Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Translidé mohou sloužit v bezpečnostnícCh složkách ČR

Září11

Jak informovala Eliška ve svém komentu, 5.9. vyšla v platnost vyhláška 226/2019 Sb., která dovoluje translidem sloužit ve všech bezpečnostních sborech nejen tedy v armádě. Vyhláška o zdravotní způsobilosti ke službě v bezpečnostních sborech nabývá účinnosti 1.října.

Vyhláška je trochu nelogická, neboť se v ní diagnóza F64 ztrácí s příchodem ICD11, ale přesto pokud ji někdo podle klasifikace nemocí má, znamená to pro něj „A“ jako „zdravotní způsobilost pro výkon služby bez podmínky nebo pro výkon služby na služebním místě bez podmínky.

Ve vyhlášce je výslovně uvedeno, že porucha pohlavní identity se sama o sobě nepovažuje za poruchu a má stejné důsledky jako např. lehké poruchy řeči.

Problémy mohou nastat u některých psychologů, kteří transsexualitu záměrně kvůli vykazování na pojišťovnu zaměňují za jiné diagnózy jako např. F52.8(Vřeský v post-op protokolech apod.) či F65. Zde vás Áčko nečeká.

Rammstein podpořili polské LGBT

Červenec27

Na koncertu v Chorzově plul bubeník Christoph Schneider ze skupiny Rammstein v publiku a mával LGBT vlajkou jako gesto proti rozrůstající se xenofóbii. Poláci to potřebují a postupně se k LGBT lidem přidávají i jiné hvězdy, ale od Rammstein je to pěkné gesto, které mne potěšilo.

Xenofóbní Guvernér Porto Rica odstoupil

Červenec25

Guvernér ostrovního státu Porto Rica Ricardo Rosello v noci na dnešek(vlastně ještě dnes) po svých sexistických narážkách na ženy a úrážlivých poznámkách o LGBT lidech a po následujících dvoutýdenních protestech oznámil svou rezignaci. Za menšiny se postavily osobnosti jako Ricky Martin, rapper Bad Bunny či duo Despacito. V hlavním městě jakmile se tuto informaci lidé z televizního vysílání dozvěděli, začali oslavovat a neskrývali eufórii.

https://twitter.com/ldejesusreyes/status/1154263972843053059
https://twitter.com/ProudResister/status/1154253431206375424

A teď si můžete udělat přímeru s Polskem nebo Českem, kde ani nespokojené protesty nepomáhají.

Homofóbie a transfóbie v Polsku

Červenec20

Tak nějak jsem nechtěla komentovat situaci, která vzniká v Polsku, protože co jiného by se dalo čekat od katolíků, jenomže se situace docela vyhrocuje a ulice plné homofóbů se mění ve válečnou zónu proti tamní policii a agrese přerůstala v lynčování za křiku „Bůh, čest, vlast.“

Provládní Gazeta Polska nechala natisknout samolepky, které zakazují vstupy LGBT lidem do různých místností a úřadů.

Opoziční deník Newsweek Polska naopak přišel s protixenofóbními samolepkami zón bez nenávisti.

Na první pohled se může zdát, že rozpory začali jen na úrovni samolepek, ale situace se o mnoho zhoršuje.

Na jednu stranu se ukazuje, jak katolická církev je nesnášenlivé náboženství ne o mnoho lepší jak muslimské, na druhou stranu se mi opět potvrzuje to, že jakmile se s větší viditelností a snahou o zrovnoprávnění LGBT lidí podporují zároveň xenofóbní postoje na politické a mediální úrovni, dochází k ještě většímu tření, které nebude mít žádný dobrý konec. Ale LGBT lidmi to není, ti chtějí jen zrovnoprávnění svých postojů, přičemž do svobod ostatních lidí nijak nezasahují, což lze jednoduše potvrdit tvrzením, že není rozdíl mezi polským, českým nebo francouzským LGBT člověkem, přesto všude dochází k odlišným přístupům a k odlišným vyhroceným případům přímo úměrným nesnášenlivosti prezentované v médiích v jednotlivých státech.

Chci číst dál »

Statistiky z Británie

Červenec6

Portál Pink News si nechal vytvořit prostřednictvím společnosti YouGov veřejný průzkum, kterého se zůčastnilo 1720 dospělých osob a zjistil, že 56% obyvatel podporuje úřední změnu pohlaví u translidí a zvyšuje tak naděje mezi transaktivisty, že legislativa bude zahrnuta do nového připravovaného zákona o uznání změny pohlaví.

V současné době musejí translidé získat dvě lékařské zprávy, z nichž jedna musí obsahovat potvrzující genderový nesoulad a dva roky žití v opačné roli. Od roku 2004 mohou lidé ve Velké Británii změnit pohlaví bez nutnosti chirurgického zákroku, přesto navrhovaná změna zákona je příslibem Theresy Mayové z roku 2018, že tím dojde ke zmenšení byrokracie, protože někdy jsou čekací doby k sexuologům až tři roky dlouhé. Podle průzkumu se také ve Velké Británii 65% obyvatel domnívá, že translié by neměli trpět diskriminací.

Velká Británie má jedno z prvenstvích a to, že od roku 2002 před 17ti lety deklasifikovala transsexualitu jako duševní onemocnění. Pak o dva roky na to upustila od podmínky sterilizací a světe div se, po 15ti letech se UK nezhroutila do pekla a nedošlo k zániku UK jako ve starém Římě, jak hlásal osvětový článek sexuologa Zvěřiny na Novinkách, protože Britové zkrátka nejsou rybičky, které by měnily pohlaví podle potřeby.

Průzkum také prokázal, že 59% respondentů souhlasí s podporou výuky ve školách o LGBT lidech a otázkách s LGBT lidmi spojenými zatímco pouze 23% je odmítá, což se blíží nejvíce svobodným zemím jako je např. Kanada.

V ČR je potřeba nejprve změnit veřejné mínění, což se vhledem k velkému množství štvavých článků zakrývající jiná důležitější témata dlouhodobě nepodaří dosáhnout.

