Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Dnešní operace

Březen6

Všechno to už vlastně začalo ve středu. V noci svítil šílený úplněk a já jsem nemohla usnout. Měla jsem vstávat v půl čtvrté a tak jsem byla druhý den hrozně unavená a nemohla se takhle brzo rozhýbat. Všechno mi trvalo, vlasy šly pomalu, namalovat ksichtík se taky vleklo a ani jsem nezkontrolovala, jestli mám s sebou vše.

Já trubka jsem si vzala na sebe kozačky s jehlama a samozřejmě, když chcete, aby vše proběhlo v pořádku, tak naschvál zrovna v tu dobu se něco musí pokazit. Nějak jsem si nevšimla, že takhle brzo ráno jezdí u nás MHD jinou trasou. Normálně bych měla 5minut na přestup, ale teď jsem musela pohnout. Dvě minuty do odjezdu sebíhám shody k autobusovému nádraží a zasekl se mi podpatek za kovový lem hrany shodů a podpatek se ulomil. Nový a krásný kozačky byly v čoudu. Ještě že jsem jela do nemocnice a měla s sebou provizorní balerínky. No nevím, jak by to dopadlo kdybych jela někam jinam. Sice mi stříbrné baleríny ladily k šedým punčochám, ale s tím huňatým kožichem to muselo vypadat divně.

Už ho tam nemám :)

Už ho tam nemám 🙂

Přijela jsem do Prahy na Florenc a spoléhala jsem na to, že opět pojede bus ve čtvrt na devět. Jenomže on ve čtvrt na devět jel, ale z Černého mostu. Takže jak jsem měla trochu čas, sedla na metro a jela na konečnou. Cesta do Hradce už byla v pohodě a v Hradci jsem vlezla do prvního obchodu a koupila si nové kozačky. Ještěže mám malou nohu a shánět boty o velikosti 39-40 pro mne není moc problém. Do nemocnice jsem dorazila sice přesně, ale byla jsem uřícená a splavená.

Prošla jsem příjmem a chtěla to mít co nejrychleji za sebou. Chvíli jsem čekala na chodbě, vyplnila souhlas se zákrokem s poskytováním údajů a pak mne sestra poslala rovnou na ženské oddělení do druhého patra. Pokoje tu mají po třech a na pokoji už ležela jedna paní se zánětem. Všichni z personálu a pacienti mne tu oslovují slečno, což je moc milé. Já myslím, že mne ani neřeší pacienti někde za zády a že mne berou celkem v poho. Sousedka je milá, šla za sestřičkou a že se jí zasekl stoleček a že slečně vedle to šlo, myslela mne. Když na chvíli odešla a přišel pro ní doktor a já jí to pak říkala, tak potom večer musela všem svým známým volat, jak že ho tu sháněla a ještěže jí to slečna tady řekla. A teď prý jestli nejsem nějaká spisovatelka, když tu tak datluju do klávesnice. Moc příjemné už není, že tu moc nejde nternet včetně mobilního a já si zrovna brala nějakou práci s sebou. Tak tu provizorně něco bastlím a tenhle článek si předepisuji v texťáku a pak ho zkusím odeslat. Technika mne tu opustila, takže jediná věc, která mi zbyla, je sešit s francouzštinou a alespoň mne to donutí ji opakovat.

První den si nás pět, mne jednu slečnu s paní a pak další dva pány pozvali do místnosti, kde sedělo mnoho doktorů a nevím kdo ještě. Chrobok si nás po jednom zval, posadil k sobě, prohlédl a řekl pár informací o tom, co se bude druhý den dělat. Odpoledne jsem šla ještě na foniatrii, kde mi doktorka při mluvení textů změřila hlas a že prý to udělá ještě po operaci a pak poradí co s hlasem. Večer ještě přišla sestřička a řekla, že prvně berou na operace lidi, kteří jsou v úplně narkóze a my s částečnou přijdeme po nich, tak neví v kolik to bude.

