Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

My way…trans journey

Březen1

Opona se otevírá a v jedné z nejznámějších světových oper Wolfganga Amadea Mozarta Figarova svatba z roku 1786 si mladý páže Cherubin nemůže vybrat mezi hraběnkou, komornou a zahradníkovo dcerou. V dámských šatech za něj obvykle vystupuje mezzosopranistka, která klame hlasem i tělem, diváci jsou však již s touto nekonvekčností velmi dobře předem seznámeni, vždyť přeci v dobách dřívějších v Monteverdiho operách hrály nasupené chůvy výhradně muži, a tak tuto skutečnost přijímají se všemi aspekty, které se ke hře váží a nemusí tak přemýšlet nad tím, jestli je Cherubin transgener nebo ne. Sama antika nás tesala do mramoru a bronzu, že navzdory tisícům let jsme zůstali v povědomí až do dnešní doby, kdy to stále operní publikum vůbec nijak nepřekvapuje. V novodobých inscenacích dokonce Cherubinovi nadbíhá učitel hudby Basileo a tak přes svůj předem neurčitý gender láme také mnohé homosexuální představy, bodejť by ne, když veškerá tělesa ovládají homosexuální ilumináti a nepustí mezi sebe ani Annu Netrebkovou(Putinovu přítelkyni, té se jen tak vysmáli). Cherubin však ve zmatku, který do hry vnáší ve snaze vážně míněných vyznání lásky těm nesprávným osobám pokaždé zvolává:

Non so piu cosa son cosa faccio or di foco, ora sono di ghiaccio … ogni donna cangiar di colore ogni donna mi fa palpitar…

Nevím sám, co dělám, že se chvěji, chvíli lkám, chvíli zas jen se směji, cítím půvab i žár každé krásky, jen ji shlédnu, hned láskou jsem jat hned láskou jsem jat. Slůvko“láska“ mě dojme a vzruší, pouhé slůvko to bouří mi v duši, šeptám a mluvím jen o ráji lásky, stále toužím, stále nevím, co vše mám lásce dát. Rád o té lásce snívám, rád o ní stále zpívám i říčce, háji, lesu i snítce, růži, vřesu, leč náhlé větru vání mé marné lásky plání odnese k dálavám, odnáší k dálavám.

Jakmile chytnete refrén, tak se této árie jen tak v hlavě nezbavíte a ještě větší zmatek v hlavě vám udělá Matthew Bourne se svým pojetím Labutího jezera od Tchaikovského, vlastně se od dětských snů a velkého strachu malých očí hry Louskáčka též od Tchaikovského dostanete až k pohrávání si s vlastní identitou a orientací hry pro dospělé, nebo tomu bylo spíše historicky naopak? Od pětihlavé myší saně se přechází v pozadí symfonické hudby přes transgender tetičku, z níž vylézají z pod sukně děti a vítají Kláru a Fritze za svým poznáváním národů při jedné z nejúžasnějších nocí během roku. Píše se však ale rok 1891 a nevíte, co si máte vlastně myslet, různí xenofóbní prognostici by v té době předpovídali, že lidstvo degeneruje a do roku 2018 ještě třikrát vymře, ale novodobé Labutí jezero popírá už všechny konvence, které stejně jak v baletu tak v opeře nikdy nevznikly. Můžete mluvit o pádu antiky jak chcete, avšak balet a opera s námi stále zůstávají, vlastně pokud jako dítě máte strach z myší, které mají navíc pět hlav, pak jako dospělý princ se comingoutu nevyhnete a můžete se opíjet do němoty, jak chcete. Opera a balet není jen o hercích a herečkách, dětech a dospělácích a kdo má jakou roli nebo nosí jakou masku, je to vše jen o pocitech, o štěstí, o strachu, o bolesti, o odvaze…o našich i vašich pocitech, které stejně tak zažíváme při našich comingoutech. Sama mám velmi ráda jak Louskáčka tak i Bournovo Labutí jezero.

Intermezzo

Pár pokusů bylo. Z mezzosopránu do tenoru také, lze si přečíst něco o transgender zpěvákovi Holden Madagame, ale to jaksi není pořád ono. Něco málo toho zkusila Brenna Sinclairé, která si zahrála během své tranzice hlavní roli muzikálu Carmen.

Mon amour, je sais que tu m’aimes aussi.Tu as besoin de moi. Tu as besoin de moi danus ta vie. Tu ne peux plus vivre sans moi. Et je mourrais sans toi. Je tuerais pour toi.

Pro tebe i zabiju(pro umění myšleno) si však nejvíc myslí Lucia Lucas, transgender zpěvačka, která pro rok 2019 obsadí roli Don Giovaniho v opeře v Tulse.

Mám v úmyslu dobýt svět barytonu, chci interpretovat co nejvíce maskulinní role a sama sebou zůstat v zákulisí. Chci, aby ty nejkonzervativnější domy na světě neměly jinou možnost než se zapojit.

Takto skromné přání, srovnatelné s postavením se celé pětihlavé myší gardě, má už dávno za sebou členka pevěckého sboru Bádenského státního divadla v Karlsruhe, jež samozřejmě má za sebou tak významné role jako jsou Biterolfa z Tannhäuserova, Fasolta z Prstenu Nibelungova, Marcella z La bohème a Escamillu z Carmen. Z výše zmíněného Don Giovanniho hrála Leporellu a nyní tedy příští sezóna není ani žádným překvapením. Jenomže překvapením pro některé je to, že mužské role stále pořád zpívá jako muž. Pro lidi, kteří se v opeře a baletu pohybují to až zas tak k uvedeným souvislostem žádné překvapení vlastně ani není. Ti přemýšlí nad jinými věcmi než je jen pouhé pohlaví. A tak pokud pořád váháte, tak vás tímto zvu.

a nakonec je to vlastně každého jeho cesta

Když testosteron není konkurenční výhodou

Únor26

Pak se stávají i takové paradoxní situace jako v případě Macka Beggse, který patří do 6A třídy a v klasifikaci do 110 liber zápasí jako wrestler. Mack Beggs dochází do základní školy v Texasu, avšak jako sportovec musí zápasit s dívkami podle svého rodného listu.

