Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Jak být tres chic

Květen27

Mnozí z vás, kteří občas kouknou na můj twitter zaznamenali, že jsem byla se svou drahou polovičkou na dovolené v Paříži…

…ale než se do Paříže dostanu, musím informovat o tom, že Evropská unie již přijala novou revizi klasifikace nemocí ICD11 a o změnách velmi pečlivě informuje na svých stánkách europa.eu. Nic už nezmění na tom, že transsexualita je již vyškrtnutá z duševních onemocnění a navíc již mezi onemocněními není vůbec. Následovat bude jen překlad do jednotlivých jazyků a přijmutí nové klasifikace.

Miluju Francii a miluju Paříž. Je to přeci to nejúžasnější místo na světě. Nikde jinde nenajdete místo, kde na jednu stranu na vás bude ze všech stran dýchat bohatá a skvostná historie nejen ze všech těch staveb nebo ze zámků na Loiře a na druhou stranu jsou přitom ve skutečnosti Pařížané tak skromní. Skromní z našeho pohledu, bohatí jsou však svým životním stylem. Jak bylo krásné s nimi relaxovat u fontány v Louvru, alespoň na chvíli jako všichni ostatní místní poobědvat na trávníku před invalidovnou, nadýchat se jedinečné atmosféry farmářských trhů, hodně moji cynickou duši nadchly zahrady zámku Vaux le Vicomte a když si vzpomenu na to jejich zvučné „bon jour“, kdykoliv vejdete do nějakého krámku…Oh là là

Všechno to vyplývá z historie, protože Francie sice zažívala jak velmi bohatá období, tak byly i doby, kdy se museli obyvatelé velmi uskromňovat, což se zároveň odráželo na jejich životním stylu nebo například na stylu oblékání, který je velmi jednoduchý, ale zároveň i velmi elegantní. Mohla jsem se o tom sama přesvědčit při své návštěvě Versailles a ještě ráno, než jsem vycházela z hotelu, jsem si říkala, že tohle je přesně to, co zde na sobě mít chci, šedorůžovou kombinaci, nic moc extra, co by vyčnívalo. V jednom obchůdku mne však zastavil jeden francouz a řekl lámaně: „I like your design“…následovala pochvala už ve francouzštině, že jsem sladěná od zdola až nahoru odplněná o ruční gestikulaci a pak jedna nejznámější fráze, že jsem „trés chic“. Možná to říkal každé druhé, jen aby zvýšil tržby, mne to rozhodně potěšilo a zvýšilo sebevědomí. Přeci jen tohle nezažijete nikde jinde na světě. Jestli tedy chcete tento pocit zažít a být „trés chic“, rozhodně jeďte do Paříže.

Prošla jsem si nákupního průvodce, kde máte všechny obchody na hlavních třídách, nakoupili jsme si parfémy z muzea parfémů, ochutnaly sýry a vína. Zažila jsem Paříž ne jen z Eiffelovky, ale ještě úžasnější pohled na ni je ze skleněné terasy mrakodrapu Montparnasse nebo pod bazilikou Sacre coeur na Montmartru. Tam si teprve uvědomíte, že se do Paříže musíte zas znovu vrátit a že ji vlastně ani celou neznáte. Ač byl program plně nabitý a já uléhala s únavou, vděčím své drahé polovičce za příjemně strávený týden, který mi dodal energii, po které jsem prahla dlouhou dobu před tím.

A tak dál přemýšlím, jak být Pařížankou v tom svém hektickém světě, kde žiji.

Paris, je t’aime…

PS: Dokonce se mi stala taková jedna úsměvná věc týkající se být transgender tedy transgenre. Seznámili jsme se s jedním mladším párem z Česka a když jsem čekala před toaletama v nové moderní čtvrti La Defense a kolem se rozhlížel mladík od slečny, který také na ni čekal před toaletami, najednou přišel ke mne a říká: „Hele, vidíš tu holku za mnou?“ A já že ne, že je otočenej do davu a tam nevidím nikoho zvláštního. „Podívej se do drogérie, támhle.“ Hned jsem pochopila situaci, protože prodavačka byla zcela jistě před přeměnou. „To je normálně kluk…“ říká a bylo znát, že tohle vidí asi poprvé. Mne však nějak trochu zamrazilo, abych to také na sobě nedala znát a jen jsem odvětila, že takové věci se stávají a není to nic neobvyklého. Trochu zakroutil hlavou, že to nechápe, ale nijak se nevyjadřoval. Do hodně zvláštní situace jsem se dostala.

Jinak moje oblíbená transgenre youtuberka je Laura Badler, která má taková hodně pěkná a vysvětlující videa. Pokud chcete, tak u ní se také můžete inspirovat, jak být tres chic.

