Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Manuál pro školky podle hnutí Nesehnutí

Červen17

Hnutí Nesehnutí, které funguje už 22 let a podporují jej osobnosti jako např. Jolana Navrátilová či kickboxer Honza Müller, přišlo se svým manuálem pro školky, které chtějí nějakým způsobem rozšířit rozhled dětí ve svých zařízeních. Manuál se jmenuje „Školka pro mě – Jak si užít školku zábavně a citlivě“ a je rozdělený do několika metodických listů, které se věnují čtyřem tématům, mezi něž patří práce s emocemi za pomocí příběhu dinosaura Alexe, další téma se soustředí na lidské tělo a je koncipováno i jako prevence násilí, třetí téma se týká různorodosti lidí a skupin mezi něž patří také i translidé, čtvrté pak z toho vyplývajících rozmanitých rodin, ze kterých děti pocházejí za pomoci příběhu. Cílem je pak v dětech nepotlačovat odpor vůči rozmanitým lidem.

Mezi lidmi mohou být různé osoby, které třeba nosí brýle, mohou mít jinou národnost, např. vietnamskou, nebo že i ženy mohou být matematičkami či astrofyzičkami, kluci s dlouhými vlasy, kluci co se cítí být holkami nebo že slavní sportovci mohou být gayové.

Ke stažení zde

Honza Müller: „Dobře vím, že v každém boji je potřeba podpora – ať už je to boj proti ničení přírody, rasovým a genderovým předsudkům, za práva zvířat, nebo boj v ringu. Proto podporuji NESEHNUTÍ.“

Antihejt – Heterosexuální pride

Červen9

Určitě jste v poslední době zaznamenali, že se heterosexuální lidé cítí být také frustrováni tím, že je jejich heterosexualita opomíjena a utlačována do pozadí a že mnoho heterosexuálních lidí skrze to není schopno nalákat dostatečně jiné samičky či si s nimi udržet takový vztah, který by mohl vést k pravidelné kopulaci, protože nejen dle české sexuologie a katolické církve lidé degradovali na zvířátka a hlavně za to mohou menšiny, než kdo jiný samozřejmě. Ale jde skutečně jen o heterosexualitu na těchto akcích nebo o pokus se vyhranit k extrému a považovat to za jakýsi druh svobody? Jak to asi na takovém heterosexuálním prajdu vypadá? Detroit 2019, 8.6. 2019, jsme v roce 2019?

Nicméně na koblihovém idnesu už vyšlo pár oslavných blogů těchto průvodů, protože někteří češi se toho museli chytit a zidealizovat si to.

Na toto téma se mi líbilo pojednání Nikol Šubrtové z Lui.cz.

Proč mají organizátoři pochodu a jejich příznivci tendenci parodovat myšlenky tolerance, která směřuje vůči všem právě bez ohledu na orientaci, věk či barvu pleti, to je vlastně celkem otázka. Čím jsou přesně heterosexuálové utlačováni, to není jasné, zda samým požadavkem nenapadat homosexuály jen pro jejich orientaci či třeba tím, že jednou ročně mohou ve městě vidět karnevalový LGBT pochod, kam jsou zváni. Těžko říci…

Nic hlubšího v tom vážně nečekejte.

Už mají i svou vlajku. Sice je to Straight pride vlajka hnutí, co existuje zatím 0,4 roku, je spíchnutá horkou jehlou, ale všimněte si, že si zastánci tradic vybrali teplé jemné odstíny barev. Ptám se proč vybrali zrovna teplé barvy? Na heterosexuální vlajce to vůbec nechápu.

Tohle jsou chladné barvy. Tak už pro ně vlajku máme, nechala jsem se inspirovat tou, co nesli v průvodu, ta se jim bude určitě líbit víc. A je na řadě jim pomoct s programem pro after-pride, máte někdo nějaký nápad? Mne toho moc nenapadá, protože tihle lidi moc na pikniky v parku nejsou a jestli chtějí potvrdit rychlosvazek, tak se mohou opít a zajet do LA. Každopádně by ten jejich program mohl vyžadovat kněze, notáře a pojišťováka a mohli by to mít koncipované jako děti pohádkovou cestu. Nejprve si zajdi k notáři, tam dostaneš bonbónky a pak přes temný les k pojišťováku, pak ke knězovi a nakonec zas k pojišťováku přes les a notáři. Dnešní realita poloviny tradičních svazků.

Jenomže tyhle hnutí vznikají a ihned zanikají právě kvůli své přitažlivosti a absence zábavy. Už vidím to jejich stanové městečko a artefakty, které by v něm prodávali a kromě Mein Kampfu a trik s nazi symboly by jako opravdová nefalšovaná oslava mačo heterosexuality mohly být tak jedině penisové přívěsky nebo penisové sladkosti, ale to by si stejně žádný macho chlap nekoupil a cukrovou vatu v těchto barvách taky neuděláte. Třeba na další pokus dají něco lepšího.

50 let od Stonewallských nepokojů

Červen7

Je červen, měsíc #PRIDEMONTH a k tomu 50let od Stonewallských nepokojů. 28. června 1969 v Stonewall Inn v sousedství Greenwich Village v Manhattanu v New Yorku došlo k policejní razii, která později přerostla v nepokoje a pouliční bitvy.

V 60tých letech 19století mělo ještě dvacet amerických států zákon o sodomii, která dovolovala kriminalizovat homosexuální chování a nejen to, jednalo se o zákony o sexuálních psychopatech, které podle chování a projevů umožňovaly justici odsuzovat neheterosexuální lidi na pět, deset let vězení a ve výjimečných případech také i na doživotí. V Pensylvánii a Kalifornii mohli být neheterosexuální lidé umisťováni až na doživotí do psychiatrických léčeben jako sexuální delikventi, ve kterých si procházeli léčbami za pomocí kastrací, lobotomií a elektrokonvulzivních a psychoanalytických terapií, jež daly za základ pozdějším konverzním terapiím (Katz, pp. 181–197.) (Adam, p. 60.) . V té době se věřilo, že lidé s odlišnou sexuální orientací nemají stejnou psychickou stabilitu jako ostatní jedinci a jsou proto pro společnost nebezpeční a mají za sebou více násilného jednání. Předpokládalo se, že většina sériových vrahů mohou být homosexuálové do té doby než psycholog Evelyn Hooker ve své knize The Adjustment of the Male Overt Homosexual tento mýtus vyvrátil. Americká psychiatrická asociace uvedla v roce 1952 homosexualitu do svého diagnostického manuálu a tím započala vlnu nesnášenlivosti.

O pár let později ještě v šedesátých letech nebylo moc podniků, kde by tolerovali LGBT lidi a tak se v baru v Stonewall Inn, který v té době vlastnila mafie, scházeli ti z nejchudších a úplně nejodsunutějších vrtstev LGBT lidí, mezi které patřili i translidé. Pro ostatní to byla spodina, byť tomu přecházelo předchozí sociálněpodmíněné vyloučení. Dámské šaty na lidech opačného pohlaví bylo považováno za nezákonné a města prováděla prohlídky, ve kterých bylo obviněno i mnoho univerzitních učitelů. Řádově tisíce homosexuálních lidí bylo ponižováno, obtěžováno, ocitlo se na ulici, neboť byli vyhozeni z práce a v horších případech končili v oněch psychiatrických léčebnách. Rok poté, co byla zařazena homoseualita mei duševní poruchy prezident Dwight Eisenhower podepsal zákon zakazující homosexuálům pracovat pro vládní instituce a jejich dodavatele. Společnost neúměrně zvyšovala frustraci vyloučených lidí vlastně kvůli ničemu, kvůli tomu, že existovalo silné stigma neheterosexuálních lidí.

