Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Transgender děti aneb jak je to s rostoucími trendy

Listopad26

Protože se tomuhle blogu už věnuji většinou ve skluzu, tak na úvod bych zmínila jen pár statistik, které jsou zajímavé a které tak nějak i s tématem transgender dětí souvisí.

Že za předsudky pramení většinou neznalost, to nám dokázali nedávno Slováci. 49% z nich by nechtělo za sousedy homosexuály, takhle narovinu a neúprosně totiž dopadl průzkum Iniciativy Inakosťi. Člověk by si řekl, že za tím vším může nejspíše katolická církev, která nás označuje jako „Stoupence kultury smrti“, kteří přinášejí „gender ideologii“, které by se měla společnost bránit, protože nedělá nic jiného, než že rozvrací manželství. Já už za celou tu dobu slyšela i ostřejší výrazy, avšak co je na tom všem úsměvné je to, že 60% Slováků nezná ani jednoho homosexuála. A tak mne hned napadlo: Buďto je ta polovina méně gramotná a neví, co to být homosexuál znamená nebo se polovina Slováků separuje v nějaké sektě úplně odřiznuti od světa. Jak jinak vysvětlit výsledek, že 84%  Slováků, kteří někoho takového znají, má buď pozitivní nebo neutrální zkušenost namísto té negativní? Shazovat rozvodovost na homosexuály nebo na genderové aktivisty Katolíkům vůbec nepomůže, jelikož zrovna na Slovensku není rozvodovost o nic lepší a Bůh jim v tom nijak nepomáhá. Pokud si po pravé straně ve sloupku s odkazy rozkliknete článek Tradiční rodina v ohrožení, zjistíte, že nábožensky založené státy jako je Slovensko jsou na tom s rozvodovostí mnohdy hůře než zbytek Evropy a homosexuálové to nejsou zrovna ti, kdo by jim statistiku nějak kazili, protože uzákoněné stejnopohlavní manželství nemají.

Za to na druhou stranu v Austrálii mají možnost volit a zúčastňovat se referend i Aboridžinci, původní obyvatelé Austrálie, ti s těmi luky a šípy. Tento týden se v referendu vyjádřilo 60% Australanů pro stejnopohlavní svazky a 38,4% se vyslovilo proti. Tímto se Austrálie připojuje k mnoha zemím, ve které je možné a legální se vzít, pokud jste osoby stejného pohlaví. Stav k květnu 2017 byl takovýto jak je na obrázku a Austrálie je nyní 25 zemí světa, která povoluje manželské svazky osob stejného pohlaví.

Chtěla jsem tu ještě názorně srovnat, jak vypadá Slovák a jak Aboridžinec, koneckonců si to můžete vyhledat na google, jenomže to by asi nebylo politicky korektní a ohleduplné ke všem těm odpůrcům multikulti, je srovnávat s lidmi používající luky a šípy a psát, že jenom o tom všem ta jejich inteligence není.

Kam až může neznalost a nedostupnost informací dojít dokázala také Čína, která se tento rok pokoušela blokovat veškerý LGBT obsah na internetu. První současná celonárodní zpráva Číny prokázala, že mnoho transgender lidí žije v chudobě a nemá přístup k lékařské péči. Studie, které se zúčastnilo 2060 transgenderů, zjistila, že mnoho z nich čelí vysokému stupni zanedbání, psychickému a fyzickému zneužívání. Statistika sebevražednosti se zastavila na 46% procentech, což je o 5% více než průměr USA. 12,7% se již o sebevraždu pokusilo, což je 8x více než celosvětový průměr. 73% z nich zažívá úzkost a 60% trpí depresí. Pouhá 2% čínských transgenderů uvádí, že mají dostatek zdrojů pro změnu pohlaví. Naopak 62% uvedlo, že by potřebovali hormonální substituci, avšak k ní nemají přístup. Čína je však zemí, ve které se dovede změnit hodně věcí přes noc a i když tato studie je v rozvojovém programu OSN, LGBT práva zdá se nejsou na programu nejbližší doby.

Nedostatek podpory ze strany okolí má často děsivé následky.  Sama o tom vím své a problematice transgender dětí se zde ráda věnuji. Nebýt toho, asi by tento blog dávno skončil jako ostatní, jenomže některá témata si zaslouží neustálé opakování, aby se mohlo něco změnit.

