Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Půl roku na HRT

Duben30

Jupííí, mám chuť slavit můj malinký posun. Jsem už půl roku na HRT, jsem v půlce a už vůbec nevím, jak to shrnout, protože se mi docela daří. Už se mohu dál těšit na svůj první rok.

Shrnu to dnes celkově za celý půlrok a ne jen za poslední měsíc. Znovu opakuji, že pokud to někoho pobuřuje, tak ať to dál nečte.

Ze začátku, než mi začaly působit hormony, mi díky androcuru klesla hladina testosteronu a já byla s oběma hormony najednou na nízkých hladinách a to se projevilo okamžitou fyzickou únavou. Nejprve už po pár hodinách po ranní pilulce jsem chodila jako zombie a zývala všude možně a později se únava posunula k odpoledním hodinám. Tak nějak do pořádku se to dalo až poslední dobou s tím, jak mi hladina estrogenů stoupala.

Na začátku jsem čekala, že se mi po estrogenu zjemní pleť a omezí se růst ochlupení. To se mi splnilo, pleť mám jemnější a jsem ráda, že teď na léto už nemusím tváře překrývat makeupem. Už mne otravovalo, jak se to v tom horku i po zafixování smývá a špiní mi mé světlé oblečení. Co se týče ochlupení, tak pomohlo HRT v kombinaci s epilátorem. Takže na rukou hustota moc nezřídla, ale jsou jemné a světlé. Na hrudníku zůstalo jen pár světlých, které jdou snadno vytrhat. Na nohou jsem ve druhém měsíci popisovala legračně syndrom oškubané slepice. Teď je to takové už lepší a dá se s holou nohou chodit i venku, aby to nešlo nějak výrazně vidět, což předpokládám v létě bude už úplně v pořádku Ve světlých silonkách, které jsem měla do kozaček, to už jsou ženské hladké nohy. Musím se vám přiznat, že si poslední dobou všímám mužských pohledů, jak mi koukaj po mých vypracovaných nohách a občas pronesou sem tam nějakou poznámku. A to nechodím ven nějak vyzívavě a už vůbec ne jako nějaká víte co.

Po fyzické změně jsem chtěla shodit pár kil sportem. To se mi částečně podařilo, ale pořád mám bříško a těžko se s těmi hormony shazuje, když se postava chce sama zakulacovat. Všimla jsem si však, že se mi tuky posunují od stran pasu dolu do boků a pas se zeštíhluje, ale jen zatím malinko. Zato zadek mi narostl hned v prvních měsících. Přes hrudník se mi díky trápení korzetem podařilo stáhnout obvod pod prsy z 84cm na 78cm, což vypadá celkově o trochu líp, jelikož mi prsa narostly o 12cm než mám obvod pod nimi. Konečně už mohu obléci pár šatů na léto a taky už se vejdu do nového kalhotového kostýmku, který jsem si původně koupila do práce.

To dole neotravuje a měla bych být už zřejmě neplodná a chemicky kastrovaná. Myslím si, že už to spravit později nepůjde, kdybych se z nějakého nepochopitelného důvodu chtěla vrátit zpět. JInak zatím žádná škoda. S tuckingem se dá běhat v legínách a včera mi přišlo startovní číslo na halfmaratón, tak přemýšlím, jestli to dám v legínách.

Psychicky mi je fajn, od okolí jen slyším, jak zářím a sama si uvědomuji, že i když ten život se neodvíjí zrovna tím správným směrem, přesto se cítím více vnitřně spokojená. Konečně už na full time nemusím nic skrývat a mohu se chovat úplně přirozeně. I ty nástrahy života řeším tak, jak bych chtěla a už si mohu říct sama sobě s čistým svědomím, že jsem všechno dělám podle svého a ne podle nějakých předsudků okolí. Jsem svá, vyrovnanější a mám se duševně ráda.

V poslední době(tedy v posledním týdnu) jsem musela změnit práci. Trh je už přesycený a já byla placená z nových leadů a nových obchodních příležitostí. Ozvala jsem se na inzerát do jedné společnosti na podobnou pozici obchodní zástupkyně a vybrali mne ze sta životopisů, kterýý jsem posílala s aktuální fotkou, mezi deset, které si nakonec pozvaly na pohovor. Na pohovoru jsem zjistila, že se jedná o práci pro slečnu do back office, kde mne sice vzít chtěli, na jednatele jsem zapůsobila a zval mne do posledního kola mezi dvě poslední, jenomže to bylo za málo peněz a těžko bych to sama všechno zvládala,  navíc ještě v půlce přeměny. Což o to, vzala bych to, ale musela bych si najít další práci k tomu, kterou bych dělala po páté hodině odpoledne, jak bych se vrátila domů. Tak jsem včera jela do Prahy k sexuoložce, pak do Comhealth centra a pak ještě na druhý pohovor, odkud se mi ozvali sami. Včera nebylo nějaké dobré počasí a já si nevzala deštník, protože jsem myslela, že v Praze bude už jen pod mrakem, takže jsem zmokla a účes mi do pohovoru nevydržel, vlastně ani do Comhealth centra ne. Vypadala jsem hrozně, jako kulička neštěstí, byla jsem unavená, hladová a rozmrzelá, ale musela jsem se vzpamatovat, důvěřovat si a i s mokrými vlasy jsem to nakonec zvládla, opět jsem zapůsobila a vypadá to, že mám novou práci. Jenom ten jejich kolega, po kterém práci přebírám prý dostal mrtvičku, takže to bude asi psychicky vyčerpávající. Neměla bych být škodolibá, ale jsou to dobré vyhlídky, když vám tohle řekne někdo, kdo vás chce zaměstnat. Na začátku přeměny jsem si myslela, že nic nového v jejím průběhu neseženu a budu muset dělat až do operace pořád tu samou práci jako doposud, i když jsem věděla, že to bude těžší a těžší. Bylo to pro mne nepředstavitelné a nakonec jsem tomu byla najednou vystavena a zvládla jsem to. Jsem na sebe pyšná a ještě mi trošinku stouplo sebevědomí, řekla jsem si o slušné peníze, i když jsem z chudého kraje a doufám, že tu plastiku nosu brzo dám. Možná by to celé bylo na samostatný příspěvek. Takže shrnuto co se týče Real-Life testu to zvládám.

