Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Může za to princ ze Sněhurky

Prosinec9

V životě jsem zažila různé formy nerespektování druhých lidí pramenící většinou z pěstovaných mindráků a hlavně z neznalosti, což má často za následek z toho pramenící netoleranci, jak již toto bylo potvrzeno různými průzkumy(naposledy jsem psala o Slovensku). Je potřeba si také uvědomit, že stále ještě někteří žili v době za totáče a tak se setkávali s odmítnutím odlišnosti častěji než například mladší generace. V těchto lidech je tak s postupem času zakořeněna latentní skrytá xenofobie, přičemž za onou latentností nemusí pokaždé stát jen politický režim, ale například i náboženství, které zaujímá vůči odlišnostem mimo svou komunitu některý z mnoha forem negativních postojů. Čím více a hlavně dlouhodobě se pak uvnitř společenství projevuje nesouhlasný postoj vůči vyhraněným tématům odlišností jednotlivců, tím s postupem času vzniká uvnitř skupiny přetlak a frustrace mezi jednotlivými jedinci, jelikož žádné společenství lidí nedovede být unifikované, což může vyústit později v xenofóbní jednání navíc ještě omlouvané svou neznalostí a neochotou chápat odlišnosti kolem nás, protože:

..to zkrátka tvrdí někdo jinej…
…protože to nikdy takhle nebylo…
…najednou to má být jinak, když to doposud bylo tak a tak…

apod. nehledě na to, že někteří vidí realitu jen podle svého zúženého vidění.

Nebuďme naivní a nevěřme, že odmítání odlišnosti a s tím i spojené hejtující jednání se vyskytuje jen pouze u  těch lidí, kterých se problém netýká. Stejně tak jako je mezi homosexuály nejvíc agresivních homofóbů právě těch latentních, co sami jsou nebo byli a teď to popírají, tak i mezi transgendery je dost popíračů identit těch druhých. Je tomu stejné jako mezi vegetariány, kdo je víc a když k tomu ještě přijdou různé skupiny lidí, co občas jí maso a pokrytecky se začnou obhajovat svou šetrností k přírodě a to jste ještě neviděli, jak si třeba zahrádkáři nebo akademici dovedou mezi sebou závidět nebo jak se mezi sebou dovedou hádat bez servítek tělesně postižení o tom, kdo je na tom hůř.

Když už se tu pár translidí dalo na dráhu popírače identit těch cizích a píší mi do mailů, jaký/á jsem travestita, že nejsem pravá trans(ani jsem jí nikdy být nechtěla) nebo že jsem nebyla transgender, protože mám odlišnou orientaci než oni, pak by si měli uvědomit, že pokud k tomu mají sami navíc k tomu několik vlastních mindráků, které si ještě odnesli z doby za totáče, tak není naopak těžké vyhejtovat je. A tak se minimálně dva ubozí hejtaři pohoršují nad tím, že jsem je otravně vyhejtovala. Žádná škoda jich a kdo s čím zachází, s tím také schází. O to víc se zkrátka někteří musí snažit, aby si svou identitu prokázali, tím že ji budou popírat ostatním.

A kdo za to může? Přeci princ, který políbil princeznu Sněhurku. Vítejte totiž ve školce 21století.

To, že je někdo latentní xenofób nebo si po různu ventiluje svoje mindráky z mládí, s tím už jako správná skeptička asi nic neudělám. To naopak méďa Thomas toho zmůže daleko víc. Introducing Teddy je kniha, kterou mezi mnoha a mnoha dalšími včetně té o Sněhurce podporuje ministerstvo školství jako četbu pro děti od tří let v britských školkách. Podle ředitelky organizace Educate and Celebrate Elly Barnesové se nerodí děti rasistické, xenofóbní ani homofóbní. Problém nastává až v dospělosti, pokud nemají dostatek zdrojů a důvěry.

Doporučované knihy nemají za úkol přesvědčovat děti o tom, že by měli být transgendeři podle jejich hrdinů, to stejně podle dlouhodobých poznatků vědy stejně ani nepůjde, jenomže méďa Thomas ví, že je děvče a chtěl by se jmenovat Tilly, o čemž se svěřuje svému kamarádovi Errolovi.  Ač právě ti odpůrci, kteří se s odlišnostmi měli problém stýkat v jejich dětství, brojí teď proti těmto knihám a argumentují, že děti z většiny nepřemýšlí o svém pohlaví, tak proč to dělat najednou jinak? Jejich vidění reality je tak úzké, jaká jim byla ty roky vštěpována. Elly Barnesová naopak poznamenává, že knižní sbírky by měly odrážet skutečný stav rodin, se kterými se děti v různých tvarech dostávají do styku a to nejen rodin, ve kterých jsou členy transgender děti. Po přečtení další knihy s  názvem „Are you a boy or are you a girl“ jsou děti schopné odpovídat na otázky jestli Tilly má hrát fotbal nebo se oblékat jako víla. Nelze vůbec pochybovat o tom, že děti mají až právě nyní možnost se setkávat s odlišnostmi kolem sebe a vyvíjet si na ně názor ještě dříve než jim ho později v dospělosti změní jejich vlastní komplexy. A výborná je i asociace a příklad s některými postiženými. To že se v různých skupinách postižení mezi sebou dohadují a hejtují ve smyslu, kdo je víc postižený a kdo tím víc trpí, je zcela normální a dá se to předpokládat, ale když už se někteří z jiných skupin skutečně radikalizují, tak proč co si mindráky vybíjí na transgenderech, když o tom ví velký kulový? Knihy by spíše měli eliminovat takové podobné výstřelky a třeba by se pak zahrádkaři hejtovali častěji než transgendeři.

Na seznamu doporučené literatury do čtenářských deníků 11letých dětí se objevily knihy jako je román Gracefully Grayson, kniha George nebo kniha Jamie: A Transgender Cinderella story. Mezi knihami, které vyvolávaly rozporuplné emoce byla i kniha Prince Henry, který odmítal si vzít domluvenou princeznu za ženu, jelikož byl zamilovaný do svého poddaného. Než ale začneme kritizovat, že v británii je asi všechno naruby, když na jednu stranu vycházejí knihy pro děti s osvětou odlišností a kde zároveň je velmi kritizovaná hniha o Sněhurce, protože se princ té pusy vůbec ani nedovolil, měli bychom si uvědomit pár věcí.