Být rodičem v dnešní době bych řekla, že jde o trochu jiný způsob, jak vychovávat dítě než byl před lety. Z několika sociálních pohledů se dává více do popředí individualita dítěte a to protože si více rodin uvědomuje, jak je pro ně narozené dítě něčím vyjímečným. Vyjímečným v tom smyslu, že jak se posunuje délka života, ve které se rodí první děti, tak o to více je těžší je mít a v dnešní době i o to více těžší je sociálně zabezpečit. Dokonce i bez ohledu na ideologie nebo náboženství, které v tom nehrají žádnou roli. Zase naopak se objevuje spousta žen, které děti z různých důvodů mít nechtějí a jejich důvody považují za poměrně pádné argumenty, které by měla společnost respektovat. Když už mít dítě v dnešní době, pak za splnění některých jistot. Tím také rodiče vkládají do svých potomků větší respekt a ohleduplnost a jsou schopné častěji více tolerovat odlišnosti dítěte. Doba nám ukazuje, že pokud se nesoustředíme jen na plození potomků, kvůli tomu aby lidstvo přežilo nebo v rámci jiného vyššího cíle, tak jsme schopni vnímat více jedinečnost dítěte. Každé dítě je jedinečná osobnost, pokud jsme schopni v něm tu jedinečnost vidět. A kdo jiný v něm tu jedinečnost může vidět než jeho rodiče? V tom je docela velký rozdíl mezi tím, jak nás vychovávali rodiče dříve a jak dnes vychováváme své děti. Zatímco naši rodiče měli možnost mít dítě nezávisle na sociálních možnostech, měli pak určité modely při jejich výchově, přičemž podle pravítka dítě nevychováte. Čím více unifikovanost a autoritativní genderové rozdělování rodičovských rolí ustupuje lásce a respektu, tím více dítě trpí a to neplatí jen o transgender dětech.

Před týdnem vyšel na lidovkách článek o tom, jak přibývá transgender dětí v sexuologických ordinacích. Už jen sexuologické ordinace problém zbytečně patologizují a zveličují, protože u dětí se o žádný sexuologický problém nejedná. Toho se pak chytají různá pochybná média a xenofóbové typu J.X.Doležal atd. a veřejné mínění se vrací zpět k postojům Slováků, přičemž nikdo z hejtařů žádné transgender dítě ani neviděl. Že by Česká republika s přílivem uprchlíků, kteří stejně do Česka ani nechtějí zažívala také příliv transgender dětí, to je vyloučené. Jen zkuste počítat se mnou jednoduchou matematikou třetí třídy základní školy: 30 transgender dětí je u Hanky Fifkové. Hanka Fifková má cca třetinu všech transgender klientů, u dětí to může být více až 50%. Přesto se těm stovkám nemohu dopočítat, tak max. k té jedné stovce a to odpovídá i dospělým klientům za rok. Obzvláště když k tomu zahrnu důležitý parametr, že děti zkrátka musí čekat alespoň do svých šestnácti než začnou s hormonální blokací puberty, tudíž do ordinace sexuologa, byť nemají problém se svou sexualitou, docházejí více let než dospělí, tudíž musíme průměrnou dobu transgender dětí ve věku od cca 8 do 16let zprůměrovat a ještě odečíst od 16let, kdy je hormonální substituce teprve možná a pak k tomu přičíst ještě tak min. další dva roky než mohou podstoupit operaci. Takže ta stovka dětí se rozmělňuje do cca šesti let než mohou podstoupit operativní léčbu a jsou pravidelně sledováni, což nějaký výmysl nebo tlak ze strany rodičů, médií, okolí atd. zpochybňuje.

Nárůst transgender dětí není nijak rapidní, jen je dán možnostmi a informovaností rodičů a reflektuje nárust dospělých osob, kterých je právě kvůli těm možnostem násobně větší. Informovanost přispívá k častějšímu rozhodování dospělých osob.

