Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Nová metoda SRS operací

Září15

srs

Doktor Jess Ting z New Yorku před nedávnem přišel s průlomovým způsobem SRS operací změny pohlaví poté, co jeho pacientka 30ti letá marketingová poradkyně Hayley Anthony za ním před dvěma lety přišla s knihou, jež byla vydaná v Indii. Kniha se týkala možností reoperací pohlavních orgánů u dívek, které byly postiženy vývojovými vadami do takové míry, že se pohlavní orgán nevytvořil a v následné rekonstrukci bylo potřeba použít větší množství pro to vhodné kůže. Podrobně pak popisovala, jak se vnitřní tkáň pohlavních orgánů vytváří z peritonea, vnitřní vystýlky dutiny břišní. Peritoneum je růžová vnitřní část kůže břicha, která drží pohromadě břišní orgány a zároveň udržuje vlhkost.

Doktor Ting je též ředitelem chirurgického centra pro transgedery v Mount Sinai. Po dobu jednoho roku následně zjišťoval možnosti této tkáně z různých videí, hlavně pak od svého kolegy, který se věnuje laparoskopii na stejné klinice a který odstraňoval žlučníky malým řezem dutiny břišní. Zjistil, že peritoneum je schopné se rychleji hojit a udržuje vnitřní vlhkost. Tkáň z penisu se touto metodou použije pouze na vnější část k otvoru neovagíny, která se posouvá víc dozadu a vnitří část se rekonstruuje pak jen z peritonea. Žádná penilní inverze se nemusí provádět.

V USA působí okolo deseti lékařů, kteří se věnují operacím změny pohlaví, avšak i s tím, že za posledních půl roku doktor Ting odoperoval zatím pouze 22 pacientek, začíná se řadit mezi nejvyhledávanější lékaře provádějící SRS operace a tak již v pořadníku má okolo 100 čekatelek. Přestože s tímto nápadem přišla transgender Hayley, nebyla vůbec první pacientkou Doktora Tinga, jelikož v té době došlo ke změně jejího plánu v pojištění, avšak již je též po operaci touto novou metodou. Doktor Ting si od toho slibuje, že každý rok vyškolí alespoň jednoho chirurga, který bude moci tento nový druh operací provádět.

Několik možností a způsobů SRS operací zejména pak operatérů jsem popsala v dřívějším článku.

Antihejt – hlupáky najdete všude

Na závěr bych chtěla zmínit jeden antihejt, který mne dostal při pročítání některých článků na mých cestách posledních dnů, kdy jsem se zastavila také na skupince Hanky Fifkové. Ač jsem klukům a holkám na začátku zmínila, že jsem se zúčastnila jen z takové té pozorovací pozice, vedli jsme společně zajímavou debatu. Za posledních pár let se toho asi moc nezměnilo, myslím v těch společných názorech kluků a holek, ale snad pokaždé ty způsoby, jakými někteří vyjadřují své postoje v přítomnosti lidí, kteří řeší nebo spíš řešili něco podobného, ve mne vyvolávají pořád takové ty obdivuhodné pocity a ráda se jich zůčastním i v budoucnu. Jsem vážně ráda, že svou situaci řešíte a prezentujete ji zbytku společnosti jako zcela normální a vývojově přirozenou věc.

Sice debata začala poměrně jednoduše o tom, jak okolí reaguje na naše změny, uchýlila se později k těm těžším tématům a to např. k vlivu nedokonané emancipace a jaký dopad to má na transgender lidi. A tak schůzka pár lidí, zejména těch mladších, pro mne byla opět velmi inspirativní a určitě na toto téma npíšu ještě pár článků.

Někteří lidé, jak my sami víme, reagují dobře, někteří vůbec a nechtějí to překonat, někteří i v našich vlastních řadách reagují s odporem vůči jiným transgenderům kvůli svým vlastním předsudkům, avšak aby někdo veřejně prezentoval svoje postižení na úkor ostatních se děje jen výjimečně, ale děje se. Dobrým příkladem je i mladý pan Adam Mikulášek, člen ČSSD, nerozumím proč zrovna této strany, když píše mimo jiné na svém blogu idnes.cz, ale i na různých xenofóbních médiích, které by tato strana asi nerada viděla. Adam je však od narození postižený slepotou. Byť toto onemocnění člověka douhodobě omezuje, trvalo nějaký čas, než se vytvořily podmínky pro to, aby mohli nevidomí lidé žít poměrně spokojený život bez nějakých velkých frustrací. Nechtěla jsem se chválit, ale před necelým rokem jsem pro Bílou pastelku sama vybírala v Plzni s mojí drahou polovičkou, takže to píšu až teď. Kdybych já to věděla, že nevidomí na transgendery nahlížejí takto, jako na rozmar bez pochopení a hlavně jako cosi nestálého ve svých požadavcích a postojích, asi bych se na nějakou sbírku upřímně vykašlala.