V té době platilo pravidlo tří kusů dámského oblečení a když policie několikrát do měsíce před bary rozsvítila světla z aut a seřadila návštěvníky do jedné řady a zkontrolovala je, tak ti, co měli na sobě dámské šaty, byli rovnou zatčeni. Ostatní se obávali, aby se to nedozvěděli rodiny nebo zaměstnavatelé, aby pak neskončili na ulici. Ještě před Stonewallem přerostlo zatýkání v nepokoje v SanFrancisku v 24hodinové kavárně, ale to bylo nakonec potlačeno. Až zůstal jen jediný bar v New Yorku ve Stonewall Inn jako jediné útočiště LGBT lidí.

Onoho dne něco málo po půlnoci došlo k velké razii policie na tento bar ne moc velkých rozměrů. Jenomže to se však policii vymklo z ruky a už tak frustrovaní LGBT lidé začali klást odpor, který přerostl v třídenní místní nepokoje, které policie nezvládla a kterých se v ulicích po dalších několik dní zúčastnilo nakonec až dva tisíce LGBT lidí z okolí. Všude se začalo mluvit o právech neheterosexuálních lidí, píši neheterosexuálních, protože v té době byli všichni odlišní považováni pouze za „gay“ včetně transgenderů.

Přestože nepokoje neschvalovali všichni homosexuálové, hnula se tím celá USA k většímu prosazování občanských práv kupředu. Někteří homosexuálové dokonce byli spokojení i v takovéto době a to jen díky protekcím, které měli a něchtěli se jich vzdát na úkor práv ostatních, což ostatně lze vypozorovat i v každém režimu. Stonewallské nepokoje nebyly žádným vyvrcholením nějakého veřejného mínění nebo rozumového vývoje společnosti, pokud by tomu tak bylo, tak by i dnes byla považována homosexualita za trestnou bez nějaké změny, ale stalo se tomu kvůli nahromaděné frustraci lidí, kteří byli stigmatizovanou společností odsouváni mimo tuto společnost a až když byli v nouzi, začali se bouřit. Tlumil se tím potenciál jednotlivých lidí stejně tak, jako když ženy neměly volební právo. Města zaplavila hesla jako „gay power“ a „gay pride“ a veřejnost začala vnímat i ty menší rozdíly v podstatě člověka. O rok později po Stonewallských nepokojích se konal první Pride tehdy ještě nazývaný gay liberation day. Z další klasifikace nemocí byla po 26 letech homosexualita vyškrnuta z duševních poruch, protože přinášela do společnosti lidská utrpení ze své dávné zkušenosti s ohledem na vyvolaná stigmata. Po 50 letech a dvou revizích klasifikace nemocí navíc byla tento rok vyškrtnuta z duševních poruch i transsexualita.

Po 50 letech by tedy měl být tento #PRIDEMONTH oslavou začátku změn v destigmatizaci jak homosexuality tak i transsexuality. 29. června.

Šestistý post na lonely

Květen25

Ráda bych zde oslavila svůj šestistý článek zde na lonely. Opět další stovka za mnou a já jsem zas o něco starší. Víte, být trans a mít skvělou a osvobozující přeměnu je ten nejhezčí cíl, který si přejeme všichni a pokud se vám jej navíc podaří dosáhnout, je to určitě pocit k nezaplacení. Už je to hodně dlouhá doba, co jsem si vzala svou první kouzelnou pilulku, na kterou jsem čekala ještě déle a ke které jsem se teprve dostala až po mnohých překážkách a životních trápeních. Ten euforický pocit ve vašem životě mi nikdy nezmizí a nemusím se opakovat, že ihned po té první vám začnou růst křídla, která den ode dne sílí tak, až vás nakonec dovedou přenést tam, kam vy si přejete. A s první pilulkou, která dovedla změnit životy mnohým z nás, začal i tento blog. A nakonec jsem už čtvrtým rokem post-op spokojená.

Chtěla bych vám tak trochu promluvit do duše kvůli tomu, co nás a mne obzvlášť trápí, protože o tom neustále píši a také bych chtěla upozornit na těchto pár témat.

1) V Dubnu jsem zde přinesla šokující video zmlácení transgender ženy z Dallasu. Násilí a diskriminace se vůči transgender lidem děje po celém světě, přičemž někde víc a někde méně a rozhodně to není nic přirozeného, s čím bychom se měli smířit a stavět se do pozice, co nám je potom, že někde tamhle se něco takového stalo. Protože v jedné relativně malé zemi je jiného násilí také dost? Omyl. Jestli někdo takto uvažuje, tak se hodně rychle vzpamatujte, protože narozdíl do násilí, které se běžně děje, má tohle do toho daleko. Těžko lze srovnávat násilí z nenávisti s tím, že někdo zabije nějakou stařenku pro pár drobných nebo se dva v rodině zabijí kvůli hádce. A víte v čem je rozdíl? Jasněže se lidi budou vraždit, ale nesnášenlivým činům se dá totiž předcházet, zabránit jim a afektovanost aniž by přerostla v něštěstí se dá snížit tím, že nebudeme někoho stigmatizovat a podporovat nesnášenlivé nálady. A abyste věděli, tak 23 letá Muhlaysia Booker z videa byla tento týden zastřelená zřejmě proto, že to nebylo dostatečně odsouzeníhodné.

2) S výše uvedeným souvisí i stigmatizace. Stigmatizace duševní poruchou. Nejsme zrůdy, nejsme jiní lidé než ostatní, nejsme ani nemocní. Já nevím jak vy, ale na začátku jsem sice byla frustrovaná z toho, že nemůžu být tou, kterou se cítím, ale že bych se považovala za nemocnou to už vůbec. Mne stačil pouze jen ten estrogen a nemusela jsem užívat antidepresiva nebo něco dalšího. Uvědomte si, že nikdo z translidí, kteří se za zdravé jedince považuje, se tím nesnaží bortit stávající systém hrazené péče. Pojišťovny neuvažují o nějakých změnách a to že se doplácí za estrogen bylo jen chybou úředníka SUKLu a to ještě kvůli tomu, že je stále pořád malá viditelnost transgender lidí, která tu chybí. Kdyby tu ta možnost změny byla už dřív, bylo by to o mnoho jednodušší, věřte mi.

Možnost úřední změny bude zcela jistě přínos. Uvědomte si, že člověk který změní úředně na matrice své pohlaví, nebude řešit podobné problémy s tím, jestli je před operací pro někoho chlap nebo žena a jestli za hormony bude doplácet, když podle občanky to bude mít změněné a jednoznačné. A pak jen stačí osvícený endokrinolog a hormony se nemusí ani psát jen na duševní poruchu, ale také třeba jen na zmírnění hirstuických projevů u žen a u mužů naopak. A co víc, zmizí proklínaná neutrální jména.

Myslím, že v dnešní době, kdy se diskriminaci a předsudky ještě nepovedlo vymítit je i tak odvaha si změnit své jméno a pohlaví dostatečný důkaz toho, že je člověk alespoň minimálně ve své pohlavní roli nekonformní a po onom roce užívání hormonů i s jasným genderovým nesouladem. A jestli z toho bude 1% a méně recese, tak si přiznejme, že tohle už se zkrátka děje a bez ohledu na nějakou legislativu, bez toho aniž by se někdo ptal na váš názor a souhlas. Dějí se i změny zpátky apod., je totiž mnoho životních důvodů a situací, které člověka dovedou na no místo zpět a nemusí to být jen kvůli tomu, že by člověk nebyl dostatečně trans. Ale proč to vůbec ztěžovat někomu, komu by to jinak zlepšilo život? Nepřipadá vám to, že i tak mají někteří z nás ten život přesto těžký?

Jestli se někdo bude snažit o zpoplatnění hormonální substituce a operací, pak to udělá zcela jistě Sexuologická společnost natruc, která vůči transgender lidem stejně nemá všeobecně dobrý postoj. Viz nedávné nenávistné osočování Zvěřiny na Novinkách a zažila jsem Weisse, jak některým translidem nadává do zkurvených aktivistů. A má vůbec Sexuologická společnost nějaký smysl a přínos, když jim spousta lidí musí lhát o své sexuální orientaci apod. viz šestá část? Za realativně krátkou dobu, co byla transsexualita zapsána do duševních poruch, vzniklo mnoho studií, podle kterých lze velmi dobře konstruktivně oponovat i těm, kteří s těmito názory a postoji nesouhlasí, a proto také byla z duševních poruch vyškrtnuta a tento omyl byl historicky napraven. Nebuďte tedy zaujatí. A hlavně otázka je ta, jestli máme souhlasit s něčím, s čím ani souhlasit nechceme, ale můžeme z toho mít nějaký prospěch? Dává vám to dlouhodobý smysl?

