Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

TS a rodičovství

Únor14

Protože je dnes Valentýn a já svoji malou taky přece miluju, dostala ode mne kytici poupat. Dostala svou první opravdovou kytici a měla z ní obrovskou radost a hned si je dala do vázy. V dojetí jí říkám, že by si měla zvykat a že jich bude dostávat ještě mnohem mnohem víc, protože hraje totiž na housle a již 23. února vystoupí na koncertě. Cvičíme teď tedy dvakrát denně sousedi nesousedi a ona pořád pláče, že po ní učitelka chce, aby to zahrála bez not. Prý to není spravedlivé, když ostatní je mít můžou a ona ne, a tak je na mne nelehký úkol ji namotivovávat, aby cvičila pořádně bez slz a bez vztekání, protože jí to naštvané nejde. A když je teď nosí s sebou pořád, hrála i před dětma ze třídy na hudební výchově a dostala za to jedničku. Když se mi nakonec uklidnila, tak to docela zahrála dobře, i přestože já notám vůbec nerozumím a já hraji jen na roli pyšného rodiče. Jako laikovi mi to už moc nevrže, tak asi tak je to o to lepší. Bude to její první koncert a na konci minulého školního roku, toho hudebního roku, protože do školy ještě nechodila, se mi při v šatně na závěrečných přehrávkách rozbrečela, že to nedá, jak byla vystresovaná. Je hrozná trémistka, ale nakonec postoupila a teď to nebude o nic lepší, nervozita z ní je znát už teď. Ode mne za postoupení dostala kilový pytel bombónů, který nemohla ani unést, ale teď se k takové události bude hodit opravdová kytice. Tak snad jí to dopadne dobře a držte palce. Já si na kytku ještě chvíli počkám, ale když já miluju slunečnice a občas si je musím dát sama sobě. A taky chtěla po mne udělat svou oblíbenou koprovku, tak jsme doteď spolu vedle sebe ležely a težce po ní oddychovali, jak jsme se jí přejedly. Mám ráda ty chvíle, kdy mi leží na hrudníku a koukáme spolu na telku.

ruze

Zbytek příspěvku je 15let starý. Ano opravdu tyto mýty a pravdy byly sepsány před patnácti lety na webu queer.org a protože s nimi téměř ve všem souhlasím, cituji jej zde.

První jsou mýty a předsuky o transsexualitě v souvislosti s dětmi:

1) Mýtus: TG děti obtěžuje

Porucha pohlavní identity je často směšována se sexualitou. Takové TG chování jako cross-dressing (zvláště u MtF) je často považováno za více než výstřední, sexuálně úchylné chování. Zatímco existuje tradiční mýtus, že tito lidé s jinou pohlavností přirozeně obtěžují, nedávná zkoumání ukázala, že  jsou to právě heterosexuální muži, kteří jsou pachateli většiny případů obtěžování. TG lidé se mohou převlékat, brát hormony, žít ve vlastní žádané pohlavní roli, nebo volí operaci ke změně pohlaví ne proto, že by chtěli obtěžovat děti, ale protože tyto věci splní hluboké emoční potřeby k vyjádření mužských nebo ženských pocitů uvnitř jich samotných. *tady chci jen dodat, že cross-dressing sice patří do poruch, avšak nepatří to transsexuality.

2) Mýtus: TG nemohou / nemají děti

Máme děti získané mnoha způsoby, právě tak, jako každý jiný člověk: adopcí, umělým oplodněním, pohlavním stykem, vlastním i nevlastním rodičovstvím atd.

3) Mýtus: Děti nemohou nést úděl spojený se změnou pohlaví. Děti potřebují být v určitém věku, aby byli připraveni dozvědět se o TG rodiči nebo TG členu rodiny.

Známe rodiny, které se úspěšně dohodly o a nepřestávají jednat o problémech pohlavní přeměny a přizpůsobují se dětem v každém jejich věku. Každý věk má jedinečné potřeby, kterým musí být vyhověno, a je na rodičích, aby tyto potřeby poznali. Kvalita vztahu rodiče-dítě vztah je důležitější  faktor než věk dítěte.

4) Mýtus: TG rodiče poznamenávají své děti

Děti poznamenává transfobie. Jistě není snadné být hrdý a čestný s tím, kdo jsme v této transfobní společnosti, toto dělá naše děti silnými a více tolerantními k různorodosti. Je to transfobní společnost, která potřebuje změnu, ne zda zůstaneme nebo nezůstaneme uzavřeni v tom, kým jsme.

5) Mýtus: TG musí vyřešit všechny otázky pohlavní identity před tím, než si pořídí své děti.