V Británii došlo k tomu, že školka chtěla vyjít vstříc jednomu žákovi a umožnit mu začlenění do některé ze skupin, které se segregovaly hlavně podle pohlaví, jak jinak když byly předškolního věku. Jejich spolužák jednou přišel oblečený jako kluk a někdy mu rodiče dovolili obléci se jako dívka. To se dozvěděla křesťanská rodina a začala propagovat tradiční hodnoty, tím pádem přestala posílat svoje děti do školky a začala je z tohoto důvodu vyučovat sama. Advokát rodiny řekl, že šlo o matení dětí, což vám řekne asi každý advokát, když s něčím ve školce nesouhlasíte.  Nevidomý Adam Mikulášek se zastal názoru, že pohlavní porucha je něco, co křesťané musí vnímat s láskou a pochopením, což je chválihodné, ale musí se to vytlačit z prostředí školky a pak i ze školy, zaměstnání a běžného života. A hlavně prý kluci jsou kluci a holky jsou holky, jak úzce viděný názor. Litujte křestanské rodiče, že se mohli setkat s transgener člověkem, který si to zaplať pánbůh uvědomil a začal prosazovat už ve školce, že chce být dívkou nebo klukem a z nějakých důvodů mu nebo jí to nebylo umožněno. Jak by bylo asi panu Mikoláškovi, kdyby se postižení lidé dál vytlačovali do ústavů apod. tak jako tomu bylo za dřívějšího režimu?

Genderové sebeurčení vs. lékařská přeměna – Malta

Srpen19

Je tomu již delší dobu, co jsem tu psala několik názorů týkající se toho, že zákony o genderovém sebeurčení nemohou suplovat a plně nahradit možnost dostupné lékařské péče a možnosti bezplatně absolvovat operaci se zaměřením na změnu pohlaví. Dávala jsem to dříve do kontextu stejně tak, jako když u nás probíhalo přijetí zákona o registrovaném partnerství. Organizace, které se prosazovaly za práva uzavírat registrované svazky se tehdy dušovaly toho, že se změna osvojování a adopcí dětí týkat nebude. Dokonce bylo do zákona začleněno i jeho patřičné ustanovení.  To, že se tahle úprava týkala až tisícovky dětí, nikoho tehdy nezajímalo, zvítězila nakonec většina v menšině, až se museli rodiče začít soudit. O protiústavnosti tohoto požadavku rozhodl nedávno ústavní soud. A něco podobného se právě teď stalo v souvislosti s genderovým sebeurčením na Maltě, byť již od roku 2015 umožňuje úřední změnu pohlaví v dokladech bez požadavku na hormonální substituci nebo operativní změny pohlaví.

Pro nás jak je známo je Malta jedna z prvních evropských zemí, které umožnily transgender lidem právní sebeurčení svého pohlaví. Malta ale také zároveň do té doby neumožňovala svým občanům operativní změnu pohlaví, která by byla pr ně dostupná ze zdravotního pojištění. Zákon o genderovém sebeurčení se tak jevil jako možnost suplovat některé lékařské požadavky transgenderům „tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.“

salermo_lauren

Luren Salermo do svých 51 let žila v Anglii, kde už od svých 13let bojovala s vnitřním rozporem své genderové identity. Dvacet let pak žila jako muž a v době punkové éry mohla být alespoň na chvíli sama sebou. Celý život bojovala o svou identitu, až se cítila nakonec zcela vyčerpaná. Zahájila tedy hormonální terapii, která je v Anglii dostupná, ale deprese a úzkosti nakonec setrvávaly. Na doporučení lékaře Lauren změnila prostředí a odstěhovala se před rokem zpět ke své rodině na Maltě, která měla být LGBT friendly přátelská. Zde si rychle našla práci, začlenila se mezi lidi a deprese, které prožívala ustaly. Jenomže Malta je sice LGBT přátelský stát, avšak zde není možné čerpat lékařskou péči jak na hormonální substituci, tak ani na operativní změnu pohlaví. Zákonodárci při uvolnění možností týkajících se úřední změny pohlaví jakoby zapomněli na to podstatné a to, aby byla lékařská péče dostupná i ze zdravotního systému pojištění.

20let Lauren ve svém životě prosazovala transgender práva v anglii, přičemž tehdy ještě přitom nevyšla jako transgender, až je nakonec byla donucena prosazovat znovu na Maltě, protože byla nucena svou terapii z důvodu nedostupnosti hormonální léčby zastavit. Její tělo opět začalo víc mužnět. Rozhodla se napadnout rozhodnutí, ve kterém byla ve svém požadavku o hormonální terapii odmítnuta a podala stížnost u Národní komise pro podporu rovnosti NCPE. Tvrdila, že strávila celý život bojem o svou důstojnost a nyní je již vyčerpaná. NCPE její žádosti vyhověla a vyzvala ministerstvo zdravotnictví, aby přijalo konkrétní plán pro volný přístup ke zdravotnickým službám umožňující změnu pohlaví.

„Nejde jen o kosmetické změny, které by byly prováděny z marnosti, ale jde zde o intervence, které mají potenciál dramaticky změnit kvalitu života a pocit důstojnosti člověka. Hormonální a další léčba je pro většinu transgender lidí zásadní, protože jim umožňuje žít a vyjadřovat se způsobem, který odpovídá jejich identitě.“

…shrnul závěr ředitel NCPE a lékař Neil Farson. Národní komise pro podporu rovnosti tak došla k závěru, že i přes současnou právní úpravu zákona Gender expression and sex characteristics act, byla paní Salermo diskriminována na základě pohlaví. Případ Malty je jeden z mnoha, které potvrzují, že zákony, které byť i třeba jen umožňují úřední změnu pohlaví nemohou být plnohodnotnou náhradou pro možnosti dostupné zdravotnické péče, která je pro většinu transgender lidí zásadní a důležitá.