3) Asi jste si dočetli jaký negativní postoj vůči LGBT+ lidem zaujalo Polsko v poslední době. Byť nám může Zvěřina namlouvat o tom, jak LGBT lidé zapříčinili pád říše římské, byla to právě ona tradiční křesťanská společnost, která zapříčinila strmý sestup rozvoje vědy v Evropě po řecko-římské kultuře. Každá snaha o návrat do těchto hodnot má za následek perzekuci vzdělání a velmi pomalý rozvoj. Úplně stejný následek může mít dělení dle tradičních rolí mužů a žen, protože právě i ty ženy mohou být stejně chytré a schopné jako muži a ne všechny mají za cíl rodit potomky, což ostatně popírá postoje sexuologického ústavu, že člověk je primárně tvor sexuální a tomu uzpůsobuje veškeré své konání. Člověk sice sexuální tvor je, jenomže důležitý poznatek je ten, že kvůli sexu nepřizpůsobuje svá životní rozhodnutí alespoň minimálně v dlouhodobém horizontu. Ano, budou nám lidé říkat, že jsme proti přírodě a budou si tyhle zastánce politické strany zvát do parlamentu, až se bude pokaždé něco o transgenderech projednávat, stejně tak jako to tento týden udělalo Skotsko, které se snaží od Británie odtrhnout a kde si politička Joan McAlpine pozvala kanadskou feministku Meghan Murphy do parlamentu, ale je na nás abychom si vůči tomu vytvářeli své konečné vlastní názory.

S příchodem emancipace se poprvé začaly objevovat radikální feministky, které hlásají návrat ke kořenům genderového rozdělení společnosti. Feminismus se od té doby velmi rozpoltil a jedna část se přiklání k plnění ženských povinností na úkor mužské populace a druhá vyzdvihuje individualitu a schopnost žen a mírně postupuje vpřed logickými úvahami jako rovné platové podmínky, oba směry pak prosazují rovnost mezi ženami a muži, avšak různými směry. Radikální feministky jako Meghan Murphy se o svá vydobitá postavení bojí a žijí ve strachu, že pokud by došlo k stírání rozdílů mezi muži a ženami, o tyto všechny své získané výsady by přišly a nemohly by prosazovat další změny. Žena u plotny starající se o manžela s hlavním životním cílem rodit potomky je sice vyhlídka na nevymírající společnost, ale vážně to máme zapotřebí? Takhle zabíjet potenciály? A ano můžeme vyznamenávat ženy, které přispěly k rozšíření společnosti na úkor těch párů, kteří k tomu nemají vlohy nebo k nim byla ona příroda nemilosrdná a jsou opět dle nich proti přírodě, ale opět bude nám to k něčemu, když se se strachem nikam neposuneme? Jsou vlastně striktně oddělené toalety emancipačně-feministicky vydobitý výsadek, když takto rozdělená společnost už byla kdysi dávno a k žádnému rozvoji práv žen to nepřispělo, spíše naopak a my transgendeři na toalaety stejně chodili podle svého pohlaví? Jakože se s větší porodností bude rodit více těch žen, které přispějí k společenskému rozvoji na úkor translidí a také těch schopných žen, které tradiční roli rozdělení žen a mužů neberou jako výsadu? To asi těžko. Člověk je také tvor jedinečný a ne všechny od narození původně ženy, které touží býti muži chce být výhradně těmi mačochlapy a zas naopak.

Závěrem: Rozdíl mezi muži a ženami je jedno velké klišé, protože když z celé společnosti vymažeme nás transgendery, tak stejně dostaneme rozmanitý výsledek celé škály rozdílů mezi muži a ženami a transgender lidé se budou nacházet různě na té škále, ale hlavně ne tam, kde se narodili. Už principu nejsme tedy ti, kteří by bořili nějaké ty zažité předpoklady, protože ty se už společnost snaží překonat a nejak se s tím s nástupem emancipace vyrovnat sama. Zcela se shoduji na tom, že boříme předsudky omezených lidí a jsme těmi, kterým se nelíbí stigmatizace odlišnosti. Můžeme být feministicky založené, ale nemusíme přijmout úplně vše. Uvažujme tedy nad další stovkou článků zde na lonely.cz a děkuji vám všem za přízeň.

Dotazník comingout

Květen10

Protože se na mne často obracíte s pomocí při svých průzkumech a výzkumech do diplomových, bakalařských a jiných prací. Psala mi Tereza, abychom jí pomohli vyplnit dotazník pro svou středoškolskou odbornou práci.

Zde je odkaz ke stažení dotazníku, který prosím po vyplnění pošlete na emailovou adresu:

terkaiblova (zavinac) seznam.cz

Jaké to je zajít si do hospody jako transgender? + RIP

Duben29

Velmi zajímavý sociální experiment a rozbor přinesl článek Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, kde si sami na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké to je být transgender, který se jde někam bavit v Brně. Podle fotografií přestrojení nebylo nejhorší.

munimedia.cz

Násilí na transgender ženách dotřetice.

V ruském Kursku 27letý Mikhail Tikhonov zabil a uvařil 25letou Ninu Surtgutskaya poté, co se s ní vyspal a následně zjistil, že je transgender. Nina však byla po operaci a byla úředně uznána ženou.

Tikhonov nejprve Ninu zabil a když nejevila známky života, rozhodl se zbavit těla. Nejprve ji rozřezal v koupelně, pak vyřízl její vnitřní orgány a rozsekal na malé části, které spláchl do záchoda. Zbylé tělo vložil do trouby, aby se zbavil přebytečné vnitřní tekutiny, rašplí pak odřezal zbylé končetiny a žebra, ty vyhodil u popelnic, hlavu s páteří měl schovanou v kufru.

I když vrahovi hrozí trest 20let odnětí svobody, pro ruské soudy však neexistuje možnost spáchání činu z nesnášenlivosti vůči LGBT lidem. Pokud si pamatujete na 25 letou Rainu Aliev, která byla také zabita a rozřezána tak, že ji nešlo identifikovat, protože ji její Čečenská rodina odsoudila k purmanu, nebyl nikdo z rodiny obviněn ani potrestán.

Bon courage…

Duben12

…ukončila pohovor úřednice prefektury OFII. Vzhledem k tomu, že mi v ČR hrozilo další zatčení kvůli tomu, že jsem změnila pohlaví, protože transsexualitu stále někteří považují za duševní nemoc, k tomu třikrát jsem byla zatýkaná v minulosti včetně následných rozhodnutí o nezákoném postupu a po mizerném odškodnění Ministerstva spravedlnosti a způsobených zraněních policisty jsem se rozhodla požádat o mezinárodní ochranu ve Francii, kde jsem dnes obdržela osvědčení v zrychleném řízení a to i přes to, že Francie je členem EU a spousta lidí si myslela, že to není možné.

Transgender seznamka

Duben9

Tento post je vytvořen pro vás, kteří se chcete nějakým způsobem seznámit, posedět, popovídat, vyměnit pár emailů nebo zde zanechat inzerát ať jste trans a nebo cis. Dle výsledků z googlu mi vás sem vyhledávač často odkazuje, i když tyto stránky jako seznamka nikdy doposud nesloužily. Ale co, jednou je to blog lonely.cz, tak nebuďte sami a navíc tohle je místo, které má tisíce unikátních návštěvníků měsíčně. Stačí napsat sem do komentáře a poté se objeví váš inzerát po pravé straně tohoto blogu, takže bude dobře viditený.

