Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Podruhé v Comhealth

Červen16

Dnes jsem také byla v Comhealthu. Celkem jsem měla za ten den tři schůzky různě  po Praze a narozdíl od jiných mých cest, jsem to měla dneska celkem v klidu a nijak se nestresovala.

Jak tedy první cvičení probíhá, abych mohla mluvit víc žensky? S doktorkou Valáškovou jsme na prvním edukaci hlavně cvičily dýchání. Každý muž a každá žena mají totiž jiný způsob dýchání a proto také i mluví každý jinak. Muži se víc nadechují do hrudníku a mluví pří výdechu, což ovlivňuje sílu hlasu. Ženy zas dýchají více do břicha a mluví tak jemněji a zato i o něco více plynuleji, nemluví na jedno nadechnutí jako muži. Tohle je hrozně zajímavé a můžete si toho při komunikaci se ženami všimnout, že jim při mluvení vlastně nikdy nedojde
dech, protože je postupně uvolňovaný a zase se spodní část plic plynule plní. Takže se při tom vlastně dá mluvit i při nádechu, o což jsou ti chlapi ochuzeni. A to je taky jeden zásadní rozdíl mezi ženským a mužským mluvením.

Měla jsem to takový, že jsem si sama ze sebe dělala legraci, že kdybych začala zpívat, tak přijdu o všechny své kamarády. To jen tak pro představu.

logopedie

Chci číst dál »

Dnes jsem to dokázala

Duben19

Už je to deset týdnů, co jsem tu dala svůj běhací plán a musím to sem napsat, protože se touhle formou chci hrozně pochválit. Ani si nedovedete představit jakou mám radost i přes to vyčerpání. Takže oznamuji, že dnes jsem po deseti týdnech uběhla 21Km a během dalších pěti týdnů si ho ještě vylepším. A řeknu vám, že to vůbec nebylo snadný. Ještě před deseti týdny jsem totiž sotva uběhla šest kilometrů, ale mám motivaci. Jednak halfmaraton za pět týdnů a hlavně tu největší, že jsem chtěla zhubnout na svou původní váhu, což se mi tak trochu začíná dařit. Tenhle post však není jenom o běhání.

SONY DSC

Chci číst dál »

V centru rodinné terapie

Duben3

Do centra rodinné terapie chodíme povinně pro odbornou zprávu před komisí v případě, že některá z nás má potomka, ať už malého nebo velkého. Co jsem zjistila, tak není to tak hrozný a pro dítě školou povinné nebo ještě pro dítě předškolního věku je vyrovnání se s našm stavem úplně jednoduché. Děti se s tím opravdu dobře vyrovnávaj. Nutnost dojít do centra rodinné terapie je z důvodu, aby se vyloučily nežádoucí jevy jako např., aby se dítě za svého rodiče nestydělo, neodmítalo jej a neobracelo se vůči němu zády. Ale to u mne nehrozí a co jsem tak slyšela od ostatních, tak to nehrozilo ani u nich. Ono to možná bude taky tím, že znám jen pár slečen, které mají dcery. Pro mou malou je to i výhoda, že jsem taky holčičí a zároveň já si nedovedu moc představit, kdybych měla kluka a podporovat ho v jeho klučičích zájmech. Alespoň v tomhle ke mne byl osud o něco milosrdnější. Asi by ta situace byla malinko jiná a v centru by tak měly psycholožky co řešit. Protože jsme toho ale moc neřešily, tak vám alespoň povím, jak to chodí a jak jsme si to užily.

zprava

Chci číst dál »

Dnešní operace

Březen6

Všechno to už vlastně začalo ve středu. V noci svítil šílený úplněk a já jsem nemohla usnout. Měla jsem vstávat v půl čtvrté a tak jsem byla druhý den hrozně unavená a nemohla se takhle brzo rozhýbat. Všechno mi trvalo, vlasy šly pomalu, namalovat ksichtík se taky vleklo a ani jsem nezkontrolovala, jestli mám s sebou vše.

Já trubka jsem si vzala na sebe kozačky s jehlama a samozřejmě, když chcete, aby vše proběhlo v pořádku, tak naschvál zrovna v tu dobu se něco musí pokazit. Nějak jsem si nevšimla, že takhle brzo ráno jezdí u nás MHD jinou trasou. Normálně bych měla 5minut na přestup, ale teď jsem musela pohnout. Dvě minuty do odjezdu sebíhám shody k autobusovému nádraží a zasekl se mi podpatek za kovový lem hrany shodů a podpatek se ulomil. Nový a krásný kozačky byly v čoudu. Ještě že jsem jela do nemocnice a měla s sebou provizorní balerínky. No nevím, jak by to dopadlo kdybych jela někam jinam. Sice mi stříbrné baleríny ladily k šedým punčochám, ale s tím huňatým kožichem to muselo vypadat divně.

