Lonely – transgender blog

Dominika byla proměněna…

Z rozhodování judikatury ESLP I.

Březen19

Přináším sem přepis JUDr. Adama Doležala z Ústavu státu a práva AV ČR Časopisu zdravotnického práva a bioetiky jako pohled na vývoj soudních rozsudků Evropského soudu pro lidská práva. Článek se týkal sice jednoho konkrétního případu, avšak protože shrnoval také závěry jiných rozsudků o transsexualitě, dají se otázky, kterými se soudy zabývaly, zevšeobecnit. Postupně sem přidám všech pět otázek a začnu tou první a to právem na soukromý a rodinný život.

1. zda došlo k porušení práva na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy – jako hlavní důvod porušení práva byla absence právního uznání změny pohlaví stěžovatelky, resp. vázání podmínky uznání na ukončení manželství. Reflektováno vzhledem k finskému právnímu řádu bylo i to, že manželství stěžovatelky mohlo být se souhlasem její partnerky kdykoli ex lege přeměněno na registrované partnerství, a v takovém případě by pak došlo i ke změně zákonného rozpoznání nového pohlaví. Pokud by takový souhlas stěžovatelka nedostala, měla možnost se rozvést.

Judge's gavel and European Union flag

Vývoj interpretace čl. 8 k otázce uznání nové genderové identity v případě změny pohlaví Evropským soudem pro lidská práva směřoval od restriktivního přístupu, k neutrálnímu přístupu až po aktivistický přístup, ve kterém se odrážela koncepce autonomie a lidské důstojnosti. Zatímco v nejstarších rozsudcích Rees vs. Spojené království (AN 9532/81, ze dne 17.10.1986) a Cosey vs Spojené království (AN 10843/84, ze dne 27.9.1990) a Sheffield, Horsham vs. Spojené království (AN 22885/93 a AN 23390/93, 30.7.1998). V případě Cosey soud konstatoval, že neexistuje pozitivní závazek státu zasahovat do záznamů v rodném registru. Registr měl ve Velké Británii historický charakter, ke změnám v něm docházelo jen při specificky určených situacích. Soud rozhodl, že odmítnutí změnit původní zápis v registru narození nelze považovat za zasahování do práva na ochranu soukromého života podle čl. 8 Úmluvy. V případě Cosey soud neshledal žádná nová fakta a z toho důvodu dospěl ke stejnému závěru. Nicméně v disentním stanovisku soudce Martense se objevil názor, že nerozpoznání nové genderové identity je zásahem do práva na ochranu soukromí. Soud podle jeho názoru měl aktivně zasáhnout a určit pozitivní závazek státu, aby změnil záznam v registru. Částečně průlomové bylo rozhodnutí ve věci B. vs. Francie (AN 13343/87, 25.3.1992), kdy soud shledal, že došlo k porušení článku 8, když Francie odmítala změnit její rodný list tak, aby byla respektována její nová genderová identita. Soud konstatoval, že na rozdíl od situace ve Velké Británii je ve Francii koncipován rodný list tak, že může být kdykoliv aktualizován. Z toho důvodu soud dospěl k názoru, že „na základě výše uvedených faktorů, které odlišují tento případ od případů Rees a Cossey, a aniž by bylo nutné se zabývat dalšími argumenty stěžovatelky, že se stěžovatelka denně dostává do situace, která jako celek není slučitelná s řádným respektováním jejího soukromého života. V důsledku toho, i když se přihlédne k rozsahu volné úvahy státu, nebylo dosaženo spravedlivé rovnováhy, které je třeba docílit mezi obecným zájmem a zájmy jednotlivce (viz výše odstavec 44), takže zde došlo k porušení článku 8.“ Nicméně ve věci Sheffield, Horsham vs. Spojené království setrval na původní argumentaci z rozsudků Rees a Cosey, protože podle jeho názoru nedošlo k významnému vědeckému pokroku, který by ho přiměl ke změně judikatury. Na rozdíl od Francie je právní situace ve Spojeném království odlišná, když rodný registr má historický charakter a nedochází v něm k přepisům. V projednávané věci Soud v souvislosti s čl. 8 dospěl k závěru, že žalovaný stát nepřekročil svou pravomoc, když v právní rovině neuznal nové pohlaví operovaných transsexuálních osob. Soud k tomuto závěru dospěl díky přesvědčení, že je stále zachována spravedlivá rovnováha mezi nutností ochránit zájmy transsexuálních osob a nutností hájit zájmy společnosti. Soud vycházel z toho, že stejně jako v době vyhlášení rozsudku Cossey zůstává skutečností, že operativní změna pohlaví nevede k získání všech biologických znaků opačného pohlaví. Zároveň neexistuje dostatečně široký konsens, jak přistupovat ke komplexním právním otázkám souvisejícím se změnami pohlaví. Nicméně i tady se objevilo disentní stanovisko. Soudci Thune, Geus, Mucha, Lorenzen a Herndl zdůrazňovali aspekt lidské autonomie a lidské důstojnosti, které musí být východiskem pro chápání lidských práv. Z tohoto důvodu došlo v případě legislativy Spojeného království k porušení práva na ochranu soukromí chráněné článkem 8 Úmluvy. Taktéž asentující soudce van Dijk odkazoval dokonce na fundamentální právo na sebeurčení. Rozhodnutí však již bylo přijato u Velkého senátu jen v poměru 11 hlasů ku devíti hlasům. Definitivní změnu v interpretaci článku 