Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Dopisy z Káhiry – jak se žije transgenderům v Egyptě

Květen30

A máme tady další střípky z pokračování seriálu o tom, jak se žije transgenderům v různých zemích. Tentokrát z Egypta.

nader_transgender_egypt_rtx1fclx

Yara Sallam je egyptská trangender žena, která je nucena žít dvojí život. Začala svou přeměnu v roce 2012, to jí bylo 21let, ačkoliv o tři roky dříve byla již muži obletována. Po letech začala svou přeměnu hlavně kvůli pocitu, že žije v nesprávném těle, jenomže přechod v egyptě může trvat i sedm let a déle, přičemž každým svým krokem naráží na odpor.

Psychiatři ji nejprve předepsali antidepresiva a stabilizátory nálad, aby potlačili sexuální chování, jenomže Yara si dobře uvědomovala, že to nemá smysl, protože nesoulad není o sexu. Mnoho lékařů v Egyptě také radí transgender ženám, aby se vrátili k Bohu, což se jí také stalo. Psychiatrička, která ji poprvé diagnostikovala poruchu genderové identity, jí řekla, aby vedla dvojí život. Měla být ženou v prostředí, které je tolerantní a chovat se jako muž na veřejnosti a před svou rodinou. Jenomže ani to po čase nefungovalo.

yara_salam

Později se dostala k prvnímu průkopníkovi problematiky transsexuality v Egyptě psychiatrovi Hashem Baharymu. „Byl pro nás útočištěm.“ dodává Yara a odkazuje se na skupinu transgenderů, kterým pomohl a spojil je dohromady.

Ve světe nedostatku lékařské péče, rodinného útlaku, společenského vyhrocení a politickým zásahům si transgendeři myslí, že jsou na to sami, nevědí, že i jiní trpí touto poruchou a jsou nuceni žít skryté životy.

Říká Hashem Bahary, ten vede centrum pro transgendery při lékařské univerzitě Al-Hussein v Al-Azhar, kde také sledují mezinárodní standardy léčby. Proces přeměny po vyloučení psychiatrických onemocnění jako jsou obsedantní poruchy trvá dva roky a minimálně půl roku Real Life Experience/test RLT, pak je možné podstoupit chirurgickou konverzi pohlaví SRS za 20tisíc egyptských liber, což je asi 26tisíc českých korun. Nicméně v Al-Azhar také vydávají povolení pro podstoupení SRS operací, jenomže za pět let se výbor nikdy nesešel, protože jeden jeho člen nikdy nebyl přítomen a tak povolení získalo pouhých 10procent transgender lidí. V Al-Azhar popírají pacientům práva na operaci a říkají, že utrpení je Boží vůle a transgender lidé se s tím musejí vypořádat po zbytek života, uvádí Bahary. Nicméně i když se Yaře podařilo sehnat povolení k operaci, nenašla však žádného chirurga, který by ji chtěl provést a to až do srpna 2016.

V Egyptě je téměř nemožné pro transgender ženy si najít práci. V přeměně byla Yara po roce práce u jedné firmy nucena odejít. Její kolegové neschvalovali způsob života jakým žije a ona se obávala odporu. „Lidé zde obvykle démonizuji lidi jako jsem já.“  V Egyptě se objevuje jeden důsledek stigmatu a to, že si lidé těžko shání práci v souvislosti s tím, že společnost tlačí transgendery čím dál víc do pozdějších přechodů a odkládat je tvrdí Dalia Abdel Hameed, úřednice egyptské iniciativy pro rovná práva.

Situace se ještě zhoršila po roce 2013, kdy byl zvolen prezidentem Abdel-Fattah el-Sisi. Více než 250 homosexuálních a transgender lidí bylo roku 2014 uvězněno na jeden až tři roky včetně následných postihů více jak 150 transgender lidí. Vláda se tímto nepřímo prodává lidem za to, že odsuzuje, co předtím prosazoval zavražděný muslimský prezident Muhammad Mursi ze strany svobody a spravedlnosti. Ministerstvo vnitra teď působí jako strážce morálky a náboženství. Policie také zadržela Aishu, Yařinu kamarádku. Ta se musela v noci obnažovat před policisty, byla několikrát v mužské cle znásilňována a nakonec propuštěna o šest měsíců později než měla.