Nejenže pak princezna musela zbytek svého života strávit po boku nudného a ne zcela pohledného prince, co každou noc ještě navíc chrápal, zatímco mohla ještě pár let spát a čekat na lepší partii pro ni, stěžovaly si matky také na to, že příběh podporuje nepřiměřené sexistické chování u jejich dětí, kluků. Pusa se totiž dává jen když ji chtějí oba, stejně tak sexulně obtěžovat holky osaháváním je nevhodné, což třeba u nás na základce bylo na denním pořádku. A já se těm angry matkám ani nedivím, že se pustily do prince ze Sněhurky než třeba do homosexuálního prince Henryho. Raději vést dítě k tomu, aby bylo tolerantní k menšinám, než aby nakonec po vzoru předchozích generací nerespektovalo nikoho.

Transgender děti aneb jak je to s rostoucími trendy

Listopad26

Protože se tomuhle blogu už věnuji většinou ve skluzu, tak na úvod bych zmínila jen pár statistik, které jsou zajímavé a které tak nějak i s tématem transgender dětí souvisí.

Že za předsudky pramení většinou neznalost, to nám dokázali nedávno Slováci. 49% z nich by nechtělo za sousedy homosexuály, takhle narovinu a neúprosně totiž dopadl průzkum Iniciativy Inakosťi. Člověk by si řekl, že za tím vším může nejspíše katolická církev, která nás označuje jako „Stoupence kultury smrti“, kteří přinášejí „gender ideologii“, které by se měla společnost bránit, protože nedělá nic jiného, než že rozvrací manželství. Já už za celou tu dobu slyšela i ostřejší výrazy, avšak co je na tom všem úsměvné je to, že 60% Slováků nezná ani jednoho homosexuála. A tak mne hned napadlo: Buďto je ta polovina méně gramotná a neví, co to být homosexuál znamená nebo se polovina Slováků separuje v nějaké sektě úplně odřiznuti od světa. Jak jinak vysvětlit výsledek, že 84%  Slováků, kteří někoho takového znají, má buď pozitivní nebo neutrální zkušenost namísto té negativní? Shazovat rozvodovost na homosexuály nebo na genderové aktivisty Katolíkům vůbec nepomůže, jelikož zrovna na Slovensku není rozvodovost o nic lepší a Bůh jim v tom nijak nepomáhá. Pokud si po pravé straně ve sloupku s odkazy rozkliknete článek Tradiční rodina v ohrožení, zjistíte, že nábožensky založené státy jako je Slovensko jsou na tom s rozvodovostí mnohdy hůře než zbytek Evropy a homosexuálové to nejsou zrovna ti, kdo by jim statistiku nějak kazili, protože uzákoněné stejnopohlavní manželství nemají.

Za to na druhou stranu v Austrálii mají možnost volit a zúčastňovat se referend i Aboridžinci, původní obyvatelé Austrálie, ti s těmi luky a šípy. Tento týden se v referendu vyjádřilo 60% Australanů pro stejnopohlavní svazky a 38,4% se vyslovilo proti. Tímto se Austrálie připojuje k mnoha zemím, ve které je možné a legální se vzít, pokud jste osoby stejného pohlaví. Stav k květnu 2017 byl takovýto jak je na obrázku a Austrálie je nyní 25 zemí světa, která povoluje manželské svazky osob stejného pohlaví.

Chtěla jsem tu ještě názorně srovnat, jak vypadá Slovák a jak Aboridžinec, koneckonců si to můžete vyhledat na google, jenomže to by asi nebylo politicky korektní a ohleduplné ke všem těm odpůrcům multikulti, je srovnávat s lidmi používající luky a šípy a psát, že jenom o tom všem ta jejich inteligence není.

Kam až může neznalost a nedostupnost informací dojít dokázala také Čína, která se tento rok pokoušela blokovat veškerý LGBT obsah na internetu. První současná celonárodní zpráva Číny prokázala, že mnoho transgender lidí žije v chudobě a nemá přístup k lékařské péči. Studie, které se zúčastnilo 2060 transgenderů, zjistila, že mnoho z nich čelí vysokému stupni zanedbání, psychickému a fyzickému zneužívání. Statistika sebevražednosti se zastavila na 46% procentech, což je o 5% více než průměr USA. 12,7% se již o sebevraždu pokusilo, což je 8x více než celosvětový průměr. 73% z nich zažívá úzkost a 60% trpí depresí. Pouhá 2% čínských transgenderů uvádí, že mají dostatek zdrojů pro změnu pohlaví. Naopak 62% uvedlo, že by potřebovali hormonální substituci, avšak k ní nemají přístup. Čína je však zemí, ve které se dovede změnit hodně věcí přes noc a i když tato studie je v rozvojovém programu OSN, LGBT práva zdá se nejsou na programu nejbližší doby.

Nedostatek podpory ze strany okolí má často děsivé následky.  Sama o tom vím své a problematice transgender dětí se zde ráda věnuji. Nebýt toho, asi by tento blog dávno skončil jako ostatní, jenomže některá témata si zaslouží neustálé opakování, aby se mohlo něco změnit.

Být rodičem v dnešní době bych řekla, že jde o trochu jiný způsob, jak vychovávat dítě než byl před lety. Z několika sociálních pohledů se dává více do popředí individualita dítěte a to protože si více rodin uvědomuje, jak je pro ně narozené dítě něčím vyjímečným. Vyjímečným v tom smyslu, že jak se posunuje délka života, ve které se rodí první děti, tak o to více je těžší je mít a v dnešní době i o to více těžší je sociálně zabezpečit. Dokonce i bez ohledu na ideologie nebo náboženství, které v tom nehrají žádnou roli. Zase naopak se objevuje spousta žen, které děti z různých důvodů mít nechtějí a jejich důvody považují za poměrně pádné argumenty, které by měla společnost respektovat. Když už mít dítě v dnešní době, pak za splnění některých jistot. Tím také rodiče vkládají do svých potomků větší respekt a ohleduplnost a jsou schopné častěji více tolerovat odlišnosti dítěte. Doba nám ukazuje, že pokud se nesoustředíme jen na plození potomků, kvůli tomu aby lidstvo přežilo nebo v rámci jiného vyššího cíle, tak jsme schopni vnímat více jedinečnost dítěte. Každé dítě je jedinečná osobnost, pokud jsme schopni v něm tu jedinečnost vidět. A kdo jiný v něm tu jedinečnost může vidět než jeho rodiče? V tom je docela velký rozdíl mezi tím, jak nás vychovávali rodiče dříve a jak dnes vychováváme své děti. Zatímco naši rodiče měli možnost mít dítě nezávisle na sociálních možnostech, měli pak určité modely při jejich výchově, přičemž podle pravítka dítě nevychováte. Čím více unifikovanost a autoritativní genderové rozdělování rodičovských rolí ustupuje lásce a respektu, tím více dítě trpí a to neplatí jen o transgender dětech.