Británie hlásí nárůst počtu nenávistných činů

Červen27

Deník Metro.co.uk dnes informoval o tom, že ve Velké Británii stoupl počet nenávistných trestných činů vůči transgender lidem o 80% a někde dokonce i o 300%.

Velká Británie se dělí na 44 policejních okrsků, přičemž 36 z nich bylo schopno poskytnout statistické údaje, které dochází k záveru, že počet nenávistných činů vůči transgender osobám stoupl na 181. Deník Metro.co.uk to dává do souvislosti s větší viditelností transgender lidí, protože od roku 2016 začalo pravidelně docházet k zahájení několika kampaní týkající se větší informovanosti a v té době bylo trestných činů pouze 59.

Na jednu stranu má nepochybně větší viditelnost transgender lidí pozitivní dopad na všeobecné vnímání a zlepšování stavu tolerance, na druhou stranu statistické rozdíly od 80 do 300% znamenají pouze, že se pořád jedná o nenávistné činy s náhodným výskytem co do rozlohy a počtu obyvatel, nicméně je nevyvratitelné, že se dějí ve větší míře než bychom původně očekávali. Jelikož byli kampaně zaměřené také na prevenci trestných činů z nenávisti a ne jen na viditelnost transgender lidí, nemuselo by to vůbec znamenat, že lidé začali víc transgender lidi nesnášet, ale spíše že transgender lidé se nebojí více ohlašovat nesnášenlivé činy, které se děly i před tím.

V porovnání s ČR, která opravdu není tou nejlepší zemí na světě pro život translidí jen kvůli tomu, že jsou v ní SRS hrazené pojišťovnami z příspěvků, které jim translidi stejně sami odvedou a ještě dál přispívají na jiné civilizační choroby ostatních, jak si někteří translidi myslí(SRS operace jsou ze zdravotního pojištění hrazené i v jiných státech EU a opak v toleranci prokazuje nedávný souhrn ILGA Europe) V ČR je ročně počet nenávistných činů konstantně 0, protože se netrestají ani neevidují. To však nevylučuje, že s větší otevřeností by kdekoliv jinde nejen v ČR nestoupl počet trestných činů také o 300%. S nenávistnými činy se setká více jak polovina translidí, akorát v zemích, mezi které patří i ČR, se tyto nijak neodsuzují.

Kampaň „Hate Hurts“ je na obrázku výše, kterou iniciovala policie z West Yorkshire, kde od roku 2016 byl zaznamenán trojnásobný nárust transfóbie. Celkově na GB připadlo za poslední rok 1944 nenávistných činů kvůli rase, vyznání, pohlaví apod.

50 let od Stonewallských nepokojů

Červen7

Je červen, měsíc #PRIDEMONTH a k tomu 50let od Stonewallských nepokojů. 28. června 1969 v Stonewall Inn v sousedství Greenwich Village v Manhattanu v New Yorku došlo k policejní razii, která později přerostla v nepokoje a pouliční bitvy.

V 60tých letech 19století mělo ještě dvacet amerických států zákon o sodomii, která dovolovala kriminalizovat homosexuální chování a nejen to, jednalo se o zákony o sexuálních psychopatech, které podle chování a projevů umožňovaly justici odsuzovat neheterosexuální lidi na pět, deset let vězení a ve výjimečných případech také i na doživotí. V Pensylvánii a Kalifornii mohli být neheterosexuální lidé umisťováni až na doživotí do psychiatrických léčeben jako sexuální delikventi, ve kterých si procházeli léčbami za pomocí kastrací, lobotomií a elektrokonvulzivních a psychoanalytických terapií, jež daly za základ pozdějším konverzním terapiím (Katz, pp. 181–197.) (Adam, p. 60.) . V té době se věřilo, že lidé s odlišnou sexuální orientací nemají stejnou psychickou stabilitu jako ostatní jedinci a jsou proto pro společnost nebezpeční a mají za sebou více násilného jednání. Předpokládalo se, že většina sériových vrahů mohou být homosexuálové do té doby než psycholog Evelyn Hooker ve své knize The Adjustment of the Male Overt Homosexual tento mýtus vyvrátil. Americká psychiatrická asociace uvedla v roce 1952 homosexualitu do svého diagnostického manuálu a tím započala vlnu nesnášenlivosti.

O pár let později ještě v šedesátých letech nebylo moc podniků, kde by tolerovali LGBT lidi a tak se v baru v Stonewall Inn, který v té době vlastnila mafie, scházeli ti z nejchudších a úplně nejodsunutějších vrtstev LGBT lidí, mezi které patřili i translidé. Pro ostatní to byla spodina, byť tomu přecházelo předchozí sociálněpodmíněné vyloučení. Dámské šaty na lidech opačného pohlaví bylo považováno za nezákonné a města prováděla prohlídky, ve kterých bylo obviněno i mnoho univerzitních učitelů. Řádově tisíce homosexuálních lidí bylo ponižováno, obtěžováno, ocitlo se na ulici, neboť byli vyhozeni z práce a v horších případech končili v oněch psychiatrických léčebnách. Rok poté, co byla zařazena homoseualita mei duševní poruchy prezident Dwight Eisenhower podepsal zákon zakazující homosexuálům pracovat pro vládní instituce a jejich dodavatele. Společnost neúměrně zvyšovala frustraci vyloučených lidí vlastně kvůli ničemu, kvůli tomu, že existovalo silné stigma neheterosexuálních lidí.

V té době platilo pravidlo tří kusů dámského oblečení a když policie několikrát do měsíce před bary rozsvítila světla z aut a seřadila návštěvníky do jedné řady a zkontrolovala je, tak ti, co měli na sobě dámské šaty, byli rovnou zatčeni. Ostatní se obávali, aby se to nedozvěděli rodiny nebo zaměstnavatelé, aby pak neskončili na ulici. Ještě před Stonewallem přerostlo zatýkání v nepokoje v SanFrancisku v 24hodinové kavárně, ale to bylo nakonec potlačeno. Až zůstal jen jediný bar v New Yorku ve Stonewall Inn jako jediné útočiště LGBT lidí.

