Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Další násilí na transgender ženách

Duben16

Na vlozích se objevilo další video s obsahem bití transgender ženy z Dallasu. Videonahrávka má být den stará a v tomto případě mělo jít o 200dolarovou pobídku zmlácením 23 leté transgender ženy.

Ve všech případech by mělo dojít k odsouzení těchto útoků. Lidi vzpamatujte se, tohle není normální ani u zvířat!

Že transgender lidé mají patnáctkrát vyšší prevalenci sebevražd než ve srovnání se zbytkem společnosti a třikrát více častěji transgender ženy zažívají násilí než ostatní cis ženy je dáno vaším chováním a vašimi postoji a ne tím, že jsme zkrátka jiní a ani není rozdíl, jestli je násilí pácháno formou jednorázových fyzických ataků či systematického dlouhodobého ponižování.

Vím to, protože jako dítě jsem neustále zažívala podobné cikánské férovky a později jsem zjistila, že cílená šikana od bílých není o nic lepší. To, že jsme jiní, by právě naopak mělo být pro vás plus, což dokazuje tento blog a ne to končit takhle.

Post Edit 23.4.: Jelikož se vyrojily komentáře k tomuto videu, že transgender žena na videu není ani žena jen jakýsi fluid, co si na ženu jen hraje a vlastně si tak za násilí může sama a také další komenty, že si transgendedeři za násilí vůbec všeobecně mohou sami v souvislosti s nedávným napadením transgender ženy Julie v Paříži, když vycházela z metra a chtěla jít přes dav protestujících. V Paříži protestuje každý druhý, je to součást jejich životů a jsou na to zvyklí a narozdíl od čechů, Francouzi respektují i ty, co jsou s něčím nespokojení. A proč by nás vůbec mělo zajímat, co se přeci děje v Paříži nebo v USA? Musím napsat, že ti co nad tím zavírají oči a zlehčují situaci komentáři o tom, že si za to můžeme sami a přitom jde i o další transgender jedince, to vážně nemají v hlavě v pořádku. Naštěstí o pár těchto jedincích vím, že mají další jiné diagnozy než jen nesoulad pohlaví. Ale přeci jen proč by nás mělo zajímat, co se děje jinde?

Protože je to součást našich životů. Můžeme být jako ženy šťastné, že jimi konečně jsme, tak jako např. já, ale přesto to bude součást našich životů(v současné době). Tím že o tom budeme psát a mluvit, tím můžeme upozorňovat na to špatné. Támhle to je šikana, támhle zase fyzické napadení, tady zas diskriminace ve formě odmítání, pořád to jsou negativní věci spojené s odmítáním našich identit. Tyto věci se zkrátka vůči nám dějí a rozhodně na tom nic nezměníme, když budeme:

zmenšovat problémy, rozmělňovat je, zlehčovat je a odvádět pozornost jiným směrem…

Pro ty, co nevěří, že došlo k napadení transgender ženy kvůli 200dolarové pobídce a psali stupidní komentáře na to, že se vlastně ani o transgender ženu nejednalo a že si za to mohla sama, doplňuji další video.

Bon courage…

Duben12

…ukončila pohovor úřednice prefektury OFII. Vzhledem k tomu, že mi v ČR hrozilo další zatčení kvůli tomu, že jsem změnila pohlaví, protože transsexualitu stále někteří považují za duševní nemoc, k tomu třikrát jsem byla zatýkaná v minulosti včetně následných rozhodnutí o nezákoném postupu a po mizerném odškodnění Ministerstva spravedlnosti a způsobených zraněních policisty jsem se rozhodla požádat o mezinárodní ochranu ve Francii, kde jsem dnes obdržela osvědčení v zrychleném řízení a to i přes to, že Francie je členem EU a spousta lidí si myslela, že to není možné.

Transgender sportovci – sportovní komentář

Duben10

Když transgender sportovce začala kritizovat Navrátilová, řekla jsem si, že je to trapka, která je trochu mimo realitu a nechala se ovládnout svým zkratovitým myšlením, přitom tomu bylo ještě nedávno, kdy s muži ona sama soupeřila a člověk by od ní čekal nějaké to pochopení, že ona je přeci lepší než spousta jiných mužů a to si myslím, že to platí stále i dnes. To by mohla jako vrcholová sportovkyně přeci dávno vědět. Jenomže k ní se postupně přidala opět další vyhaslá hvězda Sharon Daviesová, britská plavkyně z osmdesátých let. Ta se vyjádřila, že by prezident Putin měl místo svých nadopovaných sportovců oslovit i transgendery. A k nim se do třetice přidala ještě poslední dobou také další vyhasínající hvězda Paula Radcliffe, která umírněně řekla, že toho lidé zneužijí, jakmile budou mít možnost.

O Amelii Gapin jsem zde psala před třemi lety. Amelie je první běžkyní, která se objevila na obálce skvělého časopisu Women’s Running.

Už tehdy se Amelie pro magazín vyjadřovala takto:

Být na obálce časopisu věnovaném ženám znamená pro mne pocit přijetí a začlenění. Lidé jako já nebývají viděni za to, kdo jsme.

A představují transgender sportovci velkou hrozbu pro ženský sport?

Antihejt č. 1.: Idnes.cz, který patří Agrofertu, svůj článek o Amelii trochu zmanipuloval, když uvedl, že Amelie si nechala změnit pohlaví jen kvůli tomu, aby mohla bežet Bostonský maraton, který se má konat tento prodloužený víkend 15.4. Amelie byla totiž oficiálně ženou už před třemi lety, i přes to že ráda běhá takhle dlouhé tratě.

Antihejt č.2: Amélie na Bostonském maratonu ženské sportovkyně vůbec neohrozí, protože její průměrný čas maratonu je kolem čtyř hodin a průměrný čas na půlmaratonu je přes hodinu a třičtvrtě. Z toho je jasné, že z ní ten testosteron nějakého ultrarunnera neudělal. www.amelia.run

Srovnejme si to s ostatními ženami, Paula Radclifová drží světový rekord na půlmaratonu za 1h:06min a celý maraton za 2h:15min. Pro mne se to zdá nepředstavitelné, protože já jsem měla svůj nejrychlejší maraton za 3h:15min a dokonce v mezidobí přeměny před operací jsem se na půl maratón přihlásila také a prošla jsem i přes kontrolu občanek jako žena a na hrudi jsem nakonec měla číslo s mým vytouženým F ještě před operací. Ten jsem pak zaběhla v poměrně dobrém čase jako Amelie. Můj čas odpovídal tomu, že jsem se na něj půl roku připravovala a týdně jsem ve špičce uběhla víc jak 100km. Samozřejmě, že je to výkon lepší než u jiných, alespoň si myslím, avšak přinesl očekávaný výsledek srovnatelný s tím, jaké úsilí jsem tomu dala. Navíc tu je jedno malé ale a to, že před vámi je ještě spousta jiných lepších žen a tenhle výkon je tak akorát na pochlubení se před kolegy avšak ne před vrcholovými sportovci, protože je pořád jen průměrný a testosteron vám nedal v běhu žádnou výhodu, když vidíte ty jiné ženy vás předbíhat. A např. intersexuální Sarah Gronertová? Ta přece také měla kvůli testosteronu takovou výhodu, že byla ve světovém žebříčku WTA 254.

Možná se Navrátilová, Daviesová a Radcliffe bojí jednoho a možná si to s pomíjivými výkony na stáří ještě víc uvědomují. Až jejich fyzička bude natolik špatná a podají jen pouze průměrný výkon, tak je při tom předběhne, přeplave a bude lepší než ony některý z nás transgenderů, jenomže si svými jednoduchými postoji neuvědomují, že je nepřeběhne jen transgender sportovec, ale i spousta jiných mužů a dokonce i žen, kteří si na takový výkon natrénovali a budou mladší a že nakonec to stejně bude v době, kdy už ony budou mít po kariéře.