Před týdnem vyšel na lidovkách článek o tom, jak přibývá transgender dětí v sexuologických ordinacích. Už jen sexuologické ordinace problém zbytečně patologizují a zveličují, protože u dětí se o žádný sexuologický problém nejedná. Toho se pak chytají různá pochybná média a xenofóbové typu J.X.Doležal atd. a veřejné mínění se vrací zpět k postojům Slováků, přičemž nikdo z hejtařů žádné transgender dítě ani neviděl. Že by Česká republika s přílivem uprchlíků, kteří stejně do Česka ani nechtějí zažívala také příliv transgender dětí, to je vyloučené. Jen zkuste počítat se mnou jednoduchou matematikou třetí třídy základní školy: 30 transgender dětí je u Hanky Fifkové. Hanka Fifková má cca třetinu všech transgender klientů, u dětí to může být více až 50%. Přesto se těm stovkám nemohu dopočítat, tak max. k té jedné stovce a to odpovídá i dospělým klientům za rok. Obzvláště když k tomu zahrnu důležitý parametr, že děti zkrátka musí čekat alespoň do svých šestnácti než začnou s hormonální blokací puberty, tudíž do ordinace sexuologa, byť nemají problém se svou sexualitou, docházejí více let než dospělí, tudíž musíme průměrnou dobu transgender dětí ve věku od cca 8 do 16let zprůměrovat a ještě odečíst od 16let, kdy je hormonální substituce teprve možná a pak k tomu přičíst ještě tak min. další dva roky než mohou podstoupit operaci. Takže ta stovka dětí se rozmělňuje do cca šesti let než mohou podstoupit operativní léčbu a jsou pravidelně sledováni, což nějaký výmysl nebo tlak ze strany rodičů, médií, okolí atd. zpochybňuje.

Nárůst transgender dětí není nijak rapidní, jen je dán možnostmi a informovaností rodičů a reflektuje nárust dospělých osob, kterých je právě kvůli těm možnostem násobně větší. Informovanost přispívá k častějšímu rozhodování dospělých osob.

Co spoustu lidí při přečtení takového článku vůbec nenapadne je fakt, že transgender děti jsou sledováni psychologem několikanásobně a mnohem déle než dospělí jedinci v tom, že jejich požadavek na změnu pohlaví je stálý a neměnný a to do doby než budou později moci změnit svou identitu úředně nebo chirurgicky, protože to u dětí v té době nehraje žádnou roli. Zatímco se u dospělého předpokládá, že bude rozumět tomu, že jeho kroky činní uvědoměle a více rozhodně s následky do budoucna, u dětí se k tomuto závěru dospívá na základě jejich požadavků. Když tito děti se stále cítí přislušníky opačného pohlaví a to i přes to, že se mu děti posmívají a nechtějí ho mezi sebe začlenit, což se často děje, co byste jako rodiče asi volili? Asi bych se připojila k té tvětšině z vás, která si myslí, že chránit a respektovat dítě je to lepší než mu vynadat a rozmluvit. Ti děti jsou ve svých požadavcích často rozhodnější než dospělí.

Dnes už se nevyvíjí tlak na dítě, aby se sociálně přizpůsobovalo svému okolí, pokud je jen trochu jiné než jeho vrstevníci. Stačilo, že řadu let se sociálně přizpůsobovali jeho rodiče a v tomto smyslu katolická církev dnes funguje úplně stejně jako komunistický režim. Na jednu stranu zveličovat ty stovky čekajících dětí v sexuologických ordinacích a na druhou uvádět jeden až tři případy dospělých, kteří si to později rozmysleli, možná proto že je okolí nedostatečně respektovalo, je Off Topic. Na jednu stranu v nás převládají pochybnosti a nutkání vytvářet nějakou idealizovanou, unifikovanou a dokonalou společnost, na stranu druhou nám dávají znát právě ti nejzranitelnější, jak jsou proti tomu všemu o mnoho statečnější a odolnější než dospělí.

Zmlátit a seřezat, genderově segregovat podle toho, jak se kdo narodí, tím možná snížíte statistiku výskytu transsexuality, zvýšíte tak neopodstatněnou netoleranci jako je tomu u Slováků, následně zvýšíte prevalenci sebevražednosti, úzkosti a depresí, ale problém stejně nevyřešíte! Mohu říct, že zaplať pánbůh, že dnešní děti se nelámou přes kolena podle názorů rodičů nebo společnosti a že je dáván důraz na jedinečnost dítěte. Vašich malinko odlišných dětí.

I když se kolem této problematiky vyskytne většinou velké množství nesnášenlivosti a odsuzujících příspěvků a článků, tak vězte, že rodiče to stejně řeší jinak po svém, hlavně soucitně a s respektem jako v diskuzi na emimino.cz. To si pak říkám sama pro sebe, že víc k tomu psát už je asi zbytečné.

 

Transgender day of remembrance

Listopad20

Při vzpomínce na všechny usmrcené kvůli tomu, že byli odlišní než ostatní.

V některých zemích se neuvádí důvod smrti z nenávisti, protože tyto země jej nepovažují za trestný čin, většinou se také snaží vyšetřující orgány tajit identitu obětí a proto uvádím malou a z uvedených důvodů neúplnou statistiku zemí, ve kterých se tyto okolnosti alespoň podařilo zjistit.

Argentina 5 osob
Brazílie 251 osob
Čile 1 osoba
Dominikánská republika 2 osoby
Ekvádor 1 osoba
El Salvador 7 osob
Filipíny 6 osob
Honduras 2 osoby
Indie 3 osoby
Itálie 1 osoba
Jihoafrická Republika 1 osoba
Kanada 1 osoba
Kolumbie 10 osob
Kostarika 1 osoba
Malajsie 2 osoby
Mexiko 47 osob
Nizozemí 1 osoba
Pakistán 5 osob
Paraguay 1 osoba
Rusko 1 osoba
Saudská Arábie 2 osoby
Švédsko 1 osoba
Thajsko 5 osob
USA 24 osob
Venezuela 5 osob

Od začátku letošního roku bylo usmrceno celkem minimálně 386 transgenderů, což znamená, že každých 20hodin zemře jeden transgender člověk z nenávisti. Oběti byly většinou ubity, ubodány nebo zastřeleny, ale není výjimkou ani ukamenování nebo zapřažení za jedoucí vůz. Od roku 2008 zemřelo více jak 2600 transgenderů.