Trangender a destigmatizace – historický omyl napravený v ICD11

Duben28

Posledních deset let jsme svědky mnoha snah o destigmatizaci transgender lidí v souvislosti s psychiatrickou diagnózou. Během pouhých posledních padesáti let se podařilo psychiatrům zařadit transsexualitu mezi duševní onemocnění do svého manuálu DSM(platí pouze pro USA) a ICD a zároveň během této relativně krátké doby museli tito samí psychiatři dojít zároveň k opačnému závěru, že se o žádné onemocnění nejedná, neboť se jim za tuto dobu nepodařilo onemocnění prokázat, případně jej spolehlivě léčit.

Pojďme si tuto nápravu odstranění stigmatizace projít chronologicky. Podle následující tabulky vyplývá, že zařazení transsexuality do mezinárodní klasifikace nemocí ICD-9 roku 1975 předcházelo v roce 1968 zařazení do DSM-diagnostického a statistického manuálu vytvořeného americkými psychiatry. V polovině minulého století převládal mezi některými psychiatry názor, že homosexualita s transsexualitou se dají léčit psychoanalýzou, kdy stačí najít hluboce zakořeněnou příčinu někde v dětství a tu pak pomocí psychoanalýzy odblokovat a přivést zpět do heteronormativního stavu. V padesátých letech se také začal vyvíjet směr Johna Moneyho, že pohlaví se dá v dětství naučit, z čehož se nakonec stal největší gender podvod století.

V té samé době začal John Money léčit sexuální devianty ženskými hormony estrogenem a stejně tak německý psychiatr Gunthner Dörner oživoval biologický původ homosexuality, který též léčil estrogeny, což bylo o mnoho šetrnější než elektrošoky v tehdejším Československu. I přestože v době 1967 byla transsexualita zařazena do index medicus a byla odlišena od travestismu napříč Hirschfeldem, že transsexualita je jen pouhá podmnožina travestismu, byla to hlavně zároveň doba plná omylů. Pomineme-li některé psychoanalytické protesty např. Ostowa či Wiedemanna nebo zneužívané informace v některých studiích Wordena či Marsche, vznikají některé studie, které dokonce transsexualitu patologizují – Pauly Ira. Transsexualita má být dokonce klam a paranoia, která ovlivňuje tělesný vzhled či je ovlivněná feminizací matek dle Stollera. Mnoho autorů studií dovedli obhajovat své závěry max. pouhé roky, jako již zmíněný Pauly Ira, jež po dvou letech svou teorii vzdal, naopak Stollerovi, který se zasloužil o zařazení transsexuality do DSM, vydržela teorie mateřské feminizace až do roku 1975, což je ještě před téměř čtyřiceti lety, kdy psychiatři zastávali podobný názor. O něco později v 1983 s Flemmingem převládal vědecký názor, že transsexualita je jen pouhým projevem centralizované homofobie vůči homosexuálům. Transsexualita se v té době stala fenoménem, o kterém psalo mnoho vědců a kliniků. Nedivme se, že s takovými názory se transsexualita dostala jak do DSM, tak i do ICD mezinárodní klasifikace nemocí. Už tyto samotné vědecké kapacity, které jsem zde zmínila, napovídají, jak toto rozhodnutí bylo mylné.

Vztah mezi psychiatrickou diagnózou a stigmatizací si začalo uvědomovat stále více lidí v této oblasti. Stačilo položit základ některým nebezpečným léčebným metodám jakými jsou např. konverzní terapie(homosexualita a transsexualita) a pak už jen v souvislosti s církví a vědeckými poznatky často tito odborníci rozhýbali nenávistné monstrum, které se setrvačností táhlo ještě po řadu let dál a kterého se chopili vědci a církevní aktivisté pracující např. pro Johns Hopkins. Vědecké poznatky sloužily jako prostředek k odmítání a byly využívány a spíše zneužívány jako orná půda pro hejty stejně tak jako je jím dnes internet. Všimněte si, že mezi teorií mateřské feminizace Stollera(1970-75) či teorie Moneyho s Greenem o naučeném pohlaví(1969) a prvními snahami o upuštění APA(americké psychiatrické asociace) od stigmatizace 1987 je rozdíl pouhých 18let navzdory tomu, že transsexualita je popisována už z dávných dob.

Schopnost popsat svůj problém není důležitá jen v případech uvědomění si sama sebe a následného comingoutu, ale i v boji se stigmatizací. V tu dobu vzniká důležitá perspektiva skládající se ze čtyř bodů:

a) jestliže transsexualita není duševní nemoc a
b) člověk se dovede oprostit od radikálních názorů církve zakazující transsexualitu
c) a zároveň sekulární demokracie odděluje církev od svobody lidí
d) a zároveň jsou lidé schopni fungovat jako produktivní občané
tak co je špatného na tom, že jste transgender?