Genderová identita v rukou genů? + Podala jsem ústavní stížnost

Srpen5

trans-rally-aug2

Na úvod musím napsat něco o odezvě na mé nedávné nucené předvedení v poutech k sexuologovi, zda-li jsem duševně nemocná tím, že jsem změnila své pohlaví atd., což už jsem psala v přechozím postu. Soudkyně od té doby začala víc vyhrožovat mé advokátce, že mne opět znovu předvede k dalšímu psychiatrovi. Ukazuje tak svou přehnanou horlivost dokázat mi, že jsem duševně nemocná, i když léčbu změny pohlaví mám víc jak rok ukončenou. V úterý dokonce volala advokátce, že mám druhý den v šibeničním termínu dobrovolně přijet k psychiatrovi a ať mi to sdělí, že pokud se nedostavím, znovu mne odvezou v poutech. Samozřejmě jsem se druhý den nedostavila, protože navečer, kdy jsem se to dozvěděla bych nesehnala ani jízdenku natož se vykašlat na práci apod. Zkrátka nám tak došla trpělivost a podává se prostřednictvím advokátky ústavní stížnost na postupy soudu, ať si tyhle xenofóbní postoje zaplatí daňoví poplatníci sami včetně pozdějšího nároku na náhradu škody.

Mimochodem mi celá tato situace připadá o to víc velmi absurdní, protože poslední dobou jsem měla možnost potkat pár cisgender lidí, kteří jsou opravdoví nediagnostifikovaní psychouši. Jeden z nich mi dokonce lezl do odpadků, které vyhazuji se snahou mne donutit víc třídit odpad, protože se popelnice vyváží jednou za dva týdny. Říkal mi pak, co bych mohla ještě vyhazovat do kontejneru o kousek dál, aby byla popelnice o něco prázdnější. A to vám s čistým svědomím napíšu, že jinak odpad třídím. Daší člověk mne pronásledoval autem několik kilometrů kvůli tomu, že jsem zastavila před semaforem, který překrýval bagr a já si všimla, že na něm skočila červená. Řidič za mnou tak musel zastavit, vylezl a řval na mne, ať já „ku..a“ jedu. Kolona nekolona za mnou, na červenou se nikam cpát nebudu, abych se pak někde srazila s protijedoucími auty. Pak se na mne lepil ještě několik kilometrů, co jsem si jela pro malou, zastavil to okamžitě za mnou přímo na křižovatce, vylezl z auta a div mi nevlezl do mého. Vytáhla jsem na něj pepřový sprej a použila ho.  Nějaký Petr Švec z Jindřichovic přestal nadávat a být agresivní, ale pak se ještě cítil poškozen tím, že jsem se mu ubránila a tak volal policajty, že jsem na něj použila nepřiměřenou obranu, protože on žádnou zbraň neměl. Asi nevěděl o nedávném rozhodnutí nejvyššího soudu, že sebeobrana musí být vždycky silnější než útok, aby jej dokázala odvrátit. Prát se s lidma nechci, ani s těma, co si dovolují na ženský, ale líbit si také vše nenechám. A tak si říkám: Jeden psychouš, co je v depresích kvůli odpadu, druhý, co je agresvní na ženský a dalších sto tisíc cisgender čechů trpí podle výzkumu panickou poruchou, ale hlavně mne se bude někdo snažit prokázat, že jsem tím co dole už nemám nějak společensky nebezpečná. Nějak mi to celé hlava nebere.

Mnoho rozporuplných reakcí vyvolává i další záměr několika vědců, o kterém jsem vám chtěla napsat. Zatímco je svět ještě rožhořčen výroky Trumpa a podle studie Quinnipiacské univerzity ve čtvrtek 68% respondentů uvedlo, že transgendeři by měli sloužit v armádě, což je o málo více než se objevilo v průzkumu Reuters(58%), na druhou stranu se v tichosti plánuje studie, která transgenderům může zlepšit ale i zároveň zhoršit situaci větší stigmatizací naší odlišnosti. Pět výzkumných lékařských institucí v USA a Evropě jako jsou Vanderbilt University Medical Center, Univerzity George Washingtona, Bostonské dětské nemocnice, Vrije Univerzity v Amsterdamu a institut FIMABIS v Malaze ve Španělsku se domluvilo na společném zkoumání rozdílů v genotypech cisgender vs. transgender lidí. Tyto instituce sehnali 10tisíc genotypů lidí, přičemž 3tisíce z nich patří transgender lidem, což je už něco nepředstavitelného, že některé instituce mohou mít takový přístup k tak široké databázi krevních vzorků a extrahovaných DNA, aniž by je dobrovolně sháněli. Vedoucí studie a asistentka Medicíny na Vanderbilt Genetics Institute Lea Davisová si od studie slibuje, že pomůže pochopit jakou roli hrají geny v genderové identitě. Tato největší studie svého druhu znervózněla některé významné transgender osobnosti.

Edmiston_K

Transgender postdoktorandský vědec na univerzitě v Pittsburgu se specializací na neuroimaging Kale Edmiston se vyjádřil: „Je to nápad, který se může obrátit proti nám v závislosti na ideologii.“

K tomu dodává, že pokud se objeví příčina transsexuality byť na genetické úrovni, může  to otevřít dveře k různým reparativním terapiím podobné těm, které se snaží vyléčit homosexualitu nebo rozeznávat homosexuální lidi. Také to může vést k odmítnutí léčby lidem, jež nebudou mít dostatek biologických důkazů, že by mohly být transsexuální.