6. 4. na půlmaratonu Praha se zúčastnilo přes tři tisíce žen. Čas delší jak hodina a třičtvrtě znamená, že vás předběhne více jak 160 jiných žen, o kterých nepochybuji, že by měli nějakou jinou výhodu, když jsou nějakým způsobem lepší. Říkám si jen, že asi více trénují a dávají tomu víc než já a ne že do sebe ládují doping, protože já mám přeci tu testosteronovou výhodu. A když jsem nahlédla do výsledků sportisima halfmaratonu, tak takový čas zvládla třeba Barbora z týmu „Endorfínových fretek“, abyste věděli o jaký druh kategorií se v tomto čase jedná. Paula Radcliffe se má tedy čeho obávat. Mimochodem nejlepší čeští mužští vítězi na půlmaratonech a maratónech dostávají prémie něco přes 10tisíc korun, dále většinou tričko, vložky do bot, minule byla jednorázová pláštěnka a možná menší balení deodorantu adidas a to se přeci vyplatí kvůli tomu podstoupit to všechno okolo přeměny pohlaví. A kobliháři přitom dál rudnou závistí.

Je mi vážně hrozně líto všech žen, které jsem tak svým neuváženým jednáním se vůbec přihlásit na start maratonu ohrozila. Pokud se to někoho dotklo, tak se vám omlouvám a hrozně mne to mrzí. A podle diskuze voličů koblih je pro transgender sportovce asi lepší neběhat vůbec. Stejně tahle planeta půjde do kopru.

Transgender seznamka

Duben9

Tento post je vytvořen pro vás, kteří se chcete nějakým způsobem seznámit, posedět, popovídat, vyměnit pár emailů nebo zde zanechat inzerát ať jste trans a nebo cis. Dle výsledků z googlu mi vás sem vyhledávač často odkazuje, i když tyto stránky jako seznamka nikdy doposud nesloužily. Ale co, jednou je to blog lonely.cz, tak nebuďte sami a navíc tohle je místo, které má tisíce unikátních návštěvníků měsíčně. Stačí napsat sem do komentáře a poté se objeví váš inzerát po pravé straně tohoto blogu, takže bude dobře viditený.

Kvůli botům a havěti, i když tyto stránky mají ochranu proti scanování, je váš zavináč v emailu nahrazen (at). Vkládání inzerátu je plně anonymní, nemusíte vyplňovat svoje jméno, můžete zadat nick a ani se nemusíte registrovat. Postačí vám jen email, kam vám dotyčný má odepsat.

Chcete si povídat? Napište na konec (talk) v závorce. Chcete najít lásku? Napište na konec (love).

Critical feminist questions about transpeople

Duben7

Občas si sem odložím nějaké zajímavé video a moc ráda mám krátké filmy o translidech, které točí sami translidi, někdy zase dám prostor jiným prezentovat své názory, pokud jsou k tématu tohohle blogu a toto video a vlastně i celý kanál je zajímavý. Myslím tím kanál ContraPoints 30leté americké transgender youtuberky Natalie Winn. Ta od prvních parodií před deseti lety dospěla až k dobře propracovaným videům a dnes má její kanál přes 27miliónů shlédnutí, což se zdá jako neuvěřitelné číslo a její jednotlivá videa dosahují pokaždé jednoho miliónu shédnutí. Kanál byl původně zaměřen na kritiku pravicových extrémistů a ateismus, až teprve nedávno začala Natalie podstupovat přeměnu a zabývat se také jí vystudovanou sociologií a filosofií.

Velmi mne pobavilo její poslední video, kde pomocí černého humoru a sarkasmu odpovídá na otázky radikálních feministek. Vážně hodně vtipné a poučné, posuďte sami.

posted under Osobnosti | No Comments »

Násilí na transgender ženách

Duben4

Jsem ve Francii už několikátý týden a události z neděle jsou zde plné noviny, neboť všichni vydavatelé odsoudili násilí na transgender ženě začátkem měsíce ze strany alžírských demonstrantů v Paříži.

Z důvodů politické korektnosti se transgender žena vyjádřila pro televizní stanici, že se stala terčem násilí ne ze strany alžírských občanů, ale xenofóbních a netolerantních mužů.

Dle průzkumu USTS je právě hrozba násilí jeden z nejčastějších problémů, které transgender osoby řeší nejen před svou přeměnou. Na dotaz „Co si translidé nejčastěji myslí o informování své přeměny veřejnosti“ odpovídají ze 43%, že je důležité informovat o tom, že translidé mohou čelit násilí. Každý desátý transgender zažil násilí v rodině, 24% ze strany partnera, 46% bylo někdy obtěžováno na ulici, 47% bylo napadeno a z toho 10% za poslední rok.

Druhá a pozitivní zpráva je, že Google ze svého obchodu s mobilními aplikacemi odstranil kontroverzní aplikaci Living Hope Ministries. Ta se zaměřovala skrze biblické texty na podporování konverzních terapií, přičemž náboženská skupina se stejným jménem dál podporuje léčbu homosexuality a transsexuality se snahou měnit orientace lidí. Zatímco Amazon, Microsoft a Apple tuto aplikaci odstranili ze svých obchodů ihned, Googlu to trvalo nějaký čas a ze začátku aplikaci odmítl odstranit.

Konverzní terapie se snahou měnit sexuální orientaci nebo vnucovat člověku původní pohlaví, do kterého se transgender člověk narodil má po celém světě za následek mnoho sebevražd včetně fyzického a psychické utrpení a z tohoto důvodu byly tyto léčebné metody zakázané. Zastánci aplikace se brání, že tyto metody jsou prokázané a doložené pediatry většinou z asociace ACP, která je pouze sdružením křesťanských pediatrů a kteří do té oficiální pediatrické asociace s dokonce opačnými stanovisky mají co do počtu svých členů daleko. Aplikace je smazaná, avšak vznikají jiné další a další stránky, které volají po obnovení reparativních terapií, často zastírané láskou rodičů, avšak se o žádné rodičovské lásce v takových případech mluvit nedá, když nutí své homosexuální děti měnit orientaci na heteronormativní a transgender děti přijmout pohlaví, do kterého se narodili pod psychickým tlakem. Pro ilustraci stránky podobné KelseyCoalition org, záměrně zde nedávám odkaz, kritizují opačný postoj Americké asociace pediatrů a poukazují např. na to, že za transsexualitou stojí jiné duševní poruchy, autismus, ADHD, traumata či sexuální zmatek, což samozřejmě není pravda a jako jejich poslání berou obnovení reparativních terapií. Boj proti takovým snahám nás často stojí mnoho úsilí a vysvětlování, že tomu tak není.

Zprávičky z Francie

Březen30

Salut mes lecteurs, comment ça va? Maintenant troisième semaine je suis en France dans une belle ville, parce qu’en République tchèque il n’y a pas une situation très favorable pour moi. J’aime la France car beaucoup de gens vous disent que c’est bien que les gens soient différents ici et toutes les personnes sont des personnalités uniques. Le positif est que demain 31 mars est une Journé internationale de la Visibilité de transgenre et j’approche lentement du six centième article ici sur lonely.cz J’aimerais écrire plus, mais vous ne me comprendrais pas apparemment.

To jen vzkaz na začátek a chtěla bych, abyste nevěřili úplně všemu, co se píše nebo říká na internetech. S odstupem času mi psala Eliška s odkazem na článek lidovek o Jamiem Schupem a děkuji, že se někteří aktivně zapojujete do obsahu tohoto webu. Jamie Schupe se stal první bigenderovou osobou v USA, které úřady dovolili zapsat do občanského průkazu písmenko X. Protože Schupe je válečný veterán s postraumatickou stresovou poruchou, byla spíše otázka náhody, že mu jeho nové pohlaví v jeho pětapadesáti letech všichni věřili a co se týče transsexuality, tak zde opravdu není jiný způsob určování, než že sám člověk musí cítit, kým doopravdy je. Problém nastal v tom, že Schupe chtěl kvůli své postraumatické poruše být léčen a stěžoval si na to, že díky transgender lobby mu jeho požadavky nikdo nevyvrací, až pak pro křesťanské magazíny Lifesitenews a Christian news jako první řekl, že pohlaví je nezměnitelné a že to byl všechno jenom blud podpořený onou vyšlapanou cestou transgender lobby. Tyto dva magazíny dlouhodobě podporují konverzní terapeutické metody pro homosexuály a translidi, které jsou v USA pro svou nebezpečnost zakázané a to asi tak o Schupem vypovídá vše. Spíš je otázka, jak dlouho mu to vydrží a i kdyby ne, tak genderový nesoulad se projevuje také tím, že je hlavně dlouhodobě neměnný.