Vzhledem k tomu, jak důležitý cíl pro homosexuály bylo odstranění homosexuality z klasifikace DSM, stejný cíl se dlouho hledal i pro transgendery, přestože je tato skupina relativně ještě menší. K tomu se připojili navíc různé země a organizace. Komisař Evropské rady pro lidská práva v roce 2009 a Evropský parlament roku 2011 zaujali silná stanoviska a usnesení Evropského parlamentu odsuzuje myšlenky, že ještě dnes je homosexualita a transsexualita považována za duševní onemocnění. V roce 2010 vyzvala WPATH k depatologizaci transsexuality a v témže roce podskupina účastníků průzkumu DSM5 GID čítající 201 organizací zaujala postoj k vyškrtnutí transsexuality z duševních onemocnění(55,8%), přičemž široká shoda byla v její revizi pojmenování, tak aby docházelo k minimalizaci stigmatizace transgender jedinců(Vance a kol. 2010) tím, že existuje obecný konsensus duševně nemocných lidí a jedná se o sociální problém napříč kulturami.

Do platné revize mezinárodní klasifikace nemocí ICD11 Světové zdravotnické organizace WHO zbývá po čtyřech letech do finále již jen pouhý měsíc. Poté v ní již zbude genderový nesoulad u dospělých a u dětí, přičemž pouhá touha po změně pohlaví nebude kritériem pro stanovení diagnozy(revidovaná obdoba F64.9) Psychiatři orientující se na transsexualitu se po ICD 11 budou nejspíš muset orientovat na hraní počítačových her(nová diagnoza v ICD11) a co vy víte, třeba za pár let budou vznikat skupinky hráčů a lidí žijící v online světě, kteří si budou stěžovat na to, že je okolí diskriminuje jako nezačlenitelné asociály a za dvacet let, až bude virtuální úplně téměř všechno, si budeme říkat, jak jsme byli hloupí. Nicméně teď se mi to zatím jeví jen jako dobrý antihejt proti hejterům v online světě.

Zajímá vás, co vlastně místo diagnózy bude, když většina transgender lidí potřebuje mít zajištěn přístup k HRT a SRS?

(Poslední úprava 29.4.2018)

Podle nápovědy k ICD11, která byla postupně doplňována by se veškeré požadavky transgender lidí směřující k společenskému přeřazení měly označovat novou diagnózou QB8Y, jež znamená „Kontaktování poskytovatele zdravotnických služeb pro jiné specifické chirurgické zákroky“

Pod touto kapitolou jsou popsány všechny stavy, kdy člověk musí navštívit zdravotnické zařízení, aniž by byl nemocný nebo zraněný. To může být buď např. při očkování nebo při darování krve apod. nebo je v tomto případě přítomna nějaká okolnost či problém, který ovlivňuje zdraví člověka, ale samo o sobě se přímo o nemoc nejedná. Tato definice je velmi přesná a učitě se v ní nalezne vícero translidí, neboť ne všichni transgender lidé se považují za duševně nemocné(s nadsázkou).

Trikošaty s kapucí

Březen31

Tak jsem se po dlouhé době dostala k šití, protože jsem měla problémy s krční páteří a nedalo se sedět ani u počítače natož u šicího stroje. Často teď musím jezdit autem směrem Ústí a Kraslice a to mému zlepšení nijak nepomáhalo, dokonce ani prášky od neurologa, po kterých mi bylo spíše ještě víc zle. Co mi ale nakonec pomohlo byla koňská mast z 25 bylin, která potlačila bolest a mohu konečně fungovat. Zlatá příroda okolo nás, jaké dobré věci nám poskytuje.

Kromě toho, že jsem včera ušila další potah na tiskárnu do kamenolomu, kde to rozhodně potřebují, jsem si sedla k šicímu stroji a dnes odpoledne jsem si ušila tyhle trikošaty z úpletu. Do té látky jsem se zamilovala.

A níže je jak vypadá střih. Je kreslený podle knihy „Střihněte si na šaty“ od Lenky Velebové, která obsahuje pouze střihovou manipulaci s různými náměty, tak ji velmi doporučuji. Podle ní si vytvoříte spoustu střihů samy. Prodloužila jsem střih na triko a přidala kapuci. Možná asi ještě došiju venkovní kapsy, ale to si ještě rozmyslím, jestli se do toho pustím.