Joshua Sutcliffe a CATO 2017

Listopad16

Jushua Sutcliffe je britský učitel, tedy byl. Je také evangelickým farářem a na škole, kde vyučoval založil školní klub Bible. Ten byl však školou zakázán kvůli homofóbním názorům ohledně svazků mezi muži a ženami na popud studentů. Poté si zasedl na transgender chlapce, kterého častěji trestal oproti jiným studentům a kvůli tomu si na něj stěžovala jeho rodina. Škole tak s pánbíčkářem, který si ve škole prosazoval svou nauku jiným způsobem než měl a míchal náboženství do hodin matematiky, došla trpělivost a zakázala mu učit. Svého transgender studenta jako křesťan kromě častějšího trestání také často úmyslně misgenderoval v domění, že tím neporušuje žádnou z jeho svobod navzdory školnímu řádu. Misgenderování se nevyhýbal ani v pořadu dobrého rána, kde ho několikrát opravovali moderátoři.


Myslela jsem, že doba pokročila natolik, že nám už křeťané nevnucují své názory a neupalují nás na hranici. Mimochodem britové upálili svou poslední čarodějnici ještě poměrně nedávno(67let). Dokonce ani, když jsem na návšťevě u jehovistů nebo oni u mne, jakože nejlepší kamarádka mé dcery je, nikdo z nás nikomu nic nepodsouvá. Náboženství patří do kostela nebo do jejich kroužků a ne do škol. Také bych byla znepokojená, mít „tohle“ kázací individuum ve škole jako učitele své dcery.

Tím bych také chtěla přejít k výzkumu CATO 2017, který zkoumal v USA nálady svobody projevu napříč politickým spektrem. Politika v USA se dělí na dva tábory demokratů a republikánů. Demokraté jsou více otevřeni a liberálnější než republikáni, kteří jsou spíše většinou křesťansky založení. Průzkum, který vycházel z dvou a půl tisícového vzorku došel k výsledku, že liberálové jsou méně tolerantní k nenávistným příspěvkům a výrokům.

I když 59% procent američanů brojí proti zákazu hejtování, u 79% převládá názor, že nanávistné projevy jsou morálně nepřijatelné.  A to dokonce i u hejtovacích výroků, jakými jsou výroky o tom, že transsexualita je duševní onemocnění a pro univerzitní půdu to platí obzvláště. To, že jsme duševně nemocní je hejt hodný tak akorát křesťanského pámbíčkáře jako je Joshua Sutcliffe, který není schopen přijmout změnu pohlaví svého studenta.

Celkových 36% američanů se domnívá, že by hejty vůči LGBT lidem měli být dokonce zakázány zákonem a to dokonce i z řad republikánů.

Zajímavý je také postoj ke svým nadřízeným, kteří by svou práci neměli vykonávat kvůli některým výrokům jakými jsou např., že transsexuální lidé jsou duševně nemocní nebo že homosexualita je hřích a za tyto by jim hrozila výpověď.

Ač 59% liberálů by podpořilo zákon, který by přikazoval používání zájmen u transgenderů, v celkovém poměru jsou to necelé dvě pětiny. V podobném poměru 38% je i těch, kteří se nijak politicky nevyhraňují.

Zajímavé je pak závěrečné zhodnocení, kdy se ohledně duševní nemoci u trangender lidí domnívá pouze 4%demokratů a 36%republikánů, že toto není hejtující výrok. Pan Doležal z Reflexu tak patří mezi tu omezenější menšinu, u které stále přetrvávají některá stigmata včetně těch, že homosexualita je hřích. Vrátím se ještě k videu, moderátoři This morning si k Joshuovi pozvali také Andreu Williamson z Christian legal centre, která říká, že tu máme úžasné poselství, když Bůh stvořil muže a ženu. V čem to úžasné selektivní poselství spatřuje však nezmiňuje. Dalo by se říci, že tím jak se stírají rozdíly ve schopnostech mužů a žen, se také minimalizují takové extrémní připady, které stále zastávají názory, že muži jsou ve všem lepší než ženy, jak v některých částech prokazuje výzkum CATO. Navíc zrovna paní Williamson zastává názor, že je pro dítě to nejlepší, když transgender chlapci budou zaměňovat rod a že mu tím pomůžou. Na tomto videu je víc než zřejmé, že nedostatek respektu ke svým studentům a vnucování svých náboženských představ může za to, že škole s takovým učitelem po několika předchozích problémech došla trpělivost. Vadí mi spíš to, že média prezentují transgendery jako ty zlé, kteří za vyhazov mohou.

Průzkum ke stažení

Domčiny komentáře

Září27

V minulém týdnu se toho událo poměrně hodně, ale nějak jsem neměla ani moc čas na všechny ty události reagovat, protože jsem se připravovala na pondělní soud mezi mnou a policií, více o tom napíšu později. No a protože se nakupily různé události, rozhodla jsem se je trochu shrnout do jednoho článku. Jen co ho dopíšu, tak musím zase letět pryč na oběd k mé tchýni. Mám totiž hodnou tchýni.

Umělého ale zato opravdového Kena Rodriga Alvese nepustili o víkendu do Dubaje kvůli dokladům. Nestalo se mu to zůbec poprvé, již dříve byl na letišti vyslýchán v New Yorku. Proč o zrovna o něm píšu? Protože takové věci se dějí docela běžně a Chelsea Manning též nepustili do Kanady. Tato velmi liberální země vůči transgenderům se odkázala na Chelseaninu minulost, kdy byla za vyzrazení utajovaných zpráv odsouzena a celní úředník na základě toho vydal rozhodnutí, ve kterém jí zakazuje vstup do této země. Já jen doufám, že na Silvestra se se svou drahou polovičkou někam do ciziny podívám, pořád mi totiž říká: S tvojí smůlou skončíme taky někde na hranicích 😀

Protesters protest on Avenida Paulista on 22 September 2017 against Judge Waldemar Cláudio de Carvalho of the 14th Federal District Court, granted an injunction that, in practice, makes it legally possible for psychologists to offer sexual reversal pseudo-therapies, popularly called " gay cure". Not a few of those who, in protest, have accused the magistrate of being homophobic and have said that homosexuality is a disease. In fact, Carvalho does not go so far as to explicitly defend the gay cure and does not overturn a resolution of the Federal Council of Psychology (CFP) that, since March 1999, forbids its practice. He also made it clear in his text that, in analyzing the case, he adopted as a premise the position of the World Health Organization that "homosexuality constitutes a natural variation of human sexuality and therefore can not be considered a pathological condition." (Photo by Cris Faga/NurPhoto)

Nejen Kanada jako velmi friendly země, ale i Brazílie občas ukazuje svoji stinnou tvář. Zdejší soudce Waldemar de Carvalho navrátil licenci křesťanské terapeutce, aby mohla pokračovat v léčení homosexuality a transsexuality konverzní reparativní terapií. Ihned na to se ozvala vlna bouří a pochodů lidí, kterým se nelíbí tyto nebezpečné praktiky, jež mnohdy dohnaly léčené k sebevraždám. Je to tak jedině dobře, když se hromadného protestu v Brazílii zůčastnilo více jak 20miliónů lidí.