Známe TG rodiče, kteří si teprve ujasňují svou pohlavní identitu a jsou dobrými rodiči a mají zdravé děti. Informace, které dětem poskytujeme musí být přiměřené jejich věku, a rodiče musí nastavit meze a hranice. Coming-out směrem k dětem může rozptýlit pocity tajnůstkářství a nečestnosti. Může zvětšit pocity blízkosti. Ale rozhodnutí, zda coming-out ano či ne, je vysoce soukromé a musí být respektováno.

6) Mýtus: TG rodiče musí být ideální

TG rodiče jsou schopni dělat stejné chyby, jako dělají jiní rodiče během výchovy děti. Protože být TG rodičem může znamenat být středem pozornosti nebo se naopak uzavírat, normální chyby se mohou zdát většími než opravdu jsou.

7) Mýtus: Jakékoliv pohlavní experimentování dětí TG rodičů je přímý výsledek toho, že mají TG rodiče

Experimentování s pohlavím je přirozené a dětem by mělo být umožněno. Známe děti TG rodičů, kteří cítí otázku svého pohlaví a zase jiné, které nevyjadřují jakékoliv pocity být TG. Mnozí z nás vyrůstali jako TG navzdory silnému odrazování našimi rodiči od jakéhokoliv pohlavního experimentování a také navzdory tomu, že jsme měli přísnější vzor pohlavní role. Naše děti budou vyrůstat ve svobodě v hledání a otázkách nad svou pohlavní rolí a mají možnost vybrat si svou vlastní totožnosti.

8) Mýtus:  TG lidé jsou buď pachateli nebo oběťmi zločinu a nejsou schopní být rodiči.

Obraz TG lidí jako zločinců je záporný stereotyp často zobrazovaný hromadnými sdělovacími prostředky (například Mlčení jehňátek a Neodkladné hry), ale obraz, který cítíme, neodráží přesně naše společenství. My navíc nevidíme ty TG, kteří dělají smysluplnou práci, jako zločince. Diskriminace v zaměstnání je tak hrozná, že TG často stojí na okraji, nejsou schopni v zaměstnání vydržet a jsou donuceni vybrat si zaměstnání, kde nikdo naplno nevyužívá jejich schopností ani jim neumožní být zcela viditelnými. Smysluplná práce je práce jako každý jiná a zvláště v této souvislosti by neměl být nikdo diskriminován.
Následkem transfobie společnosti je skutečnost, že TG lidé jsou často obětí diskriminace, nenávidějí zločiny a násilí. Kvůli tomuto byla projednávána práva v mnoha státech k postavení diskriminace na základě pohlavní identity mimo zákon. Ale i když jsou tato fakta významná, nechceme být v prví řadě známí jen jako oběti trestných činů. Chceme být známí jako hrdí lidé ze všech společenských vrstev. Známe TG lidi , kteří jsou počítačoví odborníci, majitelé malých obchodů, zahradníci, učitelé, správcové, manažeři, hudebníci, tesaři, advokáti, stavební dělníci, řidiči nákladních automobilů, prodejci, lékaři, právníci, administrativní síly, pokladníci, bratři, sestry, synové, dcery, a RODIČI!

A druhá část je Janine Elliot „Jak neztratit vaše děti“ věnovaná nám. Není to můj překlad.

Páni ! Jaký titul! Tato brožura by se mohla zdát tentokrát dost deprimující, co se „soudy“, „přístupem“ atd. Ale docela často tam je taková láska mezi dvěma rodiči že odloučení nebo rozvod nejsou nutné. V mém vlastním případě, nenávist mezi námi byla příliš velká, než aby bylo možné napravit manželství, a bohužel mrzutost, kterou jsem trpěla, také stresovala mé děti. Mohl by být možná menší, kdyby mé „x“ bylo připravené vyhledat radu. Potíž ale je, že mnoho manželských poraden není dostatečně dobře informováno v záležitostech s pohlavní dysforií.

TS rodič, na vrcholu zmatku a starostí nad tím, jak přijmout svou vlastní dysforii, pokouší se dozvědět, jak by mohl zmenšit obavy a starosti jeho dětí, manželky a přátel. Každá manželka či manžel budou docela pochopitelně zděšeni poté, co již mají děti a když jejich partner najednou začne tvrdit, že je vlastně opačného pohlaví. Zřejmé záchytné body byly viditelné roky, ale někdy je partner raději pouštěl z hlavy, protože jednoduše tato fakta nechce přijmout. Prudké a násilně podřizování se vašeho partnera ve sporné otázce vašeho pohlaví je pro zahájení vaší přeměny špatným způsobem. Mělo by to být vedeno rozumně a přes rozumné časové období s pomocí poradců nebo psychologů či přátel. Nemůžete se pokoušet o udržení manželství a dětí bez toho, že byste neměli jejich náklonnost! Jakmile jste  rodičovskou oporou, pak příštím krokem budete stát tváří v tvář dětem.

