Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Může za to princ ze Sněhurky

Prosinec9

V životě jsem zažila různé formy nerespektování druhých lidí pramenící většinou z pěstovaných mindráků a hlavně z neznalosti, což má často za následek z toho pramenící netoleranci, jak již toto bylo potvrzeno různými průzkumy(naposledy jsem psala o Slovensku). Je potřeba si také uvědomit, že stále ještě někteří žili v době za totáče a tak se setkávali s odmítnutím odlišnosti častěji než například mladší generace. V těchto lidech je tak s postupem času zakořeněna latentní skrytá xenofobie, přičemž za onou latentností nemusí pokaždé stát jen politický režim, ale například i náboženství, které zaujímá vůči odlišnostem mimo svou komunitu některý z mnoha forem negativních postojů. Čím více a hlavně dlouhodobě se pak uvnitř společenství projevuje nesouhlasný postoj vůči vyhraněným tématům odlišností jednotlivců, tím s postupem času vzniká uvnitř skupiny přetlak a frustrace mezi jednotlivými jedinci, jelikož žádné společenství lidí nedovede být unifikované, což může vyústit později v xenofóbní jednání navíc ještě omlouvané svou neznalostí a neochotou chápat odlišnosti kolem nás, protože:

..to zkrátka tvrdí někdo jinej…
…protože to nikdy takhle nebylo…
…najednou to má být jinak, když to doposud bylo tak a tak…

apod. nehledě na to, že někteří vidí realitu jen podle svého zúženého vidění.

Nebuďme naivní a nevěřme, že odmítání odlišnosti a s tím i spojené hejtující jednání se vyskytuje jen pouze u  těch lidí, kterých se problém netýká. Stejně tak jako je mezi homosexuály nejvíc agresivních homofóbů právě těch latentních, co sami jsou nebo byli a teď to popírají, tak i mezi transgendery je dost popíračů identit těch druhých. Je tomu stejné jako mezi vegetariány, kdo je víc a když k tomu ještě přijdou různé skupiny lidí, co občas jí maso a pokrytecky se začnou obhajovat svou šetrností k přírodě a to jste ještě neviděli, jak si třeba zahrádkáři nebo akademici dovedou mezi sebou závidět nebo jak se mezi sebou dovedou hádat bez servítek tělesně postižení o tom, kdo je na tom hůř.

Když už se tu pár translidí dalo na dráhu popírače identit těch cizích a píší mi do mailů, jaký/á jsem travestita, že nejsem pravá trans(ani jsem jí nikdy být nechtěla) nebo že jsem nebyla transgender, protože mám odlišnou orientaci než oni, pak by si měli uvědomit, že pokud k tomu mají sami navíc k tomu několik vlastních mindráků, které si ještě odnesli z doby za totáče, tak není naopak těžké vyhejtovat je. A tak se minimálně dva ubozí hejtaři pohoršují nad tím, že jsem je otravně vyhejtovala. Žádná škoda jich a kdo s čím zachází, s tím také schází. O to víc se zkrátka někteří musí snažit, aby si svou identitu prokázali, tím že ji budou popírat ostatním.

A kdo za to může? Přeci princ, který políbil princeznu Sněhurku. Vítejte totiž ve školce 21století.

To, že je někdo latentní xenofób nebo si po různu ventiluje svoje mindráky z mládí, s tím už jako správná skeptička asi nic neudělám. To naopak méďa Thomas toho zmůže daleko víc. Introducing Teddy je kniha, kterou mezi mnoha a mnoha dalšími včetně té o Sněhurce podporuje ministerstvo školství jako četbu pro děti od tří let v britských školkách. Podle ředitelky organizace Educate and Celebrate Elly Barnesové se nerodí děti rasistické, xenofóbní ani homofóbní. Problém nastává až v dospělosti, pokud nemají dostatek zdrojů a důvěry.