Kvůli botům a havěti, i když tyto stránky mají ochranu proti scanování, je váš zavináč v emailu nahrazen (at). Vkládání inzerátu je plně anonymní, nemusíte vyplňovat svoje jméno, můžete zadat nick a ani se nemusíte registrovat. Postačí vám jen email, kam vám dotyčný má odepsat.

Chcete si povídat? Napište na konec (talk) v závorce. Chcete najít lásku? Napište na konec (love).

MDŽ 2019

Březen8

I po letech po přeměně si myslím, že tohle je dobré vyjádření toho, co prožíváme. A navíc ten hlas, ach(hluboký povzdych).

posted under Nezařazené | 1 Comment »

Sportovní spor roku IAAF vs Caster Semenyová

Únor16

Někteří zastánci tisíciletých křesťanských hodnot namítají, že tato společnost je dlouhou dobu zvyklá jen na dvě možnosti pohlaví a že vše ostatní akorát ničí jejich hodnoty včetně té tradičně postavené rodiny ne-li vše ostatní považují za moderní přebytek vzešlý z nějakého sociáního konstruktu, který je potřeba urychleně potlačit. Jenomže tato stejná společnost si za ta léta vymohla jednu velmi hloupou výsadu. Máš mezi nohama pindíka, tak jsi muž a pokud máš vagínu, tak jsi žena, narodíš-li se s oběma, jedno ti odstraníme, aby náhodou mezi náma neběhali těhotní muži a ženy bezdůvodně neroztahovaly nohy na gynekologickém křesle, toť trochu z pohledu extrémistů. Všechny ostatní variace se pak stejně odvíjí od toho, co má člověk dole a jste pak buď žena s odlišnými chromozomálními charakteristikami nebo žena s abnormální tvorbou testosteronu atd. ale pořád jste žena.

I přestože je Semenyová intersexuální člověk, IAAF v roce 2010 uznala, že podle těchto tisíciletých zásad je Semenyová ženou. Nyní po letech IAAF začala nutit své ženské sportovkyně, které mají zvýšenou tvorbu testosteronu do hormonální substituce. A dovolím si napsat, že trochu za tyto nesprávně nastavená pravidla nešťastně mohou i transgendeři. Ti totiž mohou působit v ženském sportu, pokud jim klesne hladina testosteronu pod určitou úroveň a mají za sebou hormonální substituci. Přesto si nemyslím, že by za to mohla nějaká transgender lobby, i přestože ve věcech transgenderů ve sportu sami transgender poradci působí, jakože spíš jde o to vytvořit umělý záměr odstavit všechny ženy s anomáliemi mimo vrcholový sport a to z jednoho důvodu. IAAF vedla dříve několik sporů o pohlaví sportovkyň a pokaždé spory prohrála včetně konečných arbitráží jako např. s Dutee Chandovou. Transgender sportovci se tím pádem dostávají do stínu mnohem důležitějších sporů pro IAAF a pro ně jsou těmi, kdo jsou ochotni podstoupit hormonální substituci, dobrovolně si nechat snižovat hladinu testosteronu a to ne přímo z výkonnostních důvodů, ale především z estetického hlediska.

IAAF aniž by se snažila vytvářet rovnější podmínky mezi ženami, vzkázala rovnou světu: Podívejte se na transgendery, ti se změnami pravidel souhlasí a dobrovolně podstupují hormonální substituci. Ode dneška bude za ženu považována ta žena, která nejenže bude mít dole vagínu, ale i zároveň nižší hladinu přirozeného testosteronu, protože každá žena trochu toho testosteronu má. Z binárního pohledu se tak ženy s anomáliemi stávají muži a to přesně posloužilo IAAF k tomu, aby teď v chystané arbitráži mohla Caster Semenyovou považovat za muže a zakázat ji startovat. Jenomže co to znamená „dobrovolně podstupovat hormonální substituci“ pro ženu, která se jako žena narodila a i tak se cítí? Semenyové by mohla česká padesátiletá žena pokročilejšího věku vzkázat třeba toto: „Já také ty estrogeny beru, no tak co máš za problém? Nic ti to neudělá, tak si jeden vem. Jsi na živu? No tak vidíš. Dej si další.“ Až na to, že s estrogeny přicházejí i jiné nežádoucí účinky, o které Semenyová stát zrovna nemusí a hlavně přímý vliv estrogenů na snížení hladiny testosteronu znám není. I přes jeho nepochybné antiandrogenní účinky není známo, kolik ho musíte užívat, aby se o tolik hladina snížila. Účinek tedy mezi námi znám sice neoficiálně je, ale nikdo ho plošně neprokáže a že když je bude užívat, neskončí znovu v arbitráži za jejich příliš malý vliv a také záleží na druhu testosteronu, který se v jejím těle tvoří. Navíc česká důchodkyně(nejčastější uživatelka estrogenů) nemůže myslet na katalyzátory, které účinek testosteronu podporují nebo snižují bez ohledu na jeho hladiny. Hormonální substitucí se zde rozumí spíše to jisté potlačení tvorby testosteronu samotného a to už není žádná legrace. Riskovat kvůli nižším výkonům nežádoucí účinky jako jsou nádory jater a mozku, jste se zbláznili? Podstupovat chemoterapii, i když se cítíte normální?

Nedivím se Semenyové, že s tím nesouhlasí. Je úředně ženou podle vašich tisíciletých pravidel, které občas někdo narušil jako např. Zdeněk Koubek, ale jestli o sobě stále tvrdí, že je ženou, pak IAAF nezbude nic jiného, než to přijmout a akceptovat. Stavět pohlaví na hladině testosteronu nebo uskupení chromozomů je ještě větší a křehčí hloupost než nad tím, co má kdo dole, což znovu dokazují právě ti intersexuální lidé. Postavíte-li totiž tisíc lidí na trať, můžete si být jisti, že z nich první nedoběhne ten, co měl nějvětší hladinu testosteronu, ti totiž v běhu prakticky končí spíše někde vzadu. A toho, co měl nejvíce testosteronu zrovna předběhne žena, která měla natrénováno, to je víc než jisté a je to realita poslední doby.

Působení testosteronu nemá vliv ve vrcholovém sportu a hlavně záleží na určitých tělesných predispozicích u Semenyové, které rozhodně IAAF hormonální sustitucí už nenarovná. Semenyová je vyšší než většina jiných žen, ale není vyšší než třeba hráčky basketu a se svalovou tkání je na tom o něco hůř než kulturistky a i tak ony rychleji neběhají. Nelze také tvrdit, že jiná žena s větším vlivem testosteronu na tom bude výkonostně ještě lépe než ona. Spíš než vliv testosteronu jde z větší míry o vydřenost tréninky a na dalších jiných faktorech jako např: na navykání těla spotřebovávat víc kyslíku a ten víc při jednom nádechu do plic nadechnout, na dostatek správných cukrů ve svalech pro výkon, na minimalizaci tuků v tkáních a mnoho dalších faktorů a do této formy se posunul sport za posledních cca 30let. Ve skutečnosti se ženy podle IAAF už dávno staly muži jen tím, že s nimi začaly závodit a jsou v tom co dělají o mnoho lepší než většina mužů. Proč si lidi nedovedou připustit, že žena, která je o trochu jiná, si zasloužený výsledek může také vydřít? Jsou zkrátka pryč doby kdy všeobecně ve sportu měl muž navrch jen kvůli testosteronu, protože po svém boku historicky neměl stejně tak trénované ženy jako jsou dnes. Dnešní lepší běžkyně uběhne maratón rychleji než Spiridon Luis napoprvé a natrénovat se na to dá za pouhý jeden rok. IAAF se nepodaří prokázat, že je to jen tím testosteronem.

Já budu ráda, když tento spor Semenyová vyhraje a budu ji držet palce, protože pokud vyhraje, tak to bude znamenat, že ženy mohou být jakkoliv silné a vytrvalé, i když nezapadají do škatulek.

