Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Transgender, který změnil volební práva žen

Květen5

Existuje taková jedna legenda, která se vypráví v Santa Cruz v Kalifornii. Ona to vlastně není jen pouhá legenda, ale má pravdivý základ. Představte si dobu 17. října 1868, kdy všichni jezdili dostavníky, na ulicích postávali prodavači novin, cesty byly neudusané a tak vítr roznášel mezi dřevěnými staveními prach a smotané větve v chomáčích, na ulici se málokdo odvážil vyjít a veškerá zábava se odehrávala v místních salónech a ta romantika, jakou si představujeme dnes a která vám při tom určitě probleskla hlavou, byla spíše nerovný boj o přežití. A zrovna jeden kamelot v té době zve všechny muže do nejbližší požární stanice v Soquel k volbám. Roku 1868 měřili své síly republikán Ulysses S. Grant proti demokratovi Horatio Seymourovi a hlavně v té době mohli volit jen pouze muži. A ten kamelot mohl rozdávat třeba takové plakáty.

Do místnosti požární stanice vešel Charley, který se našel na seznamu a vzal si volební lístek. Charley byl farmář a rančer, který se narodil v New Hampshire, avšak dlouhou dobu poté, co utekl ze sirotčince ve věku 12 let roku 1824 se na Rhode Island živil jako řidič dostavníku. Tam se naučil pracovat s koňmi od svého přítele Ebenezera. Naučil se nejprve pracovat s jedním, pak se čtyřmi a nakonec se naučil řídit dostavníky tažené šesti koňmi pro California Stage Company. Řídit spřežení tažené šesti koňmi bylo v té době velmi obtížné, vyžadovalo obrovskou sílu v rukou a vybudovanou autoritu mezi samými plnokrevníky. Silniční jezdci byli v té době velmi ctěný a ctihodný Henry W. Bellows, prezident Sanitární komise Spojených států amerických, prohlásil na cestě do Kalifornie v roce 1864, že to jsou silniční válečníci. Ti nosili dlouhé plátěné prachovky, dlouhé rukavice, vysoké kožené boty a široký klobouk zdvihnutý vzhůru. Charleymu se přezdívalo tobacco-chewin nebo také one-eyed či Cockeyed Charley, ale na obálce volebního lístku měl určitě napsáno ctihodný pan Charley.

Charley řídil dostavníky třicet let mezi Sacramentem, Placerville, Oaklandem, San Jose, Santa Cruz atd. Pokaždé vydržel drsné a klikaté cesty, vytrvával proti špatnému počasí a hlavně odolal i nájezdům zlodějů. Další legenda praví, že ho jednou přepadl bandita s přezdívkou Sugarfoot, který ho donutil vzdát se těžké krabice. Charley poslechl, ale banditu na stejné trase později dohnal a nakonec zastřelil. Vždyť patřil mezi nejlepší řidiče Kalifornie jako byli Fosse, Hank Monk nebo George Gordon. Nakonec však roku 1860 zanechal povolání řidiče a stáhl se do lesů, kde se živil jako dřevorubec.

O pár let později ve volební místnosti neměl jedno oko a na jazyce se mu dělal rakovinotvorný nádor a na své farmě šest mil od Watsonville, kde bydlel v malé boudě, často trpěl revmatismem. Ve věku 55 let podepsal Velký rejstřík voličů v Kalifornii, aby mohl volit a i když neexistují žádné přesné záznamy, má se za to, že když rejstřík podepsal, byl také i volit. Roku 1880 Charley Parkhurst, to bylo jeho celé pravé jméno, zemřel. Následná pitva prokázala, že se narodil jako žena a během svého života porodil dítě, které ale v mladém věku zemřelo. To možná bylo příčinou, proč se Charley stáhl z veřejného života na osamělou farmu, kde žil odříznutý od společnosti. Nicméně je od té doby Charley považován za prvního člověka, který změnil volební práva obyvatel ameriky a lidé tak díky němu dali zavděk myšlence, že by mohly volit i ženy, neboť první ústava, která dávala ženám právo volit, vznikla krátce po jeho smrti v roce 1889. Pamětní deska na hasičské stanici v Soquel v Kalifornii nese jeho jméno a je pohřben ve Watsonville mezi ostaními významnými průkopníky a pionýry a také roku 2007 po něm byla pojmenována ulice v Parkhustu a 2012 Karen Kondazian napsal historický román The Wipp inspirovaný postavou Charleyho a zmínku si také právem zasloužil v románu Six Horse Hitch od Janice Holt Giles. Místní noviny Newspaper and periodical clippings o něm napsali několik oslavných článků jako je např. tento a co my víme, třeba je zas opět rozdával ten stejný, o trochu starší a méně známý kamelot.