My way…trans journey

Březen1

Opona se otevírá a v jedné z nejznámějších světových oper Wolfganga Amadea Mozarta Figarova svatba z roku 1786 si mladý páže Cherubin nemůže vybrat mezi hraběnkou, komornou a zahradníkovo dcerou. V dámských šatech za něj obvykle vystupuje mezzosopranistka, která klame hlasem i tělem, diváci jsou však již s touto nekonvekčností velmi dobře předem seznámeni, vždyť přeci v dobách dřívějších v Monteverdiho operách hrály nasupené chůvy výhradně muži, a tak tuto skutečnost přijímají se všemi aspekty, které se ke hře váží a nemusí tak přemýšlet nad tím, jestli je Cherubin transgener nebo ne. Sama antika nás tesala do mramoru a bronzu, že navzdory tisícům let jsme zůstali v povědomí až do dnešní doby, kdy to stále operní publikum vůbec nijak nepřekvapuje. V novodobých inscenacích dokonce Cherubinovi nadbíhá učitel hudby Basileo a tak přes svůj předem neurčitý gender láme také mnohé homosexuální představy, bodejť by ne, když veškerá tělesa ovládají homosexuální ilumináti a nepustí mezi sebe ani Annu Netrebkovou(Putinovu přítelkyni, té se jen tak vysmáli). Cherubin však ve zmatku, který do hry vnáší ve snaze vážně míněných vyznání lásky těm nesprávným osobám pokaždé zvolává:

Non so piu cosa son cosa faccio or di foco, ora sono di ghiaccio … ogni donna cangiar di colore ogni donna mi fa palpitar…

Nevím sám, co dělám, že se chvěji, chvíli lkám, chvíli zas jen se směji, cítím půvab i žár každé krásky, jen ji shlédnu, hned láskou jsem jat hned láskou jsem jat. Slůvko“láska“ mě dojme a vzruší, pouhé slůvko to bouří mi v duši, šeptám a mluvím jen o ráji lásky, stále toužím, stále nevím, co vše mám lásce dát. Rád o té lásce snívám, rád o ní stále zpívám i říčce, háji, lesu i snítce, růži, vřesu, leč náhlé větru vání mé marné lásky plání odnese k dálavám, odnáší k dálavám.

Jakmile chytnete refrén, tak se této árie jen tak v hlavě nezbavíte a ještě větší zmatek v hlavě vám udělá Matthew Bourne se svým pojetím Labutího jezera od Tchaikovského, vlastně se od dětských snů a velkého strachu malých očí hry Louskáčka též od Tchaikovského dostanete až k pohrávání si s vlastní identitou a orientací hry pro dospělé, nebo tomu bylo spíše historicky naopak? Od pětihlavé myší saně se přechází v pozadí symfonické hudby přes transgender tetičku, z níž vylézají z pod sukně děti a vítají Kláru a Fritze za svým poznáváním národů při jedné z nejúžasnějších nocí během roku. Píše se však ale rok 1891 a nevíte, co si máte vlastně myslet, různí xenofóbní prognostici by v té době předpovídali, že lidstvo degeneruje a do roku 2018 ještě třikrát vymře, ale novodobé Labutí jezero popírá už všechny konvence, které stejně jak v baletu tak v opeře nikdy nevznikly. Můžete mluvit o pádu antiky jak chcete, avšak balet a opera s námi stále zůstávají, vlastně pokud jako dítě máte strach z myší, které mají navíc pět hlav, pak jako dospělý princ se comingoutu nevyhnete a můžete se opíjet do němoty, jak chcete. Opera a balet není jen o hercích a herečkách, dětech a dospělácích a kdo má jakou roli nebo nosí jakou masku, je to vše jen o pocitech, o štěstí, o strachu, o bolesti, o odvaze…o našich i vašich pocitech, které stejně tak zažíváme při našich comingoutech. Sama mám velmi ráda jak Louskáčka tak i Bournovo Labutí jezero.

Intermezzo

Pár pokusů bylo. Z mezzosopránu do tenoru také, lze si přečíst něco o transgender zpěvákovi Holden Madagame, ale to jaksi není pořád ono. Něco málo toho zkusila Brenna Sinclairé, která si zahrála během své tranzice hlavní roli muzikálu Carmen.

Mon amour, je sais que tu m’aimes aussi.Tu as besoin de moi. Tu as besoin de moi danus ta vie. Tu ne peux plus vivre sans moi. Et je mourrais sans toi. Je tuerais pour toi.

Pro tebe i zabiju(pro umění myšleno) si však nejvíc myslí Lucia Lucas, transgender zpěvačka, která pro rok 2019 obsadí roli Don Giovaniho v opeře v Tulse.

Mám v úmyslu dobýt svět barytonu, chci interpretovat co nejvíce maskulinní role a sama sebou zůstat v zákulisí. Chci, aby ty nejkonzervativnější domy na světě neměly jinou možnost než se zapojit.