Onoho dne něco málo po půlnoci došlo k velké razii policie na tento bar ne moc velkých rozměrů. Jenomže to se však policii vymklo z ruky a už tak frustrovaní LGBT lidé začali klást odpor, který přerostl v třídenní místní nepokoje, které policie nezvládla a kterých se v ulicích po dalších několik dní zúčastnilo nakonec až dva tisíce LGBT lidí z okolí. Všude se začalo mluvit o právech neheterosexuálních lidí, píši neheterosexuálních, protože v té době byli všichni odlišní považováni pouze za „gay“ včetně transgenderů.

Přestože nepokoje neschvalovali všichni homosexuálové, hnula se tím celá USA k většímu prosazování občanských práv kupředu. Někteří homosexuálové dokonce byli spokojení i v takovéto době a to jen díky protekcím, které měli a něchtěli se jich vzdát na úkor práv ostatních, což ostatně lze vypozorovat i v každém režimu. Stonewallské nepokoje nebyly žádným vyvrcholením nějakého veřejného mínění nebo rozumového vývoje společnosti, pokud by tomu tak bylo, tak by i dnes byla považována homosexualita za trestnou bez nějaké změny, ale stalo se tomu kvůli nahromaděné frustraci lidí, kteří byli stigmatizovanou společností odsouváni mimo tuto společnost a až když byli v nouzi, začali se bouřit. Tlumil se tím potenciál jednotlivých lidí stejně tak, jako když ženy neměly volební právo. Města zaplavila hesla jako „gay power“ a „gay pride“ a veřejnost začala vnímat i ty menší rozdíly v podstatě člověka. O rok později po Stonewallských nepokojích se konal první Pride tehdy ještě nazývaný gay liberation day. Z další klasifikace nemocí byla po 26 letech homosexualita vyškrnuta z duševních poruch, protože přinášela do společnosti lidská utrpení ze své dávné zkušenosti s ohledem na vyvolaná stigmata. Po 50 letech a dvou revizích klasifikace nemocí navíc byla tento rok vyškrtnuta z duševních poruch i transsexualita.

Po 50 letech by tedy měl být tento #PRIDEMONTH oslavou začátku změn v destigmatizaci jak homosexuality tak i transsexuality. 29. června.

Nejvyšší správní soud zamítl změnu pohlaví bez operace

Květen30

V dnešním rozsudku vydaném Nejvyšším správním soudem došlo k zamítnutí kasační stížnosti a tímto i k odmítnutí změny pohlaví bez operace.

Žaloba byla podána neznámou osobou, která se cítí být spíše jako žena a podle toho chtěla změnit úřední pohlaví na ženské, neboť se jako muž necítí a mužské pohlaví v dokladech je pro ni frustrující. Dále pak podstupuje hormonální substituci, avšak sterilizována být nechce.

Pár závěrů NSS:

Úvodem Nejvyšší správní soud poznamenává, že stěžovatele označuje jako osobu mužského pohlaví, třebaže on sám o sobě vkomunikaci se soudy a dalšími orgány hovoří v ženském rodě. Nejvyšší správní soud zde vychází z toho, že účastníky řízení je třeba označovat tak, jak je klasifikuje objektivní právo, nikoli tak, jak se sami pojímají….

Nezahájí-li správní orgán bez zbytečného prodlení správní řízení ve věci změny rodného čísla, ačkoli pro to jsou splněny zákonné podmínky, půjde o nezákonnou nečinnost v obecném smyslu slova „nečinnost“ …

V prostředí české společnosti v posledních letech tedy nepochybně roste tolerance k výše pospaným anomáliím v tom smyslu, že jsou považovány za součást reálného světa a není pociťována intenzívní obecná potřeba je korigovat a lidi, u nichž se tyči ony pohlavní anomálie vyskytují, kvůli tomu vylučovat ze společnosti nebo je nutit chovat se „většinovým“ způsobem.

Právní pohlaví je striktně binární a určované na základě lékařských (tedy „objektivních“) kritérií, na jejichž hodnocení se shodnou prakticky všichni vnější pozorovatelé. Právní pohlaví zároveň lze za života člověka změnit, jsou-li pro to relevantní lékařské důvody (jejich součástí musí být i patřičná míra vůle dotčené osoby ke změně) a provedou-li se zákonem předvídané lékařské úpravy jednotlivcova organismu, a jen za těchto podmínek.

NSS již na začátku vůči nám zaujal stanovisko, že se jedná o anomálie, které se nechovají většinovým způsobem. NSS se také vyjádřil k otázce závaznosti předchozího rozhodování Evropského soudu pro lidská práva v rozsudku týkající se Garçon. Ve svém rozsudku doslova řekl, že pokud o nich některé další státy polemizují, tak se jimi nemusí zabývat do takové míry, aby pro české soudy byly závazné a české soudy svými rozsudky mohou o takových rozhodnutích judikatorně polemizovat. Odpor přijmout rozsudek ESLP nazývá judikatorní polemikou. NSS svým odmítnutím prý údajně tak buduje komplexní argumentační konstrukce.

Proto dospěl k závěru, že rozsudek Garçon je do té míry překvapivý, že s ním lze judikaturně polemizovat.

NSS dále rozsudek Evropského soudu pro lidská práva označil, že nejde o odraz společné společenské shody a tím je možné porušovat dokonce i závaznost rozhodnutí ESLP. Některé xenofóbní odmítavé názory jsou sice v Evropě minoritní, avšak jsou pro NSS argumentačně silné.

Že jde o krok, jejž nelze považovat za odraz obecné (a asi ani většinové) společenské shody v rámci komunity členských států Rady Evropy, pak ukazuje propracované a argumentačně silné minoritní votum soudce Ranzoniho i nejednotná právní úprava dané problematiky v členských státech. Městský soud v Praze na tyto aspekty zcela správně poukázal.

