IAAF vedla dříve několik sporů o pohlaví sportovkyň a pokaždé spory prohrála včetně konečných arbitráží jako např. s Dutee Chandovou. Transgender sportovci se tím pádem dostávají do stínu mnohem důležitějších sporů pro IAAF a pro ně jsou těmi, kdo jsou ochotni podstoupit hormonální substituci, dobrovolně si nechat snižovat hladinu testosteronu a to ne přímo z výkonnostních důvodů, ale především z estetického hlediska.

IAAF aniž by se snažila vytvářet rovnější podmínky mezi ženami, vzkázala rovnou světu: Podívejte se na transgendery, ti se změnami pravidel souhlasí a dobrovolně podstupují hormonální substituci. Ode dneška bude za ženu považována ta žena, která nejenže bude mít dole vagínu, ale i zároveň nižší hladinu přirozeného testosteronu, protože každá žena trochu toho testosteronu má. Z binárního pohledu se tak ženy s anomáliemi stávají muži a to přesně posloužilo IAAF k tomu, aby teď v chystané arbitráži mohla Caster Semenyovou považovat za muže a zakázat ji startovat. Jenomže co to znamená „dobrovolně podstupovat hormonální substituci“ pro ženu, která se jako žena narodila a i tak se cítí? Semenyové by mohla česká padesátiletá žena pokročilejšího věku vzkázat třeba toto: „Já také ty estrogeny beru, no tak co máš za problém? Nic ti to neudělá, tak si jeden vem. Jsi na živu? No tak vidíš. Dej si další.“ Až na to, že s estrogeny přicházejí i jiné nežádoucí účinky, o které Semenyová stát zrovna nemusí a hlavně přímý vliv estrogenů na snížení hladiny testosteronu znám není. I přes jeho nepochybné antiandrogenní účinky není známo, kolik ho musíte užívat, aby se o tolik hladina snížila. Účinek tedy mezi námi znám sice neoficiálně je, ale nikdo ho plošně neprokáže a že když je bude užívat, neskončí znovu v arbitráži za jejich příliš malý vliv a také záleží na druhu testosteronu, který se v jejím těle tvoří. Navíc česká důchodkyně(nejčastější uživatelka estrogenů) nemůže myslet na katalyzátory, které účinek testosteronu podporují nebo snižují bez ohledu na jeho hladiny. Hormonální substitucí se zde rozumí spíše to jisté potlačení tvorby testosteronu samotného a to už není žádná legrace. Riskovat kvůli nižším výkonům nežádoucí účinky jako jsou nádory jater a mozku, jste se zbláznili? Podstupovat chemoterapii, i když se cítíte normální?

Nedivím se Semenyové, že s tím nesouhlasí. Je úředně ženou podle vašich tisíciletých pravidel, které občas někdo narušil jako např. Zdeněk Koubek, ale jestli o sobě stále tvrdí, že je ženou, pak IAAF nezbude nic jiného, než to přijmout a akceptovat. Stavět pohlaví na hladině testosteronu nebo uskupení chromozomů je ještě větší a křehčí hloupost než nad tím, co má kdo dole, což znovu dokazují právě ti intersexuální lidé. Postavíte-li totiž tisíc lidí na trať, můžete si být jisti, že z nich první nedoběhne ten, co měl nějvětší hladinu testosteronu, ti totiž v běhu prakticky končí spíše někde vzadu. A toho, co měl nejvíce testosteronu zrovna předběhne žena, která měla natrénováno, to je víc než jisté a je to realita poslední doby.

Působení testosteronu nemá vliv ve vrcholovém sportu a hlavně záleží na určitých tělesných predispozicích u Semenyové, které rozhodně IAAF hormonální sustitucí už nenarovná. Semenyová je vyšší než většina jiných žen, ale není vyšší než třeba hráčky basketu a se svalovou tkání je na tom o něco hůř než kulturistky a i tak ony rychleji neběhají. Nelze také tvrdit, že jiná žena s větším vlivem testosteronu na tom bude výkonostně ještě lépe než ona. Spíš než vliv testosteronu jde z větší míry o vydřenost tréninky a na dalších jiných faktorech jako např: na navykání těla spotřebovávat víc kyslíku a ten víc při jednom nádechu do plic nadechnout, na dostatek správných cukrů ve svalech pro výkon, na minimalizaci tuků v tkáních a mnoho dalších faktorů a do této formy se posunul sport za posledních cca 30let. Ve skutečnosti se ženy podle IAAF už dávno staly muži jen tím, že s nimi začaly závodit a jsou v tom co dělají o mnoho lepší než většina mužů. Proč si lidi nedovedou připustit, že žena, která je o trochu jiná, si zasloužený výsledek může také vydřít? Jsou zkrátka pryč doby kdy všeobecně ve sportu měl muž navrch jen kvůli testosteronu, protože po svém boku historicky neměl stejně tak trénované ženy jako jsou dnes. Dnešní lepší běžkyně uběhne maratón rychleji než Spiridon Luis napoprvé a natrénovat se na to dá za pouhý jeden rok. IAAF se nepodaří prokázat, že je to jen tím testosteronem.

Já budu ráda, když tento spor Semenyová vyhraje a budu ji držet palce, protože pokud vyhraje, tak to bude znamenat, že ženy mohou být jakkoliv silné a vytrvalé, i když nezapadají do škatulek.

Od nebinarity k binaritě

Únor10

Na Francii mám ráda zejména lidi, protože víc než Češi jsou takoví víc chápavější a dovedou přemýšlet i o těch druzích. Nevím kde jinde bych na světě mohla zmínit, že když tolerance přejde ve vzájemný respekt, tak je dokonce možné se nevztekat na stávkující železničáře za to, že se někam dostanete pozdě a nebo třeba na pekaře, že zůstanete bez snídaně, protože každá menší skupina v té větší má vždy nějaké problémy a je jedno z jakých lidí je složená, protože se nedá paušalizovat na „jenom ta vaše skupina má vždy nějaký problém“, jelikož každý je členem nějaké té menší skupiny a ta samozřejmě se bez problémů neobejde. A protože pár lidí sleduji, pustila jsem si i tohle video.

a zaujala mne taková jedna myšlenka. „Co nás nutí jít do přeměny?“ Myslím do té kompletní přeměny. Dá se to tak jednoduše vyjmenovat? Za a), za b), za c)… A nakolik může být pohlaví fluidní v kontextu sociálního konstruktu. A co když do toho zamíchám ještě věk transgender člověka, sílu osobnosti a společnost založenou na předsudcích?

Často jsem svou přeměnu popisovala jako stav, kdy se narodíte a pokud jste zároveň transgender, tak si cestou životem sbíráte různé malé frustrace z toho, že nemůžete být tím, kým ve skutečnosti chcete být. Frustrace nakonec přerůstají v deprivace a neléčené deprese pak v sebevraždy. Tohle jsme se učily na zdrávce. Člověk, který řeší přeměnu se pak cítí jakoby v temné místnosti zatlačen do rohu a jediné, co může je otevřít dveře do neznáma, které buď mohou znamenat jeho společenskou sebevraždu a nebo také ne, v lepším případě alespoň trochu naplněný život. Netřeba dodávat, že mnoho translidí raději sáhne k té skutečné sebevraždě, protože to od těch depresí nemá daleko. Asi jsem tím možná dobře popsala skutečnost, ale stejně tím nejsem schopná odpovědět na otázku, co bylo dřív, fluidní pohlaví a nebo sociální konstrukt? A mohu to vůbec nějak prokázat?