Mack již začal s hormonální terapií, podal k soudu návrh, aby mohl soutěžit s chlapci, jenomže mu to bylo zakázáno, protože se narodil jako dívka. Další problém nastává v tom, že je často kritizován za užívání testosteronu, který má hirstuické účinky, roste mu ochlupení, mění se mu hlas atp., nikdy se však neprokázalo, že by testosteron přímo ovlivňoval růst svalů. Toho například dříve v arbitráži využila Dutee Chandová. Ani takové atletické federaci jako je IAAF se nikdy nepodařila prokázat konkurenční výhoda testosteronu oproti jiným ženám. A tak i když Mack soutěží s děvčaty, nemá oproti nim žádnou výhodu, i když se přeje raději zápasit s chlapci.

Těší se až půjde na střední školu, kde přestoupí do NCAA národní ateletické soutěže, tam teprve bude moci soutěžit v mužské lize, protože již podruhý získal titul Texasu a rád by postoupil dál. Atletická asociace NCAA byla jedna z prvních, která uznala sportovní výkony transgender lidí. Přitom stát Texas xenofóbie stála už tolik příjmů.

Na jedné straně stojí odmítání uznání pohlaví mladého člověka na základě opovrhujících a neurčitých křesťanských principů a na straně druhé jsou rozporuplné postoje při užívání hormonální terapie. Jsme děti našich rodičů, jsme vaši spolužáci a kolegové, jsme rodiče a jsme také sportovci. Když už hormony nemají vliv na náš společenský status, na naši rodičovskou roli a ani neovlivňují naši výkonnost, nebylo by spravedlivější uznat naši společenskou roli?

 

Transsexualita není duševní onemocnění

Únor23

Na téma dávných údálostí týkající se historie transsexuality a transgenderu jsem tu již napsala hodně, dokonce celou sérii. Je potřeba si však s příchodem nové revize diagnostifikovaných onemocnění Světové zdravotnické organizace WHO a tím pádem i vyjmutí transsexuality z této řady uvědomit a srovnat pár skutečností, protože na různých blozích se mohou šířit dezinformace.

Pokud půjdeme až do roku 1979, pak tento rok začala platit devátá revize diagnostifikovaných onemocnění ICD9 Světové zdravotnické organizace WHO. Tehdy ještě byla diagnostifikovaná homosexualita jako duševní onemocnění, avšak v té době patřila do poruch osobnosti po kódovým označením 302.0.  Transsexualita byla nově doplněna a označena po kódem 302.5 a dle definice znamenala, že se jedná o odchylku soustředěnou dle přesvědčení jedince, že zjevné tělesné pohlaví je v nesouladu, přičemž výsledné chování je zaměřeno buď na změnu pohlavních orgánů nebo na adaptaci chování odlišného od pohlaví při narození.

Už v této době jak homosexualita tak transsexualita byly zařazeny do kategorie, která zahrnovala růné sexuální deviace znamé pro tu dobu jako např. travestismus, pedofílii, exhibicionismus, ale dokonce i frigiditu nebo i neplodnost. Ano, pokud je dnes cca 15ti% stav neplodnosti u párů, po roce 1979 byste byli označeni v nejlepším jako sexuálně neadaptivní nebo ještě hůře sexuálně nevhodní či neschopni udržet erekci. Byť to není dlouhá doba, ale vážně v této době se neplodnost brala jen jako neschopnost muže udržet erekci. Dnes s posunem plodnosti do statisticky vyššího věku než před lety(30+) je toto už jen nostalgická hloupost a mylník v nepochopení sexuologů, kteří si na DSM kategorizaci udělali kariéru.

Stejný mylník v nepochopení představoval i postoj k homosexualitě, který někteří zarytí psychologové a zastánci psychoanalýzy a podobných ne-li horších psychoterapeutických technik jako v té době byla konverzní terapie vyvinutá v Česku, postupně zjišťovali, že s homosexualitou nehnou ani náhodou. Nikomu se nepodařilo snížit prevalenci homosexuality v populaci, nepřevychovali homosexuály k heterosexualitě, jakákoliv léčba byla z jejich strany neúspěšná a neprokazatelná a mezi těmi státy, kterým se to úspěšně v uvozovkách úspěšně dařilo, patřilo Rusko s totalitními režimy a Čína včetně pár států, ve kterých bylo absolutní tabu o tomto tématu mluvit. Tím chci napsat, že i dnes jsou stle lidé, kteří se v souvislosti  s homosexualitou odkazují na její krátký zápis s sexnamu duševních nemocích jako na odchylku. Dnes kdo nevolí Putina, ten dostane za sousedy nepřizpůsobivé homosexuály a nebo nikdo nikdy homosexuála neviděl a přesto je za sousedy nechtějí, tak vypadá dosah tabuizování problému na Slovensku. Stejně tak lze předpokládat, že s vyškrtnutím transsexuality z klasifikace duševních onemocnění, bude její stigmatizace ještě dlouho přetrvávat.

O problémech by se mělo mluvit, to dokazuje nová revize ICD 11, která nahrazuje tu starší z roku 1999. Pouhých 19let je tomu, co trvalo sexulogům pochopit, že stejně jak homosexualita se také transsexualita pod novým označením F64.0 a F64.2 nedá vyléčit, snížit v populaci a ani není duševním onemocněním. Zkrátka nás nepředěláte, ať chcete či nechcete, stále budeme mezi vámi ve stejných poměrech k populaci. Jediný co můžete udělat je to, že nás buď začnete akceptovat a přijímat ať už z toho lidského hlediska či legislativního nebo nás budete stále zapírat jako je tomu v různých nesvobodných státech. Určitě vám to vrátíme na statistikách a věřte, že stát který se chová špatně ke svým menšinám, se chová pak špatně i k většině, protože následně diskriminační jednání se zevšeobecňuje i na ostatní a mezi tím je velmi tenká hranice.

Vraťme se znovu o necelých 40 let zpátky do roku 1979, kdy ICD 9 vznikla. Rok na to sexuologové začlenili transsexualitu do svého manuálu DSM „diagnostický a statistický manuál“ v třetí své verzi. Tento manuál nijjak nemůže fungovat bez klasifikace diagnóz WHO, jelikož je diagnostický systém ICD vázaný na příjem z léčiv a terapeutických postupů. Celý DSM systém podporuje základní myšlenku Raye Blancharda 1980, že každý transsexuální člověk je svým způsobem sexuální deviant s rozvinutou androphilií, gynephilií a narcistickou ambiphilií, nic jiného než prádelní deviace jestli to mám shrnout. Jenže to zas patří mezi největší omyly.