Nevěřte ani hejtům, které poslední dobou hejtují MUDr. Jarolíma s MUDr. Čechovou z Motola a vyzdvihují MUDr. Vřeského jako jedinou high-tech SRS alternativu v ČR na úrovni via Tores nebo „infantilní“ a další. Celá SRS, kterou jsem před lety podstoupila, je scary, to bez pochyb, avšak něco málo bych těmhle hejtům opravdu vytkla. V Motole sice udělají napoprvé ne moc vzhledný základ a s úpravou počkají až za půl roku, což samozřejmě zvyšuje pooperační potíže a komplikace, ale s odstupem času si říkám, že je to opravdu výhoda. V Ostravě finální úpravu udělají už během prvního týdne po SRS v době, kdy je to vše pořád ještě nateklé a splaskne to až během následujícího měsíce, tudíž většinou následuje druhá reoperace také opět po půl roce, kdy se kůže musí ještě znovu stáhnout a každý tento zásah samozřejmě znamená další podélné jizvy a nepřidává na vzhledu a i co se týče citlivosti může znamenat sníženou schopnost dosáhnout orgasmu a mělo by spíše platit dvakrát měř a jednou řež. Je na každém, jakou možnost si zvolí a já si zvolila správně. Co se týče funkčnosti lze sexuálně žít po téměř roce post-op u obou způsobů. Myslím si, že žádný spěch v Motole je ta lepší možnost a rozhodně nesouhlasím s tím, že by v Motole SRS dělali tuto metodu nějak zastarale a neefektivně.

V USA byla zveřejněna nová zajímavá statistika systému vojenského zdravotnictví, obdoba vojenské zdravotní pojišťovny, který zahrnuje péči o 1,7 milionů mladých lidí. Zprávu zvěřejnila JAMA peditrics. Mezi říjnem 2009 a dubnem 2017 požádalo o změnu pohlaví 2053 adolescentů, přičemž co je nejvíce na tom zajímavé je fakt, že poté co nedávno Ministerstvo obrany umožnilo získání této péče i bez podmínky chirurgického zákroku, vzrostl mnohonásobně počet žádostí ze 135 za celý rok 2010 na 528 za první čtyři měsíce roku 2017. Střední věk užívání blokátorů puberty se postupně snižuje na 15let, střední věk užívání hormonální substituce testosterony nebo estrogeny zůstává na 19ti letech. Jama pediatrics si od zvěřejněných výsledků armádou slibuje zlepšení kvality péče o transgender mladé lidi. Pozn.: ač ze studie vylývá, že za poslední roky se počet transgender osob navýšil, není to pravdou. Pořád se zde s prevalencí pohybujeme kolem 0,7% procent populace a také zde není jasné, jakým způsobem došlo k navýšení a jako pravděpodobné se zde jeví přechod k jiným poskytovatelům lékařské péče, kteří doposud péči pro transgender osoby poskytovali pouze v omezeném režimu.

Transgender lidé jsou naši kolegové, přátelé, sousedé a rodinní příslušníci. Takto začal portál Chronicle of Philanthropy, který zmínil, že trangender lidé všeobecně čelí problémům se stigmatizací mající za následky problémy s pracovními místy, bydlením a systémovým vyčleňováním, ne-li v krajních případech mnozí z nás čelí fyzickému násilí až vraždám. Uvedli, že za rok 2018 vzešlo v platnost dalších 21 antitransgender zákonů, které marginalizaci ještě navyšují. Portál Philanthropy poukazuje na objem finančních prostředků, které jsou vyčleňovány na pomoc transgender lidem. Poukazuje na fakt, že je pouze 30 organizací, které se na transgendery mohou zaměřovat, z nichž pouze pět má roční obrat vyšší než 1mil. dolarů a celkové finanční prostředky určené na pomoc v celé USA, ač byli loňský rok rekordní, dosáhly objemu prostředků jedné běžné organizace například pro srovnání Institutu umění v Chicagu. Projekt Trans Justice Funding Project však identifikoval celkem téměř 600 transgender skupin, které si bez nějakých prostředků snaží vzájemně vypomáhat a které jsou ochotné nějaký způsobem pomáhat.

To jen tak, pokud by někdo vážně chtěl věřit, že ta silná transgender lobby za pomoci veřejného systému financování zde ovládá vaše myšlení.

Tvůrčí studio Virtue Nordic společně se socioložkou Julií Carpenter jako první představili na festivalu lidských práv v Kodani nový genderově neutrální hlas pro zařízení umělé inteligence. Ten získali spojením několika hlasů, který ladili do neutrální podoby v rozsahu 145 až 175Hz, přičemž zpětnou vazbu dostávali hodnocením od 6400 respondentů do té doby, dokud hlas nebyl statisticky plně neidentifikovatelný. Vytvoření takového hlasu je dobré pro vnímání lidí, kteří jinak mezi hlasovými asistenty běžně upřednostňují spíše ženské hlasy než mužské.

Zeman podruhé zopakoval, že být transgender je trestný čin

Březen20

Je tomu již podruhé, co na veřejnosti prezident České republiky zopakoval, že tranzice transgenderů je trestným činem. Stalo se tak u příležitosti návštěvy Karlovarského kraje, kde žiji. S odkazem na Ekonomia,a.s.

„Ten muž se může stát transsexuálem, což je dnes módní a moderní, ale já to chápu jako sebepoškozování, které je trestným činem. Já jsem proti transsexuálům z principu,“

Zeman tak přímo vybízí k nesnášenlivosti a snahám o kriminalizaci transgenderů, se kterými se potýkám delší dobu a díky kterým jsem nyní ve Francii požádala o mezinárodní ochranu.

Prezident Zeman jde tak proti doporučení výboru ministrů Evropské únie z roku 2010, která uznává, že transgender lidé jsou kromě diskriminačních projevů také kriminalizováni.

Uznávajíc, že lesby, gayové, bisexuálové a transgender osoby byly po staletí a stále jsou vystaveni homofobii, transfobii a jiným formám intolerance a diskriminace dokonce i ve vlastní rodině – včetně kriminalizace, marginalizace, sociálního vyloučení a násilí – z důvodu sexuální orientace nebo genderové identity a že je třeba podniknout konkrétní kroky, aby se zajistilo, že tyto osoby budou plně požívat lidských práv,

Pobízení k podobné nesnášenlivosti je u představitelů ČR poměrně velký problém, neboť ostatní lidé mohou ve svých xenofóbních skutcích spatřovat podporu a jakýsi pocit beztrestnosti a absence zodpovědnosti za ně.

Shrnutí pediatrickopsychologické péče s transgender mládeží

Březen13

V posledních desetiletích byla zaznamenána velká změna v přístupu k transsexuální mládeži ze strany psychologů, kdy se jako preferovaná praxe přijímá způsob na základě pouhého genderového sebeurčení (Edwards-Leeper, Leibowitz, & Sangganjanavanich, 2016; Hidalgo a kol., 2013) přičemž je u adolescentů brán zřetel ještě na to, že pozitivní rodičovská podpora má vemi dobrý vliv na duševní zdraví ( Simons, Schrager, Clark, Belzer, & Olson, 2013 ) a dokonce ještě navíc s poznáním, že pokud se s přeměnou začne co nejdříve, bude se vše vyvíjet pozitivním směrem s eliminací dalších nepříznivých projevů psychopatologie (Olson, 2016). I přes relativní nedostatek empirických výzkumů se spousta vědců shoduje na tom, že transgender mládež by měla být podporována v tom, aby žila v pohlaví, které je pro ně nejaktivnější a nejpohodlnější (Hidalgo a kol. 2013, p. 286) Převedení afirmativního přístupu lékařů do konceptuálního léčebného modelu doposud není úplně snadné pro svou složitost lékařských postupů (Edwards-Leeper and colleagues 2016).

Nedělat nic není zrovna to nejlepší rozhodnutí, protože právě více jak čtvrtina transgender adolescentů může mít až sebevražedné myšlenky (Grossman & D’Augelli, 2007) nebo trpět depresí a stavy úzkosti. V posledních letech se prosazuje relativně nová léčba u adolescentů, která se skládá z blokátorů pubertálních projevů (Hembree a kol., 2009)

Nedávno aktualizované pokyny endokrinologické společnosti (Hembree a kol., 2017) se přímo přiklání k potenciálním přínosům pro navození částečných fenotypových změn lidského těla pomocí estrogenů a testosteronu u adolescentů mladších 16ti let a kromě toho se také diskutuje o přiměřeném věku pro chirurgický zákrok (Milrod & Karasic, 2017) I přestože Světová profesní asociace pro transgender zdraví WPATH stále nedoporučuje pohlavní operaci před věkem zákonné plnoletosti (Coleman a kol., 2012), není neobvyklé, že mladí transgender muži podstupují přeměnu hrudníku už během dospívání a některé diskurzy se soustředí na potenciální přínosy vaginoplastiky u transgender žen před osmnáctým rokem věku (Milrod & Karasic, 2017).