Dvacetiletý transgender kluk Ajay Holbrook, automechanik z Texasu, je horkým kandidátem na vítězství v kulturistice Mr. Olympia. Ajay užívá HRT už od 16 roku, kdy začal svou přeměnu a od té doby začal i tvrdě trénovat. Nyní prý zvedá na bench press 136Kg.

ajay_holbrook_1

„Udělal jsem rozhodnutí, že mé štěstí a úspěch v životě bude znamenat víc než úsudek ostatních. Přál bych si, aby více lidí pochopilo, že být transgender není tabu. Jsem navždy vděčný lidem, kteří dokázali otevřít svou mysl, aby pochopili, že jsem tak šťastný.“

ajay_holbrook_2

A nejen Ajay může uspět, ale i 28 letá Daniela Vega, čilská herečka, která si zahrála hlavní roli ve filmu Fantastická žena a která nyní sklízí úspěchy na filmových festivalech, naposledy na Berlínském a Torontském filmovém festivalu. Čile tento film, který vyjde už v listopadu a v Británii až v březnu, následně nominovala do Oskarů, čímž se už tak trochu řadí po bok dříve nominovaným a postoupivším transgender hudebníkům Angele Morley a Anohni. Daniela jako Marina se ve filmu musí vypořádat se smrtí svého partnera a následnou transfóbií ze strany jeho rodiny.

A z místních vod jsem na závěr chtěla jen reagovat na pomluvy a trochu i varovat některé, jež uvažují o kastraci namísto SRS, i když je vás nepatrné množství. To, že se autorce bujonového vaření a fejků ze sekáčů podařilo dosáhnout úřední změny pohlaví pouze s kastrací a ponecháním si penisu, tedy tím může člověk navštěvovat dámské toalety atd. neznamená to, že má tvrzení o §29 občanského zákona, který k úřední změně pohlaví striktně vyžaduje i přeměnu pohlavních orgánů, jsou nepravdivá. V jeho ustanovení jsou tři podmínky, které toto vyžadují a já si ho sama nevymyslela, abych pokud to zmíním někde v diskuzi se tím zároveň nad ostatní povyšovala. Stačí narazit na úřednici na matrice, která se špatně vyspí a nakonec spláčete nad tím, co jste to vlastně udělaly. Já si myslím, že to za to ani nestojí. Zvažte tedy i ten argument, že můžete být odmítnuti s tím, že nebudete mít možnost se odvolávat na špatný postup matrikáře. To zda-li fejková královna a ta, co pomlouvá mají spolu nějaký poměr a tím nadržují jedna druhé a mé komentáře se mažou, mi tak nějak netrápí. Vždycky mám prostor se vyjádřit i zde, v tomhle případě napsat, že se tato informace nedá považovat za jistou a ověřenou. Vždycky mne ale dostávají články ostatních lidí ve smyslu: „Viděla jsem holku, co je kastrovaná a je to pravda a ta, co říkala, že to může být jinak je arogantní kravka“, což by takto stroze napsat na Lonely.cz bylo docela na opováženou. Přeci jen si tu zakládám na nějaké úrovni psaní a hlavně na referencích.

Na závěr mi přišlo pár emailů, na které mám málo času odepisovat, pokud se týkají pro mne méně důležitých věcí. K penilní inverzi: (musíte rozkliknout post, okud je vám víc než 18) Chci číst dál »

Nová metoda SRS operací

Září15

srs

Doktor Jess Ting z New Yorku před nedávnem přišel s průlomovým způsobem SRS operací změny pohlaví poté, co jeho pacientka 30ti letá marketingová poradkyně Hayley Anthony za ním před dvěma lety přišla s knihou, jež byla vydaná v Indii. Kniha se týkala možností reoperací pohlavních orgánů u dívek, které byly postiženy vývojovými vadami do takové míry, že se pohlavní orgán nevytvořil a v následné rekonstrukci bylo potřeba použít větší množství pro to vhodné kůže. Podrobně pak popisovala, jak se vnitřní tkáň pohlavních orgánů vytváří z peritonea, vnitřní vystýlky dutiny břišní. Peritoneum je růžová vnitřní část kůže břicha, která drží pohromadě břišní orgány a zároveň udržuje vlhkost.

Doktor Ting je též ředitelem chirurgického centra pro transgedery v Mount Sinai. Po dobu jednoho roku následně zjišťoval možnosti této tkáně z různých videí, hlavně pak od svého kolegy, který se věnuje laparoskopii na stejné klinice a který odstraňoval žlučníky malým řezem dutiny břišní. Zjistil, že peritoneum je schopné se rychleji hojit a udržuje vnitřní vlhkost. Tkáň z penisu se touto metodou použije pouze na vnější část k otvoru neovagíny, která se posouvá víc dozadu a vnitří část se rekonstruuje pak jen z peritonea. Žádná penilní inverze se nemusí provádět.

V USA působí okolo deseti lékařů, kteří se věnují operacím změny pohlaví, avšak i s tím, že za posledních půl roku doktor Ting odoperoval zatím pouze 22 pacientek, začíná se řadit mezi nejvyhledávanější lékaře provádějící SRS operace a tak již v pořadníku má okolo 100 čekatelek. Přestože s tímto nápadem přišla transgender Hayley, nebyla vůbec první pacientkou Doktora Tinga, jelikož v té době došlo ke změně jejího plánu v pojištění, avšak již je též po operaci touto novou metodou. Doktor Ting si od toho slibuje, že každý rok vyškolí alespoň jednoho chirurga, který bude moci tento nový druh operací provádět.

Několik možností a způsobů SRS operací zejména pak operatérů jsem popsala v dřívějším článku.

