Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Film XX. – M. Butterfly

Duben17

Tak už je tu již dvacátý víkendový tip a pořád jich mám ještě pár v zásobě. Trans tématika se ve filmu objevuje poměrně často, jen je škoda, že většina filmů je spíše klubových, a tak toto téma proniká mezi filmové diváky jen pouze okrajově. Nicméně je tu další film, který se dá doporučit i mimo vás klubové diváky a tím bezesporu je film od Davida Cronenberga. Jeho děj se odehrává v Číně v době ranného socialismu, kdy se francouzský diplomat René Gallimard zamiluje do Song Liling, herečky, která ztvárňuje postavu Madame Butterfy v Pucciniho opeře. Vzniká tak mezi nimi kulturně odlišná romance. Děj se ze začátku odvíjí tak pomalu, až se opticky pro diváka stává snem, který je vysněný na pozadí samotného děje oné opery a stává se přímo její součástí a to od začátku až do jeho konce, snem který se v souvislosti s komunistickou propagandou střetává nakonec s drsnou realitou hraničící až s psychickým týráním při potlačování jakýchkoli projevů sexuality, přičemž nejen pro diváka ale i pro samotného Reného dochází ke klamu. Pokud můžete a nevadí vám titulky, vynechte raději film s českým dabingem. Mohlo by se stát, že po shlédnutí příjdete o ty rozporuplné pocity, které ve vás zůstanou ještě dlouho poté. Až jsem si sama říkala pro sebe, jestli tohle sem opravdu patří. Po chvilce, až ten sen tak trochu odezněl a já začala reálně uvažovat, uznala jsem, že by byla velká škoda vás připravit o tento filmový tip.

 

Text distributora: Zvláštny príbeh lásky medzi francúzskym diplomatom a čínskou opernou divou v období kultúrnej revolúcie v Číne. René Gallimard pracuje na francúzskom veľvyslanectve v Pekingu. Jedného dňa sa zúčastní operného predstavenia pre diplomatov a na prvý pohľad sa zamiluje do Song Liling, predstaviteľky Madame Butterfly v slávnej Pucciniho opere. Medzi speváčkou a diplomatom sa vyvinie milenecký vzťah, ktorý je založený na Francúzových ireálnych snoch a predstavách o pokornej ázijskej žene. Song svojho milenca skutočne zbožňuje a prejavuje mu oddanosť na tisíc rafinovaných spôsobov. Zároveň si ho však drží od tela, odôvodňujúc to svojou ázijskou hanblivosťou. A hoci Renému porodí dieťa, nikdy mu nedovolí uvidieť ju nahú. Song má na to dobrý dôvod. Dokáže fantáziu svojho milenca držať pri živote tak dlho, až kým mu kruté politické okolnosti neodhalia skutočnú pravdu o jej láske.

Film XIX. – Wild side 2004

Duben10

Film od Sebastiena Lifshitze, který si toto téma často vnáší do svých filmů, jež pak mají zvláštní atmosféru, nevšední a přesto originální témata a třeba dokument Neviditelné lásky mezi diváky velmi uspěl.

Stéphanie je dvaatřicetiletá transsexuální prostitutka. Cítí, jak plyne čas, a často trpí depresemi. Nejraději by se vším skoncovala, ale sem tam se dokáže přese všechno přenést a prožít chvilky radosti i štěstí se svými přáteli, většinou rovněž transsexuály. Jedné noci potká v baru Michaila, ruského imigranta bez povolení k pobytu. Michail před příchodem do Francie bojoval v Čečensku a dezertoval. Žije z ruky do úst a živí se příležitostnými, špatně placenými pracemi, které mu dohazují majitelé ubytovny, v níž našel útočiště. Michail má o Stéphanii velký zájem, ta však již žije s třicetiletým Jamelem ze severní Afriky, který se rozešel s rodinou a občas se tajně živí prostitucí. Stéphanie si nedokáže mezi oběma muži vybrat. Trojice stojí před problémem, jak společně žít a milovat. Snímek Wild Side získal na festivalu Berlinale Cenu Manfreda Salzbergera a Cenu Teddy.