Od nebinarity k binaritě

Únor10

Na Francii mám ráda zejména lidi, protože víc než Češi jsou takoví víc chápavější a dovedou přemýšlet i o těch druzích. Nevím kde jinde bych na světě mohla zmínit, že když tolerance přejde ve vzájemný respekt, tak je dokonce možné se nevztekat na stávkující železničáře za to, že se někam dostanete pozdě a nebo třeba na pekaře, že zůstanete bez snídaně, protože každá menší skupina v té větší má vždy nějaké problémy a je jedno z jakých lidí je složená, protože se nedá paušalizovat na „jenom ta vaše skupina má vždy nějaký problém“, jelikož každý je členem nějaké té menší skupiny a ta samozřejmě se bez problémů neobejde. A protože pár lidí sleduji, pustila jsem si i tohle video.

a zaujala mne taková jedna myšlenka. „Co nás nutí jít do přeměny?“ Myslím do té kompletní přeměny. Dá se to tak jednoduše vyjmenovat? Za a), za b), za c)… A nakolik může být pohlaví fluidní v kontextu sociálního konstruktu. A co když do toho zamíchám ještě věk transgender člověka, sílu osobnosti a společnost založenou na předsudcích?

Často jsem svou přeměnu popisovala jako stav, kdy se narodíte a pokud jste zároveň transgender, tak si cestou životem sbíráte různé malé frustrace z toho, že nemůžete být tím, kým ve skutečnosti chcete být. Frustrace nakonec přerůstají v deprivace a neléčené deprese pak v sebevraždy. Tohle jsme se učily na zdrávce. Člověk, který řeší přeměnu se pak cítí jakoby v temné místnosti zatlačen do rohu a jediné, co může je otevřít dveře do neznáma, které buď mohou znamenat jeho společenskou sebevraždu a nebo také ne, v lepším případě alespoň trochu naplněný život. Netřeba dodávat, že mnoho translidí raději sáhne k té skutečné sebevraždě, protože to od těch depresí nemá daleko. Asi jsem tím možná dobře popsala skutečnost, ale stejně tím nejsem schopná odpovědět na otázku, co bylo dřív, fluidní pohlaví a nebo sociální konstrukt? A mohu to vůbec nějak prokázat?

To, že pohlaví i přes svou zdánlivou binaritu může nabývat hodnot někde mezi, dokazují různé statistiky. Předsudky ve společnosti pak určují míru akceptovatelnosti chování a s tím i zároveň toleranci veřejné prezentace, která se pak projevuje odlišným a nejednoznačným flluidním sebeurčením. Ve skutečnosti bude pořád stejný podíl podobně cítících se lidí jak v otevřené tak uzavřené konzervativní společnosti. Nad tím netřeba nijak pochybovat, to prokázaly mnohé statistiky a určitě se vám někdo z okolí takový vybaví. V konzervativní společnosti je méně fluidních lidí a lidé se snaží plnit svoje genderové předpoklady, jak jen se dá, avšak anonymní dotazníky se neliší nijak zvláštně od ostatních.

Když někdo o sobě tvrdí, že je opačným pohlavím a nikdy nemůže být nic mezi tím, proč tedy nelze unifikovat dobu přeměny v závislosti na věku? Vzhledem k tomu, že míra tolerance či netolerance společnosti je plošně konstantní, nelze zároveň tvrdit, že když někdo podstupuje přeměnu v 50ti letech či později a tak zároveň, že je pohlaví pouze binární. Tomu se říká banalizování a zmenšování svého problému a odvádění pozornosti stranou. Kdyby tomu tak bylo, šli by všichni do přeměny v 18 hned jak by mohli a ne ve třiceti, čtyřiceti, šedesáti atd.

Když si to tak vezmu, tak i někteří translidé mohou být latentní xenofóbové, protože z podstaty každý transčlověk před přeměnou žije ve strachu a občas si ten strach může zveličit a ten dlouhou dobu v sobě podporovat. Když si tohle dáme do souvislosti s prioritami jednotlivců a statistikami, čeho se translidé nejvíce bojí, tak to z hlavní míry není předkládaný sociální konstrukt a stav společnosti, ale mikrosociální vazby jimiž jsou zejména rodina a přátelé. A ty už pak vůbec nemusí být konstantní. Mohou nabývat různých binárních a genderových extrémů a ony pak určují, jestli je pro nás vnímání společnosti konstruktivní nebo destruktivní a zde se pak právě o to víc uplatňuje osobnost člověka. Starší člověk, který jde od extrému k extrému těžko pochopí, že pohlaví může být také fluidní a tak např. raději někdy kritizuje jiné členy jeho pohlaví, že se neoblékají dostatečně žensky nebo nepůsobí dostatečně mužsky a tak tím někdy nevědomě podporují radikální feminismus nebo šovinismus a upevňují společenské předsudky skryté za předurčené předpoklady. Ale pořád to má jakousi podstatu v generačních rozdílech danou extrémním sociálním konstruktem přeneseným do sociálních vazeb navíc letitým působením

Jak už jsem uvedla na transgender člověka před přeměnou působí zejména jeho osobnost, sociálně-konstruktivní vymoženosti jakými jsou např. předsudky a stigmatizace vycházející např. z historie, náboženství či společenského postavení, mikrosociální rodinné a společenské vazby a abych to udělala ještě složitější tak i míra frustrace či deprivace. Z různých článků zde na blogu lze přijmout fakt, že existují děti, které mají natolik silnou osobnost, že jsou si schopné už v tak mladém věku prosadit osobnostní změny včetně oslovování, čehož lze dosáhnout jedině za předpokladu otevřených sociálních vazeb a hlavně v podporujícím prostředí. Co je však zarážející je to, že statisticky tyto děti nevykazují zvýšenou míru deprivace a pouze jen o málo větší míru úzkosti než jejich vrstevníci. Když je vaše okolí podporující, neprožíváte deprivace kvůli tomu, že se cítíte jinak a stejně tito lidé v dospělosti přeměnu podstoupí a opět podle teorie fluidního pohlaví to nemusí být úplně všichni. Jenomže i tak to z toho výplývá, že změnu pohlaví lze tedy prodělat i bez dalších frustrací a depresí, že to nikam nevede.

Po téměř šesti stech článcích a několik let psaní o transsexualitě mohu s čistým svědomím dojít k závěru, že Česká sexuologie zkostnatěla právě na předsudcích, které se dají z toho, co jsem výše napsala, definovat, stejně tak jakože transgender člověk začne procházet přeměnou v té době, jakmile svůj problém je schopen definovat na nějakou subjektivní úroveň. Píšu subjektivní úroveň proto, že větší objektivitu v rozhodování vám může za určitých okolností všech vlivů dát sociální konstrukt přenesený ze sociálních vazeb. Pak ale nestojíme v tom rohu před tajemnými zavřenými dveřmi před přeměnou kvůli tomu, že nás tam zahnaly frustrace nebo deprese, ale pouze jen naše nevědomost, co se s námi děje. Jsme-li tohle schopni přijmout, pak míra úzkosti, depresí a sebevražednosti je vždy jen sekundární jev a translidé nejsou nemocní nebo trpící nějakou poruchou. Nekonformnost a frustrace způsobuje společnost až s předsudky. Česká sexuologie, která podporuje binaritu a genderové rozdělení společnosti, zlehčuje iniciativy jako jsou metoo, instanbulskou úmluvu apod., posiluje nevyváženost obou pohlaví na základě předurčení podle toho, co má kdo dole při narození. Pak se nelze ničemu divit, že transgender člověka vidí už jen jako zlomeného až v posledním stádiu a nedovede si z toho udělat představu o lidech, co nejsou frustrováni tím, co mají dole, případně než dospějí k nějakému rozhodnutí na základě sebepoznání žijí jinak než na psychickém dně.

Samozřejmě že to ubližuje transgender lidem před přeměnou, ať už jsou v jakékoliv fázi, v jakémkoliv mikrosociálním prostředí a s jakoukoliv osobností s jakoukoliv definicí pohlaví, předsudky totiž nedělají dobře ani většinové společnosti obzvláště u lidí, kteří mají dle binárního rozdělení společnosti nejaké vlastnosti toho druhého byť se jen o své děti starají víc muži nebo ženy žádné nechtějí. Dnes už si sice nikdo nedovolí ze sexuologů přirovnávat ženy k hárajícím fenám jako tomu bylo před pár desetiletími, ale stále se můžeme dočkat šovinistických přirovnání ženského pohlaví k pářícím se rybičkám a mužům nezvládajícím své pudy kvůli tomu.