Ráno v šest jsem se chtěla vysprchovat a upravit se. V tu dobu se tu šíleně gruntuje a tak div bych nešla na operaci s mokrými vlasy 😀 Byla jsem ještě ráno u doktora, který mne měl operovat. Takový mladík, co vypadal, že sotva dokončil školu. Říkal mi co bude dělat a já že už jsem se na to koukla na internetu v minulém příspěvku s videem. Prý to bude trvat tak tři čtvrtě hodiny a max. do hodiny bude po všem. Trochu jsem se upravila, nesnídala jsem vůbec a v půl devátý si pro mne přišel sanitář a i s postelí odvezl na sál. Přelezla jsem na operační lehátko. Vydesinfikovali mi krk, přikryli mne a přes hlavu mi přetáhli přetah s dírou na krk. Píchli mi pár anesteziologických injekcí a zrovna ten mladý doktor měl asi někoho u sebe, protože pořád vysvětloval, jak to jinak dělá, což mne trochu uklidnilo. Takže jdeme na to, tady to nařízneme. Nůž jsem cítila i trochu ostrost, jak mi to brali nejdřív z jedné strany a pak ze druhé. Otevřenou díru mi měli napínat a já ucítila tlak do stran. V tu chvílí se mi začalo špatně dýchat, začala se mi najednou motat hlava a bylo mi do mdlob. Sotva co jsem to dořekla mi tekl proud potu po čele a udělalo se mi zle. Sanitář poodkryl plachtu, kterou jsem měla přes hlavu a začalo se mi pořádně dýchat. Ještě mi dal studený a mokrý hadr přes hlavu. Opět jsem se tak nějak vzpamatovala a mohlo se pokračovat. Nejprve se snažil chrupavku posunout směrem dolů a pak že ten hořejšek seřízne. Když mi seřezával chrupavku z jedné strany, docela to bolelo, tak mi ještě dopíchávali umrtvovací injekce a pak ještě jednou, když kleštičkama odštípával střed, to bolelo asi nejvíc. Prý raději používá skalpel než brusku a tu jenom v horších případech, ale na mne si zrovna tu brusku vzal. Bruskou mi pak obrousil hrany a kochal se tím, jak je to prý krásně hladký, jak se mu to povedlo a jak budu mít prý krásně hladký krček. To už mi bylo daleko líp. Ránu pak zašívali nadvakrát myslím. Nejprve uvnitř a pak kůži zvenčí. A bylo hotovo.

Na pokoji mi ještě změřili tlak, který byl nízký, takže jsem nevstávala. Stejně jsem jen ležela, protože mi po tom byla zima. Krk byl po té narkóze jako bych ho měla dvakrát tak objemnější. Do hodiny jsem byla už celkem ready. Bolí to, nedá se moc krk natahovat, těžko se mi zvedá hlava nahoru, takže buď ležím a nebo jsem ve zpřímené poloze. Oběd jsem myslela, že nesním, ale teplá polévka mi ten krk příjemně zahrála a na chvíli to bylo fajn. Zatím to mám zalepené s drenem, tak nevím, jaké to je. Odpoledne jdu znovu na foniatrii a uvidíme ještě co by se dalo dělat s mýma hlasivkama.

Před operací jsem ještě přemýšlela o tom, že jsou to teď nevratné změny, které podstupuju a vážně mi je tak dobře, že už se ani nechci vracet. Nechci být někým, za koho by mne většina lidí snadno mohla mít. Až teď jsem konečně sama sebou. Já už si to vlastně ani nedovedu představit nebo je to pro mne nepředstavitelné, kdybych se musela z nějakého důvodu vracet. Já jsem hrozně ráda, že jsem to dnes zvládla i s tím mokrým hadrem na hlavě.

 

posted under Můj Timeline
6 komentářů to

“Dnešní operace”

  1. On Březen 6th, 2015 at 13:47 Erin Says:

    gratulujem a prajem ti skore uzdravenie 🙂

  2. On Březen 7th, 2015 at 3:30 Lucka Says:

    to jsem ráda že vše proběhlo dobře, tak ti hlavně přeju brzké zotavení.

  3. On Březen 7th, 2015 at 6:23 Dominika Says:

    Dekuji…

  4. On Březen 7th, 2015 at 18:12 Lucka Says:

    a ke komentáři fotky, ale máš máš. aha myslíš ohryzek chichíííí.
    hlavně aby se to pěkně zhojilo.
    to video té operace jsi neměla dávat, svalstvo mě nevadí ale chrupavky a kosti brrrrr.
    a už papáš.

  5. On Březen 7th, 2015 at 18:48 Dominika Says:

    Ja sla na operaci v pul devaty a za hodinu bylo po vsem. Pak uz jsem obedvala normalne, nejak mi to nevadilo a tepla polevka mi udelala prave dobre. To teple jidlo mi zmirnilo bolest, i kdyz jsem myslela, ze jist nebudu.

    Na to video jsem se koukat nemela. Uplne presne jsem vedela, jak to pres tu plachtu vypadalo a proto jsem tam taky malem zkolabovala, jak mi to rozevreli.

    A ohryzek uz nemam, ani ho uz necitim pri polykani. To pod naplasti je nejaky tampon.

  6. On Březen 7th, 2015 at 19:27 Lucka Says:

    já přece nemyslela ohryzek, ten vím že nemáš chichi.

    tak ohryzek jsem při polykání nikdy necítila, ale já ho mám spíš výrazněji ženský než ten oškliví mužský, naštěstí.
    to rozevření mě nevadí, ale to ořezávání bílé chrupavky áááuuuuu, jako když odkrajuješ z jablka. ale operace se zdařila pacientka žije.

    jsem divná, na operaci pohlaví se podívám a ani mě to nevadí jako tahle banální operace ohryzku, jojo, chrupavky a kosti mě prostě vadí.

    se divím že teplé na to dělá dobře.

Email will not be published

Website example

Your Comment:

 
  • Přihlásit se