Co spoustu lidí při přečtení takového článku vůbec nenapadne je fakt, že transgender děti jsou sledováni psychologem několikanásobně a mnohem déle než dospělí jedinci v tom, že jejich požadavek na změnu pohlaví je stálý a neměnný a to do doby než budou později moci změnit svou identitu úředně nebo chirurgicky, protože to u dětí v té době nehraje žádnou roli. Zatímco se u dospělého předpokládá, že bude rozumět tomu, že jeho kroky činní uvědoměle a více rozhodně s následky do budoucna, u dětí se k tomuto závěru dospívá na základě jejich požadavků. Když tito děti se stále cítí přislušníky opačného pohlaví a to i přes to, že se mu děti posmívají a nechtějí ho mezi sebe začlenit, což se často děje, co byste jako rodiče asi volili? Asi bych se připojila k té tvětšině z vás, která si myslí, že chránit a respektovat dítě je to lepší než mu vynadat a rozmluvit. Ti děti jsou ve svých požadavcích často rozhodnější než dospělí.

Dnes už se nevyvíjí tlak na dítě, aby se sociálně přizpůsobovalo svému okolí, pokud je jen trochu jiné než jeho vrstevníci. Stačilo, že řadu let se sociálně přizpůsobovali jeho rodiče a v tomto smyslu katolická církev dnes funguje úplně stejně jako komunistický režim. Na jednu stranu zveličovat ty stovky čekajících dětí v sexuologických ordinacích a na druhou uvádět jeden až tři případy dospělých, kteří si to později rozmysleli, možná proto že je okolí nedostatečně respektovalo, je Off Topic. Na jednu stranu v nás převládají pochybnosti a nutkání vytvářet nějakou idealizovanou, unifikovanou a dokonalou společnost, na stranu druhou nám dávají znát právě ti nejzranitelnější, jak jsou proti tomu všemu o mnoho statečnější a odolnější než dospělí.

Zmlátit a seřezat, genderově segregovat podle toho, jak se kdo narodí, tím možná snížíte statistiku výskytu transsexuality, zvýšíte tak neopodstatněnou netoleranci jako je tomu u Slováků, následně zvýšíte prevalenci sebevražednosti, úzkosti a depresí, ale problém stejně nevyřešíte! Mohu říct, že zaplať pánbůh, že dnešní děti se nelámou přes kolena podle názorů rodičů nebo společnosti a že je dáván důraz na jedinečnost dítěte. Vašich malinko odlišných dětí.

I když se kolem této problematiky vyskytne většinou velké množství nesnášenlivosti a odsuzujících příspěvků a článků, tak vězte, že rodiče to stejně řeší jinak po svém, hlavně soucitně a s respektem jako v diskuzi na emimino.cz. To si pak říkám sama pro sebe, že víc k tomu psát už je asi zbytečné.

 

4 komentáře to

“Transgender děti aneb jak je to s rostoucími trendy”

  1. On Listopad 26th, 2017 at 21:45 Šárka Says:

    hlavně zde panovala, a stále ještě u dosti lidí převažuje výchova dle zakořeněných staletých/tisíciletých genderových sterotypů, což vlasně rozhodovalo a stále rozhoduje o životech dětí, a jen určitá malá část dětí se dokázala/dokáže vzepřít výchově rodičů, školy, okolí a probourar se genderovými stereotypy a přísně hlídaným a udržovaným přegenderizovaným společenským systémem, a dosánnout takového života tak jak si ho přáli / přejí žít

    udržování tradic, umanuté lpění na neměných stavech/pravidlech/zákonech, konzervatismus, poslušnost poslouchat autority, přísnost proti odlišným lidem, trestání odlišnosti za porušování normálnosti, to vše mnoha lidem akorát škodí a ničí jejich životy, dělá to jejich životy nesnesitelné, a proto ti odlišní lidé kvůli tomu všemu trpí depresemi a sebevražednými tendencemi

  2. On Listopad 27th, 2017 at 7:32 Dominika Says:

    také bych řekla, že dětská transsexualita, která je zatím pod jinou Dg. a v klasifikaci příští rok zůstane je vlastně jen spojení osobnosti dítěte a vhodného podporujícího prostředí.

  3. On Prosinec 3rd, 2017 at 14:42 Anonym Says:

    Pokud by to náhodou někomu uniklo, tak sem dám odkaz, kde doktorka Fifková popisuje situaci, „Jak se v Česku žije transsexuálním dětem“

    https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/456067-sexuolozka-hanka-fifkova-jak-se-v-cesku-zije-transsexualnim-detem.html

  4. On Prosinec 3rd, 2017 at 14:45 Dominika Says:

    děkuju za doplnění…jé to je hezky napsané…to bych do novinek neřekla…

Email will not be published

Website example

Your Comment:

 
  • Přihlásit se