NSS se vyjádřil také k ústavně zakotvenému právu do změn tělesné integrity. Změna pohlaví je v ČR přípustná jen pouze, pokud transgender člověk rezignuje na plné respektování své fyzické integrity. Zásadu, že nelze změnit pohlaví podle osobního stavu má za požadavek v obecném zájmu.

Výkon práva na soukromý život podle čl. 8 Úmluvy je přípustný, jen pokud dotyčná osoba rezignuje na své právo na plné respektování své fyzické integrity, jež je chráněno nejen článkem 8, ale i článkem 3 Úmluvy. Soud připustil, že zásada, že nelze disponovat vlastním osobním stavem, a záruka jeho spolehlivosti a koherence a obecněji požadavek právní jistoty jsou v obecném zájmu.

NSS se také vyjádřil k evropskému trendu západních států, připustil, že by právní úprava byla v ČR možná, že existují jiné právní názory než zaujal NSS, avšak tento trend v ČR nebude následován.

Nejvyšší správní soud však má za to, že trend nemusí být nutně vždy a všemi následován.

NSS přirovnal transsexualitu a s ní spojený frustrující nesoulad k věku, který může být jak objektivní tak subjektivní. Zkrátka s tím lidi už musí žít, uvedl. Zkrátka soudci u NSS také stárnou a co s tím mohou dělat.

Nejvyšší správní soud má za to, že v podmínkách České republiky je takovéto pojetí pohlaví natolik zakořeněno a považováno za normální, žádoucí,„přirozené“ a tvořící jeden ze základních kamenů společenského uspořádání, že od něho nelze ustoupit cestou soudního rozhodnutí ani v případech, jaké byly připuštěny judikaturou ESLP či německého Spolkového ústavního soudu….

Nejvyšší správní soud však na rozdíl od shora uvedených vysokých soudů má zato,že základní principy, na nichž stojí uspořádání nynější české společnosti, zejména základní principy rodinného života a základní principy vnímání vztahů mezi lidmi, vyžadují vnímat právní pohlaví přísně binárně a v podstatě „objektivně“ a nepřipustit ani ve výše popsaných jistě subjektivně složitých situacích rozvolnění uvedeného pravidla.

NSS soud nakonec také poznamenal, že jak transsexualita tak i homosexualita jsou nežádoucími vzorci chování.

… pociťovaná jako něco, co by se nemělo stát převažujícím vzorcem chování (například homosexualita, dobrovolná bezdětnost či právě jev rozhodný v nyní projednávaném případě, tedy nesoulad mezi biologickým a pociťovaným pohlavím),

Zcela nepochybně tento rozsudek ohrozí také i navrhovanou novelu úřední změny pohlaví, na kterou se budou politici odkazovat. Nicméně věřím, že si dotčená jen obíhá povinné kolečko před ESLP, aby ji nesmetl stížnost kvůli tomu, že nevyčerpala všechny dostupné opravné prostředky a další zastávka tedy bude ESLP.

Dovolila bych si na závěr ještě poznamenat, že žalobkyně(nebudu ji zde oslovovat v mužském rodě jak je v rozsudku) se neodkazovala na prohraný spor TGEU s ILGA proti ČR č.117/2015, rozsudek ze dne 28. května 2018 u Evropského soudu pro lidská práva, což by pro ni znamenalo více šancí na úspěch. Česká republika je na základě tohoto rozsudku ESLP povina uvést českou legislativu do souladu s tímto rozhodnutím a to platí i před soudy. Z tohoto důvodu také vznikl na Ministerstvu spravedlnosti návrh zákona na úřední změnu pohlaví. Jestli chce ČR dále zastávat názor, že změna pohlaví je přípustná jen pokud transgender osoba rezignuje na své ústavní právo zásahu do tělesné integrity, což je velmi směšné a pohrdavé a že stávající legislativní úprava striktně bipolárního rozložení tvoří jeden ze základních kamenů jejího uspořádání, pak je na místě také zároveň podat stížnost pro nedodržování a nerespektování závazku vyplývajícího z již jednou prohraného rozsudku, za čež může být ČR sankciována ze strany EU.

Je nepochybné, že tento rozsudek je diskriminující už z jeho podstaty v odůvodnění. Neexistují totiž jiné rozsudky, které by vysloveně říkaly, že ČR nebude respektovat nadřízené instituce jako jsou Evropský soud pro lidská práva. Rozsudek se zříká odpovědnosti za lidská těla navzdory tomu, že ČR musela dříve akceptovat i požadavky zamezení nucených sterilizací romů. Je pouze již nyní první výjimka kvůli tomu, že je někdo transgender.

WHA dnes přijímá ICD11

Květen27

Minulý rok v květnu Světová zdravotnická organizace WHO ve své finální verzi uvedla novou revizi klasifikace nemocí ICD11. Již rok tedy není transsexualita touto organizací považována za duševní onemocnění a i když se nejednalo o závazný dokument, lze se na něj odkazovat při podobných závěrech, neboť je to ta samá organizace, která vydala své předchozí verze klasifikace nemocí a která tu starou pouze tímto revidovala a přijala za vlastní. WHO je na svůj dokument čítající 55tisíc druhů nemocí náležitě pyšná.

Svou finální verzi WHO zaslala Světovému zdravotnickému schromáždění WHA a dnešního dne v Ženevě na svém každoročním a 72. kongresu všechny státy tuto verzi přijímají a nic nenasvědčuje tomu, že by přijata nebyla a tímto se také pro všechy státy stává závaznou. Zároveň nastává stejný proces jako při ratifikaci ostatních mezinárodních úmluv a i v případě odmítnutí zůstává právně platný v nejvyšších instancích.

Diagnóza transsexuality z ní zcela vymizela. Nenachází se mezi duševními nemocemi a není ani nikde jinde. Zůstal v ní pouze genderový nesoulad u dětí v kategorii sexuálního zdraví, u kterého jen pouhý nesoulad není ještě znakem pro přiřazení diagnozy pod označením HA41.

