Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Stigma management

Srpen4

Stala se mi taková milá věc, o kterou se s vámi podělím. Před pár dny mi znovu pod posty psala koment jedna jistá osoba o tom, jak je passing pro translidi všeobecně utrpením. Co jsem se tak měla možnost setkat s mnoha lidma, tak bych za tu dobu ani nedělala takové závěry. Mnoho holek a o klucích už nemluvě procházejí celkem dobře, až na pár výjimek, o kterých jsem si stejně vždy udělala takový závěr, že pokud by trochu změnili svůj styl, nebylo by to zas tak špatné.

Po čtyřech letech HRT a dvou po operaci už nad podobnými věcmi nepřemýšlím nebo je nijak nezpracovávám. Běžně mne lidé oslovují jako paní i v telefonu a když jsem krátce po tom komentáři zastavila u pítka na bruslařské dráze, holčička řekla chlapečkovi, ať tu(mne) paní pustí. V tu chvíli mi problesklo ironicky hlavou: „Jo passing, to je utrpení.“ Passing je totiž takový, jaký si ho kdo sám udělá. Druhý den jsem byla na jednání s jednou paní v Pernot Ricardu, to je společnost, kde se plní Becherovka. Bavila jsem se s ní o tom, co by se pro ně ještě dalo udělat a ona tak nějak zaváděla rozhovor k tomu, odkud jsem a jak dlouho tu žiji. Nakonec ten důvod vyzvídání byl jednoduchý. „Vy se hrozně podobáte jedné mé kamarádce ze střední, paní Horské, sice máte ten účes trochu jiný, než měla ona, ale i ze strany jste stejná a kdybych vás dvě posadila vedle sebe, vůbec bych nevěřila, že nejste její dcera.“ Pro mne to najednou znamenalo něco jako pochvalu, byl to asi ten největší stav, kam jsem se kdy mohla a chtěla po těch letech dostat, kdy lidé vás běžně srovnávají s ostatními ženami.

Passing je pouze způsob, jakým vás ostatní vnímají stejně jako stigmatizace. Dá se změnit, já například kvůli passingu podstoupila snesení štítné chrupavky, plastiku nosu, docházela pravidelně na hlasovou terapii a pak zbytek dohnala přirozenou péčí o sebe, což není nic těžkého a nereálného v dnešní době. Když jsem tak poslední tři dny o tom přemýšlela, došla jsem k závěru, že nejdůležitější na tom všem je přirozenost, jak na ostatní působíte. V oblasti, která se zabývá stigma managementem, se jedná o zvládání viditelného stigmatu. Viditelným stigmatem může v době přeměny být nepříliš vyhraněný vzhled a působení, které je ovládané strachem z toho, že člověk po odhalení bude na základě nějakých indícií stigmatizován.

Rozvinutí jedinci, kteří mají nějaké stigma, jež je ústředním bodem jejich identity, mají tendenci vidět, že jejich stigmatizovaná identita je stejně platná jako jakákoliv jiná a z tohoto důvodu by se teoreticky neměli bát svého odhalení. Každý jedinec se však liší v ochotě a ve sklonu k riskování.  Když osoba vnímá, že svým riskováním přivodí diskriminační zacházení, tak samozřejmě méně riskuje. Chtela bych říct, že způsoby, které jsem v začátku předchozího odstavce zmínila a jakými se přiblížit k vytouženému pohlaví patří do kategorie kompenzačních strategií, které pomáhají překonávat strach z viditelné stigmatizace. Mohou pak nastat dvě možnosti. Buďto ten strach trvá natolik, až se člověk cítí být frustrován úplně stejně tak jako na začátku kvůli důvodům, proč změnu začal postupovat a cítí se jakoby byl nefér vůči sobě, což může vyvolat změť dalších zmatků, které v přeměně mohou vést opět k tomu, že člověk znovu začne skrývat svou identitu a nebo se jednou ten strach vytratí a v tom případě člověk pak může zažívat stejně pěkné okamžiky, jako se mi staly tento týden.

Jak zvládnout passing jsem vlastně už zmínila. Spíš než se zaměřit na zvýšenou pozitivitu, která dokáže kolikrát člověka vysát ještě víc než samotný handicap, se stačí zaměřit na svůj strach, který vám v přeměně může dovolit postupovat dál. K jeho zvládnutí postačí pouze postoj, který zaujímáte ke své viditelné stigmatizaci. Stejně tak jako s ní máte problém vy, stejně tak mají s viditelnou stigmatizací problém i jiní lidé a to nemusí být jen transgendeři. Pokud v passingu budete působit uceleně svým vzhledem včetně sebevědomí, je méně pravděpodobné, že se lidé ve vašem okolí budou více spoléhat na zaběhnuté stereotypy a opominou i někdy výrazné rysy, které by vás mohly prozradit.

