Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Dvě pěkná videa na YT

Říjen26

Jak jsem se málem zabila a jak mne policie odvážela v poutech

Říjen20

Pozn. s novou aktualizací nechodilo vkládání komentářů. Nyní je to již opraveno. Děkuji vám, že mne vždy na některé technické potíže upozorníte.

Předem se omlouvám, pokud bude článek nesrozumitelný, protože mám v sobě injekce a už několikátý dithiaden a jsem hrozně ospalá.

immunallergy

Zrovna dnes šéfová přinesla na ochutnávku koláčky ze obchodu zdravé výživy a tak jsem jeden z nich ochutnala, protože všechny vypadaly úplně stejně jako jiné béžné koláčky: makové, jablečné, tvarohové atd. Tak jsem si vzala jeden k čaji a seděla ve své kanceláři, jenomže jsem si neuvědomila a nepřišlo mi to, že takový koláček může být vyrobený ze slunečnicových nebo lněných semínek, na které jsem alergická. Netrvalo dlouho a dostavila se šílená křeč do břicha a v žaludku jako bych měla kyselinu, která mi ho leptala. Po chvilce jsem zaujímala klidovou polohu a v pokrčeným stavu s hlavou opřenou o stůl jsem psala zprávu přes interní messenger vedoucí, ať se zastaví. Ta mi hned jela do nedalekého Globusu pro prášky, protože jsem je neměla ani já a ani nebyly v práci. Přivezla mi nějaký analergen, že jí ho v lékárně doporučili. V tu chvíli jsem už seděla na zemi a hlavou se opírala o židli. Ruce mne začaly strašně svědět a také moje jediná spojená ledvina začala stávkovat. Vůbec nechápu, jak jsem mohla projít celou proměnou. Prášek analerginu a po chvilce ani jeho druhý prášek mi nijak nepomohl, během následující půlhodiny se svírní žaludku ještě zhoršilo, vyskočily mi pupínky po celém těle a to už mne svědělo úplně všechno. Ležela jsem na pohovce a upíjela zázvorový čaj, který měl minimalizovat pocit zvracení, který jsem měla. Jenomže stejně jsem na tom záchodě skončila. Vracím se za šéfovou, svírá mne břicho a obličej samý pupínek. Tak mne raději odvezla k doktorce, kde jsem dostala do hýždě injekci dithiadenu a koukla na mne doktorka. Protože ani ta kopřivka po dithiadenu nějak neustupovala, tak mi dali ještě jednu injekci do žíly, prý silnější. Ležela jsem tak ještě nějakou chvilku na lehátku v ordinaci a poslouchala písničky. Najednou se mi chtělo strašně spát, ale všechny problémy začaly mizet a mne bylo najednou líp.  Tohle bylo o fous. Naposledy jsem něco podobného zažila před patnácti lety, kdy jsem zjistila, že jsem alergická. Trochu jsem dnes postrašila svoje okolí, ale v práci jsem už byla plná humoru, ale stejně jsem se sbalila a jela domů. „ještě jsem slyšela, že z těch dvaceti si zrovna vyberu ten pro mne jedovatý, kterých bylo jen dva.“ Stejně ospalá nic na počítači nevymyslím.

Po cestě jsem si vyzvedla recept a vzala si dithiaden v prášku, protože prý ještě nějaké nežádoucí látky mohu mít ve střevech. TVG lidi, takhle dobře se mi ještě nikdy nespalo. Sice mne probudili z jedné firmy s vyřízením ticketu a také advokátka, ale já spala jako na vodě. Takový spánek byl na tom všem to nejlepší. Asi začnu zobat dithiaden ve velkým. Samozřejmě s nadsázkou.

Zmínila jsem advokátku. Jenom zopakuji, co se stalo: 28.6. ke mne do práce u mého zákazníka(jedné velké významné společnosti) přijela policie, že mne odvedou v poutech a odvezou do sexuologického ústavu do Prahy. Byla jsem zadržená v poutech mne odvezli 130Km pryč, tam mne vyhodili a nechali bez prostředků a bez ničeho. Soud si vydal příkaz na mé nucené předvedení poté co si sexuologický ústav, kam patří i trestně podezřelý Dr. Weiss z nedbalostního zabití, začal po návrhu na zákazu styku s dcerou od mojí ex kvůli tomu, že jsem změnila pohlaví a tím jsem duševně nemocná, začal vynucovat zkoumání mé sexuality, s kým mám styk, jak často apod. Vůbec soud nechce zkoumat jak ý mm vztah se svou dcerou a rozsudky jménem české republiky, tedy vás všech, co to zde čtete záměrně patologizuje to, že tam dole to mám v pořádku. Dlouho však trvat nebude a v květnu příštího roku bude transsexualita stejně jako dříve homosexualita vyškrtnuta z duševních nemocí. Když jsem toto zmínila Dr. Weissovi, hrozně se rozčílil. Horlivost zkoumání, jestli jsem se svou sexualitou v pořádku trochu přesahuje únosnou mez a tak jsem prostřednictvím advokátky podala ústavní stížnost a sama jsem napsala stížnost Krajskému soudu proti usnesení o nuceném předvedení. Krajský soud rozsudek zrušil dříve, než jsme to mohly dovést do konce s ústavní stížností.

usneseni

Já tak mám již třetí rozhodnutí o nezákonném zajišťování a zadržování policií ČR a teď hodně dlouze přemýšlím, jak Vám slušně napsat, abyste si vy češi prostřednictvím rozsudků jménem české republiky políbili s vaší horlivostí patologizovat a kriminalizovat tu skutečnost, že nejsem jako vy všichni. Náklady na můj převoz uhradí daňoví poplatníci a zřejmě vymáhanou škodu také. A ani to nebude dostatečná satisfakce za způsobené obtíže.

Byly doby, kdy přes tyhle potíže jsem podstupovala přeměnu a do toho mi jiní lidé psali, že jsem travestita a fetišista apod. Dokonce i jiné trans, které to zkoušejí dodnes. Poslat do háje zamindrákovanýho člověka je jednodušší než zakomplexovaného soudce, který si myslí, že transsexualita v rodině je narušením soudržnosti rodiny a tudíž musím být z ní vytlačena. Tak si z těchto malých ubohých duševních mrzáků nic nedělám. Nesahají mi po kotníky totiž. A to ani kdyby jste mi řekli: že jsem odporná a mám skončit svou ubohou existenci. Video v češtině.

Ještě než jsem dostala alergickou reakci jsem vlastně chtěla napsat post o dvou slečnách, které se jako jiné dostaly na obálky známých časopisů.

První z obou je Ines Rau, 26letá francouzská modelka, která se jako první  v historii objeví na titulní stránce Playboye jako playmate. Tu fotografoval v létě velmi známý fotograf Ryan McGinley. Svou přeměnu zahájila v šestnácti letech.

Ines_rau

ines_rau_playmate

Ines se stala například známou tváří parfému Jeana Paula Gaultiera. Netají se tím, že dlouhou dobu svůj přechod tajila. Stát se playmate bere nyní již jako kompliment.