Podle nápovědy k ICD11, která byla postupně doplňována by se veškeré požadavky transgender lidí směřující k společenskému přeřazení měly označovat novou diagnózou QB8Y, jež znamená „Kontaktování poskytovatele zdravotnických služeb pro jiné specifické chirurgické zákroky“ Pod touto kapitolou jsou popsány všechny stavy, kdy člověk musí navštívit zdravotnické zařízení, aniž by byl nemocný nebo zraněný. To může být buď např. při očkování nebo při darování krve apod. nebo je v tomto případě přítomna nějaká okolnost či problém, který ovlivňuje zdraví člověka, ale samo o sobě se přímo o nemoc nejedná.

PS: Omlouvám se, pokud píšu jako tatar, ale člověk si odvyká mluvit a psát.

Od popálenin po přelom ve vaginoplastice

Květen17

Možná to bude znít neuvěřitelně, ale kůže ryb tilapie se používají už nějakou dobu k nahrazování té lidské při popáleninách. Ta, pokud se nejprve sterilizuje a ozáří kvůli zničení různých virů, je schopná se vstřebat do tkáně, nahradit ji a přitom si zachovávat své zvlhčující vlastnosti pro které je vlastně ryba rybou. Sterilizovaná a odšupinatělá kůže této ryby se už v plastické chirurgii tedy nějaký ten pátek používá, dokud profesora Leonarda Bezzera z brazilské Federální univerzity v Ceará nenapadlo rozšířit možnosti i na rekonstrukci pohlavních orgánů.

Začalo to před dvěma lety, kdy profesor Bezerra vůbec poprvé použil tkáň ryby pro vytvoření neovagíny 23 leté Jucilene Marinho, která kvůli Mayer-Rokitánskému syndromu neměla vyvinutou vagínu. 3 měsíce po operaci pak mohla mít Jucilene poprvé sexuální styk se svým přítelem. MRKH se v populaci vyskytuje v prevalenci 1:4500 a vyznačuje se tím, že u dívek se do 16ti let věku nedostaví menstruace. Existuje údajně asi 10 možných plastických způsobů, jak neovagínu vytvořit, přičemž nejznámější a nejpoužívanější Mc Indoe technika neumožňuje vytvoření neovagíny píšťalkového typu, která by umožňovala prostoupení menstruované krve. Toto však plně nahradila vytvořená tkáň z ryby tilapie.

Od popálenin po rekonstrukci neovagín není už tak daleko k pohlavně potvrzujícím operacím transgender lidí. 35 letá opět brazilská transgender žena Maju podstoupila SRS pohlavní operaci už v roce 1999, avšak ta se jí kvůli píštělu a stenóze rozpadla a Maju byla doposud bez pohlavních orgánů. V roce 1999 tehdy byla jako čtvrtá v Brazílii, která podstoupila ještě tehdy v té době experimentální SRS operaci, což ji zabránilo mít sex se svým partnerem, za kterého byla 12 let provdána. Maju byla operována 23.4. a nyní se zotavuje.

Profesor uvádí, že tato metoda je méně invazivní, protože kvůli tomu nebylo potřeba provádět žádný štěp z tlustého střeva nebo třísla ani další řezy v břišní dutině. Operace pomocí rybí kůže umožňuje rychlejší zotavení, žádné viditelné jizvy nebo riziko odmítnutí či infekce. Neovagína se vytváří pomocí akrylového fantomu, který se po deseti dnech vyndá a během této doby se stejně tak jako kmenové buňky vstřebají do tkáně. Rybí kůže stimuluje buněčný růst a tvorbu krevních cév, kůže obsahuje velké množství vlhkosti a velké množství kolagenu, jež podporuje hojení. A jestli jsem to dobře pochopila, tak ta kůže se vstřebá a zmizí a místo ní se vytvoří nová tak jako tomu je u popálenin. Další výhoda má být dostupnost a nižší cena plastických operací nejen v Brazílii, kde si operace hradí pacienti sami.

Další násilí na transgender ženách

Duben16

Na vlozích se objevilo další video s obsahem bití transgender ženy z Dallasu. Videonahrávka má být den stará a v tomto případě mělo jít o 200dolarovou pobídku zmlácením 23 leté transgender ženy.

Ve všech případech by mělo dojít k odsouzení těchto útoků. Lidi vzpamatujte se, tohle není normální ani u zvířat!

Že transgender lidé mají patnáctkrát vyšší prevalenci sebevražd než ve srovnání se zbytkem společnosti a třikrát více častěji transgender ženy zažívají násilí než ostatní cis ženy je dáno vaším chováním a vašimi postoji a ne tím, že jsme zkrátka jiní a ani není rozdíl, jestli je násilí pácháno formou jednorázových fyzických ataků či systematického dlouhodobého ponižování.

Vím to, protože jako dítě jsem neustále zažívala podobné cikánské férovky a později jsem zjistila, že cílená šikana od bílých není o nic lepší. To, že jsme jiní, by právě naopak mělo být pro vás plus, což dokazuje tento blog a ne to končit takhle.

Post Edit 23.4.: Jelikož se vyrojily komentáře k tomuto videu, že transgender žena na videu není ani žena jen jakýsi fluid, co si na ženu jen hraje a vlastně si tak za násilí může sama a také další komenty, že si transgendedeři za násilí vůbec všeobecně mohou sami v souvislosti s nedávným napadením transgender ženy Julie v Paříži, když vycházela z metra a chtěla jít přes dav protestujících. V Paříži protestuje každý druhý, je to součást jejich životů a jsou na to zvyklí a narozdíl od čechů, Francouzi respektují i ty, co jsou s něčím nespokojení. A proč by nás vůbec mělo zajímat, co se přeci děje v Paříži nebo v USA? Musím napsat, že ti co nad tím zavírají oči a zlehčují situaci komentáři o tom, že si za to můžeme sami a přitom jde i o další transgender jedince, to vážně nemají v hlavě v pořádku. Naštěstí o pár těchto jedincích vím, že mají další jiné diagnozy než jen nesoulad pohlaví. Ale přeci jen proč by nás mělo zajímat, co se děje jinde?

