Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Transsexualita není duševní onemocnění

Únor23

Na téma dávných údálostí týkající se historie transsexuality a transgenderu jsem tu již napsala hodně, dokonce celou sérii. Je potřeba si však s příchodem nové revize diagnostifikovaných onemocnění Světové zdravotnické organizace WHO a tím pádem i vyjmutí transsexuality z této řady uvědomit a srovnat pár skutečností, protože na různých blozích se mohou šířit dezinformace.

Pokud půjdeme až do roku 1979, pak tento rok začala platit devátá revize diagnostifikovaných onemocnění ICD9 Světové zdravotnické organizace WHO. Tehdy ještě byla diagnostifikovaná homosexualita jako duševní onemocnění, avšak v té době patřila do poruch osobnosti po kódovým označením 302.0.  Transsexualita byla nově doplněna a označena po kódem 302.5 a dle definice znamenala, že se jedná o odchylku soustředěnou dle přesvědčení jedince, že zjevné tělesné pohlaví je v nesouladu, přičemž výsledné chování je zaměřeno buď na změnu pohlavních orgánů nebo na adaptaci chování odlišného od pohlaví při narození.

Už v této době jak homosexualita tak transsexualita byly zařazeny do kategorie, která zahrnovala růné sexuální deviace znamé pro tu dobu jako např. travestismus, pedofílii, exhibicionismus, ale dokonce i frigiditu nebo i neplodnost. Ano, pokud je dnes cca 15ti% stav neplodnosti u párů, po roce 1979 byste byli označeni v nejlepším jako sexuálně neadaptivní nebo ještě hůře sexuálně nevhodní či neschopni udržet erekci. Byť to není dlouhá doba, ale vážně v této době se neplodnost brala jen jako neschopnost muže udržet erekci. Dnes s posunem plodnosti do statisticky vyššího věku než před lety(30+) je toto už jen nostalgická hloupost a mylník v nepochopení sexuologů, kteří si na DSM kategorizaci udělali kariéru.

Stejný mylník v nepochopení představoval i postoj k homosexualitě, který někteří zarytí psychologové a zastánci psychoanalýzy a podobných ne-li horších psychoterapeutických technik jako v té době byla konverzní terapie vyvinutá v Česku, postupně zjišťovali, že s homosexualitou nehnou ani náhodou. Nikomu se nepodařilo snížit prevalenci homosexuality v populaci, nepřevychovali homosexuály k heterosexualitě, jakákoliv léčba byla z jejich strany neúspěšná a neprokazatelná a mezi těmi státy, kterým se to úspěšně v uvozovkách úspěšně dařilo, patřilo Rusko s totalitními režimy a Čína včetně pár států, ve kterých bylo absolutní tabu o tomto tématu mluvit. Tím chci napsat, že i dnes jsou stle lidé, kteří se v souvislosti  s homosexualitou odkazují na její krátký zápis s sexnamu duševních nemocích jako na odchylku. Dnes kdo nevolí Putina, ten dostane za sousedy nepřizpůsobivé homosexuály a nebo nikdo nikdy homosexuála neviděl a přesto je za sousedy nechtějí, tak vypadá dosah tabuizování problému na Slovensku. Stejně tak lze předpokládat, že s vyškrtnutím transsexuality z klasifikace duševních onemocnění, bude její stigmatizace ještě dlouho přetrvávat.

O problémech by se mělo mluvit, to dokazuje nová revize ICD 11, která nahrazuje tu starší z roku 1999. Pouhých 19let je tomu, co trvalo sexulogům pochopit, že stejně jak homosexualita se také transsexualita pod novým označením F64.0 a F64.2 nedá vyléčit, snížit v populaci a ani není duševním onemocněním. Zkrátka nás nepředěláte, ať chcete či nechcete, stále budeme mezi vámi ve stejných poměrech k populaci. Jediný co můžete udělat je to, že nás buď začnete akceptovat a přijímat ať už z toho lidského hlediska či legislativního nebo nás budete stále zapírat jako je tomu v různých nesvobodných státech. Určitě vám to vrátíme na statistikách a věřte, že stát který se chová špatně ke svým menšinám, se chová pak špatně i k většině, protože následně diskriminační jednání se zevšeobecňuje i na ostatní a mezi tím je velmi tenká hranice.

