Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Cisgendeři vs. Transgendeři – porovnávací studie

Červen2

Jak si stojí Trangender lidé v porovnání s většinovou společností? Odpověď na pár otázek přinesl nový průzkum zveřejněný 30. května a publikovaný na Jama Internal Medicine, který zkoumal rozdíly mezi lidmi s genderovým nesouladem vůči majoritě. Výzkum provedli vědci z Brigham & Women’s Hospital a Beth Israel Deaconess Medical Center v rámci The Behavioral Risk Factor Surveillance System (BRFSS).

healt_care_transgender

Jak si tedy transgendeři vedli? V porovnání studie 1443 transgender lidí oproti 314 450 cisgender lidí studie nepřinesla nic co by nás asi nějak překvapilo, ale i tak výsledky jsou velmi zajímavé. Jenom na začátek musím poznamenat svůj komentář k patřičnému i tak vysokému vzorku obyvatel. Jako plus hodnotím to, že vzorek obyvatel je věkově souměrně rozložený od nejmladších po nejstarší, avšak mne na USA zaráží nízký počet černošských obyvatel ve vzorku transgender lidí. Jak je známo podle jiných výzkůmů USTS a NTDS jsou většinou u černošského obyvatelstva a to nechci nijak být rasově podjatá, statistiky o něco horší např. co se týče zdraví, možnosti sehnat práci, míře diskriminace(ta je samozřejmě vyšší), dosaženého vzdělání, vyšší míře sebevražednosti atd. Pojďme si to shrnout.

Co se týče vztahů, nijak markantně se transgendeři neodlišují od cisgenderů ve vztazích. Trochu je zde vyšší procento těch, kteří nikdy nebudou v manželství, ale to je také dáno tím, že většina legislativ zemí nedovoluje transgenderům uzavírat svazky. Tento poměr také neurčuje blíže do detailu z jakých důvodů jsou zrovna transgendeři rozvedení. Mnoho z nás je nuceno ukončit svazek jen z důvodu, že je někdo transgender a rodinní příslušníci se přes tento fakt jen tak nepřenesou. Výzkumy USTS a NTDS jdou v tomto problému více do hloubky a tak lze z porovnávací studie vyvodit asi pouze jen to, že transgendeři touží po vztazích a vytváří je asi tak nějak stejně jako cisgendeři. Zatímco se vztahy jsme na tom obdobně, domácností s dětmi do 18let je oproti cisgender domácnostem o polovinu méně 19,3% vs 12,0%.

Trochu jiná situace je, že dotázaní transgendeři měli až dvojnásobně častěji než cisgendeři dokončené vysokoškolské vzdělání 12,8%  vs 24,5% a o něco častěji vyšší odborné 29,8% vs. 37,7%, dohromady 42,6% vs 62,2. Již dříve se zprávou NTDS z roku 2009 jsem psala, že transgendeři mají dosažené vysokoškolské vzdělání v průměru 1,5x častěji než cisgendeři. Porovnávací studie tento fakt opět potvrdila. Ke zprávě NTDS jsem ještě navíc psala, že ač mnoho transgenderů je v nepříznivých podmínkách(šikana na školách) nuceno školy opustit zejména v přeměně, mnoho z nich později touží po tom, aby si své vzdělání opět doplnilo.

Se vzděláním je také spojená míra nezaměstnanosti. Ta je jak u cisgenderů tak u transgenderů stejná. V podstatě vlastně ani není vyšší ani nižší, nikdy nebyla a nedá se říct, že transgendeři méně nebo více pracují než majorita, jenomže jak NTDS tak USTS poukázali na jiné zajímavé skutečnosti. U transgenderů je vyšší fluktuace a dopady ztráty zaměstnání jsou oproti většinové společnosti daleko drastičtější. Častěji se stává, že transgendeři, kteří přijdou o práci, končí rovnou na ulici jako bezdomovci a úměrně se zvyšuje také míra deprimovanosti a sebevražednosti. Porovnávací studie potvrdila všeobecný závěr, že transgendeři spíše patří do nižších příjmových skupin obyvatel a častěji pracují za méně peněz. Zatímco nízkopříjmových cisgenderů je 8,6%, transgenderů je skoro dvakrát tolik 14,3%, tak čím je více nízkopříjmových transgenderů, o to méně je jich vysokopříjmových 42,1% oproti 29,4%.

st_johns_LA_clinic

Dále pak navazuje ztížený přístup ke zdravotní péči, častější odkládání léčby, o něco vyšší míra výskytu deprsí, přičemž se zároveň nedá říci, že by transgendeři byli více nemocní. Co je však zajímavé, že porovnávací studie došla k závěru, že mezi transgendery je více abstinentů než abstinujících cisgenderů a to na úkor mírně pijících. Akoholiků je v obou skupinách stejně. Kuřáků neb obézních lidí je též ve všech skupinách stejně. Tato studie si kladla za cíl prokázat zejména, že transgendeři i přes častější výskyt depresí mají buď stejnou nebo odlišnou nemocnost jako cisgendeři co se týče závažných onemocnění jako je rakovina, diabetes, různá chronická onemocnění, nemoci srdce a tepen, artroza nebo astma.