Pride se blíží a antihejtování

Červenec30

Sice jak jsem se dívala, mne nic z programu nenadchlo, ale budu tam.

Půjdu exhibovat mezi ty odporné hříčky přírody, jak si někteří jedinci ještě v dnešní době myslí. Bohužel o Pridu jako nezřízené exhibici mají představu i někteří translidé a není lepšího názoru než se stavět do takové pozice: Já ná takové akce nechodím, já totiž nejsem zvrácená, což už samo o sobě předjíímá jeden ze způsobů stigmatizace a dokonce ji názorově vnucuje a to nezmiňuju, že se hlavně jedná o skrývanou latentnost, jak jsem psala před dvěma lety v souvislosti s Pridem. Takže nejlepší je nechat předsudky doma a vyrazit se podívat mezi ty desetitisíce naopak příjemných lidí, nikdo vás tam neukousne a možná se tam i uvidíme.

Máme několik měsíců poté, co WHO vyňalo diagnózu transsexuality z klasifikace nemocí, neboť se o žádnou nemoc nejedná. Přesto se několika lidem stýská a dokonce se i příčí být zdravý. Nesplňuji heteronormativní předpoklady většiny společnosti, tudíž mou jedinou omluvou je to, že jsem na hlavu. Tohle chcete? Jen kvůli hormonům? Přitom se s diagnózami WHO vypořádala poměrně dobře, aby hormonální substituce nadále byla hrazená z veřejného pojištění.

A když už některé píší do diskuzí, že se jim po diagnóze stýská a nesouhlasí se zrušením, tak ještě k tomu zmiňovat, že patří zrovna mezi voliče SPD je opravdu faux-pas. Byť jsem apolitická, tak tohle je drsný i na mne. Ale co? Byly doby, kdy i někteří židé byli mezi sebou rozhádaní natolik, že i SPD a později NSDAP volili. Bez výjimky se pak sešli v pracovních táborech, aby mohli hrdě pracovat pro Říši. Jo, Svět podle Daliborka je výživný dokument a svědčí o inteligenci voličů téhle strany. Hlavně po Pridu si přečtěte některé komenty představitelů téhle strany, ať hlavně víte, kam se to hlásíte.

Přemýšlela jsem dlouho, jestli se vyjádřit nebo ne, času mám v poslední době málo na psaní,ale když už někdo neumí argumentovat a být pohotový, tak by do televize lézt vůbec neměl. Čunek moc zlej nebyl, ale když už se mu hodně stýská po starých dobrých časech, kdy muž a žena označovalo to, co mají tam dole a ne podle toho, jak se cítí nebo vyjadřují, měl by si sám jako představitel víry přiznat, že také byly doby, kdy i oni se nemohli svobodně vyjadřovat a hlásit k tomu, co vyznávají a tyhle doby nebyli jen za socialismu. Člověk by řekl, že se z mnohaleté historie poučí a nebudou v době náboženské svobody přikazovat a zakazovat ostatním, jak se mají svobodně projevovat a svůj život si tím církevněmasochisticky protrpět. Chápejte to tak, že ta náboženská svoboda je založená na vůli omezovat život jiným lidem. Čím ho totiž máte trpčí, tím je to pro vás lepší a o tom církev vlastně je, ale to pokud bych byla stejně omezená jako někteří věřící, přála bych jim ty doby socialismu znovu, aby si tím znovu prošli a ještě víc se poučili. Nedivím se nijak mladým polákům, že žijí v zemi, kde je víra nejvíce na ústupu.

Jsem se hodně ironicky rozjela(ironie vs. sarkasmus) a teď nakonec by podle jedné dvou TV, kterou sledují voliči SPD byl ten pravý čas na zvířátka. Vlastně ta jedna ty zprávy myslím zrušila. Stejně je Okamurovci nepotřebují, když mají svoje fakenews od předsedy, není to přeci žádný Pitomio. Nic nebude, budu v ironii pokračovat dál. Bulharská vláda nepřijala ratifikaci Istanbulské úmluvy bojující proti násilí na ženách, fyzickému a psychickému týrání, pronásledování, ženské obřízce a vynuceným sňatkům. Zdejší pravoslavné církvi se nelíbilo, že by mohla platit a vztahovat se také na transgender ženy MtF. Když si občas čtu některé ponižující příspěvky pod články, tak si musím sama pro sebe v duchu říct. Jste to vy ale … Jenom kvůli tomu, že by někdo mohl vyvíjet násilí na transgender ženu, poserete život jiným ženám a co ve výsledku si tím zmůžete, když násilí je jako násilí a mělo by být odsouzeno stejně tak i tak. Když už si někteří stěžují, že doba je tak zvrácená na to, že začíná být tolerantní k nám translidem, uvědomte si, že to není dobou ale především vaší hloupostí a zabedněností, že se tenhle svět řítí do zádele. Nastal totiž totální kolaps. Máyové potisící a tohle úplně mění svět diagnóz, ještěže už k psychologovi dochází. Tihle se do záhuby pošlou sami a transgendery k tomu ani nepotřebují.