Trochu jiný postoj zaujímá transgender psycholožka a autorka tří knih s transsexuální tématikou Dana Bevanová: „Nevěřím, že by se měla nebo mohla věda zbavit snahy pochopit, co se u transsexuálních lidí děje.“

dana_bevan

Některé názory ve snaze zabránit větší stigmatizaci v souvislosti s různými duševními či genetickými poruchami uvádějí, že dvacet let mozkového výzkumu jsou dostačující k závěrům, že transsexualita je nesoulad daný již od narození. Za významnou studii se považuje studie z roku 1995 nizozemského neurobiologa Dicka Swaaba, který prokázal strukturální rozdíly mezi mužským a ženským mozkem a poté i u transgender MtF subjektů. Shluky buněk u transgender žen se více podobaly ženskému mozku. Byť tato studie byla založená pouze na 12 posmrtných transgender mozcích 🙂 , dala vzniknout novému oboru zkoumání. Mezi přední vědkyně lidského mozku patří Ivanka Savičová, profesorka neurologie na švédském institutu Karolinska a hostující profesorka na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Její studie publikované ve více jak stovkách vědeckých recenzích prokázaly u transgender mužů, že mozková spojení jsou mezi centry oslabená a začnou se posilovat až poté, co transgender člověk začne užívat substituční hormonální terapii.

dr-ivanka-savic-points-study-screen-computer-home-los-angeles

Výzkum by měl být hotov za rok a nejpozději za 18 měsíců. Je teprve ve fázi, kdy by instituce měli sehnat peněžní prostředky z místního zdravotnictví, potřebné vzorky genotypů již však mají.

Jinak je teď taková okurková sezóna na zprávičky okolo transsexuality, že se toho moc ani neděje. Včera jsem měla svátek, dostala jsem krásnou růži od mé jak jinak než drahé polovičky, která mi povětšinou říká, že jsem obarvená blondýna a taky mi pomáhá tunit mého seata s motýlkama. S ním bych se mohla pochlubit v nějakém dalším postu. Také jsem trošinku změnila účes a ostříhala si krátkou ofinu, takže si vlasy teď musím česat pořád do culíku, protože přetočený přes rameno to nevypadá moc dobře, ale takhle se mi to i líbí. Normálně lidi, zhubla jsem osm kilo intenzivním ježděním na bruslích za poslední 4 měsíce a mám konečně ploché bříško, takže na koupáku, kde jsem téměř každý den je to super, skáču radostí mít zas váhu kolem 60ti kilo. I na trénincích kickboxu, kde se prý podle mojí polovičky flákám, je to dobrý a nezadejchávám se. A také jsem si objednala na cvičení nové věci z Německa od Paffenu a jedna šikovná paní mi vyšila jmenovku. Miluju svou drahou polovičku, i o takový době jsem pořád zamilovaná.

IMG-20170723-00088

US armáda utrácí 5x více peněz za viagru než za transgendery

Červenec29

Pobavily mne velmi zábavné komenty Stephena Colberta.

Důvod, kterým Trump odůvodnil svůj zákaz sloužení transgederů v US armádě byly údajné vysoké náklady na lékařskou péči transgender vojáků. Je zajímavé, že US armáda vynakládá pět krát více peněžních prostředků za viagru než jsou odhadované náklady na všechny transgender lidi, kteří v US armádě slouží a pokud by všichni najednou chtěli podstoupit přeměnu. K čemu potřebují vojáci tolik viagry, když jsou půl roku na ponorce? Je to tím, že už armáda nepoužívá bodáky?

Stephen si také dělá legraci z Trumpových tweetů, že on celou věc konzultoval se svými generály. Stephen říká, že to byl pravděpodobně překlep, kde mělo být, že celou věc konzultoval se svými genitáliemi. Jak jinak by se dal vysvětlit závěr, ke kterému došel.

Anglikánská církev a Tour de France

Červenec9

general-synod2

Během Londýnské Pride řídící orgán Anglikánské církve hlasoval o přijetí transgender lidí do svých řad. Tento krok má být po 50letech dekriminalizace homosexuality oponováním vůči některým konzervativním křesťanským skupinám a církev se tak snaží usměrnit protichůdné názory na LGBT věřící uvnitř svých řad.

 

Návrh přichází ihned poté, co biskupové také jednoznačně odmítli konverzní terapii homosexuálním a transgender lidem. Vyzývá sněmovnu biskupů, aby zvážily poskytnutí některých národně uznávaných liturgických materiálů, jež mohou být použity ve farních kostelech a kapličkách a aby poskytly pastorační činnost s ohledem na potřebu transgenderů, kteří mají být přijati po dlouhé, útrpné a často složitém procesu přeměny. Liverpoolský biskup Paul Bayes řekl, že tím vysílají světu silné poselství.

Arcibiskup z Yorku Dr. John Sentamu se také vyjádřil ohledně konverzní terapie:

„Čím dříve bude konverzní terapie zakázána, tím dříve budu moci v noci klidně spát.“

A jaká vlastně byla včerejší londýnská Pride?

Philipa-Yorkk

Většinou tu nepoužívám deadnaming, ale nyní tak trochu musím, jelikož vítězka Tour de France a vítězka soutěže King of the mountains z roku 1984 Phillipa York, známější tehdy pod příjmením Millar se znovu vrací do Tour. Ale ne však jako závodnice, ale jako komentátorka Tour de France televizní stanice, ITV4. Poté, co se před více jak deseti lety stáhla z věřejnosti a v utajení absolvovala svoji přeměnu, nyní říká, že je to správný čas na to, aby se její comingout stal také veřejným. Phillipa poděkovala za to, že se časy změnily a že před deseti lety ještě byla vystavena některým archaickým názorům a předsudkům.