Film XVIII. – Hedwig and the angry inch

Duben3

Tento film/muzikál jsem viděla asi třikrát, než jsem ho pořádně začala vnímat. Já se na tuhle hudbu musím vždycky naladit a pak ještě mimo ni poslouchat ten příběh, který vypráví Hedvika a do toho jdoucí další rovinu běhu času a rostoucí slávy skupiny. I když jsem na tom vlastně vyrůstala, není to film jen o hudbě ale o tom, že dělat zásadní rozhodnutí by měl vždy dělat člověk sám za sebe. Občas tomu nenahrává situace a nebo například doba sedmdesátých a osmdesátých let východního Berlína. Hedvika to vzala trochu z jiného konce, v blažené agónii a zamilovanosti se se svým androgenním vzhledem a pasem své matky nechla operovat a změnit si pohlaví. Neřekla bych, že by se přeměna nezdařila, ale vše nedopadlo tak, jak si Hedvika představovala a od druhé poloviny a po vysvětlení příběhu je to už jen o hledání sama sebe, když je člověk v této situaci. Takovéto co je lepší nebo ne, být mužem či ženou? Tento snímek vysvětluje jak je těžké být obojím.

Text distributora: Hedvika se původně narodila jako Hansel chlapec z Východního Berlína. Zde se zamilovala do vojáka z americké posádky a plná víry ve společný život plný lásky podstoupila operaci změny pohlaví. Chirurgický zákrok se však nepovedl a Hedvika zůstala stát na pomezí mezi mužstvím a ženstvím. Opuštěná všemi odchází do Kansaského zábavního parku, aby se zde ukryla před světem. Nalezne zde však svůj osud stane se rockovou hvězdou.

Chci číst dál »

Film XVII. – Carlotta

Březen27

Poměrně nový film a tip od Niki, který se mi líbil a který je plný krásných herců a hereček. Je to příběh malého a později téměř dospělého chlapce Richarda, kterého objeví Jessica Marais a z čeho později průkopnicky vznikne slavná australská drag queen skupina Les Girls. Částečně je to film o identitě, toleranci a přijetí vlastní rodinou. Na druhé straně jde o požitkářský život šedesátých a sedmdesátých let. Nechybí zde pokusy o sebevraždu jak planý ze strany matky, tak i ty skutečné, pramenící z osobních problémů jednotlivých členů skupiny. Film poukazuje na to, jak těžké bylo prosadit pod neustálou hrozbou stíhání policie tento druh zábavy a dostat se tím do povědomí lidí.

 

Film XVI. – Normal 2003

Březen20

Tento film získal několik nominací na Zlatý glóbus a zaskočil mne svou surovostí a hrubostí. Roy se na stará kolena rozhodne, že už takhle dál žít nemůže a to, co skrýval po celý život, už skrývat nemůže a nebude. Setkává se s původním nepochopením své manželky, se kterou právě oslavil 25 výročí svatby. Stejně tak, jak je ve svém cíli zarputilý, tím víc se v konzervativní a hlavně chlapské dělnické společnosti setkává s nepochopením. Když on je Roy takový životem zformovaný hromotluk, že ani jeho coming out neproběhne úplně idylicky, až některé scény působí komicky, avšak jsou vám přednášeny se vší perfektně herecky odvedenou vážností. Navonět se parfémem je už pro okolí nepochopitelné a co pak teprve si vzít naušnice do práce nebo ženské oblečení? Ta radost z toho, že najednou může být tím, kým chce, je zde velmi smutně dávána do kontrastu s myšlením Royova okolí. Doposud jen pracoval a dělal vše pro rodinu, až najednou začal myslet na sebe, na to co cítí on sám cítí a vztah s jeho manželkou tak projde od nepochopení a odvržení přes chaotickou domácnost až k znovu nalezené lásce. Krásně tento film ukazuje, že i takové páry jsou, co i v těhle chvílích jsou schopné vydržet. Tenhle film mne velmi zaujal a doporučuji vám ho.

Chci číst dál »

Film XV. – Transamerika

Březen13

Road movie, která získala dvounásonou nominaci na oskara. Chvílemi drama a chvílemi komedie, která rozhodně potěší, pokud jste ji ovšem ještě nevideli. PS: Jinak už po několikáté, když sem dávám oficiální text distributora, tak přepisuju ty jejich texty do ženského rodu. Transsexuál -> Transsexuálka atd.