Chuck a Larry v mužském kolektivu – lze odmítnutí předvídat?

Květen13

Když jsem se byla podívat na skupince u Hanky Fifkové, padlo takové velmi zajímavé téma. Mohu předpokládat větší míru hejtování a odmítnutí v mužském kolektivu než v ženském? Jsou muži více xenofóbní a homofóbní než ženy? Jak je to s jinými kolektivy? Kde a komu bych se jako člověk, který si začíná uvědomovat svoji odlišnost mohla vyoutovat?

Velmi mi to připomnělo jednu moc pěknou komedii, která se jmenuje Když si Chuck bral Larryho s Adamem Sandlerem. Je o tom, jak může být silné přátelství mezi chlapy, i přestože se dva z nich rozhodnou podvést zákony a nepřijít o barák tím, že spolu uzavřou registrované partnerství. Z filmu je znát několik fází, kterými si pak procházejí jejich kolegové. Od typického odmítnutí, přes nejistotu v jejich přítomnosti až po znovunalezení přátelství mezi hasiči, které skončilo happyendem.

Na toto téma jsem našla pár zajímavých studií, avšak nejsou moc konkrétní a nejdou více do detailů. Studie, která se zabývala homofóbií a maskulinitou od Davida C. Plummera vyšla v Journal of Adolescence. Další studie Origins of Homofobia in Males vyšla v American Journal of psychoterapy. A nakonec třetí, ze které budu vycházet, se zabývala xenofóbními, homofóbními a rasistickými verbálními projevy, její autorkou je Krispin Thurlow a studie také vyšla v Journal of Adolescence.

Jazyk je primárním nástrojem a prostředníkem mezi sociálními kategoriemi a vztahy. Konkurenční etika v neformálním prostředí, jakým může být například škola, zhoršuje kontrastivní impulsy, ze kterých pak vznikají xenofóbní projevy, přičemž porušováním sociálních norem a absence autority může být ještě stimulem pro posílení určité skupiny lidí. Ze studie Krispin Thurlow vychází, že mezi dospívajícími převládají více sexistické narážky a homofóbních je pouhých 10procent, přičemž mezi pěti nejvíce používanými nebo rasistickými narážkami oproti homofóbním je rozdíl také v tom, že homofóbní narážky nejsou vnímané až tak jako ty nejhorší. Výzkum prokázal, že na školách s různými sociálními poměry se tak děje bez velkých rozdílů.

Z těchto tří studií je zajímavé, že v mužském kolektivu se objevují projevy homofóbie a xenofóbie častěji a dokonce jsou častější i v dětských kolektivech, kde tyto projevy nemají ještě sexuální kontext. Co je ještě zajímavější je to, že v ženském kolektivu byly urážky a projevy homofóbie a xenofóbie vnímány jako horší více než u chlapců. Výzkum Plummera prokázoval, že urážky jako např. fa..ot/bu….nt s vývojem chlapců obecně neodkazovaly přímo na homosexualitu, ale na nedostatek maskulinního chování a na nedostatečné očekávání od vrstevníků. Síla a intenzita homofóbie a xenofóbie se odrážela v její četnosti a používání. U mužů se nadávky a urážky používaly více než se dříve jako chlapci naučili rozpoznávat explicitní sexuální konotace pejorativních homofóbních termínů. Jinými slovy s přirůstajícím rozumem se omezily a ustaly.