To, že pohlaví i přes svou zdánlivou binaritu může nabývat hodnot někde mezi, dokazují různé statistiky. Předsudky ve společnosti pak určují míru akceptovatelnosti chování a s tím i zároveň toleranci veřejné prezentace, která se pak projevuje odlišným a nejednoznačným flluidním sebeurčením. Ve skutečnosti bude pořád stejný podíl podobně cítících se lidí jak v otevřené tak uzavřené konzervativní společnosti. Nad tím netřeba nijak pochybovat, to prokázaly mnohé statistiky a určitě se vám někdo z okolí takový vybaví. V konzervativní společnosti je méně fluidních lidí a lidé se snaží plnit svoje genderové předpoklady, jak jen se dá, avšak anonymní dotazníky se neliší nijak zvláštně od ostatních.

Když někdo o sobě tvrdí, že je opačným pohlavím a nikdy nemůže být nic mezi tím, proč tedy nelze unifikovat dobu přeměny v závislosti na věku? Vzhledem k tomu, že míra tolerance či netolerance společnosti je plošně konstantní, nelze zároveň tvrdit, že když někdo podstupuje přeměnu v 50ti letech či později a tak zároveň, že je pohlaví pouze binární. Tomu se říká banalizování a zmenšování svého problému a odvádění pozornosti stranou. Kdyby tomu tak bylo, šli by všichni do přeměny v 18 hned jak by mohli a ne ve třiceti, čtyřiceti, šedesáti atd.

Když si to tak vezmu, tak i někteří translidé mohou být latentní xenofóbové, protože z podstaty každý transčlověk před přeměnou žije ve strachu a občas si ten strach může zveličit a ten dlouhou dobu v sobě podporovat. Když si tohle dáme do souvislosti s prioritami jednotlivců a statistikami, čeho se translidé nejvíce bojí, tak to z hlavní míry není předkládaný sociální konstrukt a stav společnosti, ale mikrosociální vazby jimiž jsou zejména rodina a přátelé. A ty už pak vůbec nemusí být konstantní. Mohou nabývat různých binárních a genderových extrémů a ony pak určují, jestli je pro nás vnímání společnosti konstruktivní nebo destruktivní a zde se pak právě o to víc uplatňuje osobnost člověka. Starší člověk, který jde od extrému k extrému těžko pochopí, že pohlaví může být také fluidní a tak např. raději někdy kritizuje jiné členy jeho pohlaví, že se neoblékají dostatečně žensky nebo nepůsobí dostatečně mužsky a tak tím někdy nevědomě podporují radikální feminismus nebo šovinismus a upevňují společenské předsudky skryté za předurčené předpoklady. Ale pořád to má jakousi podstatu v generačních rozdílech danou extrémním sociálním konstruktem přeneseným do sociálních vazeb navíc letitým působením

Jak už jsem uvedla na transgender člověka před přeměnou působí zejména jeho osobnost, sociálně-konstruktivní vymoženosti jakými jsou např. předsudky a stigmatizace vycházející např. z historie, náboženství či společenského postavení, mikrosociální rodinné a společenské vazby a abych to udělala ještě složitější tak i míra frustrace či deprivace. Z různých článků zde na blogu lze přijmout fakt, že existují děti, které mají natolik silnou osobnost, že jsou si schopné už v tak mladém věku prosadit osobnostní změny včetně oslovování, čehož lze dosáhnout jedině za předpokladu otevřených sociálních vazeb a hlavně v podporujícím prostředí. Co je však zarážející je to, že statisticky tyto děti nevykazují zvýšenou míru deprivace a pouze jen o málo větší míru úzkosti než jejich vrstevníci. Když je vaše okolí podporující, neprožíváte deprivace kvůli tomu, že se cítíte jinak a stejně tito lidé v dospělosti přeměnu podstoupí a opět podle teorie fluidního pohlaví to nemusí být úplně všichni. Jenomže i tak to z toho výplývá, že změnu pohlaví lze tedy prodělat i bez dalších frustrací a depresí, že to nikam nevede.

Po téměř šesti stech článcích a několik let psaní o transsexualitě mohu s čistým svědomím dojít k závěru, že Česká sexuologie zkostnatěla právě na předsudcích, které se dají z toho, co jsem výše napsala, definovat, stejně tak jakože transgender člověk začne procházet přeměnou v té době, jakmile svůj problém je schopen definovat na nějakou subjektivní úroveň. Píšu subjektivní úroveň proto, že větší objektivitu v rozhodování vám může za určitých okolností všech vlivů dát sociální konstrukt přenesený ze sociálních vazeb. Pak ale nestojíme v tom rohu před tajemnými zavřenými dveřmi před přeměnou kvůli tomu, že nás tam zahnaly frustrace nebo deprese, ale pouze jen naše nevědomost, co se s námi děje. Jsme-li tohle schopni přijmout, pak míra úzkosti, depresí a sebevražednosti je vždy jen sekundární jev a translidé nejsou nemocní nebo trpící nějakou poruchou. Nekonformnost a frustrace způsobuje společnost až s předsudky. Česká sexuologie, která podporuje binaritu a genderové rozdělení společnosti, zlehčuje iniciativy jako jsou metoo, instanbulskou úmluvu apod., posiluje nevyváženost obou pohlaví na základě předurčení podle toho, co má kdo dole při narození. Pak se nelze ničemu divit, že transgender člověka vidí už jen jako zlomeného až v posledním stádiu a nedovede si z toho udělat představu o lidech, co nejsou frustrováni tím, co mají dole, případně než dospějí k nějakému rozhodnutí na základě sebepoznání žijí jinak než na psychickém dně.

Samozřejmě že to ubližuje transgender lidem před přeměnou, ať už jsou v jakékoliv fázi, v jakémkoliv mikrosociálním prostředí a s jakoukoliv osobností s jakoukoliv definicí pohlaví, předsudky totiž nedělají dobře ani většinové společnosti obzvláště u lidí, kteří mají dle binárního rozdělení společnosti nejaké vlastnosti toho druhého byť se jen o své děti starají víc muži nebo ženy žádné nechtějí. Dnes už si sice nikdo nedovolí ze sexuologů přirovnávat ženy k hárajícím fenám jako tomu bylo před pár desetiletími, ale stále se můžeme dočkat šovinistických přirovnání ženského pohlaví k pářícím se rybičkám a mužům nezvládajícím své pudy kvůli tomu.

Sice je společenský konstrukt takto nastaven ale lidé jsou stvořeni malinko jinak víc doprostřed a je potřeba to dorovnat do normálu.

Když nad tím tak přemýšlím co bylo dřív, tak docházím k závěru, že je také velmi netolerantní a hlavně nelogické např. přijít v šedesáti s proměnou, hlásat jak jste ti true trans a pak ještě do toho popírat všechno ostatní a že ti mladí neví co by, protože to jenom dokazuje, že se tihle popírači nijak do své přeměny neodlišovali se svým daným pohlavím. Jak asi do té doby žili, když to o sobě věděli už od mala a nebinarita podle nich neexistuje? Kvůli sociálnímu konstruktu do přeměny takhle pozdě člověk nejde, protože ten je alespoň v rámci ČR všude stejný. Ona nebinarita není jen otázka Punku, jak si možná myslí. Pořád lepší být duševně v pořádku a žít jako nevyhraněný člověk a případně do přeměny jít dřív, než se nechat psychicky zdecimovat a jít do přeměny jako mrzutý popírač všeho ostatního na stará kolena.