Transsexuálka Bree (Felicity Hoffman) šetří každý dolar, aby mohla zaplatit za vytouženou operaci, která z ní konečně udělá ženu. Jednoho dne zvedne telefon a dozvídá se, že její syn Toby sedí ve vězení v New Yorku. Neochotně se tedy vydává do New Yorku dostat kluka z vězení. Syna jí předají beze slova vysvětlení a Toby považuje tu divnou ženskou za potrhlou misionářku. Bree nevidí důvod, proč něco vysvětlovat a Toby chce co nejdříve zmizet do Los Angeles. Rozhodnou se tedy, že pojedou spolu, přičemž Bree má v plánu vysadit Tobyho u pěstounů. Začíná trans-americká cesta, která oběma připraví nejedno překvapení.

Film XIV. – en soap

Březen6

Jestli jsem minulý týden psala o tom, jak je francouzská kinematografie málo akční oproti tomu, jak se snaží být na druhou stranu důvěryhodná, tak věřte tomu, že dál než třeba v dánské kinematografii to zajít už nemůže. Trochu mi vadily ty nezáživné detaily, ale když si to tak shrnu, co jsem film viděla napodruhé, ty lidské osudy jsou právě na tom to strhující a záživné. Sem tam se sice film snaží být jakoby nezáživný a jeho děj se odehrává jen pouze ve dvou místnostech dvou lidí, ale tím jen dává o to větší prostor divákovy, aby se nad tématem víc zamyslel. Kromě pejska Ulrika a její matky a expřítele Charlotte se zde neobjeví ani jiné další zásadní postavy.

Oficiální text:

Dvaatřicetiletá Charlotte se právě rozešla se svým dlouholetým partnerem. Nastěhuje se do nového bytu, začne žít uprostřed nevybalených krabic a každou noc tráví s jiným mužem. Její transsexuální soused Ulrik, který bydlí o patro níž se svým psem, Slečnou Daisy, si vydělává peníze prostitucí a čeká – na návštěvy své neurotické matky, na povolení k operaci, při níž se i fyzicky má stát ženou, na své oblíbené telenovely, na opravdovou lásku… Osamělost sblíží dva zcela rozdílné charaktery: sebevědomou a někdy až bezcitnou Charlotte a zoufale zmateného a bezbranného Ulrika. Příběh citového a sexuálního chaosu je členěn do několika kapitol, uvozených vždy krátkými černobílými záběry doprovázenými hlasem vypravěče. S intimitou příběhu koresponduje intimita prostředí, do něhož jsou všechny scény vsazeny: film se celý odehrává pouze v bytech Charlotte a Ulrika.

Chondrolaryngoplastika

Březen4

Dneska balím a zítra jedu směr Hradec Králové. Jak já toho lidi mám teď hodně, že budu ráda, až v té nemocnici trochu zpomalím. Takže nové dvoudílné pyžamo mám, ručníky, hygienické potřeby, kosmetiku mám….hlavně nezapomenout notebook, knížku frániny a něco na zabavení.  Ještě dnes musím uběhnout těch 12 Km. Po tom se mi bude stýskat asi nejvíc a nevím jak to tam s tím omezeným pohybem přežiju. Nesmím přibrat, nesmím přibrat, nesmám přibrat….nesmím si to říkat 😀 Když oni mne všichni straší 🙁

Ve čtvrtek budu muset vstávat už před čtvrtou. V pět odjíždím a dorazím tam na desátou. Z tohoto důvodu mne vezmou až druhý den a doufám, že mne nejpozději v pondělí pustí. Potřebuji, aby mne pustili dřív, v úterý už musím pracovat a on ten příští týden bude taky zajímavý. Budu se muset vyoutovat před pár partnery v úterý a ve středu musím k Fifkové. Asi probereme soud o malou, který mne čeká. Dnes mi odpovídala s nadějí, že by mi mohla pomoci. Doposud jsem na to byla sama so Lonely.cz a naučila se takové situace zvládat, z míry mne už nevyvede ani pátý návrh o zákaz styku s dcerou. Jenomže pokud máte nějaký problém a ona vám v něm pomůže, tak to vždycky umí tak hezky napsat. A pak pokud se mi ještě ozve jeden kamarád, tak z toho bude ve středu randooběd 😉