Naštěstí genderové otázky již nejsou předmětem takové nesnášenlivosti a nevědomosti. Je již mnohem lepší přijetí a pochopení. Lidé v mé rodině, kterých si vážím, od té doby vyrostli a stali se silnějšími a proto má potřeba je chránit již pominula. Velmi mne těší, že jsem přijala tuto novou výzvu ITV4. Nesmírně se těším na závodění a pokud jde o můj osobní a profesionální rozvoj, myslím, že je to ten správný čas mého návratu k aktivní roli ve sportu, který jsem milovala.

Reparativní terapie, špatní LGBT rodiče a ďábelská myšlenka transgenderismu

Červen8

Ve Spojených státech to opět vře mezi psychiatry. Již nedávno, je tomu tak asi víc jak rok, jsem psala několik příspěvků na téma války psychiatrů v USA. Olej do ohně tam totiž přilévá křesťanská pediatricko-psychiatrická organizace American College of Pediatricians „ACP“, která se podobně jmenuje jako ta největší American Academy of Pediatrics „AAP“. O ACP jsem již jednou psala i zde. Problém se táhne již od roku 2002, kdy ta oficiální a největší asociace AAP zvěřejnila své stanovisko, že homosexuální rodiče nepředstavují žádné riziko pro výchovu dětí. Poté několik psychiatrů a pediatrů, kterým se toto zjištění nelíbilo, opustilo tuto organizaci a vytvořilo novou pod názvem ACP, která později začala popírat vědecká stanoviska, falšovat vědecké zprávy a zneužívat jména známých osobností. Situace došla do takového stavu, že internetový magazín PsychologyToday.com zvěřejnil před měsícem zprávu a varování o tom, jak je znepokojující, že si média pletou obě asociace a ACP tak někdy uvádí jako důvěryhodný zdroj.

transgender_children

The Southern Poverty Law Center tuto asociaci opakovaně označilo jako anti LGBT hejtovací skupinu, která podporuje falešná tvrzení, zavádějící zprávy a mimochodem také citují křesťanská ustanovení včetně zmanipulovaných amicus curiae v soudních žalobách. Pojdme si přiblížit některá hlavní stanoviska této asociace.

Reparativní léčba je dobrá myšlenka

V roce 2010 poslala ACP 14tisícům školním radám dopis, ve kterém podporovala reparativní léčbu homosexuálních a lesbických studentů. Ve svém dopise nesprávně citovali ředitele Národního institutu zdraví NIH Francis Collinse, Ph.D., který rychle odsoudil jejich snahu o prosazování reparativní terapie.

The American Academy of Pediatrics, The American Academy of Child & Adolescent Psychiatry, The American Psychiatric Association ty všechny označily reparativní léčbu homosexuálů a transgenderů jako nebezpečnou a neetickou. Terapie se douhodobě ukazovala jako neúčinná a u dětí, které vyrůstaly v prostředí, jež odmítalo jejich sexuální orientaci a identitu, také jako zvyšující stimul pro riziko sebevražd a depresí.

Homosexuální rodiče jsou špatní rodiče

Téma, které dalo právě vznik této asociaci. Americká pediatrická akademie v roce 2002 vydala prohlášení s odkazy na řadu literatur, které vysvětlují, že děti homosexuálních a transgender rodičů mají stejný potenciál pro zdraví, přizpůsobení a vývoj jako u heteronormativních párů. Na to ACP reagovala vydáním zprávy, která již pod podobným novým názvem ignorovala referenční odkazy uvedené v prohlášení. Vehementně nesouhlasí s Americkou pediatrickou asociací a patnácti dalšími asociaciemi podporujícími adopce dětí.

Transgenderismus je špatný nápad

Poslední zavádějící článek zvěřejnila ACP na téma transgender dětí minulý měsíc a jímž opět rozvířila debaty o tom, co je v lékařství ještě možné tolerovat. Zda-li transgender děti nebo zavádějící lékařské zprávy. Článek ACP tvrdí, že 97,8% transgender dětí si své požadavky na změnu identity rozmyslí poté, co dosáhnou puberty. Toto tvrzení vychází ze studie z roku 1987 a hlavní problém spočívá v tom, že ve vzorku dětí nebyli žádní transgendeři a výzkumníci poukázali na to, jak jsou tyto studie chybné. Adolescenti, kteří dosáhnou puberty vykazují neměnnost a stálost jejich požadavků na přeměnu a tuto stabilitu prokazují studie jak Cohen-Kettenis 2003 tak deVries 2014. ACP ignoruje zprávy uveřejněné v časopise Pediatrics roku 2014, které dokazují, že blokátory puberty a hormonální substituce vždy vedly ke zlepšení duševního stavu dětí. Další studie z roku 2016 a 2017 dokazují, že transgender děti, které jsou podporované v jejich identitě  a je jim umožněn sociální přechod k pohlaví, ve kterém se cítí, prokazují běžnou míru úzkosti, depresí a sebehodnocení zatímco narozdíl od dětí, které nežijí v podpůrném prostředí, ty vykazují o 20% vyšší výskyt pokusů o sebevraždu. Není tomu tak, že by transgender děti byly do sociálních přechodů nuceni a tím byli poškozováni jak ACP uvádí.