V únoru 2015 vznikla nová první vere ICD, zde to poprvé vypadá s tím vyškrtnutím trochu nejasné. Co je však jasné je to, že se původní Dg přesouvá do sexuálního zdraví. Ještě možná se bude jednu revizi zkoumat transsexualita v dětství, avšak se do diagnozy přidává významná podmínka:

Gender variant behaviour and preferences alone are not a basis for assigning the diagnosis.

Frozen v URL znamená pozastavená. První verze ICD11 byla testována lékaři v praxi po dobu jednoho roku a následně po připomínkovém řízení byla vytvořena verze upravená a ta byla znovu testována v kratším intervalu. Již v roce 2017 bylo jasné, že nová verze ICD 11 bez diagnostifikované trannsexuality bude koncová. Ta počítá jen s odlišnostmi, které k transsexualitě mohou vést jako je interssexualita nebo chromozomální poruchy pod původním označemím F64.9 a také prodlužuje dobu zkoumání dětské transsexuality. Jak je známo, tak podle nedávných studií se až 3% adolescentů se identifikuje jinak než jen bigenderově, což přesahuje hranice stálosti dlouhodobého požadavku na změnu pohlaví. Do této kategorie se dostávají i děti, které jsou jakkoliv genderově nevyhraněné avšak jejich požadavek na změnu pohlaví  znovu není podmínkou.

Máme již dvě odlišné revize světové zdravotnické organizace, přičemž jen jedna je ta aktuální, tak prosím neplést obě dohromady. U té aktuální zůstává z ICD 10 transsexualita u dětí známá jako F64.2, přičemž pouhý požadavek na změnu pohlaví nemůže být brán pro stanovení diagnózy. U nové verze ICD 11 je zeleně označena diagnóza z předchozí verze. Zůstávají tedy jen pouze F64.2  jako HA41 bez pouhého subjektivního požadavku na změnu pohlaví a ti co byli jako F64.9 zejména intersexuální lidé a lidé s chromozomálními odlišnostmi se přesouvají do kategorie sexuálního zdraví HA40. F64.0 s novou verzí nebude a pokud nemáte jinou poruchu, pro kterou by se požadavek na změnu pohlaví dal stanovit, duševně nemocní nebudete. Přesto jak jsem již nastínila, bude trvat ještě dlouho, až ta stigmatizace duševního onemocnění zmizí.

Boky jako skříň

Únor15

I to je realita. Korejští plastičtí chirurgové patří poslední léta k těm nejvíc top chirurgům na světě a nyní přichází s implantáty vytvořené 3D tiskárnou podle modelu kostry pánve jedince, jež je chce zvětšit. Odlitek pak slouží k vytvoření titanových implantátů, který se našroubují na iliakální hřeben kyčelní kosti.

Doktor a profesor Daniel Yougun Won, který přišel s touto metodou zatím uvádí, že implantáty jsou ve fázi experimentu, který však již získal povolení pro klinické použití a také je již hotová revize pro chirurgické použití. Oficiálně zahájí první operace v březnu příští měsíc, avšak nyní má již mnoho prvních čekatelek. Dle slov Wua je pro něj nejvhodnější klientka transsexuální pacientka, která touží mít plně ženskou postavu. Výsledek by měl být podle modelu takovýto.

Vnořit implantáty a zašrobouvat je ke kosti trvá méně než jednu hodinu v celkové anestezii, přičemž nejvíce rizikové je naříznutí kůže v místě protkané nervovými spojeními. Rekonvalescence následně trvá pouhý jeden týden. Zákrok stojí 4.500dolarů za implantáty a 10.000dolarů za nemocniční náklady. Ve výsledku čekají pacientku boky jako skříň ve tvaru přesýpacích hodin tvrdí portál koreabiomed.com.

Implantáty mají býl ještě lepší a hlavně stálejší náhradou za metodu přemístění tukové tkáně.

Jaký je život čtyři roky na HRT a dva roky postop

Leden7

Krátce po vánocích 27.12. zemřel Ben Barres. S touto zprávou jsem chtěla opět nějak formulovat svoje postoje týkající se být transgender člověkem, ale moje zaneprázdněnost mne svedla k tomu, že jsem zde zveřejnila jen sněhuláka, kterého jsme s dcerou postavily během svátků. Roztál nám do dvou dnů, nicméně to nevylučuje, že do roka zas postavíme nového a tak některé krásné, vyjimečné chvíle, které nás hluboce citově naplňují a kterým přikládáme důležitý význam se budou v našem životě znovu opakovat. Doufám, že opět uslyšíme slova, která řekl prezident Stanfordské univerzity Marc Tessier-Lavigne:

Ben byl pozoruhodný člověk. Bude se připomínat jako skvělý vědec, který změnil naše chápání gliových buněk a jako neúnavného obhájce, který na každém kroku propagoval spravedlnost a rozmanitost. Byl také milovaným mentorem studentů a učňů, drahým přítelem mnoha lidí v naší společnosti a bojovníkem za základní důstojnost nás všech.

Barres byl transgender vědec, který studoval gliovy buňky v souvislosti s fungováním nervových zakončení a prokázal, že uvnitř mozku hrají významnou roli. Glia totiž není jen nudná podporující buňka, která má zásadní vztah s neurony, psal Greg James neurochirurg v Londýně. Z jeho studijních závěrů čerpala univerzitní nadace pro výzkum nemoci alzheimeru nebo biologové z NASA.

Ben Barres paradoxně  zemřel na rakovinu pankreatu a v terminálním stádiu zveřejnil toto video na youtube. Pomíjivost světa není jen v pochmurných zprávách ale i v naději, že se budou opakovat.

Článek o jeho smrti zveřejnil magazín Forbes. Nicméně pokud si zkusíte přeložit tento článek pomocí google translate, tak vás zablokuje. Stojí vám ta blokace vůbec za to?

Google se tak řadí k agentuře CDU, která zakázala některá slova a v „inurl“ tak google popírá existenci transgender lidí i v psaných nekrolozích, protože obsahují slova jako jsou transgender.

V Belgii začal od nového roku platit zákon o genderovém sebeurčení zatímco v muslimské Malajsii schválili kontroverzní reparativní terapii pro léčbu homosexuality a transsexuality a od nového roku zas mohou transgender lidé sloužit otevřené v USA armádě, ve které už cca 15tis lidí již dříve bylo. Schválně tyto zprávy dávám do kontrastu, protože by měly hrát důležitou roli příští rok.