Nebudu vás dál trápit, tahle zpráva mne velmi potěšila. Již jsem o Nicole Maines psala několikrát [1] a [2] a nyní je z ní velká holka. Na letošním ComicConu v San Diegu se rozhodlo, že to bude zrovna ona, která si zahraje supermanku ve čtvrté sérii. Mohla jsem to být třeba já, mám totiž také triko s velkým S a nosím ho ráda na spaní, člověk nikdy neví, kdy ho temné síly povolají do služby. Mohla bych si ho zas vzít na Pride a to není náhoda, to je další transgender loby.

Pohlazení na duši

Červenec10

Koupila jsem si knihu Francouzská poezie moderní doby a začala hltat verše uvnitř vepsané a tak nějak mne přitom cosi příjemně hřálo na duši, až se mi na rtech mojich po chvíli vykouzlil úsměv, po jednu či dvě vteřiny.

Najednou jako bych též stála v lotarinském kraji s tváří domýšlivou či uvězněna v Paříži, jen na dosah, o lepších verších přestala jsem snít, neb já je četla, před spaním zasněna sním a s nocí rychle usnu, na verše marně vzpomínám a když opět knihu otvírám, znovu čtu a znovu sním, víc než před spaním.

Městské krajiny
Paul Verlaine

V Paříži vězněn z příčin příliš mnohých věru
v těch horkých dobách, z věcí útěchu si beru,
jež mnoho nestojí a na dosah mi jsou,
na příklad z ulice, kde bydlím … pod střechou.
a z její primitivní jaksi podívané,
dík samozřejmé, sprostné dobrotě, jež vane
od prahu chudých lidí k sousedovu prahu
do jejich codenních a sbratřujících vztahů.

Napravo, nalevo čuchaje sady svistí
přec už jen zářijový vítr; rvavé listí
let divý napodobí ptáků šílených,
již ploší byli by, per rudozelených,
nad vřavou hádek, které sotva mnoho váží,
dělníků napilých po modrém víně v ráži,
když o křivé se slovo zkuráženi prou.

Své verše skládám tu a kouřím dýmku svou,
sám sprostný, rád se na ty sprostné byty divám,
a s nocí rychle usnu; a že vždycky snívám,
já lepší verše, bozi, verše lepší sním,
daleko lepší těch, jež psal jsem před spaním,
vášnivé, hluboké, jak voda ze skal třpytné;
v nichž nezakulhá nic, ba ani neklopýtne,
jež slávy veliké získají mému jménu,
– až nichž si procitna ni slůvka nevzpomenu.

Píseň
Gustave Kahn (Mosellanes)

Tam v lotarinském kraji
dub velký stojí v háji
a na něm ptáče čaruje,
když zazpívá, když zazpívá
tak silně, že kdo miluje,
sám a sám z lesa se vracívá
do dědiny, do dědiny,
a uchvácen tak září,
že i ta nejkrutější, i ta nejmoudřejší
se usměje před jeho domýšlivou tváří
po jednu či dvě vteřiny.

Tam v lotarinském háji
potůček mírný běží,
tak klidný, pěkný a svěží,
že nejmíň záletný hoch k němu nakloněn
tak statný, tak statný vzhled si dá,
byť z barchetu má čapku jen,
jak kavalír hned vypadá
tak vznešený, tak vznešený,
že krásky se na něj usmívají
po jednu či dvě vteřiny.

Tam v lotarinském háji
je zdvořilá ozvěna,
tak něžná a tak důvěrná,
že když jdou panny samy v lese,
jdou skromně a jistě nic neříkají,
cos dí jim v šepotu, cos dí jim v šepotu:
Nejsladší, nejkrásnější milý bude tu.
V sedmimílových botách přijde
či poštou přijede —
tu kráska usměje se
po vteřinu nebo dvě.

Padesátkové šaty

Červenec8

…aneb kolová sukně na milión způsobů.

Prvně jsem ráda, že jsem alespoň někoho inspirovala k tomu si pořídit nový šicí stroj a začít se šitím.