Antihejt – hlupáky najdete všude

Na závěr bych chtěla zmínit jeden antihejt, který mne dostal při pročítání některých článků na mých cestách posledních dnů, kdy jsem se zastavila také na skupince Hanky Fifkové. Ač jsem klukům a holkám na začátku zmínila, že jsem se zúčastnila jen z takové té pozorovací pozice, vedli jsme společně zajímavou debatu. Za posledních pár let se toho asi moc nezměnilo, myslím v těch společných názorech kluků a holek, ale snad pokaždé ty způsoby, jakými někteří vyjadřují své postoje v přítomnosti lidí, kteří řeší nebo spíš řešili něco podobného, ve mne vyvolávají pořád takové ty obdivuhodné pocity a ráda se jich zůčastním i v budoucnu. Jsem vážně ráda, že svou situaci řešíte a prezentujete ji zbytku společnosti jako zcela normální a vývojově přirozenou věc.

Sice debata začala poměrně jednoduše o tom, jak okolí reaguje na naše změny, uchýlila se později k těm těžším tématům a to např. k vlivu nedokonané emancipace a jaký dopad to má na transgender lidi. A tak schůzka pár lidí, zejména těch mladších, pro mne byla opět velmi inspirativní a určitě na toto téma npíšu ještě pár článků.

Někteří lidé, jak my sami víme, reagují dobře, někteří vůbec a nechtějí to překonat, někteří i v našich vlastních řadách reagují s odporem vůči jiným transgenderům kvůli svým vlastním předsudkům, avšak aby někdo veřejně prezentoval svoje postižení na úkor ostatních se děje jen výjimečně, ale děje se. Dobrým příkladem je i mladý pan Adam Mikulášek, člen ČSSD, nerozumím proč zrovna této strany, když píše mimo jiné na svém blogu idnes.cz, ale i na různých xenofóbních médiích, které by tato strana asi nerada viděla. Adam je však od narození postižený slepotou. Byť toto onemocnění člověka douhodobě omezuje, trvalo nějaký čas, než se vytvořily podmínky pro to, aby mohli nevidomí lidé žít poměrně spokojený život bez nějakých velkých frustrací. Nechtěla jsem se chválit, ale před necelým rokem jsem pro Bílou pastelku sama vybírala v Plzni s mojí drahou polovičkou, takže to píšu až teď. Kdybych já to věděla, že nevidomí na transgendery nahlížejí takto, jako na rozmar bez pochopení a hlavně jako cosi nestálého ve svých požadavcích a postojích, asi bych se na nějakou sbírku upřímně vykašlala.

V Británii došlo k tomu, že školka chtěla vyjít vstříc jednomu žákovi a umožnit mu začlenění do některé ze skupin, které se segregovaly hlavně podle pohlaví, jak jinak když byly předškolního věku. Jejich spolužák jednou přišel oblečený jako kluk a někdy mu rodiče dovolili obléci se jako dívka. To se dozvěděla křesťanská rodina a začala propagovat tradiční hodnoty, tím pádem přestala posílat svoje děti do školky a začala je z tohoto důvodu vyučovat sama. Advokát rodiny řekl, že šlo o matení dětí, což vám řekne asi každý advokát, když s něčím ve školce nesouhlasíte.  Nevidomý Adam Mikulášek se zastal názoru, že pohlavní porucha je něco, co křesťané musí vnímat s láskou a pochopením, což je chválihodné, ale musí se to vytlačit z prostředí školky a pak i ze školy, zaměstnání a běžného života. A hlavně prý kluci jsou kluci a holky jsou holky, jak úzce viděný názor. Litujte křestanské rodiče, že se mohli setkat s transgener člověkem, který si to zaplať pánbůh uvědomil a začal prosazovat už ve školce, že chce být dívkou nebo klukem a z nějakých důvodů mu nebo jí to nebylo umožněno. Jak by bylo asi panu Mikoláškovi, kdyby se postižení lidé dál vytlačovali do ústavů apod. tak jako tomu bylo za dřívějšího režimu?

Genderové sebeurčení vs. lékařská přeměna – Malta

Srpen19

Je tomu již delší dobu, co jsem tu psala několik názorů týkající se toho, že zákony o genderovém sebeurčení nemohou suplovat a plně nahradit možnost dostupné lékařské péče a možnosti bezplatně absolvovat operaci se zaměřením na změnu pohlaví. Dávala jsem to dříve do kontextu stejně tak, jako když u nás probíhalo přijetí zákona o registrovaném partnerství. Organizace, které se prosazovaly za práva uzavírat registrované svazky se tehdy dušovaly toho, že se změna osvojování a adopcí dětí týkat nebude. Dokonce bylo do zákona začleněno i jeho patřičné ustanovení.  To, že se tahle úprava týkala až tisícovky dětí, nikoho tehdy nezajímalo, zvítězila nakonec většina v menšině, až se museli rodiče začít soudit. O protiústavnosti tohoto požadavku rozhodl nedávno ústavní soud. A něco podobného se právě teď stalo v souvislosti s genderovým sebeurčením na Maltě, byť již od roku 2015 umožňuje úřední změnu pohlaví v dokladech bez požadavku na hormonální substituci nebo operativní změny pohlaví.

Pro nás jak je známo je Malta jedna z prvních evropských zemí, které umožnily transgender lidem právní sebeurčení svého pohlaví. Malta ale také zároveň do té doby neumožňovala svým občanům operativní změnu pohlaví, která by byla pr ně dostupná ze zdravotního pojištění. Zákon o genderovém sebeurčení se tak jevil jako možnost suplovat některé lékařské požadavky transgenderům „tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.“

salermo_lauren

Luren Salermo do svých 51 let žila v Anglii, kde už od svých 13let bojovala s vnitřním rozporem své genderové identity. Dvacet let pak žila jako muž a v době punkové éry mohla být alespoň na chvíli sama sebou. Celý život bojovala o svou identitu, až se cítila nakonec zcela vyčerpaná. Zahájila tedy hormonální terapii, která je v Anglii dostupná, ale deprese a úzkosti nakonec setrvávaly. Na doporučení lékaře Lauren změnila prostředí a odstěhovala se před rokem zpět ke své rodině na Maltě, která měla být LGBT friendly přátelská. Zde si rychle našla práci, začlenila se mezi lidi a deprese, které prožívala ustaly. Jenomže Malta je sice LGBT přátelský stát, avšak zde není možné čerpat lékařskou péči jak na hormonální substituci, tak ani na operativní změnu pohlaví. Zákonodárci při uvolnění možností týkajících se úřední změny pohlaví jakoby zapomněli na to podstatné a to, aby byla lékařská péče dostupná i ze zdravotního systému pojištění.