Sexuologická společnost proti úřední změně pohlaví

Leden30

S odkazem na oprávněné stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Garçon a Nicot proti Francii(č.79885/12, 52471/13 a 52596/13, rozsudek ze dne 6. dubna 2017 a TGEU s ILGA proti ČR č.117/2015, rozsudek ze dne 28. května 2018, neuspěla ČR ve svých námitkách a nyní musí uvést svou legislativu do takové formy, která nebude podmiňovat nucené sterilizace při změnách pohlaví. Za tímto účelem vypracovalo Ministerstvo spravedlnosti návrh novely občanského zákoníku, který před vstupem do sněmovny prochází připomínkovým řízením.

Návrh úřední změny pohlaví počítá s tím, že člověk učiní prohlášení před matričním úřadem a doloží k němu potvrzení trvalého nesouladu mezi duševním a zapsaným pohlavím od sexuologa. Sexuologická společnost, jíž předsedá sexuolog Jaroslav Zvěřina a jíž je členem i sexuolog Petr Weiss, s odkazem na deník info.cz patřící do skupiny Czech news center a.s. se vyjádřila se zamítavým postojem a zopakovali svoje fóbistická tvrzení z června loňského roku.

I přestože novela zmiňuje doložení trvalého nesouladu mezi duševním a zapsaným pohlavím na matrice, Sexuologická společnost nesouhlasí s žádnou možností úřední změny pohlaví a nadále si ji podmiňuje sterilizacemi. Jaroslav Zvěřina dodává, že to odporuje zdravému rozumu a biologickým zákonům a že navrhovaná změna zpronevěří profesní čest:

Pokud někdo chce vystupovat v opačné sexuální roli, ale odmítá chirurgické výkony, pak podle našeho odborného stanoviska nemá důvod přivlastnit si opačné matriční pohlaví. Státy, které to umožní, mají situace, kdy ženy jsou otcové svých dětí a muži jejich matkami

Deník info.cz se zaobírá možností, že si stát bude tedy muset poradit bez stávkujících sexuologů, protože na výběr žádnou jinou možnost nemá. Úplně znovu slyším sexuologa Weisse jak řve, že „za vše mohou ti zasraní aktivisti“ a minulý post jsem psala, že stát je natolik xenofóbní, že celý proces úřední změny pohlaví a hlavně s tím související změny jména bude nakonec o to jednodušší. Sexuologové odmítají vydávat potvrzení o trvalém nesouladu pohlaví a tudíž vše nejspíše dopadne stejně tak jako tomu je například v Belgii, Irsku, Norsku, Dánsku a Maltě.

Kdo si to někdy zkusil projít změnou pohlaví, ví že v průběhu procesu člověk jednou dojde do fáze, kdy je již akceptován jako příslušník opačného pohlaví, avšak stále je úředně tím opačným a pak už se jen čeká, kdy to celé skončí a zde je to znaménko v OP absolutně špatně bez ohledu, co máte dole. Jsou lidé, kteří nejsou cílovou skupinou Sexuologické společnosti nebo po nějakou dobu ještě ani nebudou, avšak přesto má společnost potřebu jim mluvit do života, kdo kým je. U kluků to platí dvojnásob. Nikdo vám do kalhot nebo pod sukni nekouká, co tam máte a obraz, že translidé jsou sexuální predátoři, co změny využívají k exhibici na veřejných koupalištích nebo toaletách je hodně mylná. Hlavněže dál JZ bude psát o tom jak cis lidi láká sex na veřejných místech a že orál je tím příjemným zpestřením, hlavně aby nebyl naopak v rozporu s občankou. K jakému lékaři budou chodit, ptá se Zvěřina? Na to je také jednoduchá odpověď a mnohem prozaičtější, než si myslí. Např. ke gynekologovi na kontroly chodí ti lidé, co mají dole vagínu, ať už se cítí být mužem nebo jsou ženami, ale tomu tak bylo i doposud plus ti muži(muži), kteří na gynekologii chodí kvůli tomu, že jejich gynekolog je současně i androlog. Chce se snad dnešní sexuolog pohoršovat také nad tím, že v čekárně gynekologie mohou být i muži nebo jen jim vadí jen pouze translidi, kteří jsou o to hůř identifikovatelní? A nemusí to být nakonec sexuologům jedno, jestli se někdo cítí jako muž nebo žena nebo jde jen vyšetřit?

Kdo jiný, než člověk sám, by měl vědět, kdo je a kým se cítí. Na to nepotřebuji žádné dobrozdání.

Transgender poslankyně bavorského zemského sněmu Tessa Ganserer, přičemž ti nemečtí politici s tím měli menší problém.

Post edit: včera vyšel článek na novinkách od sexuologa Zvěřiny. Tento článek je manipulativní a plný lží.

  1. Za pád Římské říše jak je známo nemohla dekadence sexuality nebo homosexuálové sami a už vůbec ne translidi, i když doba byla vyspělá natolik, že byla v tomto ohledu tolerantní a dává se za příklad. Je to to samé jako říkat, že EU se opět rozpadá kvůli homosexuálům. Doporučuji nejprve alespoň něco si o tom přečíst a nemusíte ani studovat historii. A co teprve pád Velkomoravské říše? Za to může kdo? Zvěřina tím šíří strach, že se svět řítí do…a všichni tady chcípneme a je na čase si hejty vychovat další Baldy. Argument, že za pádem Římské říše stáli homosexuálové, šíří nejčastěji největší radikální homofóbové.
  2. Srovnávat transsexualitu s rybičkami, které mají nejprve ženské pohlaví a až se z nich stanou dravci, tak pak mohou mít to mužské, jde mimo veškeré poznání o transsexualitě. A hlavně to je tak trochu šovinistické, protože se s nikým nepereme nebo se nezabíjíme kvůli samičkám či potravě. Nevím, ve kterém světe Zvěřina žije. A najednou teď budeme porovnávat také, kdo má jakou pleť? Moc pěkné kritérium pro změnu pohlaví.
  3. Diagnostická norma transsexuality jako duševní poruchy, která tu vznikla, nemá z historického hlediska dlouhé trvání a stejně tak jako v případě homosexuality se v ní ani moc dlouho neudržela a nebyla natolik pevná, aby o tom přesvědčila nejširší vědeckou obec, že se skutečně jedná o duševní poruchu. Homosexuálové ani translidé nejsou nemocní, jen protože jsou odlišní a nejde o žádnou transsexuální lobby, to je vědecko-historický fakt.
  4. Výše jsem už psala, jak to je s těmi lékaři nebo toaletami. Na tom se nic nemění. I teď jsou případy, kdy muži chodí ke gynekologovi a naopak. Nikdo po někom s pindíkem nechce, aby hned roztahoval nohy, ale každý normální lékař se nejprve zeptá, co by pacient rád, protože jak se může překvapivě pro některé zdát, tak i ke gynekologovi chodí muži. Tato část je svým mlžením velmi štvavá, protože působí na neznalost problematiky u čtenářů. Co se týče toalet, tak když už v přeměně vypadáte jako žena nebo jako muž, je logické, že podle toho také budete navštěvovat příslušné toalety, ať jste post-op nebo pre-op. Jak asi doteď na toalety chodili intersexuální a transsexuální lidé? To tam hajzlbába dělala pokaždé stěry a měla u sebe mobilní přílušenství na určování DNA? To mi hlava nebere, jak to může sexuolog vypustit z úst a co víc nejsou toalety už mimo jeho obor? Mne nikdo neurčoval, na které mám chodit. Samozřejmě preop na ženské a teď to sexuologům má začít vadit?
  5. Jak jsem výše uvedla, tak sexuolog Zvěřina v článku lže. Sexuologické společnosti byla v rámci návrhu novely dána možnost se podílet na stanovení genderového nesouladu u transsexuálních lidí dokonce stejnou diagnostickou normou, kterou si tu sexuologická společnost zavedla ve svém stanovování a až poté by bylo možné podle novely změnit pohlaví úředně. Nikdo nepočítal s tím, že půjde pohlaví jen tak změnit bez nich. Byla to právě Sexuologická společnost, která tento návrh odmítla, jak jsem psala dřív než on, protože si změny pohlaví nadále podmiňují sterilizacemi a za tímto nestál ani jeden transsexuální lobbysta. Za tímto stál Zvěřina sám, tedy kvůli svému šovinistickému egu tím stáhl ještě všechny další sexuology. Jenomže nezbude mu nic jiného, než to nakonec akceptovat ať už s ním nebo zkrátka bez něj. Chápu, že je naštvanej, když má jiný byť xenofóbní názor, ale nemusí si ho vybíjet tím, že bude proti všem plivat oheň.