Musíte být připraven k chodu událostí v dětem vlastní rychlosti. To znamená, že jestli vaše děti zpočátku nezvládají vaše nošení šatů opačného pohlaví, pak musíte zkusit být oboupohlavní tak, aby vás to na jedné straně nepřipravilo o rozum a na druhé straně jste tím snížil úroveň stresu na děti. Zajisté, jestliže jste zvolil pouze takto redukovaný „přístup“, není to velká cena za možnost být se svými dětmi. Budou mít rodiče jednoho pohlaví a bude  těžké očekávat rychlé přizpůsobení se někomu, kdo se nyní prohlašuje být opakem. Ani se od nich nedá čekat, že by třeba řekli, že jejich táta je teď jejich máma. Pohlavní dysforie je velmi řídký jev a jako takovému je těžké jí porozumět, obzvlášť pro velmi malé dítě. Jestli vás chtějí oslovovat „maminko“,  je to krásné, ale nenaléhejte na ně!
Takže:

  1. Berte události rozumně a pozvolna. Spěch nakonec stejně učiní běh událostí pomalejším.
  2. Získejte vašeho partnera na svou stranu.
  3. Buďte androgynní v oblékání před tím, než začnete nosit šaty opačného pohlaví!
  4. Neměňte náhle vaše chování. Pamatujte, že je mnoho genetických žen, které například hraji ragby či si hrály s vláčky, když samy byly dětmi!
  5. Pomalu vysvětlujte, jak půjdou události (například váš vzhled) raději s oběma současnými rodiči nebo s dětským psychologem.
  6. Jestliže jste například TS MtF, jste stále jejich otcem. Nepokoušejte se jim říkat, že jste matkou. Možná nepotřebují oslovovat vás „táto“  (vskutku to bude bude způsobovat nekonečné problémy, jestliže to tak je), tak jim navrhněte, aby vás oslovovali jménem jakým chtějí (až si zvyknou na „novou“ identitu, nakonec vás budou chtít oslovovat vaším novým zákonným jménem).
  7. Snažte se s nimi netrávit tolik času, když jsou se svými vrstevníky a způsobuje jim to problémy. Obtěžování jejich přáteli jim zničí dětství a bude pro ně mnohem těžší vás přijímat, jestliže už budou mít problémy.
posted under Můj RLT - život
2 komentáře to

“TS a rodičovství”

  1. On Únor 14th, 2015 at 18:53 Lucka Says:

    ahojík, přeji vám holky pěkného Valentýna. na mě si dnes vzpomněl jen jedem muž, bídáci, dostanou za uši chichi.

    učitelka to myslí dobře, chce aby si trénovala hudební pamět, potom se muže soustředit pouze na hudbu a nerozptylují ji noty, je spousta známých muzikantu kteří neuměli a neumí noty.
    trémy se nezbaví, jen se na ni dá zvyknout. držím palečky.

  2. On Květen 1st, 2015 at 8:21 Osamělý zápisník » Blog Archive » Jak transsexualitu zvládnou děti Says:

    […] Včera jsem tu hodnotila svůj první půlrok na hormonech a dnes bych mohla zhodnotit i to, jak mne po několika měsících přeměny bere moje dcera. Po nejaké době, kdy moje přeměna dosáhla do takové fáze, že mne lidi na ulici běžně začali oslovovat slečno nebo mladá paní, mi moje malá stále říkala v mužském rodě a nějak nechápala, proč by tomu mělo být jinak, vždyť na to byla zvyklá. Připomínám, že jí je sedm let a chodí teprve do první třídy. Můj vzhled byl úplně v rozporu s tím, když mi před lidmi moje malá řekla tati a s oslovením v mužském rodě, v horším případě na mne pokřikovala, jak to děti běžně dělají. „A táto podívej…“ Za jeden jediný den, mne dokázala před lidmi neskutečně mnohokrát vyoutovat, až mi to bylo trapné a občas mne to zoufalství dohnalo až k slzám. Nemohla za to, že mne pár dnů neviděla a musela mi najednou třeba při cestě domů všechno nového povědět. Stačilo, aby měla pocit, že jí neposlouchám nebo nekoukám a hned tam to táto bylo a ještě navíc s důrazem a hlasitější. Jenomže já měla pak vztek sama na sebe, že tomu pořád nechávám volný průběh a zatím jsem nic v tomhle neudělala. Měla jsem pocit, že když něco nepodniknu, tak se nic nezmění. Základní věci jsem už věděla z příspěvku o rodičovství. […]

Email will not be published

Website example

Your Comment:

 
  • Přihlásit se