Asociace ACP včera na toto upozornění vydala opět další zavádějící prohlašující zprávu uvedenou v křesťanském LifeSiteNews.com, i když v ní uvádí, že má mezi sebou také buddhisticky založené členy a která dále také uvádí že dle APA Handbook of Sexuality and Psychology (2014) se později v pubertě jako gay identifikuje 63-100% chlapců a jako lesbicky orientováných 32-50% dívek a nikoliv už jako transgendeři. Z toho ACP usuzuje, že v dospělosti se již málokdo identifikuje jako transgender, když dospívající zjistili svou sexuální orientaci. Jenomže toto tvrzení má velké ALE a to když si vezmeme tu skutečnost, že pohlavní identita respektive její nesoulad nemá co dočinění se sexuální orientací. Je zcela logické, že dítě do 11let nebude přemýšlet o své sexuální orientaci a pokud má nějaký nesoulad s pohlavní identitou, pak ho vyjádří a dovede pojmenovat jako transgender a později jako dospívající v pubertě se sexuálně vyhraní jak hetero, homosexuálně, bisexuálně nebo i asexuálně, ale to neznamená, že by upustilo od požadavků sociáního přechodu a přeměny. Na tomto blogu jsem se již několikrát zabývala sexuální orientací transgender lidí např. v článku o tom, zda-li je možné svou sexuální orientaci změnit. Sexuální orientace nic nevypovídá o tom, kdo a v jakém věku má pohlavní nesoulad. Dále pak také uvádí bez odkazu zdroje, že dospělí transgender lidé po přeměně vykazují dvojnásobnou míru deprimovanosti. O chromozomech XX a XY jako hlavních markerech určující pohlaví netřeba dál rozvádět tato mylná stanoviska ACP.

Na závěr jen musím konstatovat, že je zde zřejmá potřeba neustále psát dokola o různých nebezpečích, které vycházejí z neznalosti, vyvracet různé fámy a tím předcházet nenávistným postojům ozývající se z majoritní společnosti. Z toho také vyplývá důležitá potřeba brát větší ohled na přebírané články, aby nikoho nepoškozovaly a poukazovat na ty zmanipulované. Ostatně téma transsexuality není jediné téma, které někteří novináři zaonačují. Viz např. pro nás známý zmanipulovaný poměr Blanchardovy autogynefílie.

Černý trh s hormony

Květen28

Když jsem začínala přeměnu, také jsem se ze začátku podivovala nad inzeráty, které nabízely estrofem za mírný poplatek.

Typický inzerát zněl TVKleopatra@seznam.cz: Nabízím 4balení estrofemu, které již nebudu potřebovat. Prodám za 500,-Kč

A že jich bylo dost, takový jeden měsíčně určitě a stačilo jen napsat na email, ne že bych to někdy udělala. Co si pamatuji, tak mnoho z nich bylo také přímo v inzerci na stránkách věnující se transsexualitě translide.cz ve smyslu hesla, že zrovna pod svícnem je největší tma, ale tam je asi před dvěma lety začali mazat a zbyla tu jen poptávka. Dalo se předpokládat, že se inzeráty na prodej hormonů přesunou do uzavřených facebookových skupin apod.

Černý trh tu existuje, jenomže zde v ČR není potřeba kvůli tomu hned panikařit a to z několika důvodů.

motif-blackmarket

Když jsem se před lety ptala několika travestitů dvojí role,  jestli netouží po hormonální substituci, tak odpověď vždy byla, že ani moc ne, rozhodně ne na pořád a na otázku jestli mají nějakou zkušenost s estrogeny, tak ji měl však téměř každý. Což už otevírá prostor k nabídce. Přeci jen cílovou skupinou, která tu poptává hormony jsou ti, kteří k sexuologovi nikdy nepůjdou a celkovou přeměnu ani tak nevyžadují. Ti co chtějí  nebo podstupují celkovou přeměnu si svoje estrogeny, které dostávají na recept, hlídají a nestalo by se, že by transsexuální lidé šli do lékárny pro 6krabiček estrofemu a rozhodli se, že 4krabičky z toho za mizerných 500korun darují někomu, kdo se k sexuologovi bojí jít a sami by byli ty dva měsíce bez hormonů. To se nebojte, zas až taková solidarita tu nefunguje. Rizikoví jsou pouze jen ti jedinci, kteří hormonální substituci předčasně „ač v době vývinu“ ukončí a vrátí se zpět ke své původní roli. Připravit se dobrovolně o dva měsíce hormonů za tak malý poplatek bych neudělala ani teď, kdy mám vše za sebou a našla jsem si svou endokrinoložku. Ani i kdyby ty změny nyní byly mizivé během těch dvou měsíců. Nabídka tu tedy není nijak vysoká, během roku se pár jedinců určitě najde, co chce skončit s hormony a prodají je dál někomu jinému namísto toho, aby je vrátili do lékárny.

Pak se dají sehnat hormony ještě na internetu. Jak jsem napsala několik článků týkajících se hormonů, objevil se mi tu jeden  fenomén. Čínští a ruští spameři mi tu několikrát denně spamují pár vytipovaných článků ve své databázi a vkládají tu inzerci na léky, většinou se jedná o viagru, ale mezi nimi se párkrát objevily v minulosti i odkazy na hormonální substituci. A to ty spamy rovnou mažu a nijak je nesleduji. Sehnat hormony na internetu není nic těžkého. Přinejhorším se setkáte s tím, že už nejsou k dispozici.