Krátce k Istanbulské úmluvě

Leden13

Úmluva, smlouva, závazek…

Pokud zastávám nějaké názory nebo politický směr a stojím si za ním, pak by pro mne neměl být problém přijmout či se ztotožnit s něčím, co je mi ve stejné formě předkládáno. U Čechů jak je známo, že když chtějí půjčku nebo nový telefon či levnější elektřinu, podepíší smlouvu i s těm nejmenšími písmenky, nic si nepřečtou a pak až s křížkem po funuse řeší vzniklé problémy a co víc některé praktiky došly až tak daleko, že stačí jen okamžitý souhlas po telefonu se smlouvou, která je napsaná někde skrytě na webu. Stejně tomu je i v případě Istanbulské úmluvy, 18% lidí si ji přečetlo a souhlasí s ní, 13% s ní v žádném případě nesouhlasí. Že by zde bylo až tak vysoké vakuum lidí, kterým je to jedno?

Pro hlupáky a nesvéprávné lidi, kteří tomu moc nerozumí, je smlouva, úmluva a jakýkoliv závazek vždy oboustranný úkon, kterému zcela určitě předcházelo počáteční vyjednávání o stávající podobě. Nelze se vymluvit na to, že se ho jednotlivé státy EU nezúčastnily a teď jim někdo cosi předkládá jako nakažlivou ideologii, ve které budou tradiční rodiny založené na křesťanských hodnotách rozloženy a zničeny homosexuálním manifestem, byť o sexuálních preferencích není v Istanbulské úmluvě ani slovo. Dokonce se ani neodkazuje na Ontario‘s Bill 89 – The Supporting Children, Youth and Families Act 74(2), 2017, jak nám předkládají ultrapravicové weby, protože historicky jako první Istanbulskou úmluvu ratifikovalo jak jinak než Turecko o pět let dříve. Ale když bych se měla vyjádřit k problematice Ontario‘s Bill 89, tak je zde potřeba plně chápat souvislosti, které k jeho zavedení od začátku vedly na americkém kontinentu. Leelah Alcorn byla v roce 2014 sedmnáctiletou transsexuální dívkou, která přitáhla svou sebevraždou na přelomu roku pozornost médií. Byla léčena pro svou transsexualitu kontroverzní reparativní metodou, kterou i přes její následný zákaz se snaží církve v USA znovu obnovit. Tisíce mladých lidí jsou tak nuceni skrývat svou identitu na základě vnuceného sebezapření, které hraničí s psychickým týráním. Zatímco v USA se o nevhodnosti této metody léčit homosexuální orientaci a transsexualitu spíše jen mluví než koná, Kanada ji jednoznačně odmítla a převzala odpovědnost a ochranu nad životy mladých lidí. Právě velkým stvořitelem reparativní konverzní terapie a pletismografie byl čechokanaďan Kurt Freud, který roku 1968 emigroval do Kanady. Postupem času však došel k závěru, že i pod silnými léky homosexuála ani transgendera nepředělá. Ontario‘s Bill 89 tak vzešel z historických zkušeností jako jeden z největších omylů v léčbě transsexuality u těch nejmenších dětí. Hlavně ale co je největší omyl Piťhových stoupenců je to, že Kanada není členem EU a Istanbulskou úmluvu neratifikovala.

Ale dobře, když už jsem téma rozvedla do úrovně homosexuality a transsexuality, tak se na to podívejme i jinak. Jsou pryč doby, kdy svazek posvěcený v kostele nebylo možné zrušit a dnes zároveň církev nemůže nutit ženám, aby zůstávaly v manželství, kde je tím druhým tyran, byť to občas ve své snaze o pomoc dělají. Namísto toho, aby tyhle malé domácí násílí církev odsoudila, se snaží zuby nehty udržet rodinnou pohodičku a klídeček i přes občasné podlitiny některých žen a to přesto všechno, aby si udržela klesající tendenci smyslu rodiny, přičemž statisticky tradiční rodina prokazatelně nestastaví na církevní ideologii. Nedej Bože, když se sáhne na pipku pětileté holčičce pro potěšení budoucího tyrana. Istanbulská úmluva vznikla jak jinak než v Turecku a aby bylo jasno a má-li být mačochistické Turecko součástí EU, je potřeba zajistit odsouzení podobných skutků v celé EU, což jak jinak zajistí společná úmluva.

Je velmi zbabělé říct: nás se to netýká. Propůjčím si zde mé oblíbené heslo jednoho supermarketu: „U nás je svět ještě v pořádku.“ Proč zrovna tímhle heslem vzkázat nejen Turecku ale i ostatním zemím, co úmluvu ratifikovaly: „Nasrat jako, nic vám nepodepíšeme!“ a zároveň tvrdit, že všechno, co po nás chcete už máme stejně v zákoně napsaný a zde když je přeci svět v pořádku, tak nějak nevidím žádný problém v tom úmluvu neratifikovat. So stupid. Pokud jste to dočetli až sem, stojí za to si ji opravdu přečíst a nemusíte ji číst důkladně, stačí jen prolistovat, že na vás žádní homosexuálové žádnou boudu nešijou a nikdo vám nechce rozvracet vaše rodiny. V Turecku převažuje jako hlavní náboženství islám a jestli zrovna s takovouhle úmluvou přichází zrovna Turecko, protože násilí na ženách a genderové předsudky je potřeba dostat do rovnocené úrovně jako tomu je v EU a sjednotit tak legislativu v této otázce, tak naší povinností je tyto snahy podpořit a ne se k nim stavět s odporem a pokud se cítíme v civilizované zemi, tak bychom měli spíše zastávat názor jako např.: „Tohle jste měli udělat už dávno.“ A nebo budeme dál kácet stromy pod vlak, abychom dokázali, že jsou na světě lidi špatní a zakomplexovaní a tisíc let pozadu, abychom měli pořád koho nesnášet. Trochu mi to připadá kontraproduktivní.