A také se ještě zároveň v časopise Vogue v „ne zdejším“ objeví příští měsíc Leyna Bloom. Leyna je americká modelka a transgender aktivistka, která pochází z Filipín. Tagalogem se občas bavím se svými přáteli, takže na otázku “ kumusta ka Leyna?“ mohu česky odpovědět, že Leyna se již dříve objevila na titulce C☆NDY Magazine. Společně s transgender aktivistkou Carmen Carero představily značku Chromat na dnech NY fashion week.

leyna_bloom

leyna_bloom_2

Intersexuální lidé mezi námi

Říjen18

Přišel mi od jedné maminky tento email, na který bych zároveň chtěla touto formou odpovědět. Záměrně se zde rozepisuji, protože si toto téma zaslouží trochu více osvěty, jelikož mi z toho, co se mi v mailu objevilo přešel až mráz po zádech.

intersex

Dobrý den Dominiko,

prosím tě, náhodou jsem narazila na tvůj web … abych začala správně, máme miminko – hned v porodnici ji zapsali jako holčičku, má genitál, který není úplně „v normě“ – vypadá to, že má větší klitoris – čůrá jako holčička. Byli jsme poslány na genetiku, kde zjistili, že má smíšený karyotyp – smíšená gonadální dysgeneze = 45X/46XY. Když dělali detailní rozbor na genetice, zjistilo se, že má převahu mužského karyotypu. Jelikož má vaječníky a dělohu, tak i přesto, že má převahu mužských hormonů – produkuje jí testosteron, řekli že ji máme vést jako holčičku – nikdo neví, kdyby jí z genitálu „vymodelovali“ penis, jestli by byl funkční a jelikož má dělohu, tak aby mohla mít děti. V brzké době, by jí genitál měli upravit. Zároveň, by jí měli odstranit zárodek mužské gonády, protože je riziko, aby to v budoucnu nebylo zhoubné.

Jaký je na to tvůj názor?

V dnešní době je více a často známé, že někteří lidé se zkrátka rodí s nejednoznačnými pohlavními orgány a dokonce i se smíšenými chromozomálními karyotypy. Nechci zabředávat hluboko do příčin, z jakých se tak děje, to je na jiný článek samostatně, má se však za prokázané, že ženu nebo muže neodlišuje to, jaké má chromozomy, ani jak to dole při narození vypadá. Dokonce ani struktura mozku neurčuje to, jakého je člověk pohlaví. Lze s jistotou říci, že 15-20% mužů má ženské uspořádání mozku stejně tak jako 10%žen má mužské. Jako hlavní sídlo pohlaví se však považuje hypothalamus ve spodní části mozku, nikoliv tedy chormozomy, zevní vzhled genitálií ani uspořádání mozku. Intersexuální lidé nám připomínají zásadní fakt, že ženy neurčuje chromozom X a muže chormozom Y, ale že příroda zná i různé variace.

Jak se však podle toho všeho stavět k tomu, když se mamince narodí intersexuální dítě? Podle moderních genderových poznatků neplodnost člověka ho neponižuje do podřadné role. Připadá mi až děsivé, že by toto mohl být argument pro přeoperování nebo k okamžitému rozhodnutí se, jaké dítěti zvolit pohlaví do jeho budoucího života. Když jako muž bude stejně neplodný, tak by to mohla být tedy holka? Jak nelogické. Nikdo nemůže chtít po neplodné ženě, aby se prezentovala jako muž a naopak. Dokonce i argument vést někoho jako holčičku nebo kluka fungovat dlouhodobě nemůže. Pohlaví se nedá naučit, ale je vrozené.

David Reimer měl být v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století převychován na holku po úraze elektrickým proudem poté, co se ho ujal kontroverzní psycholog John Money.  John Money zatajoval informace o prospěchu své práce, za kterou obdržel dokonce medaili Magnuse Hirschfelda. David se navzdory tomu nikdy neztotožnil se svým pohlaví, i když byl tak podle Moneyho vychován a později v roce 2004 spáchal sebevraždu. A toto není ojedinělý případ převýchovy, mnoho případů sebevražd je známo v souvislosti s konverzní terapií např. na John Hopkins univerzitě.

Nejsnazší cesta přizpůsobit pohlavní orgány tomu, jak to na první pohled vypadá, nemusí být vždy to nejlepší rozhodnutí a ne vždy je toto rozhodnutí také správné. Podle statistik se běžně intersexuální dítě cítí spíše jako bezpohlavní, může se tím pádem stát, že priorita otěhotnění(i když dělohu má) nebude zrovna nikdy na prvním místě v životě intersexuálního člověka. Pokud by se však dítě mělo a chtělo nejak zařadit do bipolární společnosti, pak se spojení zevní úpravy genitálí a přiřazení pohlaví jedná o ruskou ruletu s pravděpodobností 50 na 50. Příkladem může být Dr. Morgan Holmes, 49letá profesorka a socioložka Kanadské Willfried Laurier Univerzity, která se věnuje problematice intersexuality. Ta se narodila jako intersexuální, avšak rozhodnutí jejího otce, aby podstoupila jako dítě operaci, vedlo k tomu, že doposud cítí odpor ke svému tělu. Pocity úzkosti a míru depresí neurčuje jen pouze vztah ke svému tělu, ale také prostředí, které se stydí za to jaké dítě je. Podle dvou studií, o kterých jsem zde dříve psala, míra depresí a úzkosti u dětí, které mají jakýkoliv nesoulad se svým pohlavím je o mnoho vyšší v nepodporujícím prostředí. Pokud dítě má kolem sebe podporující prostředí a chápající rodiče, míra depresí je u všech dětí stejná jako u zbytku populace a symptomy úzkosti vykazují jen pouhý mírný nárust. Míra prevalence sebevražednosti u intersexuálních lidí se celkově pohybuje okolo 23%, což je stejně tak jako u transsexuality vysoké číslo v porovnání s 1,5% ostatní populace.

Pokud si pustíte video, které je zde po pravé straně ve sloupku, je tak zřejmé, že moderní genderové poznatky se přiklání k tomu dítě neoperovat, hlavně nepřizpůsobovat pohlavní orgány pohlaví, které mu zvolí lékaři nebo rodiče a nechat rozhodnutí až na dítě v pozdějším věku. Podle některých názorů odborníků na transsexualitu dochází v poslední době k častějšímu výskytu genderové nekonformnosti u stále mladších dětí. Dochází k tomu jednak tím, že je zde vyšší informovanost rodičů, ale také důležitým poznatkem, že děti si svou příslušnost k určitému pohlaví dovedou uvědomovat v již mladém věku. Jaký by ten věk měl být, se někteří odborníci prozatím nedovedou až tak úplně shodnout. Většinou se udává kolem 7let věku, ale nejsou zde výjimkou ani pětileté děti. U intersexuality může být potíž s tím, že děti se genderově nemusí zařazovat nikam ani jako kluci ani jako holky, což samozřejmě rozhodnutí o příslušnosti k pohlaví může ještě déle prodloužit. Právě věk uvědomnění si příslušnosti s pohlavím ještě později zmíním, ale je nepochybné, že dvouleté dítě svůj genderový nesoulad v tak nízkém věku nedovede vyjádřit, natož si ho nějakým způsobem prosadit.

