Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

O šikaně mezi dětmi

Únor19

Toto je článek napsaný z vlastní zkušenosti, jelikož mám dcerku a navíc je v první třídě a snažím se jí co nejlépe chránit před posmíváním a rizikem šikany od ostatních dětí. Dneska/včera jsem byla u Fifkové a probírala to s ní, tak snad to někomu taky pomůže, jak postupovat.

bullying

Během půl roku, co je dcerka ve škole s novými dětmi musím přiznat a nebudu vám tu lhát, že přišla s tím, že se jí některé děti smějí. Verbální napadání nemusí být ještě šikanou, ale má k tomu blízko. O víkendu jsem malou pustila s ex na brusle, kam jela ještě s dvěma stejně starými dětmi. Když mi ji ex přivezla, povídá mi malá, že když si brala věci z kufru a já na ní čekala u venkovních dvěří, slyšela jak se Eliška a její kamarád v autě smějí, že vypadám jako holčička. Jednou jsem napsala toto:

 

co se týče šikany jsem u dětí(i na svým) a ze svých zkušeností vypozorovala pár věcí:

a) Když děti budou chtít někoho šikanovat, najdou si pro šikanu spoustu různých důvodů. Teď co je třeba víc šikanující? Posmívat se dítěti, že má rodiče TS nebo že nenosí značkové hadry a nebo že nějakým způsobem nezapadá do kolektivu? Že je třeba oproti ostatním více nadané a má jiné koníčky? Atd.

b) To, že má dítě TS rodiče není primárním důvodem pro šikanu, ale může být následně jedním z argumentů pro ni.

c) Kolektiv nešikanuje nebo nevytlačuje ze sebe někoho, kdo si to, když to řeknu hnusně, v jeho očích nezaslouží, aby v něm dál setrvával(a ono tomu opravdu tak je). Tedy se šikanují děti, které samy mají tendence podléhat tlakům okolí a do kolektivu nezapadají a straní se ho. Už jenom třída o 30ti dětí je tak rozmanitý kolektiv, že já jako TS rodič na šikanu budu mít úplně minimální vliv a budu ho mít až do té doby, dokud se dcera sama nezačne kolektivu stranit a kolektiv jí to nezačne dávat patřičně najevo. Akce/reakce.

d) Dokud bude mít dítě svoje kamarády a svoje vzory, vždycky samo nějak dojde k závěru, že ten, kdo se mu někdy posmíval, je zkrátka idiot a jeho k životu nepotřebuje. Sami si vzpomeňte, kolik takových lidí na škole bylo a netýkalo se to TS.

Největším problémem, co si myslím, jsou takový ti závistivý a zakomplexovaní jednotlivci, kteří jsou ale všude a problémy s nimi nemáme jen my. Milióny lidí mají např. za šefy v práci idioty s nižším vzděláním bez sociálních dovedností pracovat s lidmi a co horší s nimi musí vycházet.

e) Dokud lidi z bodu d) nebudou mít vliv na zbylý kolektiv, málokdy může k šikaně dojít.

A teď jedna důležitá věc, i kdyby to dítě bylo samo o sobě homosexuální nebo transsexuální, tak se mnohokrát častěji stává, že se ho kolektiv zastane. Záleží tedy na osobnosti dítěte, jak těm tlakům(nejen v otázkách TS nebo homosexuality) o setrvání v kolektivu/pokusům o vyčlenění podléhá.

f) Pokud s dcerou budu mluvit a předcházet tomu, aby se kvůli nějakým počátečním problémům uzavíralo do sebe, tak šikanovaná nebude.

A na to mi odepsala Niki, že přeci jen to posmívání za členy milované rodiny je jen cílenější do srdce toho dítěte a víc bolí.