Jaká je zde poptávka? Vzhledem k dostupnosti lékařské péče, která i přes časté dlouhé cesty do hlavních měst se může pro někoho zdát obtěžující, lze po pár ještě obtěžujících měsících čekání, obzvláště když vás život zahnal do těžkých depresí, hormonální substituci zahájit. Každý odhodlaný člověk, který přeměnu podstoupit chce, ji také po nějakém čase začne včetně té hormonální substituce. Následně při pravidelných ročních odběrech krve se předchozí nelegální užívání na výsledcích zcela jistě pozná a tak člověk, který přeměnu podstupuje nebo ji zvažuje podstoupit, má snad trochu inteligence, že nebude užívat nic načerno, aniž by o tom předem lékaři řekl. Cílovou skupinou jsou spíše ti travestité dvojí role než přímo transsexuální lidé. Ale i ti většinou se raději spokojí s placebem ve formě fytoestrogenů, než aby do sebe začali ládovat hormony ve více jak 25-50násobku běžné hormonální antikoncepce u žen. I když potenciál poptávky zde může být opravdu vysoký. Právě ten potenciál poptávky odhaduji, že je dvakrát větší než je počet transsexuálních lidí užívajících hormony z celkového odhadu počtu transgender lidí poníženého o ty, co k pravidelné substituci mají přístup. Experimentální zkušenosti s estrogeny/fytoestrogeny tak může mít maximálně až dva tisíce transgender lidí v ČR. Jenomže i takový potenciál je zde malý v souvislosti, že se pouze jedná o lidi, kteří jen občas za svůj život s hormony zaexperimentují. Možná ani ty dva měsíce úplně pravidelně nedoberou, pokud si estrogeny někde tajně koupí, protože u travestitů se zrovna nevyskytuje tak dlouhý a trvalý pocit sounáležitosti k opačnému pohlaví. Něco jiného by to bylo, kdyby zde nebyla vůbec žádná dostupná lékařská péče a pravidelná substituce transsexuálních lidí by nebyla možná. Vytvoření černého trhu si myslím, že zde nejvíce brání absence pravidelné poptávky po hormonech. Nejsou zde lidé přímo závislí na černém trhu a to je tou největší překážkou, aby se zde nějaký černý trh s hormony vytvořil.

A co s jedinci, kteří těch pár inzerátů za rok na černo využijí a nestačí jim internetová nabídka fytoestrogenů? Vlastně nic. Po dvou měsících se začnou vyvíjet prsní žlázy, trochu začnou bolet a zvětšovat se, což je asi kýžený efekt, bez antiandrogenů jako je androcur nebo verospiron se však nikdy nesníží hladina testosteronu na minimum. Pořád je přeměněný testosteron na dihydrosteron čtyřikrát více účinější než ženský aldosteron a růst chloupků to neomezí, možná na čas a po těch dvou měsících se situace stejně vrátí do normálu. Člověk zejména riskuje svou plodnost, což je hlavní důvod tomu, že se více dává přednost „nenápadným“ fytoestrogenům a trh s antiandrogeny téměř vůbec neexistuje. Paradoxní je, že inzeráty na antiandrogenní léčiva neexistují, pokud si někde všimnete, což poukazuje na cílovou skupinu lidí, kteří nechtějí až tak úplnou přeměnu. Pokud se hormony užívají standardně, není zde ani o moc zvýšené riziko srdečních onemocnění, i když samozřejmě existuje. Není vyloučeno, že za deset let se takový jeden případ objeví i u nás. Snížená plodnost se ještě po dvou měsících dá vrátit do normálu, ale už s rizikem, který často za toužené výsledky během těch dvou měsíců ani nestojí.

Byť nabídka a poptávka existuje, shrnula jsem zde i rizika, přesto dál nemají tendence se rozšiřovat. K vytvoření černého trhnu jsou potřeba zejména pravidelní poptávající, kteří zde prakticky nejsou. Nicméně po světě, kde je těžší se k pravidelné hormonální substituci dostat, takové trhy existují. Např. v mormonském středozemí USA je běžné si udělat výlet do Thajska a hormony sehnat tam. Ekonomicky to vyjde nastejno a efekt je rychlejší. Stejně se tak děje i v Austrálii nebo Venezuele. Běžné je dostat se na černém trhu k hormonům i ve Vietnamu. Dokonce i Los Angeleský magazín ve své příručce uvádí, že někteří transgendeři si vydělávají na živobytí prostitucí a pak shání hormony na tamním černém trhu.

A na závěr smutná zpráva. Transgender autorka Sophie Labelle z Kanady musela zrušit po xenofóbních výhružkách prezentaci své nové komixové knihy Dating Tips for Trans and Queer Weirdos v její rodné zemi v Kanadě plánované v Halifax knihkupectví Venus Envy v městě Ottawa. O Sophii jsem psala dříve v tipech na transgender komixy. Po několikerých výhružkách nacionalistů byla prezentace knihy raději zrušena. V zemi s nízkou mírou intolerance je takové jednání nepochopitelné, přičemž komixy Sophie jsou víceméně dětské až naivní teenagerské, že ani vyloženě nevzbuzují nějaké pohoršení. Představují pojem dětských lásek, prvních představ o vztazích bez nějakého vnucování se jiným lidem z pohledu mladého transčlověka. Autorka se tak svým veřejným postojem k transgenderům stala rázem pronásledovanou. Překazení zveřejnění nové knihy je mi samozřejmě moc líto.

sophie-labelle

 