Pozítří v pátek 6.3. budu ležet pod částečnou narkózou a budou mi takto ořezávat adamovo jablko, prominující štítnou chrupavku. V sobotu budu mít narozeniny a do dalšího životního roku budu vstupovat z profilu už bez tohoto výhradně mužského hrbolku. Včera jsem koupila kilový pytel bombónů a čokolády pro personál. Vím, že ta operace vypadá hrozitánsky, ale já jsem odvážná holka. Jestli to bude takto rychlé, tak se nemám vlastně čeho obávat. Ten první odkaz jde lépe vidět, co se uvnitř děje, avšak neumožňuje sdílení mimo YT.

http://youtu.be/zcBCMB1oVvo

Film XIII. – Tomboy

Únor27

Od posledního pátečního tipu na víkendový film se potvrzuje, že francouzská kinematografie není až tak výrazná, ale přeci jenom si velmi dává záležet na tom, aby vyjádření celého filmu bylo co nejvíce důvěryhodné. A daří se jim to skvěle.

Oficiální text:

Chlapčica (tomboy) je označenie pre dievča, ktoré sa správa ako chlapec a vykazuje vlastnosti typické pre chlapca, ako sú chlapčenské obliekanie a zapájanie do hier a aktivít, ktoré pre svoju fyzickú podstatu bývajú doménou chlapcov. Desaťročná Laure sa s rodičmi a mladšou sestrou práve presťahovala do nového bytu v príjemnom prostredí neďaleko Paríža. V krátkych nohaviciach, športovom tričku a s nakrátko ostrihanou blonďavou frizúrou je na nerozoznanie od chlapca. A jej sa páči „premena“ v novom prostredí. Ako „Mikaël“ sa zúčastňuje rôznych šarvátok, dominuje v minifutbale a úspešne flirtuje s rovesníčkou Lisou. Čím viac sa blíži koniec letných prázdnin, tým viac sa Laure/Mikaël zaplieta do klamstiev a nepríjemností, až musí zaprisahať svoju malú sestru, aby ju neprezradila. Keď jej však niekedy komické, inokedy vážnejšie situácie začnú prerastať cez hlavu, ocitne sa pred definitívnym rozhodnutím – vybrať si medzi dvoma identitami. Pôsobivá snímka zaujme svojím citlivým spracovaním, subtílnosťou a nežným výrazom pri zobrazovaní neľahkého obdobia dospievania, kedy sa sexuálna nevinnosť snúbi s rozčarovaním a nepochopením.

 

Film XII. – Ma vie en rose

Únor20

Jsou věci, které tvoje rodiče nepochopí…Bude možná trvat dlouho, než je budeš moci říct nahlas. Říká psycholožka malému Ludovíkovi, který se jí už několik týdnů odmítá svěřovat. A tato věta přesně vystihuje celý děj filmu. Film je ke stažení ve francouzštině a titulky jsou dostupné na titulky.com

Text distributora:Sedemročný Ludovico žije v kruhu milujúcej rodiny. Ale len do chvíle, keď okoliu začne byť podozrivá jeho záľuba v obliekaní si dievčenských šiat. Ludovic je totiž dievčatko uväznené v tele chlapca. Verí, že keď raz dospeje, premení sa na na skutočnú ženu. Jeho rodičia dlho považujú prezliekanie, túžbu po dlhých vlasoch a hru s bábikami za detský rozmar. Tlak susedov a školy však začína byť neznesiteľný. V malej predmestskej komunite sa klebety rýchlo šíria. Situácia sa vyhrocuje, keď Ludovica kvôli inakosti vylúčia zo školy a jeho otec stratí prácu. Sedenia u psychológa nenapredujú tak, ako by si Ludovicovi rodičia predstavovali a nakoniec strácajú trpezlivosť i rozvahu. Film sa venuje problematike transexuality a intolerancie prostredníctvom bežných aspektov každodenného života. Zachytáva reakcie rodiny, nevraživosť komunity i detský svet, ktorý sa voči nevraživosti nevie brániť a dianie okolo reflektuje citlivým pohľadom. Film získal Zlatý glóbus za najlepší zahraničný film, Európsku filmovú cenu za najlepší scenár, Kryštálový glóbus na MFF Karlovy Vary a množstvo iných ocenení.

 

Film XI. – Bourne’s Swan Lake

Únor13

Něco tak úžasného a kulturně obohacujícího se chystám dát na tento blog už nějaký ten pátek. Za mne jeden z nejlepších víkendových tipů, který mne okouzlil a ještě navíc s hudbou od Čajkovského, viz např. Louskáček.