A tato kolová sukně je první výtvor čtenářky  na novém šicím stroji.

Nic si z toho nedělejte, pokud nemáte overlock. Pokud nešijete jen úplety, tak se dá bez problémů používat kombinace francouzského švu a téhle suprové patky, kterou používám na lemování šikmými proužky. Francouzský šev je super, protože nikde nejsou vidět nitě, šev se dá zevnitř přeložit a ještě jednou přešít, čímž se i látka zpevní. Patka, kterou jsem zmínila, smotává šikmý proužek přímo do přešívaného okraje.

Látka prochází prostředkem a ve výsledku je steh rovný a hladký. Je to šikovná hračka, ze které mám radost, i když se s ní dá šít šikmý proužek pouze jen do 7mm, což je na některé látky málo. Patka stála kolem 300Kč.

Už dlouho jsem si chtěla ušít šaty ve stylu padesátých let s odhalenými zády. Látku jsem měla už asi rok koupenou a nikdy mi na ně nezbyl čas. Tak jsem se do nich tento prodloužený víkend pustila a za dopoledne bylo hotovo. A mimochodem i ony mají také základ v kolové sukni, kterou jsem tažením nití ještě trochu nařasila a sešila s hořejškem.

Et c’est voila

Dopředu jsem vsadila krajkový zip, který se aplikuje vně.

a takto vypadají zezadu, zavazování za krkem a pas se taky zavazuje na mašli.

 

MFF Karlovy Vary

Červen30

Pokud zavítáte k nám do Karlových Varů na Mezinárodní filmový festival a jste čtenáři tohoto blogu, tak určitě zavítáte na film jménem Dívka od belgického režiséra Lucase Dhonta, který s tímto snímkem letos získal v Cannes IFF cenu zlaté kamery.

Oficiální text k filmu:

Šestnáctiletá Lara žije pouze s otcem a malým bratrem. Snu stát se špičkovou baletkou je ochotná obětovat vše. Kromě náročného studia se Lara pokouší vyhrát ještě jeden obtížný boj – již od dětství ví, že se narodila do špatného těla. Přestože od rané puberty prochází hormonální terapií, na operativní (a z jejího pohledu definitivní) změnu pohlaví není její tělo, vytížené vrcholovým sportem, ještě připravené. Přes všechnu oporu okolí je Lara každý den bez nároku na odpočinek konfrontována sama se sebou, se svým tělem, se svými strachy i nadějemi.

Film můžete vidět ve dnech:

3.7. v 16:30 v Kinosálu Pupp a 7.7. v 15:30 v kině Čas.

Změna pohlaví na matrice

Červen23

Slyšeli jste toho …? Zvěřinu, myslím. Pozitivní zpráva, která dovede potěšit i naštvat zároveň je právě navrhovaná úprava §29 nového občanského zákoníku. Nechápu, proč se staří lidé se starými zvyklostmi vyjadřují k něčemu, čemu nerozumí a kde jim už dávno ujel vlak, byť stále setrvávají na pozicích, které jsou pro ně už jen spíše symbolické. I kariéra je totiž pomíjivá a někteří si to stále nechtějí přiznat. Tuto zprávu píšu až teď, jelikož při psaní tohoto blogu jsem závislá na svém volném času, ne že bych ji nezaregistrovala nebo ji chtěla nějak nezveřejňovat.

Návrh by měl vypadat takto:

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 460/2016 Sb. a zákona č. 303/2017 Sb., se mění takto:

  1. V § 29 odstavec 1 zní:

„(1) Člověk, který dovršil dvanáct let a u něhož je trvalý nesoulad mezi duševním a zapsaným pohlavím v knize narození nebo jiné evidenci podle jiného právního předpisu, má právo na změnu pohlaví.“.

  1. V § 29 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Pohlaví lze změnit osobním prohlášením před matričním úřadem. K prohlášení je třeba předložit potvrzení o tom, že je u člověka trvalý nesoulad mezi duševním a zapsaným pohlavím, které mu na žádost vydá lékař se specializovanou způsobilostí v oboru sexuologie nebo se zvláštní odbornou způsobilostí v oboru sexuologie. U člověka mladšího patnácti let je třeba, aby mu k učinění prohlášení udělil souhlas jeho zákonný zástupce.“