Další pohled může být z endokrinologického hlediska. I přestože může mít dítě 80% mužských hormonů vlivem nesestouplých varlat nebo nedovyvinutých gonád, v prepubetrálním věku se hladina vytvářeného testosteronu sníží vždy na minimum a nedochází k nějakému velkému ovlivnění organismu testosteronem. Oddaluje se tím čas pro přiřazení dítěte k příslušnému pohlaví alespoň do puberty. Novorozenci(neonatal) s mužskými pohlavními orgány mají běžně zvýšenou hladinu testosteronu, která se později rapidně sníží, jak je v grafu níže uvedeno. Může tak později převážit tvorba estrogenů vlivem jejich tvorby v děloze a vaječníkách. Testosteron se dnes poměrně úspěšně likviduje pomocí medikamentů i v případech, kdy dojde k zachování mužských pohlavních žláz, což my sami velmi dobře víme. Opět tento argument nezakládá na potřebě, aby dítě podstoupilo chirurgickou úpravu genitálií. Hladina testosteronu nic nevypovídá o tom, jakého by mělo být dítě pohlaví.

male_testosteron_level

Je tedy nějaký důvod proč odstranit gonády(nedovyvinutá varlata)? Maminka v mailu zmínila zvýšené riziko maligních nádorů u dětí se smíšenou gonadální dysgenezí a také otázky, na které by se měla ptát.

V otázce týkající se rozdílů rizik nádorů v závislosti na diagnóze, autoři porovnávací studie(doporučuji přečíst) srovnali deset doposud největších studií intersexuálních dětí a rozlišují gonadální dysgenezi podle toho, zda-li je částečná nebo úplná. V případě diagnostifikované poruchy většinou v pubertě se jedná o celkovou CGD, která je hůře rozeznatelná od částečné PGD. U CGD skupiny je riziko nádorů vyšší než u skupiny PGD, ale i tak se riziko nádorů u žen s karyotypem 45X/46XY liší v rozmezí od 2,2% do 50%.  Ačkoliv většina studií doporučuje včasnou gonadektomii u dětí s Turnerovým syndromem, nedávná studie Colls a kol. dokazuje, že dívky bez příznaku virilizace(mužnatění), mají riziko malignity nejnižší(2,2%), což může vést k odložení operace u dětí, kteří se jí zdráhají. U pacientek se smíšenou gonádovou dysgenezí je prevalence nádorů okolo 15%. U pacientek, jejichž rodiče nechtěli pokračovat v gonadektomii, bylo rutinní sledování pomocí ultrazvuku použito k vyhodnocování vývoje. Pro posuzování rizika je třeba brát v úvahu mnoho faktorů, pomoci může tato tabulka a také tento obrázek z již zmíněné studie.

Z etického hlediska, na který se zaměřovala porovnávací studie vychází, že pokud nejsou zákroky naléhavé, měly by být odsunuty, dokud nebude dítě dostatečně staré na to, aby dospělo k informovanému rozhodnutí samo. Gonadektomie by u malých dětí neměla být spojena s vnější úpravou genitálu též ze stejného důvodu.

Optická skla – růžové a modré brýle

Říjen8

gender_polarization

Na toto téma mne přivedly mé polemiky o různých odlišnostech ve fungování mužského a ženského mozku ve vztahu k sociálnímu a sexuálnímu chování. Jak jsem již dříve avizovala, ráda bych zabředla také do článků týkající se emancipace a různých, možná i alternativních pohledů na odlišnost obou světů.

Dnes jsem na sobě měla kalhoty, jenomže když se ráno probudím a cítím se dobře natolik, že bych chtěla být přitažlivá a emancipovaná případně dát na odiv to, že jsem žena případně se i líbit své polovičce, vezmu si šaty nebo sukni a to ještě vezmu k tomu všemu v úvahu atraktivnost, která z onoho oblečení vyzařuje. Několikrát se po ránu jdu podívat do zrcadla, jestli vypadám dobře a pak teprve vyrazím. Dělám to podvědomně, avšak mezitím si přemítám, co ten den budu asi dělat a při druhém třetím návratu k zrcadlu se najednou převléknu zpět do džín a dám volnost pohodlnosti. Když nad tím tak přemýšlím, ani jedna možnost, kterou si vyberu nesnižuje tu skutečnost, že jsme ženami a že toto jednání má spíše svou podstatu v sociálním chování. A tak si kladu otázku, jak toto vše vlastně uchopit a zjistit, nakolik je naše chování olivněné geny případně odlišnou strukturou vnímání uvnitř našeho mozku narozdíl od sociálního chování a v tom, co nám okolí od mala vštěpuje.

Muži jsou z Marsu a ženy jsou z Venuše

V mužském mozku dochází ke ztrátě tkáně třikrát rychleji než u žen(Cowel 1994). Růst nové tkáně v mozku souvisí s tím, jestli mu dáváme dostatek nových impulsů. Důvod pro lepší uzdravení mozkové tkáně u mužů může být ten, že jednotlivé hemisféry jsou u mužů více specializované a koncentrované v nervových propojeních, zatímco u žen mozek funguje více synchronně. Zatímco muži více pronikají do problematiky řešení situací, ženy dovedou vnímat problém z více hledisek. Jako hlavní odlišnost mezi vnímáním žen a mužů tak mohou patřit odlišnosti ve vnímání řeči a jejího citového podtextu. Jste-li muž, vnímáte buď jen text nebo jen jeho citové sdělení a běžně ne obojí současně. Jste-li žena, můžete dosáhnout obojího. Hormony mají také nezanedbatelný vliv na odlišné vnímání a hlavně chování. V případě prohry hladina testosteronu u mužů klesá a v případě výhry stoupá(Mazur 1992) Stereotypy se dokonce tak zažily, že dokonce zde existuje předpoklad toho, že ženy ve fázi menstruace jsou náchylnější k depresi a popudivosti, mají výkyvy nálad a sklony ke konzumování sladkého.

Muži však nejsou z Marsu a ženy nejsou z Venuše

Ženy nežijí na Venuši a nesetkávají se náhodně s Marťany. Interaktivně spolu žijí po boku už pěkně dlouhou dobu a tak do hry vstupuje hlavně vzájemná interakce a sociální případně i sexuální chování. V období PMS premenstruačního syndromu se prokázalo, že ženy mají schopnost si lépe pamatovat změny nálad, které v této době prožívají a tak se tím retrospektivně vyvrací i zažité stereotypy spojené s nadmírou depresivnosti a výkyvům nálad(Harpie 1997 a Widom & Ames 1988). Ženy nepáchají víc sebevražd v souvislosti s PMS. Sám Mazur 1992 vyvrací, že agresivita může být jakkoliv spojená s testosteronem, ta má daleko hlubší kořeny v psychologii člověka a i ženy mohou být stejně agresivní jako muži, zejména pokud je nikdo při tom nepozoruje(Frieze 1978 a Hyde 1984).  Rozdíl mezi muži a ženami není ve vyjadřování a stupňování agresivity, ale podléhá genderovým normám v dané kultuře, která klesá s věkem a dosaženým vzděláním(Harris & Knight-Bohnhoff 1996).