Vraťme se znovu o necelých 40 let zpátky do roku 1979, kdy ICD 9 vznikla. Rok na to sexuologové začlenili transsexualitu do svého manuálu DSM „diagnostický a statistický manuál“ v třetí své verzi. Tento manuál nijjak nemůže fungovat bez klasifikace diagnóz WHO, jelikož je diagnostický systém ICD vázaný na příjem z léčiv a terapeutických postupů. Celý DSM systém podporuje základní myšlenku Raye Blancharda 1980, že každý transsexuální člověk je svým způsobem sexuální deviant s rozvinutou androphilií, gynephilií a narcistickou ambiphilií, nic jiného než prádelní deviace jestli to mám shrnout. Jenže to zas patří mezi největší omyly.

V únoru 2015 vznikla nová první vere ICD, zde to poprvé vypadá s tím vyškrtnutím trochu nejasné. Co je však jasné je to, že se původní Dg přesouvá do sexuálního zdraví. Ještě možná se bude jednu revizi zkoumat transsexualita v dětství, avšak se do diagnozy přidává významná podmínka:

Gender variant behaviour and preferences alone are not a basis for assigning the diagnosis.

Frozen v URL znamená pozastavená. První verze ICD11 byla testována lékaři v praxi po dobu jednoho roku a následně po připomínkovém řízení byla vytvořena verze upravená a ta byla znovu testována v kratším intervalu. Již v roce 2017 bylo jasné, že nová verze ICD 11 bez diagnostifikované trannsexuality bude koncová. Ta počítá jen s odlišnostmi, které k transsexualitě mohou vést jako je interssexualita nebo chromozomální poruchy pod původním označemím F64.9 a také prodlužuje dobu zkoumání dětské transsexuality. Jak je známo, tak podle nedávných studií se až 3% adolescentů se identifikuje jinak než jen bigenderově, což přesahuje hranice stálosti dlouhodobého požadavku na změnu pohlaví. Do této kategorie se dostávají i děti, které jsou jakkoliv genderově nevyhraněné avšak jejich požadavek na změnu pohlaví  znovu není podmínkou.

Máme již dvě odlišné revize světové zdravotnické organizace, přičemž jen jedna je ta aktuální, tak prosím neplést obě dohromady. U té aktuální zůstává z ICD 10 transsexualita u dětí známá jako F64.2, přičemž pouhý požadavek na změnu pohlaví nemůže být brán pro stanovení diagnózy. U nové verze ICD 11 je zeleně označena diagnóza z předchozí verze. Zůstávají tedy jen pouze F64.2  jako HA41 bez pouhého subjektivního požadavku na změnu pohlaví a ti co byli jako F64.9 zejména intersexuální lidé a lidé s chromozomálními odlišnostmi se přesouvají do kategorie sexuálního zdraví HA40. F64.0 s novou verzí nebude a pokud nemáte jinou poruchu, pro kterou by se požadavek na změnu pohlaví dal stanovit, duševně nemocní nebudete. Přesto jak jsem již nastínila, bude trvat ještě dlouho, až ta stigmatizace duševního onemocnění zmizí.

2 komentáře to

“Transsexualita není duševní onemocnění”

  1. On Únor 25th, 2018 at 15:56 Šárka Says:

    Dle futurologů, za cca 100 let má být změna pohlaví zcela běžnou věcí ve společnosti, a v populaci by mohlo být až 10 procent lidí se změnou pohlaví.

    Tak já za 100 let tady už nebudu, ale i tak by mě dost zajímalo, jak moc to bude přesné, nebo mylné tvrzení.

    Podaří se v lidské populaci vykořenit lidskou xenofobii a hloupé předsudky, nebo dojde k naprostému opaku a z lidské populace se stanou ještě větší blbci?

  2. On Únor 25th, 2018 at 18:34 Dominika Says:

    38 let stigmatu za 100 let nápravy je v lepším případě ta odpovídající doba, než to všechny přejde považovat homosexualitu a transsexualitu za duševní onemocnění, v lepším případě za poruchu a ještě v lepším případě plést si orientaci s genderem.

    Přesně takovou dobu například už trvá náprava stigmatizace transgender lidí kolonialistickou Anglií v Indii. Anglie už vůbec dávno nikoho „nekolonizuje“, ale základ kriminalizace homosexuality a transsexuality položila již v roce 1871. Dodnes ze z toho nejlidnatější země světa vzpamatovává.

    Já bych už se na to všechno taky vykašlala, ale když si tyto události vždycky připomenu, mám chuť napsat další článek.

Email will not be published

Website example

Your Comment:

 
  • Přihlásit se