Jelikož se chirurgické zákroky a hormonální substituce přímo vybízejí, vývoj do budoucna by měl být spíše směrován na rozhodnutí pediatrických psychologů než endokrinologů nebo chirurgů (Olson-Kennedy, 2016), protože právě ti pediatričtí psychologové mohou posoudit stav dítěte nejlépe. Mohou vzít v úvahu vývojové potřeby, sociální a kulturní stránky, fungování rodiny a rizika i mezi vrstevníky a v rodinách, mohou působit intervenčně a hlavně mohou posoudit genderovou dysphorii lépe než kdokoliv jiný. Zejména v posledních letech je s otevřeným a doposud tabuizovaným tématem vidět právě i ta nejmladší generace dětí (Ehrensaft, 2014) .

Přístup k transgender dětem a adolescentům lze rozdělit do tří skupin podle věku dítěte.

Prepubescentní děti

Protože je zde u této skupiny dětí absence indikací lékařských zákroků, veškerý přístup by se měl soustředit na psychoedukaci v oblasti ochrany a podpory sociálního, kulturního, emočního a behaviorálního rozvoje dítěte. I když neexistuje žádný obecný konsenzus klinického přístupu k transgender dětem (de Vries & Cohen-Kettenis, 2012; Ehrensaft, 2014; Zucker, Wood, Singh, & Bradley, 2012) má se oproti tomu za to, že aktivně vnucovat pohlaví u transgender dětí podle jejich narození je obvykle neúspěšné a nese rizika trvalého psychického poškození (SAMHSA, 2015) Sociální přeměna umožňuje dětem poznat a prozkoumat život v opačném pohlaví dříve, než se dopustí nevratných zákroků s možností návratu sociální prezentace, pokud si to budou v budoucnosti přát.

Doposud pouze dvě studie zkoumaly takto malé děti a jejich vnitřní pohodu. První zkoumala stavy úzkostí a deprese v porovnání se svými vrstevníky (Olson, Durwood, DeMeules, & McLaughlin, 2016), kdy míra deprese a úzkostí se od ostatních neliší v podporujícím prostředí (Olson a kol., 2016) Tato studie byla založená na mírách úzkosti a depresí z pohledu rodičů, další pak z pohledu samotných dětí, přičemž se oboje studie nijak ve svých výsledcích ani nerozcházely (Durwood, McLaughlin, & Olson, 2017). Obě tyto studie spolehlivě vyvrátily obavy, které již dříve vyslovily jiné a jež se obávaly zvýšené psychopatologizace v souvislosti se sociálním přechodem u takto malých dětí. (Cohen-Kettenis, Owen, Kaijser, Bradley, & Zucker, 2003; Wallien, Swaab, & Cohen-Kettenis, 2007)

Existují také další dvě studie, které svým závěrem poukazovaly na skutečnost, že 80% nekonformních dětí si v dospělosti sociální přechod rozmyslí. První dokonce s 88% (Drummond, Bradley, Peterson-Badali, & Zucker, 2008) a druhá se 73% (Wallien & Cohen-Kettenis, 2008). Obě studie byly na to poté kritizovány pro chybnou metodiku a velmi špatný vzorek dětí, který zasahoval i do genderově nekonformních dětí, kterých bylo znatelně více než transgender dětí, genderové identity u nich nikdy nebyly předem odborně ověřené apod. Naopak pozdější výzkum prokázal, že sociální přechod je spojený se stálostí genderového nesouladu v dospívání. (Steensma, McGuire, Kreukels, Beekman, & Cohen-Kettenis, 2013) Pro někoho zůstává však nejasné, jestli je to tím sociálním přechodem nebo samotnou odhodlaností dětí, které jsou už z větší míry sociálně převedené v dětství. John Money by se teď asi obrátil v hrobě směrem k těmto lidem, co stále pochybují.

Větší důležitost pedopsychologické péče věnované dětem ukazuje také polemika vyvolaná studií (Edwards-Leeper and colleagues 2016), která nevylučuje relativní poškození sociální transformace u dítěte kvůli svým rodičům, kteří zkrátka své dítě povzbuzují a genderovou identitu dítěte v okolí potvrzují, aniž by o to přímo stálo, protože je třeba jen nekonformní. Dovedu si představit, že takový přístup může mít stejné katastrofální následky na duševní zdraví jako je odmítání genderové identity u jiných a dítě se pak cítí nedůstojně a jako někdo, kdo své rodiče zklame, pokud by to mohlo být jinak. Těchto dětí může být mnohonásobně více a např. klučíčí zájmy u holek ještě transgendera z nikoho nedělají.

Peripubescentní děti

Přístup k dětem, které vcházejí do puberty se již odvíjí podle nových pokynů Endokrinní společnosti (Hembree a kol., 2017), kdy nejčastěji pedopsycholog prokázal trvalý, intenzivní a všudypřítomný nesoulad genderové dysphorie zhoršené o to víc s nástupem puberty, mládež je dostatečně duševně vyspělá poskytovat souhlas a puberta postoupila do Tannerova stádia II a zároveň neexistují žádné jiné kontraindikace.

Od pozdních 80 let je hormonální substituce považována za plně reverzivbilní léčbu, která umožňuje dočasné zastavení vývoje sekundárních pohlavních znaků (Cohen-Kettenis & van Goozen, 1998) Mladým lidem tak poskytuje pokračovat v přeměně bez narůstající úzkosti a umožňuje co nejvíc hladší fyzickou přeměnu později, co jsou nasazeny genderově příslušné hormony. Vysazením blokátorů puberty pro ty, kteří nechtějí pokračovat, vede k opětovnému zahájení endogenní puberty (de Vries & Cohen-Kettenis, 2012).

Studie 70ti adolescentů potrvdila celkové snížení projevů depresí spojených se změnou sekundárních pohlavních znaků puberty (de Vries, Steensma, Doreleijers, & Cohen-Kettenis, 2011) ve dvouletém období mezi nasazením blokátorů puberty a genderově příslušných hormonů substitucí.

Opět se zde vynořují obavy z toho, že blokátory puberty by mohly narušit vývoj dítěte, které se později identifikuje jako cisgender (Vrouenraets, Fredriks, Hannema, Cohen-Kettenis, & de Vries, 2015), což ale během klinických pozorování vyloučil fakt, že dospělí dokončili přeměnu i později a po jejich vysazení. Adolescence představuje vývojové období s neurokognitivním vývojem, kdy pohlavní hormony hrají důležitou roli ve vývoji mozku (Blakemore, Burnett, & Dahl, 2010) Někteří tak namítají, že zde není doposud obeznámen vztah mezi oddálením puberty a vývojem kognitivních funkcí. Stejně tak je tomu s vývojem kostí a rizikem osteoporózy v pozdějším věku. Není jasné, zda-li pozdější nasazení substitučních hormonů povede k přírustku kostní hustoty (Cohen-Kettenis, Schagen, Steensma, de Vries, & Delemarre-van de Waal, 2011; Klink, Caris, Heijboer, van Trotsenburg, & Rotteveel, 2015) Zatímco také existují postupy pro uchování prepubertální ovariální a testikulární tkáně pro zachování plodnosti, ty jsou stále považovány za experimentální a omezují tím přístup k léčbě (Johnson a kol., 2017)

A nakonec pro vytvoření neovagíny je nezbytný dostatečný falický a skrotální vývoj Tannerova stupně IV. Některé tranženy, které začínají s brzkou hormonální substitucí a blokátory puberty mohou být pak omezené u pozdější operace genitálu (Mahfouda, Moore, Siafarikas, Zepf, & Lin, 2017) a to i přes odlišné chirurgické přístupy intestinální vaginoplastiky s použitím tlustého střeva, které mohou ohrožovat sexuální funkci v dospělosti (Schechter, 2016).

