Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Vítej do klubu – drsných chlapů

Březen25

Už bych si skoro myslela, že se nikam dál neposunu, ale to jsem se zmýlila…a pořádně. Už taký nový rok se nesl ve znamení, že právě v intimní oblasti to bude směřovat k objevování a nacházení nových věcí, které mi budou čím dál více příjemné a budou mi údajně dělat větší radost. „Hele, tohle ti musím přečíst.“ říkám své drahé polovičce, když ležíme vedle sebe v posteli, zatímco se probírá z horeček a já si zatím čtu časopisy. „Miláčku, v únoru to začne a někdy do října s postupnou tendencí objevíme spolu něco, co…bude naprostá bomba v našem vztahu.“ Takové klišé, až se začínám červenat a nemohu to najednou dočíst, jak se od hlavy k patě stydím. Od té doby mohu říct, že se to tak nějak plní, ale okamžitý výbuch smíchu mé drahé polovičky, když jsem tehdy svůj horoskop četla, bude nejspíš po celý rok také nezapomenutelný. „Ty a …? Hm hm hmmmm.“ domyslete si. „Na to ani nemysli!“ byla má jednoznačná odpověď. Tam se za nějakou dobu rozhodně nevidím a jestli chceš přijít s něčím novým, tak si najdi jinou alternativu, která mi bude dělat radost a ne jen tobě. Ale musím říct, že si doposud tak nějak v mnoha ohledech notujeme a já jsem hrozně šťastná a spokojená, že vlastně ani nemám potřebu se posunovat někam dál. Nebýt tehdy toho horoskopu, ten tak trochu změnil můj nadhled na svou budoucnost. „A co tam mám já?“ ptá se mne. „No, ty tam moc zajímavého nemáš. Nic moc.“ odpovídám. „Musíš být víc asertivní a ne jen mouchy sežerte si mne. Ale to ti říkám pořád a na to nepotřebuješ horoskop. Já tě už do toho nějak dokopu.“ Stává se ze mne najednou exoterik, který na horoskopy nevěří, protože to, co tam je napsané, je přeci jasné jak facka a na to horoskop přeci ani nepotřebuje.

Ještě aby někdo na horoskopy věřil…podle bulváru na extra.cz ostatním lezu na nervy tím, že jsem zneuznaný génius se sebedestruktivními sklony a jsem taky ufňukaná a bordelářka k tomu, zlomyslná mrcha dokonce… Sakra, trochu mne to děsí. Když se teď naštvu, budu asi i hysterka. Nebýt taková ta, která si už nemusí nic dokazovat, asi bych tomu i možná věřila. Naštěstí doma udržuju takový nepořádek, že se o bordelu zatím nedá hovořit a nějaké to uznání jako samotářka(už tato doména tomu napovídá) od okolí nečekám, takže z toho lze vyvodit, že ty kladné vlastnosti platí a ty záporné platit v žádném případě nemohou, přeci jen ty kladné vlastnosti nepopírám. Tak takhle já se peru s horoskopy. Chci o sobě číst jen pozitivní věci, které mne někam mohou posunout a ty špatné zavrhuji. Takže až příště jako já uvidíte v horoskopu větu jako: „Pozor na pomluvy, vrátí se vám.“ Tak si jako já řekněte, že nikoho vůbec nepomlouváte a jste jen o trochu víc než kdy jindy upřímní. Když budete upřímní, nebude se vám to přeci ve zlém vracet.

genius

Neperu se jen s horoskopy a uznání pak přichází i ze stran, kde bych to ani nečekala. „Zase trénink plnej ženskejch.“ Začal si stěžovat kamarád tento týden na tréninku kickboxu, když viděl, že moc chlapů nechodí a zatím přišlo víc holek než kluků. „To je tím, že my jsme spolehlivější než chlapi.“ Vracím mu to smečí a zažívám takovou tu vnitřní radost, že jsem řekla něco, co bylo správné. „Na tom něco bude.“ přemýšlí a jak se tak rozcvičuje, chodí sem a tam, najednou ho po chvilce přemýšlení popadla myšlenka, kde jsem zas já nechápala souvislost, jak na ni mohl přijít. „Ale my jsme zase drsný chlapi.“ Odpověděl. Asi jsem nasadila pro něho moc vysokou laťku. Aha, asi jakože ženy jsou spolehlivější a chlapi jsou naopak ti dsrní? Nechápu v čem se tyhle dvě tvrzení vyvažují, protože to má teda hodně daleko do antonyma, ale kamarád se obrátil i na mne a dodal: „Ale tebe počítám taky mezi drsné chlapy. Na to, že jsi ženská, se pereš dobře.“ Čímž si zřejmě myslel, že mne tím uznáním a pozváním do klubu drsných chlapů potěší. Kdejakého chlapa by to určitě potěšilo, od něj jistojistě, avšak jsem tu diskuzi rázem ukončila svým bodavým pohledem. „Hmmm, to není nic nad čím bych zzrovna začala jásat.“ polohlasně mu odpovídám. „Ještěže to všechno o mne nevíš, říkám si pro sebe. To bys asi takovou hloupost neřekl.“ Ale co, pro jednou být v tom klubu drsných chlapů být můžu, ne? A trenér na mne: „Domino, vymysli nám trénink napříště.“ Takže „Všichni si tedy lehneme, budeme ticho a budeme si recitovat.“

Ale přeci jen se mi tento týden dostalo uznání. Moje malá měla v pondělí i včera třídní přehrávky, takový koncert, co v hudebce děti udělají pro rodiče jednou za rok. V pondělí hrála na klavír a včera v pátek na housle. A Když začla na housličky hrát Ach synku, synku…Začali si rodiče za mnou šeptat, jak krásně hraje na to jak je malá. A já byla tak pyšná najednou v tu chvíli. Málem bych řvala dojetím jako želva. Už se nebojí a nemá trému. Poprvé před třemi lety jsem ji v šatně dodávala odvahu, když mi tam brečela, že své první vystoupení nezvládne a teď se už nebojí.

A s touhle písní mne má moje drahá polovička prý zafixovanou.

posted under Můj RLT - život

Email will not be published

Website example

Your Comment:

 
  • Přihlásit se