Velmi mne tato zpráva těší, že o tom někdo „uvažuje“, protože se týká i dětí prepubertálního věku a umožňuje jim plnou socializaci, aniž by je kdokoliv musel nutit do operace. Návrh umožňující změnu pohlaví již ve dvanácti letech se dá považovat za rozumný kompromis, který snižuje možnosti nepřátelského prostředí na základních školách. Dle zprávy NTDS je míra slovního otěžování vůči transgender lidem na školách 78% a míra fyzického napadení 35%. Přestože dle zprávy USTS jsou transgender lidé statisticky v průměru „chytřejší“ než zbytek populace a dokončují vysokoškolské vzdělání 1,4x častěji, právě situace na školách nutí mnoho lidí dříve přerušovat studia. Z těchto důvodů by tu měl být tlak na to, aby se hranice možností nepodmíněné změny pohlaví snižovala. Zatím to však není ani v parlamentu a je možné, že to je jeden z mnoha planých pokusů, kterého se akorát chytla média. Než by návrh prošel parlamentem a senátem je ještě velký kus cesty a není ani jasné, jakou by měl pak finální podobu. Se zprávou přišel portál ceska-justice.cz, který píše soukromá firma a není jisté, zda se skutečně o nějaký návrh jedná. Ministerstvo se k tomu myslím ani nevyjádřilo. Z těchto důvodu jsem ke zprávě, kterou jsem si v týdnu četla, byla spíše opatrná, než abych nad ní hned jásala.

Stigmatizace duševní nemocí:

K tématu ICD11 tu píšu neustále. Transsexualita zmizela z klasifikace duševních onemocnění.  Nyní v ní zůstaly pouze diagnózy, které byly dříve známé pod označením F64.9 a F64.2 a ty byly přesunuty do kategorie duševního zdraví. Nyní již záleží na jednotlivých zemích, jak rychlé budou v přijímání této nové klasifikace. U obou diagnóz je podmínka, že touha po změně pohlaví není předpokladem pro stanovení diagnózy.

Zatím je zde takové mezidobí temna, které některé zajeté struktury nebudou chtít přijmout. Např. psycholog Weiss se po mé poznámce, že transsexualita nebude již nemocí začal rozčilovat nad tím, že je to dílo transgender aktivistů apod. Zkrátka má na tom založený byznis. Pokud by však docházelo k stigmatizacím a nějakým excesům z řad zdravotnických pracovníků, navrhovala bych se odkazovat na vydávající organizaci klasifikace nemocí WHO Světovou zdravotnickou organizaci.

 

Domčino Haute couture

Červen17

Zatím jsem se zmohla pouze na takové šaty níže, ale je to každou chvíli to moje šití čím dál tím lepší. Že už jsem o level výš se dá poznat na tom, že už mne nikdo za to, co si ušiju, nechválí. No nechválí mne nikdo, protože si všichni myslí, že je to kupovaný. To je v háji a já se s tím takhle pracně dělám. Stříhám, šiju, zažehluju, pářu, přešívám, zažehluju a ono už nic za to. Ale už se pomalu tomu haute couture blížím. Nakoupila jsem si samé krásné látky a doplňky a nedá mi to přetvořit z nich ještě něco krásnějšího.

Po minulým perným měsíci, který jsem po nocích trávila v práci, jsem si už potřebovala odpočinout. Jo zkrátka když se rozsype Raid, tak je o zábavu postaráno. Na dovolené v Paříži jsem si vůbec neodpočinula a bolely mne nožky jako…z toho chození. Do toho ještě v druhé práci přišli, že chtějí změnit poskytovatele internetu a všechny služby na serverech včetně firewallu a třech VPNek se musely převést. Takže jsem tam zas byla i o víkendu. Do toho jsem ještě dělala jeden eshop pro biofarmu a musela jsem tam vyřešit pár složitých věcí. S ním se taky dole pochlubím. Zkrátka jsem se cítila tak zpráskaná a do toho mi malá říká, když jsem ji vezla do školy: „Domí, kolik máš v tý práci peněz? Máš…???“ „Jó to mám.“ odpovídám ji. „Tak to chci taky dělat, to mi stačí a navíc ty máš tak pohodovou práci, hlavně do tý práce nemusíš jít a můžeš si zůstat doma.“ Nevidí, co všechno za tím je a že člověk, který zůstane doma, musí mít taky dost motivace se k práci donutit a neprokrastinovat. „Tak se musíš dobře učit a neflákat to“ alespoň zkouším ji nějak motivovat v učení a v duchu si říkám, jak já občas potřebuju vypnout ty internety, zavřít notebook a telefon. Občas si říkám, že bych se mohla na chvíli zbavit i auta(první rok a mám 30tis za sebou), ale to už je těžší než jen vypnout internet, páč jsem zlenivěla. To už je snazší si zajet na brusle a najet na nich 20km, ale autem, jak jinak. A do toho všeho, aby toho nebylo málo jsem se starala o dvě malá koťátka. No podívejte, to je ňuňatý.