A tak se stále diskutuje o kompetenci rozhodování peripubertální mládeže pochopit důsledky blokátorů puberty (Vrouenraets a kol., 2015), kdy obecně mají i ti nejmenší děti schopnost významně se podílet celému procesu přeměny (Weithorn & Campbell, 1982), někteří dospělí oponenti stále pochybují o důsledcích spojených s plodností (Abel, 2014)

Pubertální adolescenti

Obecně se má za to, že adolescenti mají dostatečnou schopnost porozumět důsledkům a přínosům a i nevratným účinkům hormonální substituce. Pozor neplést s blokátory puberty z předchozích věků, protože ty dávají dítěti pouze čas se pro hormonální substituci rozhodnout. Jak pokyny pro Endokrinní společnost, tak i standardy péče WPATH uvádějí věkovou hranici pro chirurgické úkony. Tyto úkony mohou být prováděny před dosažením plnoletosti s podporou rodiny, souhlasem a minimálně po dvanácti měsících života v opačné roli.

Doposud neexistují žádné údaje psychosociálních výsledků o transgender adolescentech, kteří by užívali pouze hormonální substituci. Nedávný přehled naznačuje, že hormonální substituce snižuje symptomy úzkosti, disociace a zvyšuje kvalitu života a vnímání sebe sama (Costa & Colizzi, 2016) Existuje studie, která hodnotila deprese, úzkosti a emoční chování u lidí, kteří prošli jak blokátory puberty a následnou hormonální substitucí, tak i genderově potvrzující chirurgickou operací, kde nežádoucí symptomy se pokaždé v další fázi zlepšovaly a navíc celkové ukazatele pocitů štěstí byly stejné jako u zbývající populace, ne-li v některých případech lepší (de Vries a kol., 2014)

Úvahy o fertilitě naznačují, že touha po zachování plodnosti (Ikeda a kol., 2013; Schulze, 1988) je u transgender lidí nižší než v porovnání se zbytkem společnosti (D. Chen, Simons, Johnson, Lockart, & Finlayson, 2017; Nahata, Tishelman, Caltabellotta, & Quinn, 2017), přesto touha mít vlastní potomky není translidem cizí (De Sutter, Kira, Verschoor, & Hotimsky, 2002; Wierckx et al., 2012) a zde bych zmínila např. studii USTS, která prokázala, že založení rodiny u transgender lidí se s narůstajícím věkem co nejvíce přibližuje cisgender populaci, avšak je jakoby sociálními vlivy a jejich působením trochu opožděná. Jedinečné a komplexní úvahy pak přinášejí studie (D. Chen & Simons, In press; Hudson, Nahata, Dietz, & Quinn, 2017)

Stále více se uznává, že genderová identita nemusí být nutně binární (Richards a kol., 2016) a to se dostává do rozporu se samotnou hormonální substitucí, která je binární povahy. Jak genderqeer, tak nebinární lidé vyžadují hormonální substituci, která bude uzpůsobená jejich individuálním cílům pro vyrovnání se s jejich sekundárními pohlavními charakteristikami. Začíná se prosazovat myšlenka, aby i tito genderově nevyhranění pochopili limity a možnosti, které hormonální substituce přináší.

Kritéria pro určení genderové stability toho moc neříkají, nicméně spousta adolescentů, i těch kteří byli identifikováni v pozdějším věku, poukazují na genderový nesoulad v ranném dětství (Steensma a kol., 2013) Není však popsána jaká škála faktorů ovlivňuje transgender identifikaci v pozdějším věku.

Někteří mladí lidé mohou být autisté (Strang a kol., 2014) a poměrně s nesouhlasem bych se vyhranila proti studiím, které zmenšují problém tím, že zkrátka někteří transgendeři jsou traumatizováni, trpí sebevažednými myšlenkami a tak v důsledku toho mají malé omezené rozhodovací možnosti stejně jako autisté. Je potřeba si uvědomit, že deprese, úzkosti a ostatní symptomy jako sebevražedné tendence jsou až těmi druhotnými znaky projevu genderového nesouladu. Oproti studiím (Steinberg, 2013), které se snaží prokázat, že transgender mladí lidé jsou méně dospělí v uvažování než jejich vrstevníci, protože trpí větší měrou úzkosti a deprimovaností, je potřeba poznamenat, že v podporujícím prostředí jsme na tom úplně stejně jako zbytek populace. Ony krátkodobé přínosy změny těla vůči dlouhodobým rizikům neplodnosti jsou posuzovány jen v rámci prostředí, které bylo doposud vůči transgender lidem zaujaté. Chybí opět statistiky a studie jak by tomu bylo v opačném případě, ale to asi nepůjde změnit jen na základě samotného zkoumání.


A co na to Češi?

Březen12

O těhotných mužích bych tu jinak moc nepsala, kdyby o nich nepsali ostatní jako např. Mafra patřící do koncernu Agrofertu. V ČR je okolo jednoho až dvou tisíc translidí, kteří se rozhodli pro celkovou přeměnu. Podle údajů největší zdravotní pojišťovny nás je cca kolem tisíce. Stejný přibližný počet je i narozených dětí párům v USA, kde jeden z nich je transgender muž a která má navíc cca ‎32 765 krát více obyvatel. Statisticky to tedy vypadá, že předpověď sexuologa Zvěřiny o těhotných mužích v ČR je málo pravděpodobná. To dřív tu budou homosexuální páry, které vychovají děti a ty tu už přeci jsou.

a) To, jak se člověk cítí, jestli jako žena či muž, nebo spíš sám sebe pojme jako nevyhraněné pohlaví mající od obou něco neurčuje to, jakou má ten člověk orientaci. Je omyl si myslet, že transsexualita má něco společného se sexem a orientací a tento fakt je již dávno vyvrácen.

b) Existují páry, kde jeden změní pohlaví a oba dva spolu zůstanou. Dokazuje to, že vnitřně se během tranzice člověk moc nezmění a partneři v polovině případů s námi zůstanou.

c) Rodičovské pudy má zkrátka téměř každý. V ČR je také kolem tisíce dětí, které mají homosexuální rodiče. Můžeme zavírat oči a myslet si, že tu nejsou a snažit se tím zachraňovat pseudotradiční rodiny, ale opak je pravdou.

d) Tisíc dětí z USA dokazuje, že transsexuálním mužům se rodí zdravé děti. Takže to zas tak až proti přírodě není, když ta si vždycky najde cestu, kde stvořit život.

e) Nechci moc zevšeobecňovat čí výchova je lepší, ale přeci jen je ten rozdíl ve výchově mezi vaší pseudotradiční rodinou a homosexuální nebo transgender párem znát v jedné věci. Dítě je dar, který se nedostává každému a podle toho k tomu tak někteří přistupují a o to víc si to menšiny uvědomují.

f) Lidi by si měli uvědomit, že xenofóbní komentáře a projevy šikany vedou právě jen oni sami ve svých hlavách s malými Zvěřinami.

g) Jestli si někdo myslí, že kastrace je řešení, jak někomu zakázat mít dítě, tak není.

Protože si Češi myslí vesměs opak a když jsem nakoukla do komentářů, tak jsem se rozhodla vykašlat se na celé GDPR a posílám rovnou některé do xenofóbní síně slávy. Člověk by si myslel, že se ocitl někde na webu, který Balda už nečte a on to je jen Babišov.

Nepřeháníte to? To nás transsexuální rodiče opravdu vážně chcete nahnat do uranových dolů nebo zabíjet? Podívejte se na svoje děcka, jak je kolikrát vychováváte, vy voliči Agrofertu a podobných. Každé druhé manželství se vám rozpadne a nevydrží ani pět let a budete na diskuzích moralizovat?

MDŽ 2019

Březen8

I po letech po přeměně si myslím, že tohle je dobré vyjádření toho, co prožíváme. A navíc ten hlas, ach(hluboký povzdych).

posted under Nezařazené | 1 Comment »

Genderově neutrální výchova dětí

Březen2

Chcete-li si udělat nějaký náhled do duší lidí, kteří se vymykají genderovým předpokladům, ať už jsou to translidé, genderově nevyhranění nebo jen stereotypně a nekonformně odlišní lidé, pak se na jejich(náš) svět musíte dívat jakobyste měli nasazené brýle a dívali se na něj upravenými optickými skly. Jen pro informaci, v úvodu jsem tu doplnila translidi a genderově nevyhraněné o další skupinu lidí a to o ty, kteří jsou jen stereotypně a nekonformně odlišní, protože i ti patří do skupiny lidí, kteří se svým způsobem nějak vymykají právě těm stereotypním a genderovým předpokladům společnosti. Mohou to být třeba jen holčičky, které mají klučičí zájmy a naopak. Jsou totiž holky, co si hrajou s autíčky a není to nic neobvyklého.