Takto skromné přání, srovnatelné s postavením se celé pětihlavé myší gardě, má už dávno za sebou členka pevěckého sboru Bádenského státního divadla v Karlsruhe, jež samozřejmě má za sebou tak významné role jako jsou Biterolfa z Tannhäuserova, Fasolta z Prstenu Nibelungova, Marcella z La bohème a Escamillu z Carmen. Z výše zmíněného Don Giovanniho hrála Leporellu a nyní tedy příští sezóna není ani žádným překvapením. Jenomže překvapením pro některé je to, že mužské role stále pořád zpívá jako muž. Pro lidi, kteří se v opeře a baletu pohybují to až zas tak k uvedeným souvislostem žádné překvapení vlastně ani není. Ti přemýšlí nad jinými věcmi než je jen pouhé pohlaví. A tak pokud pořád váháte, tak vás tímto zvu.

a nakonec je to vlastně každého jeho cesta

Když testosteron není konkurenční výhodou

Únor26

Pak se stávají i takové paradoxní situace jako v případě Macka Beggse, který patří do 6A třídy a v klasifikaci do 110 liber zápasí jako wrestler. Mack Beggs dochází do základní školy v Texasu, avšak jako sportovec musí zápasit s dívkami podle svého rodného listu.

Mack již začal s hormonální terapií, podal k soudu návrh, aby mohl soutěžit s chlapci, jenomže mu to bylo zakázáno, protože se narodil jako dívka. Další problém nastává v tom, že je často kritizován za užívání testosteronu, který má hirstuické účinky, roste mu ochlupení, mění se mu hlas atp., nikdy se však neprokázalo, že by testosteron přímo ovlivňoval růst svalů. Toho například dříve v arbitráži využila Dutee Chandová. Ani takové atletické federaci jako je IAAF se nikdy nepodařila prokázat konkurenční výhoda testosteronu oproti jiným ženám. A tak i když Mack soutěží s děvčaty, nemá oproti nim žádnou výhodu, i když se přeje raději zápasit s chlapci.

Těší se až půjde na střední školu, kde přestoupí do NCAA národní ateletické soutěže, tam teprve bude moci soutěžit v mužské lize, protože již podruhý získal titul Texasu a rád by postoupil dál. Atletická asociace NCAA byla jedna z prvních, která uznala sportovní výkony transgender lidí. Přitom stát Texas xenofóbie stála už tolik příjmů.

Na jedné straně stojí odmítání uznání pohlaví mladého člověka na základě opovrhujících a neurčitých křesťanských principů a na straně druhé jsou rozporuplné postoje při užívání hormonální terapie. Jsme děti našich rodičů, jsme vaši spolužáci a kolegové, jsme rodiče a jsme také sportovci. Když už hormony nemají vliv na náš společenský status, na naši rodičovskou roli a ani neovlivňují naši výkonnost, nebylo by spravedlivější uznat naši společenskou roli?

 

Transsexualita není duševní onemocnění

Únor23

Na téma dávných údálostí týkající se historie transsexuality a transgenderu jsem tu již napsala hodně, dokonce celou sérii. Je potřeba si však s příchodem nové revize diagnostifikovaných onemocnění Světové zdravotnické organizace WHO a tím pádem i vyjmutí transsexuality z této řady uvědomit a srovnat pár skutečností, protože na různých blozích se mohou šířit dezinformace.

Pokud půjdeme až do roku 1979, pak tento rok začala platit devátá revize diagnostifikovaných onemocnění ICD9 Světové zdravotnické organizace WHO. Tehdy ještě byla diagnostifikovaná homosexualita jako duševní onemocnění, avšak v té době patřila do poruch osobnosti po kódovým označením 302.0.  Transsexualita byla nově doplněna a označena po kódem 302.5 a dle definice znamenala, že se jedná o odchylku soustředěnou dle přesvědčení jedince, že zjevné tělesné pohlaví je v nesouladu, přičemž výsledné chování je zaměřeno buď na změnu pohlavních orgánů nebo na adaptaci chování odlišného od pohlaví při narození.

Už v této době jak homosexualita tak transsexualita byly zařazeny do kategorie, která zahrnovala růné sexuální deviace znamé pro tu dobu jako např. travestismus, pedofílii, exhibicionismus, ale dokonce i frigiditu nebo i neplodnost. Ano, pokud je dnes cca 15ti% stav neplodnosti u párů, po roce 1979 byste byli označeni v nejlepším jako sexuálně neadaptivní nebo ještě hůře sexuálně nevhodní či neschopni udržet erekci. Byť to není dlouhá doba, ale vážně v této době se neplodnost brala jen jako neschopnost muže udržet erekci. Dnes s posunem plodnosti do statisticky vyššího věku než před lety(30+) je toto už jen nostalgická hloupost a mylník v nepochopení sexuologů, kteří si na DSM kategorizaci udělali kariéru.