Ženy a muži se v sexuálním chování také moc neliší a do hry vstupují hlavně i další parametry vyplývající ze sociálního chování. Právě kultura, společnost a výchova mohou značně formovat a pozměňovat biologickou podstatu mužů a žen. V kulturách, kde jsou ženy rovné mužům, provozují náhodilý sex ženy stejně častěji jako muži. To jen v kulturách s nadřazeností mužů se sexuální zdrženlivost považuje jako něco cenného, co je třeba vyvážit věrností, manželstvím nebo zajištěním(Terry Conley University of Michigan).  Kultura s větším vlivem mužů nemá vliv na soudržnost rodiny není rozdílná jak rozvodovost v rovnocenné kultuře. Muži chtějí sexuálně přitažlivý protějšek a ženy zase zajištěného muže? Což je opět další z častých přesudků. Na prvním rande ženy posuzují muže podle vzhledu stejně tak jako oni. A že muži chtějí více partnerek? Vždyť to statisticky ani není možné.  Muži jen své představy vlivem sexuálního chování nadhodnocují a ženy zas podhodnocují. A že muži myslí na sex častěji? Opět chyba, protože ženy jsou více tlačeny k altruistickému chování a tím pádem více nemyslí na své biologické potřeby a nevyhodnocují je tak častěji, jinak srovnání zase vychází téměř nastejno.

Co za to může, že ženy jsou navenek odlišné od mužů, že se může zdát, že spadly z jiné planety než muži, avšak na každou studii existuje studie jiná, která ji dovede odlišně podat tak, že jsou ženy i muži nakonec stejní? Mohou za to…

Růžové a modré brýle?

Nejsou růžové ani modré a nejsou ani jen pouhá dvě skla, kterými vnímáme rozdíly mezi pohlavími. Existují minimálně troje.

gender_glasses

Genderová polarizace

Jsou ta nejpodstatnější skla, kterými můžete vnímat rozdíly mezi muži a ženami. Ve srovnání s optikou působí jako např. trojky dioprie, kdy už nevidíte skoro nic, jen jestli má člověk na sobě sukni nebo kalhoty nebo krátké a dlouhé vlasy. Základní genderově polarizační předpoklad říká, že muži a ženy jsou si odlišní a proto tedy tomu přizpůsobíme celý ústřední model fungování společnosti. Muži jsou silnější a ženy křehké, muži nosí kalhoty a ženy sukni, muži mají krátké vlasy a ženy dlouhé, chlapci mají rádi modrou a holčičky růžovou. Budeme separovat rozdíly mezi pohlavím a dávat jim podle toho patřičné vlastnosti. Chápejte tomu tak, že doposud všechny genderové polarizace pokaždé vybočovaly různé normy, které byly za tu dobu psychologové a sexuologové schopni normativně a opětovně popřít, že tomu tak vůbec nemusí být, jak jsem již výše nastínila. Dělit společnost pouze na muže a ženy a přisuzovat jim určité vlastnosti zkrátka neodpovídá a nikdy neodpovídalo skutečnosti. Nejsou všechny holky, co nosí sukně a co mají rády růžovou.

Androcentrismus

Muži jsou ženám nadřazeni, ženy jsou poměřovány vůči mužům, kteří představují určitý standard. Co není mužské, to je ženské nebo to alespoň snižuje to mužství. Androcentrismus je silně zakořeněný v kulturním diskurzu.  „Ještě dvě minuty, nebuďte slečinky! Makejte!“ Setkávám se na trénincích kickboxu s androcentrismem poměrně často. Když chce někdo kulturní rozdíly mezi ženami a muži hnát do extrémů, určitě argumentačně sáhne po mužské nadřazenosti a mezi muži vládne jen a pouze Macho a až pak inteligence. Inteligence může skály přenést, avšak hlavní hrdina s vyšší inteligencí se stejně přikloní k předchozím dvěma hypotézám a tímto je také plně legitimizuje. „Co máš proti ženám?  Myslíš, že by něco lépe než muži nedokázaly?“ Sporadicky v situacích, kde si chlapi sahají na dno svých sil mají potřebu se srovnávat a povyšovat and ostatními, aniž by přiznali že jsou vůči jiným skupinám v tu chvíli nějak zaměření. Sice je to chlap, kdo udělá na trénincích více kliků za minutu, sedlehů ze všech však udělá nejvíce bezkonkurenčně šestnáctiletá Nikola, zlatá z Czech open v kickboxu juniorek, avšak to se opomíjí, protože zde funguje a výše uvedené potvrzuje…

Biologický esencialismus

Kdyby ve společnosti vládly ženy, existoval by biologický esencialismus ze strany žen. Ve společnosti se však považují muži za nadřazenější a ze strany žen na tom není příliš potřeba něco měnit, tak tedy existuje pouze jen biologický esencialismus z pohledu mužů. Tímto se veškeré genderové nesrovnalosti racionalizují na úroveň nadřazenosti právě mužům a tím se i logicky vysvětlují. Veškeré ochylky od norem jsou zanedbatelné a sociálně zpochybnitelné. Sandra Lipsitz Bem se ve své knize The Lenses of Gender(1993) často věnovala oboupohlavnosti, skrytým předpokladům a očekáváním. Narozdíl od předchozích dvou kategorií, nejsme jen pouze ti příjemci, ale jsme i jejími spolutvůrci a utvrzovači. Podílíme se na vývoji a tvorbě genderových skel ve společnosti svými postoji a předsudky. Tím, že opakujeme, vytváříme androcentrický svět, ve kterém vládnou muži, mají vyšší plat, jsou silnější, mají lepší postavení, nenosí růžovou ale modrou, kalhoty namísto sukní atp.

V sedmdesátých letech rodiče popisovali svoje nenarozené děti přesně podle uvedených genderových stereotypů.  Nenarození chlapci meli být silní a pohybliví, vážného vzezření. Holčičky naopak měly být pak jemné a drobné(Reid 1994). Tyto stereotypy se ani za tu dobu padesát let nijak moc nezměnily a zůstávají stejné.

Teorie genderových skel se nezaměřuje pouze na rozdíly mezi muži a ženami ale i zasahuje do předsudků vůči sexuálním menšinám. Roční děti nevykazují žádné rozdíly mezi komunikací vůči osobám rozdílného pohlaví. V této době se však velmi liší reakce dospělých na chování svých dětí podle sociálních předsudků. O jedenáct měsíců později byl podle výzkumů již poznat rozdíl mezi chlapci a holčičkami. Chlapci si počínají vice agresivněji a dívky dříve a častěji mluví(Fagot 1998). Do šestého roku života dítěte jsou rozdíly markantní podle vztahu, který jim rodiče předávají(Denham 1994 a Bronstein 1983) Předávání genderových stereotypů probíhá i přes naše veškeré racionální výhrady. V předškolním roce děti narážejí na pohledy svých vrstevníků a tato síla většinou nabírá na intenzitě, protože soud vrstevníků je silnější než role rodičů a pokud se děti jakkoliv snaží o překonání genderových stereotypů, pak se setkávají s nevolí a nesouhlasem. Což sama jako transsexuální rodič dítěte mohu potvrdit. Vrstevníci se na socializačním procesu podílejí velkou měrou, avšak ti sami jen předávají aktivizační procesy svých rodičů.