Nyní vám nasadím první brýle s genderově polarizačními skly, kterými budete vnímat okolí fyzicky podle základních podnětů. Pomocí těchto skel uvidíte pouze obrysy lidí a ti budou rozmazaní. Modré tričko má na sobě kluk? Červené holka? Postava dítěte s autíčkem je kluk? Postava s panenkou je holka? Krátké vlasy má kluk a dlouhé holka? Někdo na stromě je kluk? Někdo v altánku je holka? Skupina s míčem budou vždy kluci a malé skupiny zbylých hloučků dětí zas holky? Vážně jste přesvědčeni, že tomu tak bude pokaždé? Nebude a to i přestože základní genderový předpoklad říká, že muži a ženy jsou si odlišní. Můžete být jakkoliv silnými propagátory tradičního rozdělení rolí mezi muži a ženami, avšak tyto základní rozdíly nikdy podle pohlaví neprokážete, přesto se tento předpoklad vžil do našich sociálních rolí během historického působení, protože lidstvo je více konzervativní a také tomu napomohlo vžité náboženství, které si tyto své hodnoty drželo i za cenu represí, kdy se za odlišnost dokonce i upalovalo. Lidstvo si historicky vytvořilo tyto polarizační předpoklady a přes svůj strach z odlišného tomu uzpůsobilo ústřední model fungování společnosti. Což vůbec nevylučuje to, že mohou být jiné kultury, které to mají nastavené jinak nebo dokonce opačně, kde ústřední roli zase hrají ženy, protože u nich chybí to působení té naší kultury. Vše bez ohledu na to, že malé dívky často snily o tom, jak budou hasičkami a vojandami a nebo budou lítat do vesmíru a získávat Nobelovy ceny, či se ve středověku plavit na zámořských plavbách nebo kluci se zas budou věnovat humanitním a uměleckým činnostem. Že to takhle dlouhodobě nemůže fungovat ani pod vlivem jakýchkoliv represí dokázalo hlavně to, že tento vytvořený model se nafoukl do takové podoby, až oficiálně praskl s emancipací někdy v 60letech minulého století. Najednou ženy kvůli tomu přestaly nosit sukně a začaly kvůli emancipaci nosit kalhoty a krátké střihy. Jistou analogii můžeme např. vidět u iránských žen v souvislosti s hidžábem. Roku 1979 s iránskou revolucí došlo k omezení práv žen, které se poslední dobou začínají navracet, protože neměli své vžité opodstatnění v náboženství ale jednalo se pouze jen o upevnění nadřazenosti mužů a i přes represe po čtyřiceti letech stále s předsudky bojují. Důvodem pro rozvoj emancipace pak byla vždy hromadící se frustrace z nedostatku příležitostí, které se jedné skupině samozřejmě nedostává. A teď se na to opět podívejme genderově polarizačními skly. Jako rodič ve fotbalu podpoříte dítě s krátkými vlasy nebo s dlouhými? Dítě které si hraje v kuchyňce s děvčaty nebo to které leze po stromě a víc zlobí?

Proč jsme jako společnost schopni za padesát let nehledět na fakt, že ženy nosí kalhoty a přitom to do emancipace od upálení Jany z Arku trvalo dokonce pět set let, desetkrát déle? Odpověď je jednoduchá. Protože tohle je přirozené a společnost, pokud se oprostí od represivního chování, že nad vámi pořád někdo stojí a zjišťuje, jestli něco děláte správně a nebo ne, je schopná lépe vnímat to, co je skutečně přirozené.

Nasadím vám druhé brýle. Pokud zcela jistě víte, kdo je muž, tak mu tím nadřadíte své chování, protože těmi prvními brýlemi si stejně tak společnost vytvořila model svého fungování a androcentrismus se tím ještě více zakořenil v kulturním diskurzu. Pomocí druhých brýlí jste schopni ostřeji vidět pouze jen modrou a to co je růžové je pro vás více rozmazanější. V situacích, kdy si muži sahají na své dno se však objevují ženy, které jsou schopné dosahovat dokonce mnohdy ještě lepších výsledků. Dnes je pro kvalifikaci žen na mistrovství světa na deseti kilometrech běhu čas 31:50. Ale muži to dají nejlépe jak umí za 27minut. Upřímně kdo z vás mužů to dá a ještě aby si tím mohl oprávněně říkat, že je opravdu chlap? Jsou snad všichni myslitelé muži? A nebyli třeba také ti myslitelé někdy ovlivněni svými ženami a nestavěli ty rakety na Mars a na Měsíc společně fifty fifty? Bude skupinka dětí hrající si na superhrdiny vždy složená z kluků? Na záchranu královstí se tím pádem přes hustý porost bodláků dostane pouze jen kluk a holky budou vždy jen ty pasivní? Není třeba lepší říct: ty demente proč lezeš přes to křoví, když se to dá obejít i bez klíšťat? No protože jsem kluk a to je potřeba podpořit. Ne nadarmo ženy žíjí v průměru déle než muži. A pak kdo z těch dvou se stane v životě úspěšnějším? Jste nějak schopni to určit už v dětství? Myslíte si, že by bylo lepší nutit dětem nějaké předsudky, řadit je, kam patří a dusit tak v nich jejich možnosti a tím zmenšovat jejich okruh seberealizace? To přeci žádný rodič, kterému záleží na svém dítěti, nechce.

Matějíček: „děti zlobí, protože nemají pevně dané mantinely.“ Ne, s tím se souhlasit nedá. To tak bylo aktuální pouze jen v jeho době, protože studoval osyřelé děti z děcáku a neměl moc příležitostí si ověřit, že i děti ze spořádaných rodin zlobí stejně tak stejně. Děti zlobí hlavně proto, protože si tím vynucují pozornost a i děti jsou osobnosti a buďto výchova rodičů jde úplně mimo povahu dítěte a jsou na ně kladeny vysoké nároky nebo na ně rodiče zkrátka kašlou. Vždy jde o zpětnou vazbu: „jé ty jsi hodný a vůbec jsi nezlobil“ nebo i motivační „jé to je pěkné, co jsi udělal“. Proto také právě biologičtí kluci zlobí více, protože se jim té lásky a pozornosti ze strany mužů v binárně rozdělené společnosti moc nedostává. A přitom je to tak jednoduché, stačí změnit úhel pohledu, zaostřit víc na růžovou a zjistíte, že i holky na áru zachraňují životy, v laboratořích vyvíjí léky proti rakovině a kluci obohacují naše životy tím, jak jsou vnímaví a všímaví a stejnou platnost má i všechno to, co je mezi tím. Děti zlobí hlavně proto, že se nemohou rozvíjet, jsou frustrované a nemají zpětnou vazbu na to správné, co udělají. Přes genderově polarizační a androcentistické brýle to mnohdy ani často rodiče nevidí, kde by své dítě mohli motivovat a podporovat jej.

Nyní vám napotřetí nasadím brýle biologického esencialismu. Co by se tedy stalo, kdybyste těmito třetími brýlemi viděli ostřeji ženy? Raconalizovaly by se tím veškeré nesrovnalosti mezi muži a ženami? Nakolik by ta nová skla musela být s korekcí, aby ten váš zažitý bigenderový předpoklad vyrovnaly? Ve společnosti, kde se muži považují za nadřazenější alespoň z větší míry, je potřeba ještě něco měnit z pohledu mužů, kteří si tím již dosáhli nějaké pasivity? Nakolik si myslíte, že pokud by obě pohlaví byly najednou rovny, tak jestli by se té rovnováhy dosáhlo jen tou jednoduchou korekcí ve vnímání? Nebylo by potřeba přeci jen trochu zvýhodnit zostřené vnímání té růžové? A jak rychle by se tím dosáhlo pokroku?

V sedmdesátých letech rodiče popisovali svoje nenarozené děti přesně podle uvedených genderových stereotypů.  Nenarození chlapci meli být silní a pohybliví, vážného vzezření. Holčičky naopak měly být pak jemné a drobné(Reid 1994). Tyto stereotypy se ani za tu dobu padesát let nijak moc nezměnily a zůstávají pořád stejné.