Když jsem tento post napsala, uvědomila jsem si, že to vlastně v té době bylo hodně rebelské prosazovat volební práva žen. Za života Charleyho a začátkem druhé poloviny 19.století začaly vznikat první spolky, které začínaly prosazovat volební práva žen. To nejprvnější shromáždění se uskutečnilo roku 1848 v New Yorku a jeho výsledkem bylo, že muži a ženy jsou si rovni, což na tu dobu byla velmi revoluční myšlenka, protože jak si jistě z výše uvedeného plakátu všimnete, tak za každým mužem téměř vždy stála nějaká žena, která ho ovlivňovala. A tak se to mohlo často setkávat s nepochopením i u samotných žen, že zkrátka jen některé ženy málo ovlivňují svou drahou polovičku, či to vůbec neumí. Dokonce v té době se uvažovalo o tom, zda-li by mužští představitelé některých povolání jako např. učitelé nebo novináři neměli vstupovat do manželských svazků, což byl směr, který dusil ženskou emancipaci. Byl to právě muž, který se staral o blaho své ženy a rodiny a nemohl si dovolit podnikat kroky, které by vedly k horší sociální a finanční situaci ve své rodině, jenomže i když mu žena kolikrát nesouhlasně něco řekla, byl to právě ten muž, který měl konečné rozhodující slovo, což ale právě ve volbách často nemělo pro ženy takový efekt respektive vůbec žádný a navíc dříve nebyly z větší míry vztahy založené na lásce a tak se často stávalo, že rodiny byly stejně kastované na republikány a demokraty a tak ta touha žen se prosazovat tímto směrem byla o to menší. Chápejte to tak, že po revolučních válkách byly republikánské ženy se svými republikánskými protějšky a ty demokratické s těmi demokratickými. A navíc to byla společnost plně oproštěná od veškerých schopností žen postarat se o rodinu bez vlivu manžela a také víc voleb politických stran nebylo než jen ty pouhé dvě, tak jako tomu je v USA doposud. Velmi zajímavé je to, že z pohledu dnešní doby bych řekla, že ženská emancipace v devatenáctém století mohla být příznačná pro každou ženu, ale opravdu tomu tak nebylo, spíše tomu z výše uvedených důvodů bylo naopak. Dalo by se pochopit, kdyby v té době bylo několik politických směrů a manželky mužských voličů byly více nespokojené s odevzdanými hlasy a měly potřebu tu rovnováhu upravit podle svého, ale v rozdělené společnosti dvou táborů zvlášť když společnost byla rozdělená jen těmi dvěma směry, to bylo docela odvážné přijít takovou myšlenkou, když k tomu ani v podstatě nebyl žádný důvod. Proto je Charley oslavován, že prolomil něco, co v té době bylo téměř nemožné.

595 článek zde…přemýšlím jak s vámi oslavit další stovku. Možná bych v dalších pěti mohla udělat nějaký velký přehled.

posted under Osobnosti
2 komentáře to

“Transgender, který změnil volební práva žen”

  1. On Květen 5th, 2019 at 12:30 Eliška Liška Says:

    Dobrá historka k nedělnímu kafíčku ☕
    Kde ty na to bereš ještě čas ve tvé situaci… to ti závidím. Bez ironie.
    Jinak zdravím!

  2. On Květen 5th, 2019 at 12:34 Dominika Says:

    V mé sitaci se spíš nedá moc toho dělat a tak si krátím nudu zábavnými historkami. A také zdravím k vám.

    PS: Při hledání článků a témat narážím kolikrát na některé, které si nechávám na okurkovou sezónu a tenhle počkal 151 let, ale je možná stejně zábavný a poučný jako ty ostatní. Transgender a sport bylo více méně plánované, i když se termíny CAS odsouvaly, stejně tak tomu bylo s vyškrtnutím transsexuality z klasifikace duševních poruch a pak tu jsou ostatní, které jen tak vyplývají z okamžitých událostí a hodí se mi do obsahu, protože jsou věci, které by se měly tématicky opakovat. Takže psát takový underground a slavit skoro 600 příspěvků za pět let s trochou snahy dosáhnout lze. Juchů. Nejvíc práce mi dávají ty, které už jdou do hloubky tématu, kde musím ověřovat každé druhé slovo, co napíšu jako např. nedávný souhrn pediatrické péče o transgender dospívající.

Email will not be published

Website example

Your Comment:

 
  • Přihlásit se