Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Intersexuální lidé mezi námi

Říjen18

Přišel mi od jedné maminky tento email, na který bych zároveň chtěla touto formou odpovědět. Záměrně se zde rozepisuji, protože si toto téma zaslouží trochu více osvěty, jelikož mi z toho, co se mi v mailu objevilo přešel až mráz po zádech.

intersex

Dobrý den Dominiko,

prosím tě, náhodou jsem narazila na tvůj web … abych začala správně, máme miminko – hned v porodnici ji zapsali jako holčičku, má genitál, který není úplně „v normě“ – vypadá to, že má větší klitoris – čůrá jako holčička. Byli jsme poslány na genetiku, kde zjistili, že má smíšený karyotyp – smíšená gonadální dysgeneze = 45X/46XY. Když dělali detailní rozbor na genetice, zjistilo se, že má převahu mužského karyotypu. Jelikož má vaječníky a dělohu, tak i přesto, že má převahu mužských hormonů – produkuje jí testosteron, řekli že ji máme vést jako holčičku – nikdo neví, kdyby jí z genitálu „vymodelovali“ penis, jestli by byl funkční a jelikož má dělohu, tak aby mohla mít děti. V brzké době, by jí genitál měli upravit. Zároveň, by jí měli odstranit zárodek mužské gonády, protože je riziko, aby to v budoucnu nebylo zhoubné.

Jaký je na to tvůj názor?

V dnešní době je více a často známé, že někteří lidé se zkrátka rodí s nejednoznačnými pohlavními orgány a dokonce i se smíšenými chromozomálními karyotypy. Nechci zabředávat hluboko do příčin, z jakých se tak děje, to je na jiný článek samostatně, má se však za prokázané, že ženu nebo muže neodlišuje to, jaké má chromozomy, ani jak to dole při narození vypadá. Dokonce ani struktura mozku neurčuje to, jakého je člověk pohlaví. Lze s jistotou říci, že 15-20% mužů má ženské uspořádání mozku stejně tak jako 10%žen má mužské. Jako hlavní sídlo pohlaví se však považuje hypothalamus ve spodní části mozku, nikoliv tedy chormozomy, zevní vzhled genitálií ani uspořádání mozku. Intersexuální lidé nám připomínají zásadní fakt, že ženy neurčuje chromozom X a muže chormozom Y, ale že příroda zná i různé variace.

Jak se však podle toho všeho stavět k tomu, když se mamince narodí intersexuální dítě? Podle moderních genderových poznatků neplodnost člověka ho neponižuje do podřadné role. Připadá mi až děsivé, že by toto mohl být argument pro přeoperování nebo k okamžitému rozhodnutí se, jaké dítěti zvolit pohlaví do jeho budoucího života. Když jako muž bude stejně neplodný, tak by to mohla být tedy holka? Jak nelogické. Nikdo nemůže chtít po neplodné ženě, aby se prezentovala jako muž a naopak. Dokonce i argument vést někoho jako holčičku nebo kluka fungovat dlouhodobě nemůže. Pohlaví se nedá naučit, ale je vrozené.

David Reimer měl být v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století převychován na holku po úraze elektrickým proudem poté, co se ho ujal kontroverzní psycholog John Money.  John Money zatajoval informace o prospěchu své práce, za kterou obdržel dokonce medaili Magnuse Hirschfelda. David se navzdory tomu nikdy neztotožnil se svým pohlaví, i když byl tak podle Moneyho vychován a později v roce 2004 spáchal sebevraždu. A toto není ojedinělý případ převýchovy, mnoho případů sebevražd je známo v souvislosti s konverzní terapií např. na John Hopkins univerzitě.

Nejsnazší cesta přizpůsobit pohlavní orgány tomu, jak to na první pohled vypadá, nemusí být vždy to nejlepší rozhodnutí a ne vždy je toto rozhodnutí také správné. Podle statistik se běžně intersexuální dítě cítí spíše jako bezpohlavní, může se tím pádem stát, že priorita otěhotnění(i když dělohu má) nebude zrovna nikdy na prvním místě v životě intersexuálního člověka. Pokud by se však dítě mělo a chtělo nejak zařadit do bipolární společnosti, pak se spojení zevní úpravy genitálí a přiřazení pohlaví jedná o ruskou ruletu s pravděpodobností 50 na 50. Příkladem může být Dr. Morgan Holmes, 49letá profesorka a socioložka Kanadské Willfried Laurier Univerzity, která se věnuje problematice intersexuality. Ta se narodila jako intersexuální, avšak rozhodnutí jejího otce, aby podstoupila jako dítě operaci, vedlo k tomu, že doposud cítí odpor ke svému tělu. Pocity úzkosti a míru depresí neurčuje jen pouze vztah ke svému tělu, ale také prostředí, které se stydí za to jaké dítě je. Podle dvou studií, o kterých jsem zde dříve psala, míra depresí a úzkosti u dětí, které mají jakýkoliv nesoulad se svým pohlavím je o mnoho vyšší v nepodporujícím prostředí. Pokud dítě má kolem sebe podporující prostředí a chápající rodiče, míra depresí je u všech dětí stejná jako u zbytku populace a symptomy úzkosti vykazují jen pouhý mírný nárust. Míra prevalence sebevražednosti u intersexuálních lidí se celkově pohybuje okolo 23%, což je stejně tak jako u transsexuality vysoké číslo v porovnání s 1,5% ostatní populace.