Protože je to součást našich životů. Můžeme být jako ženy šťastné, že jimi konečně jsme, tak jako např. já, ale přesto to bude součást našich životů(v současné době). Tím že o tom budeme psát a mluvit, tím můžeme upozorňovat na to špatné. Támhle to je šikana, támhle zase fyzické napadení, tady zas diskriminace ve formě odmítání, pořád to jsou negativní věci spojené s odmítáním našich identit. Tyto věci se zkrátka vůči nám dějí a rozhodně na tom nic nezměníme, když budeme:

zmenšovat problémy, rozmělňovat je, zlehčovat je a odvádět pozornost jiným směrem…

Pro ty, co nevěří, že došlo k napadení transgender ženy kvůli 200dolarové pobídce a psali stupidní komentáře na to, že se vlastně ani o transgender ženu nejednalo a že si za to mohla sama, doplňuji další video.

Transgender sportovci – sportovní komentář

Duben10

Když transgender sportovce začala kritizovat Navrátilová, řekla jsem si, že je to trapka, která je trochu mimo realitu a nechala se ovládnout svým zkratovitým myšlením, přitom tomu bylo ještě nedávno, kdy s muži ona sama soupeřila a člověk by od ní čekal nějaké to pochopení, že ona je přeci lepší než spousta jiných mužů a to si myslím, že to platí stále i dnes. To by mohla jako vrcholová sportovkyně přeci dávno vědět. Jenomže k ní se postupně přidala opět další vyhaslá hvězda Sharon Daviesová, britská plavkyně z osmdesátých let. Ta se vyjádřila, že by prezident Putin měl místo svých nadopovaných sportovců oslovit i transgendery. A k nim se do třetice přidala ještě poslední dobou také další vyhasínající hvězda Paula Radcliffe, která umírněně řekla, že toho lidé zneužijí, jakmile budou mít možnost.

O Amelii Gapin jsem zde psala před třemi lety. Amelie je první běžkyní, která se objevila na obálce skvělého časopisu Women’s Running.

Už tehdy se Amelie pro magazín vyjadřovala takto:

Být na obálce časopisu věnovaném ženám znamená pro mne pocit přijetí a začlenění. Lidé jako já nebývají viděni za to, kdo jsme.

A představují transgender sportovci velkou hrozbu pro ženský sport?

Antihejt č. 1.: Idnes.cz, který patří Agrofertu, svůj článek o Amelii trochu zmanipuloval, když uvedl, že Amelie si nechala změnit pohlaví jen kvůli tomu, aby mohla bežet Bostonský maraton, který se má konat tento prodloužený víkend 15.4. Amelie byla totiž oficiálně ženou už před třemi lety, i přes to že ráda běhá takhle dlouhé tratě.

Antihejt č.2: Amélie na Bostonském maratonu ženské sportovkyně vůbec neohrozí, protože její průměrný čas maratonu je kolem čtyř hodin a průměrný čas na půlmaratonu je přes hodinu a třičtvrtě. Z toho je jasné, že z ní ten testosteron nějakého ultrarunnera neudělal. www.amelia.run

Srovnejme si to s ostatními ženami, Paula Radclifová drží světový rekord na půlmaratonu za 1h:06min a celý maraton za 2h:15min. Pro mne se to zdá nepředstavitelné, protože já jsem měla svůj nejrychlejší maraton za 3h:15min a dokonce v mezidobí přeměny před operací jsem se na půl maratón přihlásila také a prošla jsem i přes kontrolu občanek jako žena a na hrudi jsem nakonec měla číslo s mým vytouženým F ještě před operací. Ten jsem pak zaběhla v poměrně dobrém čase jako Amelie. Můj čas odpovídal tomu, že jsem se na něj půl roku připravovala a týdně jsem ve špičce uběhla víc jak 100km. Samozřejmě, že je to výkon lepší než u jiných, alespoň si myslím, avšak přinesl očekávaný výsledek srovnatelný s tím, jaké úsilí jsem tomu dala. Navíc tu je jedno malé ale a to, že před vámi je ještě spousta jiných lepších žen a tenhle výkon je tak akorát na pochlubení se před kolegy avšak ne před vrcholovými sportovci, protože je pořád jen průměrný a testosteron vám nedal v běhu žádnou výhodu, když vidíte ty jiné ženy vás předbíhat. A např. intersexuální Sarah Gronertová? Ta přece také měla kvůli testosteronu takovou výhodu, že byla ve světovém žebříčku WTA 254.

Možná se Navrátilová, Daviesová a Radcliffe bojí jednoho a možná si to s pomíjivými výkony na stáří ještě víc uvědomují. Až jejich fyzička bude natolik špatná a podají jen pouze průměrný výkon, tak je při tom předběhne, přeplave a bude lepší než ony některý z nás transgenderů, jenomže si svými jednoduchými postoji neuvědomují, že je nepřeběhne jen transgender sportovec, ale i spousta jiných mužů a dokonce i žen, kteří si na takový výkon natrénovali a budou mladší a že nakonec to stejně bude v době, kdy už ony budou mít po kariéře.

6. 4. na půlmaratonu Praha se zúčastnilo přes tři tisíce žen. Čas delší jak hodina a třičtvrtě znamená, že vás předběhne více jak 160 jiných žen, o kterých nepochybuji, že by měli nějakou jinou výhodu, když jsou nějakým způsobem lepší. Říkám si jen, že asi více trénují a dávají tomu víc než já a ne že do sebe ládují doping, protože já mám přeci tu testosteronovou výhodu. A když jsem nahlédla do výsledků sportisima halfmaratonu, tak takový čas zvládla třeba Barbora z týmu „Endorfínových fretek“, abyste věděli o jaký druh kategorií se v tomto čase jedná. Paula Radcliffe se má tedy čeho obávat. Mimochodem nejlepší čeští mužští vítězi na půlmaratonech a maratónech dostávají prémie něco přes 10tisíc korun, dále většinou tričko, vložky do bot, minule byla jednorázová pláštěnka a možná menší balení deodorantu adidas a to se přeci vyplatí kvůli tomu podstoupit to všechno okolo přeměny pohlaví. A kobliháři přitom dál rudnou závistí.