Stejný mylník v nepochopení představoval i postoj k homosexualitě, který někteří zarytí psychologové a zastánci psychoanalýzy a podobných ne-li horších psychoterapeutických technik jako v té době byla konverzní terapie vyvinutá v Česku, postupně zjišťovali, že s homosexualitou nehnou ani náhodou. Nikomu se nepodařilo snížit prevalenci homosexuality v populaci, nepřevychovali homosexuály k heterosexualitě, jakákoliv léčba byla z jejich strany neúspěšná a neprokazatelná a mezi těmi státy, kterým se to úspěšně v uvozovkách úspěšně dařilo, patřilo Rusko s totalitními režimy a Čína včetně pár států, ve kterých bylo absolutní tabu o tomto tématu mluvit. Tím chci napsat, že i dnes jsou stle lidé, kteří se v souvislosti  s homosexualitou odkazují na její krátký zápis s sexnamu duševních nemocích jako na odchylku. Dnes kdo nevolí Putina, ten dostane za sousedy nepřizpůsobivé homosexuály a nebo nikdo nikdy homosexuála neviděl a přesto je za sousedy nechtějí, tak vypadá dosah tabuizování problému na Slovensku. Stejně tak lze předpokládat, že s vyškrtnutím transsexuality z klasifikace duševních onemocnění, bude její stigmatizace ještě dlouho přetrvávat.

O problémech by se mělo mluvit, to dokazuje nová revize ICD 11, která nahrazuje tu starší z roku 1999. Pouhých 19let je tomu, co trvalo sexulogům pochopit, že stejně jak homosexualita se také transsexualita pod novým označením F64.0 a F64.2 nedá vyléčit, snížit v populaci a ani není duševním onemocněním. Zkrátka nás nepředěláte, ať chcete či nechcete, stále budeme mezi vámi ve stejných poměrech k populaci. Jediný co můžete udělat je to, že nás buď začnete akceptovat a přijímat ať už z toho lidského hlediska či legislativního nebo nás budete stále zapírat jako je tomu v různých nesvobodných státech. Určitě vám to vrátíme na statistikách a věřte, že stát který se chová špatně ke svým menšinám, se chová pak špatně i k většině, protože následně diskriminační jednání se zevšeobecňuje i na ostatní a mezi tím je velmi tenká hranice.

Vraťme se znovu o necelých 40 let zpátky do roku 1979, kdy ICD 9 vznikla. Rok na to sexuologové začlenili transsexualitu do svého manuálu DSM „diagnostický a statistický manuál“ v třetí své verzi. Tento manuál nijjak nemůže fungovat bez klasifikace diagnóz WHO, jelikož je diagnostický systém ICD vázaný na příjem z léčiv a terapeutických postupů. Celý DSM systém podporuje základní myšlenku Raye Blancharda 1980, že každý transsexuální člověk je svým způsobem sexuální deviant s rozvinutou androphilií, gynephilií a narcistickou ambiphilií, nic jiného než prádelní deviace jestli to mám shrnout. Jenže to zas patří mezi největší omyly.

V únoru 2015 vznikla nová první vere ICD, zde to poprvé vypadá s tím vyškrtnutím trochu nejasné. Co je však jasné je to, že se původní Dg přesouvá do sexuálního zdraví. Ještě možná se bude jednu revizi zkoumat transsexualita v dětství, avšak se do diagnozy přidává významná podmínka:

Gender variant behaviour and preferences alone are not a basis for assigning the diagnosis.

Frozen v URL znamená pozastavená. První verze ICD11 byla testována lékaři v praxi po dobu jednoho roku a následně po připomínkovém řízení byla vytvořena verze upravená a ta byla znovu testována v kratším intervalu. Již v roce 2017 bylo jasné, že nová verze ICD 11 bez diagnostifikované trannsexuality bude koncová. Ta počítá jen s odlišnostmi, které k transsexualitě mohou vést jako je interssexualita nebo chromozomální poruchy pod původním označemím F64.9 a také prodlužuje dobu zkoumání dětské transsexuality. Jak je známo, tak podle nedávných studií se až 3% adolescentů se identifikuje jinak než jen bigenderově, což přesahuje hranice stálosti dlouhodobého požadavku na změnu pohlaví. Do této kategorie se dostávají i děti, které jsou jakkoliv genderově nevyhraněné avšak jejich požadavek na změnu pohlaví  znovu není podmínkou.