Podle Sandry Lipsitz Bem by se genderové předsudky měly překonávat a jak jinak než právě v tomto období dětí. Dokonce ani stereotyp, že ženy jsou hovornější než muži ve smíšeném prostředí se nepotvrdil. Ženy jsou skutečně hovornější než muži, ale jen pouze mezi ženami. Rozhovory mezi ženami a muži jsou jako rozhovory mezi příslušníky různých sociálních kultur a ne jako mezi rozdílným pohlavím(Smyth & Meyer 1994). Lze tedy předpokládat, že genderová příslušnost není daná od narození, ani tím že by ženy a muži žili odlišně, ale sociokulturním vývojem dítěte. „Ženy si ve vzájemných rozhovorech dávají více prostoru, souhlasně na sebe reagují a podvolují se ochotněji tématům druhé strany, dávají najevo aktivní naslouchání přikyvováním a přitakáváním -hmm.- Často se při rozhovorech přerušují, ale spíše v nápomocném duchu: pomáhají druhé najít vhodná slova atd.“  Nejsou hovornější než muži ve smíšeném prostředí.

Pomocí genderových skel jsme si zvykli rozlišovat kdo je muž a kdo žena, nejsme však toto schopni vždy s jistotou určit.

 

Antihejt Triple T a vícženy

Říjen1

Triple T je takový nešvar, který se vyskytuje pouze v transprostředí. Zkratka TTT znamená Trannier Than Thou, jsem víc transka nebo jsem vícžena. Tímto antihejtem chci reagovat na pomluvy na infantilním blogu a uvést některé věci tak, jak se mají. Nicméně i tento patří mezi ty blogy, které zde blokuji kvůli pomluvám a urážkám a není možné z nich přecházet sem.

tripleT

Aniž bych reagovala na některý komentář fejkové královny na infantilním blogu, kde mi už dlouhou dobu autorka maže komentáře(já ji žádný nesmazala), nebo sama od sebe psala fejkové královně maily, ona mne kontaktovala 23září po mailu, ve kterém mne začala osočovat z toho, že se srovnává se mnou, že jsem provokující troll a že navíc po jejích pomluvách mám poznat jaké to je, když o mne píše někde(nevím kde). Aniž bych cokoliv v tu dobu napsala a reagovala.

Protože jsem ten komentář vzala jako provokaci, odepsala jsem tomu pošukovi: „to víš že jo pošahanče“…a že mi nesahá ani po kotníky. Přeci jen tento blog se nedá srovnávat s některýma na blog.cz Nechtěla jsem se s ní bavit, ale pak následovalo opět několik emailů, že jsem travestita, že jsem začínala jako TVčko, že se mlátím s chlapama apod. A taky neapomněla poznamenat:

„i tu pipinu mám lepší ty povýšenče:-D a jak ses mi pošklebovala chudinko.:-D“

následovaly maily s urážkama do idiotů, že mám IQ houpacího koně a že mne bude žalovat a že má chlapa, co je dvacet let ženatý a má dvě děti a že by chtěla vidět mého. No co na to napsat jiného než že dvacet let ženatý transkomil je dobrá partie pro ni? A jestli mne chce žalovat, tak ať si poslouží, že se jí nebojím. Pojmenování vícžena narozdíl od tripleT jsem začala používat poté, co právě fejková královna v jedné diskuzi napsala, že je víc ženou než jsem já.

Jestli si myslíte některá, že máte pipku lepší než já, přičemž jste tu mou neviděly, tak vám vzkazuju nic než: To víte, že máte lepší pipku než já, vy „vícženy“. Ještě byste si je mohly poměřovat, jako to dělají kluci s pindíky.

Rozdíl mezi transkomilem a přítelem transsexuálního člověka je ten, že transkomil je s váma jen kvůli tomu, že tam dole máte něco navíc a ne kvůli tomu, co máte uvnitř(srdce) případně v hlavě. Po operaci se s vámi jistojistě rozejde. Každý ale svého štěstí strůjcem, jenomže zmíněná fejková královna psala zrovna ódy na transkomily a chlubit se přítelem, který má mimo manželství v zálibě úlety s transkama bych asi nedělala mít takového. Nebylo to myšleno jako urážka těch holek, co mají nějakého přítele. Opět to na infantilním blogu přitáhly za vlasy, aby mohly pomlouvat. No co čekat, když tam pomlouvají a opovrhují i ty, co chodí na pride, považují je za exoty a pak se samy např. fotí na fetish večírcích.

Také jsem zaznamenala, že se zrovna ony na infantilním blogu nazývají „pravé trans“  a některé podle nich nejsou právě těmi pravými trans. Co napsat na tento postoj k společné transsexualitě?

„Já mezi vás pravé trans nepatřím a nechci patřit. Nepotřebuju vaší pozvánku do klubu pravých transek ani žádnou vaší průkazku, kterou byste mi za nějaký prohřešek, např. že se účastním pride a nenavštěvuju fetish kluby, roztrhaly.“

Víc tam ani číst nechci, hlavně nechci sledovat kvůli pomluvám blogy, které svým obsahem nestojí za nic. Já jsem celkem spokojený člověk s operací. Dokonce se vylučuje i to, že bych byla travestitní fetišista narozdíl od některých, co vyšly z pralesa a myslí si, že pobraly veškerou moudrost, co internet poskytuje a přitom neumí napsat předmět u emailu. Poté, co mi pár holek napsalo do mailu, že zrovna tahle osoba uvádí, že Vřeský provádí 18centimetrové pipky a co je na tom vlastně pravdy, jsem i napsala popis, jak se při druhé operaci nastřihuje neovagína zespodu, aby se dostalo přirozeného vstupu do vagíny, kvůli tomu, že inverzí je vstup nepřirozený a více zepředu. Můžete tomu říkat kosmetická úprava nebo jak chcete, ale o to co se nastřihne o to se zkrátka zkrátí invertovaná kůže, roztáhnout lze následnou dilatací. Že se to některým vícženám před operací nemusí líbit, protože chtějí slyšet, že tu vagínu budou mít jak vrata do stodoly, s tím nic neudělám.

Jenom jsem tím pobavila pár lidí, když jsem se svěřila a řekla svojí drahé polovičce, že mne pár trans pomlouvá na těchto blozích. Říká, že takové blogy píšou malé děti na základce. Vím, že jejich autorky jsou zamindrákované depkařky, ale zrovna moje drahá polovička mi tím naopak náladu ještě víc zlepšila hláškou: „Mne se tvoje pipka líbí.“

posted under Antihejty | No Comments »

Domčiny komentáře

Září27

V minulém týdnu se toho událo poměrně hodně, ale nějak jsem neměla ani moc čas na všechny ty události reagovat, protože jsem se připravovala na pondělní soud mezi mnou a policií, více o tom napíšu později. No a protože se nakupily různé události, rozhodla jsem se je trochu shrnout do jednoho článku. Jen co ho dopíšu, tak musím zase letět pryč na oběd k mé tchýni. Mám totiž hodnou tchýni.