Pokud si pustíte video, které je zde po pravé straně ve sloupku, je tak zřejmé, že moderní genderové poznatky se přiklání k tomu dítě neoperovat, hlavně nepřizpůsobovat pohlavní orgány pohlaví, které mu zvolí lékaři nebo rodiče a nechat rozhodnutí až na dítě v pozdějším věku. Podle některých názorů odborníků na transsexualitu dochází v poslední době k častějšímu výskytu genderové nekonformnosti u stále mladších dětí. Dochází k tomu jednak tím, že je zde vyšší informovanost rodičů, ale také důležitým poznatkem, že děti si svou příslušnost k určitému pohlaví dovedou uvědomovat v již mladém věku. Jaký by ten věk měl být, se někteří odborníci prozatím nedovedou až tak úplně shodnout. Většinou se udává kolem 7let věku, ale nejsou zde výjimkou ani pětileté děti. U intersexuality může být potíž s tím, že děti se genderově nemusí zařazovat nikam ani jako kluci ani jako holky, což samozřejmě rozhodnutí o příslušnosti k pohlaví může ještě déle prodloužit. Právě věk uvědomnění si příslušnosti s pohlavím ještě později zmíním, ale je nepochybné, že dvouleté dítě svůj genderový nesoulad v tak nízkém věku nedovede vyjádřit, natož si ho nějakým způsobem prosadit.

Další pohled může být z endokrinologického hlediska. I přestože může mít dítě 80% mužských hormonů vlivem nesestouplých varlat nebo nedovyvinutých gonád, v prepubetrálním věku se hladina vytvářeného testosteronu sníží vždy na minimum a nedochází k nějakému velkému ovlivnění organismu testosteronem. Oddaluje se tím čas pro přiřazení dítěte k příslušnému pohlaví alespoň do puberty. Novorozenci(neonatal) s mužskými pohlavními orgány mají běžně zvýšenou hladinu testosteronu, která se později rapidně sníží, jak je v grafu níže uvedeno. Může tak později převážit tvorba estrogenů vlivem jejich tvorby v děloze a vaječníkách. Testosteron se dnes poměrně úspěšně likviduje pomocí medikamentů i v případech, kdy dojde k zachování mužských pohlavních žláz, což my sami velmi dobře víme. Opět tento argument nezakládá na potřebě, aby dítě podstoupilo chirurgickou úpravu genitálií. Hladina testosteronu nic nevypovídá o tom, jakého by mělo být dítě pohlaví.

male_testosteron_level

Je tedy nějaký důvod proč odstranit gonády(nedovyvinutá varlata)? Maminka v mailu zmínila zvýšené riziko maligních nádorů u dětí se smíšenou gonadální dysgenezí a také otázky, na které by se měla ptát.

V otázce týkající se rozdílů rizik nádorů v závislosti na diagnóze, autoři porovnávací studie(doporučuji přečíst) srovnali deset doposud největších studií intersexuálních dětí a rozlišují gonadální dysgenezi podle toho, zda-li je částečná nebo úplná. V případě diagnostifikované poruchy většinou v pubertě se jedná o celkovou CGD, která je hůře rozeznatelná od částečné PGD. U CGD skupiny je riziko nádorů vyšší než u skupiny PGD, ale i tak se riziko nádorů u žen s karyotypem 45X/46XY liší v rozmezí od 2,2% do 50%.  Ačkoliv většina studií doporučuje včasnou gonadektomii u dětí s Turnerovým syndromem, nedávná studie Colls a kol. dokazuje, že dívky bez příznaku virilizace(mužnatění), mají riziko malignity nejnižší(2,2%), což může vést k odložení operace u dětí, kteří se jí zdráhají. U pacientek se smíšenou gonádovou dysgenezí je prevalence nádorů okolo 15%. U pacientek, jejichž rodiče nechtěli pokračovat v gonadektomii, bylo rutinní sledování pomocí ultrazvuku použito k vyhodnocování vývoje. Pro posuzování rizika je třeba brát v úvahu mnoho faktorů, pomoci může tato tabulka a také tento obrázek z již zmíněné studie.

Z etického hlediska, na který se zaměřovala porovnávací studie vychází, že pokud nejsou zákroky naléhavé, měly by být odsunuty, dokud nebude dítě dostatečně staré na to, aby dospělo k informovanému rozhodnutí samo. Gonadektomie by u malých dětí neměla být spojena s vnější úpravou genitálu též ze stejného důvodu.

posted under Nezařazené

Comments are closed.

 
  • Přihlásit se