8 Úmluvy vůči translidem přinesla rozhodnutí Goodwin vs. Spojené království (AN 28957/95, 11.7.2002) a I. vs. Spojené Království (AN 25680/94, 11.7.2002). Soud v podstatě převzal argumentaci disentujících soudců ve věci Sheffield a Horsham s tím, že jedním z klíčových aspektů bylo chápání autonomie jako seberealizace, tj. rozšíření práva na soukromí i na oblast vlastního sebeurčení a seberealizace vlastního života. Právo na soukromý život tak pojal soud šířeji, než tomu bylo v anglo-francouzské koncepci práva na soukromí, chápaného jako právo na ochranu před veřejnou publicitou. V tomto případě bylo právo na soukromý život chápáno jako právo přesahující ochranu soukromého života, ale chránící i sebeurčení jedince. Evropský soud pro lidská práva tak spíše přejal německou koncepci práva na soukromí. Do tohoto pojetí autonomie pak spadají i otázky personální identity a osobního personálního rozvoje a jeho morální ochrany. Expanzivní idea soukromého života zahrnující autonomii zasahuje dále než jen k negativní ochraně této autonomie, ale i k pozitivnímu závazku státu zajistit možnost seberealizace jedince a určení vlastní identity. Podle soudu „pojem osobní autonomie odráží významný princip, na němž spočívá interpretace záruk tohoto ustanovení, je chráněna osobní sféra každého jednotlivce, včetně práva každého stanovit podrobnosti své identity lidské bytosti (viz zejm. Prettyová proti Spojenému království, 2002) 6), a Mikulič proti Chorvatsku, 2002). Ve 21. století nemůže být možnost transsexuálních osob plně užívat, tak jako jejich spoluobčané, práva na osobní rozvoj a na fyzickou a psychickou integritu považována za kontroverzní otázku vyžadující čas k tomu, aby bylo možno se lépe postavit k problémům, jež s ní souvisejí. Stručně řečeno, neuspokojivá situace operovaných transsexuálů, kteří žijí mezi dvěma světy, jelikož skutečně nenáležejí ani k jednomu ani k druhému pohlaví, nemůže nadále trvat.“ Soud také zdůraznil, že pokud stát povoluje léčbu a chirurgický zákrok a dokonce ji i financuje, pak je nelogické, že odmítá uznat právní implikace výsledku, k němuž taková léčba vede. Od tohoto rozhodnutí lze pak konstatovat, že Evropský soud pro lidská práva rozhoduje tak, že nepřipouští takovou úpravu, která by odmítala právní akceptaci změny pohlaví. Srovnej např. L. vs. Litva (AN 27527/03, ze dne 11.9.2007), kdy došlo k porušení čl. 8, protože Litva dosud nepřijala prováděcí zákon k ustanovení občanského zákoníku zakotvujícímu právo na operativní změnu pohlaví. Ve výsledku bylo zdůrazněno, že státy musí plně úředně uznat změnu pohlaví. Zároveň je nepřijatelné, aby národní legislativa neakceptovala práva transsexuálního jedince na uznání jeho skutečné identity. Nicméně taková akceptace nemusí být bezpodmínečná. Jedna z otázek je pak vázána na to, zda podmínkou uznání pohlaví může být i zrušení nebo anulace uzavřeného manželství. Touto problematikou se ESLP zabýval v rozhodnutí Wena a Anita Parry vs. Spojené království (AN 42971/05, 28.11.2006). Stěžovatelé byli manželé, z nichž jeden podstoupil operativní změnu pohlaví. Na základě toho žádal o přidělení certifikátu potvrzující změnu pohlaví, nicméně vydání takového certifikátu bylo vázáno na případ, kdy dojde k anulaci jeho manželství. Oba stěžovatelé však odmítali anulaci manželství a chtěli i nadále setrvat v manželském svazku. Systém práva Spojeného království to však neumožňoval, protože manželství jako institut je v britském právu zaměřeno na osoby opačného pohlaví. Pro osoby stejného pohlaví právní řád Spojeného království umožňuje možnost uzavřít registrované partnerství, ve kterém jsou osobám přiznávána téměř shodná práva jako osobám v manželském svazku. Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že v této oblasti mají státy vyšší míru prostoru pro uvážení. Při vyvažování zájmů (na jedné straně společenský zájem na tom, aby manželství zůstalo institutem pro osoby opačného pohlaví, na druhé straně osobní život a právo na sebeurčení stěžovatelů) soud poukázal na to, že zásah do rodinného a soukromého života není tak zásadní, protože oba stěžovatelé spolu mohou i nadále žit ve vztahu registrovaného partnerství, který garantuje obdobná práva jako manželství. Odlišně od tohoto posouzení postupoval v podobném případě německý Spolkový ústavní soud v rozhodnutí BvL 10/2005 ze dne 27.5.2008. Ten zaujal liberální přístup, když konstatoval, že transsexuální žena, která podstoupila operativní změnu pohlaví poté, co byla více než 50 let sezdána, může zůstat v manželském svazku se svou ženou a zároveň jí může být umožněno přeměnit její úředně akceptované pohlaví na ženské. Soud dospěl k tomu, že nižší soudy odepřely stávajícímu manželství ústavní ochranu. Pokud chtěly osoby i nadále pokračovat ve společném životě v manželství, tak by jim v tom nemělo být bráněno. Tradiční institut manželství jako institut založený na rozdílnosti pohlaví bude dotčen jen okrajově.