Umělého ale zato opravdového Kena Rodriga Alvese nepustili o víkendu do Dubaje kvůli dokladům. Nestalo se mu to zůbec poprvé, již dříve byl na letišti vyslýchán v New Yorku. Proč o zrovna o něm píšu? Protože takové věci se dějí docela běžně a Chelsea Manning též nepustili do Kanady. Tato velmi liberální země vůči transgenderům se odkázala na Chelseaninu minulost, kdy byla za vyzrazení utajovaných zpráv odsouzena a celní úředník na základě toho vydal rozhodnutí, ve kterém jí zakazuje vstup do této země. Já jen doufám, že na Silvestra se se svou drahou polovičkou někam do ciziny podívám, pořád mi totiž říká: S tvojí smůlou skončíme taky někde na hranicích 😀

Protesters protest on Avenida Paulista on 22 September 2017 against Judge Waldemar Cláudio de Carvalho of the 14th Federal District Court, granted an injunction that, in practice, makes it legally possible for psychologists to offer sexual reversal pseudo-therapies, popularly called " gay cure". Not a few of those who, in protest, have accused the magistrate of being homophobic and have said that homosexuality is a disease. In fact, Carvalho does not go so far as to explicitly defend the gay cure and does not overturn a resolution of the Federal Council of Psychology (CFP) that, since March 1999, forbids its practice. He also made it clear in his text that, in analyzing the case, he adopted as a premise the position of the World Health Organization that "homosexuality constitutes a natural variation of human sexuality and therefore can not be considered a pathological condition." (Photo by Cris Faga/NurPhoto)

Nejen Kanada jako velmi friendly země, ale i Brazílie občas ukazuje svoji stinnou tvář. Zdejší soudce Waldemar de Carvalho navrátil licenci křesťanské terapeutce, aby mohla pokračovat v léčení homosexuality a transsexuality konverzní reparativní terapií. Ihned na to se ozvala vlna bouří a pochodů lidí, kterým se nelíbí tyto nebezpečné praktiky, jež mnohdy dohnaly léčené k sebevraždám. Je to tak jedině dobře, když se hromadného protestu v Brazílii zůčastnilo více jak 20miliónů lidí.

Dvacetiletý transgender kluk Ajay Holbrook, automechanik z Texasu, je horkým kandidátem na vítězství v kulturistice Mr. Olympia. Ajay užívá HRT už od 16 roku, kdy začal svou přeměnu a od té doby začal i tvrdě trénovat. Nyní prý zvedá na bench press 136Kg.

ajay_holbrook_1

„Udělal jsem rozhodnutí, že mé štěstí a úspěch v životě bude znamenat víc než úsudek ostatních. Přál bych si, aby více lidí pochopilo, že být transgender není tabu. Jsem navždy vděčný lidem, kteří dokázali otevřít svou mysl, aby pochopili, že jsem tak šťastný.“

ajay_holbrook_2

A nejen Ajay může uspět, ale i 28 letá Daniela Vega, čilská herečka, která si zahrála hlavní roli ve filmu Fantastická žena a která nyní sklízí úspěchy na filmových festivalech, naposledy na Berlínském a Torontském filmovém festivalu. Čile tento film, který vyjde už v listopadu a v Británii až v březnu, následně nominovala do Oskarů, čímž se už tak trochu řadí po bok dříve nominovaným a postoupivším transgender hudebníkům Angele Morley a Anohni. Daniela jako Marina se ve filmu musí vypořádat se smrtí svého partnera a následnou transfóbií ze strany jeho rodiny.

A z místních vod jsem na závěr chtěla jen reagovat na pomluvy a trochu i varovat některé, jež uvažují o kastraci namísto SRS, i když je vás nepatrné množství. To, že se autorce bujonového vaření a fejků ze sekáčů podařilo dosáhnout úřední změny pohlaví pouze s kastrací a ponecháním si penisu, tedy tím může člověk navštěvovat dámské toalety atd. neznamená to, že má tvrzení o §29 občanského zákona, který k úřední změně pohlaví striktně vyžaduje i přeměnu pohlavních orgánů, jsou nepravdivá. V jeho ustanovení jsou tři podmínky, které toto vyžadují a já si ho sama nevymyslela, abych pokud to zmíním někde v diskuzi se tím zároveň nad ostatní povyšovala. Stačí narazit na úřednici na matrice, která se špatně vyspí a nakonec spláčete nad tím, co jste to vlastně udělaly. Já si myslím, že to za to ani nestojí. Zvažte tedy i ten argument, že můžete být odmítnuti s tím, že nebudete mít možnost se odvolávat na špatný postup matrikáře. To zda-li fejková královna a ta, co pomlouvá mají spolu nějaký poměr a tím nadržují jedna druhé a mé komentáře se mažou, mi tak nějak netrápí. Vždycky mám prostor se vyjádřit i zde, v tomhle případě napsat, že se tato informace nedá považovat za jistou a ověřenou. Vždycky mne ale dostávají články ostatních lidí ve smyslu: „Viděla jsem holku, co je kastrovaná a je to pravda a ta, co říkala, že to může být jinak je arogantní kravka“, což by takto stroze napsat na Lonely.cz bylo docela na opováženou. Přeci jen si tu zakládám na nějaké úrovni psaní a hlavně na referencích.

Na závěr mi přišlo pár emailů, na které mám málo času odepisovat, pokud se týkají pro mne méně důležitých věcí. K penilní inverzi: (musíte rozkliknout post, okud je vám víc než 18) Read the rest of this entry »

Nová metoda SRS operací

Září15

srs

Doktor Jess Ting z New Yorku před nedávnem přišel s průlomovým způsobem SRS operací změny pohlaví poté, co jeho pacientka 30ti letá marketingová poradkyně Hayley Anthony za ním před dvěma lety přišla s knihou, jež byla vydaná v Indii. Kniha se týkala možností reoperací pohlavních orgánů u dívek, které byly postiženy vývojovými vadami do takové míry, že se pohlavní orgán nevytvořil a v následné rekonstrukci bylo potřeba použít větší množství pro to vhodné kůže. Podrobně pak popisovala, jak se vnitřní tkáň pohlavních orgánů vytváří z peritonea, vnitřní vystýlky dutiny břišní. Peritoneum je růžová vnitřní část kůže břicha, která drží pohromadě břišní orgány a zároveň udržuje vlhkost.

Doktor Ting je též ředitelem chirurgického centra pro transgedery v Mount Sinai. Po dobu jednoho roku následně zjišťoval možnosti této tkáně z různých videí, hlavně pak od svého kolegy, který se věnuje laparoskopii na stejné klinice a který odstraňoval žlučníky malým řezem dutiny břišní. Zjistil, že peritoneum je schopné se rychleji hojit a udržuje vnitřní vlhkost. Tkáň z penisu se touto metodou použije pouze na vnější část k otvoru neovagíny, která se posouvá víc dozadu a vnitří část se rekonstruuje pak jen z peritonea. Žádná penilní inverze se nemusí provádět.