Istanbulská úmluva je genderově nevyvážená, si myslí někteří lidé v ČR včetně HF. A ano je genderově nevyvážená, je totiž nejvíc genderově nevyvážená než kterákoliv jiná úmluva, protože neposkytuje vůbec žádnou ochranu mužům, kteří také mohou být obětí psychického a fyzického násilí, stalkování. Mám známou, co vrazila známému nůž do břicha ze žárlivosti nebo po něm házela židle. Zarytá stalkerka, vám dovede zničit život. Při práci s geronty si někdy všimněte jak ty staříky některé partnerky doslova týrají. I přesto, že je v ČR jeden z nejhorších propastných rozdílů ve mzdách mezi ženami a muži, žijeme v době, kdy ženy mohou být silnějšími osobnostmi než muži. Odpůrci, kteří už nespadají mezi ultraxenofoby, argumentují delším prodloužením promlčecích lhůt trestných činů po akci metoo. Když jsem četla článek o muži, co zabil propuštěného vězně za to, že znásilnil jeho dceru, bylo mi ho trochu líto. Když čtu, že biskupové ve Francii po tisící a první kryli desetiletí prznění malých dětí svého kolegy, je mi z toho smutno taky a co víc některé skutky týkající se 70 dětí jsou již promlčené a Phillipe Barbarin nebude potrestán. „Jako sorry, ale tohle není argument.“ Hned si uvědomíte, že zde nejde ani tak o Itanbulskou úmluvu, ale o snahu odloučit církev od státu, protože spousta těch kardinálů a kněžích řekla, že už svého papa potrestala tím, že ho přeci přesunuli na jinou faru a netřeba ho dále trestat za něco, na co si už nikdo ani nevzpomene. Chápete tu logiku? Všechno máme, máme prostředky jak trestat pedofílii, občas něco umažeme na odpustcích, ale hlavně neratifikovat něco, co nám zabrání si vyřešit problémy uvnitř církve sami.

Jestli chceme být pokrokoví, tak bychom měli důrazně vyjádřit, že násilí se neděje jen na ženách, ale Bohužel i na mužích a Piťha společně s Dukou by se měli postavit proti homosexuální pedofílii ve svých řadách. Pak tedy Istanbulskou úmluvu ratifikovat s tím, že ji doplníme dodatkem, který zohlední i trestné činy vůči dětem a mužům. Jestli máte na to ty koule si to vy věřící tyto problémy přiznat, tak to udělejte, kdo vám v tom brání? 7 let vám asi na to nestačilo, nedivím se, když sedm let pro vás bude za tak možná 50-100 dalších let. Církev nikdy ve své historii nebyla osvětová, ae zpátečnická, nikdy se tomu tak z jejich iniciativy nestane. Zatím je však smlouva přednesena jako odsouzení násilí na ženách a není důvod, proč s ní nějak nesouhlasit.

Argumenty proti

a) legislativní… jako nově fyzické trestání dětí a sexuální verbální násilí, vážně to odmítáte?

b) legislativní… promlčení lhůt, to také odmítáte?

c) legislativní…mám snad za překonané, když žena měla na sobě tanga, tak si o znásilnění říkala sama, jak nám předvedly italské a španělské soudy. Nebo kalhoty, jak by si je přeci sama s odporem sundala? Tyto argumenty a přitěžující okolnosti se dají zanést do zákona a není to nic, proti čemu bych měla jít do ulic a šířit bludy jako Piťha.

d) jediný pádný argument Asociace manželských a rodinných poradců může být polehčující okolnost, že někomu vytečou nervy po dluhodobém psychickém nátlaku a řeší to fyzickým napadením, jenomže tato polehčující okolnost ani není důvod, proč se k úmluvě stavět negativně.

e) společný list biskupů je tak trochu mimo realitu a pro lepší statistiky o pevnosti svazku manželského a naplnění poselství tradiční rodiny je pořád povinnost rodit a mít děti i přesto, že je ten druhý tyran nehledě na to, že děti věřících nejsou žádné prostitutky a prostituti a to ani po desetiletí.

Pakistánem otřásla vražda transgender tanečnice

Leden12

Pakistánem otřásla brutální vražda jedné z transgender tanečnic, které zrovna tančily na svatbě v Peshawaru.

Pakistán patří mezi země dálného východu, kde je teprve od roku 2010 možné projít přeměnou pohlaví a také od té samé doby je zde uznaný třetí gender. V roce 2018 tamní parlament přijal zákon na ochranu transgender osob před diskriminačním jednáním. Od roku 2018 zde tedy platí zákon, který zakazuje diskriminační jednání vůči transgender dětem ve školách, v zaměstnání a veřejném bydlení. Do té doby byly však stejně jako v Indii homosexuální partnerství a projevy odlišné sexuální orientace včetně identity trestány trestním zákoníkem z roku 1860 a to ne podle islámského práva, ale podle toho anglického, který s sebou přinesli jak jinak než kolonialisté. Na mnoho dalších let se tak dotkl mnohých Hijras v Indii a Khawaja sara v Pakistánu, než bylo možné v posledních letech znovu obnovit pocity nejen tolerance ale i požehnání přítomností všech transgender lidí stejně tak jako tomu bylo za Mogulské říše(1526-1857). V Pakistánu se odhaduje, že je až 45tisíc transgender lidí.

Byť se povědomí o transgender lidech v pakistánské společnosti zlepšuje a mnozí transgendeři se dostávají do povědomí ostatních lidí jako např. 22letá televizní zprávařka Marvia Malik, přičemž ještě o pět let dříve docházelo k mediální cenzuře LGBT lidí, vraždy zde nejsou tak časté jako např. ve srovnání s USA, přesto jsou zde stále obdobné rizikové faktory, které nepohodlí přeměňují na strach vystupovat ve veřejném životě. Stojí za nimi jako vždy neustálá stigmatizace a možnost nosit a vlastnit sřelné zbraňe ve spojení s uplatňováním výkonu nároku práva ublížení na cti. V roce 2016 byla transgender aktivistka Alisha(na fotografii) též v Peshawaru postřelena a nechána vykrvácet, protože se zaměstnanci nemocnice dohadovali, jestli ji mají převézt na mužské nebo ženské oddělení. O rok později byla opět v Peshawaru zabita ze cti transgender žena.

V dnešní době, kdy dochází k výrazným proměnám zemí třetího světa, můžeme právě na nich sledovat, jak změna zákonů ihned nevyřeší negativní důsledky dlouhodobé zakořeněné stigmatizace, na které je potřeba zapracovat stejně tak jako na přijímání právní ochrany a rovného zacházení. Dle třetí zprávy Transparentu se se šikanou ve škole setkal každý čtvrtý transgender, v rodině každý pátý a v práci každý osmý, na veřejných prostranství každý 1dvanáctý a při jednání s policií každý devatenáctý. Ptám se, jestli je jednodušší vyznamenat xenofóního šmejda Piťhu než vymítit stigmatizaci a předsudky? Slovy Einsteina: Jaká špatná doba, ve které je jednodušší rozbít atom než předsudky.

Co mi udělalo radost

Únor6

Onemocněla nám docela vážně naše kamarádka a tak jsem ji jela z Karlových Varů až do Litoměřic navštívit. Pavla je totiž hodně zajímavý člověk a dokonce o ní točila i Česká televize.

Doufám tedy, že to nebude trvat dlouho a uzdraví se, abych se od ní mohla ještě něco naučit.

Za návštěvu jsem dostala takovou krásnou výšivku, která skončila jak jinak než prakticky na džínách. Přeci jen už dnes nikdo v kroji nechodí. Takové maličkosti mi dovedou udělat radost a to jen tak pro inspiraci.