Nakonec jsem je tento víkend došila a ještě si byla i zabruslit, i když jsem ještě včera pozdě do noci seděla na terase a nastavovala server vzdáleně. Šití je pro mne taková příjemná zábava, při které mohu skoro vypnout mozek, spíš při něm používám tu kreativnější část a ne tu logicky myslící. Někdy se přistihnu v obchodě, že ještě pořád přemýšlím, když jdu z práce a že ten mozek jede setrvačností na plné obrátky a snaží se něco vymyslet. Proto je pro mne šití jeden z velkých relaxů, u kterých si odpočinu.

detail…

a nakonec se musím pochlubit ještě s eshopem pro jednu biofarmu, která používá oběrná místa a rozvozové dny.

a já už zas potřebuju dovolenou…

Debata u Dany Morávkové

Květen29

Terka sdílela pěkné povídací video u Dany Morávkové. Přestože to mohlo být ještě trochu více na osvětovější a odbornější úrovni, je to cíleno spíše na čtenáře novinky.cz a bulváru „pro nezasvěcené“. Sdílím to však zde z jednoho důvodu: všimněte si, jak se Hance pokaždé vždycky rozsvítí oči, když odpovídá na otázky, kde si myslí, že transgender lidem pomáhá.

 

Jak být tres chic

Květen27

Mnozí z vás, kteří občas kouknou na můj twitter zaznamenali, že jsem byla se svou drahou polovičkou na dovolené v Paříži…

…ale než se do Paříže dostanu, musím informovat o tom, že Evropská unie již přijala novou revizi klasifikace nemocí ICD11 a o změnách velmi pečlivě informuje na svých stánkách europa.eu. Nic už nezmění na tom, že transsexualita je již vyškrtnutá z duševních onemocnění a navíc již mezi onemocněními není vůbec. Následovat bude jen překlad do jednotlivých jazyků a přijmutí nové klasifikace.

Miluju Francii a miluju Paříž. Je to přeci to nejúžasnější místo na světě. Nikde jinde nenajdete místo, kde na jednu stranu na vás bude ze všech stran dýchat bohatá a skvostná historie nejen ze všech těch staveb nebo ze zámků na Loiře a na druhou stranu jsou přitom ve skutečnosti Pařížané tak skromní. Skromní z našeho pohledu, bohatí jsou však svým životním stylem. Jak bylo krásné s nimi relaxovat u fontány v Louvru, alespoň na chvíli jako všichni ostatní místní poobědvat na trávníku před invalidovnou, nadýchat se jedinečné atmosféry farmářských trhů, hodně moji cynickou duši nadchly zahrady zámku Vaux le Vicomte a když si vzpomenu na to jejich zvučné „bon jour“, kdykoliv vejdete do nějakého krámku…Oh là là

Všechno to vyplývá z historie, protože Francie sice zažívala jak velmi bohatá období, tak byly i doby, kdy se museli obyvatelé velmi uskromňovat, což se zároveň odráželo na jejich životním stylu nebo například na stylu oblékání, který je velmi jednoduchý, ale zároveň i velmi elegantní. Mohla jsem se o tom sama přesvědčit při své návštěvě Versailles a ještě ráno, než jsem vycházela z hotelu, jsem si říkala, že tohle je přesně to, co zde na sobě mít chci, šedorůžovou kombinaci, nic moc extra, co by vyčnívalo. V jednom obchůdku mne však zastavil jeden francouz a řekl lámaně: „I like your design“…následovala pochvala už ve francouzštině, že jsem sladěná od zdola až nahoru odplněná o ruční gestikulaci a pak jedna nejznámější fráze, že jsem „trés chic“. Možná to říkal každé druhé, jen aby zvýšil tržby, mne to rozhodně potěšilo a zvýšilo sebevědomí. Přeci jen tohle nezažijete nikde jinde na světě. Jestli tedy chcete tento pocit zažít a být „trés chic“, rozhodně jeďte do Paříže.

Prošla jsem si nákupního průvodce, kde máte všechny obchody na hlavních třídách, nakoupili jsme si parfémy z muzea parfémů, ochutnaly sýry a vína. Zažila jsem Paříž ne jen z Eiffelovky, ale ještě úžasnější pohled na ni je ze skleněné terasy mrakodrapu Montparnasse nebo pod bazilikou Sacre coeur na Montmartru. Tam si teprve uvědomíte, že se do Paříže musíte zas znovu vrátit a že ji vlastně ani celou neznáte. Ač byl program plně nabitý a já uléhala s únavou, vděčím své drahé polovičce za příjemně strávený týden, který mi dodal energii, po které jsem prahla dlouhou dobu před tím.