Yara patří mezi ty šťastné, které rodina podporovala včetně matky a jejího přítele. Jiné transgender ženy jako je např. Samar takové štěstí neměly. Ta nemohla vídat žádné své kamarády, nemohla chodit ven, aniž by nebyla sledována a poté následovaly výslechy. „Byla to strašidelná zkušenost, můj otec stále věří, že mne někdo ovlivnil a že mám v sobě fiktivního ďábla.“ rodiče ji neustále připomínají, že nemá žádnou budoucnost a nezaslouží si dobrý život. „Mému otci jsem byla dokonalým mužem a spolehlivým synem, teď jsem pro něj neúspěch v jeho očích a má matka, když se mne zeptala, proč chci být žena, mi řekla: Vždyť vám Bůh požehnal, že můžete být muži.“

egypt_demonstrace

Egyptská společnost stále stigmatizuje transgender lidi, považuje je za devianty a spojuje transsexualitu s duševními nemocemi.  To vše přimělo Yaru k tomu, že vytvořila komunitní síť obhajující práva transgender osob. Po 31. 3. 2016 kdy byl světový den transgenderů se spojila s egyptskou iniciativou pro lidská práva a zahájila kampaň „Vidět mne jako vidím já sebe.“ O rok později očekávání překročila další kampaň „Ony jsou také ženy.“ Přijetí lidí a jejich ochota se zapojit a porozumět novým informacím byly pozoruhodné a předčily tak očekávání.

„První věc, kterou chci dokázat, je to, aby společnost pochopila, že to není volba, ale že přeměna je způsob řešení, které vyžaduje čas a úsilí.“ uzavírá Yara, která se dnes cítí více uvolněně. „Mohu mít normální starosti, mohu studovat, pracovat a získávat nové přátele.“

Úřední změna pohlaví je často náplastí za bezmocnost

Srpen15

Již od roku 2013 mohou transgender lidé v Austrálii změnit své pohlaví na „O“ jako Other. Austrálie byla jedna z prvních zemí, která umožnila nezavádět do úředních dokladů a dokumentů pohlaví podle narození. Byl to velký krok kupředu, Austrálie se náhle rozduhovatěla v hledáčcích LGBT organizací jako velmi friendly země, jenomže tenhle krok kupředu byl jen zalepením díry nehostinného prostředí pro transgendery, který stále doposud v této zemi setrvává.

georgie_stone_1

Šestnáctiletá Georgie Stone vypráví svůj příběh a stala se tak lobistkou za změny pro lidi, kteří skutečně chtějí projít změnou pohlaví se vším všudy. V Austrálii je jediná legální možnost podstoupit přeměnu, jen pokud ji dovolí soud. Jako dítě potřebovala Georgie začít užívat blokátory puberty a její rodiče neměli dostatek peněz na právníky, aby jí soud užívání hormonů dovolil. Nakonec se její otec Greg odhodlal a odjel do zámoří, kde blokátory hormonů sehnal na černém trhu.

Georgie začala upozorňovat na špatný přístup a že užíváním hormonů, které většinou byly směsí jiných hormonů, se zvyšují rizika s jejich užíváním.

„Někdy je zde vysoké riziko, obzvláště u hormonů, které seženete přes internet.  Není zde správné dávkování, jsou často v kombinaci s jinými hormony, jež mají vedlejší účinky a tak vznikají rizika krevních sraženin, mrtvice a plicní embolie, což mohou být pro teenagery opravdové závažné komplikace.“

Řekla pro abc.net.au Georgie. Jejím rodičům a tamnímu soudnímu systému trvalo dva roky, než Georgie soud pro rodinu schválil podstoupit hormonální léčbu a v jejích jedenácti letech se Georgie stala nejmladší teenagerkou v Austrálii, které soud vyšel vstříc. V jedenácti letech ji již tikaly biologické hodiny a měla strach z toho, že brzy přijde puberta, změní se ji hlas a začnou se projevovat maskulinní změny na jejím těle, jak dodává.

Nakonec ale měla plnou podporu rodičů, kteří se ji snažili ze všech sil pomoci. „Kdyby Georgie prošla pubertou bylo by to hrozné, znamenalo by to, že jsme selhali.“ Řekl její otec.

georgie_stone_2

„Tento proces způsobuje zpoždění, je velmi stresující a patologický. Jít k soudu obvykle znamená, že je něco špatně a nebo je něco špatně s rodinou a to zrovna není tento případ rodičů. Měla jsem pacienty, kteří užívali hormony nelegálně, protože neměli prostředky a přístup k soudnímu systému.“

Říká doktorka a profesorka Teflerová, Director of gender service na Royal Children’s Hospital v Melbourne. Nemocnice v Melbourne má tento rok již přes 200 doporučení na změnu. Georgie nyní v šestnácti letech lobuje u politiků za to, aby teenageři již nemuseli chodit k soudu pro schválení, protože jejich životy jsou často v sázce. Velmi podobná situace je i v sousedním Polsku, které úřední změnu umožňuje, jenomže jsou děti nucené žalovat své rodiče za to, že jim špatně vybrali pohlaví při narození a žádat soud o změnu rodných listů. V Irsku je zas čekací doba natolik neúměrná, že úřední změna pohlaví proces urychlí jen z té odpovědnosti státu. Ale je to vše skutečně tím vytouženým cílem transgenderů?