Máme již dvě odlišné revize světové zdravotnické organizace, přičemž jen jedna je ta aktuální, tak prosím neplést obě dohromady. U té aktuální zůstává z ICD 10 transsexualita u dětí známá jako F64.2, přičemž pouhý požadavek na změnu pohlaví nemůže být brán pro stanovení diagnózy. U nové verze ICD 11 je zeleně označena diagnóza z předchozí verze. Zůstávají tedy jen pouze F64.2  jako HA41 bez pouhého subjektivního požadavku na změnu pohlaví a ti co byli jako F64.9 zejména intersexuální lidé a lidé s chromozomálními odlišnostmi se přesouvají do kategorie sexuálního zdraví HA40. F64.0 s novou verzí nebude a pokud nemáte jinou poruchu, pro kterou by se požadavek na změnu pohlaví dal stanovit, duševně nemocní nebudete. Přesto jak jsem již nastínila, bude trvat ještě dlouho, až ta stigmatizace duševního onemocnění zmizí.

Transgener ženy mohou kojit své vlastní děti

Únor17

Tento týden proběhla médii informace o tom, že 30letá transgender žena byla schopná po hormonální substituci laktace. Přestože většina z nich měla jen bulvární charakter, zjistila jsem o tom více. Ano i na toto totiž existuje studie.

Během 70 sledovaných dní se prsa naplnily mlékem natolik, že během této doby stačily živit 6ti měsíční dítě po dobu 6týdnů.

Podívejme se na hladiny hormonů vyplývající z probíhajících měření
Estradiol (pg/mL) Prolactin (ng/nL) Progesterone (ng/mL) Total testosterone (ng/dL)
Day 0 (first visit) 63 10 8 20.52
Day 17 No data 119 13 No data
Day 28 129 148 6 No data
Day 56 34 143 4 No data
Day 70 33 115 5 No data

Na to, že se hormonální substituce estradiolu zvyšovala až na 12mg denně a užívaného progesteronu až na 200mg denně první měsíc a 400mg denně druhý měsíc, z grafu vyplývá, že hladiny v krvi jsou poměrně stále nízké a nedosahují zdaleka ani hodnot simulovaného těhotenství. Přesto se prsa naplnila mateřským mlékem.

Může za to vše lék Domperidon, který zvýšil laktaci, nicméně ke zvýšené laktaci také pomohla prsní pumpa. Stimulace prsních bradavek 6x denně totiž zvyšuje laktaci samo o sobě. Z tabulky na to poukazuje hladina prolaktinu, která je více jak 3-5krát větší než běžné hodnoty po zahájení hormonální substituce. Kromě stimulace prsních bradavek a užívání léku Domperidon mohlo také k takto vysoké hladině prolaktinu přispět navýšování užívání progesteronu(spironolakton, cyproteron acetát) exponenciálně v čase. První dva měsíce je hladina progesteronu vysoká a následující dny vykazují udržování/mírný pokles při snížení progesteronu na 100mg denně. Zajímavé je však zjištění, že k tomu všemu není ani potřeba vysokých hladin estrogenů, což konečně potvrzuje mé tvrzení o tom, že k růstu prsou a následné laktaci není potřeba vysokých hladin estrogenů, ale zejména navýšení hladin prolaktinu(nesubstituuje se).

K samotné transgender ženě, té je kolem 30let a hormonální substituci užívala již 6let před tím od roku 2011, ač SRS nepodstoupila. Její prsa dospěly podle tannerovy stupnice do paté fáze. Hormonální substituci užívala běžným způsobem 2mg estradiolu a 50mg spironoloactonu per os.

Odkaz na studii

Rizika při užívání domperidonu

PS edit a Antihejty: Na francouzských webech, co jsem si tak pročetla, v  komentářích velmi často padal názor, že mateřské mléko je pak směsí různých hormonů, které byly ve studii substituovány. Nemůže tomu tak být a abych toto vyvrátila, tak doplňuji:

Hormony v substituci dosahovaly o mnoho menších hodnot, než jsou příznačné pro těhotenství žen. Např. zkoumané hladiny estrogenů byly tak nízké, že jsou až zanedbatelné, hladiny prolaktinu byly dostačující. Tudíž jesti má někdo strach z toho, že v mléku se budou nacházet nějaké estrogeny navíc, tak je to v tomto případě rozhoně mylná představa. Cisgender kojící žena jich má v krvi v této době mnohem více, přesto hlavními hormony, které se v mléce vyskytují jsou melatonin, thyroidní hormony, oxytocin, bradykinin, endorfiny a růstový hormon. Vzhledem k tomu, že mužská prsní žláza je velmi podobná té ženské, akorát je zakrnělá, lze předpokládat, že zastane stejnou funkci a výše zmíněné hormony se nebudou odchylovat. Podle této teze by se dalo předpokládat, že děti déle krmené mateřským mlékem než jiné děti přijmou více estrogen, budou více ženštější. Že je to hloupost to víme.

Další se týkaly skepse v souvislosti s inteligencí dítěte. Je potřeba si uvědomit, že děti nekrmené mateřským mlékem vůbec(krmené doplňky) mohou dosahovat vyšší inteligence než ti, kteří nad takovou otázkou vůbec přemýšlejí.