Už ho tam nemám :)

Už ho tam nemám 🙂

Chci číst dál »

Chondrolaryngoplastika

Březen4

Dneska balím a zítra jedu směr Hradec Králové. Jak já toho lidi mám teď hodně, že budu ráda, až v té nemocnici trochu zpomalím. Takže nové dvoudílné pyžamo mám, ručníky, hygienické potřeby, kosmetiku mám….hlavně nezapomenout notebook, knížku frániny a něco na zabavení.  Ještě dnes musím uběhnout těch 12 Km. Po tom se mi bude stýskat asi nejvíc a nevím jak to tam s tím omezeným pohybem přežiju. Nesmím přibrat, nesmím přibrat, nesmám přibrat….nesmím si to říkat 😀 Když oni mne všichni straší 🙁

Ve čtvrtek budu muset vstávat už před čtvrtou. V pět odjíždím a dorazím tam na desátou. Z tohoto důvodu mne vezmou až druhý den a doufám, že mne nejpozději v pondělí pustí. Potřebuji, aby mne pustili dřív, v úterý už musím pracovat a on ten příští týden bude taky zajímavý. Budu se muset vyoutovat před pár partnery v úterý a ve středu musím k Fifkové. Asi probereme soud o malou, který mne čeká. Dnes mi odpovídala s nadějí, že by mi mohla pomoci. Doposud jsem na to byla sama so Lonely.cz a naučila se takové situace zvládat, z míry mne už nevyvede ani pátý návrh o zákaz styku s dcerou. Jenomže pokud máte nějaký problém a ona vám v něm pomůže, tak to vždycky umí tak hezky napsat. A pak pokud se mi ještě ozve jeden kamarád, tak z toho bude ve středu randooběd 😉

Pozítří v pátek 6.3. budu ležet pod částečnou narkózou a budou mi takto ořezávat adamovo jablko, prominující štítnou chrupavku. V sobotu budu mít narozeniny a do dalšího životního roku budu vstupovat z profilu už bez tohoto výhradně mužského hrbolku. Včera jsem koupila kilový pytel bombónů a čokolády pro personál. Vím, že ta operace vypadá hrozitánsky, ale já jsem odvážná holka. Jestli to bude takto rychlé, tak se nemám vlastně čeho obávat. Ten první odkaz jde lépe vidět, co se uvnitř děje, avšak neumožňuje sdílení mimo YT.

http://youtu.be/zcBCMB1oVvo

3 měsíce HRT – bez masky

Leden31

To to uteklo, 14. týden, tři měsíce, čtvrt roku, každopádně se běh času teď nedá srovnávat s tím, jaké čekání bylo před HRT – hormonální terapií a jak se to vleklo. Měla bych zase shrnout tento měsíc, ale nazvala jsem ho výstižně jako „Bez masky.“ S Novým rokem jsem udělala ještě pár rozhodnutí, změnila si trochu účes a dala se znovu do každodenního ranního běhání. Začala jsem pracovat na své postavě, ať se v létě vejdu do šatů a ať hlavně v květnu uběhnu ten půlmaraton. Motivaci mám teda vynikající.

masky

Tento měsíc jsem se několikrát dostala do situací, kdy jsem se prokazovala občankou nebo kartičkou pojištěnce a zjistila jsem, že na lidi už působím tak, že to M nebo F v občance buď nezkoumají nebo jestli to podle rodného čísla zjistí, je jim tak nějak proti srsti mne oslovovat po staru. Podle mé vizáže to asi lidem už nejde od pusy mi neříct jinak než mladá paní nebo ještě lépe slečno, nejsem pro okolí už muž. Pracuji na hlase a po delším mluvení s lidmi čtvrt i půl hodiny opět nebudím nějaké podezření, že by tomu mohlo být jinak. Začíná to být pro mne ideální stav a už se nemusím skrývat pod žádnou maskou. Sama občas vidím některé nedostatky, na kterých bych mohla ještě zapracovat a ráda zapracuju, jenomže pro lidi je tohle už celkem přijatelné. Jakou já mám z toho radost.