20let Lauren ve svém životě prosazovala transgender práva v anglii, přičemž tehdy ještě přitom nevyšla jako transgender, až je nakonec byla donucena prosazovat znovu na Maltě, protože byla nucena svou terapii z důvodu nedostupnosti hormonální léčby zastavit. Její tělo opět začalo víc mužnět. Rozhodla se napadnout rozhodnutí, ve kterém byla ve svém požadavku o hormonální terapii odmítnuta a podala stížnost u Národní komise pro podporu rovnosti NCPE. Tvrdila, že strávila celý život bojem o svou důstojnost a nyní je již vyčerpaná. NCPE její žádosti vyhověla a vyzvala ministerstvo zdravotnictví, aby přijalo konkrétní plán pro volný přístup ke zdravotnickým službám umožňující změnu pohlaví.

„Nejde jen o kosmetické změny, které by byly prováděny z marnosti, ale jde zde o intervence, které mají potenciál dramaticky změnit kvalitu života a pocit důstojnosti člověka. Hormonální a další léčba je pro většinu transgender lidí zásadní, protože jim umožňuje žít a vyjadřovat se způsobem, který odpovídá jejich identitě.“

…shrnul závěr ředitel NCPE a lékař Neil Farson. Národní komise pro podporu rovnosti tak došla k závěru, že i přes současnou právní úpravu zákona Gender expression and sex characteristics act, byla paní Salermo diskriminována na základě pohlaví. Případ Malty je jeden z mnoha, které potvrzují, že zákony, které byť i třeba jen umožňují úřední změnu pohlaví nemohou být plnohodnotnou náhradou pro možnosti dostupné zdravotnické péče, která je pro většinu transgender lidí zásadní a důležitá.

Genderová identita v rukou genů? + Podala jsem ústavní stížnost

Srpen5

trans-rally-aug2

Na úvod musím napsat něco o odezvě na mé nedávné nucené předvedení v poutech k sexuologovi, zda-li jsem duševně nemocná tím, že jsem změnila své pohlaví atd., což už jsem psala v přechozím postu. Soudkyně od té doby začala víc vyhrožovat mé advokátce, že mne opět znovu předvede k dalšímu psychiatrovi. Ukazuje tak svou přehnanou horlivost dokázat mi, že jsem duševně nemocná, i když léčbu změny pohlaví mám víc jak rok ukončenou. V úterý dokonce volala advokátce, že mám druhý den v šibeničním termínu dobrovolně přijet k psychiatrovi a ať mi to sdělí, že pokud se nedostavím, znovu mne odvezou v poutech. Samozřejmě jsem se druhý den nedostavila, protože navečer, kdy jsem se to dozvěděla bych nesehnala ani jízdenku natož se vykašlat na práci apod. Zkrátka nám tak došla trpělivost a podává se prostřednictvím advokátky ústavní stížnost na postupy soudu, ať si tyhle xenofóbní postoje zaplatí daňoví poplatníci sami včetně pozdějšího nároku na náhradu škody.

Mimochodem mi celá tato situace připadá o to víc velmi absurdní, protože poslední dobou jsem měla možnost potkat pár cisgender lidí, kteří jsou opravdoví nediagnostifikovaní psychouši. Jeden z nich mi dokonce lezl do odpadků, které vyhazuji se snahou mne donutit víc třídit odpad, protože se popelnice vyváží jednou za dva týdny. Říkal mi pak, co bych mohla ještě vyhazovat do kontejneru o kousek dál, aby byla popelnice o něco prázdnější. A to vám s čistým svědomím napíšu, že jinak odpad třídím. Daší člověk mne pronásledoval autem několik kilometrů kvůli tomu, že jsem zastavila před semaforem, který překrýval bagr a já si všimla, že na něm skočila červená. Řidič za mnou tak musel zastavit, vylezl a řval na mne, ať já „ku..a“ jedu. Kolona nekolona za mnou, na červenou se nikam cpát nebudu, abych se pak někde srazila s protijedoucími auty. Pak se na mne lepil ještě několik kilometrů, co jsem si jela pro malou, zastavil to okamžitě za mnou přímo na křižovatce, vylezl z auta a div mi nevlezl do mého. Vytáhla jsem na něj pepřový sprej a použila ho.  Nějaký Petr Švec z Jindřichovic přestal nadávat a být agresivní, ale pak se ještě cítil poškozen tím, že jsem se mu ubránila a tak volal policajty, že jsem na něj použila nepřiměřenou obranu, protože on žádnou zbraň neměl. Asi nevěděl o nedávném rozhodnutí nejvyššího soudu, že sebeobrana musí být vždycky silnější než útok, aby jej dokázala odvrátit. Prát se s lidma nechci, ani s těma, co si dovolují na ženský, ale líbit si také vše nenechám. A tak si říkám: Jeden psychouš, co je v depresích kvůli odpadu, druhý, co je agresvní na ženský a dalších sto tisíc cisgender čechů trpí podle výzkumu panickou poruchou, ale hlavně mne se bude někdo snažit prokázat, že jsem tím co dole už nemám nějak společensky nebezpečná. Nějak mi to celé hlava nebere.

Mnoho rozporuplných reakcí vyvolává i další záměr několika vědců, o kterém jsem vám chtěla napsat. Zatímco je svět ještě rožhořčen výroky Trumpa a podle studie Quinnipiacské univerzity ve čtvrtek 68% respondentů uvedlo, že transgendeři by měli sloužit v armádě, což je o málo více než se objevilo v průzkumu Reuters(58%), na druhou stranu se v tichosti plánuje studie, která transgenderům může zlepšit ale i zároveň zhoršit situaci větší stigmatizací naší odlišnosti. Pět výzkumných lékařských institucí v USA a Evropě jako jsou Vanderbilt University Medical Center, Univerzity George Washingtona, Bostonské dětské nemocnice, Vrije Univerzity v Amsterdamu a institut FIMABIS v Malaze ve Španělsku se domluvilo na společném zkoumání rozdílů v genotypech cisgender vs. transgender lidí. Tyto instituce sehnali 10tisíc genotypů lidí, přičemž 3tisíce z nich patří transgender lidem, což je už něco nepředstavitelného, že některé instituce mohou mít takový přístup k tak široké databázi krevních vzorků a extrahovaných DNA, aniž by je dobrovolně sháněli. Vedoucí studie a asistentka Medicíny na Vanderbilt Genetics Institute Lea Davisová si od studie slibuje, že pomůže pochopit jakou roli hrají geny v genderové identitě. Tato největší studie svého druhu znervózněla některé významné transgender osobnosti.

Edmiston_K

Transgender postdoktorandský vědec na univerzitě v Pittsburgu se specializací na neuroimaging Kale Edmiston se vyjádřil: „Je to nápad, který se může obrátit proti nám v závislosti na ideologii.“

K tomu dodává, že pokud se objeví příčina transsexuality byť na genetické úrovni, může  to otevřít dveře k různým reparativním terapiím podobné těm, které se snaží vyléčit homosexualitu nebo rozeznávat homosexuální lidi. Také to může vést k odmítnutí léčby lidem, jež nebudou mít dostatek biologických důkazů, že by mohly být transsexuální.