Jo a taky hlas bych ráda zhodnotila, i když mi včera udělala doktorka jen vstupní vyšetření, trochu si ho poslechla a objednala mne až na červen. Prý ho mám trochu vyšší než podle té zprávy z Hradce, ale pořád v něm prý slyší nějaké zastření. Mluvit pro mne není problém, měla jsem hlas trochu nižší, ale hodně lidem připadá už trochu ženský svou barvou. Snažím se mluvit víc hlavou a pomáhat si u toho  rukama a gestikulací. Takže to vypadá takto: Když mne někdo vidí, tak se neprozradím a to ani na pohovorech, u lékaře, před lidmi. Ne, já se nedám, bojuji do posledních sil a chci být lepší. Po telefonu je to tak půl napůl. Volal mi zákazník, že mne doporučil jeho kolega a volá panu …ů. Když volal už podruhé, tak jsem pro něj byla kolegyně toho kolegy, se kterým mluvil před tím. Najednou mu to pak přeplo na jinou vlnu a stačí si ten hlas už jenom udržet. Musím napsat, že to jde samo a rychle. Hodně mi pomohla moje malá, která mne nekritizuje, když si něco zkouším, spíš mne občas podpoří. Jakmile tedy máte někoho, na kom si můžete cvičit svůj hlas, tak máte už z půlky vyhráno. Takže mám snad dobrý základ pro trénování s doktorkou Valáškovou. Zajímavé je to, že si všichni včetně ní myslí, že je to působením hormonů nebo tou operací seříznutí ohryzku, ale není. Vždyť přeci hormony hlas nezmění u MtF, my musíme trénovat, odpovídám.

Minulý týden jsem měla čas a vytvořila si pár profilových fotek a zpřístupnila svým nejbližším. Myslím, že je to už natolik dostatečný stav pro žití v opačné(té přirozené) roli, že to budou moje poslední fotky, které sem dám. Ještě malinko se změním v običeji, nechám si udělat nos, vyměním účes a nikdo už nepozná, že jsem kdy byla TS. Malé náhledy dávám sem bez zbytku těla a pamatujte na to při kritice, že vy to víte narozdíl od okolí, pro které jsem už ženou. Víc už mne nenapadá a kdyby jste měli nějaké dotazy, tak pište do komentů.

photos

5 komentářů to

“Půl roku na HRT”

  1. On Duben 30th, 2015 at 21:43 Hanka Says:

    Krásná:-) Pokud mohu mrknout na větší rozlišení, ráda se podívám…zvlášť to ukládání tuku kolem zadku. Hanka

  2. On Květen 1st, 2015 at 8:33 Dominika Says:

    Dík, já s tím bojuji, aby se to neukládalo, tím, že hodně běhám. Ale uvědomit si to u kalhot, které najednou šly těžko zapnout bylo okamžitý a navíc přes vánoce výpadek pohybu tomu ještě napomohlo.
    Fotky sem už moc dávat nebudu, já to mám už relativně v pohodě a prezentovat se celý život, že jsem kdy byla TS taky nechci. Tak snad to pochopíte. Přidala jsem jen možnost obrázek rozkliknout do většího.

  3. On Červen 28th, 2015 at 21:22 Vlasti Says:

    Ahojky Domčo!
    Hezký a informativní článeček. Já jsem na prahu HRT a hodně mě zajímá co se se mnou bude dít.
    Co mě ale zaujalo nejvíc to je zmenšení obvodu přes hrudník pod prsy. Můžeš se pěkně prosím trošičku rozepsat o tom korzetu?
    V.

  4. On Červen 28th, 2015 at 21:54 Dominika Says:

    Koupila jsem si tady http://www.korzety1.cz/ ale jo té slečně reklamu udělám.
    Co se týče výběru, tak spíš dávám přednost brokátovým, alespoň se v tom necítím jako lehká děva.
    Jinak je to jednoduchý, koupíš stáhneš a nosíš dokud se nenaučíš dýchat břichem jako žena. Dýchat hrudníkem nesmíš. Pak stahuješ dokud to jde.

    Když ho stáhneš tak o 6-7cm, tak se dostaneš k o číslo nižší podprsence, košíčky budeš mít blíž a víc ti ty prsa vytáhnou nahoru. Jsou normální holky, které obvod snížily o víc, až o dvě čísla, ale to mi připadá trochu moc. Už tak to nebylo přímo pohodlný.

    Ale na druhou stranu ten pocit je úžasný. Ne že bych byla na to nějak vysazená, ale mít dlouhé vlasy, odhalená ramena, prsa = vysoké sebevědomí.

  5. On Červen 29th, 2015 at 10:36 Vlasti Says:

    Děkuji 🙂

Email will not be published

Website example

Your Comment:

 
  • Přihlásit se