Je mi vážně hrozně líto všech žen, které jsem tak svým neuváženým jednáním se vůbec přihlásit na start maratonu ohrozila. Pokud se to někoho dotklo, tak se vám omlouvám a hrozně mne to mrzí. A podle diskuze voličů koblih je pro transgender sportovce asi lepší neběhat vůbec. Stejně tahle planeta půjde do kopru.

Násilí na transgender ženách

Duben4

Jsem ve Francii už několikátý týden a události z neděle jsou zde plné noviny, neboť všichni vydavatelé odsoudili násilí na transgender ženě začátkem měsíce ze strany alžírských demonstrantů v Paříži.

Z důvodů politické korektnosti se transgender žena vyjádřila pro televizní stanici, že se stala terčem násilí ne ze strany alžírských občanů, ale xenofóbních a netolerantních mužů.

Dle průzkumu USTS je právě hrozba násilí jeden z nejčastějších problémů, které transgender osoby řeší nejen před svou přeměnou. Na dotaz „Co si translidé nejčastěji myslí o informování své přeměny veřejnosti“ odpovídají ze 43%, že je důležité informovat o tom, že translidé mohou čelit násilí. Každý desátý transgender zažil násilí v rodině, 24% ze strany partnera, 46% bylo někdy obtěžováno na ulici, 47% bylo napadeno a z toho 10% za poslední rok.

Druhá a pozitivní zpráva je, že Google ze svého obchodu s mobilními aplikacemi odstranil kontroverzní aplikaci Living Hope Ministries. Ta se zaměřovala skrze biblické texty na podporování konverzních terapií, přičemž náboženská skupina se stejným jménem dál podporuje léčbu homosexuality a transsexuality se snahou měnit orientace lidí. Zatímco Amazon, Microsoft a Apple tuto aplikaci odstranili ze svých obchodů ihned, Googlu to trvalo nějaký čas a ze začátku aplikaci odmítl odstranit.

Konverzní terapie se snahou měnit sexuální orientaci nebo vnucovat člověku původní pohlaví, do kterého se transgender člověk narodil má po celém světě za následek mnoho sebevražd včetně fyzického a psychické utrpení a z tohoto důvodu byly tyto léčebné metody zakázané. Zastánci aplikace se brání, že tyto metody jsou prokázané a doložené pediatry většinou z asociace ACP, která je pouze sdružením křesťanských pediatrů a kteří do té oficiální pediatrické asociace s dokonce opačnými stanovisky mají co do počtu svých členů daleko. Aplikace je smazaná, avšak vznikají jiné další a další stránky, které volají po obnovení reparativních terapií, často zastírané láskou rodičů, avšak se o žádné rodičovské lásce v takových případech mluvit nedá, když nutí své homosexuální děti měnit orientaci na heteronormativní a transgender děti přijmout pohlaví, do kterého se narodili pod psychickým tlakem. Pro ilustraci stránky podobné KelseyCoalition org, záměrně zde nedávám odkaz, kritizují opačný postoj Americké asociace pediatrů a poukazují např. na to, že za transsexualitou stojí jiné duševní poruchy, autismus, ADHD, traumata či sexuální zmatek, což samozřejmě není pravda a jako jejich poslání berou obnovení reparativních terapií. Boj proti takovým snahám nás často stojí mnoho úsilí a vysvětlování, že tomu tak není.

Zprávičky z Francie

Březen30

Salut mes lecteurs, comment ça va? Maintenant troisième semaine je suis en France dans une belle ville, parce qu’en République tchèque il n’y a pas une situation très favorable pour moi. J’aime la France car beaucoup de gens vous disent que c’est bien que les gens soient différents ici et toutes les personnes sont des personnalités uniques. Le positif est que demain 31 mars est une Journé internationale de la Visibilité de transgenre et j’approche lentement du six centième article ici sur lonely.cz J’aimerais écrire plus, mais vous ne me comprendrais pas apparemment.

To jen vzkaz na začátek a chtěla bych, abyste nevěřili úplně všemu, co se píše nebo říká na internetech. S odstupem času mi psala Eliška s odkazem na článek lidovek o Jamiem Schupem a děkuji, že se někteří aktivně zapojujete do obsahu tohoto webu. Jamie Schupe se stal první bigenderovou osobou v USA, které úřady dovolili zapsat do občanského průkazu písmenko X. Protože Schupe je válečný veterán s postraumatickou stresovou poruchou, byla spíše otázka náhody, že mu jeho nové pohlaví v jeho pětapadesáti letech všichni věřili a co se týče transsexuality, tak zde opravdu není jiný způsob určování, než že sám člověk musí cítit, kým doopravdy je. Problém nastal v tom, že Schupe chtěl kvůli své postraumatické poruše být léčen a stěžoval si na to, že díky transgender lobby mu jeho požadavky nikdo nevyvrací, až pak pro křesťanské magazíny Lifesitenews a Christian news jako první řekl, že pohlaví je nezměnitelné a že to byl všechno jenom blud podpořený onou vyšlapanou cestou transgender lobby. Tyto dva magazíny dlouhodobě podporují konverzní terapeutické metody pro homosexuály a translidi, které jsou v USA pro svou nebezpečnost zakázané a to asi tak o Schupem vypovídá vše. Spíš je otázka, jak dlouho mu to vydrží a i kdyby ne, tak genderový nesoulad se projevuje také tím, že je hlavně dlouhodobě neměnný.