Na to jsem se tedy zaměřila a začala s dcerou mluvit i o tom a ten její přístup, jak to řeší ona, mne překvapil. Přece jenom bych byla nerada, kdyby se mne kvůli posměškům ostatních dětí nějak začala stranit nebo se za mne stydět. Opravdu by tedy neměla za co, ale ten dětský svět je takový trošku více naivnější a citlivější. Protože má o mnoho více informací než ostatní děti, se jim snažila situaci vysvětlit tak, jak jí pochopila ode mne a když někteří situaci nepochopili, uzavřela to tím, že ostatní jsou hloupý a tomu nerozumí. Hodila nepochopení od ostatních za hlavu nejjednodušším způsobem, něco o čem nemá cenu se s ostatními bavit. To, že má subjektivní pocit, že o situaci má dostatek informací, jaký ona sama potřebuje ji povyšuje nad ostatní i přes nesouhlas. Uplně jsem si představila situaci dvou lidí na internetové diskuzi, kteří se hádají o to, kdo má pravdu. Ten s méně argumenty, co v diskuzi nezvládá argumentovat a jen se směje je pro vás nakonec pouze troll.

Dcera teď ze zkušenosti a i jsem jí to vysvětlila ví, že s nepochopením se bude setkávat ještě často v životě. To, co mi dnes Fifková potvrdila je to, že je důležité, aby dcerka měla stále nějaké kamarády a oporu v někom, aby je kvůli tomu nějak neztrácela. Je tedy velmi důležité, aby jste so zajímali o to, kdo jsou kamarádi vašich dětí a jaké mají společné zájmy. Taky se jí i často ptám o opaku, např. kdo jí zlobí nebo kdo je takový ten vyvrhel třídy a tak. Je opravdu velmi důležité to, aby v tom děti nakonec nezůstali sami a dokud v tom sami nebudou, pořád vaše situace u nich zůstane v té rovině hloupých a bezdůvodných narážek ostatních spolužáků.

Ráda bych jí v tom získávání kamarádů pomohla, ale dcera má svou hlavu a taky jsem v nevýhodě, kdy s ní nemohu být pořád. Vždycky jí ke svačině přibalím pytlík bombónů a říkám, aby se rozdělila. Jenomže ona se moc nerozdělí a nechá si je. Musím k tomu tedy přistupovat trochu konvenčně. Pamatuji si na svého nejlepšího kamaráda z první a druhé třídy. Jmenoval se Kája a byl to můj nejlepší kamarád, který navíc v té době od svého táty, který se s jeho mámou rozvedl a bydlel v Německu, měl časté zásoby bombonů MaoaM a různých žvýkaček. To bylo těsně po revoluci Dnes, když jsem seděla v čekárně u Fifkové, jsem jí v té misce s bombóny snědla poslední tyhle dva a jak jsem to měla v hlavě si na něj vzpomněla. A tak vždycky, když na malou čekám u školní jídelny, mám v kapse takové nevinné úplatky i pro její kamarády. Je potřeba to podporovat, aby měla nějaké kamarády a udržela si je. Je důležité pro ni, aby je měla.

Další problém, na který mne Fifková upozornila, může nastat v tom, že sice s vámi teď mluví o čemkoliv, ale může se stát, že se začne uzavírat víc do sebe a pak vám jen řekne jenom část a něco si nechá pro sebe. Čím víc bude starší, bude to víc pochopitelné, že se mnou už nebude chtít všechno řešit. Ale to také může vést k tomu, že vám to, co jste si za tu dobu vybudovali ve vztahu s dítětem, najednou spadne a zbortí se a najednou se chybným rozhodnutím dítě ocitne samo. Bude nepochopené a ještě Vám to bude vyčítat. Nazvala bych to zadními vrátky. Ne vždy tu mohu být totiž pro ní a nepůjde to, ať se budu snažit jak chci. Proto musí mít i oporu v okolí a čím větší bude autorita v podpoře, tím větší bude i její efekt. Nemusela jsem Fifkové nic dál říkat a situaci pochopila dostatečně. Psala jsem v předchozím postu o tom, že naše setkání trvají jen 10-15minut, ale stále mám větší pocit, že si i víc tak rozumíme. Zatímco jsem si pak se sestřičkou domlouvala schůzky na dalších čtvrt roku, napsala mi dopis pro učitelku dcerky. Jména jsou zatečkovaná.