Teorie genderových skel se nezaměřuje pouze na rozdíly mezi muži a ženami ale také zasahuje do předsudků vůči sexuálním menšinám. Roční děti nevykazují žádné rozdíly mezi komunikací vůči osobám rozdílného pohlaví. V této době se však velmi liší reakce dospělých na chování svých dětí podle sociálních předsudků. O jedenáct měsíců později byl podle výzkumů již poznat rozdíl mezi chlapci a holčičkami. Chlapci si počínají vice agresivněji a dívky dříve a častěji mluví(Fagot 1998). Do šestého roku života dítěte jsou rozdíly markantní podle vztahu, který jim rodiče předávají(Denham 1994 a Bronstein 1983) Předávání genderových stereotypů probíhá i přes naše veškeré racionální výhrady. V předškolním roce děti narážejí na pohledy svých vrstevníků a tato síla většinou nabírá na intenzitě, protože soud vrstevníků je silnější než role rodičů a pokud se děti jakkoliv snaží o překonání genderových stereotypů, pak se setkávají s nevolí a nesouhlasem. Což sama jako transsexuální rodič dítěte mohu potvrdit. Vrstevníci se na socializačním procesu podílejí velkou měrou, avšak ti sami jen předávají aktivizační procesy svých rodičů.

Podle Sandry Lipsitz Bem, The Lenses of Gender(1993), by se genderové předsudky měly překonávat a jak jinak než právě v tomto období dětí. Dokonce ani stereotyp, že ženy jsou hovornější než muži ve smíšeném prostředí se nepotvrdil. Ženy jsou skutečně hovornější než muži, ale jen pouze mezi ženami. Rozhovory mezi ženami a muži jsou jako rozhovory mezi příslušníky různých sociálních kultur a ne jako mezi rozdílným pohlavím(Smyth & Meyer 1994). Narozdíl od předchozích dvou kategorií, nejsme jen pouze ti příjemci, ale jsme i jejími spolutvůrci a utvrzovači. Podílíme se na vývoji a tvorbě genderových skel ve společnosti svými postoji a předsudky. Tím, že se opakujeme, vytváříme androcentrický svět, ve kterém vládnou muži, mají vyšší plat, jsou silnější, mají lepší postavení, nenosí růžovou ale modrou, kalhoty namísto sukní atp.

A na závěr pokud se vrátíme zpět do bodu jedna a nasadíme si polarizační brýle, koho uvidíte ve svém dítěti? Kluka nebo holku? Jestli je to jednoznačné, pak asi moc genderově neutrální výchovu řešit nemusíte, ale co kdyby přeci jen ta drobná dlouhovlasatá holčina s panenkou chtěla někdy být ambiciózní ředitelkou firmy nebo vyvinout lék na rakovinu? „Sorry, ale na kluky mít nikdy nebudeš“ neřekne nikdo nebo že ženy patří k plotně nebo k dětem?

„K čemu jsou holky na světě?
Aby z nich byly maminky,
aby se pěkně usmály
na toho, kdo je malinký.
Aby nás měl kdo pohladit
a povědět nám pohádku.
Proto jsou tady maminky,
aby náš svět byl v pořádku.“


Pak zlobila se s žehličkou,
protože v kamnech vyhasíná,
a do sklepa šla se svíčkou,
nebyla tenkrát elektřina.
A vždycky dvakrát měsíčně
od rána prala na pavlači.
A její ruce nesličné
bývaly potom hebké k pláči.

Byť obě básničky šíří radost a jsou ódou na někoho, tak i zároveň šíří genderově zažité stereotypy a hlavní je také to, že přes žádnou básničku si ani žádný vztah s matkou, která např. domácnost zanedbává, nikdy stejně nevybudujete. A naopak ne všechny ženy chtějí nebo mohou být domácími puťkami. Problém v genderové nauce tak, jaká je doposud, je v tom, že se tím akorát dusí potenciály malých dětí díky vnucování zažitých stereotypů dospělých a jednoho dne musí dojít k podobnému přetlaku k jakému došlo právě v době emancipace. Jak chcete ty básničky vysvětlovat holce, která radějí lítá po lese a hraje s klukama fotbal a nechala se ostříhat nakrátko? A zrovna navíc někteří ti muži, odpůrci genderově neutrální výchovy, co se tím cítí být dotčení, byť jim může být výchova cizích dětí ukradená, moc jako princové na bílých koních z pohádek také nevypadají, abychom je mohly ve výchově svých dětí poslouchat. A pak to dopadá tak, že se bijí o tradiční rozdělení rolí mezi muži a ženami, o poselství tradiční rodiny, mají křivý ksicht a jsou třikrát rozvedení a svět přes gednerově polarizační brýle nikdy vidět nemohli, protože jim k tomu chybí špetka empatie. Já být jednou z nich a stát se mi to potřetí, tak jdu, vyhodím ty nejhorší pohádkové genderově stereotypní nesmysly hlavně ty o princích na bílých koních a varuji své děti: Hlavně nikdy nebuďte tak naivní jako já, protože žádné hebké ruce vás nezachrání a že by na vás pak někdo pěl ódy jako Žáček se Seifertem to už vůbec ne.

Nevnucujte dětem, že jejich role ve společnosti je podle toho, jakého pohlaví se narodili, protože stáním u plotny své děti neuživíte, pokud nepracujete v gastronomii a ani tam to zas tak růžové není. A vezměte si, že každá kniha o tom jak mít šťastné a úspěšné dítě dává pokaždé důraz na jeho individualitu a ne na předsudky. Není pochyb o tom, že genderově neformální přístup rodičů a dospělých všeobecně je jednou z variant, jak vychovat šťastné a úspěšné dítě.

Z transgender archívů – když si žena brala ženu

Únor23

Ona si vlastně žena nevzala ženu, ale ženu si vzal transgender muž, i když to tehdy úředně tak jednoduché nebylo a psalo se o tom už před 130 lety.

V té době byla komtesa Sarolta Vayová vychována v ortodoxní rodině v Budapešti, avšak se už od dětství cítila jako muž. Když jí bylo osmnáct, jak píší London Daily News, měla stejné záliby jako většina mužů. Kouřila, pila, byla oplzlá a trávila večeře v kavárnách, až ji všichni v Budapešti brali za muže. Roku 1896 se seznámila s dcerou vládní úřednice a po dvou letech soužití jim bylo umožněno se vzít. V té době si už hrabě říkal Sandor Vay a bylo mu 27let. Jejich manželství vydrželo až do té doby, kdy manžel úřednice a jejich tchán zažaloval hraběte za to, že byl znepokojen z majetku hraběte a považoval jejich sňatek za podvod. Jejich spor pak soudil Rakouský soud roku 1989, kde byl nakonec hrabě Vay osvobozen a poté se vrátil k novinařině do Budapeště.

posted under Příběhy | No Comments »

Sportovní spor roku IAAF vs Caster Semenyová

Únor16

Někteří zastánci tisíciletých křesťanských hodnot namítají, že tato společnost je dlouhou dobu zvyklá jen na dvě možnosti pohlaví a že vše ostatní akorát ničí jejich hodnoty včetně té tradičně postavené rodiny ne-li vše ostatní považují za moderní přebytek vzešlý z nějakého sociáního konstruktu, který je potřeba urychleně potlačit. Jenomže tato stejná společnost si za ta léta vymohla jednu velmi hloupou výsadu. Máš mezi nohama pindíka, tak jsi muž a pokud máš vagínu, tak jsi žena, narodíš-li se s oběma, jedno ti odstraníme, aby náhodou mezi náma neběhali těhotní muži a ženy bezdůvodně neroztahovaly nohy na gynekologickém křesle, toť trochu z pohledu extrémistů. Všechny ostatní variace se pak stejně odvíjí od toho, co má člověk dole a jste pak buď žena s odlišnými chromozomálními charakteristikami nebo žena s abnormální tvorbou testosteronu atd. ale pořád jste žena.