Sice je společenský konstrukt takto nastaven ale lidé jsou stvořeni malinko jinak víc doprostřed a je potřeba to dorovnat do normálu.

Když nad tím tak přemýšlím co bylo dřív, tak docházím k závěru, že je také velmi netolerantní a hlavně nelogické např. přijít v šedesáti s proměnou, hlásat jak jste ti true trans a pak ještě do toho popírat všechno ostatní a že ti mladí neví co by, protože to jenom dokazuje, že se tihle popírači nijak do své přeměny neodlišovali se svým daným pohlavím. Jak asi do té doby žili, když to o sobě věděli už od mala a nebinarita podle nich neexistuje? Kvůli sociálnímu konstruktu do přeměny takhle pozdě člověk nejde, protože ten je alespoň v rámci ČR všude stejný. Ona nebinarita není jen otázka Punku, jak si možná myslí. Pořád lepší být duševně v pořádku a žít jako nevyhraněný člověk a případně do přeměny jít dřív, než se nechat psychicky zdecimovat a jít do přeměny jako mrzutý popírač všeho ostatního na stará kolena.

Sexuologická společnost proti úřední změně pohlaví

Leden30

S odkazem na oprávněné stížnosti u Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Garçon a Nicot proti Francii(č.79885/12, 52471/13 a 52596/13, rozsudek ze dne 6. dubna 2017 a TGEU s ILGA proti ČR č.117/2015, rozsudek ze dne 28. května 2018, neuspěla ČR ve svých námitkách a nyní musí uvést svou legislativu do takové formy, která nebude podmiňovat nucené sterilizace při změnách pohlaví. Za tímto účelem vypracovalo Ministerstvo spravedlnosti návrh novely občanského zákoníku, který před vstupem do sněmovny prochází připomínkovým řízením.

Návrh úřední změny pohlaví počítá s tím, že člověk učiní prohlášení před matričním úřadem a doloží k němu potvrzení trvalého nesouladu mezi duševním a zapsaným pohlavím od sexuologa. Sexuologická společnost, jíž předsedá sexuolog Jaroslav Zvěřina a jíž je členem i sexuolog Petr Weiss, s odkazem na deník info.cz patřící do skupiny Czech news center a.s. se vyjádřila se zamítavým postojem a zopakovali svoje fóbistická tvrzení z června loňského roku.

I přestože novela zmiňuje doložení trvalého nesouladu mezi duševním a zapsaným pohlavím na matrice, Sexuologická společnost nesouhlasí s žádnou možností úřední změny pohlaví a nadále si ji podmiňuje sterilizacemi. Jaroslav Zvěřina dodává, že to odporuje zdravému rozumu a biologickým zákonům a že navrhovaná změna zpronevěří profesní čest:

Pokud někdo chce vystupovat v opačné sexuální roli, ale odmítá chirurgické výkony, pak podle našeho odborného stanoviska nemá důvod přivlastnit si opačné matriční pohlaví. Státy, které to umožní, mají situace, kdy ženy jsou otcové svých dětí a muži jejich matkami

Deník info.cz se zaobírá možností, že si stát bude tedy muset poradit bez stávkujících sexuologů, protože na výběr žádnou jinou možnost nemá. Úplně znovu slyším sexuologa Weisse jak řve, že „za vše mohou ti zasraní aktivisti“ a minulý post jsem psala, že stát je natolik xenofóbní, že celý proces úřední změny pohlaví a hlavně s tím související změny jména bude nakonec o to jednodušší. Sexuologové odmítají vydávat potvrzení o trvalém nesouladu pohlaví a tudíž vše nejspíše dopadne stejně tak jako tomu je například v Belgii, Irsku, Norsku, Dánsku a Maltě.

Kdo si to někdy zkusil projít změnou pohlaví, ví že v průběhu procesu člověk jednou dojde do fáze, kdy je již akceptován jako příslušník opačného pohlaví, avšak stále je úředně tím opačným a pak už se jen čeká, kdy to celé skončí a zde je to znaménko v OP absolutně špatně bez ohledu, co máte dole. Jsou lidé, kteří nejsou cílovou skupinou Sexuologické společnosti nebo po nějakou dobu ještě ani nebudou, avšak přesto má společnost potřebu jim mluvit do života, kdo kým je. U kluků to platí dvojnásob. Nikdo vám do kalhot nebo pod sukni nekouká, co tam máte a obraz, že translidé jsou sexuální predátoři, co změny využívají k exhibici na veřejných koupalištích nebo toaletách je hodně mylná. Hlavněže dál JZ bude psát o tom jak cis lidi láká sex na veřejných místech a že orál je tím příjemným zpestřením, hlavně aby nebyl naopak v rozporu s občankou. K jakému lékaři budou chodit, ptá se Zvěřina? Na to je také jednoduchá odpověď a mnohem prozaičtější, než si myslí. Např. ke gynekologovi na kontroly chodí ti lidé, co mají dole vagínu, ať už se cítí být mužem nebo jsou ženami, ale tomu tak bylo i doposud plus ti muži(muži), kteří na gynekologii chodí kvůli tomu, že jejich gynekolog je současně i androlog. Chce se snad dnešní sexuolog pohoršovat také nad tím, že v čekárně gynekologie mohou být i muži nebo jen jim vadí jen pouze translidi, kteří jsou o to hůř identifikovatelní? A nemusí to být nakonec sexuologům jedno, jestli se někdo cítí jako muž nebo žena nebo jde jen vyšetřit?

Kdo jiný, než člověk sám, by měl vědět, kdo je a kým se cítí. Na to nepotřebuji žádné dobrozdání.

Transgender poslankyně bavorského zemského sněmu Tessa Ganserer, přičemž ti nemečtí politici s tím měli menší problém.

Post edit: včera vyšel článek na novinkách od sexuologa Zvěřiny. Tento článek je manipulativní a plný lží.