Labutí jezero Matthewa Bourna, choreografa moderního tance, vycházejícího z klasického baletu, bylo poprvé uvedeno v roce 1995 a stalo se jedním z nejúspěšnějších baletních představení v Británii. Bourne, který příliš nevěří na oficiální výklady a upřednostňuje individuální interpretace diváků, se rázem stal hvězdou. Děj baletu je volně inspirován stejnojmenným ruským romantickým baletem Petra Iljiče Čajkovského. Kontroverzním se stal nejen proto, že labutě v této verzi tančí muži, ale i díky homoerotickému náboji baletu. Věhlas snímku dodalo využití části představení ve filmu Billy Elliot, ale i mnoho ocenění.

Matthew Bourne je hodně extravagantní choreograf a kdyby se vám to moc líbilo, tak vytvořil např. ještě Doriana Graye nebo Střihorukého Edwarda.

Ukázka a video níže:

Chci číst dál »

Film X. – Venus boyz

Únor6

Přiznám se Vám, že svět drag queen a drag king nějak nevyhledávám a nikdy jsem nebyla na podobném vystoupení. K tomu, abych chápala rozdíly mezi pohlavími to sama o sobě nepotřebuji. Nicméně tento film/dokument je dobré shlédnout už jen z toho důvodu, že se v něm dokonale stírají a parodizují rozdíly mezi muži a ženami. Tento film totiž ty rozdíly zprostředkovává těm, kteří doposud o tomto žánru neměli ani páru. Viz pár recenzí od uživatelů ČSFD níže. Přiznám se však, abych k vám byla i upřímná, že přesně před rokem jsem na akci narozenin třech mých přátel a zároveň na akci ženy v mužském a opačně jako drag queen opravdu mezi ně přišla. Byla to spíš sranda a nebylo to úplně ono v čem bych se cítila nejlépe, nicméně jsem ze sebe, podle reakcí některých, udělala prý dokonalou ženskou, kterou by si přály místní dámy být, myšleno trochu asi s nadsázkou. Jo, tu ženskou ze sebe udělat dovedeme, obzvláště ještě když je někde uvnitř nás. Byla jsem tedy za francouzskou dámičku s černými šaty a blankytným vyšíváním od Jane Norman, stejně laděným šátkem, baretem a vybavená ukrutně neodalatelnými řasamia o těch botech tu bude příště nějaký příspěvek zvlášt, protožee to se popsat nedá. Byla jsem tak blízko setřít lidem rozdíly mezi mužem a ženou a vzít jim veškeré iluze. Bylo to tak dokonalé, že i když mi to šaty nedovolovaly si vzít podprsenku a neměla jsem ji, protože byly jen s jedním ramínkem, přesto mne místní slečny zatáhly na své záchodky, jedna si tu podprsenku svlékla a zbylé dvě mne donutily/přesvědčily  si ji obléct. Byla to moje premiéra v roli Drag queen a možná i derniéra, doufám 😀 V každém případě jsem z toho měla dobrý pocit, že i já taková zapšklá bréca si ze sebe dovede udělat legraci zase z druhé strany.

Chci číst dál »

Film IX. – Dobrodružství Priscilly, královny pouště

Leden30

Uplně nehorázně to poslední dobou letí a tak je tu zase pátek a s ním tip na film.

Tato komedie je dalším snímkem, překvapujícím svou tematickou a vizuální agresivitou a opět spjatým s hudebním žánrem. Téma tolerance k sexuálním menšinám je nepochybně jedním z nejzávažnějších prvků, prostupujících filmové příběhy posledních let. Ve snímku režiséra Stephana Elliotta má toto téma provokativně výstřední podobu. Hrdiny svérázného road movie jsou dva transvestité a jeden transsexuál, kteří se ze Sydney vypraví v rozhrkaném autobuse s ženským jménem Priscilla přes poušť do australského vnitrozemí, aby v městečku Alice Springs účinkovali se svou show. V ní muži tančí v excentrických ženských kostýmech na populární hity ze 70. let. Cestou se trojice setkává s nejrůznějšími lidmi; jen někteří jsou však ochotni jejich odlišnost akceptovat. Patří k nim zestárlý automechanik Bob, který propadne melancholickému kouzlu elegantní transsexuálky Bernadette, nebo skupina domorodých dělníků, kterou cizinci okouzlí svým vystoupením. Většinou však Bernadette, Tick/Mitzi a Adam/Felicia narážejí na nepochopení a odpor. I když je takové reakce zraňují, nehodlají a ani nedovedou přestat být sami sebou. Ani uvnitř trojice však nevládne harmonie: upjatá, stárnoucí Bernadette, která se jen těžce vzpamatovává z nedávné smrti svého přítele, žárlí na provokativního mladíčka Adama; Tick se zase potýká s utajovanou existencí manželky a synka. Trojice, poznamenaná střety s okolím a vzájemnými šarvátkami, však nakonec nachází dosud postrádanou naději a životní rovnováhu.