V USA působí okolo deseti lékařů, kteří se věnují operacím změny pohlaví, avšak i s tím, že za posledních půl roku doktor Ting odoperoval zatím pouze 22 pacientek, začíná se řadit mezi nejvyhledávanější lékaře provádějící SRS operace a tak již v pořadníku má okolo 100 čekatelek. Přestože s tímto nápadem přišla transgender Hayley, nebyla vůbec první pacientkou Doktora Tinga, jelikož v té době došlo ke změně jejího plánu v pojištění, avšak již je též po operaci touto novou metodou. Doktor Ting si od toho slibuje, že každý rok vyškolí alespoň jednoho chirurga, který bude moci tento nový druh operací provádět.

Několik možností a způsobů SRS operací zejména pak operatérů jsem popsala v dřívějším článku.

Antihejt – hlupáky najdete všude

Na závěr bych chtěla zmínit jeden antihejt, který mne dostal při pročítání některých článků na mých cestách posledních dnů, kdy jsem se zastavila také na skupince Hanky Fifkové. Ač jsem klukům a holkám na začátku zmínila, že jsem se zúčastnila jen z takové té pozorovací pozice, vedli jsme společně zajímavou debatu. Za posledních pár let se toho asi moc nezměnilo, myslím v těch společných názorech kluků a holek, ale snad pokaždé ty způsoby, jakými někteří vyjadřují své postoje v přítomnosti lidí, kteří řeší nebo spíš řešili něco podobného, ve mne vyvolávají pořád takové ty obdivuhodné pocity a ráda se jich zůčastním i v budoucnu. Jsem vážně ráda, že svou situaci řešíte a prezentujete ji zbytku společnosti jako zcela normální a vývojově přirozenou věc.

Sice debata začala poměrně jednoduše o tom, jak okolí reaguje na naše změny, uchýlila se později k těm těžším tématům a to např. k vlivu nedokonané emancipace a jaký dopad to má na transgender lidi. A tak schůzka pár lidí, zejména těch mladších, pro mne byla opět velmi inspirativní a určitě na toto téma npíšu ještě pár článků.

Někteří lidé, jak my sami víme, reagují dobře, někteří vůbec a nechtějí to překonat, někteří i v našich vlastních řadách reagují s odporem vůči jiným transgenderům kvůli svým vlastním předsudkům, avšak aby někdo veřejně prezentoval svoje postižení na úkor ostatních se děje jen výjimečně, ale děje se. Dobrým příkladem je i mladý pan Adam Mikulášek, člen ČSSD, nerozumím proč zrovna této strany, když píše mimo jiné na svém blogu idnes.cz, ale i na různých xenofóbních médiích, které by tato strana asi nerada viděla. Adam je však od narození postižený slepotou. Byť toto onemocnění člověka douhodobě omezuje, trvalo nějaký čas, než se vytvořily podmínky pro to, aby mohli nevidomí lidé žít poměrně spokojený život bez nějakých velkých frustrací. Nechtěla jsem se chválit, ale před necelým rokem jsem pro Bílou pastelku sama vybírala v Plzni s mojí drahou polovičkou, takže to píšu až teď. Kdybych já to věděla, že nevidomí na transgendery nahlížejí takto, jako na rozmar bez pochopení a hlavně jako cosi nestálého ve svých požadavcích a postojích, asi bych se na nějakou sbírku upřímně vykašlala.

V Británii došlo k tomu, že školka chtěla vyjít vstříc jednomu žákovi a umožnit mu začlenění do některé ze skupin, které se segregovaly hlavně podle pohlaví, jak jinak když byly předškolního věku. Jejich spolužák jednou přišel oblečený jako kluk a někdy mu rodiče dovolili obléci se jako dívka. To se dozvěděla křesťanská rodina a začala propagovat tradiční hodnoty, tím pádem přestala posílat svoje děti do školky a začala je z tohoto důvodu vyučovat sama. Advokát rodiny řekl, že šlo o matení dětí, což vám řekne asi každý advokát, když s něčím ve školce nesouhlasíte.  Nevidomý Adam Mikulášek se zastal názoru, že pohlavní porucha je něco, co křesťané musí vnímat s láskou a pochopením, což je chválihodné, ale musí se to vytlačit z prostředí školky a pak i ze školy, zaměstnání a běžného života. A hlavně prý kluci jsou kluci a holky jsou holky, jak úzce viděný názor. Litujte křestanské rodiče, že se mohli setkat s transgener člověkem, který si to zaplať pánbůh uvědomil a začal prosazovat už ve školce, že chce být dívkou nebo klukem a z nějakých důvodů mu nebo jí to nebylo umožněno. Jak by bylo asi panu Mikoláškovi, kdyby se postižení lidé dál vytlačovali do ústavů apod. tak jako tomu bylo za dřívějšího režimu?

Projekt kašmírový kabát

Září10

Tak jsem se po několika strávených víkendech šitím dopracovala ke konci. Vrchní látka je stoprocentní kašmír kupovaný v kamenné prodejně Marlen.cz v Praze.

kabat1

knoflíky jsem vybrala přírodní dřevěné s motivem květin, okraje jsem olemovala zlatým prýmkem.

kabat2

Podšívka je takovýhle pěkný prošívaný vatelín.

kabat3

Takže zítra předávám majitelce.

posted under Můj styl | No Comments »

Revoluční pohled na vývoj reprodukčních orgánů

Srpen31

dnaHumphrey Hung-Chang Yao, Ph.D., vedoucí skupiny pro reprodukční vývojovou biologii v Národním ústavu environmentálních zdravotnických věd (NIEHS), který je součástí NIH, dlouhou dobu studuje, jak mužská a ženská myší embrya získávají reprodukční orgány specifické pro pohlaví. Nyní se jeho týmu podařilo vyvrátit základní myšlenku vzniku pohlaví, která tu byla již od padesátých let minulého století a demonstrovat ji na myších zárodcích.

Doposud se mělo za to, že u mužských embrionálních zárodků dojde pod vlivem testosteronu ke stimulaci wolffových vývodů, které se poté působením přeměněného testosteronu na 5-alpha-dihydrosteronu podílí na diferenciaci zevního mužského pohlavního orgánu. U žen se předpokládalo, že absencí testosteronu převládne vliv estrogenu, pod kterým vzniknou vejcovody, děloha a z wolffova kanálku nezbude nic než Gartnerův váček. Obecný konsensus tedy předpokládal, že v ženském zárodku nemůže vzniknout mužský zevní orgán bez působení testosteronu. Ženské pohlaví tak mělo být vždy výchozím pohlavím.

Tým Yaa a hostujícího profesora Fei Zhao, Ph.D. objevili protein COUP-TFII, který u ženských embrií má vliv na vývoj ženského orgánu a zakrnění wolffových kanálků a tím nedá vzniknout mužským pohlavním orgánům. Bez jeho přítomnosti a to i v prostředí bez androgenního působení testosteronu se wollfovy kanálky dále rozvinou v mužský pohlavní orgán. Tým tak pokaždé bez jakéhokoliv působení testosteronu vyvinul myší intersexuální jedince.