A tak dál přemýšlím, jak být Pařížankou v tom svém hektickém světě, kde žiji.

Paris, je t’aime…

PS: Dokonce se mi stala taková jedna úsměvná věc týkající se být transgender tedy transgenre. Seznámili jsme se s jedním mladším párem z Česka a když jsem čekala před toaletama v nové moderní čtvrti La Defense a kolem se rozhlížel mladík od slečny, který také na ni čekal před toaletami, najednou přišel ke mne a říká: „Hele, vidíš tu holku za mnou?“ A já že ne, že je otočenej do davu a tam nevidím nikoho zvláštního. „Podívej se do drogérie, támhle.“ Hned jsem pochopila situaci, protože prodavačka byla zcela jistě před přeměnou. „To je normálně kluk…“ říká a bylo znát, že tohle vidí asi poprvé. Mne však nějak trochu zamrazilo, abych to také na sobě nedala znát a jen jsem odvětila, že takové věci se stávají a není to nic neobvyklého. Trochu zakroutil hlavou, že to nechápe, ale nijak se nevyjadřoval. Do hodně zvláštní situace jsem se dostala.

Jinak moje oblíbená transgenre youtuberka je Laura Badler, která má taková hodně pěkná a vysvětlující videa. Pokud chcete, tak u ní se také můžete inspirovat, jak být tres chic.

Trangender a destigmatizace – historický omyl napravený v ICD11

Duben28

Posledních deset let jsme svědky mnoha snah o destigmatizaci transgender lidí v souvislosti s psychiatrickou diagnózou. Během pouhých posledních padesáti let se podařilo psychiatrům zařadit transsexualitu mezi duševní onemocnění do svého manuálu DSM(platí pouze pro USA) a ICD a zároveň během této relativně krátké doby museli tito samí psychiatři dojít zároveň k opačnému závěru, že se o žádné onemocnění nejedná, neboť se jim za tuto dobu nepodařilo onemocnění prokázat, případně jej spolehlivě léčit.

Pojďme si tuto nápravu odstranění stigmatizace projít chronologicky. Podle následující tabulky vyplývá, že zařazení transsexuality do mezinárodní klasifikace nemocí ICD-9 roku 1975 předcházelo v roce 1968 zařazení do DSM-diagnostického a statistického manuálu vytvořeného americkými psychiatry. V polovině minulého století převládal mezi některými psychiatry názor, že homosexualita s transsexualitou se dají léčit psychoanalýzou, kdy stačí najít hluboce zakořeněnou příčinu někde v dětství a tu pak pomocí psychoanalýzy odblokovat a přivést zpět do heteronormativního stavu. V padesátých letech se také začal vyvíjet směr Johna Moneyho, že pohlaví se dá v dětství naučit, z čehož se nakonec stal největší gender podvod století.

V té samé době začal John Money léčit sexuální devianty ženskými hormony estrogenem a stejně tak německý psychiatr Gunthner Dörner oživoval biologický původ homosexuality, který též léčil estrogeny, což bylo o mnoho šetrnější než elektrošoky v tehdejším Československu. I přestože v době 1967 byla transsexualita zařazena do index medicus a byla odlišena od travestismu napříč Hirschfeldem, že transsexualita je jen pouhá podmnožina travestismu, byla to hlavně zároveň doba plná omylů. Pomineme-li některé psychoanalytické protesty např. Ostowa či Wiedemanna nebo zneužívané informace v některých studiích Wordena či Marsche, vznikají některé studie, které dokonce transsexualitu patologizují – Pauly Ira. Transsexualita má být dokonce klam a paranoia, která ovlivňuje tělesný vzhled či je ovlivněná feminizací matek dle Stollera. Mnoho autorů studií dovedli obhajovat své závěry max. pouhé roky, jako již zmíněný Pauly Ira, jež po dvou letech svou teorii vzdal, naopak Stollerovi, který se zasloužil o zařazení transsexuality do DSM, vydržela teorie mateřské feminizace až do roku 1975, což je ještě před téměř čtyřiceti lety, kdy psychiatři zastávali podobný názor. O něco později v 1983 s Flemmingem převládal vědecký názor, že transsexualita je jen pouhým projevem centralizované homofobie vůči homosexuálům. Transsexualita se v té době stala fenoménem, o kterém psalo mnoho vědců a kliniků. Nedivme se, že s takovými názory se transsexualita dostala jak do DSM, tak i do ICD mezinárodní klasifikace nemocí. Už tyto samotné vědecké kapacity, které jsem zde zmínila, napovídají, jak toto rozhodnutí bylo mylné.