Na závěr to byl hezký pocit krmit dítě i z lahve od čtyř měsíců a zvětšovalo to pouto mezi mnou a dítětem, to mi věřte. Netřeba z této informace dělat nějaký standard, který by dokonce ohrožoval/narušoval některé mačo představy o poutech mezi muži a syny.

Boky jako skříň

Únor15

I to je realita. Korejští plastičtí chirurgové patří poslední léta k těm nejvíc top chirurgům na světě a nyní přichází s implantáty vytvořené 3D tiskárnou podle modelu kostry pánve jedince, jež je chce zvětšit. Odlitek pak slouží k vytvoření titanových implantátů, který se našroubují na iliakální hřeben kyčelní kosti.

Doktor a profesor Daniel Yougun Won, který přišel s touto metodou zatím uvádí, že implantáty jsou ve fázi experimentu, který však již získal povolení pro klinické použití a také je již hotová revize pro chirurgické použití. Oficiálně zahájí první operace v březnu příští měsíc, avšak nyní má již mnoho prvních čekatelek. Dle slov Wua je pro něj nejvhodnější klientka transsexuální pacientka, která touží mít plně ženskou postavu. Výsledek by měl být podle modelu takovýto.

Vnořit implantáty a zašrobouvat je ke kosti trvá méně než jednu hodinu v celkové anestezii, přičemž nejvíce rizikové je naříznutí kůže v místě protkané nervovými spojeními. Rekonvalescence následně trvá pouhý jeden týden. Zákrok stojí 4.500dolarů za implantáty a 10.000dolarů za nemocniční náklady. Ve výsledku čekají pacientku boky jako skříň ve tvaru přesýpacích hodin tvrdí portál koreabiomed.com.

Implantáty mají býl ještě lepší a hlavně stálejší náhradou za metodu přemístění tukové tkáně.

Valentýn je tu

Únor14

Pro svou drahou polovičku jsem upravila a zalaminátovala dárkové poukázky k Valentýnu s výběrem toho, co všechno jsem schopná pro zpestření našeho milostného vztahu udělat. Ještěže jsou ty poukazy převázané mašlí, protože bych to tu musela jinak cenzurovat.

A taky mám hroznou chuť na zmrzlinu a pustit si přitom mého nejoblíbenějšího animáka „Snoopy in love.“

A tady je pár tipů na ty další

 

Prevalence nekonformity

Únor7

Předečírem byla zveřejněna nová studie vypovídající o prevalenci transgender dospívajících studentů v populaci. Ze vzorku 80 929 dospívajících dětí ve věku devátých až jedenáctých školních tříd Minnesoty se jako transgender nebo jinak nekonformní cítí 2168 studentů, což odpovídá 2,7% v populaci jinak tedy 1:37, což je významný rozdíl oproti některým výsledkům, které uvádí prevalenci transsexuality v populaci 1:10000.

Již několik po sobě jdoucích studií vypovídá o tom, že v případě pohlavní nekonformnosti mezi lidmi jsou statistiky výskytů mnohonásobně vyšší než pouhé statistiky transsexuality. Z toho jasně vyplývá, že ne každý adolescent, který se cítí trochu jinak, tak dokončí nebo by měl podstoupit přeměnu pohlaví a že u všech transgender lidí bude nekonfromnost časově stálá a intenzivní. Čím se transsexualita odlišuje od nekonformnosti je fakt, že požadavek na změnu pohlaví je u ní časově setrvalý a stejně intenzivní. Co má však celá skupina transgender a různě nekonformních dospívajících společného je, že častěji pociťují obtíže ve zdravotní péči a častěji trpí úzkostí, která může být vyvolána právě onou sociální odlišností. Ze studie tomu vychází 62,1% oproti 33,1% cisgender dospívajících. Za oným zvýšeným pociťováním úzkosti u studentů z velké pravděpodobnosti stojí, že až 82% transgender studentů ve škole někdy pociťovali nebezpečí, 67% bylo šikanováno online a 44% fyzicky napadeno.

Minulý rok zveřejněná studiev Adolesc Health „Mental health disparities among Canadian transgender youth“ od Veale JF, Watson RJ, Peter T a Saewyc EM došla k závěru, že z transgender dětí se 41% identifikuje jako nebinární.

Výzkum také poukázal na fakt, že čím větší je nesoulad s přiřazeným pohlavím, tím se také úměrně zvyšuje míra úzkosti, což se d předpokládat vzhledem k sociálním tlakům a požadavkům od společnosti se více přizpůsobovat genderovým rolím. Studie poukazuje také na možné bariéry v přístupu ke zdravotní péči, kterou často transgender děti musejí překonávat a které přispívají ke zpoždění při hledání pomoci.

 

« Older EntriesNewer Entries »
  • Přihlásit se