Transgender rodiče také dávají lásku

Květen8

Tří a půl minutové video je pravdivým příběhem malé Gayatri. Gayatrina matka zemřela, když jí bylo šest let. Vždycky z dcery chtěla mít doktorku, až bude větší. Svého otce Gayatri nikdy nepoznala, avšak její matka pak žila s transgeder ženou Gauri Sawant. Gayatri v autobusu na cestě do internátní školy vypráví o Gauri, která bojuje za právo přijmout svou dceru. Sama se ocitla na ulici, když jí bylo 18let a byla z domova vyhozena. „Všude v učebnicích čteme, že každý má stejná práva, tak proč je moje máma odmítána?“ říká úředně osiřelá Gayatri. „To je důvod, proč se nechci stát doktorkou, ale právničkou.“ Gauri Sawant je indickou transgender aktivistkou, která z původních navrhovatelů napadla vládu za rovná práva a zacházení. Malá Gayatri a Gauri jsou ve videu skutečné postavy. „Každý si zaslouží dotek péče.“ doplňuje ve videu, které za měsíc dosáhlo téměř deseti miliónů shlédnutí.

Sense 8 druhá série – od zítra na Netflixu

Květen4

Již zítra začne vycházet na Netflixu druhá série oblíbeného seriálu od sester Wachowskich(Matrix, Atlas Mraků…). Dočkáme se většího rozsahu, protože původních 8hrdinů se seznámí ještě s dalším clusterem jiných 8lidí. Budou tak cestovat mezi 16ti zeměmi. A také zjistíme, jaké jsou původy organizace BPO(Biologic Preservation Organization). Herečka Jamie Clayton zde hraje hacktivistku a transgender ženu Nomi Marksovou, která má lesbický vztah a která je zde pořád v ohrožení, neboť po ní pátrá BPO.

Sense8_2_1

Viděla jsem první sérii asi pětkrát, hlavně mi pomohla krátit čas v nemocnici před rokem a něco. Také jsem si pobrečela u vánočního vydání, kde je několik dojemných scén. Na druhou sérii se velmi těším a doporučuji.

Sense8_2_2

Jamie Clayton také k seriálu uvedla, že její postava je nejvíce hejtována a přichází k ní mnoho urážlivých komentářů.

Sense8_2_3

 

A znáte ten pocit, kdy dostanete kytku a perníkové srdce od své drahé polovičky prostě jen tak? Je to strašný pocit a nikomu ho nepřeju, protože přemýšlíte jen nad tím, jestli ta druhá polovička něco neprovedla, za co by se měla omlouvat nebo jestli já jsem nezapomněla na nějaké výročí nebo nějakou důležitou věc v našem společném životě. „Vážně se nic nestalo a vážně nemáme nějaké výročí?…Kolikátého je?“ říkám si pořád v hlavě a nemohu si překvapením vzpomenout na datum. „Sakra vzpomeň si!“ vážně to nešlo. Až po dlouhé době marného pátrání vám vlastně dochází, že jste ji dostali jen tak, prostě za to, že jste a že pro toho druhého žijete. Velmi mne to potěšilo, pořád se milujeme a tak i včera byl pro nás takový menší vyjímečný den plný nových věcí.

ruzicky

Jde se do finále

Duben12

WHO Světová zdravotnická oraganizace při své nové revizi ICD 11 už míří do finále. Nyní od dubna do června je poslední termín, aby se ještě něco mohlo případně poupravit či doplnit, jelikož později už nebude možné. A pokud se nic nezmění, bude v červnu tohoto roku finálně ukončeno druhé testování závádění. Podle plánu tak bude výsledná zpráva vydána na konci tohoto roku v exekutivní zaváděcí části plánu a platná bude již v květnu příštího roku 2018.

Pro translidi to bude znamenat, že transsexualita bude stejně tak jako dříve homosexualita vyškrtnuta z mezinárodní klasifikace nemocí jako duševní onemocnění. Ponechána bude pouze transsexualita u dětí, kterou lékaři chtějí pravděpodobně ještě do další revize zkoumat.

Možné problémy, které mohou nastat budou v jednoznačném stanovení poruchy identifikace, diagnóze prokázané minimálně dvěma odborníky v souvislosti s žádostmi o operativní změnu pohlaví. Tuto podmínku si vyžaduje zákon o specifických zdravotních službách a bez této podmínky nelze oprerativní změnu transsexuálním pacientům provést. Nejedná se však o správní delikt podle tohoto zákona, problém by mohl nastat v případech, že si někdo svoje rozhodnutí později rozmyslí a rozhodne se zažalovat lékařské zařízení, že mu nikdo jednoznačně nestanovil diagńozu. Mohou tak vzniknout právní zmatky, jelikož diagnóza F64.0 bude po novém roce vyškrtnuta a tato podmínka zřejmě ještě dlouho bude při rychlosti zavádění nových vyhlášek existovat.

Post edit: Dg F.60 transsexualita bude vyškrtnuta z nemocí úplně. Zůstane pouze transsexualita u dětí F64.2, jejíž podmínkou bude věk nižší než nastane puberta u dítěte, nalézt lze v sekci 17 Gender incongruence pod HA21. Nebude umístěna mezi duševními nemocemi ale v sexuálním zdraví. Dg F64.9, nespecifické poruchy pohlavní identity, budou též přesunuty z duševních nemocí do kategorie sexuálního zdraví pod označením HA20.  V HA20 je výslovně napsáno, že genderové varianty nebo preference nemohou být přímo základem pro stanovení této diagnózy, tudíž nelze pod ni přenést transsexualitu, lze však použít pouze pro intersexualitu nebo genetické chromozomální poruchy.

« Older EntriesNewer Entries »
  • Přihlásit se