A já když tak opět bilancuji na dalším rokem mé přeměny, tak si čím dál více uvědomuji, že tu zde stále budou osobnosti, ke kterým bych mohla vzhlížet, osobnosti, které stejně jako já přes svou radikální změnu ve svém životě stále stály za tím, co v životě chtěly a byly inspirující i pro jiné. Děkuji jim, že mi pomohly osvobodit se od všeho, co mne svazovalo a trápilo. A hlavně jako každý rok se mi stále potvrzuje pravidlo, že společnost je čím dál silnější a vyspělejší podle toho, jak se chová ke svým menšinám, protože společnost není silnější a vyspělejší o to, kolik má celkem členů ale kolik je v ní různých individuálních členů, kteří se nezávisle nad ostatními mohou svobodně projevovat. A to se každý rok bude chtě nechtě opakovat. Pořád de budou lidé, kteří budou tvrdit, že transsexualita je nepřirozená a že ji vylučují některé postoje a na druhé straně budou stát silné osobnosti jako Ben Barres, které už jen svou přirozeností budou dokazovat opak. Nakonec není důležité kým jste, ale co děláte a jaké názory zastáváte.

Čtvrtý rok HRT je samozřejmě další krásný rok, o kterém se mi občas zdává ve svých snech. Rok  2016 byl o znovuzrození a 2017 o utvrzování se v tom, co jsem si vždy přála. A moje drahá polovička se prvního ledna vedle mne probudí a říká mi, že je to podruhé, kdy mne opět znovu miluje. Opět zase ujíždím na vlně lásky se stejným člověkem se stejnou chutí vám psát alespoň novinky o tom, co se děje v naší oblasti, i když mi občas hrozí nějaké to nebezpečí. Snad je všechny zvládneme společně.

Může za to princ ze Sněhurky

Prosinec9

V životě jsem zažila různé formy nerespektování druhých lidí pramenící většinou z pěstovaných mindráků a hlavně z neznalosti, což má často za následek z toho pramenící netoleranci, jak již toto bylo potvrzeno různými průzkumy(naposledy jsem psala o Slovensku). Je potřeba si také uvědomit, že stále ještě někteří žili v době za totáče a tak se setkávali s odmítnutím odlišnosti častěji než například mladší generace. V těchto lidech je tak s postupem času zakořeněna latentní skrytá xenofobie, přičemž za onou latentností nemusí pokaždé stát jen politický režim, ale například i náboženství, které zaujímá vůči odlišnostem mimo svou komunitu některý z mnoha forem negativních postojů. Čím více a hlavně dlouhodobě se pak uvnitř společenství projevuje nesouhlasný postoj vůči vyhraněným tématům odlišností jednotlivců, tím s postupem času vzniká uvnitř skupiny přetlak a frustrace mezi jednotlivými jedinci, jelikož žádné společenství lidí nedovede být unifikované, což může vyústit později v xenofóbní jednání navíc ještě omlouvané svou neznalostí a neochotou chápat odlišnosti kolem nás, protože:

..to zkrátka tvrdí někdo jinej…
…protože to nikdy takhle nebylo…
…najednou to má být jinak, když to doposud bylo tak a tak…

apod. nehledě na to, že někteří vidí realitu jen podle svého zúženého vidění.

Nebuďme naivní a nevěřme, že odmítání odlišnosti a s tím i spojené hejtující jednání se vyskytuje jen pouze u  těch lidí, kterých se problém netýká. Stejně tak jako je mezi homosexuály nejvíc agresivních homofóbů právě těch latentních, co sami jsou nebo byli a teď to popírají, tak i mezi transgendery je dost popíračů identit těch druhých. Je tomu stejné jako mezi vegetariány, kdo je víc a když k tomu ještě přijdou různé skupiny lidí, co občas jí maso a pokrytecky se začnou obhajovat svou šetrností k přírodě a to jste ještě neviděli, jak si třeba zahrádkáři nebo akademici dovedou mezi sebou závidět nebo jak se mezi sebou dovedou hádat bez servítek tělesně postižení o tom, kdo je na tom hůř.

Když už se tu pár translidí dalo na dráhu popírače identit těch cizích a píší mi do mailů, jaký/á jsem travestita, že nejsem pravá trans(ani jsem jí nikdy být nechtěla) nebo že jsem nebyla transgender, protože mám odlišnou orientaci než oni, pak by si měli uvědomit, že pokud k tomu mají sami navíc k tomu několik vlastních mindráků, které si ještě odnesli z doby za totáče, tak není naopak těžké vyhejtovat je. A tak se minimálně dva ubozí hejtaři pohoršují nad tím, že jsem je otravně vyhejtovala. Žádná škoda jich a kdo s čím zachází, s tím také schází. O to víc se zkrátka někteří musí snažit, aby si svou identitu prokázali, tím že ji budou popírat ostatním.

A kdo za to může? Přeci princ, který políbil princeznu Sněhurku. Vítejte totiž ve školce 21století.

To, že je někdo latentní xenofób nebo si po různu ventiluje svoje mindráky z mládí, s tím už jako správná skeptička asi nic neudělám. To naopak méďa Thomas toho zmůže daleko víc. Introducing Teddy je kniha, kterou mezi mnoha a mnoha dalšími včetně té o Sněhurce podporuje ministerstvo školství jako četbu pro děti od tří let v britských školkách. Podle ředitelky organizace Educate and Celebrate Elly Barnesové se nerodí děti rasistické, xenofóbní ani homofóbní. Problém nastává až v dospělosti, pokud nemají dostatek zdrojů a důvěry.