 Milá paní učitelko,

Jsem ošetřující lékařkou Dominiky…, tatínka …Dochází dlouhodobě do mé ordinace s dg. transsexualita MtF a prochází komplexním procesem přeměny pohlaví z muže na ženu. …má všechny informace, které ji Dominika podává přiměřenou formou. Na duben je naplánovaná schůzka s rodinnými terapeutkami v centru pro rodinnou terapii v Motole. Je jasné, že pro …jde o složitou situaci především ve vztahu k okolé, riziko toho, že se jí některé děti budou posmívat, je evidentní. Byla by jste tak hodná a v případě, že by se něco podobného dělo, pomohla …situaci ve třídě řešit?

Pokud by jste potřebovala jakékoliv další informace, určitě se mi ozvěte, telefony i mail je viz. výše.

Dneska malou vyzvednu z družiny a zítra ho učitelce předá.

Shrnuto k předcházení nějakému posmívání nebo šikany stačí těchto pár věcí:

1) Dostatečná informovanost dítěte, protože vy ho ovlivňujete

2) Zajímat se o dítě, co dělá a jaký má názory a podpořit ho v tom

3) Kamarádi a udržet si je a když dítě selhává, musíte mu pomoct

4) Autorita, když dítě tápe ve svém rozhodnutí nebo udělá špatné rozhodnutí

 

A nakonec poukážu na rizika některých organizací LGBT, kteří chtějí uznání pohlavní identity za některé z nás bez nás a hlavně bez těch psychiatrů/sexuologů, jen tak s papírem na matrice a vyškrtnutí F64.0 z diagnóz. Apeluji na Vás ostatní, kteří s tím souhlasí a toto zastáváte, abyste si uvědomili, že jsou různé situace v životě různých TS, kdy podpora toho psychiatra hraje pro nás taky důležitou roli. Myslím podporu v rodině, zaměstnání atd. Tohle nejsou tak jednoduché situace jako třeba přiznat si, že jste lesba nebo gay, kdy vám stačí coming-out a vypadat pořád stejně. Jakmile se proces k získání identity pro někoho zjednoduší, u jiných, kteří to budou potřebovat, se o to zhorší a pochybuji, že na to bude myšleno i v zákoně. Dojde na to, že budou nejen pro ostatní hůře dostupnější hormony u endokrinologů, kteří nebudou mít pochopení a hlavně se SRS budou námi hrazené a hradit budeme i ty sexuology, tak jako je tomu třeba v USA.

Z tohoto důvodu pro uznání pohlavní identity jen na základě nějakého prohlášení a odstranění F64.0 z diagnóz jsem velice zdrženlivá a spíše NE. Mne se to už možná netýká, ale dovedu si představit, že některé další TS mohou řešit v budoucnu stejný problém jako já a nejsem sobec nebo pokrytec.

Kdo to jednou poznal, ví že ten přístup k nám ze strany sexuologů je úplně suprový, viz výše, tak proč najednou chtít něco jiného?

posted under Můj RLT - život
2 komentáře to

“O šikaně mezi dětmi”

  1. On Únor 19th, 2015 at 12:03 Anonym Says:

    A Paris, on peut choisir son genre sur sa carte de citoyen : inutile pour les trans‘
    http://leplus.nouvelobs.com/contribution/1325942-la-carte-de-citoyen-parisien-indiquera-le-genre-un-gadget-inutile-pour-les-trans.html

  2. On Květen 1st, 2015 at 8:02 Osamělý zápisník » Blog Archive » Jak transsexualitu berou děti Says:

    […] šikanovaná a později zavrhnutá, protože by to s nějakým odsouváním mohlo být pozdě, viz příspěvek o šikaně mezi dětmi. Zatím to bylo v takové fázi jen občasného pošklebování, žádné vytlačování z […]

Email will not be published

Website example

Your Comment:

 
  • Přihlásit se