Toto mohu sama potvrdit a uvést příklady, které znám poměrně dobře z vlastní zkušenosti. U nás na trénincích kickboxu se běžně stává, že se chlapi mezi sebou hecují a častují se do bu……ů, aby ze sebe vydávali větší výkony. „Dělej! Makej! Nejsi přece žádná ….“ apod. Nikdo z nich neřekne třeba: „Dělej! Makej! Makáš jako rom.“ byť mohu o některých říci, že to jsou typy, kteří jsou víc rasisticky založení(byť na to ani nevypadají) než aby po tréninku šli a nadávali gayům za to, že jsou jiní. Spíš kolikrát je tomu naopak. Chlapi jsou dokonce schopni se takto hecovat mezi sebou, i když na trénink přijde víc holek než kluků. Zdá se tedy, že homofóbní narážky mezi chlapama jsou pozůstatkem z dob jejich mládí, kdy tyto narážky více spojovali s nedostatkem maskulinního chování. Zajímavé je také to, že pejorativní výrazy, které se používají pro hecování, jsou vyloženě zaměřené homofóbně, vlastně neexistují výjimky a víc to vypadá, že jsou zakořeněné ještě z dob, kdy malí kluci ještě nebyli dostatečně konfrontováni s okolím a nedostatečné projevy mužnosti byli spíš důvodem pro urážení.

Mohu však ale v takové společnosti předpokládat, že jako celek bude více homofóbní a xenofóbní než jiné skupiny lidí? A tím o to budu mít horší svůj coming out? To se nikdy nikomu nepodařilo prokázat. Běžně se také stává, že i ve vyloženě ženských skupinkách jsou různé urážky mnohdy více agresivnější a zákeřnější než v těch mužských a to tím, že mohou být intenzivnějšího charakteru a více systematizované a skrývané za něco jiného. Nikdy se také nepodařilo prokázat úměru, že mezi vzdělanými lidmi je míra pochopení a tolerance vyšší než u lidí s nižším vzděláním. Jediné takové rozumné vodítko lze pouze vysledovat u lidí, kteří mají omezenou možnost vytvářet si své vlastní nározy a posuzovat své myšlenky. Jedná se o lidi, kterým například jejich víra nedovoluje mít jiný názor než ten, který by si svou vzájemnou interakcí s odlišnými lidmi sami vytvořili. Společenství lidí lze posuzovat ve vztahu ke xenofóbii pouze komplexně jako velkou skupinu, která svými postoji a činy zaujímá nějaká stanoviska, pokud budeme chtít tříštit tuto skupinu na menší skupinky a jednotlivce, těžko o někom můžeme předpokádat, že bude xenofóbní. Poznat člověka, který se xenofóbně nijak doposud nevyjadřuje a pak náhle zaujme negativní stanovisko v situaci, kdy je např. s transsexualitou konfrontován, nelze předem očekávat. Často nás překvapí lidé, do kterých bychom to nikdy neřekli.

YouthReport-Statistics-7-1600x900

Statisticky 78% transgenderů mělo někdy špatnou zkušenost ve škole a 90% transgenderů mělo s lidmi špatnou zkušenost v zaměstnání a třetina z nás uvádí špatné poměry na pracovišti. 57% transgenderů po svém comingoutu ztratilo některé ze svých rodinných vazeb. 45% transgenderů uvádí, že jejich rodiny jsou stejně silné jako tomu bylo dřív. Stejný podíl transgenderů 58% také ztratilo své nejbližší přátele. Co je na tom to špatné je to, že nikdy moc dopředu nemůžete vědět, o které přátele svým comingoutem přijdete. Strach je veliký a je potřeba ho jednou překonat. Podle organizace HRC(Human right campaign) 92% někdo ze všech LGBT lidí někdy slyšel nějaké špatné zprávy o tom, že být LGBT je špatné, přičemž 68% z nich bylo od někoho z okolí (např. učitele). Stejně tak jako tomu je u mužů, kteří si nedostatek mužnosti ze svého dětství spojili s homofóbií, aniž by se o homofóbii přímo jednalo, stejně tak se ten strach uvnitř nás také podobně zakořeňuje. Tím nechci jakékoliv homofobní a xenofóbní projevy zlehčovat, v postu jsem chtěla dokázat studiemi, že v ženských kolektivech může být míra obtěžujícího prostředí vyšší než v těch mužských a že nelze předpokládat tyto projevy u lidí, kteří nejsou nebo doposud neměli možnost se názorově vyhranit.

 

Trangender Tabu a mýty o HRT

Listopad5

Mýtus:

Čím víc mi bude v krvi kolovat estrogenů, tím se stanu víc ženou, narostou mi větší prsa a změní se mi tělo více na ženské.