Trochu jiný postoj zaujímá transgender psycholožka a autorka tří knih s transsexuální tématikou Dana Bevanová: „Nevěřím, že by se měla nebo mohla věda zbavit snahy pochopit, co se u transsexuálních lidí děje.“

dana_bevan

Některé názory ve snaze zabránit větší stigmatizaci v souvislosti s různými duševními či genetickými poruchami uvádějí, že dvacet let mozkového výzkumu jsou dostačující k závěrům, že transsexualita je nesoulad daný již od narození. Za významnou studii se považuje studie z roku 1995 nizozemského neurobiologa Dicka Swaaba, který prokázal strukturální rozdíly mezi mužským a ženským mozkem a poté i u transgender MtF subjektů. Shluky buněk u transgender žen se více podobaly ženskému mozku. Byť tato studie byla založená pouze na 12 posmrtných transgender mozcích 🙂 , dala vzniknout novému oboru zkoumání. Mezi přední vědkyně lidského mozku patří Ivanka Savičová, profesorka neurologie na švédském institutu Karolinska a hostující profesorka na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Její studie publikované ve více jak stovkách vědeckých recenzích prokázaly u transgender mužů, že mozková spojení jsou mezi centry oslabená a začnou se posilovat až poté, co transgender člověk začne užívat substituční hormonální terapii.

dr-ivanka-savic-points-study-screen-computer-home-los-angeles

Výzkum by měl být hotov za rok a nejpozději za 18 měsíců. Je teprve ve fázi, kdy by instituce měli sehnat peněžní prostředky z místního zdravotnictví, potřebné vzorky genotypů již však mají.

Jinak je teď taková okurková sezóna na zprávičky okolo transsexuality, že se toho moc ani neděje. Včera jsem měla svátek, dostala jsem krásnou růži od mé jak jinak než drahé polovičky, která mi povětšinou říká, že jsem obarvená blondýna a taky mi pomáhá tunit mého seata s motýlkama. S ním bych se mohla pochlubit v nějakém dalším postu. Také jsem trošinku změnila účes a ostříhala si krátkou ofinu, takže si vlasy teď musím česat pořád do culíku, protože přetočený přes rameno to nevypadá moc dobře, ale takhle se mi to i líbí. Normálně lidi, zhubla jsem osm kilo intenzivním ježděním na bruslích za poslední 4 měsíce a mám konečně ploché bříško, takže na koupáku, kde jsem téměř každý den je to super, skáču radostí mít zas váhu kolem 60ti kilo. I na trénincích kickboxu, kde se prý podle mojí polovičky flákám, je to dobrý a nezadejchávám se. A také jsem si objednala na cvičení nové věci z Německa od Paffenu a jedna šikovná paní mi vyšila jmenovku. Miluju svou drahou polovičku, i o takový době jsem pořád zamilovaná.

IMG-20170723-00088

US armáda utrácí 5x více peněz za viagru než za transgendery

Červenec29

Pobavily mne velmi zábavné komenty Stephena Colberta.

Důvod, kterým Trump odůvodnil svůj zákaz sloužení transgederů v US armádě byly údajné vysoké náklady na lékařskou péči transgender vojáků. Je zajímavé, že US armáda vynakládá pět krát více peněžních prostředků za viagru než jsou odhadované náklady na všechny transgender lidi, kteří v US armádě slouží a pokud by všichni najednou chtěli podstoupit přeměnu. K čemu potřebují vojáci tolik viagry, když jsou půl roku na ponorce? Je to tím, že už armáda nepoužívá bodáky?

Stephen si také dělá legraci z Trumpových tweetů, že on celou věc konzultoval se svými generály. Stephen říká, že to byl pravděpodobně překlep, kde mělo být, že celou věc konzultoval se svými genitáliemi. Jak jinak by se dal vysvětlit závěr, ke kterému došel.

Anglikánská církev a Tour de France

Červenec9

general-synod2

Během Londýnské Pride řídící orgán Anglikánské církve hlasoval o přijetí transgender lidí do svých řad. Tento krok má být po 50letech dekriminalizace homosexuality oponováním vůči některým konzervativním křesťanským skupinám a církev se tak snaží usměrnit protichůdné názory na LGBT věřící uvnitř svých řad.

 

Návrh přichází ihned poté, co biskupové také jednoznačně odmítli konverzní terapii homosexuálním a transgender lidem. Vyzývá sněmovnu biskupů, aby zvážily poskytnutí některých národně uznávaných liturgických materiálů, jež mohou být použity ve farních kostelech a kapličkách a aby poskytly pastorační činnost s ohledem na potřebu transgenderů, kteří mají být přijati po dlouhé, útrpné a často složitém procesu přeměny. Liverpoolský biskup Paul Bayes řekl, že tím vysílají světu silné poselství.

Arcibiskup z Yorku Dr. John Sentamu se také vyjádřil ohledně konverzní terapie:

„Čím dříve bude konverzní terapie zakázána, tím dříve budu moci v noci klidně spát.“

A jaká vlastně byla včerejší londýnská Pride?

Philipa-Yorkk

Většinou tu nepoužívám deadnaming, ale nyní tak trochu musím, jelikož vítězka Tour de France a vítězka soutěže King of the mountains z roku 1984 Phillipa York, známější tehdy pod příjmením Millar se znovu vrací do Tour. Ale ne však jako závodnice, ale jako komentátorka Tour de France televizní stanice, ITV4. Poté, co se před více jak deseti lety stáhla z věřejnosti a v utajení absolvovala svoji přeměnu, nyní říká, že je to správný čas na to, aby se její comingout stal také veřejným. Phillipa poděkovala za to, že se časy změnily a že před deseti lety ještě byla vystavena některým archaickým názorům a předsudkům.

Naštěstí genderové otázky již nejsou předmětem takové nesnášenlivosti a nevědomosti. Je již mnohem lepší přijetí a pochopení. Lidé v mé rodině, kterých si vážím, od té doby vyrostli a stali se silnějšími a proto má potřeba je chránit již pominula. Velmi mne těší, že jsem přijala tuto novou výzvu ITV4. Nesmírně se těším na závodění a pokud jde o můj osobní a profesionální rozvoj, myslím, že je to ten správný čas mého návratu k aktivní roli ve sportu, který jsem milovala.

« Older Entries
  • Přihlásit se