Chci číst dál »

Nenechám se vyoutovat

Leden23

Tak a je tu zas další pátek a já přemýšlím, který film pro Vás vyberu na víkend a hned mám další zkušenosti, že to vydá na další příspěvek. Je úžasné, jak to tak letí, ještě chvíli a půjdu před komisi. I okolí mne bere, hlas je o mnoho lepší a mohu mluvit i k lidem se stále odvážnější vizáží. Teď už je to tak nějak jen na mne, abych se nenechala vyoutovat okolím. Mám to více ve svých rukou, možná ještě víc, než si zatím sama dovedu představit.

comming_out

Třeba jako dneska, když jsem u vedení v jedné nemocnici dělala certifikáty. Za nějakého ajťáka se nepovažuji, spíše jsem obchoďačka a tuhle bokovku jsem si sehnala, protože jsem si myslela, že v ní mohu být dobrá a patřičně si díky ní i říct o slušnější peníze. To, nad čím by jiní lidé trávili třeba celý týden, já zvládám za hodinku či dvě. Přišla jsem tedy dnes brzo ráno do kanceláře za paní vedoucí nemocnice a byla tam ještě druhá paní s dalším pánem, kteří se starají o financování nemocnice. Zamrazilo mne, jsem stále vystavována mluvít k více a více lidem a při tom musím působit zároveň přirozeně. Musím mluvit k lidem jak z očí do očí, gestikulovat a zároveň mne poslouchají i jiní lidé ke mne otočení a schovaní za monitory, zabráni svou prací a poslouchající jen tak na půl ucha, kteří by mohli odhalit i malé nesrovnalosti. Jsou to stále těžší úkoly přede mnou. Pozdravili jsme se a že se do toho pustím. Sedla jsem si k počítači a začala vysvětlovat, co budu dělat. Svou práci si vždycky prodávám a snažím se komunikovat s lidmi, aby byli nějak v obraze, k čemu jim to všechno bude, což mne úplně odlišuje od všech ostatních introvertních ajťáků. Tak tedy vysvětluji, nasadím takový jemnější hlas a pro jistotu jsem si s sebou vzala i lahev s vodou, kdyby mi vysychalo v krku a mohla jsem v klidu mluvit dál. Do toho zavolal jejich ajťák, jestli jim něco může jít udělat a ten pán, co tam vedle mne seděl mu do telefonu odpověděl, že přijít sice může, ale k počítači ho nepustí, protože tam mají paní na certifikáty. A já po čtvrt hodině mluvení a žádostí, co po nich všechno potřebuji, jsem začala mít najednou strašnou radost. Veškeré moje obavy úplně zmizely. SUPER. Bylo to jako, když jsem si dřív nalakovala pískovými laky nehty a prokazovala se kartičkou a osvědčením a ono nic, nikomu to nepřišlo divný, že mám nalakovaný nehty nebo řasy namalovaný řasenkou. Když došlo k vystavení certifikátu a podpisu dokumentů, všimla jsem si, že na protokolech se mi stále zobrazuje moje původní jméno, které si paní z vedení samozřejmě přečetla, a tak pak nakonec přešla z ženského rodu do mužského, ale nechtěla jsem to rozvádět a zakecala to s ní, jako by ta konverzace byla přirozená, i když pro mne vůbec nebyla, ale jen protože v místnosti byli ještě jiní lidé. Stejně jsem ji měla hotovou a i ona pospíchala, rozloučila se, že musí na schůzi a že si bere notebook s sebou a já pokračovala na dalších dvou počítačích a komunikovala s tím jejím kolegou a kolegyní, kteří mne stále oslovovali správně. To mužské oslovení od paní vedoucí zřejmě přeslechli a dál byla moje sebeprezentace pro ně dostatečná. Ten její kolega na mne pořád paní a paní a já nakonec, že je dobře, že to všechno trvalo hodinu a čtvrt, že jsem to tak rychle zvládla a ta druhá paní se začala ptát, jestli to mohlo být i horší a já, že jsem jednou nad jedním problémem strávila tři hodiny u klienta a někteří se mi i přiznávají, že si s tím lámou hlavu už několikátý den a pak zavolají mne a do toho její kolega, že z dřívějška s tím měl taky problém a nikdy víc, že je dobře, že tam jsem a pořád „paní“. No SUPER ještě jednou i na závěr poté, co jsem odcházela. Chci číst dál »