Příběh Melanie (19)

Únor26

Hodně toho máme společného a bylo to smutné číst i přes ty občasné mrazivé pocity.

Byla to pro mne dlouhá cesta a jmenuji se Yoan, pocházím z Francie. Když mi bylo šest let, vzpomínám si, jak jsem záviděla všem dívkám. Vůbec jsem se necítila stejně jako ostatní děti a v hloubi duše jsem věděla, že jsem jiná, jen jsem pro to neměla ta správná slova, abych to vyjádřila. Taky jsem se bála toho, aby se mne na nic neptali. Až když jsem pro to našla správná slova, svěřila jsem se ve svých jedenácti letech svému bratranci, že bych chtěla být dívka. Od svých dvanácti mi začala puberta a já ji měla hodně mužskou. Jednou jsem v televizi viděla dokument o jedné transgender slečně, která podstoupila přeměnu a nyní je šťastná a okamžitě jsem si řekla, že tohle jsem já. Od svých třinácti let jsem si začala spořit na operaci, i když nedokážu popsat své pocity. Stát se dívkou bylo pro mne jako vysvobození a k tomu přibývali různé otázky jako: Jak poznám svou rodinu. Přijmou mne? Budu moci mít děti? V televizi jsem viděla strach z transgender lidí  a ještě dodnes mám tyto obavy, než jsem začala žít otevřeně, což trvalo další dva roky.

Melanie-1

Už jsem to nemohla dál snášet a pokusila jsem se o sebevraždu ve čtrnácti letech, nedalo se dál čekat. Má nejlepší kamarádka, která věděla o mé situaci o pár měsíců později také spáchala sebevraždu, jenomže jí se to podařilo. Zlomové pro mne bylo, až když jsem viděla bolest v očích svých známých a příbuzných. Vzpomínám si na své myšlenky, které se mi honily hlavou: Ne teď, musím se jim přiznat, jak moc trpím. Říct jim to pro mne bylo velmi složité. Nenašla jsem odvahu jim to říct sama, i když se sestrou máme velmi blízký vztah, a tak jsem požádala bratrance, aby jim to řekl, což nepochopili. Křičeli na mne: Ne, seš prostě gay, to není to, co jsi! Můj dvanáctiletý bratranec mi dokonce řekl: „Uznávám, že máš rada chlapce a ne do té doby dokud se z tebe stane dívka.“ Mohla jsem si nafackovat, nikdo nepochopil moji situaci a mysleli si, že jsem jen nezkušená. V té době jsem byla velmi ovlivněná svou rodinou a byla jsem přesvědčená, že měli pravdu.

Chci číst dál »

posted under Příběhy | 1 Comment »

V zemi bez práv – příběh Mercedez Von Cloete

Leden4

Namibie je zemí na západním pobřeží Jižní Afriky sousedící s Jihoafrickou republikou a Botswanou. Země má před sebou ještě dlouhou cestu a lidé nejsou vzdělaní na zacházení s transsexuálními lidmi. V zemi neexistuje žádný zákon, který by byl antidiskriminační, sexualita stejného pohlaví je zakázána u mužů, sňatky zde tím pádem není možné provozovat a není možné v Namibii podstoupit chirurgickou změnu pohlaví.

Mercedes Von Cloete se narodila před 26lety ve městě Keetmanshoop. Už jako chlapec a v dospívání měla ženské tendence, které ji svou touhou hnaly stát se ženou. „Chtěla jsem být ženou, nechala jsem si narůst vlasy, nehty, nalíčila jsem se makeupem a samozřejmě jsem chtěla nosit podpatky.“ Vždycky jsem zažívala konflikty co se týče pohlaví.