Skutečnost:

Za vývoj prsních žláz a jejich nalévání mlékem popř. ukládání tělesného tuku může luteotropní hormon prolaktin(neplést s LH).  Na jeho stimulaci směrem dolů nebo nahoru působí různé mediátory, mezi které patří mimo jiné dopamin, opiáty, kyselina gama-aminomáselná (GABA), tyreotropní hormon společně s působením štítné žlázy a hlavně nemalý vliv na jeho vznik mají zejména estrogeny. Jenomže to není všechno a vysoká hladina estrogenů nemůže zaručit, že se prsa budou zvětšovat a tuky se budou víc ukládat přímo úměrně s estrogeny už z principu tvorby prolaktinu.

prolaktin

Prolaktin vzniká a je secernován laktotropními buňkami přední hypofýzy, ale jak už jsem poznamenala, estrogeny zde sice aktivují jeho tvorbu, jenomže mohou za to genetické predispozice, které jeho tvorbu v určité hladině zastaví a i kdyby se hladina estrogenů zvedla dvakrát nebo desetkrát, jeho sekrece už dál neporoste. Hormony mají na změny v přeměně pouze regulační funkci. Na šestém chromosomu v blízkosti markeru HLA DR4 leží gen PRL, jež má prokazatelný vliv na počet somatických buněk, které se o tvorbu prolaktinu starají, což prokázaly již dvě studie Heyena a kol.(1999) a Ruppa s Boichardem(2003). PRL gen přímo vytváří prolaktin složený z až 199 aminokyselin, které pak mají za následek zěny v těle. I když se nejprve předpokládalo, že prolaktin má hlavně na svědomí vývoj prsních žláz a laktaci, dnes je popsáno více jak 300 jeho funkcí v organismu, mezi které patří také lipidový(tukový) metabolismus – Ling a kol.(2003) nebo zahájení puberty. Více o expresi prolaktinového genu v The Journal of Biological Chemistry. Množství, které je z adenohypofýzy vytvořeno postačí tak akorát k tomu, aby se zvětšily prsní žlázy a prsa se ztrvarovala.

Přesto některé ženy mají hladinu prolaktinu vyšší, často dvakrát nebo i desetkrát více, než jsou běžné hodnoty a za to může další jeho zdroj a tím je sliznice dělohy. Jak je známo transženy dělohu nemají, tudíž se prsa nebudou nalévat mlékem a nebudou se jím ani dál zvětšovat, protože není v našem těle žádný další zdroj prolaktinu. Mírná laktace, pokud u transžen nastane, je způsobena pouze tím, co exprese PRL genu jedinci dovolí. Sliznice dělohy tak může za to, že prsa se často s těhotenstvím a nejen s ním ještě o něco zvětší.

Abych ale nebyla pesimistická, nemusíte zoufat, i když budete estrogeny přijímat tradičními způsoby, postačí to k tomu, aby se prsní žlázy zvětšily, což dokazuje i fakt, že některé slečny s per os užitím jsou v přeměně úspěšnější než ty, které se honí za vysokými dávami estrogenů a spíš zbytečně riskují zdravotní rizika. Z velké míry je prolaktin běžně zvýšený u všech způsobů užití a to nad horní hranici běžných hodnot 13,4 ng/ml. Zda-li dosáhne někdo laboratorních výsledků 30 nebo 50ng/ml, je jejich rozdíl způsoben z velké míry genetickým vlivem a nikoliv dalším působením estrogenů. S vyšší hladinou estrogenů mi dokonce hladina prolaktinu klesla a vývoj se po dlouhé době zpomalil až zastavil. Více učinnější než estrogeny může být např. kopřiva, pravidelný spánek či léky na vysoký tlak.

Mezi další účinky prolaktinu patří prokazatelná inhibice 5alpha reduktázy, o které jsem psala dříve v seriálu o hormonech. V kůži tak brání testosteronu, aby se konvertoval na čtyřikrát až desetkrát účinnější dihydrosteron. Působením na folikulostimulační hormon FSH prolaktin také ovlivňuje hodnoty SHBG, sex hormone binding globulin, který na sebe váže testosteron a snižuje jeho hladinu a sní i jeho androgení působení.

Závěrem:

Žádná céčka nebo déčka nelze od HRT očekávat, není to vina lékařů, že vám nepředepsali vyšší dávkování estrogenů, ale chyba je na vašich přijímačích, tedy přesněji ve vašich genech. Vyšší hladina estrogenů neovlivní rychlost ani intenzitu změn v přeměně, což mohu z vlastní zkušenosti prokázat. Nemusíte se však obávat, z vysoké pravděpodobnosti ke zvětšení prsních žláz i tak dojde a nepříznivým parametrem může být jen pouze váš široký hrudník, který prsa opticky zmenšuje.

Příloha č. 1 k diskuzi

prolaktin_igf1

Transgender Tabu a mýty o prevalenci

Říjen29

prevalence

Mýtus:

Transgender kluků je víc, protože to v přeměně mají jednodušší a společnost k nim je vstřícnější.