  1. Za pád Římské říše jak je známo nemohla dekadence sexuality nebo homosexuálové sami a už vůbec ne translidi, i když doba byla vyspělá natolik, že byla v tomto ohledu tolerantní a dává se za příklad. Je to to samé jako říkat, že EU se opět rozpadá kvůli homosexuálům. Doporučuji nejprve alespoň něco si o tom přečíst a nemusíte ani studovat historii. A co teprve pád Velkomoravské říše? Za to může kdo? Zvěřina tím šíří strach, že se svět řítí do…a všichni tady chcípneme a je na čase si hejty vychovat další Baldy. Argument, že za pádem Římské říše stáli homosexuálové, šíří nejčastěji největší radikální homofóbové.
  2. Srovnávat transsexualitu s rybičkami, které mají nejprve ženské pohlaví a až se z nich stanou dravci, tak pak mohou mít to mužské, jde mimo veškeré poznání o transsexualitě. A hlavně to je tak trochu šovinistické, protože se s nikým nepereme nebo se nezabíjíme kvůli samičkám či potravě. Nevím, ve kterém světe Zvěřina žije. A najednou teď budeme porovnávat také, kdo má jakou pleť? Moc pěkné kritérium pro změnu pohlaví.
  3. Diagnostická norma transsexuality jako duševní poruchy, která tu vznikla, nemá z historického hlediska dlouhé trvání a stejně tak jako v případě homosexuality se v ní ani moc dlouho neudržela a nebyla natolik pevná, aby o tom přesvědčila nejširší vědeckou obec, že se skutečně jedná o duševní poruchu. Homosexuálové ani translidé nejsou nemocní, jen protože jsou odlišní a nejde o žádnou transsexuální lobby, to je vědecko-historický fakt.
  4. Výše jsem už psala, jak to je s těmi lékaři nebo toaletami. Na tom se nic nemění. I teď jsou případy, kdy muži chodí ke gynekologovi a naopak. Nikdo po někom s pindíkem nechce, aby hned roztahoval nohy, ale každý normální lékař se nejprve zeptá, co by pacient rád, protože jak se může překvapivě pro některé zdát, tak i ke gynekologovi chodí muži. Tato část je svým mlžením velmi štvavá, protože působí na neznalost problematiky u čtenářů. Co se týče toalet, tak když už v přeměně vypadáte jako žena nebo jako muž, je logické, že podle toho také budete navštěvovat příslušné toalety, ať jste post-op nebo pre-op. Jak asi doteď na toalety chodili intersexuální a transsexuální lidé? To tam hajzlbába dělala pokaždé stěry a měla u sebe mobilní přílušenství na určování DNA? To mi hlava nebere, jak to může sexuolog vypustit z úst a co víc nejsou toalety už mimo jeho obor? Mne nikdo neurčoval, na které mám chodit. Samozřejmě preop na ženské a teď to sexuologům má začít vadit?
  5. Jak jsem výše uvedla, tak sexuolog Zvěřina v článku lže. Sexuologické společnosti byla v rámci návrhu novely dána možnost se podílet na stanovení genderového nesouladu u transsexuálních lidí dokonce stejnou diagnostickou normou, kterou si tu sexuologická společnost zavedla ve svém stanovování a až poté by bylo možné podle novely změnit pohlaví úředně. Nikdo nepočítal s tím, že půjde pohlaví jen tak změnit bez nich. Byla to právě Sexuologická společnost, která tento návrh odmítla, jak jsem psala dřív než on, protože si změny pohlaví nadále podmiňují sterilizacemi a za tímto nestál ani jeden transsexuální lobbysta. Za tímto stál Zvěřina sám, tedy kvůli svému šovinistickému egu tím stáhl ještě všechny další sexuology. Jenomže nezbude mu nic jiného, než to nakonec akceptovat ať už s ním nebo zkrátka bez něj. Chápu, že je naštvanej, když má jiný byť xenofóbní názor, ale nemusí si ho vybíjet tím, že bude proti všem plivat oheň.

Krátce k Istanbulské úmluvě

Leden13

Úmluva, smlouva, závazek…

Pokud zastávám nějaké názory nebo politický směr a stojím si za ním, pak by pro mne neměl být problém přijmout či se ztotožnit s něčím, co je mi ve stejné formě předkládáno. U Čechů jak je známo, že když chtějí půjčku nebo nový telefon či levnější elektřinu, podepíší smlouvu i s těm nejmenšími písmenky, nic si nepřečtou a pak až s křížkem po funuse řeší vzniklé problémy a co víc některé praktiky došly až tak daleko, že stačí jen okamžitý souhlas po telefonu se smlouvou, která je napsaná někde skrytě na webu. Stejně tomu je i v případě Istanbulské úmluvy, 18% lidí si ji přečetlo a souhlasí s ní, 13% s ní v žádném případě nesouhlasí. Že by zde bylo až tak vysoké vakuum lidí, kterým je to jedno?

Pro hlupáky a nesvéprávné lidi, kteří tomu moc nerozumí, je smlouva, úmluva a jakýkoliv závazek vždy oboustranný úkon, kterému zcela určitě předcházelo počáteční vyjednávání o stávající podobě. Nelze se vymluvit na to, že se ho jednotlivé státy EU nezúčastnily a teď jim někdo cosi předkládá jako nakažlivou ideologii, ve které budou tradiční rodiny založené na křesťanských hodnotách rozloženy a zničeny homosexuálním manifestem, byť o sexuálních preferencích není v Istanbulské úmluvě ani slovo. Dokonce se ani neodkazuje na Ontario‘s Bill 89 – The Supporting Children, Youth and Families Act 74(2), 2017, jak nám předkládají ultrapravicové weby, protože historicky jako první Istanbulskou úmluvu ratifikovalo jak jinak než Turecko o pět let dříve. Ale když bych se měla vyjádřit k problematice Ontario‘s Bill 89, tak je zde potřeba plně chápat souvislosti, které k jeho zavedení od začátku vedly na americkém kontinentu. Leelah Alcorn byla v roce 2014 sedmnáctiletou transsexuální dívkou, která přitáhla svou sebevraždou na přelomu roku pozornost médií. Byla léčena pro svou transsexualitu kontroverzní reparativní metodou, kterou i přes její následný zákaz se snaží církve v USA znovu obnovit. Tisíce mladých lidí jsou tak nuceni skrývat svou identitu na základě vnuceného sebezapření, které hraničí s psychickým týráním. Zatímco v USA se o nevhodnosti této metody léčit homosexuální orientaci a transsexualitu spíše jen mluví než koná, Kanada ji jednoznačně odmítla a převzala odpovědnost a ochranu nad životy mladých lidí. Právě velkým stvořitelem reparativní konverzní terapie a pletismografie byl čechokanaďan Kurt Freud, který roku 1968 emigroval do Kanady. Postupem času však došel k závěru, že i pod silnými léky homosexuála ani transgendera nepředělá. Ontario‘s Bill 89 tak vzešel z historických zkušeností jako jeden z největších omylů v léčbě transsexuality u těch nejmenších dětí. Hlavně ale co je největší omyl Piťhových stoupenců je to, že Kanada není členem EU a Istanbulskou úmluvu neratifikovala.

Ale dobře, když už jsem téma rozvedla do úrovně homosexuality a transsexuality, tak se na to podívejme i jinak. Jsou pryč doby, kdy svazek posvěcený v kostele nebylo možné zrušit a dnes zároveň církev nemůže nutit ženám, aby zůstávaly v manželství, kde je tím druhým tyran, byť to občas ve své snaze o pomoc dělají. Namísto toho, aby tyhle malé domácí násílí církev odsoudila, se snaží zuby nehty udržet rodinnou pohodičku a klídeček i přes občasné podlitiny některých žen a to přesto všechno, aby si udržela klesající tendenci smyslu rodiny, přičemž statisticky tradiční rodina prokazatelně nestastaví na církevní ideologii. Nedej Bože, když se sáhne na pipku pětileté holčičce pro potěšení budoucího tyrana. Istanbulská úmluva vznikla jak jinak než v Turecku a aby bylo jasno a má-li být mačochistické Turecko součástí EU, je potřeba zajistit odsouzení podobných skutků v celé EU, což jak jinak zajistí společná úmluva.

Je velmi zbabělé říct: nás se to netýká. Propůjčím si zde mé oblíbené heslo jednoho supermarketu: „U nás je svět ještě v pořádku.“ Proč zrovna tímhle heslem vzkázat nejen Turecku ale i ostatním zemím, co úmluvu ratifikovaly: „Nasrat jako, nic vám nepodepíšeme!“ a zároveň tvrdit, že všechno, co po nás chcete už máme stejně v zákoně napsaný a zde když je přeci svět v pořádku, tak nějak nevidím žádný problém v tom úmluvu neratifikovat. So stupid. Pokud jste to dočetli až sem, stojí za to si ji opravdu přečíst a nemusíte ji číst důkladně, stačí jen prolistovat, že na vás žádní homosexuálové žádnou boudu nešijou a nikdo vám nechce rozvracet vaše rodiny. V Turecku převažuje jako hlavní náboženství islám a jestli zrovna s takovouhle úmluvou přichází zrovna Turecko, protože násilí na ženách a genderové předsudky je potřeba dostat do rovnocené úrovně jako tomu je v EU a sjednotit tak legislativu v této otázce, tak naší povinností je tyto snahy podpořit a ne se k nim stavět s odporem a pokud se cítíme v civilizované zemi, tak bychom měli spíše zastávat názor jako např.: „Tohle jste měli udělat už dávno.“ A nebo budeme dál kácet stromy pod vlak, abychom dokázali, že jsou na světě lidi špatní a zakomplexovaní a tisíc let pozadu, abychom měli pořád koho nesnášet. Trochu mi to připadá kontraproduktivní.