Doporučované knihy nemají za úkol přesvědčovat děti o tom, že by měli být transgendeři podle jejich hrdinů, to stejně podle dlouhodobých poznatků vědy stejně ani nepůjde, jenomže méďa Thomas ví, že je děvče a chtěl by se jmenovat Tilly, o čemž se svěřuje svému kamarádovi Errolovi.  Ač právě ti odpůrci, kteří se s odlišnostmi měli problém stýkat v jejich dětství, brojí teď proti těmto knihám a argumentují, že děti z většiny nepřemýšlí o svém pohlaví, tak proč to dělat najednou jinak? Jejich vidění reality je tak úzké, jaká jim byla ty roky vštěpována. Elly Barnesová naopak poznamenává, že knižní sbírky by měly odrážet skutečný stav rodin, se kterými se děti v různých tvarech dostávají do styku a to nejen rodin, ve kterých jsou členy transgender děti. Po přečtení další knihy s  názvem „Are you a boy or are you a girl“ jsou děti schopné odpovídat na otázky jestli Tilly má hrát fotbal nebo se oblékat jako víla. Nelze vůbec pochybovat o tom, že děti mají až právě nyní možnost se setkávat s odlišnostmi kolem sebe a vyvíjet si na ně názor ještě dříve než jim ho později v dospělosti změní jejich vlastní komplexy. A výborná je i asociace a příklad s některými postiženými. To že se v různých skupinách postižení mezi sebou dohadují a hejtují ve smyslu, kdo je víc postižený a kdo tím víc trpí, je zcela normální a dá se to předpokládat, ale když už se někteří z jiných skupin skutečně radikalizují, tak proč co si mindráky vybíjí na transgenderech, když o tom ví velký kulový? Knihy by spíše měli eliminovat takové podobné výstřelky a třeba by se pak zahrádkaři hejtovali častěji než transgendeři.

Na seznamu doporučené literatury do čtenářských deníků 11letých dětí se objevily knihy jako je román Gracefully Grayson, kniha George nebo kniha Jamie: A Transgender Cinderella story. Mezi knihami, které vyvolávaly rozporuplné emoce byla i kniha Prince Henry, který odmítal si vzít domluvenou princeznu za ženu, jelikož byl zamilovaný do svého poddaného. Než ale začneme kritizovat, že v británii je asi všechno naruby, když na jednu stranu vycházejí knihy pro děti s osvětou odlišností a kde zároveň je velmi kritizovaná hniha o Sněhurce, protože se princ té pusy vůbec ani nedovolil, měli bychom si uvědomit pár věcí.

Nejenže pak princezna musela zbytek svého života strávit po boku nudného a ne zcela pohledného prince, co každou noc ještě navíc chrápal, zatímco mohla ještě pár let spát a čekat na lepší partii pro ni, stěžovaly si matky také na to, že příběh podporuje nepřiměřené sexistické chování u jejich dětí, kluků. Pusa se totiž dává jen když ji chtějí oba, stejně tak sexulně obtěžovat holky osaháváním je nevhodné, což třeba u nás na základce bylo na denním pořádku. A já se těm angry matkám ani nedivím, že se pustily do prince ze Sněhurky než třeba do homosexuálního prince Henryho. Raději vést dítě k tomu, aby bylo tolerantní k menšinám, než aby nakonec po vzoru předchozích generací nerespektovalo nikoho.

Transgender děti aneb jak je to s rostoucími trendy

Listopad26

Protože se tomuhle blogu už věnuji většinou ve skluzu, tak na úvod bych zmínila jen pár statistik, které jsou zajímavé a které tak nějak i s tématem transgender dětí souvisí.

Že za předsudky pramení většinou neznalost, to nám dokázali nedávno Slováci. 49% z nich by nechtělo za sousedy homosexuály, takhle narovinu a neúprosně totiž dopadl průzkum Iniciativy Inakosťi. Člověk by si řekl, že za tím vším může nejspíše katolická církev, která nás označuje jako „Stoupence kultury smrti“, kteří přinášejí „gender ideologii“, které by se měla společnost bránit, protože nedělá nic jiného, než že rozvrací manželství. Já už za celou tu dobu slyšela i ostřejší výrazy, avšak co je na tom všem úsměvné je to, že 60% Slováků nezná ani jednoho homosexuála. A tak mne hned napadlo: Buďto je ta polovina méně gramotná a neví, co to být homosexuál znamená nebo se polovina Slováků separuje v nějaké sektě úplně odřiznuti od světa. Jak jinak vysvětlit výsledek, že 84%  Slováků, kteří někoho takového znají, má buď pozitivní nebo neutrální zkušenost namísto té negativní? Shazovat rozvodovost na homosexuály nebo na genderové aktivisty Katolíkům vůbec nepomůže, jelikož zrovna na Slovensku není rozvodovost o nic lepší a Bůh jim v tom nijak nepomáhá. Pokud si po pravé straně ve sloupku s odkazy rozkliknete článek Tradiční rodina v ohrožení, zjistíte, že nábožensky založené státy jako je Slovensko jsou na tom s rozvodovostí mnohdy hůře než zbytek Evropy a homosexuálové to nejsou zrovna ti, kdo by jim statistiku nějak kazili, protože uzákoněné stejnopohlavní manželství nemají.

Za to na druhou stranu v Austrálii mají možnost volit a zúčastňovat se referend i Aboridžinci, původní obyvatelé Austrálie, ti s těmi luky a šípy. Tento týden se v referendu vyjádřilo 60% Australanů pro stejnopohlavní svazky a 38,4% se vyslovilo proti. Tímto se Austrálie připojuje k mnoha zemím, ve které je možné a legální se vzít, pokud jste osoby stejného pohlaví. Stav k květnu 2017 byl takovýto jak je na obrázku a Austrálie je nyní 25 zemí světa, která povoluje manželské svazky osob stejného pohlaví.

Chtěla jsem tu ještě názorně srovnat, jak vypadá Slovák a jak Aboridžinec, koneckonců si to můžete vyhledat na google, jenomže to by asi nebylo politicky korektní a ohleduplné ke všem těm odpůrcům multikulti, je srovnávat s lidmi používající luky a šípy a psát, že jenom o tom všem ta jejich inteligence není.

Kam až může neznalost a nedostupnost informací dojít dokázala také Čína, která se tento rok pokoušela blokovat veškerý LGBT obsah na internetu. První současná celonárodní zpráva Číny prokázala, že mnoho transgender lidí žije v chudobě a nemá přístup k lékařské péči. Studie, které se zúčastnilo 2060 transgenderů, zjistila, že mnoho z nich čelí vysokému stupni zanedbání, psychickému a fyzickému zneužívání. Statistika sebevražednosti se zastavila na 46% procentech, což je o 5% více než průměr USA. 12,7% se již o sebevraždu pokusilo, což je 8x více než celosvětový průměr. 73% z nich zažívá úzkost a 60% trpí depresí. Pouhá 2% čínských transgenderů uvádí, že mají dostatek zdrojů pro změnu pohlaví. Naopak 62% uvedlo, že by potřebovali hormonální substituci, avšak k ní nemají přístup. Čína je však zemí, ve které se dovede změnit hodně věcí přes noc a i když tato studie je v rozvojovém programu OSN, LGBT práva zdá se nejsou na programu nejbližší doby.