I přestože je Semenyová intersexuální člověk, IAAF v roce 2010 uznala, že podle těchto tisíciletých zásad je Semenyová ženou. Nyní po letech IAAF začala nutit své ženské sportovkyně, které mají zvýšenou tvorbu testosteronu do hormonální substituce. A dovolím si napsat, že trochu za tyto nesprávně nastavená pravidla nešťastně mohou i transgendeři. Ti totiž mohou působit v ženském sportu, pokud jim klesne hladina testosteronu pod určitou úroveň a mají za sebou hormonální substituci. Přesto si nemyslím, že by za to mohla nějaká transgender lobby, i přestože ve věcech transgenderů ve sportu sami transgender poradci působí, jakože spíš jde o to vytvořit umělý záměr odstavit všechny ženy s anomáliemi mimo vrcholový sport a to z jednoho důvodu. IAAF vedla dříve několik sporů o pohlaví sportovkyň a pokaždé spory prohrála včetně konečných arbitráží jako např. s Dutee Chandovou. Transgender sportovci se tím pádem dostávají do stínu mnohem důležitějších sporů pro IAAF a pro ně jsou těmi, kdo jsou ochotni podstoupit hormonální substituci, dobrovolně si nechat snižovat hladinu testosteronu a to ne přímo z výkonnostních důvodů, ale především z estetického hlediska.

IAAF aniž by se snažila vytvářet rovnější podmínky mezi ženami, vzkázala rovnou světu: Podívejte se na transgendery, ti se změnami pravidel souhlasí a dobrovolně podstupují hormonální substituci. Ode dneška bude za ženu považována ta žena, která nejenže bude mít dole vagínu, ale i zároveň nižší hladinu přirozeného testosteronu, protože každá žena trochu toho testosteronu má. Z binárního pohledu se tak ženy s anomáliemi stávají muži a to přesně posloužilo IAAF k tomu, aby teď v chystané arbitráži mohla Caster Semenyovou považovat za muže a zakázat ji startovat. Jenomže co to znamená „dobrovolně podstupovat hormonální substituci“ pro ženu, která se jako žena narodila a i tak se cítí? Semenyové by mohla česká padesátiletá žena pokročilejšího věku vzkázat třeba toto: „Já také ty estrogeny beru, no tak co máš za problém? Nic ti to neudělá, tak si jeden vem. Jsi na živu? No tak vidíš. Dej si další.“ Až na to, že s estrogeny přicházejí i jiné nežádoucí účinky, o které Semenyová stát zrovna nemusí a hlavně přímý vliv estrogenů na snížení hladiny testosteronu znám není. I přes jeho nepochybné antiandrogenní účinky není známo, kolik ho musíte užívat, aby se o tolik hladina snížila. Účinek tedy mezi námi znám sice neoficiálně je, ale nikdo ho plošně neprokáže a že když je bude užívat, neskončí znovu v arbitráži za jejich příliš malý vliv a také záleží na druhu testosteronu, který se v jejím těle tvoří. Navíc česká důchodkyně(nejčastější uživatelka estrogenů) nemůže myslet na katalyzátory, které účinek testosteronu podporují nebo snižují bez ohledu na jeho hladiny. Hormonální substitucí se zde rozumí spíše to jisté potlačení tvorby testosteronu samotného a to už není žádná legrace. Riskovat kvůli nižším výkonům nežádoucí účinky jako jsou nádory jater a mozku, jste se zbláznili? Podstupovat chemoterapii, i když se cítíte normální?

Nedivím se Semenyové, že s tím nesouhlasí. Je úředně ženou podle vašich tisíciletých pravidel, které občas někdo narušil jako např. Zdeněk Koubek, ale jestli o sobě stále tvrdí, že je ženou, pak IAAF nezbude nic jiného, než to přijmout a akceptovat. Stavět pohlaví na hladině testosteronu nebo uskupení chromozomů je ještě větší a křehčí hloupost než nad tím, co má kdo dole, což znovu dokazují právě ti intersexuální lidé. Postavíte-li totiž tisíc lidí na trať, můžete si být jisti, že z nich první nedoběhne ten, co měl nějvětší hladinu testosteronu, ti totiž v běhu prakticky končí spíše někde vzadu. A toho, co měl nejvíce testosteronu zrovna předběhne žena, která měla natrénováno, to je víc než jisté a je to realita poslední doby.

Působení testosteronu nemá vliv ve vrcholovém sportu a hlavně záleží na určitých tělesných predispozicích u Semenyové, které rozhodně IAAF hormonální sustitucí už nenarovná. Semenyová je vyšší než většina jiných žen, ale není vyšší než třeba hráčky basketu a se svalovou tkání je na tom o něco hůř než kulturistky a i tak ony rychleji neběhají. Nelze také tvrdit, že jiná žena s větším vlivem testosteronu na tom bude výkonostně ještě lépe než ona. Spíš než vliv testosteronu jde z větší míry o vydřenost tréninky a na dalších jiných faktorech jako např: na navykání těla spotřebovávat víc kyslíku a ten víc při jednom nádechu do plic nadechnout, na dostatek správných cukrů ve svalech pro výkon, na minimalizaci tuků v tkáních a mnoho dalších faktorů a do této formy se posunul sport za posledních cca 30let. Ve skutečnosti se ženy podle IAAF už dávno staly muži jen tím, že s nimi začaly závodit a jsou v tom co dělají o mnoho lepší než většina mužů. Proč si lidi nedovedou připustit, že žena, která je o trochu jiná, si zasloužený výsledek může také vydřít? Jsou zkrátka pryč doby kdy všeobecně ve sportu měl muž navrch jen kvůli testosteronu, protože po svém boku historicky neměl stejně tak trénované ženy jako jsou dnes. Dnešní lepší běžkyně uběhne maratón rychleji než Spiridon Luis napoprvé a natrénovat se na to dá za pouhý jeden rok. IAAF se nepodaří prokázat, že je to jen tím testosteronem.

Já budu ráda, když tento spor Semenyová vyhraje a budu ji držet palce, protože pokud vyhraje, tak to bude znamenat, že ženy mohou být jakkoliv silné a vytrvalé, i když nezapadají do škatulek.

Antihejt – trestný deadnaming

Únor12

Médii prolétla zpráva, kde byla chudinka Kate Scotow z GB, mimochodem matka autistického dítěte a batolete, zatčena na sedm hodin za to, že se dopustila harašení a kyberšikany vůči transgender ženě na internetu. Některá média jako jsou tn.cz, idnes.cz, lidovky.cz to pojali tak, že jen pouze za deadnaming vám hrozí vězení, aby ve svých čtenářích jednoduchého smýšlení vyvolali obavy, že nad nimi se stahují Orwellovská mračna a je třeba je všechny nahnat někam ke skále a začít tlačit. Místo hejtaření by asi měla jít raději uklízet sníh, AB epic.

Podívala jsem se tedy na Twitter Stephanie Hayden, která měla být chováním Kate Scotow obtěžována a z vyjádření tak nějak vyplývá, že jenom za ten deadnaming to nebylo a že Kate Scotow jako stalkerka o ní šířila ještě některé další citlivé informace.

Jít a podívat se na ten její Twitter, abych si udělala obrázek i z druhé strany, mi trvalo pouhé 2 minuty. Věřím tomu, že pro některá média je lepší, když to bude trochu paraziticky skandálnější na úkor těch druhých, transgenderů.

Pamatujete se na pámbíčkářského pošahance Joshuu Sutcliffa? To byl úplně stejný beznadějný případ jako je Kate Scotow. O něm také některá média psala jako o oběti genderového šílenství. Já o něm ve svých antihejtech napsala toto:

Jushua Sutcliffe je britský učitel, tedy byl. Je také evangelickým farářem a na škole, kde vyučoval založil školní klub Bible. Ten byl však školou zakázán kvůli homofóbním názorům ohledně svazků mezi muži a ženami na popud studentů. Poté si zasedl na transgender chlapce, kterého častěji trestal oproti jiným studentům a kvůli tomu si na něj stěžovala jeho rodina. Škole tak s pánbíčkářem, který si ve škole prosazoval svou nauku jiným způsobem než měl a míchal náboženství do hodin matematiky, došla trpělivost a zakázala mu učit. Svého transgender studenta jako křesťan kromě častějšího trestání také často úmyslně misgenderoval v domění, že tím neporušuje žádnou z jeho svobod navzdory školnímu řádu. Misgenderování se nevyhýbal ani v pořadu dobrého rána, kde ho několikrát opravovali moderátoři.

« Older EntriesNewer Entries »
  • Přihlásit se