20170817-mouse-embryos

Nahoře se nachází samičí embrio pouze se zachovanými ženskými reprodukčními cestami, označené růžově. Dole bez přítomnosti proteinu COUP-TFII se vyvinuly modře také mužské pohlavní cesty, označené modře. Ze studie tak vyplývá, že za vývojem pohlavních orgánů stojí proteiny s genetickým vývojem a nikoliv, jak se doposud domnívalo, že se jedná o pasivní proces, který spontánně nastává, až když na něj působí androgeny.

Nejenže by tyto studie mohli přiblížit dobu, ve které bude možné zvolit pohlaví dítěte, ale i vysvětlit příčinu vzniku pohlaví případně jiných odchylek jako jsou kryptorchismus, Klinefelterův syndrom či Turnerův syndrom. V souvislosti s transsexualitou je situace o mnoho složitější, neboť se stále převládající stigmatizací poruchy se udržuje potřeba ji i vyléčit nebo dál považovat za onemocnění. Tým se tak dále bude snažit hledat další proteiny, které jsou zapojené do procesu určování pohlaví.

Zhao et al Science 2017 paper ke stažení

Chodit s trans ano či ne?

Srpen27

Našla jsem zajímavou debatu na vinted.

someone_i_love_is_transgender_classic_round_sticker

Za mne osobně ano. Pokud příkladem vezmu mne s mou drahou polovičkou, tak máme nádherný vztah, je nám spolu dobře, i po dlouhé době si říkáme pěknými výrazy jako jsou „lásko, zlato, miláčku…“ Náš vztah neupadá do stereotypů jako to mají jiné cisgender páry a to jak ve veřejném, tak v soukromém a intimním životě. Neprojevujeme si náklonost jen tak letmou pusou mezi dvěřmi nebo v horších případech se zatím u nás ještě neprojevuje ponorka vůči tomu druhému. Těšíme se jeden na druhého, když spolu nejsme a říkáme si to pořád, kdy jen můžeme a já stále pořád ráda usínám v objetí někoho, koho miluji a stále ráda se probouzím se stejným objetím jako večer, ráda cítím že pořád se mnou je. Děláme spolu různé věci a plánujeme je také spolu. Víme za tu dobu, kdo je v čem lepší a můžeme se tak případně spolehnout jeden na druhého, když už něco naplánujeme a podnikneme. Jako transgender konečně mohu ve vztahu objevovat něco, o čem jsem dříve tak leda jen četla, o něčem co má každý vztah udržet po hrozně dlouhou dobu, o tajemství stoletých párů, něco co nám teď v tom vztahu vlastně ani trochu nechybí. Je to tolerance jednoho k druhému.

Myslím, že z takových vztahů, jak jsem teď popsala by si spousta cisgenderů mohla vzít příklad a ne mít předsudky, jestli do takového vztahu jít či nikoliv.

Říct nebo neříct hned? Také jsem to hned neřekla, ale až asi po měsíci. Mít nebo nemít děti? Tohle téma nás trápí hodně, mne asi víc, protože bych další klidně brala, tak snad to nějak překonáme, snažíme se ale na to nemyslet. A vážně se tyhle věci na prvním rande neříkají. Co když máte rande s vyloženým …, který apeluje na blbce roku, který vás pak ještě za zády před kamarády pomluví, že to byla kravka navíc k tomu neplodná. „Máš pravdu, Karle“ by ho ještě kámoš poplácal po zádech, jakej to je borec. Tak jako to mají cis, mám i já sama právo na to si partnera vybírat a ne chodit na speciálně k tomu určené seznamky. To bychom mohly udělat i seznamky pro neplodné, aby to náhodou nebyla lež, když by se to na prvním druhém rande neřeklo.

vinted

jj, k tomu už asi není co dodat, pěkná tečka za tím, co jsem tu chtěla sdělit…

Jak jsem si udělala vlastní vlasovou tinkturu:

Vlasy už mám pod lopatky a tak různě zkouším, co by bylo pro ně to nejlepší. Na zahradě jsem vytrhala kopřivy, ale tak abych z nich měla jen kořínky a spodní část stonků. Ty obsahují nejvíce živin pro vlasy. Kopřiva jinak odmašťuje, oživuje a podporuje růst vlasů. Po omytí jsem je naložila do velké sklenice od okurek do zředěného lihu s vodou 1:1 a nechala tři týdny v temnu vysoko na komodě macerovat. Jenomže toto není můj první pokus a vím, že po třech týdnech jsou sice kořínky kopřiv vysušené, vypadají jako vysáté živin a hlavně to pořád smrdí po lihu, což mi hrozně vadí cítit ten tvrdý alkohol. Přemýšlela jsem čím ho ovonět? Přeci si na vlasy nenastříkám něco, s čím bych pak vypadala jako po silném alkoholovém večírku nebo že se rovnou koupu ve vodce. Přišla jsem na to, že nejlepší je macerát zakapat olejíčkem z lného semínka samozřejmě lisovaného za studena, Olejíček ten smrad utlumí. Lněné semínko je plné antioxidantů, které pomáhají odstraňovat toxiny a mrtvé buňky z pokožky hlavy. Silně vyživuje a posiluje zničené vlasy, takže je to super přísada a navíc se zjemní ten odér. Dobrými vonnými bylinkami je ještě rozmarýn nebo levandule či listy břízy. Ty sice nemám, ale vypěstovala jsem si bazalku a mátu. Bazalka stimuluje růst vlasů a krevní cirkulaci ve vlasové pokožce a máta pomáhá napravovat škody způsobené chemickými prostředky. Takže jsem přelila smradlavou tinkturu ze sklenice do přepravky, zakapala ji lněným olejem a ještě na chvíli do ní ponořila listy bazalky a máty. Pak to ještě zředím destilovanou vodou, aby byl poměr lihu max 20% a přeliju do skleničky. Zůstal mi i rozprašovač na vlasy od Avonu, tak ho využiju. A nakonec malá matematická otázka, kolik destilované vody musím ještě dolít, abych dostala poměr z 1:1 výsledný 1:4?

IMG-20170827-00113

A také se musím pochlubit, jaké mi rostou slunečnice přímo za oknem v květináči. Spočítala jsem je a je jich devět, tři z nich už jsou takovéhle.

IMG-20170827-00114

a na dovolené jsem si udělala radost a přivezla si tenhle Coleus a Dracenu. V MHD mne pak oslovila jedna paní: „Mladá paní, už jste někdy tuhle kopřivu pěstovala?“ Jak mi to pořád ještě dělá dobře, kyž vás lidé správně oslovují. A já že zatím ne, ale líbí se mi ty růžové listy, které hrají různýma barvama. Tak mi pak ještě poradila, jak mám ty listy uštipovat a přesazovat ji, aby jí bylo víc.

IMG-20170827-00115

IMG-20170827-00116

« Older EntriesNewer Entries »
  • Přihlásit se