Ony už se nenosí ani sukně totiž, jestli jste to stihli zaregistrovat. Dneska jsem byla u doktorky a když mi chtěla píchnout injekci, říká: „Sundejte si kalhoty…Jo vy máte vlastně sukni. Tu už nikdo nenosí, ani ti mladí. Dlouho jsem tu nikoho neviděla se sukní…“

Netradiční Vánoce

Prosinec24

„Ty si googlíš bramborový salát? Já myslela, že víš jak se dělá…?“ kroutí nechápavě hlavou a říká moje skoro desetiletá dcera, kterou mám poprvé na vánoce za těch devět let, protože si konečně řekla, že chce být také se mnou a nečekat až na nový rok, kdy na mne přijde řada a ona dostane dárky, na které už dva týdny netrpělivě čeká, protože donedávna měla od ex zakázáno za mnou jet. Jenomže teď si už postavila svoji hlavu a je tu se mnou, teď vedle mne. „Chci si jenom ověřit, jak ho dělají jiní, co do něj ještě dávají a třeba najdu nějakou inspiraci.“ odpovídám. Zjišťuju, že Jamie Oliver ho dělá ze čtyř ingrediencí, bez majonézy a bez vajíček, hmm dietní. TVG dijonskou hořčici jsem zapomněla koupit, teď už to nezachráním, když mají všude zavřeno, tak bude tradiční, ale vařit do něj vajíčka se mi příčí, když jsem je tak dlouhou dobu omezila na úplné minimum. Zjišťuju, že Roman Paulus do něj strká kuřecí vývar, což mu je podobné, ten on by dával všude, aby to mělo chuť. A Halina Pawlowská zas do něj dává červenou řepu, jak typický důvod zamaskovat červenou barvou vánoční obžerství. To my jako děti jsme měli bramborový salát v desetilitrovém hrnci a jedli jsme ho i na nový rok, takže ho moc ani nemusím.

Volám malý, že se trochu s nákupem opozdím, protože jsem v lídlu žádné vegetariánské řízky nenašla, až na vege zmrzlinu a ta mi je k ničemu. Jedu do kaufáče, tam právě mají výborné řízky ale stejně jsem zklamaná, protože gordon bleu naplněné brokolicí už dlouho nemají. Ty nám naposledy oběma moc chutnaly, hmmm ty  bych mohla jíst pořád.  Vánoční perníčky mizí závratnou rychlostí a nejvíc jich asi snědla kočka, která nám je ze stolu pořád krade. „Co budete mít k obědu?“ „Řízky, protože my kapra nepapáme.“

Ráno balím dárky, když malá ještě spí a mezi tím přemýšlím, kam je schovám. Do toho dělám zmíněný salát, peču dortíky na snídani a dělám ananasový džus. Mutitasking jak vyšitý, což mi pořád připomínají mí kolegové v práci, že dovedu dělat víc věcí najednou. Říkám si, že z dárků bude mít určitě ohromnou radost jak malá, tak moje drahá polovička, která dorazí až zítra. Sama jsem si přála Cozmo robota s emocema, ale toho nedostanu, protože to je prý nepraktický dárek. Ale sama jsem kupovala ….(nápověda: má drahá polovička má vystudovanou sociologii na vejšce a týká se to vrahů), což by nikdo na vánoce nečekal, jenomže tímhle dárkem zřejmě udělám radost největší. Takže řadu let už jen obdarovám ostatní včetně sebe a alespoň vím, že pokaždé dostanu to, co jsem chtěla, toho robota si stejně koupím třeba příští vánoce. Minulý rok jsem si koupila ultrazvukový čistič pleti a nyní jsem si udělala radost pěknou knížkou o šití. Já už si nic víc nepřeju a těším se spíš na radost ostatních včetně mého skoro dvouletého synovce Tadeáška. Sakra kočka, perníčky jsou rozdrobené po celé kuchyni, kleju a nezbude mi nic jiného než zas vytřít.

 

Dopoledne na vánoce, když mám vše hotové, si chci konečně sednout a dát si skleničku svařáku a pustit si koledy. Jenomže nemůžu, protože minulé vánoce, když si malá pouštěla koledy, tak ji umřel křeček a všechno jí to připomíná a každé písničky jsou pro ni depresivní. Takže u nás budeme místo koled držet ticho za nedávno umrlého křečulu. Jako holka šikovná se stejně snažím udržet vánoční náladu, i když se s drahou polovičkou hádám, kdy dorazí, přepadají mne frustrace. Pouštím Chants de Noël a to mi místo koled stačí. Noel, noel, mimochodem víte vy, že se ethanol vypařuje při 70 stupňích, dřív než se začne vařit voda? Proto mi ten svařák naposledy nelezl do hlavy a chutnal jako hodně sladká šťáva. Drahá polovička mne připravuje na zklamání, že dárek pro mne zůstal někde na poště. Čekat na dárky budu asi déle než obvykle a tak si čas krátíme kvízy na tabletu. Už se vám někdy stalo, že jste si objednali dárek z Číny v listopadu a přišel až v únoru? Mne jo. Naštěstí má malá v únoru narozeniny, tak to bylo ještě lepší načasování. Ne vždy vychází podle vašich představ. Dokonce ani ten sníh není na každé vánoce, i když nedávno jsme měly takto zasněžené schody k nám do pohádky.

A pohádky? To je další kapitola sama o sobě . Těšila jsem se na Anděl páně, jenomže jsem vyčerpáním ještě dřív než začal, usnula, tak alespoň kouknu na dvojku. A co teprve tohle? Miluju louskáčka.

les soldats vs. les soldat(e)s

Listopad12

Jak budou moci žít naše další generace s takovým písemným dědictvím, které jim předáme?

Pohoršuje se Francouzská akademie nad používáním tvaru „žák(yně)“, nad tvarem, který se v češtině a nejen v ní používá více jak 50let na úředních formulářích. Za vše teď však mohou genderové feministky, které se rozhodly prznit francouzský jazyk. Myslím spíš, že Francouzskou akademii zachvátil hysterický záchvat, když mimojiné uvedla, že násobení tvarů vytváří nesouvislý jazyk až zmatek, který zhoršuje čitelnost a nakonec to bude mít fatální následky pro francouzštinu. A to jen několik jazykových aktivistů požaduje, aby byly takové tvary jen uznány za pravopisně správné, nikoliv všem nařizovat, že musí používat to a to.

Na první pohled velmi banální spor, který vyúsťuje v hysterii o ničem. Bránit se něčemu, co by mělo být přirozené je zkrátka hloupost. Jenomže z pohledu českého jazyka a běžnosti těchto zápisů máme tak unikátní možnost pozorovat, jak se někteří brání všem těmhle běžným přirozenostem a jen když zmíníte, že za něco mohou ženy a ještě k tomu feministky, tak se mnoha lidem zatmí před očima. Jak se spousta chlapů najednou začne cítit být dotčena a ohrožena, civilizace jde tím pádem od desíti k pěti, bílá rasa vymírá, křesťanské hodnoty jsou pochroumány… A to nejen těch, kteří svou mužskou většinou zaujímají svá postavení ve Francouzské akademii, ale i těch běžných diskutujících o dalších možnostech používání jazyka. A to, prosím, i zde v ČR, kde je používání oboutvarných slov normální včetně ohleduplnějšího pojmenovávání profesí, ve kterých působí i ženy právě těmi ženskými tvary(i naopak). Všimněte si, kolik těch mačochistů, co se kolem toho pokaždé objeví a vyleze na povrch a začne se prezentovat věřejně a nadřazeně.