Vztah mezi psychiatrickou diagnózou a stigmatizací si začalo uvědomovat stále více lidí v této oblasti. Stačilo položit základ některým nebezpečným léčebným metodám jakými jsou např. konverzní terapie(homosexualita a transsexualita) a pak už jen v souvislosti s církví a vědeckými poznatky často tito odborníci rozhýbali nenávistné monstrum, které se setrvačností táhlo ještě po řadu let dál a kterého se chopili vědci a církevní aktivisté pracující např. pro Johns Hopkins. Vědecké poznatky sloužily jako prostředek k odmítání a byly využívány a spíše zneužívány jako orná půda pro hejty stejně tak jako je jím dnes internet. Všimněte si, že mezi teorií mateřské feminizace Stollera(1970-75) či teorie Moneyho s Greenem o naučeném pohlaví(1969) a prvními snahami o upuštění APA(americké psychiatrické asociace) od stigmatizace 1987 je rozdíl pouhých 18let navzdory tomu, že transsexualita je popisována už z dávných dob.

Schopnost popsat svůj problém není důležitá jen v případech uvědomění si sama sebe a následného comingoutu, ale i v boji se stigmatizací. V tu dobu vzniká důležitá perspektiva skládající se ze čtyř bodů:

a) jestliže transsexualita není duševní nemoc a
b) člověk se dovede oprostit od radikálních názorů církve zakazující transsexualitu
c) a zároveň sekulární demokracie odděluje církev od svobody lidí
d) a zároveň jsou lidé schopni fungovat jako produktivní občané
tak co je špatného na tom, že jste transgender?

Vzhledem k tomu, jak důležitý cíl pro homosexuály bylo odstranění homosexuality z klasifikace DSM, stejný cíl se dlouho hledal i pro transgendery, přestože je tato skupina relativně ještě menší. K tomu se připojili navíc různé země a organizace. Komisař Evropské rady pro lidská práva v roce 2009 a Evropský parlament roku 2011 zaujali silná stanoviska a usnesení Evropského parlamentu odsuzuje myšlenky, že ještě dnes je homosexualita a transsexualita považována za duševní onemocnění. V roce 2010 vyzvala WPATH k depatologizaci transsexuality a v témže roce podskupina účastníků průzkumu DSM5 GID čítající 201 organizací zaujala postoj k vyškrtnutí transsexuality z duševních onemocnění(55,8%), přičemž široká shoda byla v její revizi pojmenování, tak aby docházelo k minimalizaci stigmatizace transgender jedinců(Vance a kol. 2010) tím, že existuje obecný konsensus duševně nemocných lidí a jedná se o sociální problém napříč kulturami.

Do platné revize mezinárodní klasifikace nemocí ICD11 Světové zdravotnické organizace WHO zbývá po čtyřech letech do finále již jen pouhý měsíc. Poté v ní již zbude genderový nesoulad u dospělých a u dětí, přičemž pouhá touha po změně pohlaví nebude kritériem pro stanovení diagnozy(revidovaná obdoba F64.9) Psychiatři orientující se na transsexualitu se po ICD 11 budou nejspíš muset orientovat na hraní počítačových her(nová diagnoza v ICD11) a co vy víte, třeba za pár let budou vznikat skupinky hráčů a lidí žijící v online světě, kteří si budou stěžovat na to, že je okolí diskriminuje jako nezačlenitelné asociály a za dvacet let, až bude virtuální úplně téměř všechno, si budeme říkat, jak jsme byli hloupí. Nicméně teď se mi to zatím jeví jen jako dobrý antihejt proti hejterům v online světě.

Zajímá vás, co vlastně místo diagnózy bude, když většina transgender lidí potřebuje mít zajištěn přístup k HRT a SRS?

(Poslední úprava 29.4.2018)

Podle nápovědy k ICD11, která byla postupně doplňována by se veškeré požadavky transgender lidí směřující k společenskému přeřazení měly označovat novou diagnózou QB8Y, jež znamená „Kontaktování poskytovatele zdravotnických služeb pro jiné specifické chirurgické zákroky“

Pod touto kapitolou jsou popsány všechny stavy, kdy člověk musí navštívit zdravotnické zařízení, aniž by byl nemocný nebo zraněný. To může být buď např. při očkování nebo při darování krve apod. nebo je v tomto případě přítomna nějaká okolnost či problém, který ovlivňuje zdraví člověka, ale samo o sobě se přímo o nemoc nejedná. Tato definice je velmi přesná a učitě se v ní nalezne vícero translidí, neboť ne všichni transgender lidé se považují za duševně nemocné(s nadsázkou).

« Older EntriesNewer Entries »
  • Přihlásit se