Nevěřte ani hejtům, které poslední dobou hejtují MUDr. Jarolíma s MUDr. Čechovou z Motola a vyzdvihují MUDr. Vřeského jako jedinou high-tech SRS alternativu v ČR na úrovni via Tores nebo „infantilní“ a další. Celá SRS, kterou jsem před lety podstoupila, je scary, to bez pochyb, avšak něco málo bych těmhle hejtům opravdu vytkla. V Motole sice udělají napoprvé ne moc vzhledný základ a s úpravou počkají až za půl roku, což samozřejmě zvyšuje pooperační potíže a komplikace, ale s odstupem času si říkám, že je to opravdu výhoda. V Ostravě finální úpravu udělají už během prvního týdne po SRS v době, kdy je to vše pořád ještě nateklé a splaskne to až během následujícího měsíce, tudíž většinou následuje druhá reoperace také opět po půl roce, kdy se kůže musí ještě znovu stáhnout a každý tento zásah samozřejmě znamená další podélné jizvy a nepřidává na vzhledu a i co se týče citlivosti může znamenat sníženou schopnost dosáhnout orgasmu a mělo by spíše platit dvakrát měř a jednou řež. Je na každém, jakou možnost si zvolí a já si zvolila správně. Co se týče funkčnosti lze sexuálně žít po téměř roce post-op u obou způsobů. Myslím si, že žádný spěch v Motole je ta lepší možnost a rozhodně nesouhlasím s tím, že by v Motole SRS dělali tuto metodu nějak zastarale a neefektivně.

V USA byla zveřejněna nová zajímavá statistika systému vojenského zdravotnictví, obdoba vojenské zdravotní pojišťovny, který zahrnuje péči o 1,7 milionů mladých lidí. Zprávu zvěřejnila JAMA peditrics. Mezi říjnem 2009 a dubnem 2017 požádalo o změnu pohlaví 2053 adolescentů, přičemž co je nejvíce na tom zajímavé je fakt, že poté co nedávno Ministerstvo obrany umožnilo získání této péče i bez podmínky chirurgického zákroku, vzrostl mnohonásobně počet žádostí ze 135 za celý rok 2010 na 528 za první čtyři měsíce roku 2017. Střední věk užívání blokátorů puberty se postupně snižuje na 15let, střední věk užívání hormonální substituce testosterony nebo estrogeny zůstává na 19ti letech. Jama pediatrics si od zvěřejněných výsledků armádou slibuje zlepšení kvality péče o transgender mladé lidi. Pozn.: ač ze studie vylývá, že za poslední roky se počet transgender osob navýšil, není to pravdou. Pořád se zde s prevalencí pohybujeme kolem 0,7% procent populace a také zde není jasné, jakým způsobem došlo k navýšení a jako pravděpodobné se zde jeví přechod k jiným poskytovatelům lékařské péče, kteří doposud péči pro transgender osoby poskytovali pouze v omezeném režimu.

Transgender lidé jsou naši kolegové, přátelé, sousedé a rodinní příslušníci. Takto začal portál Chronicle of Philanthropy, který zmínil, že trangender lidé všeobecně čelí problémům se stigmatizací mající za následky problémy s pracovními místy, bydlením a systémovým vyčleňováním, ne-li v krajních případech mnozí z nás čelí fyzickému násilí až vraždám. Uvedli, že za rok 2018 vzešlo v platnost dalších 21 antitransgender zákonů, které marginalizaci ještě navyšují. Portál Philanthropy poukazuje na objem finančních prostředků, které jsou vyčleňovány na pomoc transgender lidem. Poukazuje na fakt, že je pouze 30 organizací, které se na transgendery mohou zaměřovat, z nichž pouze pět má roční obrat vyšší než 1mil. dolarů a celkové finanční prostředky určené na pomoc v celé USA, ač byli loňský rok rekordní, dosáhly objemu prostředků jedné běžné organizace například pro srovnání Institutu umění v Chicagu. Projekt Trans Justice Funding Project však identifikoval celkem téměř 600 transgender skupin, které si bez nějakých prostředků snaží vzájemně vypomáhat a které jsou ochotné nějaký způsobem pomáhat.

To jen tak, pokud by někdo vážně chtěl věřit, že ta silná transgender lobby za pomoci veřejného systému financování zde ovládá vaše myšlení.

Tvůrčí studio Virtue Nordic společně se socioložkou Julií Carpenter jako první představili na festivalu lidských práv v Kodani nový genderově neutrální hlas pro zařízení umělé inteligence. Ten získali spojením několika hlasů, který ladili do neutrální podoby v rozsahu 145 až 175Hz, přičemž zpětnou vazbu dostávali hodnocením od 6400 respondentů do té doby, dokud hlas nebyl statisticky plně neidentifikovatelný. Vytvoření takového hlasu je dobré pro vnímání lidí, kteří jinak mezi hlasovými asistenty běžně upřednostňují spíše ženské hlasy než mužské.

Zeman podruhé zopakoval, že být transgender je trestný čin

Březen20

Je tomu již podruhé, co na veřejnosti prezident České republiky zopakoval, že tranzice transgenderů je trestným činem. Stalo se tak u příležitosti návštěvy Karlovarského kraje, kde žiji. S odkazem na Ekonomia,a.s.

„Ten muž se může stát transsexuálem, což je dnes módní a moderní, ale já to chápu jako sebepoškozování, které je trestným činem. Já jsem proti transsexuálům z principu,“

Zeman tak přímo vybízí k nesnášenlivosti a snahám o kriminalizaci transgenderů, se kterými se potýkám delší dobu a díky kterým jsem nyní ve Francii požádala o mezinárodní ochranu.

Prezident Zeman jde tak proti doporučení výboru ministrů Evropské únie z roku 2010, která uznává, že transgender lidé jsou kromě diskriminačních projevů také kriminalizováni.

Uznávajíc, že lesby, gayové, bisexuálové a transgender osoby byly po staletí a stále jsou vystaveni homofobii, transfobii a jiným formám intolerance a diskriminace dokonce i ve vlastní rodině – včetně kriminalizace, marginalizace, sociálního vyloučení a násilí – z důvodu sexuální orientace nebo genderové identity a že je třeba podniknout konkrétní kroky, aby se zajistilo, že tyto osoby budou plně požívat lidských práv,

Pobízení k podobné nesnášenlivosti je u představitelů ČR poměrně velký problém, neboť ostatní lidé mohou ve svých xenofóbních skutcích spatřovat podporu a jakýsi pocit beztrestnosti a absence zodpovědnosti za ně.

« Older Entries
  • Přihlásit se