 

Režisér se ve svém snímku nevyhýbá pečlivě volené vulgaritě a křiklavé melodramatičnosti. Jeho snímek, odkazující ke klasickým, často kýčovitým hollywoodským muzikálům, je zpestřen množstvím tanečních čísel, v nichž dominují výstřední kostýmy, paruky a líčení ústřední trojice. Bizarní odraz dnes módních 70. let doplňuje dobová hudba a četné odkazy na skupinu ABBA, jež je idolem jak nejmladšího z trojice, Adama, tak takřka všech Australanů. Snímek maximálně těží z bizarnosti svých protagonistů, jejichž okázalé masky a „civilní“, často žalostná a pochybující podoba, tvoří „samozřejmou“ jednotu. Jistou jednotvárnost dramaticky řídkého děje se autor pokouší vyvážit množstvím vizuálních atrakcí. Důležitou roli ve vyprávění má australská poušť, jíž kameraman Brian J. Breheny dodal téměř „mimozemský“ vzhled. Mezi klady zajímavého snímku patří herecké výkony trojice hlavních představitelů. Dominuje tu Terence Stamp jako fascinující Bernadette, která se v touze změnit svůj mužský osud dostala snad nejdále.

 

Film VIII. – Vojákova dívka

Leden23

A teď po postu o vyoutování konečně tip na film. Hrdiny strhujícího amerického dramatu jsou jsou dva zamilovaní lidé, kteří však rozhodně netvoří standardní pár. Jeden z nich je muž a druhý – se chce stát ženou. Říká si Calpernia a živí se vystupováním v baru, který ve chvílích volna navštěvují vojíni z nedaleké základny. Jedním z nich je i nováček Barry Winchell. Ten je sám překvapen, jak ryzím ženstvím jej Calpernia okouzluje. Avšak než se z nich stane něžně zamilovaný pár, musí Barry překonat počáteční rozpaky i vlastní předsudky. Calpernia pro změnu jen nedůvěřivě a s obavami přijímá skutečnost, že je pro někoho opravdu přitažlivá. Jenže jsou tu ještě ostatní vojáci z kasáren, a některým není tak úplně jedno, jak si Barry počíná v soukromí…

Je to takový hodně romantický, až je to pak o to víc smutný. Opět založeno na pravdivém příběhu.

Film VII. – Sexy botky

Leden16

Sexy botky 2005, Kinky boots factory, jsou můj páteční tip na víkend, příjemná hudební a romantická komedie ne jen pro TV a TS lidi.

Jak daleko byste zašli, abyste zachránili rodinnou firmu? Britsko-americký film podle skutečného příběhu.
Film v tradicích nejlepší britské dramatické tvorby vypráví příběh Charlieho Price. Ten se po smrti otce stává ze dne na den šéfem velkého rodinného podniku na výrobu bot v anglickém Northamptonu. Záhy se však ukáže, že finanční stabilita rodinného stříbra zdaleka není taková, jak všichni předpokládali. Naopak, bankrot firmy kvůli nedostatku zakázek se zdá být neodvratný. Mladý Charlie se ale odmítá nepřízni osudu podvolit. Hledá odbytiště, kde se dá, a ve své snaze najde nečekaného spojence ve výstřední kabaretní zpěvačce Lole. Snímek tak nepřibližuje jen osud jedné továrny na boty, ale zabývá se i takovými tématy, jako jsou z tradice plynoucí předsudky.

 

« Older EntriesNewer Entries »
  • Přihlásit se