Istanbulská úmluva je genderově nevyvážená, si myslí někteří lidé v ČR včetně HF. A ano je genderově nevyvážená, je totiž nejvíc genderově nevyvážená než kterákoliv jiná úmluva, protože neposkytuje vůbec žádnou ochranu mužům, kteří také mohou být obětí psychického a fyzického násilí, stalkování. Mám známou, co vrazila známému nůž do břicha ze žárlivosti nebo po něm házela židle. Zarytá stalkerka, vám dovede zničit život. Při práci s geronty si někdy všimněte jak ty staříky některé partnerky doslova týrají. I přesto, že je v ČR jeden z nejhorších propastných rozdílů ve mzdách mezi ženami a muži, žijeme v době, kdy ženy mohou být silnějšími osobnostmi než muži. Odpůrci, kteří už nespadají mezi ultraxenofoby, argumentují delším prodloužením promlčecích lhůt trestných činů po akci metoo. Když jsem četla článek o muži, co zabil propuštěného vězně za to, že znásilnil jeho dceru, bylo mi ho trochu líto. Když čtu, že biskupové ve Francii po tisící a první kryli desetiletí prznění malých dětí svého kolegy, je mi z toho smutno taky a co víc některé skutky týkající se 70 dětí jsou již promlčené a Phillipe Barbarin nebude potrestán. „Jako sorry, ale tohle není argument.“ Hned si uvědomíte, že zde nejde ani tak o Itanbulskou úmluvu, ale o snahu odloučit církev od státu, protože spousta těch kardinálů a kněžích řekla, že už svého papa potrestala tím, že ho přeci přesunuli na jinou faru a netřeba ho dále trestat za něco, na co si už nikdo ani nevzpomene. Chápete tu logiku? Všechno máme, máme prostředky jak trestat pedofílii, občas něco umažeme na odpustcích, ale hlavně neratifikovat něco, co nám zabrání si vyřešit problémy uvnitř církve sami.

Jestli chceme být pokrokoví, tak bychom měli důrazně vyjádřit, že násilí se neděje jen na ženách, ale Bohužel i na mužích a Piťha společně s Dukou by se měli postavit proti homosexuální pedofílii ve svých řadách. Pak tedy Istanbulskou úmluvu ratifikovat s tím, že ji doplníme dodatkem, který zohlední i trestné činy vůči dětem a mužům. Jestli máte na to ty koule si to vy věřící tyto problémy přiznat, tak to udělejte, kdo vám v tom brání? 7 let vám asi na to nestačilo, nedivím se, když sedm let pro vás bude za tak možná 50-100 dalších let. Církev nikdy ve své historii nebyla osvětová, ae zpátečnická, nikdy se tomu tak z jejich iniciativy nestane. Zatím je však smlouva přednesena jako odsouzení násilí na ženách a není důvod, proč s ní nějak nesouhlasit.

Argumenty proti

a) legislativní… jako nově fyzické trestání dětí a sexuální verbální násilí, vážně to odmítáte?

b) legislativní… promlčení lhůt, to také odmítáte?

c) legislativní…mám snad za překonané, když žena měla na sobě tanga, tak si o znásilnění říkala sama, jak nám předvedly italské a španělské soudy. Nebo kalhoty, jak by si je přeci sama s odporem sundala? Tyto argumenty a přitěžující okolnosti se dají zanést do zákona a není to nic, proti čemu bych měla jít do ulic a šířit bludy jako Piťha.

d) jediný pádný argument Asociace manželských a rodinných poradců může být polehčující okolnost, že někomu vytečou nervy po dluhodobém psychickém nátlaku a řeší to fyzickým napadením, jenomže tato polehčující okolnost ani není důvod, proč se k úmluvě stavět negativně.

e) společný list biskupů je tak trochu mimo realitu a pro lepší statistiky o pevnosti svazku manželského a naplnění poselství tradiční rodiny je pořád povinnost rodit a mít děti i přesto, že je ten druhý tyran nehledě na to, že děti věřících nejsou žádné prostitutky a prostituti a to ani po desetiletí.

Pakistánem otřásla vražda transgender tanečnice

Leden12

Pakistánem otřásla brutální vražda jedné z transgender tanečnic, které zrovna tančily na svatbě v Peshawaru.

Pakistán patří mezi země dálného východu, kde je teprve od roku 2010 možné projít přeměnou pohlaví a také od té samé doby je zde uznaný třetí gender. V roce 2018 tamní parlament přijal zákon na ochranu transgender osob před diskriminačním jednáním. Od roku 2018 zde tedy platí zákon, který zakazuje diskriminační jednání vůči transgender dětem ve školách, v zaměstnání a veřejném bydlení. Do té doby byly však stejně jako v Indii homosexuální partnerství a projevy odlišné sexuální orientace včetně identity trestány trestním zákoníkem z roku 1860 a to ne podle islámského práva, ale podle toho anglického, který s sebou přinesli jak jinak než kolonialisté. Na mnoho dalších let se tak dotkl mnohých Hijras v Indii a Khawaja sara v Pakistánu, než bylo možné v posledních letech znovu obnovit pocity nejen tolerance ale i požehnání přítomností všech transgender lidí stejně tak jako tomu bylo za Mogulské říše(1526-1857). V Pakistánu se odhaduje, že je až 45tisíc transgender lidí.

Byť se povědomí o transgender lidech v pakistánské společnosti zlepšuje a mnozí transgendeři se dostávají do povědomí ostatních lidí jako např. 22letá televizní zprávařka Marvia Malik, přičemž ještě o pět let dříve docházelo k mediální cenzuře LGBT lidí, vraždy zde nejsou tak časté jako např. ve srovnání s USA, přesto jsou zde stále obdobné rizikové faktory, které nepohodlí přeměňují na strach vystupovat ve veřejném životě. Stojí za nimi jako vždy neustálá stigmatizace a možnost nosit a vlastnit sřelné zbraňe ve spojení s uplatňováním výkonu nároku práva ublížení na cti. V roce 2016 byla transgender aktivistka Alisha(na fotografii) též v Peshawaru postřelena a nechána vykrvácet, protože se zaměstnanci nemocnice dohadovali, jestli ji mají převézt na mužské nebo ženské oddělení. O rok později byla opět v Peshawaru zabita ze cti transgender žena.

V dnešní době, kdy dochází k výrazným proměnám zemí třetího světa, můžeme právě na nich sledovat, jak změna zákonů ihned nevyřeší negativní důsledky dlouhodobé zakořeněné stigmatizace, na které je potřeba zapracovat stejně tak jako na přijímání právní ochrany a rovného zacházení. Dle třetí zprávy Transparentu se se šikanou ve škole setkal každý čtvrtý transgender, v rodině každý pátý a v práci každý osmý, na veřejných prostranství každý 1dvanáctý a při jednání s policií každý devatenáctý. Ptám se, jestli je jednodušší vyznamenat xenofóního šmejda Piťhu než vymítit stigmatizaci a předsudky? Slovy Einsteina: Jaká špatná doba, ve které je jednodušší rozbít atom než předsudky.

Co mi udělalo radost

Únor6

Onemocněla nám docela vážně naše kamarádka a tak jsem ji jela z Karlových Varů až do Litoměřic navštívit. Pavla je totiž hodně zajímavý člověk a dokonce o ní točila i Česká televize.

Doufám tedy, že to nebude trvat dlouho a uzdraví se, abych se od ní mohla ještě něco naučit.

Za návštěvu jsem dostala takovou krásnou výšivku, která skončila jak jinak než prakticky na džínách. Přeci jen už dnes nikdo v kroji nechodí. Takové maličkosti mi dovedou udělat radost a to jen tak pro inspiraci.

Ony už se nenosí ani sukně totiž, jestli jste to stihli zaregistrovat. Dneska jsem byla u doktorky a když mi chtěla píchnout injekci, říká: „Sundejte si kalhoty…Jo vy máte vlastně sukni. Tu už nikdo nenosí, ani ti mladí. Dlouho jsem tu nikoho neviděla se sukní…“

« Older Entries
  • Přihlásit se