Na hlas nahlas

Leden22

Možná to mám v té přeměně o to těžší, až to mám pak také jednoduché i s tím hlasem. Živím se jako obchodní zástupce a správně mluvit je pro mne hodně důležité, abych se nějak uživila. O to těžší, že když už vypadám úplně jinak, jsou ty nároky daleko větší na to, abych mluvila víc žensky. A víte jak to pak dopadá, když má zákazník podezření a nedůvěřuje Vám? Neprodáte nikomu nic, když si ani trochu nevěříte. No řeknu Vám upřímně, že tuhle situaci jsem si třeba ještě před rokem ztěží dovedla představit a hlavou se mi honilo, že tu práci asi budu muset vzdát a odsunout se někam do pozadí, kde to nikomu vadit nebude. No a zatím se nic nestalo, pořád funguju dál a hlavně častá nutná komunikace s lidmi mne právě ještě víc nutí mluvit žensky, takže je to vlastně dobré.

voice-surgery-srs-surgery-thailand

Není to dlouho, co s hormony jsem se rozhodla, že ten hlas se musí radikálně změnit, že už nebudu šeptat nebo dělat nesmělou, když mne někdo osloví na ulici. Že třeba s dcerou se před lidmi musím nějak bavit normálně. No jo, ale jak to udělat, když se Huťovi navečer nedostanu a operaci hlasivek jsem si rozmyslela na naléhání, že ty hlasivky mám poměrně dobrý. No nemám, tedy neměla jsem nějak nikdy hrubej hlas, spíš takový uječený, ale při mluvení mi často sklouzával do takových hrubších tónů. Ani nevím, co mám za hlas, jestli tenor, baryton nebo bas. Nikdy jsem totiž moc nezpívala, nesnášela jsem ten hlas a když někdo po mne chtěl něco zazpívat, vždycky jsem se vymluvila, že mne zatím nikdo neslyšel a že byc při tom stratila všechny své přátele. Možná je to baryton, ale s nižším rozsahem. Nicméně musím po dnešku uznat, že se to mnohem lepší a docela rychle.

Chci číst dál »

2 měsíce HRT a foto

Prosinec27

Čtvrté balení estrofemu dnes dobráno. S novým měsícem se začaly teprve projevovat účinky estrogenu, jehož hladina mi začala konečně stoupat. S odlišnými hormony mi mizí i ta únava, o které jsem psala v Měsíc na HRT, už se asi tolik nepřebíjí a hlavně psychická pohoda nahradila tu počáteční bezmocnost a zoufalost a je mi konečně 1000x lépe než třeba před rokem a bude to ještě o mnoho lepší. Konečně se teď cítím přirozeně, tedy začínám. Jsou ještě dny, kdy mne ta únava hodně sebere, jo androcur působí spolehlivě a testosteron se ještě občas nechce podvolit. Tenhle měsíc jsem hlavně přecházela virózy, změnila si účes, udělala si pár radostí, setkala se s ostatními lidmi a ten měsíc znovu utekl, což je dobře. Teď o svátcích se nudím, ale alespoň to všechno vyležím. Sice mi tedy ten měsíc utekl, ale opět se cítím o ten měsíc mladší, jakoby se pro mne zastavil čas. Když jsem tuhle fotku fotila, neuvědomovala jsem si, jaký bude mít ve výsledku výstižný kontext. Píšu to o malinko dřív, protože s koncem měsíce bude i nový rok, to už budu dva měsíce na HRT a to raději napíšu nějaké předsevzetí a přání Vám všem.

před galérií

před galérií

Chci číst dál »

Vánoční besídka

Prosinec17

Protože tam musím být už v 10 hodin, tak už teď pomalu vyrážím na bus i s pečivem, které mi pomáhala zdobit moje malá láska. Mám i unisex dárek.

PS: jsem hrozně spokojená, jsem ráda, že se to tak mění k lepšímu…

Chci číst dál »

Měsíc na HRT

Listopad30

Jéje to to uteklo… Pamatuji si, jak nám na dálnici bouchlo kolo, když jsem jela na první schůzku k Fifkové a nedostala se k ní. Čekání na další schůzku bylo pro mne strašně dlouhé, vleklo se to a já chodila jako tělo bez duše. A teď si ten čas utíká jako voda a není to vůbec špatný. Dnes ráno jsem načala další androcur a včera estrofem a jak mi je měsíc po nich? Pokud to někoho pobuřuje, ať nerozklikává.

měsíc za mnou

měsíc za mnou

Chci číst dál »

Newer Entries »
  • Přihlásit se