Mercedes_von_Cloete_1

V roce 2010 získala stipendium na Německé škole v Goethově Centru, kde na čas studovala. Zde se rozhodla změnit pohlaví a v roce 2013 zahájila hormonální terapii. Měla ambice stát se ženou, ale hormony ji dělaly hladovou, flegmatickou a unavenější. „V Německu jsem viděla Gothické ženy, jak pohodlně sedí v kanceláři, aniž by byly terčem posměchu od kolegů nebo homosexuální pár na ulici držící se za ruce a který se mazlil. Zde jsem si uvědomila, co se se mnou dělo a že jsem transsexuální.“

Chci číst dál »

Zítra mohu být zas mnich – příběh Mimi Tao

Prosinec17

Cesta 22leté modelky Mimi Tao nebyla posetá růžemi, přesto její tvář je nyní po celé asii velmi známá. Narodila se do dobré rodiny, stala se na čas mnichem, pospávala na záchodech v Singapuru, aby se jí splnil sen. „Nikdy jsem se nehnala za bohatstvím, ale chtěla jsem rodinu vysvobodit z dluhů.“ Říká.

mimi1

Mimi se narodila do dobře situované rodiny v Khon Kaen. Narodila jako prostřední dítě a má starší sestru a mladšího bratra. Její otec pracoval v zahraničí jako stavební mistr, zpátky domů posílal peníze, ze kterých pak rodina dobře žila. Její matka z vydělaných peněz investovala a pronajímala půdu farmářům. V roce 2000 došlo k hospodářské krizi, matka tak přišla o veškeré investice a půda jí byla zabavena. Poté, co měli přijít i o domov, její manžel sehnal práci v Bahrajnu, aby zachránil rodinu z krize. Všichni sourozenci přestali chodit do nejlepších soukromích škol a začali chodit do místních, jen Mimi, ta byla poslána do chlapecké školy v chrámu Ayutthaya, protože si její matka myslela, že jí disciplína pomůže.

Chci číst dál »

Danni McFayden je nejmladší TS v Británii

Prosinec8

Že transsexualita nemá co společného se sexem a orientací, dokazují dlouhou dobu právě případy malých dětí. Transsexualita se nedá naučit nebo vsugerovat. Genderové nepohodlí se vyskytuje i u tak malých dětí jako je Danni. Její život je zajímavý o to víc, že pokud by její 32letá matka Kerry včas nezasáhla, mohlo to mít drastické následky.

Embargo until 15:01 GMT/BST 6 December 2015. Kerry McFadyen, 32, is pictured with her daughter Danni, 6, at their home in Boat of Garten in the Scottish Highlands See South West copy SWTRANNY: A proud mum is embracing her sonís change after she realised he was born in the wrong body ñ aged THREE. Kerry McFadyen knew in her heart of hearts that her son Daniel should have been her daughter when she caught him with a pair of scissors ñ trying to cut his WILLY off. The 32-year-old mum-of-five reckons that her six-year-old child Daniel, now known as Danni, must be the wrong gender, partly because he was always more interested in his sistersí dolls than his brothers' footballs.

Dannie má čtyři sourozence a je druhá nejmladší z dětí. Dannie v rodinném domě ve Skotské vysočině projevovala vždy příznaky nepohodlí žít s klučičím tělem už od narození, zpočátku přirozeně tím, že dávala přednost dívčím hračkám a neměla zájem o klučičí hry se svými staršími sourozenci. Ve třech letech však Kerry přistihla Danni v koupelně  s nůžkami nad rozstříhanými kusy oblečení a Daniel( v té době) se chystal ustřihnout si pindíka, aby se z něj konečně stala holčička.

Chci číst dál »

posted under Příběhy | No Comments »

Sdružení pro translidi – cesta k lepšímu

Srpen14

Když jsem šla do přeměny, nebyla jsem obklopená žádnými translidmi a moje jediná kamarádka, se kterou jsem byla párkrát na kafi, byla 150Km daleko. Nikoho jsem neznala, ale byla jsem rozhodnutá, že přeměna je jediné řešení, jak po zbytek života vydržet a nezhroutit se z toho. Velké rozhodnutí znamenalo také překonávat velké překážky po malých krůčkách, nevěděla jsem, co mne všechno bude čekat a čím menší skupina lidí je, tím víc je válcována požadavky ostatních, kteří na nás při prosazování těch svých občas zapomínají. A tak za tu dlouhou dobu přede mnou tu máme hned několik legislativních paskvilů a tím i o něco méně otevřenou společnost, která občas rozhoduje ve stylu o nás bez nás.