Doporučované knihy nemají za úkol přesvědčovat děti o tom, že by měli být transgendeři podle jejich hrdinů, to stejně podle dlouhodobých poznatků vědy stejně ani nepůjde, jenomže méďa Thomas ví, že je děvče a chtěl by se jmenovat Tilly, o čemž se svěřuje svému kamarádovi Errolovi.  Ač právě ti odpůrci, kteří se s odlišnostmi měli problém stýkat v jejich dětství, brojí teď proti těmto knihám a argumentují, že děti z většiny nepřemýšlí o svém pohlaví, tak proč to dělat najednou jinak? Jejich vidění reality je tak úzké, jaká jim byla ty roky vštěpována. Elly Barnesová naopak poznamenává, že knižní sbírky by měly odrážet skutečný stav rodin, se kterými se děti v různých tvarech dostávají do styku a to nejen rodin, ve kterých jsou členy transgender děti. Po přečtení další knihy s  názvem „Are you a boy or are you a girl“ jsou děti schopné odpovídat na otázky jestli Tilly má hrát fotbal nebo se oblékat jako víla. Nelze vůbec pochybovat o tom, že děti mají až právě nyní možnost se setkávat s odlišnostmi kolem sebe a vyvíjet si na ně názor ještě dříve než jim ho později v dospělosti změní jejich vlastní komplexy. A výborná je i asociace a příklad s některými postiženými. To že se v různých skupinách postižení mezi sebou dohadují a hejtují ve smyslu, kdo je víc postižený a kdo tím víc trpí, je zcela normální a dá se to předpokládat, ale když už se někteří z jiných skupin skutečně radikalizují, tak proč co si mindráky vybíjí na transgenderech, když o tom ví velký kulový? Knihy by spíše měli eliminovat takové podobné výstřelky a třeba by se pak zahrádkaři hejtovali častěji než transgendeři.

Na seznamu doporučené literatury do čtenářských deníků 11letých dětí se objevily knihy jako je román Gracefully Grayson, kniha George nebo kniha Jamie: A Transgender Cinderella story. Mezi knihami, které vyvolávaly rozporuplné emoce byla i kniha Prince Henry, který odmítal si vzít domluvenou princeznu za ženu, jelikož byl zamilovaný do svého poddaného. Než ale začneme kritizovat, že v británii je asi všechno naruby, když na jednu stranu vycházejí knihy pro děti s osvětou odlišností a kde zároveň je velmi kritizovaná hniha o Sněhurce, protože se princ té pusy vůbec ani nedovolil, měli bychom si uvědomit pár věcí.

Nejenže pak princezna musela zbytek svého života strávit po boku nudného a ne zcela pohledného prince, co každou noc ještě navíc chrápal, zatímco mohla ještě pár let spát a čekat na lepší partii pro ni, stěžovaly si matky také na to, že příběh podporuje nepřiměřené sexistické chování u jejich dětí, kluků. Pusa se totiž dává jen když ji chtějí oba, stejně tak sexulně obtěžovat holky osaháváním je nevhodné, což třeba u nás na základce bylo na denním pořádku. A já se těm angry matkám ani nedivím, že se pustily do prince ze Sněhurky než třeba do homosexuálního prince Henryho. Raději vést dítě k tomu, aby bylo tolerantní k menšinám, než aby nakonec po vzoru předchozích generací nerespektovalo nikoho.

One Comment to

“Může za to princ ze Sněhurky”

  1. On Prosinec 12th, 2017 at 23:46 Šárka Says:

    dle mého,
    genderové streotypy znevýhodňují převážně ženy a částečně i menší část mužů.
    a těm ženám i těm mužům, které ty genderové stereotypy, zvyky a tradice znevýhodňují (svazují je, dusí je) to vadí, a chtějí se tomu postavit a uniknout z takového pro ně děsivého postavení a života a žít si po svém,
    a ne aby museli strávit na just společenským normám život dle daných zavedených společenských genderových stereotypů, pravidel a očekávání

Email will not be published

Website example

Your Comment:

 
  • Přihlásit se