„až budou ženské rubat uhlí, řídit nákladáky /NÁKLADÁKY s pravým řízením a ne ty posilovače/ nebo zvládnout postavit rakety, přehrady, auta…tak můžou říkat že jsou rovny mužům.“

To mám pak pocit se stavět do takové pozice: A naschvál by to tak mělo být, už jen z principu něčí omezenosti. Steně tak jako 234 jiných učitelů, co se postavilo za úpravu tvarů tak, že pokud tomu bude nadále, přestanou učit. Avšak zdá se, že víc než genderové feministky dovedli francouzštinu zprznit zejména čeští novináři tvary jako jsou „Francouzi.ky“

Podle agentury Mots-Clés by se mělo jednat spíše o tyto příklady:

Proč by pojmenování profesí také nemohlo být v ženském rodě?

Exemples : „présidente“, „directrice“,“chroniqueuse“, „professeure“, „intervenante“, etc.

Proč by místo uživatelů nemohly být také uživatelky a proč by se měl v textu vždy vyhledávat mužský člen podstatného jména a podle něj upravovat tvar slovesa?

Exemples : „elles et ils font“, „les membres“, „les candidat·e·s à la Présidence de la République“, etc.

Už žádné zvýrazňování slova Homme(člověk jako muž) velkými písmeny

Exemple : „droits humains“ ou „droits de la personne humaine“ plutôt que „droits de l’Homme“

Tohle vše představuje opravdu vážné riziko pro jazyk a ohrožuje budoucí generace ne-li celou civilizaci? Nebo se jen dotýká něčího ega?

 

Intersexuální lidé mezi námi

Říjen18

Přišel mi od jedné maminky tento email, na který bych zároveň chtěla touto formou odpovědět. Záměrně se zde rozepisuji, protože si toto téma zaslouží trochu více osvěty, jelikož mi z toho, co se mi v mailu objevilo přešel až mráz po zádech.

intersex

Dobrý den Dominiko,

prosím tě, náhodou jsem narazila na tvůj web … abych začala správně, máme miminko – hned v porodnici ji zapsali jako holčičku, má genitál, který není úplně „v normě“ – vypadá to, že má větší klitoris – čůrá jako holčička. Byli jsme poslány na genetiku, kde zjistili, že má smíšený karyotyp – smíšená gonadální dysgeneze = 45X/46XY. Když dělali detailní rozbor na genetice, zjistilo se, že má převahu mužského karyotypu. Jelikož má vaječníky a dělohu, tak i přesto, že má převahu mužských hormonů – produkuje jí testosteron, řekli že ji máme vést jako holčičku – nikdo neví, kdyby jí z genitálu „vymodelovali“ penis, jestli by byl funkční a jelikož má dělohu, tak aby mohla mít děti. V brzké době, by jí genitál měli upravit. Zároveň, by jí měli odstranit zárodek mužské gonády, protože je riziko, aby to v budoucnu nebylo zhoubné.

Jaký je na to tvůj názor?

V dnešní době je více a často známé, že někteří lidé se zkrátka rodí s nejednoznačnými pohlavními orgány a dokonce i se smíšenými chromozomálními karyotypy. Nechci zabředávat hluboko do příčin, z jakých se tak děje, to je na jiný článek samostatně, má se však za prokázané, že ženu nebo muže neodlišuje to, jaké má chromozomy, ani jak to dole při narození vypadá. Dokonce ani struktura mozku neurčuje to, jakého je člověk pohlaví. Lze s jistotou říci, že 15-20% mužů má ženské uspořádání mozku stejně tak jako 10%žen má mužské. Jako hlavní sídlo pohlaví se však považuje hypothalamus ve spodní části mozku, nikoliv tedy chormozomy, zevní vzhled genitálií ani uspořádání mozku. Intersexuální lidé nám připomínají zásadní fakt, že ženy neurčuje chromozom X a muže chormozom Y, ale že příroda zná i různé variace.

Jak se však podle toho všeho stavět k tomu, když se mamince narodí intersexuální dítě? Podle moderních genderových poznatků neplodnost člověka ho neponižuje do podřadné role. Připadá mi až děsivé, že by toto mohl být argument pro přeoperování nebo k okamžitému rozhodnutí se, jaké dítěti zvolit pohlaví do jeho budoucího života. Když jako muž bude stejně neplodný, tak by to mohla být tedy holka? Jak nelogické. Nikdo nemůže chtít po neplodné ženě, aby se prezentovala jako muž a naopak. Dokonce i argument vést někoho jako holčičku nebo kluka fungovat dlouhodobě nemůže. Pohlaví se nedá naučit, ale je vrozené.

David Reimer měl být v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století převychován na holku po úraze elektrickým proudem poté, co se ho ujal kontroverzní psycholog John Money.  John Money zatajoval informace o prospěchu své práce, za kterou obdržel dokonce medaili Magnuse Hirschfelda. David se navzdory tomu nikdy neztotožnil se svým pohlaví, i když byl tak podle Moneyho vychován a později v roce 2004 spáchal sebevraždu. A toto není ojedinělý případ převýchovy, mnoho případů sebevražd je známo v souvislosti s konverzní terapií např. na John Hopkins univerzitě.

Nejsnazší cesta přizpůsobit pohlavní orgány tomu, jak to na první pohled vypadá, nemusí být vždy to nejlepší rozhodnutí a ne vždy je toto rozhodnutí také správné. Podle statistik se běžně intersexuální dítě cítí spíše jako bezpohlavní, může se tím pádem stát, že priorita otěhotnění(i když dělohu má) nebude zrovna nikdy na prvním místě v životě intersexuálního člověka. Pokud by se však dítě mělo a chtělo nejak zařadit do bipolární společnosti, pak se spojení zevní úpravy genitálí a přiřazení pohlaví jedná o ruskou ruletu s pravděpodobností 50 na 50. Příkladem může být Dr. Morgan Holmes, 49letá profesorka a socioložka Kanadské Willfried Laurier Univerzity, která se věnuje problematice intersexuality. Ta se narodila jako intersexuální, avšak rozhodnutí jejího otce, aby podstoupila jako dítě operaci, vedlo k tomu, že doposud cítí odpor ke svému tělu. Pocity úzkosti a míru depresí neurčuje jen pouze vztah ke svému tělu, ale také prostředí, které se stydí za to jaké dítě je. Podle dvou studií, o kterých jsem zde dříve psala, míra depresí a úzkosti u dětí, které mají jakýkoliv nesoulad se svým pohlavím je o mnoho vyšší v nepodporujícím prostředí. Pokud dítě má kolem sebe podporující prostředí a chápající rodiče, míra depresí je u všech dětí stejná jako u zbytku populace a symptomy úzkosti vykazují jen pouhý mírný nárust. Míra prevalence sebevražednosti u intersexuálních lidí se celkově pohybuje okolo 23%, což je stejně tak jako u transsexuality vysoké číslo v porovnání s 1,5% ostatní populace.