Nicméně jsem všímavá holka a když už jsem přeměnu začala, všimla jsem si několika neduhů, které trápí tuhle TS společnost, i těch problémů, které by se mne jinak osobně netýkaly. Jsou to takové problémy, že často mají pro některé dokonce i existenční význam. Potkala jsem také v přeměně několik nádherných, sympatických a inteligentních lidí, kteří by je mohli vyřešit. Jenomže ty holky za pár měsíců zmizí někde v davu a přijdou jiné opět s těmi samými ne-li v horší podobě. Holky, které opustí svět žítí s Dg. F64, budou už bez toho M v průkazech, jó ten rok se to vydržet tak nějak dalo, budou mít nové rodné číslo, ale co už je docela nepříjemné zjištění je to, že některé přicházejí o své vysokoškolské diplomy, se kterými se tím mužským jménem raději chlubit nebudou, jiné přicházejí o rodiny a jsou nuceny se rozvádět, tím přicházejí i o své děti a dosavadní jistoty, které z manželství měly, mají třeba horší postavení v zaměstnání nebo se jim hůř hledá už jen kvůli tomu jednomu písmenku v občance atd.

Chci číst dál »

Tři příběhy transsexuálních lidí

Srpen1

Od bodybuildingu k ženě

Matt Kroczaleski jako Janae Marie Kroc byla světovou šampiónkou v bodybuildingu mezi muži. Zde jsem psala např. o Chris Tina Bruce a ve videích je i příběh Emmy, která ze 110Kg svalové hmoty bez jakýchkoliv tuků svou přeměnu zpětně zakončila jako křehká dívenka, kterou vždy byla. I zde je to sport, kde si transsexualita nevybírá a jakoby spousta z nás chtěla tu svou ženskost přes tyto sporty čím dál víc skrýt.

Pokud si mohu vybrat mezi dvěma pohlavími, ztotožním se s tím ženským, uvedla ve středu Janae. Popsala svůj stav jako genderfluid a doufá, že její tři děti dokončí školu než dojde k její úplné přeměně. Moji tři synové mne povzbuzují v tom, co dělám a upozorňují mne, že je vše v pořádku.

Janae je světovou rekordmankou a teď nevím, jestli to napíšu správně, v třídě 220liber zvedla 1003liber z dřepu, 738 na bench press a 810 liber na mrtvý tah. V roce 2006 byla šampiónkou Arnold Schwarzenegger Classic WPO. V roce 1991-95 sloužila u námořní pěchoty a nyní ve 42 letech napsala knihy o bodybuilding technikách po prodělané rakovině.

Janae_kroc

Chci číst dál »

posted under Příběhy | No Comments »

50 shades of Austria – ze zkušenosti

Červen17

Je to jako vtip ze špatného filmu. Když jsem začala užívat hormony, myslela jsem si že mám vyhráno.. Vy co nadávate na systém v čechách, buďte rády, že jste rády.

V Rakousku jsou 3 cesty jak docílit změny pohlaví. Existuje tu takzvaný program pro transsexuální pacienty. Je to oficiální cesta, jak dojít do cíle. Možná se to zdá snadné, nechat se diagnostikovat, RLT, HRT a jde se pod nůž, ale nee… Na pojištění vezmou jen určitý počet pacientů, čili buď máte štěstí, že jste mezi těmi šťastlivci, nebo máš smůlu a veškerá sezení u odborníku si musíš hradit sama, nebo se dostaneš do určitého pořadníku a budeš čekat, kdy teprve budeš moci začít s celým procesem. Jako třešinka na dortu, u mě jako u cizinky se budou koukat i na kvalitu života, jak jsem se adaptovala ve společnosti, de facto jestli mám v Rakousku nějakou budoucnost, aby pojišťovna náhodou neproplatila něco jen tak. K hormonům se dostane člověk relativně snadno, pokud si je hodlá platit sám, Androcur 50mg stojí 50 euro, Androcur 100mg stojí 190 euro, a všelijací zástupci estrogenu se pohybují kolem 12-20 euro. Není to až tak strašné, ale pokud berete hormony neznamená to, že máte vyhráno.

i_live_in_austria

Chci číst dál »

posted under Příběhy | No Comments »

Miluju muže i ženy

Únor17

Vyšlo v Žena a život 4/2003 a jestli máte nějaké své příběhy ze života, tak mi je zašlete na email dominika@lonely.cz Klidně i anonymně nebo se špatnou češtin, korekci provedu…

Prsa jí začala růst v devíti letech. Lékaři její rodiče uklidňovali slovy: To nic, to je jen tuk, to nejsou prsa. To přejde. Mýlili se. Nepřešlo to. Její tělo se měnilo, nešlo si toho nevšimnout. V patnácti jsem nosila obvazy opásané kolem hrudníku. Každý den ráno jsem si prsa pevně stahovala jako do korzetu. Chlapi přece prsa nevystavují,? vysvětluje Miluška.

pribeh_miluska

Chci číst dál »

posted under Příběhy | No Comments »
  • Přihlásit se