 

posted under Dokumenty o TS
5 komentářů to

“Z rozhodování judikatury ESLP I.”

  1. On Březen 19th, 2015 at 14:34 Anonym Says:

    Parliament human rights report addresses LGBTI criminalisation, trans rights and same-sex unions

    http://www.lgbt-ep.eu/press-releases/parliament-human-rights-report-addresses-lgbti-criminalisation-trans-rights-and-same-sex-unions/

    Európsky parlament vydal minulý týždeň každoročnú správu o stave ľudských práv na celom svete. Ako sa vyjadril o trans právach?

    – Žiada Európsku komisiu a Svetovú zdravotnícku organizáciu aby zasiahli, v snahe zrušiť evidenciu trans identít ako duševných chorôb a vypracovať rýchle, transparentné a dostupné právne uznanie rodu založené na sebaurčení;
    – zdôrazňuje, že podmienka sterilizácie pre právne uznanie rodu by mala byť odstránená a postihovaná ako porušenie práva na telesnú integritu a porušenie sexuálneho a reprodukčného zdravia a práv;
    – vyzýva EÚ a členské krajiny k tomu, aby reflektovali ich postoj k manželstvám alebo zväzkom rovnakého pohlavia ako k politickej a spoločenskej otázke a otázke občianských práv.

  2. On Březen 19th, 2015 at 14:51 Dominika Says:

    OK, tohle mám rozepsané na tři díly, tak tomu věnuju čtvrtý…Ale PLS bez těch prupovídek o nedobrovolných mrzačení atd.

  3. On Březen 21st, 2015 at 5:20 Osamělý zápisník » Blog Archive » Z rozhodování judikatury ESLP II. Says:

    […] předchozím příspěvku jsme probrali, jak Evropský soud pro lidská práva nahlíží na soukromý a rodinný život. V […]

  4. On Březen 24th, 2015 at 5:19 Osamělý zápisník » Blog Archive » Z rozhodování judikatury ESLP III. Says:

    […] První příspěvek této série se věnoval otázkami respektování soukromí a rodinného života. Druhý příspěvek se věnoval tomu, zda-li existuje právo na určení vlastní identity a jeho ochrany a také zda-li zásahem státu dojde k narušení rodinného života a rodinného vztahu. Dnešní příspěvek se bude týkat otázek, zda-li zásahy ze strany státu jsou nějakým způsobem odůvodnitelný a zda existuje povinnost umožnit osobám stejného pohlaví uzavírat manželské svazky. […]

  5. On Březen 25th, 2015 at 5:27 Osamělý zápisník » Blog Archive » A co na to Evropský parlament? Says:

    […] předchozích třech příspěvcích [1] [2] [3], které se týkaly rozhodování Evropského soudu pro lidská práva se tento bude týkat […]

Email will not be published

Website example

Your Comment:

 
  • Přihlásit se