Pokud si pustíte video, které je zde po pravé straně ve sloupku, je tak zřejmé, že moderní genderové poznatky se přiklání k tomu dítě neoperovat, hlavně nepřizpůsobovat pohlavní orgány pohlaví, které mu zvolí lékaři nebo rodiče a nechat rozhodnutí až na dítě v pozdějším věku. Podle některých názorů odborníků na transsexualitu dochází v poslední době k častějšímu výskytu genderové nekonformnosti u stále mladších dětí. Dochází k tomu jednak tím, že je zde vyšší informovanost rodičů, ale také důležitým poznatkem, že děti si svou příslušnost k určitému pohlaví dovedou uvědomovat v již mladém věku. Jaký by ten věk měl být, se někteří odborníci prozatím nedovedou až tak úplně shodnout. Většinou se udává kolem 7let věku, ale nejsou zde výjimkou ani pětileté děti. U intersexuality může být potíž s tím, že děti se genderově nemusí zařazovat nikam ani jako kluci ani jako holky, což samozřejmě rozhodnutí o příslušnosti k pohlaví může ještě déle prodloužit. Právě věk uvědomnění si příslušnosti s pohlavím ještě později zmíním, ale je nepochybné, že dvouleté dítě svůj genderový nesoulad v tak nízkém věku nedovede vyjádřit, natož si ho nějakým způsobem prosadit.

Další pohled může být z endokrinologického hlediska. I přestože může mít dítě 80% mužských hormonů vlivem nesestouplých varlat nebo nedovyvinutých gonád, v prepubetrálním věku se hladina vytvářeného testosteronu sníží vždy na minimum a nedochází k nějakému velkému ovlivnění organismu testosteronem. Oddaluje se tím čas pro přiřazení dítěte k příslušnému pohlaví alespoň do puberty. Novorozenci(neonatal) s mužskými pohlavními orgány mají běžně zvýšenou hladinu testosteronu, která se později rapidně sníží, jak je v grafu níže uvedeno. Může tak později převážit tvorba estrogenů vlivem jejich tvorby v děloze a vaječníkách. Testosteron se dnes poměrně úspěšně likviduje pomocí medikamentů i v případech, kdy dojde k zachování mužských pohlavních žláz, což my sami velmi dobře víme. Opět tento argument nezakládá na potřebě, aby dítě podstoupilo chirurgickou úpravu genitálií. Hladina testosteronu nic nevypovídá o tom, jakého by mělo být dítě pohlaví.

male_testosteron_level

Je tedy nějaký důvod proč odstranit gonády(nedovyvinutá varlata)? Maminka v mailu zmínila zvýšené riziko maligních nádorů u dětí se smíšenou gonadální dysgenezí a také otázky, na které by se měla ptát.

V otázce týkající se rozdílů rizik nádorů v závislosti na diagnóze, autoři porovnávací studie(doporučuji přečíst) srovnali deset doposud největších studií intersexuálních dětí a rozlišují gonadální dysgenezi podle toho, zda-li je částečná nebo úplná. V případě diagnostifikované poruchy většinou v pubertě se jedná o celkovou CGD, která je hůře rozeznatelná od částečné PGD. U CGD skupiny je riziko nádorů vyšší než u skupiny PGD, ale i tak se riziko nádorů u žen s karyotypem 45X/46XY liší v rozmezí od 2,2% do 50%.  Ačkoliv většina studií doporučuje včasnou gonadektomii u dětí s Turnerovým syndromem, nedávná studie Colls a kol. dokazuje, že dívky bez příznaku virilizace(mužnatění), mají riziko malignity nejnižší(2,2%), což může vést k odložení operace u dětí, kteří se jí zdráhají. U pacientek se smíšenou gonádovou dysgenezí je prevalence nádorů okolo 15%. U pacientek, jejichž rodiče nechtěli pokračovat v gonadektomii, bylo rutinní sledování pomocí ultrazvuku použito k vyhodnocování vývoje. Pro posuzování rizika je třeba brát v úvahu mnoho faktorů, pomoci může tato tabulka a také tento obrázek z již zmíněné studie.

Z etického hlediska, na který se zaměřovala porovnávací studie vychází, že pokud nejsou zákroky naléhavé, měly by být odsunuty, dokud nebude dítě dostatečně staré na to, aby dospělo k informovanému rozhodnutí samo. Gonadektomie by u malých dětí neměla být spojena s vnější úpravou genitálu též ze stejného důvodu.

Podvodníci s realitami

Srpen17

Již nějakou dobu si hledám příjemnější bydlení, kde mi nikdo nepoleze do popelnice, nebude vypínat vodu a dělat různé podobné věci. Moje drahá polovička našla jeden inzerát, který působil hezky a i za rozumnou cenu, tak na něj odepsala. Mne pak po pár dnech přišel email, ve kterém mi nějaká paní Judith Maldone sdělovala, že žije v Londýně a byt zdědila po babičce a hlavně komunikuje pouze v angličtině.  Řekla jsem si proč ne, možné to je, dříve odsud prchalo hodně čechů do anglie a rodiče tu nechali ve věku nynějších babiček a dědečků, tak jsem jí odepsala, jak bych si to představovala, jenomže vzápětí přišel od paní Judith další email s podrobným popisem, jak zaplatit přes Airbnb. V tu chvíli jsem zbystřila, že po mne chce někdo něco zaplatit a ještě jsem nic neviděla. Vyhledala jsem si na katastru nemovitostí online, jestli je někdo majitelem domu. Na katastru samozřejmě majiteli byli nějací manželé, což snižuje pravděpodobnost tvrzení, že by dům mohla vůbec paní zdědit po babičce, to by museli zemřít oba manželé najednou a o tom se v mailu nezmiňovala. Po druhém emailu jsem tak zjistila, že to je fake/podvod. Nj. ale co s tím? Trochu mi vrtalo hlavou, co bych mohla udělat, vždyť kolem majitelů jezdím každou chvíli.

Tak jsem se druhý den, co jsem jela na brusle vypravila i za nimi, že jim maily ukážu, jestli o tom ví. Nebyli doma, tak jsem jim na schránce nechala lísteček a večer mi přišla smska, že mám pravdu, že to je tunel a že ho majitelka dostat do rukou, tak mu nakope „prdel“, jenomže to policie nechce řešit, protože v tom jsou bezradní. Odepsala jsem Judith email, že mám již účet u Airbnb vytvořený a zároveň přemýšlela, jak bych zjistila o podvodnících co nejvíc informací o nich. Přeci jen kontaktovat gmail je s upozorněním na podvod je hrozně zdlouhavé a určitě i bezvýsledné. Napsala jsem tedy skript, který zjistí polohu a informace o počítači a ty mi pošle na email, jakmile někdo na stránku přijde. Paní Judith mi psala, že ať jí raději pošlu svou adresu, kde bydlím a ona mi to přes Airbnb zařídí, pak už jí jen pošlu peníze. Tak jsem jí odpověděla, že svou adresu mám na tomto odkaze. O hodinu později mi přišel email nejen s informacemi o podvodníkovi a zároveň i také email od něj, že se na stránce zobrazilo jen „ooops, something is wrong“ což bylo účelem.

diskuze

Jednoduchou lstí se mi podařilo vypátrat osobu, jenomže to je pohádky konec, takto to většinou končí. V tomto státě to tak i chodí, že policie na podvody prdí a neřeší je, má důležitější věci na práci jako například nuceně předvádět lidi k sexuologovi a ti, co navštivují třeba diskuzní fóra jak cestovat po americe je stále zaplňují smutnými zprávami, jak poslali peníze dopředu paní Judith a že si někde něco rezervovali, přičemž dopředu zaplatili zálohu. Někteří lidi by se měli dobrovolně odříznout od internetu.

posted under Nezařazené | 1 Comment »
« Older Entries
  • Přihlásit se