Nedostatek podpory ze strany okolí má často děsivé následky.  Sama o tom vím své a problematice transgender dětí se zde ráda věnuji. Nebýt toho, asi by tento blog dávno skončil jako ostatní, jenomže některá témata si zaslouží neustálé opakování, aby se mohlo něco změnit.

Být rodičem v dnešní době bych řekla, že jde o trochu jiný způsob, jak vychovávat dítě než byl před lety. Z několika sociálních pohledů se dává více do popředí individualita dítěte a to protože si více rodin uvědomuje, jak je pro ně narozené dítě něčím vyjímečným. Vyjímečným v tom smyslu, že jak se posunuje délka života, ve které se rodí první děti, tak o to více je těžší je mít a v dnešní době i o to více těžší je sociálně zabezpečit. Dokonce i bez ohledu na ideologie nebo náboženství, které v tom nehrají žádnou roli. Zase naopak se objevuje spousta žen, které děti z různých důvodů mít nechtějí a jejich důvody považují za poměrně pádné argumenty, které by měla společnost respektovat. Když už mít dítě v dnešní době, pak za splnění některých jistot. Tím také rodiče vkládají do svých potomků větší respekt a ohleduplnost a jsou schopné častěji více tolerovat odlišnosti dítěte. Doba nám ukazuje, že pokud se nesoustředíme jen na plození potomků, kvůli tomu aby lidstvo přežilo nebo v rámci jiného vyššího cíle, tak jsme schopni vnímat více jedinečnost dítěte. Každé dítě je jedinečná osobnost, pokud jsme schopni v něm tu jedinečnost vidět. A kdo jiný v něm tu jedinečnost může vidět než jeho rodiče? V tom je docela velký rozdíl mezi tím, jak nás vychovávali rodiče dříve a jak dnes vychováváme své děti. Zatímco naši rodiče měli možnost mít dítě nezávisle na sociálních možnostech, měli pak určité modely při jejich výchově, přičemž podle pravítka dítě nevychováte. Čím více unifikovanost a autoritativní genderové rozdělování rodičovských rolí ustupuje lásce a respektu, tím více dítě trpí a to neplatí jen o transgender dětech.

Před týdnem vyšel na lidovkách článek o tom, jak přibývá transgender dětí v sexuologických ordinacích. Už jen sexuologické ordinace problém zbytečně patologizují a zveličují, protože u dětí se o žádný sexuologický problém nejedná. Toho se pak chytají různá pochybná média a xenofóbové typu J.X.Doležal atd. a veřejné mínění se vrací zpět k postojům Slováků, přičemž nikdo z hejtařů žádné transgender dítě ani neviděl. Že by Česká republika s přílivem uprchlíků, kteří stejně do Česka ani nechtějí zažívala také příliv transgender dětí, to je vyloučené. Jen zkuste počítat se mnou jednoduchou matematikou třetí třídy základní školy: 30 transgender dětí je u Hanky Fifkové. Hanka Fifková má cca třetinu všech transgender klientů, u dětí to může být více až 50%. Přesto se těm stovkám nemohu dopočítat, tak max. k té jedné stovce a to odpovídá i dospělým klientům za rok. Obzvláště když k tomu zahrnu důležitý parametr, že děti zkrátka musí čekat alespoň do svých šestnácti než začnou s hormonální blokací puberty, tudíž do ordinace sexuologa, byť nemají problém se svou sexualitou, docházejí více let než dospělí, tudíž musíme průměrnou dobu transgender dětí ve věku od cca 8 do 16let zprůměrovat a ještě odečíst od 16let, kdy je hormonální substituce teprve možná a pak k tomu přičíst ještě tak min. další dva roky než mohou podstoupit operaci. Takže ta stovka dětí se rozmělňuje do cca šesti let než mohou podstoupit operativní léčbu a jsou pravidelně sledováni, což nějaký výmysl nebo tlak ze strany rodičů, médií, okolí atd. zpochybňuje.

Nárůst transgender dětí není nijak rapidní, jen je dán možnostmi a informovaností rodičů a reflektuje nárust dospělých osob, kterých je právě kvůli těm možnostem násobně větší. Informovanost přispívá k častějšímu rozhodování dospělých osob.

Co spoustu lidí při přečtení takového článku vůbec nenapadne je fakt, že transgender děti jsou sledováni psychologem několikanásobně a mnohem déle než dospělí jedinci v tom, že jejich požadavek na změnu pohlaví je stálý a neměnný a to do doby než budou později moci změnit svou identitu úředně nebo chirurgicky, protože to u dětí v té době nehraje žádnou roli. Zatímco se u dospělého předpokládá, že bude rozumět tomu, že jeho kroky činní uvědoměle a více rozhodně s následky do budoucna, u dětí se k tomuto závěru dospívá na základě jejich požadavků. Když tito děti se stále cítí přislušníky opačného pohlaví a to i přes to, že se mu děti posmívají a nechtějí ho mezi sebe začlenit, což se často děje, co byste jako rodiče asi volili? Asi bych se připojila k té tvětšině z vás, která si myslí, že chránit a respektovat dítě je to lepší než mu vynadat a rozmluvit. Ti děti jsou ve svých požadavcích často rozhodnější než dospělí.

Dnes už se nevyvíjí tlak na dítě, aby se sociálně přizpůsobovalo svému okolí, pokud je jen trochu jiné než jeho vrstevníci. Stačilo, že řadu let se sociálně přizpůsobovali jeho rodiče a v tomto smyslu katolická církev dnes funguje úplně stejně jako komunistický režim. Na jednu stranu zveličovat ty stovky čekajících dětí v sexuologických ordinacích a na druhou uvádět jeden až tři případy dospělých, kteří si to později rozmysleli, možná proto že je okolí nedostatečně respektovalo, je Off Topic. Na jednu stranu v nás převládají pochybnosti a nutkání vytvářet nějakou idealizovanou, unifikovanou a dokonalou společnost, na stranu druhou nám dávají znát právě ti nejzranitelnější, jak jsou proti tomu všemu o mnoho statečnější a odolnější než dospělí.