Realita:

Transžen je zkrátka víc a neví se proč.

Prevalence transsexuality seřazená podle roku publikování výzkumu v populaci
Autor Rok Země MTF FTM poměr MTF:FTM
(per 100000)
Pauly 1968 USA 1.0 0.25 4:1
Walinder 1968 Švéd. 2.7 1.0 3:1
Hoenig a Kenna 1974 UK 3.0 0.93 3:1
Ross a kol. 1981 Australie 4.2 0.67 6:1
O’Gorman 1982 Irsko 1.9 3:1
Tsoi 1988 Singapur 35.1 12.0 3:1
Ekland a kol. 1988 Niz. 18 54 1:3
van Kesteren a kol. 1996 Niz. 8.8 3.2 3:1
Landén a kol. 1996 Švéd. 3:1
Weitze a Osburg 1996 DE 2.4 1.0 2:1
Wilson a kol. 1999 Skotsko 13.4 3.2 4:1
Garrels a kol. 2000 DE 1:1
Haraldsen a Dahl 2000 Nor. 1:1
Olsson a Moller 2003 Švéd. 2:1
Gomez-Gil a kol. 2006 Špan. 4.7 2.1 2:1
de Cuypere a kol. 2007 Belgie 7.7 3.0 3:1
Vujovic a kol. 2009 Srbsko 0.9 0.9 1:1
Coleman a kol. 2012 Svět 8.4 2.2 4:1

MTF: male-to-female; FTM: female-to-male

Transgender Tabu a mýty o orgasmu – velké srovnání studií

Říjen29

Jsem pár dnů po komisuroplastice spojené s meatoplastikou a zas na chvíli si o intimních věcech mohu nechat zdát, ale ne o nich psát. Tak alespoň na úvod v kratičkosti jak to probíhalo:

V úterý mne operovali po druhé hodině odpolední. Byl to opět hrozný pocit, když mne vezli na sál a já si vzpomněla na tu bolest při SRS operaci, ale uklidňovala jsem se, že když už jsem zvládla tohle, tak už mne nic nepřekvapí a nezlomí. Po hodině bylo všechno hotovo, probudila jsem se cestou zpět na pokoj a opět mi byla hrozná zima, že mne sestřičky musely přikrýt dvěma dekama. Dostala jsem léky na bolest z kapačky a bylo mi celkem fajn, mohla jsem se hýbat a bolest jsem nějak nepociťovala. Ta přišla až večer po odpojení kapačky. Tím jak mi rozšiřovali močové cesty, jsem měla močovou trubici rozdrážděnou a velmi citlivou a díky komisuroplastice mne štípalo v oblasti klitorisu, protože ten již překrývala labia s několika stehy a nový klitoris na ně nebyl zvyklý. Po prášku na bolest jsem se vyspala nejprve čtyři hodiny a po dalším k ránu o dvě víc. Ráno jsem vstala, trochu jsem se procházkama sem a tam rozchodila a mohla jsem jet s odvozem domů, lékaři nebyli proti. S močovým sáčkem a pomalou chůzí jsem se dostala do vestibulu nemocnice, koupila si brusinkový smoothies(jak jinak než na močové cesty) a trochu na mne šel smutek z uvolněné bolesti. Obě labia mi následující dny natekla tak, že bylo obtížné dát obě nohy k sobě a spát na boku, to mohu ještě ne úplně až dnes po pár dnech. Když tuhle malou operaci porovnám se SRS, tak celkově jsem se vrátila tak cca do jednoho-jednoho a půl měsíce po SRS co se týče bolesti, hybnosti a samostatnosti. Ještě přes otoky nemohu nijak hodnotit výsledek, ale vchod do vagíny je již na správném místě, poněvadž přerůstající kůži směrem nahoru mi nastřihli a sešili po stranách stehy, čímž se vagína posunula o pár centimetrů. Celý orgán se díky Zed stehům, které spíš připomínají dvojté V, posunul o mnoho níž a klitoris je nyní plně překrytý. Teď už jen počkat, až se to celé zahojí a splaskne. Tuto operaci jsem podstoupila, protože mi byla doporučována jako tzv. „zakončení SRS operace“, ne protože bych očekávala nějaké zlepšení v prožívání citlivosti. A než budu čekat, odpovím na pár intimních otázek…

orgasm

Mýtus:

Neovagína je po SRS operaci mrtvá, necitlivá, neschopná dosáhnout orgasmu. Hlavně v Česku to stojí za starou bačkoru.

Realita:

Chci číst dál »

  • Přihlásit se