Zmlátit a seřezat, genderově segregovat podle toho, jak se kdo narodí, tím možná snížíte statistiku výskytu transsexuality, zvýšíte tak neopodstatněnou netoleranci jako je tomu u Slováků, následně zvýšíte prevalenci sebevražednosti, úzkosti a depresí, ale problém stejně nevyřešíte! Mohu říct, že zaplať pánbůh, že dnešní děti se nelámou přes kolena podle názorů rodičů nebo společnosti a že je dáván důraz na jedinečnost dítěte. Vašich malinko odlišných dětí.

I když se kolem této problematiky vyskytne většinou velké množství nesnášenlivosti a odsuzujících příspěvků a článků, tak vězte, že rodiče to stejně řeší jinak po svém, hlavně soucitně a s respektem jako v diskuzi na emimino.cz. To si pak říkám sama pro sebe, že víc k tomu psát už je asi zbytečné.

 

Transgender day of remembrance

Listopad20

Při vzpomínce na všechny usmrcené kvůli tomu, že byli odlišní než ostatní.

V některých zemích se neuvádí důvod smrti z nenávisti, protože tyto země jej nepovažují za trestný čin, většinou se také snaží vyšetřující orgány tajit identitu obětí a proto uvádím malou a z uvedených důvodů neúplnou statistiku zemí, ve kterých se tyto okolnosti alespoň podařilo zjistit.

Argentina 5 osob
Brazílie 251 osob
Čile 1 osoba
Dominikánská republika 2 osoby
Ekvádor 1 osoba
El Salvador 7 osob
Filipíny 6 osob
Honduras 2 osoby
Indie 3 osoby
Itálie 1 osoba
Jihoafrická Republika 1 osoba
Kanada 1 osoba
Kolumbie 10 osob
Kostarika 1 osoba
Malajsie 2 osoby
Mexiko 47 osob
Nizozemí 1 osoba
Pakistán 5 osob
Paraguay 1 osoba
Rusko 1 osoba
Saudská Arábie 2 osoby
Švédsko 1 osoba
Thajsko 5 osob
USA 24 osob
Venezuela 5 osob

Od začátku letošního roku bylo usmrceno celkem minimálně 386 transgenderů, což znamená, že každých 20hodin zemře jeden transgender člověk z nenávisti. Oběti byly většinou ubity, ubodány nebo zastřeleny, ale není výjimkou ani ukamenování nebo zapřažení za jedoucí vůz. Od roku 2008 zemřelo více jak 2600 transgenderů.

Joshua Sutcliffe a CATO 2017

Listopad16

Jushua Sutcliffe je britský učitel, tedy byl. Je také evangelickým farářem a na škole, kde vyučoval založil školní klub Bible. Ten byl však školou zakázán kvůli homofóbním názorům ohledně svazků mezi muži a ženami na popud studentů. Poté si zasedl na transgender chlapce, kterého častěji trestal oproti jiným studentům a kvůli tomu si na něj stěžovala jeho rodina. Škole tak s pánbíčkářem, který si ve škole prosazoval svou nauku jiným způsobem než měl a míchal náboženství do hodin matematiky, došla trpělivost a zakázala mu učit. Svého transgender studenta jako křesťan kromě častějšího trestání také často úmyslně misgenderoval v domění, že tím neporušuje žádnou z jeho svobod navzdory školnímu řádu. Misgenderování se nevyhýbal ani v pořadu dobrého rána, kde ho několikrát opravovali moderátoři.


Myslela jsem, že doba pokročila natolik, že nám už křeťané nevnucují své názory a neupalují nás na hranici. Mimochodem britové upálili svou poslední čarodějnici ještě poměrně nedávno(67let). Dokonce ani, když jsem na návšťevě u jehovistů nebo oni u mne, jakože nejlepší kamarádka mé dcery je, nikdo z nás nikomu nic nepodsouvá. Náboženství patří do kostela nebo do jejich kroužků a ne do škol. Také bych byla znepokojená, mít „tohle“ kázací individuum ve škole jako učitele své dcery.

Tím bych také chtěla přejít k výzkumu CATO 2017, který zkoumal v USA nálady svobody projevu napříč politickým spektrem. Politika v USA se dělí na dva tábory demokratů a republikánů. Demokraté jsou více otevřeni a liberálnější než republikáni, kteří jsou spíše většinou křesťansky založení. Průzkum, který vycházel z dvou a půl tisícového vzorku došel k výsledku, že liberálové jsou méně tolerantní k nenávistným příspěvkům a výrokům.

I když 59% procent američanů brojí proti zákazu hejtování, u 79% převládá názor, že nanávistné projevy jsou morálně nepřijatelné.  A to dokonce i u hejtovacích výroků, jakými jsou výroky o tom, že transsexualita je duševní onemocnění a pro univerzitní půdu to platí obzvláště. To, že jsme duševně nemocní je hejt hodný tak akorát křesťanského pámbíčkáře jako je Joshua Sutcliffe, který není schopen přijmout změnu pohlaví svého studenta.

Celkových 36% američanů se domnívá, že by hejty vůči LGBT lidem měli být dokonce zakázány zákonem a to dokonce i z řad republikánů.

Zajímavý je také postoj ke svým nadřízeným, kteří by svou práci neměli vykonávat kvůli některým výrokům jakými jsou např., že transsexuální lidé jsou duševně nemocní nebo že homosexualita je hřích a za tyto by jim hrozila výpověď.

Ač 59% liberálů by podpořilo zákon, který by přikazoval používání zájmen u transgenderů, v celkovém poměru jsou to necelé dvě pětiny. V podobném poměru 38% je i těch, kteří se nijak politicky nevyhraňují.

Zajímavé je pak závěrečné zhodnocení, kdy se ohledně duševní nemoci u trangender lidí domnívá pouze 4%demokratů a 36%republikánů, že toto není hejtující výrok. Pan Doležal z Reflexu tak patří mezi tu omezenější menšinu, u které stále přetrvávají některá stigmata včetně těch, že homosexualita je hřích. Vrátím se ještě k videu, moderátoři This morning si k Joshuovi pozvali také Andreu Williamson z Christian legal centre, která říká, že tu máme úžasné poselství, když Bůh stvořil muže a ženu. V čem to úžasné selektivní poselství spatřuje však nezmiňuje. Dalo by se říci, že tím jak se stírají rozdíly ve schopnostech mužů a žen, se také minimalizují takové extrémní připady, které stále zastávají názory, že muži jsou ve všem lepší než ženy, jak v některých částech prokazuje výzkum CATO. Navíc zrovna paní Williamson zastává názor, že je pro dítě to nejlepší, když transgender chlapci budou zaměňovat rod a že mu tím pomůžou. Na tomto videu je víc než zřejmé, že nedostatek respektu ke svým studentům a vnucování svých náboženských představ může za to, že škole s takovým učitelem po několika předchozích problémech došla trpělivost. Vadí mi spíš to, že média prezentují transgendery jako ty zlé, kteří za vyhazov mohou.

Průzkum ke stažení

Domčiny komentáře

Září27

V minulém týdnu se toho událo poměrně hodně, ale nějak jsem neměla ani moc čas na všechny ty události reagovat, protože jsem se připravovala na pondělní soud mezi mnou a policií, více o tom napíšu později. No a protože se nakupily různé události, rozhodla jsem se je trochu shrnout do jednoho článku. Jen co ho dopíšu, tak musím zase letět pryč na oběd k mé tchýni. Mám totiž hodnou tchýni.

Umělého ale zato opravdového Kena Rodriga Alvese nepustili o víkendu do Dubaje kvůli dokladům. Nestalo se mu to zůbec poprvé, již dříve byl na letišti vyslýchán v New Yorku. Proč o zrovna o něm píšu? Protože takové věci se dějí docela běžně a Chelsea Manning též nepustili do Kanady. Tato velmi liberální země vůči transgenderům se odkázala na Chelseaninu minulost, kdy byla za vyzrazení utajovaných zpráv odsouzena a celní úředník na základě toho vydal rozhodnutí, ve kterém jí zakazuje vstup do této země. Já jen doufám, že na Silvestra se se svou drahou polovičkou někam do ciziny podívám, pořád mi totiž říká: S tvojí smůlou skončíme taky někde na hranicích 😀

Protesters protest on Avenida Paulista on 22 September 2017 against Judge Waldemar Cláudio de Carvalho of the 14th Federal District Court, granted an injunction that, in practice, makes it legally possible for psychologists to offer sexual reversal pseudo-therapies, popularly called " gay cure". Not a few of those who, in protest, have accused the magistrate of being homophobic and have said that homosexuality is a disease. In fact, Carvalho does not go so far as to explicitly defend the gay cure and does not overturn a resolution of the Federal Council of Psychology (CFP) that, since March 1999, forbids its practice. He also made it clear in his text that, in analyzing the case, he adopted as a premise the position of the World Health Organization that "homosexuality constitutes a natural variation of human sexuality and therefore can not be considered a pathological condition." (Photo by Cris Faga/NurPhoto)

Nejen Kanada jako velmi friendly země, ale i Brazílie občas ukazuje svoji stinnou tvář. Zdejší soudce Waldemar de Carvalho navrátil licenci křesťanské terapeutce, aby mohla pokračovat v léčení homosexuality a transsexuality konverzní reparativní terapií. Ihned na to se ozvala vlna bouří a pochodů lidí, kterým se nelíbí tyto nebezpečné praktiky, jež mnohdy dohnaly léčené k sebevraždám. Je to tak jedině dobře, když se hromadného protestu v Brazílii zůčastnilo více jak 20miliónů lidí.

Dvacetiletý transgender kluk Ajay Holbrook, automechanik z Texasu, je horkým kandidátem na vítězství v kulturistice Mr. Olympia. Ajay užívá HRT už od 16 roku, kdy začal svou přeměnu a od té doby začal i tvrdě trénovat. Nyní prý zvedá na bench press 136Kg.

ajay_holbrook_1

„Udělal jsem rozhodnutí, že mé štěstí a úspěch v životě bude znamenat víc než úsudek ostatních. Přál bych si, aby více lidí pochopilo, že být transgender není tabu. Jsem navždy vděčný lidem, kteří dokázali otevřít svou mysl, aby pochopili, že jsem tak šťastný.“

ajay_holbrook_2

A nejen Ajay může uspět, ale i 28 letá Daniela Vega, čilská herečka, která si zahrála hlavní roli ve filmu Fantastická žena a která nyní sklízí úspěchy na filmových festivalech, naposledy na Berlínském a Torontském filmovém festivalu. Čile tento film, který vyjde už v listopadu a v Británii až v březnu, následně nominovala do Oskarů, čímž se už tak trochu řadí po bok dříve nominovaným a postoupivším transgender hudebníkům Angele Morley a Anohni. Daniela jako Marina se ve filmu musí vypořádat se smrtí svého partnera a následnou transfóbií ze strany jeho rodiny.

A z místních vod jsem na závěr chtěla jen reagovat na pomluvy a trochu i varovat některé, jež uvažují o kastraci namísto SRS, i když je vás nepatrné množství. To, že se autorce bujonového vaření a fejků ze sekáčů podařilo dosáhnout úřední změny pohlaví pouze s kastrací a ponecháním si penisu, tedy tím může člověk navštěvovat dámské toalety atd. neznamená to, že má tvrzení o §29 občanského zákona, který k úřední změně pohlaví striktně vyžaduje i přeměnu pohlavních orgánů, jsou nepravdivá. V jeho ustanovení jsou tři podmínky, které toto vyžadují a já si ho sama nevymyslela, abych pokud to zmíním někde v diskuzi se tím zároveň nad ostatní povyšovala. Stačí narazit na úřednici na matrice, která se špatně vyspí a nakonec spláčete nad tím, co jste to vlastně udělaly. Já si myslím, že to za to ani nestojí. Zvažte tedy i ten argument, že můžete být odmítnuti s tím, že nebudete mít možnost se odvolávat na špatný postup matrikáře. To zda-li fejková královna a ta, co pomlouvá mají spolu nějaký poměr a tím nadržují jedna druhé a mé komentáře se mažou, mi tak nějak netrápí. Vždycky mám prostor se vyjádřit i zde, v tomhle případě napsat, že se tato informace nedá považovat za jistou a ověřenou. Vždycky mne ale dostávají články ostatních lidí ve smyslu: „Viděla jsem holku, co je kastrovaná a je to pravda a ta, co říkala, že to může být jinak je arogantní kravka“, což by takto stroze napsat na Lonely.cz bylo docela na opováženou. Přeci jen si tu zakládám na nějaké úrovni psaní a hlavně na referencích.

Na závěr mi přišlo pár emailů, na které mám málo času odepisovat, pokud se týkají pro mne méně důležitých věcí. K penilní inverzi: (musíte rozkliknout post, okud je vám víc než 18) Chci číst dál »

« Older Entries
  • Přihlásit se